Veliké ó noce čas,
kdy mnohé srdce ztiší
a obrátí, pozvedne svůj hlas
ke skryté síle vyšší,
která radí mu po celý rok,
jak dýchat v tomto světě,
kam směřovat svůj příští krok.
Hlas skrytý v každé větě,
však člověk slova čte si
a na nich staví chrám.
Což není živý Adam, Abrahám,
v každém, kdo v něj věří?
A myšleka jejich, ta v tobě žije!
-Její vůně, nádech (pel), melodie,
které nasloucháš a víš, že rozumíš, co zpívá,
i když rozum nemá noty na ten part, co srdce zpívá.

 

A oko kamsi do dáli se dívá,
a pak člověk vykročí.
A melodie živá,
jak vlasy, za ním vlaje.
Tak člověk v Slunci zraje,
s každou myšlenkou, když pochopí,
co k němu promlouvá.
A tak člověk si své boty obouvá,
než pochopí, že jsou místa, kam se nenosí,
kde všichni chodí bosí a a boty okusí,
jen když je jich potřeba.
Člověk dnes snad mysl pozvedá
a tichou modlitbou o odpuštění prosí.
Jen nezapomínejme, že před Bohem jsme bosí
a máme vše, ba tolik, až srdce přetéká.
Tak mysl plnou světa, dnes nechme spát
a kéž každý v srdci, Láskou svět objímá
a prostý má svůj šat, ať tak na Pána vzpomíná,
jak Lásku dával všem.

Tradice nás kolébají -
věci se v pořádku zdají -
hrkači, vejce, pomlázka,
společná v kostel procházka.
Skoro by se dalo říci,
že stejný řízek na krajíci,
pouze opět menší, dražší,
opasky o dírku kratší…

Chvíli se člověku zdálo,
že se časy mění.
Snad jen čas změnil na letní,
jinak žádná změna není…
Nepřesvědčíš mnohého,
že je spousta nového -
člověk se Pravdy nadechuje,
z ducha, který zesiluje,
v každém cosi dozrává,

Následovníci Krista mají dnešního dne nejdůležitější svátek roku. Již Izraelský národ obětoval svého beránka v astrologickém období, které odpovídá právě dnešnímu dni. Oslavovali své vysvobození z otroctví v Egyptě, ze kterého je Mojžíš vyvedl skrze Rudé moře, více než patnáct století před naším letopočtem. Oslavovali každoročně velký Pasach právě čtrnáct dní po novoluní, které následovalo po jarní rovnodennosti. V tu dobu je nebeský Kristus skrze Mojžíše vysvobodil a právě v tento výroční den židovského Pasachu, roku 33 n.l. tentýž Pán a Otec člověka přišel v lidském těle skrze Syna člověka, aby ho obětoval na kříži a symbolizoval tím vzkříšení věčného života, který přebývá v Božství. Kristova obětní smrt byla vyšší úrovní vysvobození, než průchod Izraelců Rudým mořem ze zajetí.  A v dnešní době se odehrává vysvobození  lidstva, ještě mnohem vyšší, než v prvním století.

Astrologické období odpovídající pro tento rok, právě dnešnímu dni, se promítlo i do mnoha zvyků národů, uctívající vzkříšení života a plodnost v podobě zajíčků, malovaných vajíček, pomlázek, pečených beránků a velikonočních zvyků. Lidské pojetí smysl svátku odklonily a staly se více svátkem obžerství a smyslnosti, než důstojným uctěním Pána.
Kdo však dnes skutečně důstojně uctívá svého Pána a kdo skutečně pochopil význam velkého svátku?
Pro člověka není nic přirozenějšího, než když žije v naprostém souladu s přírodou, přírodními cykly a v duchu lásky svého původce, Krista. Postavení hvězd na nebi určuje, že právě dnes, po západu slunce, je ten významný den svátku, bez ohledu na to, kdy církve a národy tohoto světa slaví velikonoce. Pro člověka žijícího v Bohu, začínají měsíční energetické cykly novoluním a roční cyklus a nové začátky se píšou právě od jarního slunovratu. Nacházíme se v úplňkové energii nového cyklu prvního astrologického měsíce, což znamená počátek nového ročního cyklu. Začínáme psát novou etapu. Bůh a Pán země se sklání, aby oplodnil celou živou přírodu a tím více to platí o těch, kteří ho nosí v srdci tím, že místo v hlavě, žijí v duchu. Je zcela jedno, odkdy tento svět počítá nový rok. Skutečný, přirozený rok začíná právě teď, kdy příroda rozpuká k novému cyklu plodnosti.

