Civilizační přelom

Není potřeba mít zvláštní znalosti na zjištění, že doba, ve které se právě nacházíme, je přelomová. Stačí, když si přiznáme, že na všech úrovních lidské zkušenosti probíhají intenzívní civilizační změny. Jsme mentálně přetíženi vysokou informační zátěží, překotnou technologickou akcelerací a kolektivním psychickým tlakem.
Nové technologie, umělá inteligence, proměňující se geopolitika, změna klimatu, napnutá ekonomika a proměna společenských hodnot nabírají tempo, které nestíháme často ani sledovat, natož se přizpůsobovat. Začínáme se učit nové pojmy jako je globální epidemie, kataklyzma, či prudké extrémy počasí.
Citem můžeme spatřit zrychlení změn, zrychlené vnímání času, silnější konfrontace pravdy a iluze, smršť odhalení korupce, manipulace, sexuálních skandálů a kompromitování starých mocenských struktur. Zažíváme silnější konfrontaci pravdy a iluze, což na jedné straně způsobuje destrukci rigidních struktur a na druhé straně příležitost k rychlému duchovnímu růstu.
Nejen z těchto důvodů, je tento čas a speciálně rok 2026 vnímán jako přelomový. Pokud by další vývoj člověka spěl k technokracii, ovládání, manipulaci a linearitě, degradace duchovního vědomí by dospěla ke ztrátě lidskosti. Lidské vědomí již nesnese další rozpad. Tak jako již mnohokrát v historii vyžaduje vývoj vědomí kolaps starého systému a vznik nového. Avšak tentokrát to již znamená současně i transformační vzestup duší spolu s jjeich planetou. Starý systém se zcela rozpadne, protože bude zcela odpojen od zdroje. Existují jen dvě cesty. Setrvat u starého systému znamená zánik a obrácení směru o 180°znamená vysvobození a vstup do Božího království.

Brána mezi světy

Minulý článek popisuje stav, kdy se svět ocitl na nejvýznamnějším civilizačním prahu, v historii této Země. Stojíme v bráně a balancujeme mezi starým a novým světem. Všímejte si, co se právě děje kolem vás a můžete spatřit symboly tohoto stavu na zcela obyčejných věcech a událostech. Dva světy jsou zatím pouze dvěma odlišnými náhledy vědomí, které se ovšem stále radikálněji vymezují a oddělují. Tato oddělenost bude rychle nabývat na hmatatelnosti, až dokud tu nebudou dva paralelní světy, zdánlivě v jednom prostoru, avšak na jiné vysílací frekvenci. V podstatě už jsou tu a učíme se je vidět vedle sebe. Stav mezi světy je současně procesem nového, duchovního zrození člověka, čili jde o přechod mezi původním zrozením z vody a novým zrozením z ducha.
To, co definuje současnost dvou paralelních světů je narůstající tlak na hledající vnímavé, zralé duše, které si nemohou pomoct, ale volání jejich srdce po novém životě je stále přítomným neodbytným tlakem. Naslouchají něčemu nepolapitelnému pro tento svět a to je transcendentní harmonie Božího Ducha, která je volá zpátky domů. Otevřená srdce toužící po láskyplném světě, říkají jasné „ne“ tomuto současnému systému. Zažívají únavu ze stálého konfliktu, povrchnosti, konzumu, obviňování, výčitek, zotročování, či omezování ducha v lineárním časoprostorovém světě forem. Srdce hledajících, která volají po transcendentní Jednotě ducha, po Lásce, po klidu, po svobodě a odpočinku vytváří světelnou síť záchrany třináctého eonu, který je neutrální zónou, domovem duše. Vyvolení se odevzdávají Bohu a tím přepojují magnetická centra z mozku do srdce, což zjednodušeně znamená ztrátu vedoucího vlivu mozku, který se podřizuje inteligentnímu vedení srdce. Duše dělá krok do neznáma na základě vnitřního vědění, které není logikou vysvětlitelné. Rozumu se to zdá jako pád do propasti a proto odmítá všemi možnými, často podvědomými prostředky destrukci starého, ale ověřeného systému. Magnetismus srdce vyvolených je však mnoho-tisícinásobně silnější, než magnetismus mozku. Dovádí duši do míst, na které je lidský rozum krátký. Do míst, která jsou pro lineární náhled zcela skrytá. Ba dokonce je to tak, že stará identita, založená na egu je vyčerpávající zábrana, která se drží starého systému, aniž hledající tuší jak a v čem. Aniž vidí východisko. A to východisko se stává zřejmým až ve chvíli úplného puštění, zdánlivé rezignace z vyčerpání. Dokud je úsilí k transformaci vedeno vůlí egoické identity, jde o vyčerpávající boj sama proti sobě, který končí v zoufalství, na prahu nového světa.
Třináctý eon je zóna vědomí neutrality, bezpečné útočiště duše, která se odpojila od magnetických vazeb systému a tím mu vzala třetinu jeho ovládajícího vlivu nad sebou. Reálně ovšem prožíváme obrovskou únavu, tlak a chvíle povznesení, které se střídají s propady. Stejně jako nyní rychle kolísá počasí mezi horkými dny a chladnými deštivými úseky. Jsme ve stavu, kdy střídavě zažíváme eufórii z nové země a střídavě jsme ztraceni mezi světy, neboť co se ještě před chvílí zdálo tady, je zase mimo dosah. Dokud se plně neukotvíme v novém vědomí, v bezpečném útočišti duše, které je pro zuřivé výpady démonů starého světa nedotknutelné.
Agenti systému (archonti v lidských tělech) jsou hyperaktivní a stále nepříjemnější, protože dobře vědí, že odpojování hledajících od jejich systému, je odpojuje od energie a to nevyhnutelně znamená zhroucení jejich umělého systému. Současně to usnadňuje cestu ostatním ven ze zajetí. Střet, či svár dvou náhledů umocňuje vyčerpání duše na prahu nového světa. Nenechte si však vzít možnost, která je neopakovatelná, i kdybyste měli obětovat cokoliv. Vejděte úzkou bránou a stísněnou cestou, neobtíženi lpěním, odevzdáni Bohu, před kterým stojíte zcela nazí. Vydejte se obtížnou cestou i přes krátké utrpení, zatím co celý svět opěvuje cestu širokou a pohodlnou.

