Kristus je Duch, který se stal chlebem světa. Ty, kdo ho uvnitř sebe realizovali, nazval solí světa. A ten, kdo je hladový po poznání, si vychutná chléb se solí, jako svatý grál. Dovolte, abychom vám to vysvětlili.

Kristův lidský rod

Kristus je v Bibli označen jako Král králů, Pán, či věčný Otec. Je Bůh syn a součást Nejvyššího. Z jeho energie povstal celý stvořený svět, včetně prvního Adama. Dokonalý kristovský člověk byl rozdělen na dvě poloviny svými stvořiteli – andělskými civilizacemi vyšších světů. Duálním rozdělením začal sestupný transformační proces lidské evoluce. Člověk není rozdělen jen na muže a ženu, ale je rozdělen na nepřeberně mnoha úrovních. Mimo jiné je dělen na formu – tělo a obsah - duši. Tělo je pozemské a duše je nebeská. Tak je člověk spojnicí nebe a Země. Stvořitelé formy – archonti – jsou dévickou větví Božího stvoření. Zalekli se toho, že by je jejich výtvor převýšil, když uviděli božskost jeho duše, kterou dal Kristus. Bez duálního rozdělení by lidé byli jako Bůh. Byli by civilizací bohů. Co kdyby pojedli ze stromu života? Prohlédli by záměr archontů a navíc by žili navždy. To nemohli připustit, když chtěli stvořit otroky pro dobývání zlata. Degradovali lidskou dokonalost rozkladem jejich DNA a rozkladem celistvosti na dvě duální složky. Vše se stalo s připuštěním Nejvyššího, a co On připustí, to obrátí v naplnění své vůle.
Rozdělení člověka je rozdělením na dvě rovnocenné poloviny. Na duši, podobající se dětsky naivní princezně plynoucí v proudu lásky a na vědomí, podobné nebojácnému princi na bílém koni. Princezna je biblickou Evou a gnostickou Sofií a princem je Adam. Vnější symboly těchto postav znázorňují dvě duální složky obsažené uvnitř každé lidské bytosti. Duši a mysl. I duše sama má dva póly. Energetické tělo = Ducha a emoční tělo= programy. Mysl je pak také dvoupólová. Může být striktně tělesná – ztotožňující se s tělesností – s povrchem, či formou. Druhou polaritou mysli je čisté vědomí – Duch. Adam s Evou se tedy setkávají v dnešní době zahájení transformačního vzestupu, když v sobě nalézají božskou duchovní polaritu, umožňující jim vzájemné harmonické spojení v jednotě. Setkávají se v duchu, který se přidává jako třetí šňůra lana.

Touha duše

Naivní Eva – duše oddělená od vědomí, se nechá snadno oklamat, protože neví, co to je vychytralost Hada. Uvěří snadno, že může dosáhnout vyššího a krásnějšího stavu božství. Vyšší Lásky. Duše oddělená od svého muže, činí emotivní rozhodnutí motivované láskou, ale neuvědomující si plně důsledky. Proto si bere ovoce poznání duality ona, jako první. Duševní podněty motivované láskou, tedy dovedly duši každého z nás, do duálně rozděleného světa dvanácti bran vězení chaosu. Mysl – princ na bílém koni je Adamem, který si bere ovoce také, protože Evu miluje a ví, že pokud ji nevysvobodí, zahyne ve spárech draka. Vysvobození uvězněné princezny je jediným řešením, které má šťastný konec. Mysl může být trvale šťastná pouze ve spojení se svou duší. Vědomí bez lásky je řinčícím kusem činelu. Bez lásky nemá pro něj život smysl.
Duše, oddělená od mysli je stav duálního rozdělení, kterému automaticky propadáme, když se rodíme do této reality. Žár pekla na zemi podporovaný drakem je tím, co vzbuzuje touhu po šťastném konci pohádky. Touhu po Lásce jako jediné odpovědi na vše. Kdo má Lásku, má Boha a kdo má Boha, má vše. Závěrečné vysvobození princezny je smyslem a účelem, proč oba podstoupili tu náročnou zkoušku. Budou po ní zkušenější, silnější a božštější než dříve, tak jak to had řekl.
Duše sama je princezna, krásná, křehká, zranitelná, lehce ovlivnitelná. Po vzbuzení v tomto světě se bojí přízraků všude kolem, nechává se lehce oklamat, lehce uvěznit a zneužívat. Padá na ni kletba rodu a uvězňuje ji drak, lačnící po čisté energii neviňátek. Duše je ženstvím uvnitř každého člověka.