Když chodil Kristus po Zemi, zavedl v předvečer své obětní smrti, oslavu přijímání chleba a vína. Se svými apoštoly jedl z jednoho chleba a pil z jednoho poháru vína, které symbolizovaly jeho tělo a krev, které dává ve prospěch života světa. Smysl dnešní oslavy tedy není o útrpné smrti, ale  je právě naopak o životě věčném, který je vzkříšen v duších všech těch, kteří obětovali tento svět na pomyslném kříži. Vzdali se tím lpění na tělesnosti a mají své útočiště v duchu. Právě ti, kteří zažili silný dotek Božího přijetí v extatickém zážitku, byli pomazáni duchem, aby ho v sobě rozvíjeli a aby je právě Boží duch vedl k postupnému osvícení. Přijímají dnes stejně jako Kristovi apoštolové, symboly chleba a vína. Tyto symboly jsou fyzickým podobenstvím toho, co se děje na duchovní úrovni. Kristus, jako neviditelný Duch vstupuje do nich, aby je posílil pro další roční etapu jejich duchovní cesty a oni tak duchovně jedí jeho tělo a pijí jeho krev. Dnes se živý duch člověka spojuje s živým Duchem, Kristem. Všichni ostatní, kdo se na cestu následování Krista teprve vydali, ctí Krista v uctivé připomínce, odložením myšlenkové zátěže a pohroužením se do ducha. Dnešního dne, po západu slunce, začíná astrologický 14. nisan židovského kalendáře, velký židovský Pasach a památná večeře Kristových dětí.
V prvním století sloužila obětní smrt a vzkříšení Krista jako fyzické znázornění duchovního přerodu člověka ze smrti do života věčného. Zároveň tento Kristův počin otevřel brány v morfogenetickém poli Země do vyšších úrovní vědomí, aby všichni připravení následovali Kristovu cestu osvícení. Od té doby však negativní vědomí planety dávno zahalilo tuto bránu a ta musí být znovu otevřena. Děje se to právě v těchto dnech, druhého příchodu Krista. Čím dál více se otevírá brána pro hledající, kteří se postupně více a více probouzejí, aby to vyvrcholilo kvantovým slunečním zábleskem a vzkříšením Božích dětí. Jde o biblický příchod Krista na nebi, který spatří každé oko. Kristovské energie na Zemi ve velmi blízké budoucnosti na okamžik natolik zesílí, že probudí každého člověka, aby se setkal tváří tvář s duchovní Skutečností. Tím spatří Krista na duchovním nebi. To bude obrovský impuls pro lidstvo, aby se pozvedlo ze spánku smrti a nalezlo bránu do života věčného, k významnému pozvednutí duchovní úrovně lidstva, a ke schopnostem, které jsou dnes zvány jako mimo-smyslové. To bude otevření nové brány a mnozí do ní vejdou jako králové a Kristovi bratři.

Na velký pátek, všude zmatek.
Rod se sjíždí u večeře,
tradice všude - i ve víře.
Vše musí být, jak je psáno!
Kdo jí maso? Nevídáno!

Na ulicích o živého nezavadíš -
Křesťan v dlani svírá kříž,
Pán s chudými v prostřed zpívá,
život slaví srdce živá.

Někdo se bije v prsa svá,
jiný Lásku rozdává -
dává vše, co má, ba víc,
vždyť úsměv nestojí tě nic -
bohatý jím pohrdá,
že z toho prospěch nemá.

Slavte život, lidé milí!
Co byste se v prsa bili?!
Pán se v živých dnes znovu rodí!
Na oslavu života svolává,
mrtvý v Kristu s křížem chodí,
Jeho smrt oplakává...

Kdosi, ve bělounkém hávu,
stojí v uplakaném davu -
uprostřed nich ŽIVÝ PÁN,
dav nechápe, kouká naň,
až na druhé oslovení
pochopí, že mrtvý není.

Život živého si žádá.
Neukazuj Lásce záda,
že v dnešní den truchlit máš.
Kristus žije! Je živ! Náš!

Farizej dnes k smutku nutí,
Láska však volá po obejmutí.
Pán s milými přebývá,
kde vše v Lásce ožívá.

Kdo živému Kristu naslouchá,
u toho vždy Láska vede.
A ani smrt s ním nic nesvede.
Život opět vyhrává,
smrt, ta na frak dostává.

Kdo má ve svém srdci tmu,
ten ji kolem vidí.
Kdo květ Lásky v srdci má,
smrt jej neošidí.

Někdo neví nic o Kristu,
přesto s Ním dnes život oslavuje.
Láska je u každého,
kdo s ní rezonuje.

Láska píše v tento čas,
svůj podpis do srdcí,
nesmaže jej ani ďas -
chmury, strach se ztrácí.

Jistota, že Láska je,
na síle nabývá,
v každém, v kom byť snítečka,
víry v Lásku zbývá.

Bohatého v hlavě své,
strach o mamon sžírá,
na pokladu sedí svém,
klíček v dlani svírá.

Kdo se drží mamonu,
na kozlíku sedí,
s dírou v srdci umírá,
do propasti hledí.

Břemenem neobtěžkán,
Láskou naplněný,
chudý snad se jeví nám,
kdo má v Lásce jmění.

Učitel se probouzí,
vědomí je stálé,
vše živé v něm s nadějí
vítá Krista - Krále.

Nemá hlavu v těle svou
Otec Bůh ji tvoří,
sám je hlavou těla, tou,
jež pro církev hoří.

Středem Láska prochází,
v srdcích píseň zpívá,
ovečky se probouzí,
vše v Kristu ožívá.

Co nadějí dýchalo,
mělo z ní svůj šat,
všem, kdo v život doufají,
přišel Lásku dát.

Jako v krásný letní den -
stačí otevřít,
nechat Slunce vstoupit sem,
nadechnout se, žít…

Až ti, co ví, budou těmi, co poví,
(až skryté zjevně vysloví), až skály promluví,
až probuzené v čase tom Bůh povolá (k boji srdcem),
proti těm, co sužují Zemi dokola,
až kámen na kameni tu zbude snad,
až boháč pozná, co je hlad,
pak smíří se Bůh s člověkem
a obnoví se, zrodí Zem,
v níž na svém budeš budovat,
kde vládnout bude Lásky řád,
pak Matka dítě porodí tu - Krále,
na znamení Boží náklonnosti stálé.

Právě procházíme obdobím silných impulzů,
které probouzí Boží paprsky. Pracovníky Světla.
Božími paprsky jsou dobrovolníci, v pokročilejší
fázi vývoje, než je zbytek lidstva, kteří se narodili
v tomto čase, aby se rozzářili a stali se učiteli.