Vstup do věku Vodnáře

Astrologie vypovídá o cyklech napsaných na nebi. A nejde jen o vzdálené interpretace, ale jde o tolik znamení najednou, že i naprostý laik pochopí jejich závažnost a uvidí, že stojí uprostřed procesu. Existuje cyklus dvanácti znamení zvěrokruhu, definující energetické proměny každý rok. A jelikož Existence je fraktál, neexistují pouze roční cykly, ale také nadřazené kosmické cykly, které se odvíjejí od precese zemské osy a podobají se naším známým denním, týdenním a ročním cyklům. Kosmický rok, nazývaný také jako Platónský rok, popisuje cyklus trvající zhruba 26 tisíc let, po čas kterých udělá nakloněná zemská osa oběh o 360° a energie kosmického zvěrokruhu dokončí jednu otáčku. Nazývá se to precesní cyklus, po čas kterého nakloněná zemská osa vůči rovině oběžné dráhy obkrouží povrch kužele. Sluneční soustava tak projde dvanácti znameními nadřazeného zvěrokruhu, jejichž délka není jeden měsíc, ale více než dva tisíce let. Astrologie umí rozpoznat přibližné období, ale rozhodně ne přesný rok, či den, dokončení a začátku kosmického roku. Avšak ví se s jistotou, že v tomto období končí minulý kosmický cyklus věku Ryb a přechází do nového začátku věkem Vodnáře. Ke všemu se právě píše rok 2026, což by mohla být malá nápověda, zapadající do celé mozaiky. Nejen že se v roce vyskytuje číslo dvacet šest, ale numerologický součet číslic dává číslo deset. A desítka znamená reset v desítkové soustavě. Současný konec starého věku po součtu numerologické hodnoty desítky 1+0 jde o začátek s číslem 1. To znamená překrývání starého a nového v jedné fázi. A když umístíte jedničku do nuly, vzniká znak pro vypínač, či tlačítko RESET. A tento symbol se zase nápadně podobá řeckému písmenu Phi, které vyjadřuje nejen reset, ale i poměr zlatého řezu a toroidální sféu univerzálního vzorce, či květu života. 
Rok 2026 se dá zapsat také jako 10=2+8 vyjadřuje dva světy.