Probuzení vědomí

Honza je mysl, která se vydala do světa na zkušenou. Dlouhý spánek za pecí už byl k nevydržení a tak se mysl probouzí k vědomým činům. Snít o princezně už nestačí. Je třeba na to jít jinak. Začít vědomě hledat, být přítomný, nebojácný, odvážný a vytrvalý. Nezbývá než proklestit se hustým trním a nevzdat se, ať to vypadá jakkoliv neúspěšně. Jiná cesta není, je třeba posílit mužský princip. Ale pozor, ten má dva póly. Na jednom konci mužství je svalnatý bijec, který měří tři metry a jeho ego je minimálně ještě dvakrát tak větší. Ten nepotřebuje vysvobozovat princezny, protože si myslí, že si jich koupí kolik chce. Forma je sice ohromující, ale postrádá obsah. Mužství každého člověka se musí obrátit k opačnému pólu. K pravému mužství. A pravé mužství je o obsahu. Je o zvnitřnění. Je ušlechtilým princem, který je čistý, moudrý, přítomný, pozorný, neohrožený, tichý a duchaplný. Pravé mužství je silou nejvnitřnějšího a nejstabilnějšího obsahu a ne silou formy a siláckých řečí. Jedině tyto kvality mohou nalézt princeznu zakletou a vězněnou uvnitř srdce.
Když princezna vítá prince, tak se mu celá odevzdává a později se za něj v-dá. To znamená, že osvícenec po nějakou dobu nejprve zakouší krátká objetí lásky, dokud nepřijde trvalé, nerozlučné spojení. Žár lásky pramenící z vnitřní, třinácté komnaty je naplněním všech tužeb a cílů v tomto světě. Není si totiž dále už co přát, když vlastníte tu nejkrásnější perlu. Jediné, co zbývá je nechat zářit své světlo na celý svět. Rozdávat z nepřeberné pokladnice nebeského království uvnitř srdce. Následuje striktně intimní část života. V subjektivním prožitku je vše a vzdáváte se světa. Vše co potřebujete, máte uvnitř svého srdce. Svatební komnatu, vnitřní chrám, moudrost, plné zdraví, věčný život, i akášickou knihovnu – knihu života. Nový svět – polovina království je přidána jako svatební dar.

Oplodnění duše

Ve znázornění toroidálního pole duše (pod textem odstavce) a přímého, svislého proudu ducha, který duši oplodňuje, můžeme spatřit univerzální přírodní princip rozmnožování, objevující se na všech úrovních reality a lehce z něj pochopit pravdivost a souvislosti. Univerzální zákonitosti Universa jsou nám vizualizovány na projevené realitě světa. Duše, která může být oplodněna – prostoupena Božím duchem musí realizovat úctu ke svému majiteli a odevzdání se jeho vůli v plné důvěře. Duální svět má duši poučit, vytříbit a přivést k vlastnímu stvoření božství v nepřátelských podmínkách vývoje. Je to podobné, jako když dlouho zakletá princezna pocítí lásku, důvěru a odevzdání vůči svému zachránci. Její pocity a věrnost jsou o to větší, oč náročnější byla předchozí soužení v zajetí draka. Dobrý konec znamená věčný život a zplození dětí - dalšího kola vývoje.
Oplodnění duše je jejím zmrtvýchvstání. Je to zrození nového života Božích dětí. Propuknutí vitálního proudu prýštící energie z nejhlubšího nitra duše. Děje se probuzeným, ze kterých se stávají duchem vedení osvícenci.

2023: Kterou cestou se dáš?

