Rozpečetění ducha
V minulém článku jsme se zabývali rozlomením sedmi pečetí, znamenající osvobození Plnosti Božího Ducha, které se uskutečňuje skrze Krista. Znamená to přepis informačního kódu vzorce života – slova (logos) – do jeho správné podoby. Uvolnění pečetí Ducha je jeho osvobozením a je prvním krokem k osvobození světa z ďábelské deformace – iluze. Současný svět bývá v gnostických textech označován jako vody chaosu a to právě kvůli zpečetění jeho osudu podvědomými vzorci, které zdeformovaly člověka i přírodu a propisují se do záznamu DNA. V křesťanských textech se píše, že tento svět patří ďáblu a v našich článcích jsme ho popsali jako Kocourkov, který předkládá realitu reverzním – zrcadlově obráceným způsobem. To znamená, že systém ukotvuje obrácenou realitu v lidském podvědomí, aby lidstvo udržel v rolích nevědomých otroků, odevzdávajících systému energii skrze umělou hru na finanční a politický systém a skrze vědecky podložené dezinformace, či opium v podobě náboženských dogmat.
Tři úrovně proměny
Zlomením pečetí dochází ke změně informačního kódu na nejzákladnější ze tří základních rovin lidské bytosti. To s sebou přináší zasažení ďáblova systému – reverzního vzorce života, působením živlů, ze čtvrtiny jeho obsahu. Následuje fraktální proces, směřující ke „strávení“ nového informačního kódu a k následné proměně všech buněk těla, do nichž se promítá fyzická transformace. Proroctví knihy Zjevení totiž pokračuje sedmi andělskými trubkami, proměňujícími již celou jednu třetinu Země, a následuje vylití sedmi andělských misek, postihující celou Zemi – celý systém. Jak si máme vysvětlovat tyto prorocké obrazy?
Proces transformace se podobá tvoření, či učení, které mají stejnou podobu. Nejprve musíme pochopit novou látku od A do Z. To znamená, že pochopíme celou informaci rozumem a tím uzavřeme první paletu okvětních lístků, květu života. Promění to náš pohled a najednou rozumíme mnohem více a vidíme svět jinak. Vlivem důležitých informací zjistíme, že s mírným odstupem si informace hlouběji dosedají a to proměňuje naše touhy a preference – naši duši. Začínáme se vnitřně ztotožňovat s novými informacemi. A v třetí fázi rozpoznáme jiné emoční reakce, jako indikátory nové pravdy, které prostoupily do každé buňky našeho těla. Elektrochemické signály reagují jinak. Proměnila se logika jejich fungování. Každá ze zvnitřněných pravd provede dílčí opravu informačního vzorce a změní jak vibrace, tak emocionální prožívání reality jedince.
Přijaté a strávené informace Pravdy, nás proměňují na třech hlavních úrovních, pokud jsme si nejprve dovolili naslouchat novým transformačním informacím, sdělovaných posíleným Duchem Pravdy. Podstatné informace objasňující podstatu reality, či smysl lidského života, proměňují vidění světa. Nové informace způsobí, že se něco v nás uvolní, odejdou rozpory a odmítání a dochází ke smíření toho, co bylo dříve v konfliktu. Cítíme uvolnění těla a v důsledku toho začneme mít nové vyzařování a vyšší klid. Máme dojem, že jsme se vnitřně uklidnili, protože jsme více vědomí a přítomní, není v nás napětí a stavění se do opozice ze strachu z neznámé, či domnělé hrozby. Tím se promění frekvence našeho osobního vyzařování – náš osobní tón – na úrovni