Nové zrození

Dalším podpůrným znamením jsou samotné symboly znamení. Zatím co věk ryb znamená ponor do hlubin podvědomí, či ponoření do vod chaosu, věk Vodnáře znamená vědomé uchopení vodního živlu (do džbánu), po vynoření nad hladinu. Takže symboly jsou do očí bijící a lehce pochopitelné. A protože Ryby jsou vodním znamením a Vodnář je znamením vzdušným, reset vyjadřuje vynoření, či výstup z vodní hlubiny do řidšího tekutého prostředí – vzduchu, který se mimo jiné, také chová jako kapalina, avšak s podstatně menší hustotou. Vystupujeme z husté vibrace hmotného náhledu do jemno-hmotnějšího vnímání světa, prostředí i struktury těl. Všimněte si, že tento motiv nápadně připomíná křesťanský křest vodou. Jeho smyslem je vyjádření účelu duše ve světě. Ponořit se do hlubin chaosu, vtělení duše do vodního prostředí těl, které přenáší elektrochemické emoční signály jakožto magnetická pouta a současně vodítko pro transformaci. Vynoření z vody při křtu znamená nalezení východiska z energetických pout duality, vědomým přístupem. Proto je Vodnář mužem, který drží džbán na znamení, že vodní živel ho nevězní, ale vědomě s ním pracuje. Symbolizuje nové zrození, o kterém hovořil Kristus, když říkal, že každý, kdo ho chce následovat, musí se znovu narodit z vody a ducha.
Existuje další nápověda skrytá v biblické symbolice. Při poslední večeři Pesachové slavnosti (dnešní velikonoce), uzavřel Ježíš se svými apoštoly smlouvu o Božím království. Byla to smlouva o sdílení jeho obrazného těla i krve znázorněná symboly chleba a vína. Apoštolové pili s Ježíšem z jednoho poháru a jedli z jednoho chleba na znamení jejich budoucího duchovního sjednocení.
Když jeho učedníci chystali tuto oslavu, stalo se následující:

Muž nesoucí džbán vody nebyla v té době běžná věc. Vodu nosily ženy. Bylo to tehdy jednoznačně kategorizováno jako ženská práce. Jde o symboly s více vrstvami významu. Muž přebírá práci ženy a má být následován do domu a pán domu poskytuje horní místnost. Pán domu poskytuje bezpečný, vyvýšený prostor. Tento symbol směřuje k novému vědomí Vodnářského věku – nultého stupně Božího království – 13.eonu, které znamená vědomé a rovnovážné spojení (svatba) mužského a ženského principu uvnitř duše. Horní místnost je současně něco jako archa, bezpečný prostor chránící před povodní a současně horní svět. Stejně jako je vstup do nového světa ochranou před povodní toho starého. A povodeň tu můžeme chápat nejen jako vytopené domy, ale také jako emoční hlubiny, které způsobují katastrofy, ve kterých se lidé doslova topí. To jde spolu ruku v ruce. Voda je nositelem informace a proto reaguje na stav lidského vědomí, podobně jako reaguje obraz v zrcadle na svou předlohu.
Jsme v astrologické konstelaci, která vypovídá o přechodu naší sluneční soustavy přes Orionův pás. Což energeticky znamená také to, že vstupujeme do vysoko-vibračního prostředí, blíže Bohu, které odkrývá iluze, zjevuje to, co bylo dlouho skryté, akceleruje energii, akceleruje karmu i příležitost k rychlému transformačnímu vzestupu. Jde o kataklyzma pro starý systém skrze současné zrození nového, duchovnějšího světa.
A ten proces začíná u Krista – praotce lidstva a pokračuje ve vyvolených. Když nebeské duše umírají tomuto světu, znamená to současně také jejich nové zrození. Odpojují se ze systému smrti a přepólovávají svůj osobní svět na život věčný, ve spojení s Kristem. Současný reverzní matrix je tím procesem odpojován a přepólován na nový svět kristovské Jednoty Ducha. Otevírají se tím brány Božího království pro zralé duše, reagující na soustavné niterné volání k transformaci, které zprostředkovává Kristův anděl ve sborech, Nevěsta i Duch. Rozprostírá se světelná síť manifestující novou, kristovskou realitu uprostřed umírajícího ďábelského systému, který je krok po kroku odpojován od své síly. O tomto přerodu, odehrávajícím se v cyklech oktáv, obšírně pojednává biblická kniha Zjevení Janovo. Podávali jsme k tomu výklad ve článcích Sedm pečetí ducha, Sedm andělských trubek, Sedmá trubka a Sedm nádob Božího hněvu…

Zralé duše slyší toto volání, které může vypadat jako vnitřní neklid, živé sny, stálá touha nalézt východisko z duálního rozdělení, jež neposkytuje útěchu. Stálá potřeba hledat duchovno a souvislosti. Je to volání domova, které je neodbytné, zatím co většina davu nic nevnímá a nereaguje na signály energií, které jsou detekovány mimo běžné smysly materiálního vědomí. Jde o přesah vědomí, registrující sféru energií nepolapitelnou pro otroky systému. Pro vyvolené nebeské duše je Boží království hluboce vrytou vzpomínkou na dřívější životy, která se nyní neodbytně aktivuje.