Dvě hlavní cesty vývoje, které jsou aktuálně k dispozici na této planetě, jsou cesty přirozeného souladu s přírodou a druhý směr je cesta umělé inteligence. Lidskou přirozeností je být ve spojení s Bohem. Všechny duchovní kvality, jako je láska, moudrost, zdraví, vyšší schopnosti telepatie, telekineze, uzdravování apod. pochází přirozeně z oddanosti nejhlubší přirozenosti duše, kterou je Bůh. Cesta umělé inteligence je ďábelská, protože vychází z neschopnosti, či neochoty odevzdat se Lásce. Proto činí z člověka robota, otroka a omezence. Potřebuje technologii, jako výtvor inteligence, která pod pláštíkem pokroku a zjednodušení života, automatizace a kontroly nad násilím, přináší nesvobodu, uniformitu, degradaci ducha a potlačení Lásky.
Číslo roku 2023 je sedm. Letopočet 2023 = 2+0+2+3 = 7. Když odvážný princ, Nebojsa, či pohádkový Honzík, překonávají sedmou horu, sedmou řeku a sedmé království, čeká je setkání s princeznou, která je zakletá, anebo v jiné verzi vězněná dvanáctihlavou saní (sedmihlavou saní). V roce 2023 překonáváme poslední a jistě ne lehké překážky na cestě k zakleté princezně, pokud jsme intenzivně na vědomé cestě. To znamená, že poté, během během roku 2024 se odehraje vysvobození a velmi silným energetickým momentem, či vstupem do zakletého království bude již jarní novolunní , dle židovského svátku Pesach, které připadá na zajímavé datum 22.04 2024. Nikdo nezná ani den, ani hodinu skutečného příchodu Krista na nebesích. Pouze Nejvyšší Bůh Otec. Jde o událost kvantového skoku, slunečního záblesku a masivního probuzení lidstva. Proroctví o Kristu na nebesích, kterého uvidí každé oko, je zjevením kristovské ženské polarity – Lásky a Kristovy Nevěsty. Tuto událost si můžeme spojit také s posledním soudem v tom smyslu, že každý člověk bude konfrontován s kristovskou Láskou uvnitř svého srdce a skrze své duchovní oko - šišinku. Bude přenesen před Boží trůn a tím se setká tváří v tvář s Pravdou o Bohu a s podstatou žité reality.

Zjevení Božích synů

Starověké biblické proroctví Daniela, které je citováno před tímto odstavcem, jsme poprvé rozebírali 7.června 2020, v článku Jak byla odstraněna každodenní oběť? V té době začalo vztyčování ohyzdné modly a probíhalo do očí bijící, celosvětové přerušení každodenní náboženské oběti, vlivem covidu-19. Od té doby probíhá období 1290 dnů rozrážení síly svatého lidu. Význam období 1290 a 1335 dnů jsme obšírněji rozebírali v článku O co jde v Armagedonu? A význam 40 dní v článku Vysvobození princezny. Připojujeme zde další střípek poznání, k těmto probíhajícím událostem.
Mezi 1290 a 1335 je 45 dní. To je 40+5. Číslo 40 je zkouška věrných, která je přivádí k hlubšímu otevření srdce a vysvobození princezny. To znamená hlubší propojení věrných s Nejvyšším. Důkladnější bělení věrných. Pět je symbolem plodnosti, umělce, génia, člověka, který tvoří sám ze sebe a lehce dokončuje dílo znovustvoření sebe samého. Životní lekce ho dovádějí až k zásadnímu pokroku, svobodě a celkové transformaci vědomí. Římský znak pro pět – V – je výřezem podzemní části pyramidy. Je trychtýřem, který nasává Božskou tachyonovou energii Lásky.
1+2+9+0 = 12 a zároveň 1+3+3+5 = 12 Obě čísla jsou dovršením dvanácti kvantových úrovní, ale dělí je od sebe důležitý rozdíl čísla 45. Vibrace čísla 45 je rozdílem, mezi úspěšným překonáním zkoušek dvanácti bran vězení chaosu a vstupem do láskyplné kristovské energie 13. eonu. Jako by kód čísla 1290 znamenal dosažení dvanácté úrovně a kód čísla 1335 byl jejím překonáním. Nacházíme se v období, kdy je třeba dodat ještě kousek přidané hodnoty vědomí. Čtyřicet pět je o něco málo více než 40 v tom smyslu, že propouští z náročné zkoušky věrné a činí je intuitivními, láskyplnými a napojenými na vlastní zdroj božství v sobě. Nejen že Boží děti obstály v závěrečné zkoušce, ale obdrží také schopnosti v souladu s individuálním stupněm rozvoje své duše. Spolupráce s anděly je dovede k plnému otevření srdce. Brzy se svět setká dětmi Božími, propuštěnými z vězení zkoušek. Po 1335 dnech je před nimi zcela otevřena úplně nová – dimenzionálně vyšší - cesta svobody a vyšší Lásky, pro kterou se tu narodily.

Vzkříšení života

Kosmická událost druhého příchodu Krista je spojena s obrazným otevřením hrobů, vzkříšením a ožitím mrtvých. Ti, co byli doposud jako mrtví, je nesčetně velký zástup duší, téměř splývající s davem nevědomých, neprobuzených. Na Zemi jsou v tomto období všechny duše, které se chtěly zúčastnit maturity lidstva, a které se tu od poslední Kristovy návštěvy dodnes opětovně rodily. Sluneční záblesk Kristova zjevení je rozzáří a ukáže světu. Mnozí se probudí do života věčného a ti, co ještě moc nepokročili, budou významně popostrčeni.