duše. Zvýší se naše frekvence, protože sevření organismu, se uvolnilo a více záříme – propouštíme více Světla. Uzavíráme další - druhou sedmi-prvkovou paletu okvětních lístků květu života. Ve třetím kroku se výživa pravdy dostává do každé buňky těla a to nás vede k celkové změně, kterou pociťujeme na emoční svobodě. Začínáme se chovat jiným způsobem a uzráli jsme vlivem Pravdy, která plně dosedla. Zjišťujeme, že myslíme jinak, cítíme jinak a v důsledku toho také konáme jinak. A když si to plně dosedne, uzavřeme třetí vrstvu okvětních lístků a plod našeho života uzrál. Stáváme se vědomými a osvobozenými tvůrci reality, kteří se odpoutali od svazujících podvědomých emočních vazeb. Cítíme lehkost a vidíme svět jinýma očima. Jsme tvůrci nové země s mocnějším vyzařováním a jiným pohledem na realitu, který realitu skutečně přetváří všude kole sebe. A tak se vlivem nového ducha, tvoří u člověka nová vibrace, nové emoce a nové skutky. Otevírá se více Světlu a tím postupně přechází ze smrti do života věčného. Jako by se postupně rozsvěcovaly různé pixely celkového obrazu Pravdy a vše vidíme čím dále jasněni. Tvůrce nyní svobodně a láskyplně tvoří na třech úrovních, které jsou nyní zajedno. Zmizela rozpolcenost, která způsobovala neúspěch a neštěstí. Tvůrce myslí, cítí i koná více v Lásce, která je nejplnější definicí pravého vzorce života s každou novou informací, kterou zvnitřní. Tím prožívá čím dále větší, lehkost, harmonii a svobodu na individuální duchovní cestě, linoucí see u každého jedince trošku jinou cestou. Člověk pocítí, že stačilo, aby umožnil, že mraky odejdou a Láska sama zaplavuje jeho duši paprsky jako Slunce. Mizí ďábelská realita stínu. To nás Bůh vzal do náruče, jako Otec i Matka, protože jsme mu to umožnili.
U zkoumání sedmi úrovní květu života si musíme uvědomit, že události nejsou chronologické, ale každou z vrstev tvoří sedm obrazů, které se postupně stávají čím dále více ostřejšími, či intenzivnějšími.
Sedm pečetí, trubek i misek jsou tendence, které se projevují po celý čas konce v časové souslednosti tak, že se současně zesilují a tím se stávají viditelnějšími. Sedm úrovní je sedm hlavních hledisek, na kterých je transformace pozorovatelná. Takže když postupujeme od první trubky do sedmé, ve skutečnosti mezi nimi není časová návaznost, ale dějí se všechny současně ve stále větší míře.
PÍSEŇ TVÉHO ŽIVOTA
Život je jako píseň, která zní každému jinak.
Čím větší rozsah oktávy máš, tím více zazpíváš,
čím větší lehkost prožíváš, tím zní hudba lépe.
OSHO
„Láska je vlnou srdce,
vibrací srdce, tepáním,
sdílením všeho, čím jste,
hlubokou a naléhavou potřebou
jít a být s ostatními lidmi,
dělit se s nimi o své bytí,
o svou radost, o svou píseň."
Oheň z oltáře
V proroctví o rozlomení sedmi pečetí jsme se ocitli v realitě u Božího trůnu a nyní budeme pokračovat tam, kde jsme v minulém článku skončili. To znamená v realitě Ducha, která je mimo svět forem – svět časoprostoru. Andělé představují inkarnace duší ve světě forem. Andělské světy jsou světy časoprostorové. V nejvnitřnější realitě ducha se ocitáme v druhé fázi rozvoje - v chrámu naší duše u Božího trůnu, před oltářem, a tím pokračuje prorocké vidění a rozvoj pravého květu, jako pravého vzorce života.