Kvantový skok

S tímto resetem civilizace se pojí i souběh vzácných astrologických konstelací, které se opakují po dlouhých cyklech, ale velmi vzácné je, když interferují. To znamená, že změny jejich fází se v jednom bodě interference sčítají a působí jako akcelerátor dramatu soudu, smrti a vzkříšení současně. A osu toho souběhu tvoří rok 2026. Z makrokosmického pohledu se to dá nazvat kvantovým skokem, či zábleskem. Z mikrokosmického nazírání vnímavého člověka jde o desetiletí silných transformačních změn – proměn vědomí. Z pohledu materialistu nejede o vůbec nic, neboť změny vždy byly a budou. Duchovní energie nejen že nevnímá, ale ani nechápe podstatu a silné signály duše se naučil potlačovat, protože na duši nevěří. Všichni kdo očekáváte Krista a nový svět, střežte se „rozumu“ hlásaného systémem společnosti a systémy víry. Pravá spása je mimo systém a mimo náboženství a záchranu získají samojediní, nikoliv systémy. Duch světa naučil většinu společnosti nevidět dokonalé souvislosti, nereagovat na duši, nevnímat ducha v tichu bytí, neposlouchat intuici. Duchovní energie Boží Jednoty, je totiž pro duální svět nepolapitelná a nedetekovatelná. Prochází vším jako éter a registrována je duchovně probuzenými. A proto i když Boží království existuje všude kolem člověka rozděleného dualitou, nevidí ho, i když Bůh sestoupil, aby si vyzvedl člověka, neví o ničem, a i když čte posvátné texty a od rána do večera praktikuje bohoslužbu a přitom se dívá pouze na povrch věcí, Bůh o něm prohlašuje:

Ke vstupu do Božího království je totiž potřeba mít více, než učení novodobých farizeů a více než dogmata náboženství a více, než duchovní techniky manifestace reality. Je potřeba mít svobodu ducha, naslouchání hlasu duše v tichu, osobní odevzdání a hluboké přijetí. Je potřeba nechat se vést Duchem Božím ke Kristově Plnosti a splynout s Kristem v duchu skrze tělo Syna člověka, zatím co se každodenně vzdáváme tohoto světa v procesu mystické smrti ukřižováním.

Okno příležitosti

Přelom cyklů je velkým oknem příležitosti pro připravené, na jehož prahu stojíme v roce 2026. Je neopakovatelnou výzvou pro ty, kdo jsou bdělí. Kristus na potřebu bdělosti mnohokrát apeloval. A kdo si nevšimne desetiletí zesilujících signálů, není připravený, ani bdělý. Ani bdělost samotná totiž nemusí být tím, co si někdo představuje. A právě o tom jsou následující Kristova slova.

Pán si právě přišel pro svou úrodu duší ze „zahraničí“( z vyššího světa). Většina je zaměstnána ruchem světa a realizací sebe sama v materiálním systému chaosu. Jako za Noema nevěří ani v potopu, ani v archu, natož v neviditelného Boha. Archetyp příběhu Noemovy archy se bude znova opakovat v této době v jiném provedení, ale se spoustou vody a málo bdělými, kteří najdou útočiště v suchu nového vědomí.
Bdělost totiž neznamená být u všeho a nepustit ze zřetele vše vnější. Oči zahleděné směrem ven, rozptylují energii vědomí, která má být koncetrovaná doma, ve vnitřních komnatách chrámu duše. Kdo je doma hluboko ve spojení se svou duší, ten má pravý druh bdělosti a Pán ho vyzvedne bez ohledu na to, že mele na ručním mlýnku, či pracuje na poli. To vyzvednutí je totiž kvantovým skokem vědomí a ne vznesení se v oblacích. Nikdo, kdo není skutečně zralý, nepochopí rozdíl a neuvidí ten proces. Bdělost je niternost a hluboké spočívání v přítomném okamžiku. Je to také niterná otevřenost duchu, ve které je slyšet Pánovo klepání. Kdo neotevře dveře svých skrytých smyslů, bude zanechán.
V podobném kontextu, jako vzetí do nebe musíme chápat i Kristovo znamení na nebi, které pochází z téže kapitoly evangelia. Jedině tak to dává skutečný jednotný kontext.

Jaké nebe zkoumáš?