Žijeme v době velké příležitosti nejen pro lidské duše uvězněné v koloběhu neustálého rození a umírání. Je to příležitost ke vzestupu na všech úrovních xD realit. Proto náš současný vzestup napjatě sledují i mimozemské civilizace. Jejich účast na projektu lidského vývoje se již brzy stane veřejně známou.

Nekonečné smíření s tělem

Nekonečné smíření je způsobem, jak vyléčit podstatu utrpení celého světa. Děje se uvnitř nás samotných tak, že pochopíme více a více duální rozdělenost všeho projeveného, která je pro nás nekonečná. Směřuje za horizont lidské rozlišitelnosti. Princip JIN a JANG prostupuje naprosto vším a do nekonečna se mísí a proměňuje symbolickou černou barvu v bílou a bílou barvu v černou
Mužství a ženství jsou nekonečnou duální směsicí protikladů. Mužství má jinový - magnetický mozek, zatím co ženství ho má jangový – elektrický. Ale nic není absolutní a vše je promícháno v nekonečně různé směsici poměrů. Každý mozek je rozdělen na dvě hemisféry, které reprezentují jinovou a jangovou polaritu. A když půjdeme dále, zjistíme, že totéž se týká molekul, atomů, subatomárních částic a pokračuje to ještě dále. Až tam, kde to již nejsme schopni rozlišit.
Označení lidského pohlaví vychází z latinského sexo, jehož význam je rozdělení na poloviční části. Ženské pohlaví je magnetické a mužské je elektrické. Lidské přirození, označuje to, co je pro každou polaritu přirozené. Jedná se o dvě rovnocenné části celku, které nemohou existovat odděleně a v ideálním případě se ideálně doplňují. Ještě dnes však na Zemi existují kultury a filosofie, které potlačují rovnoprávnost, či nabalují na lidskou přirozenost nepřirozené tabu. Vzhledem k fanatickému odmítání přirozenosti a nepochopení krásy prolínání polarit, či naopak nekontrolovanému propadnutí sexuální energii, dochází na světě dodnes k velkému utrpení. To, co je potlačováno, proti tomu se bojuje a kde je boj, tam narůstá energie vzdoru. Lidská vitální energie – duch, je zdrojem jak duchovnosti, tak sexuality. Doslova je to tak, že se duchovno neustále v člověku proměňuje v sexuální energii a sexuální energie v sílu ducha. Jedna síla se projevuje dvěma póly, které se jen zdají být ve vzájemném rozporu. Pokud v církvích dochází k zakazování přirozených projevů sexuality, je to fanatismus a vznikají z toho pedofilní kněží a nekonečné utajování jejich sexuálních deliktů.
Totéž se týká perfekcionismu. Vyžadovat nekompromisní dokonalost je fanatické a ďábelské. Lidskou přirozeností je nedokonalost a ta se projevuje nekonečně mnoha způsoby. Dokud u člověka nedojde k přijetí lidské nedokonalosti, nikdy neusmíří konflikty a nikdy se nebude schopen probudit do bezpodmínečné Boží Lásky.
Každý den je jiný. Některý den překypujeme duchovností a jiný den zase propadáme tělesnosti. Neustálý koloběh proměny tělesného a duchovního je přirozený a je dokonce cílený. Je to jako střídání dne a noci a jako střídání ročních období a fází zvěrokruhu. Nikdy se v nás neprobudí vyšší Láska, pokud nedosáhneme nekonečného smíření obou pólů. Ke smíření nám může pomoct vědomí, že nejsme svým tělem a nejsme svými myšlenkami. Jsme Božským duchem uvězněným v nedokonalosti. Naše tělo je jako skafandr, či dres, který jsme vyfasovali pro divadlo duální hry a tělesné myšlení, inklinující k negativitě, souvisí s duchem světa, ve kterém jsme namočeni. Pokud si budeme stále vyčítat tělesné potřeby našeho těla, které nás nejednou převálcují a pokud nepřijmeme to, že nás budou neustále napadat negativní myšlenky, nikdy se neosvobodíme. Nemáme svévolně propadat hříchu, ale bojem a odmítáním jeho pouta pouze zesilujeme. Cílem, jak povýšit ducha nad hmotu, je nekonečné smíření a nekonečné přijetí všeho co je, takové, jaké to je. Bez výčitek, bez sebemrskačství. To vede ke ztišení, uklidnění a plnosti ducha prožívaného ve středu své duše. Jedině naše božství – síla ducha, pozvedající se v nekonečném vnitřním pokoji, má sílu překonat okovy hříchů, zlozvyků a zakořeněných traumat.