K probuzení dochází (= člověk k sobě přichází)
na Boží pokyn úkonem
- známým, kdy si vzpomenem,
vybavíme časy, děje známé,
(pak) spojí se nám věci prožívané,
a „jsme doma“, jak se tady říká.
Nezmění se hned ten, koho se to týká,
jen v známém duchu začne fungovat
a sebe tím zevnitř uzdravovat (proměňovat).

Tito Kristovi bratři mají svou moudrost ukrytou
v síle ducha a probuzením dochází k tomu, že
to co ví zatím jen srdcem, budou umět vyslovit.
Stávají se energetickou protiváhou temna
a jejich přeměna bude nepřehlédnutelným svědectvím.

Vždy dvě strany jedné mince -
jako vzorek na košilce.
Kdo vnímá jen jednu z nich,
přejde v pláč anebo smích -
vyvedený z rovnováhy,
hledá rysku, tahá váhy -
cestu zpět do středu hledá,
aby pohled jasný byl…

Mocnářové - drápy dračí,
sami mezi sebou válčí,
- nemohou se dohodnout,
kdo ovládá jaký kout.
Člověk ten v tom jenom jede -
v ruce zbraně, tváře bledé,
utíkají, kam jsou hnáni,
jako divá zvěř jsou štváni.
Klid ten teprv nastane,
až svou kořist dostane,
nebo až mu křídla zkrátí -
Láska podíl mu vyplatí.

Drak se snaží ovládnout
každou zemi, každý kout
(všechny do války zatáhnout).
Ukáže, co umí - síly jemu vlastní,
lid, který se bojí, jde, kam drak mu velí.

 

Neovládne však toho,
kdo se kouká skrz něho,
jakoby byl pouhým vzduchem.
Vnitřní pohled zklidněný
a do Lásky upřený,
ukazuje, kdo za tebou stojí -
a před ním drak neobstojí.
Před maskami příšer
člověk na kolena padá,
hlavu před ní sklání.
Však maska je prázdná,
duch ten stojí za ní.

Vycentrovat optiku,
ať nevidíš rozděleně (rozdělení) -
dobro a zlo zvlášť, přidržet se Lásky tu -
člověče, to dáš.

Zatímco velké soužení vstoupilo do další fáze
válkou, probuzení se nenechávají strhnout k boji,
ale jejich odvaha pramení z nadhledu.
Kdo vstoupil do bytí v prostoru za myšlením,
vstoupil do Lásky a vede ho Bůh. 
Uvědomuje si, že dualita má dvě strany mince,
a jinak to být ani nemůže.
Jedna strana bez druhé neexistuje.
Mocnou ochranou probuzených je ukotvení
ve vnitřním míru Lásky, které je činí mocnějšími
než nepřátelé.
Bůh je vždy mocnější a chrání věrné silou ducha.

Lidé nejsou vinní - Ďábel skutky činí.
Ďábel tělo do hry stvořil,
díky duchu si jej ožil,
aby člověk jemu sloužil.
Duch je v těle omámený,
neví, kdo jest, a co není,
ubývá mu vlastních sil,
by se Satan nakrmil.

Jak jednou do hry vstoupíš,
vrátit se nemusíš.
„Hra na Život“ je název pravý,
můžeš ztratit nejen zdraví.
Kdo během hry v Lásce ožije, k Ní se vrací,
nad tím Satan svou moc ztrácí.
Tělo v prach se promění ->
člověk není k nalezení
- v autě nebo na poli,
ať právě činí cokoli -
Pán ho k Sobě pozvedne,
v noci nebo v poledne,
na Zemi pak přijde běda,
jež se slovy říci nedá,
každý ovšem navnímá,
kdo se o něj zajímá,
které klíče v zámku chrastí,
která brána (jest) jeho vlastní,
a když v ní do prázdna šlápne,
zda dolů hned nepropadne,
či zda vstup do Ráje spatří -
až tam zjistí, kam kdo patří.

Anděl (=člověk) na sebe napojený,
nedýchá vzduch ten na Zemi,
a i když; zdá se; taktéž stárne,
jest stále stejný, změny žádné,
oči lidské navnímají,
co Bohové vidět dají.
Skutečnost ta v srdci bývá,
ta se jiným zrakem dívá,
pozná, kdy se připozdívá,
kdy hra k svému konci spěje,
pro každého, kdo ve hře je.

Srdce sice tlouci může,
bez Lásky však nic nezmůže.
Amen, amen

Na celé naší planetě je aktuálně ostatek 
duchem pomazaných následovníků
Krista, kteří doplní nebeské stádo duší při
první hromadné sklizni duší.
Jejich počet je 858 a jsou to ti, kdo zcela zpřetrhali
vazby k ďáblovu systému a zvítězili nad ním,
podobně jako jejich Pán Kristus,
a podobně jako on, budou vzkříšeni
k nebeskému životu dříve,
než propukne Armagedonská
bitva ve své plné síle. Dle slov písma:
(Matouš 24:40, 41) " Potom budou dva muži na poli:
jeden bude vzat s sebou a druhý zanechán;
dvě ženy budou mlít na ručním mlýnku:
 jedna bude vzata s sebou a druhá bude zanechána. . ." 
 

Dobro se zlem se o člověka v boji potýká,
a člověk dělá, že se ho to netýká.
Stále hledí kamsi do SVÝCH bran,
i když dostal už tolika ran.
Netouží po Lásce, jako Spasiteli,
slepě jde tam, kam mu mocnář velí.
Marné je pak Lásky volání,
když strom k zemi větve naklání.

Na pancíři zlato hvězd se blyští,
kdo vyhraje, řeknou časy příští.
Jedno však je jisté už i teď:
Lásce patří Zem, i celý Svět.

Neohýbej, vetře, topoly,
ať svědky tiché, údy nebolí.