Znamení falešných proroků i kristů je v tom, že se upínají jen na vnější projevy. Avšak ta vnější rovina je až tou nejposlednější, kterou má duchovní člověk zkoumat. Duchovnost je nazírání do ducha, který sídlí v duši. Zrak, který tuto rovinu zří, spočívá na čelech v oku třetím. Kdo ví, co to je spočívat v duchu, hledat vedení Božího Ducha a koncentrovat ducha, bude doveden včas k pochopení souvislostí a dosáhne plnosti ducha = osvícení = duchovní vzestup do nebe.
To vedení se projevuje právě jako zmíněný blesk (elektricita), kterou přenáší neurální síť v těle. Když je naše čelo otočeno k východu, jde to symbolický jazyk sdělující, že duchovní vedení (blesk od východu), přichází od Boha skrze neurální síť, jako vnitřní světlo a tímto způsobem vidíme Kristovu přítomnost. Osvětluje celý náš vnitřní prostor, od východu po západ. Většinou skrze intuici, či řeč duše a obrazy ve snech, či někdo má telepatii, apod. Výraz „uvidí ho všichni“ zde znamená, že padne závoj iluze ve vědomí a Pravda se stane zjevnou. Bude osvíceno vnitřní nebe – vědomí. Přijímačem je třetí oko na čele. A to je také důvod, proč museli být vyvolení nejprve zapečetěni na čelech, než se spustí ta nejhorší fáze armagedonského přerodu na Zemi. Viz. kniha Zjevení… Měli být nejprve nezvratně napojeni na Kristovo vedení, aby s ním vytvořili síť Světla – záchrany, která prosvěcuje nejen celé tělo, ale celý Matrix. Samotný výraz Syn člověka odkazuje na propojení Božího Syna a člověka. Světla v těle. Projeví se v Božích dětech.
Duchovně bdělý člověk se nenechá vyprovokovat k rozptylování ducha naháněním vnějších spasitelů. Takové vyhlížení je úspěšnou metodou ďábla, jak vás zaměstnat, rozptýlit a dostat kamkoliv, jen ne k vnitřní bdělosti v duchu. Kdo běhá po venku a hledá znamení, ten rozptyluje. Kdo hledá v sobě, ten shromažďuje spolu s Kristem. Kdo se nechá rozptýlit, stane se z něj ta mrtvola, bez pravého ducha, kterou vyhledávají supi. A kdo se živí mrtvolami, hledá vnější shromáždění, místo vnitřní koncentraci. A tím shromážděním se může myslet i shromáždění duchovních stoupenců, kde se učí, že Kristus chce především vnější shromažďování oveček, zatím co se opomíjí klíčový význam koncentrace ducha. Ale Kristus hovoří o podstatnější rovině významu, než je koncentrace stoupenců. Když ho farizeové obvinili, že vyhání démony prostřednictvím panovníka démonů, poskytl návod na to, jak shromažďování silného ducha vede k vítězství nad démony. On chce koncentraci ducha a bdělost v duchu, ve které jste spojení Kristem a tak získáváte moc k vítězství nad démony duše a vstupu do Božího království. Kristus říká farizeům:

Znalci astrologie rozpoznali Kristovo narození díky vzácné konjunkci. Věděli, že ve hvězdách je vše napsáno, neboť vše souvisí se vším a na duchovní rovině neexistuje žádná oddělenost, jako je to v rovině forem. Nebe je makrokosmos odrážející vnitřní mikrokosmos, čili nebe uvnitř člověka. Jak nahoře, tak i dole. Byli na tom podstatně lépe než farizeové, zaseknutí ve své domnělé učenosti, která je oslepila natolik, že nebyli schopni vidět Krista, ani když o něj přímo zakopli. A to je velká výstraha pro moderní farizeje, kteří zkoumají duchovno pouze rozumem a logikou. Pomíjí při tom intuici a hlubší mystické souvislosti. Zkoumají tedy povrch a vnitřní a nejpodstatnější význam jim uniká. Zakázali cestu srdce, to nejpodstatnější centrum duchovnosti a zaobírají se především důkladným a logickým myšlením, které je bez vedení srdce bariérou pro rozvoj ducha. Ale této argumentaci mimosmyslového vnímání nerozumí a jejich systémy víry slouží jako vězení duší. Myšlenkové koncepty vytvářejí prvoplánový způsob vidění reality, neboť realita je jako zrcadlo a věrně nám odráží naše programové nastavení. Omezený program pak způsobuje duchovní slepotu a odpojení od duchovní Jednoty za všemi formami.