Nekonečné smíření se světem

Realita této hry je taková, že poté, co si už budeme myslet, že jsme nad dualitou zvítězili, přijde nekonečně mnoho situací, které to prověří, abychom uviděli a pochopili i ty nejjemnější odstíny svého vzdoru. I když se to bude každému zprvu zdát nemožné a nepochopitelné, tak nad dualitou nezvítězíme dříve, dokud nebudeme s láskou umět obejmout celý svět. Bez potřeby ho změnit a bez výčitek toho, co se v něm odehrává za hrůzy.
I ten nejhorší člověk je totiž k něčemu dobrý. Minimálně slouží všem jako odstrašující případ, stejně jako krutá situace. Je výrazným varovným majákem v rozbouřeném moři. A neexistuje trvalá škoda, která se nám může stát v této virtuální realitě. Naopak, můžeme ji totiž vidět jako výzvu. Jsme v divadelní hře, kterou sledují andělé a tak se můžeme stát slavnými hrdiny, po svém návratu do nebeského domova. Kdo se odpoutal od iluze, že žijeme ve skutečném světě, ten si přestal vytvářet ráj na zemi. Pozemský ráj vznikne až v důsledku toho, že v sobě nalezneme ráj nebeský. Jinak toho nelze docílit. Jsme součástí reality, kterou vytváříme. Jsme transformátory božské energie, kterou proměňujeme v holografickou scénu elektromagnetických vibrací. Pokud se vzdáme ďábelského světa, nalezneme ráj své duše a díky této proměně se pak promění i celý svět. Přijměme tento život jako návštěvu naší duše v příběhu světa. Dostali jsme kostým, dostali jsme roli, kterou máme hrát a je jen a jen na nás, jakou hru budeme hrát. Budeme připoutaní k majetku, k lidem, k vytváření vlastní ideje, anebo k příběhu, který z nás dělá bezmocné oběti? To vše je naše volba. Každý den volíme nesčetněkrát, kým se tu staneme, zatím co život se mezi tím děje sám. Můžeme to celé zcela obrátit, nedívat se na život zevnitř, ale z pozice vnějšího pozorovatele. Dívejte se na sebe z pozice svého vyššího JÁ a sledujte příběh vašeho avatara v lidské kůži. Může se vám u toho stát, že na krátkou chvíli skutečně vystoupíte z těla. Náš životní příběh je hra, reality show, kterou si naše vyšší JÁ vybralo jako prověrku své vlastní zralosti. Ale scéna matrixu je více než televizní show. Je to skutečná prověrka, protože v té hře netušíme, že je to jen hra, pokud se neprobudíme. A probudí se jen ten, kdo je dostatečně zralý na to, aby v něm touha duše vzbudila silný magnetismus lnoucí ke Světlu – duchovnímu světu. Jsme v důkladném školním sítu, které nám neomylně změří naši vlastní úroveň zralosti a kvality ducha.

Každá událost v našem životě je výzvou, nikdy ne náhodou. Když se nedaří to, co jsme si mysleli, že bude fungovat navěky, je to výzva, jestli se od toho dokážeme odpoutat. Rozbije se vám auto, přestane vám topit kotel, smaže se vám neuložená práce na počítači a vy se ptáte: Proč? Proč jsem potřeboval, aby mě tato situace zdržela? Proč právě já? A Proč právě toto?... Protože nedokonalý svět je cíleně nedokonalý. Dává nám každodenní výzvu, i když máme dojem, že jsme si to nezasloužili. Nevidíme se shora a tak většinou netušíme, do jaké míry nás dualita ještě poutá, a proto potřebujeme impulzy, abychom si to zvědomili. Možná, že už většinou nenadáváme, když se nedaří a naše způsoby jsou uhlazené. Ale jak je to s naší vnitřní rozladěností? Jsme smíření a dokonale odevzdaní Bohu, anebo jsme vnitřně rozhození, nervózní a ustrašení, jak ty problémy zvládneme? Pamatujme na to, že život nás neustále zkouší z toho, jestli věříme tomu, čemu si myslíme a říkáme, že věříme. Opravdu nás neustále zkouší! Nejsou to náhody a nejsme oběti! Náhody nemohou existovat v matematicky dokonalém vesmíru. Náhody by celý vesmír rozložily. Náhody vidí jen ti, co nejsou schopni nadhledu a nepoznali ještě vyšší souvislosti.
Schopnost nechat to být je velmi a velmi důležité umění osvícených, které se musí naučit aplikovat na vše. Na celý svět. Řešíte věci v afektu? Jste pořád on-line, a ihned řešíte, když se něco pokazí, anebo to dokážete právě teď nechat být? Existují dny, kdy se nic nedaří a ty jsou výzvou, co v nás převládne. Budou to výčitky, že jsme neschopní? Bude to pocit totální marnosti ze zmařené práce? Bude v nás frustrace a obviňování okolí? Budeme se bát, co se ještě hrozného může stát? Co obvykle děláte? Vnější pozorovatel se snaží o celkový vnější náhled. Vidí nejen nepříjemné okolnosti a nezdary, ale vidí také avatarovo vnitřní rozpoložení. Čím méně jsme schopni vnějšího náhledu, tím méně si uvědomujeme, že naše vnitřní negativní energie způsobuje vnější pohromy. Čím déle budeme pohlceni neutěšeným děním, tím horší věci se budou muset stát, abychom to pochopili.