Za soumraku u Nebeských bran,
z dálky vidět kočár, Láskou hnán.
Tma bez dechu pod kopyty koní
rozpadá se - znovu květy voní…
Bitva s Drakem další vyhraná,
kapitola jedna dopsaná.

Srdce Lásky se domů navrací,
Pán vše cestou v Lásku obrací.
Celé nebe opět jasně svítí -
Jitřenka se v celé kráse třpytí,
by ukázala cestu - kudy kam,
všem, kdo Lásku hledá, také Vám/ vám…

Tyto verše byly napsány v souvislosti s nedávným
osvobozením naší planety od archontského velení
skryté, oku  neviditelné války,
vedené v prostorech podzemí i nadzemí.
Tento boj je důležitým milníkem a prorokovaným
svržením ďábla.
Avšak ten si je vědom, že jeho čas je u konce.
Aktivuje zabudované mechanismy a postupy
v lidské společnosti. Proto nechť se raduje nebe,
ale běda zemi a moři, protože
ďábel má velký hněv...
(viz Zjevení Janovo 12. kapitolu)

Dokud lidé běžně žijí
a den po dni život míjí,
nikdo je nepřesvědčí,
že již nejsou v bezpečí
v jistotách, jež zvolili si,
když přijali pravdu čísi -
lidskou, místní, jež se jeví
logickou. Člověk líný myslet neví,
že jeho svět není sám,
že bdí nad ním moudrý Pán,
aby mohl on si hrát,
a učit se v Lásce stát.

Člověka, jež si ego volí,
z myšlení pak hlava bolí.
Tak se trochu rozkouká -
kdo víc křičí, Pravdu má.
Svědomí, to ignoruje,
neb si vlastní vybuduje.

A tak díry vznikají,
a v nich dokola běhají
lidé, co se chytit dali.
Teď na druhého aby makali-
na toho, co chytřejší byl
a onu „Pravdu“ jim namluvil.

A jak z toho kola ven?
V prostoru za zrcadlem
nový svět se nachází.
Dveřmi v srdci se vchází,
když vše světské odložíš,
a do klidu, Lásky, bytí se ponoříš.

A tak lidi nepřesvědčí
ani zázraky největší.
Oni na ně čekají,
že se přesvědčit dají.
Potom se jim malý zdá,
a nikdo je nezvyklá,
že svět se bude točit dál.
Tak kdo by o zázrak stál?

Sousedovi nevěří,
když jim vstoupí do dveří,
s úmyslem, je varovat.
Po krk musí v bahně stát,
aby sami pochopili,
že se málem utopili…
 

Kdo hledá jedinou pravdu Boží,
nesmí se nechat oklamat zjevným...
Zjevné je pravda lidská, prvoplánová,
která hlasitě křičí, aby byly slyšet
její logické argumenty.
Bůh však ukazuje cestu takovým,
kteří navnímají vyšší rovinu a účel bytí.
Ve hře zvané život vítězí ti, kdo
neupředností logiku a kalkulace mysli,
ale vzdají se všeho zjevného, co zavádí
na scestí, ve prospěch cesty srdce.
Proto nečekejte od Boha znamení
v rovině zjevné. Máte pochopit, že stezka
vede nitrem duše. Zjevnou pravdu totiž uvidíte, 
až se budete topit po krk v bahně.
Pravdu Boží najdete včas tím, že
vstoupíte do chrámu své duše.

Člověk bude umírat při povodních,
hurikánech, zemětřesení,
zřícení mostů a všech neštěstích,
než pochopí,
že musí v duchu Božím stát,
aby se mu hrůzy nemusely dát.
Než si vezme příklad z těch,
co poslechli vnitřní hlas,
a ten varoval je zas,
aby tam dnes nechodili,
aby rychle vystoupili,
že dnes není vhodný den
na projížďku přes most ten,
že nemohli z místa jít,
když se začaly ty věci dít.
Z Nebe cosi dopadalo
a člověku se nic nestalo…

(Zrození Nového světa provází
zřícení starého systému a všech
domělých jistot, na kterých lidé lpí.
Kdo bude smeten se starým systémem
 a kdo přežije bude záležet na tom,
kde se nachází skutečný poklad člověka.
Pokud je v Bohu, pak  naslouchejte
jeho varování, skrze hlas svého nitra.
Pokud je ve světě, poznáte to na svém utrpení.
To provází všechny lpící na cestě do
propadliště dějin a zániku v armagedonu.
Ti, co berou vážně vnitřní hlas,
berou vážně Boha a intuice, je bude varovat.
Nezahyne nikdo, kdo naslouchá živému
Bohu, skrze hlas jeho ducha ve vás samých.)

(Svět je zasažen koronavirem.
To dělí lidstvo na dva tábory.
Každý z nich má svou pravdu.
Jedna pravda je oficiální, naivní,
mediální... Druhá vnímá pozadí
manipulaci a skryté úmysly mocností,
které celou scénu uměle vytvořily.)

Bůh dal dceři dárek krásný - 
naučil ji obraz vzácný,
jež jí srdcem posílá,
přeložit do řeči slova,
aby mohla duše mnohá
zvěděti, co vidím já…

Váží se Pravda množstvím -
roste přímo úměrně s davem?
Pomůže Pravdě kostým,
má Pravdu, kdo je králem?

Nabízí se Pravda dvojí:
Věčná - tiše v středu stojí,
srdcem, duchem se vnímá -
tiše kráčí, kdo ji zná.