Odraz na astrologickém nebi

Nebudeme tu obšírně rozebírat astrologii, ale pouze ty nejpodstatnější a nepřehlédnutelné přelomy cyklů, v jejichž centru se právě nacházíme a dějí se všechny v souběhu s přelomem do nového kosmického roku. Znamenají změny dlouhodobých cyklů, které se dějí téměř současně. Způsobují významnou proměnu vědomí, která klíčově souvisí s pravou lidskou identitou. Ve vědomí každého člověka se klíčovým způsobem promítne Pravda o podstatě člověka – jeho nebeském původu. Vlivy napsané v nebeských obrazech, prožíváme i na svém vnitřním nebi – ve vědomí.

1) Pluto ve Vodnáři : po 248 letech vstoupilo Pluto do Vodnáře na období (2024-2044). Způsobuje rozpad starých struktur, společenskou revoluci, decentralizaci, AI, technologickou akceleraci, vznik nových forem komunit. Oslabení tradičních autorit, propojené vědomí, konflikt mezi svobodou a systémem kontroly.

2) Neptun v Beranu. Cyklus Neptuna trvá 165 let a naposledy byla tato konstelace na nebi v 19. Století. Započala v roce 2025. Znamená nové duchovní směry, ideologie, aktivismus, nové vize, či spasitelství. Souhrnně hledání nového směru a identity.

3) Uran v Blížencích. Cyklus začíná 2025/2026 -2033. Cykly Urana jsou po 84 letech. Způsobují náhlé otřesy. V Blížencích znamená skoky v dopravě, technologiích, prudké změny myšlení, informační šoky a překotný vývoj v propojení člověka a technologií.

4) Konjunkce Saturna a Neptuna. Vrchol (2025-2026). Odehrává se jednou za 35-36 let. Saturn představuje strukturu a Neptun transcendenci, když se spojí, starý systém se rozpouští a vzniká nový ideál reality. Znamená konec iluzí a starých narativů, proměna společnosti. Hledání nového smyslu. Transformace spirituality i politiky. Redefinice společnosti, kulturní přerody.

Astrologie popisuje souběh těchto událostí za výjimečný a znamenající reset paradigmat, civilizační přerod, mezisvět, přechod do nového světa. A duchovně můžeme očekávat rozpad starého světa, zrychlení karmy, probuzení vědomí a přechod od hierarchie k síťovému propojení světa.
Astrologické cykly momentálně interferují také s Božským plánem spásy na přelomu věků: „Adam → Noe → Abraham → David → Kristus = cesta spásy a Božího plánu.“ Více viz v minulém článku (Vzkříšení k dokonalosti)

Útočiště mezi světy

Starý svět nás bičuje svým duchem. Obviňuje nás, vyhrožuje, zastrašuje, požaduje, zdaňuje, ovládá technokracií a rozptyluje našeho ducha čímkoliv, co zneschopňuje duchovní bdělost. Prosazuje konzum a požitky až do roztrhání těla. Rozptýlení ruchem světa se rovná omezení, či spoutání ducha. Zatím co bdělá přítomnost znamená svobodu ducha. Dociluje se koncentrací ducha, v centru duše, mimo rozptylující vlivy a připoutanost ke světu.
Nový svět představuje nové vědomí, které vidí, jak se vše hmotné rozpadá, stárne, je nedokonalé a porouchané, a přes to se tím nenechá ovládat. Bdělé vědomí vidí stále se rozpadající realitu nezkresleně. Vidí demagogii jednostrannosti mužského přístupu, zaujetí společnosti povrchem věcí a přes to se tím nenechává zotročit. Být ukotven v novém světě znamená harmonické ukotvení v duchu i ve hmotě současně a bez odporu. Silné energie nyní zesilují proud mezi oběma póly. Pro uzemněné to znamená posílení vědomí, pro neuzemněné to znamená více trápení a chaosu.
Jsme v území nikoho, balancování mezi starou úrovní vědomí, kterou omezovala mysl = (duch světa) a mezi novou úrovní vědomí, která nesoudí, je povznesená nad svět, přijímá vše co je, jako by si sama vybrala a je nedotknutelná. Volá nás neutralita třináctého eonu. Jak jen překlopit staré obranné mechanismy mysli a starého ducha, do nové formy, očištěné od blokád duálního vnímání?
Jak se stát nedotknutelným? Jak definitivně opustit přežité a zosobnit to nové? Uvědoměním, že je to vše jen hra. Že na ničem v tomto světě nezáleží více, než na harmonii duše. Uvědoměním, že přijímání je cesta (Bůh) a bojování je zesilováním odporu (ďábel). Pochopením, že ty největší útrapy žité v hmotném světě, jsou úkolem vyvolených, kteří vytvářejí cestu skrze bariéry.
Klíčové je najít bezpečné útočiště uvnitř sebe sama, stejně jako těžce zkoušený král David. V soukromém prostoru přítomného, vědomého bytí, ve kterém je vše v plném pořádku, je hojnost a klid. Prostor neutrality ducha. Je možné se tam uvolnit a bezpečně otevřít. Je možné tam relaxovat, bez obtěžujících myšlenek poté, co jsme s naprostou otevřeností, ochotou a vůlí vyřešili záležitosti povrchní, hmotné reality.