Okamžitá proměna

Z toho všeho vyplývá zásadní, a nadmíru důležitý závěr. Jediné na čem opravdu záleží, je energie – úroveň vědomí, ve které se v každém okamžiku nacházíme. Úroveň vědomí je definicí toho, kým OPRAVDU JSME pro tento okamžik. To se dá okamžitě změnit, okamžitě obrátit, napravit a vyléčit vnitřní změnou ducha. Pokud přišel špatný den, nechte to být. Raději odložte řešení problému, ale nikdy neodkládejte vědomí toho, v jaké energii se nacházíte. Obraťte nutkavost tělesnosti, která nás popouzí řešit ihned vnější problém a nevšímat si vnitřního úhoru. Udělejte to přesně naopak a mnohokrát si ověříte, že o celém vašem životě rozhoduje stav vašeho vědomí. Nejsilnější prohlášení ve vesmíru je JÁ JSEM LÁSKA. To je přímý vektor našeho pohybu z iluze do Skutečnosti. Od ďábla k Bohu. To co právě jste svým duchem, to ovlivňuje vše, co se vám začne dít. A proto přijímejme i všechny starosti a problémy dnešního dne bez vzdoru, bez agrese, bez výčitek a beze strachu a volně a hluboce u toho dýchejme. Zadržování dechu je skrytý strach. Všechny problémy a utrpení se řeší zpřítomněním a prožíváním sama sebe v přítomném bytí. V hlubokém nádechu a vědomí si každé přítomné vteřiny. V tomto stavu přichází intuice, nápady, kreativita a síla vše hravě vyřešit. Nenechte se nikdy zavalit stresem, výčitkami, obavami, manipulací a spěchem. Nechat se unést povrchem věcí jen zhoršuje situaci. Děje se mi to, co právě manifestuji svým duchem. Buď můj duch říká - JSEM STRACH, NEMOC a POHROMA, anebo říká - JSEM LÁSKA. Lásky se dosahuje koncentrací ducha uvnitř sebe. Silný duch nemá žádný problém. Vidí zářivou a jedinou Skutečnost, že vše je Láska. Z pozice silného ducha Lásky se rozplývají pohromy, vyplývající z nevědomého rozptýlení ducha. Toto jediné pravidlo, když je aplikováno důsledně a každodenně, je řešením všeho. Nevycházejme nikdy z ukotvení svého ducha uvnitř svého středu. Vždy a za každých okolností máme být maximálně přítomnými. Tak se nikdy neopouští Bůh a nedává se prostor ďáblu. Bůh je naše vnitřní blaho, vnitřní klid a vnitřní přirozenost. A život neustále a každodenně prověřuje, koho jsme si zvolili za svého Pána.