Zjevná - mocným hlasem křičí,
tvrdě kráčí, mosty ničí,
sítě z argumentů střádá,
co je zjevné, to má ráda…

Kdo do srdce uchýlil se,
v středu Pravdy tiše stojí.
Člověk může mluvit, co chce -
srdce v Lásce se nebojí.
Neb může sice vládnout krátce,
však před Věčnou Pravdou neobstojí.

(Je jen na tobě, kterou z pravd si vybereš
a jestli pochopíš, že báseň není jen o viru...)

Ve vidění přenesena
do kraje, co název nemá,
v čase mírně budoucím,
napíšu vám vše, co vím…

Vůz si jede kolem lesa,
krajina tu zvolna klesá,
hory sněhem poprášené,
zdánlivý klid, vůz se žene…

Vůz se náhle před autem zjeví-
a doufá, že řidič zastaví.
Ten na brzdy rychle dupá,
cesta před ním náhle vzdutá-
kdyby anděl nevaroval,
vůz by jinak havaroval…

Jinde auto náklad veze,
z cesty ho to náhle sveze-
most co vlevo mírně míjel-
snad na něj i najíždět chtěl-
část ho před očima mizí,
zemi trhá síla cizí…

Energie posílená
„půdu“ čistí, ohled nemá
na toho, kdo v cestě stál-
kdyby lépe naslouchal
hlasu v sobě skrytému,
zabránil by mnohému:
nestál by, kde nemá být,
v čase, kdy se to bude dít…

I v Čechách je sopka skrytá.
Nečinná? Snad. Tiše dýchá.
Co upadlo v zapomnění,
zjevuje se v okamžení,
v čase mírně budoucím.
Píšu jen to, co vidím…

Leckde žáci nacvičují,
jak do krytu rychle vplují,
mnohý nemá tušení,
že dnes to není cvičení…

…kdo poslouchá vnitřní hlas,
do bezpečí dojde včas…

Nějaký čas uplyne,
stejně nás to nemine.
Bůh varuje vždy v čas klidu,
na posměch tím bývá lidu…

Jinou notu ptáčci pějí -
k čemu kroky lidské spějí?
Otazník ve vzduchu visí -
na čí stranu se dáš? Čí jsi?
Spasí tě vládnoucí třída,
nebo tě Drakovi vydá?
Slyšíš Lásky volání?
- Pán ovečky nahání…

Nohy jdou, kam rozum velí.
Kdo správný směr jim udělí?
Rozum cizí, převzatý?
Nechceš si rozhodovat ty,
kam tě nohy ponesou?
List s domovskou adresou
srdce tvé pečlivě střeží.
Nohy jdou, kam mysl běží…

Hlava státu vaří kaši,
zdravý lidský rozum straší.
Kdo by nechtěl dneska znát,
kam se řítí český stát?

Kdo Rusko vyprovokuje -
vláda nebo hradu anarchie?
Bude k jídlu, co se vaří,
nebo nás tou kaší spaří?

Co si vypěstuješ - to máš.
Co dětem k večeři dáš?
Budeš jezdit na kole,
děti on-line ve škole.

Diplom v kapse? - bezcenný!
Dříče vláda ocení…
Vzdělání (jen) pro vyšší třídu!
Ty budeš dřít s Nouzí Bídu…

Jaro svěžest přináší,
čerstvý vítr vane,
Láska ducha povznáší,
vše je přichystané…

Člověk zasel obilí,
svůj denní chléb žádá,
myši mu to vybílí,
lebeda převládá.

Svaté přijímání je čas ztišení,
modliteb a svědomí slyšení.
Když do chrámu své duše vstoupíš,
v ní památku Pána světíš.

Připomínka nanebevstoupení,
je dnem Pánova vyvýšení.
Jeho utrpení v našich srdcích vyrytá,
sám v tichu, s láskou přivítá.
O utrpení to tolik není,
více o srdci v lásce a bdění...

Duchovní posilu Pán předává,
pro dobu soužení co nastává.
Skrze symboly, které přijímáš,
Pánovu energii a lásku znáš.

Andělské troubení nebem silně zní,
že svátek největší za několik dní,
tě s Kristem v duši spojí,
jsi-li v duchu, přijímáš pod obojí.

Procitni, člověče, ze spánku hlubokého!
Uctívej srdcem, Pána našeho.
Kdy jindy, než v čas soužení,
ukážeš, že pro tebe svět není.

To jediné a pravé budeš vždy mít,
v Kristově lásce žít…
Své ovečky Pán dobře zná,
korunu slávy jim předá.

Den Pánova vyvýšení začíná letos 27.3.2021
po západu slunce.

V jaké rovině dnes lidé žijí?
Vidí pravdu, anebo ji míjí?
Lid má ústa plná práva
u mocných se dovolává.
Místo aby před Bohem -
Skutečným svým Pánem,
v pokoře svou hlavu sklonil
a o pomoc poprosil…

Ke komu svou hlavu skláníš,
na kolena poklekáš?
O Pravém vládci nemáš zdání,
k mocnářům se utíkáš.

Živly na pomoc Zemi přispěchaly,
do práce očistné se ihned daly.
Proplují každičkým krajem -
neunikne Česká zem.

Klid na duchu, co se rozhostil,
využij k nabrání sil.
Kdo se v oku hurikánu nachází,
falešnému klidu podléhá.
A Pravda, co jak rána z nebe přichází -
na nepřipraveného doléhá…

Vzpomeň si kdo je tvým Pánem!
Netruchli nad rozlitým džbánem.
Proto těžké časy nastanou
a českou zemi neminou…

Na severu ledy tají,
sníh na poušti písek halí…
voda, oheň, vítr, energie -
příroda v nich mocně žije,
do nového hávu se převléká.
Změna potká každého člověka.