Údolí stínu smrti

Když Ježíš trpěl, nevyhrožoval... neodpovídal, nevysvětloval. Podobně nás nekompromisní mužský, egoický princip bičuje do krve a přibíjí na kříž časoprostoru skrze vinu, odsouzení, útoky, či manipulaci. Pokud se tomu vědomě otevřeme, bez odporu, projdeme bolestí a to vede k roztržení oddělující opony do nejsvětější části chrámu duše a k zatmění osobního slunce. Podobně jako se to stalo v Jeruzalémském chrámu při Kristově ukřižování. Opona se roztrhla odshora až dolů.
Roztržení opony je symbol zrušení naší oddělenosti od Boha tím, že jsme prolomili osobní bariéru vnitřního odporu, či odmítání temnoty. Roztržení nastává po průchodu stínovou realitou matrixu skrze dno bolesti, ke kterému jsme dovedeni. Roztržení znamená prasknutí starých neproniknutelných bariér a zpřístupnění, či propojení mezi Bohem a člověkem. Skrze Syna člověka, skrze jeho vnitřní proces, se odehrálo roztržení opony odshora až dolů i v dnešní době. To znamená, že otevřelo přístup k Bohu pro všechny úrovně vývoje člověka. To Kristus a jeho vyvolení následují právě volání Jednoty a Lásky = Světla 13. eonu a prolomili bariéry odporu skrze své těla, v nichž změnili magnetické proudy. Přepólování planety znamená předefinování reakce strachu na přijetí uvnitř těla každého z vyvolených. Tím se otevírají magnetická pouta zotročujících eonů temnoty a Světlo začíná být dosažitelné mnohem snadněji, než tomu bylo kdy dříve. Světlo zaplavuje nevědomé vrstvy vězení duší a zbavuje je jejich moci. Nastává destrukce struktur eonů chaosu. Nastává zmatení magnetického pole reverzního matrixu. A to skrze sílu, která je pro jeho mocnosti nepolapitelná, ale pro vyvolené je domovem a Světlem, které je volá, probouzí a oživuje jejich pravou přirozenost. Je to stejné, jako když nepolapitelné frekvence, nedetekovatelné pro tento svět zahřívají kámen, který po mnoho cyklů zahřátí a zchlazení puká a jeho tuhá slupka se rozpadá. Stejně tak praská krunýř rigidních struktur, které vězní v tomto světě člověka Světla. Dochází k transmutaci těch, kdo si vypěstovali citlivost na tyto frekvence a to je alchymická definice pro nové zrození. Jemuž předcházela mystická smrt Krista, jeho Nevěsty a zástupu vyvolených, uprostřed pustiny světa.
Okno příležitosti je v tento čas otevřené, neboť stojíme na prahu. Na prahu mezi světy, kam nás dovedla nicota temné noci duše. Na dně nejhoršího utrpení, vnitřní rozervanosti a ztráty smyslu žití, jsou dveře do věčnosti, máš-li odvahu vstoupit a transformaci jsi se otevřel/a. V koutě tvé duše, kde už nezbývá jiného východiska, je ráj Božího domu a bezpečných pastvin. Na nich je odpočinutí a radost. Boží náruč, prožívaná uprostřed nelítostného světa. I kdyby se všechen tvůj život zhroutil, čelil jsi nespravedlivým útokům, i kdyby všechny jistoty zklamaly a všechno se rozpadlo, místo absolutního bezpečí duše ti nikdo nemůže vzít. Je to tvůj nový prostor k životu, který čeká, abys niterně vstoupil/a. Tím, že nejprve přijmeš to nejbolestivější ve svém srdci.
Destrukce známých jistot je tu pro tebe. I když vypadá děsivě, tak poté, co jsi byl chvíli ztracen/a, vstupuješ do věčného, radostného odpočinku.