Jste sůl světa

Náš vnitřní stav je jako sůl. Vědomí je jako sůl života a ti, kdo jsou vědomí, jsou solí světa. Může jí mít každý, kolik jen chce. Když sůl ztratí svou sílu, stává se neužitečnou horninou a je vyhozena. Nevědomý život je neužitečný život. Je to marnění času a rozptylování ducha. Každý z nás je denně postaven před výzvu krále z pohádky Sůl nad zlato. Budu se zaslepeně honit za poklady světa, anebo uvidím to nejcennější, v tom zdánlivě nejobyčejnějším? Král pohrdající solí, byl demonstrací hloupé povrchnosti, která se zkušeností proměňuje v poznání hluboké podstaty. Nechat se zlákat pozlátky světa znamená o vše přijít, přijmout, že šašek je lepším králem než já sám, a sám se stát šaškem.
V životě nerozhoduje množství pečínek, množství zlata, ani věhlas. Vše se stává pouhým smetím, když chybí sůl. Tomu nás učí každodenní škola života, nejen pohádky. Život žádného boháče není lepším, než život chudého, pokud není v kraji sůl. Když si chudák posolí suchý chleba, je bohatší, než král s truhlami zlata, který nemá základní koření života - sůl.
Nevědomý život je jako zakleté království, kde se mění všechna sůl na zlato. Je to marnost nad marnost a mrhání životem. Pohádka je silnou výzvou, abychom si více uvědomili, že skutečný poklad nalezneme v obyčejných věcech, které může mít každý. V hloubce přítomném okamžiku je tajemství smyslu života. Kdo se vzdá světa, získá ráj.

Slanost světa je mírou jeho poživatelnosti. Představte si, že jste andělem, sledujícím drama vývoje duší na Zemi z vyšších světů. Jak nechutný by to byl pohled, kdyby mezi účastníky děje nebylo aspoň pár šlechetných hrdinů? Bylo by to stejně nechutné, jako jídlo, které nemá ani špetku soli. Andělé jsou našimi průvodci z vyšších světů, kteří nám pomáhají, abychom k těm hrdinům mohli patřit třeba zrovna my.

Jak být bdělým

Být hrdinou, znamená jít proti proudu. I kdyby všichni tvrdili, že zlato je lepší než sůl, nikdy na to nepřistupte. Tak jako není lehké být hrdinou, není ani lehké vyprostit se z všeobecné iluze vnímání reality. Lineární myšlení duality uvrhlo člověka do lineárního vnímání času. Dokážete alespoň připustit hypotézu, že čas neexistuje? Pozemské pojetí času nedokáže chápat nelinearitu duchovního světa. Pro člověka je skutečný pouze přítomný okamžik. Pro Boha je skutečná minulost, přítomnost i budoucnost, jakožto korálky přítomných okamžiků, propojených linkou vědomí. Pro nás jsou tyto linie vědomí neviditelné, nekonečné a nepochopitelné. Ale z vyšší úrovně vědomí jde o duchovní Skutečnost existující paralelně, vedle sebe. A příběh našich duší není nic jiného, než dočasným odkloněním se od vnímání věčnosti a opětovným návratem do ní. Jde o příběh pronikání vědomím. Je to změna hustoty vibrace, ne cesta v časoprostoru. Časoprostor je iluzí současné hry. Vždyť relativitu časoprostoru již popsal Albert Einstein. Ale kdo skutečně chápe mystický odkaz této pravdy?
Co pomůže hledajícím, když mnohokrát uslyší: „Buďte bdělí!“, ale představují si pod tím pouze vyhlížení znamení ve světě kolem sebe, anebo čekání na pokyny jejich vůdců? Co pomůže slepým, když je vede slepý? Jak chcete, aby vám mrtví ukázali cestu k probuzení a věčnému životu?
Věčný život je duchovní proces, získávání kvality vědomí a ne odměna, padající z nebe za věrnost! Věrnost Kristu je věrností vašemu srdci a následování Krista je následování ducha Pravdy uvnitř vaší vnitřní Skutečnosti. Současné křesťanství bylo důkladně zmanipulováno ďáblem. Věnujte pozornost osvíceným a ne farizeům. Mystikové, avataři a osvícení jedinci svítí na cestu. Jsou výjimeční a ojedinělí, zatím co světová náboženství jejich odkaz zahalila nepřístupnou temnotou, dogmatismem a vyžadováním slepé poslušnosti nevědomého davu laiků. Ježíš řekl:

Procitněte do věčnosti

Pro život věčný si nikam nemůžete jít a ničím si ho nemůžete zasloužit. Do života věčného se musíte naučit proniknout změnou vědomí na místě, kde se právě nacházíte. Jako byste pronikli vodní hlubinou. Život věčný na nás čeká v jiné vibrační hustotě. Duchovní cesta se více podobá změně skupenství, než shromažďování vnější, lidské moudrosti. Je zvnitřněním. Je to cesta z venku dovnitř, ne cesta do knihovny. Do knihovny se chodí pro mapu, a kdo si mapu nastudoval, ať zahájí proces zvnitřnění. Věčný život začíná zrozením z vody a ducha.