V energii, co se koupe Zem,
to jiskří již jiným výbojem.
Zem se naklání do jiné roviny bytí,
kdo Skutečnost navnímá, nespadne
a Boha - živé Lásky se chytí.
Vždyť Bůh žije v každém z nás
a pomůže v těžký čas…
 

Zdánlivý klid dodá sil,
v čase, co se přiblížil.
Ticho, jako před výbuchem,
výboje už letí vzduchem.
Snad jen slepý nepozná,
že se blíží pohroma.

Znamení je i dnes dost,
málo času pro radost:
Ošacení na příděl -
nemůžeš mít, co bys chtěl.
To je jenom začátek-
čeká nás nelehký věk.

Utrácet nebude za co,
k ničemu ti bude zlato.
Leda by sis ostrov koupil -
to abys tam v klidu dožil.

Tady budeš poslouchat,
co na sebe můžeš dát,
kterým směrem můžeš jít.
Vycestovat? To je vtip!
zpovídat se, kam jsi šel,
a co jsi tam vlastně chtěl…

Lék pro Lásku v světě není,
kdo přinese uzdravení?
Bůh čeká na pravý čas,
rozpozná to každý z vás.

Koronavir letí světem,
očkování je dnes hitem.
O pořadí kdo se hádá,
plní rád, co Ďábel žádá.

Na paži má označení,
v kapse nosí potvrzení.
Co vypadá jako med,
v těle promění se v jed.

Koncentrační střediska
ve světě se zavedly,
aby každé ohrožení,
silou moci odvedly.

Vysvlékání do naha,
zadržení zboží,
je jen kousek problému,
co nemocným hrozí.

Kdo v důvěře přijímá
na svou ránu fáč,
mocností je vazalem,
bude jejich hráč.

Proč musíme čelit manipulaci? Co dříve
existovalo utajeně se nyní zviditelňuje dle 
záznamu z knihy Zjevení Janovo 12:7-12; B21

⁷ V nebi nastal boj: Michael a jeho andělé
 bojovali s drakem.A drak bojoval, i jeho andělé,

⁸ ale nic nezmohli. Na nebi už se pro ně nenašlo místo

⁹ a ten veliký drak – ten dávný had, zvaný ďábel
a satan,který svádí celý svět – byl svržen.
Byl svržen na zem a jeho andělé byli svrženi s ním.

¹⁰ A uslyšel jsem mocný hlas,jak v nebi říká:
„Teď přišlo vítězství,moc a království našeho Boha
a vláda jeho Mesiáše,
neboť byl svržen žalobce našich bratrů,
který je dnem i nocí obviňoval před Bohem.

¹¹ Zvítězili však nad ním krví Beránka
a slovem svého svědectví
a nelpěli na svém životě až do smrti.

¹² Veselte se proto, nebesa i vy, kdo v nich přebýváte.
Běda však těm, kdo bydlí na zemi a na moři,
neboť k vám sestoupil ďábel s velikým hněvem,
neboť ví, že má málo času.“

Mocné znamení astrologie
velká konjunkce se na nebi děje.
Mnohým hvězda betlémská zazáří -
planety se k sobě přiblíží.
Druhý příchod Krista je tu,
a s ním energie, co mění planetu.

Těžké mraky po obloze plují,
Pánův příchod oznamují.
Skrytému se zjevným stane,
zjevný bude hledat marně.
Země v Lásky objetí,
ocitne se vzápětí.

Vlády na svém trvají,
očkování chystají.
Víme, kdo ovládá trh,
živnostníka ze hry svrh.
zkrachovat je nechá rád -
pro stát budeš pracovat.

Kdo není naočkovaný,
nemá nárok na dávky.
staro-nová vláda – nový bič,
nepomůže utéct pryč.

Situace všude stejná,
lidská síla neprodejná,
bez průkazu o očkování,
nevycestuješ. Povinné vzdělání,
do školy se chodit musí-
nenaočkovaný zkusí.

Mocní myslí, že si vládnou,
nemají potuchu žádnou,
kdo za nitky potahuje,
kdo je skrytě naviguje.

Komu změní DNA,
ten se snadno ovládá.
Zapomene, co kdy chtěl,
ovládá ho nepřítel.

Od tmy do tmy pracuje,
Zlého energií zásobuje.
Zdánlivý klid beze zbraní -
smutná daň za očkování…

Čtyři andělé ze čtyř stran,
stojí u nebeských bran.
Větry, vody, oheň střeží -
ohnivý kůň k Zemi běží.

Z druhé strany větry dují,
z třetí vody zaplavují,
energie třese Zemí,
Země starý kabát mění…

Jakoby čas zrychlil krok,
pomalu se míjí rok,
s novým nová opatření-
platit jen při přihlášení
do mobilní aplikace-
peníze už nikdo nechce.

O splňování událostí ze Zjevení 9.kapitoly, verše 13-20

(Den rozvázání čtyř andělů ze Zjevení 9:14)

Proč dnes pršet nezačalo?
Celou dobu se nám lhalo?
Kdo čte stránky od začátku,
dozná, že je vše v pořádku.

Přijde brzy den, kdy zjistí,
že se celá země čistí,
a že v pátek třináctého nebe potemnělo,
na znamení, že už to začalo.

Někde již voda po Zemi stéká,
jinde na to ještě čeká.
Ani my se tomu nevyhnem,
opláchne se celá Zem.

Bůh promlouvá v podobenstvích,
mezi řádky čtěte.
Farizej se nedovtípí.
Dobří lidé, bděte!

Spustila se lavina,
pátkem všechno začíná...
Těžká energie o tom vypoví
naslouchá jen ten kdo ví.