To bezpečí je skryté právě tam, kde nyní jsi. V prostoru, který se otevírá v duši, když vstoupíš hluboko do sebe. I když to dříve nebylo lehké, vyzkoušej, že právě nyní je nejsnadnější vstoupit. Z místa svého trápení, které nemá smysl dále vláčet, do místa lehkého a svobodného spočinutí.
Tvé trápení mělo smysl do té doby, dokud nebylo prožito celé. Dokud z tebe nebylo sejmuto Boží milostí. Projdeš si tím skrz naskrz, když pochopíš, že má hluboký smysl se tomu nebránit. Všechno napětí minulosti se dá rozpustit novou nereaktivností. Zastavením se na prahu celistvosti, prožíváš novým způsobem stará zranění, křivdy, viny, stud, či hanbu. Nulový bod plný prázdnoty vytahuje z podvědomí vše, co nebylo viděno, vše co bylo potlačeno a odmítáno, abys to znovu prožil/a bez útěku a popření. Paměť těla jsou data plná destruktivních vzorců, které máš příležitost přepsat, vyprázdnit, vyčistit jako datový disk. Naučit tělo reagovat jinak. Přijímat nepřijatelné, smířit se s nesmiřitelným. Být při plném vědomí, ať už je situace jakákoliv. Odblokovat negativní stavy, které jsou vyvolané odporem mysli, proti tomu, co je. Tak se vstupuje do plné bdělosti a tudíž do dokonalosti. Do věčnosti. Do Božího království.

Vina neexistuje

Proč Ježíš učil nikdy nikoho nesoudit? Protože vina je velmi účinný způsob, jak spoutat lidské vědomí. Vina je zátěž, se kterou neprojdeš úzkou branou. Pod tíhou viny se odsuzujeme, nebo k tomu nutíme někoho jiného. Pravda je však taková, že každý jedná jen z úrovně vědomí, kterou byl tímto systémem spoután. Nebýt toho, byli bychom všichni dokonalí. Dokonce dokonalí už jsme, ale dělí nás od toho vnitřní opona. Naše chyby, nedokonalost i hříšnost vyplývá z nízkého stavu vědomí ducha tohoto světa. A čím zralejší duše přišla na tento svět, tím více příkoří, nespravedlnosti, křivd, vin a útoků musí snášet. Často je dokonce hromosvodem pro negativní energie okolí a má to zásadní důvod. Zralá duše dokáže nalézt cestu ke svobodě ducha a otevřít ji ostatním. Skrze svůj vlastní bolestivý proces zvyšování vědomí. Je to poslání zralé duše prolomit temnotu a kvůli tomu se nechávají zralé duše navléct do vin, strachu, utrpení a chasu, aby jimi mohly projít a prolomit jejich bariéry. Rozumově to nechápete, ale realizujete plán duše právě, když prožíváte krach. Vyvolení jsou obvinění z neschopnosti, slabosti, jsou zastrašováni, je jim vyhrožováno a stíhá je mnoho podobných ran. Ale to vše se jim děje jen proto, aby z tohoto bídného rozdělujícího pekla duality prošlapali cestu ostatním do Jednoty a Lásky, která je volá stále silněji a přitahuje je silným magnetismem jako domov duše. Kristus to vyjádřil takto:

Jakmile to pochopíme a plně přijmeme, přestaneme se odsuzovat a staneme se svobodnými. Duch tohoto systému nás spoutal jen proto, že jsme uvěřili jeho pravdě. Ta je však povrchní, prvoplánová lineární a kauzální. Zralý člověk rozpozná skrytou pravdu za tím, co je zjevné. Pochopí hlubší smysl života i důvody, proč se mu dělo tolik křivd, nespravedlnosti a neštěstí. Skrze ně totiž hledáme útočiště v duchu a zbavujeme se nadvlády ega. Skrze pokoření a viny jsme bičováni odložit nadvládu ega a nalézt nejsvětější komnatu duše, ve které je spojení s Bohem a klid převyšující myšlení.
I na vyšší úrovni vědomí jsme stále zkoušeni systémem, jestli nás viny dostanou na kolena. Jestli nás obviňování přinutí ke ztuhlé paralýze. A pokud ano, je to jen krátkodobé. Jsme ochotni dívat se všem vinám do očí a přes to se nenechat srazit na kolena. Nechali jsme se spoutat temnotou, která není naše. Proviněními, které nevyplývají z naší nezralosti, ale z našeho dobrovolného spoutání. Tím rozšiřujeme vnitřní prostor duše pro silnějšího ducha a vyšší vědomí. Díky tomu uvidíme za zjevnou pravdou pravdu skrytou. Transcendentního ducha, nelineární vědomí, jednotu, svobodu, Lásku. Nakonec dokážeme svobodně žít tu skutečnost, že není žádných objektivních vin. Nikdo vědomě neškodí, pokud není spoután vnitřním démonem. Nikdo není v jádru zlý, pokud není napaden rozšířeným a škodlivým virem světa chaosu.