Voda je vyšší hustota reality, než je vzduch, ale ve skutečnosti jsou to jen jiné projevy téže podstaty. Chemické složení vody je H2O. Je to směs dvou plynů, které naše smysly prožívají jako kapalinu. A jak víte, existují také tekuté krystaly. I voda existuje ve formě krystalů ledu, či jako sněhové vločky. Na druhé straně aerodynamika prokazuje, že vzduch se chová jako kapalina. A právě na vodě si můžeme ověřit relativitu našeho vnímání světa. Jedna podstata mění za daných podmínek svou hustotu a nazýváme ji plynem, kapalinou i krystaly. Duch se stává vším z toho. Proto je úkolem duchovní cesty, proměnit své skupenství a produchovnit své tělo. Pokud se o to nebudeme snažit sami, pak nás kristovské energie prostoru nemohou proměnit.

Větší rozlišení optiky

Když se zadíváte například na Mengerovu houbu a nebo Sierpiňského trojůhelník z minulého článku Geometrie nekonečna, pak názorně uvidíte, že duchovnost je jako změna rozlišení fotografie, či jako změna poréznosti materiálu. Zvýšením rozlišení našich fotografií, bychom například výrazně zvýšili ztvárnění duchovní reality, o které se pokoušíme. To souvisí i s prožíváním času. Když nějakou činnost prožíváte pouze jedním smyslem, je to velký rozdíl, než když zapojíte smyslů pět. Pokud něco ochutnáte jazykem s tisícem chuťových receptorů a přitom cítíte vůni skvělého jídla, je to významně jiné, než když vám pouze omáčka kápne do oka. I tam máte receptory a omezenou představu o jídle byste vnímali, ale nikomu to neradno zkoušet. Pokud budete jíst suchou, neosolenou rýži, moc velký gurmánský zážitek si nedopřejete. Pokud však rýži osolíte a prosytíte ji skvělou omáčkou, vaše chuťové receptory na jazyku zazpívají oslavnou píseň a dozvuk chuti si budete rádi ještě nějakou dobu vychutnávat. Možná celým vaším tělem projede i energetický impulz.
A to je slušné znázornění, jak si představit duchovní proces transformace vědomí, či růst vědomí. Receptory v celém těle se rozmnoží jako trojúhelníčky, čtverečky, či bubliny v postupných iteracích fraktálové struktury. Zpřítomněním změníte kvalitu svého rozlišení a přítomný okamžik se stane extází krásy, zatím co v nevědomém stavu byl přítomný okamžik vnímán jako něco nudného, či dokonce děsivého. Nevědomá mysl se snaží o únik z přítomného okamžiku do snění či do jakékoliv činnosti. Pexeso jí třeba bude stačit. :-):-)  Ale vědomí, které roste, zvětšuje prožitek blaženosti z prosté existence, díky zvětšení rozlišení obrazu o podstatě vnímané reality. Změnou úrovně vědomí se každá přítomná vteřina žití, stává posvátnou a život je čím dále více prosycen věčným mírem a blažeností. Jednoduše řečeno – zvětšuje se koryto ducha v nás, a čím je větší, tím je prožívána větší krása žití i v okamžicích, které se nám dříve jevily jako prázdné. Tento proces roste pod vedením svatého Ducha, dokud nedospěje do hladiny dokonalého prožitku věčnosti. Ale není to pouhý prožitek, je to prosycenost vitální životní energií, která léčí a zvyšuje délku života s limitou v nekonečnu. Lidově se říká, že uslyšíte trávu růst a vnímáte vůni květin kolem cesty a uvědomujete si každý nádech svěžího vánku. Jako při velkém zamilování.

Zrychlení času

S tím, jak se množství lidí, kteří spějí po úrovních vědomí, postupně blíží k prožitku věčnosti, roste proměna vědomí na planetě a s tím se mění rychlost vnímaného času. V nadřazené úrovni 5D světů uběhne čas třikrát rychleji, než v našem současném světě. Vyšší úroveň vědomí je schopna pojmout více prožitků za kratší čas a proto se vnímání času s vyšší oktávou stvoření zrychluje. Posun vnímání času v našem světě se dal již do pohybu vlivem narůstající energie proměňující sdílené vědomí lidstva. Pokud se vám zdá, že čas plyne o něco rychleji, máte pravdu. Obecně je však vnímání času subjektivním prožitkem vnímání. Vyšší kvalita, či rozlišení vestavěných snímačů - receptorů, kterými prožíváme jednotlivé bity reality, umožňují prožít mnohem větší plnost života a plnost prožitku určuje subjektivní dojem rychlosti času. Vstupte prosím do Kristovy Plnosti, a tím vstoupíte do věčného života v Božím království.