Pokud jste se v pátek ráno zarazili neobvykle potemnělou oblohou a těžkou všudypřítomnou energií, tak to vše je průvodním jevem změněné energie, která začala čistit planetu skrze vodní živly. K Božím ovečkám je tato energie přátelská. Ovečky ji vnímají a energie se stává jejich ochráncem, který je udrží v klidu v období paniky. Náš člověk se má v tomto období naučit naslouchat Bohu, Božímu duchu, který, než začne vykonávat skutečnou, větší čistku pomocí živlů, chce napřed, aby Božího ducha dobře navnímali ti Bohu věrní, a byli dobře připravení. Aby, až to vypukne, byli v klidu a uměli se nechat vést.

Farizeus však nic jako změnu energie neuznává a nepřipouští si to k tělu. Počítá kapky deště a je si jist, že se předpovědi neplní. Jeho výpočty mu to jasně ukazují. Slepota vůči tomu co  jasně visí ve vzduchu je jeho zkázou. Vnímání na úrovni ducha není schopen. Jeho postoj je mu zanechán a jak už to v Božím světě chodí celý svět mu jen potvrzuje jeho vlastní pravdu. Bůh vždy k lidu hovoří tak, aby chytrý našel Pravdu mezi řádky svítit jasným Božím světlem, ale farizeům aby bylo tajemství Pravdy skryté. Neboť pro ně není určené. Vnímavý člověk totiž zpětně pochopí, že pátkem to všechno začalo.

Notre-Damská katedrála v plamenech,
střecha hoří,
podívaná bere dech,
znamení Boží…

Proč právě, když má dojít k Pána uctění,
zachvátily lidskou pýchu plameny? (2019)
Do roka a do dne, dá se říct,
bude se psát jiný, čistý list…

Za rok a den lid uctít Pána nepřichází-
kostely, sály prázdné, někdo schází…
Ovečky striktně vlády poslouchají
a doma v čas uctění zůstávají. (2020)

Ujišťují jeden druhého navzájem,
že nemohli přece vyjít ven.
Svou vůli hlasitě najevo dávají-
koho se bojí, koho poslouchají.

Přes monitor obrazy a zvuky sdílí,
nevědomí toho, co způsobili.
Že neuctili Pánovu oběť, jim nedochází,
svá ústa mají plná omluvných frází.

Živý Bůh živého člověka chce zřít,
ne jen, že je duchem s Ním, pocit mít.
A tak člověk, co si na pocity hraje,
pro jinou sýpku, než Boží, zraje.

Dobrý pocit Skutečnost není.
To je omyl tohoto pokolení…
(Dobrý pocit je tečka za dobrou prací.
Tady se však dobré dílo ztrácí…)

----

Kolik času uplynulo, jen Bůh ví,
co vše se muselo stát, k lidstva procitnutí…
Jaká to změna ve smýšlení lidí,
že najednou komu slouží, vidí!

Kéž by to poznání už tehdy měli,
když na střechu v plamenech zřeli!
Proč musel shořet do základů, celý,
jak lid je ve svém nitru pustý, vyhořelý…?

Ulice šedé, Člověk člověka se bojí,
lidu vše měří metr dvojí.
Člověk je hlídán na každém kroku,
neujde nikdo vládnoucímu oku.

Daň za život, daň nejvyšší,
vybírá vládce tmy. Nakrmit nejbližší,
znamená modlitbu vládce tmy hlasitě pět.
Pak učit, pracovat, nakoupit, budeš smět.

A kde věrní Bohu v tu dobu jsou?
Pro vlády světa neviditelní, životem jdou…

K dešťům, co přijít mají.

Mraky už se stahují, člověk nevnímá,
že jiná melodie z deště zaznívá.
Nenápadný, tichý, varovný deště tón,
zní stále dokola, jak starý gramofón…
Před vodou, co čistí krajinu, se možná skryješ.
Však vlně tsunami, ve svém srdci, neunikneš.

(Začíná to v pátek třináctého po dobu 40 dní)

Čištění povrchu hloubkové čištění značí.
Každý se Boží očistnou vodou smáčí.
Přetvářka zmizí, vše odhaleno bude.
Otázkou je, co na každém z nás zbude…

Při velkém úklidu je třeba i skryté odhalit,
aby se mohlo vše řádně očistit,
a do čistého zasít semínko Lásky čisté.
A nečistým řekne Bůh: „Zmizte!“

Chléb se krájí, nůž se smeká,
čerstvá krev po dlani stéká…
Tak člověk ze svého snu procitá,
a tváří v tvář realitě se ocitá.

Úroda se pomalu sklízí,
klas i plevel rychle mizí.
Kdo z nás ví, jaký je čas,
kdy dojde řada na nás?

Ženci začali svou žeň,
nikdo nebude ušetřen.
Kdo však bude Láskou shledán,
vládě Lásky bude předán.

Vláda strachu moc svou ztratí,
jasná mysl zpět se vrátí.
Slyšíš tiché volání?
Pán ovečky nahání,
do bezpečí svolává.
Láska nad zlým vyhrává...

Spící národ tancuje,
ve snění se raduje.
Skutečnost - tu nevnímá,
o svůj sen se zajímá.

Je smutné, že se lidé neumí zastavit a jen být. I ti, co si myslí, že věří v Pravého Boha, jen sní svůj sen. Stojí před pomyslnou nebeskou bránou a čekají, až se otevře a oni budou pozváni, že smí vstoupit.

Představují si v skrytu, že budou slavnostně přivítáni, odměněni za své skutky. Amen, pravím vám, že kdo takhle smýšlí, už si vybral svou odměnu… Je mnoho povolaných a málo vyvolených. Kdo je velký ve svých očích, je jako velbloud, co se neprotáhne uchem jehly. Maličkým patří království nebeské…

V lednu mrazy udeří,
statiku to prověří.
Domy vodou smáčené,
mají své dny sečtené.
Stěny mrazem pukají,
lidé v strachu prchají.

Dům stavěný v Božím Duchu,
vše vydrží, bude v suchu.
Nejvyšší vždy ochránil
každého, kdo uvěřil
a poslechl Jeho hlas,
udělal vše v pravý čas.

Kdo nebude s Bohem v Duchu,
nepřežije zimu v suchu.

Sucho a teplo chce lid volající,
a v létě vládne žár slunce nekončící,
barví modrou oblohu,
spálí všechnu úrodu.
Kde není co lidu dát,
marné sliby vůdců, vlád.

Třetina planety hoří,
mrtvá třetina moří,
zvířátka ve velkém hynou,
větry dují nad krajinou,
hladiny vod stoupají,
mor se šíří po kraji.
Až i nebe potemní
a vichr se přižene z hor,
snad se v člověku rozední.
Snad zbystří každý tvor…

(Zjevení Janovo 8. kapitola)

V květnu ještě zasněží, kdo nechce, ať nevěří.
Listopad se kvapem blíží, věrným živly neublíží.
Hlava státu na kaši, průvod v černém rubáši…

Pádlo hladinu zčeří.
Dna dohlédneš stěží…

Nemůže dna dohlédnout, kdo vodu čeří. Nemůže Pravdu navnímat, kdo se neztiší. Nemůže dostat vodu, kdo žádá o sůl. Rty člověka říkají něco jiného než jeho srdce. Zrádný je hbitý jazyk a těžké mříže, které si člověk sám vytváří… Marně prosí o sundání okovů ten, co si je sám dobrovolně nasadil. Jen on sám se může zbavit těch pout.

Jak můžeme být zachráněni? Každý musí začít sám u sebe. Napřed se sám musí naučit plavat. Teprve potom může zachraňovat tonoucí… Otázka je, co pro každého znamená být zachráněný. Je to přežít povodeň, požár, blížící se bouři? Nepřijít o majetek, o střechu nad hlavou? Když člověk přežije a bude mít jen holý život, bude se cítit jako vítěz nebo poražený? Pochopí, co má skutečnou hodnotu, co je perlou nejvzácnější, anebo bude bouchat pádlem do hladiny, čeřit vodu a volat: „Bože, vrať mi, cos mi vzal!“?? Vejde do svých nejniternějších komnat a poděkuje za život, nebo se bude snažit skrýt nahotu těla?

Podzim začal, jaký bude?
Koronavir řádí všude.
Voliče to neohrozí,
volit jistě přijdou mnozí.
Zvláštní volby v tento čas-
kdo získá největší hlas?
Peníze se slibují,
důchodci se radují…

Celá řada omezení-
zákaz operních představení.
Zpívat můžeš z plných plic
jenom doma, jinak nic.
Pozor ovšem na průvan,
pokud´s nebyl očkován-
abys nemoc nešířil,
kdyby kdos pod okny byl…

Vítr fouká, ledy tají-
živly řádit začínají.
Dým se valí krajinou,
zem se stává pustinou.
Někde oheň, jinde voda,
sopky, boje, samá škoda.
A do toho stále prší,
v potocích se voda vrší…

Lid čekal na znamení.
Pozná v tomhle řádění,
že se Boží příchod blíží?
Kam mysl člověka míří?
Chce se se svým Bohem smířit?
A začal v Něj vůbec věřit?...

V listopadu často prší,
kapky deště kdekdo tuší.
Jak se to však mohlo stát,
že pršet ne a ne přestat?
40 dní jak za Noeho,
probudí ze snění mnohého.

Kdo v tom pozná znamení,
že Bůh shlédne na Zemi,
že se blíží sklizně čas?
Kdo pozná varovný hlas?

Že tráva letos jinak voní,
nic nechutná jako v loni,
počasí si dělá, co chce -
to je jenom začátek.

Zvykáme si roušky nosit,
v obchodech kartama platit,
úřadovat bez styku,
nedělejme paniku.

Rozjetý vlak nezastavíš,
leda že v zázraky věříš.
Kterým směrem kdo se řítí,
kdo který vlak řídí?

Zmatek je jen zdánlivý,
kdo věří, se nediví.
Ví, že bude ještě hůře.
Pohrom bude plná nůše…

Tak jako sedlák pozná čas pro sklizeň,
moudrý pozná blížící se Pánovu žeň.
Věrní k nebi ruce pnou, zrak upírají,
ostatní se svými úmysly též netají.

Kolik zázračných léčitelů se vyrojilo,
kolik lidí se na nebeské bytosti napojilo!
Stránky plní podrobné a věrné zprávy,
že mimozemšťanů jsou kolem nás davy.

Kdo s davem zvyklý kráčet byl, ať zvolní krok.
Neb zastavit a zamyslet se nás nutí tento rok.
Není člověka, který by změnu nepocítil.
Kéž by se přitom zamyslel a dovtípil,

proč ovoce pozbylo své chuti,
proč nás situace roušky nosit nutí,
proč nikam cestovat se nedoporučuje…
kam to asi vše směřuje?

Přívaly dešťů sucho střídají,
obchody nejdou, lidé reptají,
co dnes platí, zítra nemusí,
co člověk ještě okusí?

Chceš-li jistotu nějakou mít,
zkus do sebe pozornost obrátit.
V každém zrníčko Boží Lásky dlí,
kéž se v tento čas k životu probudí…

Podporuj lásku v sobě, něžně hýčkej,
na nic z tohoto světa se nespoléhej.
Láska je Bůh, v Něm máme naději.
A vláda Lásky přijde, navzdory těm, co nechtějí…