Pak jsem uviděl, jak těch sedm andělů, kteří stojí před Boží tváří, dostalo sedm polnic. Tehdy přišel jiný anděl se zlatou kadidelnicí a postavil se k oltáři. Bylo mu dáno množství kadidla, aby je s modlitbami všech svatých položil na zlatý oltář, který je před trůnem, a dým kadidla s modlitbami svatých vystoupil z andělovy ruky před Boží tvář. Anděl pak vzal tu kadidelnici, naplnil ji ohněm z oltáře a shodil ji na zem. Tehdy nastaly hlasy, hromobití, blýskání a zemětřesení. (Zjevení Janovo 8:2-5; B21)
Při rozlomení sedmé pečeti nastalo nejprve ticho na půl hodiny a pak se nám objevuje prvotní obraz, který znázorňuje přechod do další oktávy – fraktální úrovně zvnitřnění. V době kdy sedm andělů dostává polnice – trubky, je obětováno kadidlo na zlatém oltáři a uklidňující dým kadidla spolu s modlitbami svatých se line před Boží tvář. Toto znázornění vyobrazuje situaci, kdy se „svatí“, to znamená duchovně živí lidé, probouzejí, vlivem nového ducha. Vlivem nového pochopení, nového uvědomění. Situace proměny ducha i světa vede k důležitému zastavení. To bylo nejmarkantnější v době covidové, ale obecně se tento obraz vztahuje na to, jak uvolnění negativních podvědomých vzorců uvádí duše do zastavení a vnitřního ticha. Zažívají bod obratu vlivem přerámování svého vidění reality. Důležitý nulový bod obratu, je prožíván tělesným vědomím jako dlouhá nicota a ticho. A řekněte sami, jak působí půlhodina ticha, když řečník před shromážděním má tak zvané okno a zapomene svůj text? To se jako půl hodina zdá každá vteřina. Půl hodiny ticha se tedy v duchovní proměně člověka jeví jako předlouhé, nekončící prožívání věčnosti ve vzduchoprázdnu. Duchovní lidé využívají ten dlouhý čas k cestě do nitra své duše. Modlitby znamenají vnitřní očištění a vůně kadidla představuje krásu člověka, který se v modlitbě celý uvnitř obnaží, vyzná a očistí před svým Bohem, u kterého hledá útočiště a útěchu.
Sedm andělů s trubkami si můžeme představit jako sedm andělských – lidských čaker. Oheň z oltáře je Božská tachyonová energie – svislý proud propojující nebe na zemi, který se v našem těle transformuje v elektromagnetismus, procházející energetickými drahami těla, jako dva hadi propletení v sedmi hlavních energetických centrech našich těl. Známý spirituální symbol na obrázku, vykresluje energetickou skutečnost, která se podobně zobrazuje i na průběhu grafu elektromagnetismu ve fyzice. Každá z energetických čakem těla, má dvě polarity, odpovídající dvěma hadím křivkám. A každá z čaker zastupuje jisté vibrační rozmezí - tón trubky.
Všimněte si, že prorocké vidění nyní přesouvá dějiště obrazů od nebeského oltáře na zem. Svržení ohně z nebeského oltáře na zem, je proces, kterým elektromagnetismus proniká z ducha do lidské duše. Uvolněný duch způsobuje vnitřní horkost, podobající se ohni v kostech. Nárůst energie, procházející tělem, je jako žár proměny, kterým se přenastavuje lidský organismus. A silnější elektromagnetické vlnění se zobrazuje jako vyšší vibrační tón trubky. Sedm trubek je duševní oktáva - rozsah rozvoje v této dimenzi reality. Silnější elektromagnetický proud v čakrách duchovních lidí – svatých, se promítá do transformace přírody, která jde ruku v ruce s proměnou člověka. Hlasy, hromobití, blýskání a zemětřesení jsou projevy zemského elektromagnetismu a to vysvětluje druhou fázi procesu proměny v Pánově dni, která se odehrává skrze lidskou duši a změnu její vibrace. Rozvzpomenutí nebeských duší na pravý vzorec života, ukotvený v duchu, je jako když udeří hrom, jehož zvuk burácí všude po obloze. Zasahuje svou vibrací celou planetární mřížku.
Těch sedm andělů se sedmi polnicemi se pak připravilo k troubení. (Zjevení Janovo 8:6; B21)
Čtyři apokalyptičtí jezdci na koních, kteří vyjeli při rozlomení prvních čtyř pečetí, znázorňují čtvernost pozemského vlivu, vycházející ze čtyř Božích tváří a čtyř základních živlových sil. I první čtyři andělé troubící na své trubky se dotýkají čtyř živlů souvisejících se čtyřmi zemskými kouty a časoprostorovým andělským světem. Všimněte si, že se při troubení trubek hovoří o třetinách Země, což je větší rozsah vlivu než čtvrtina, kterou postihla jízda jezdců při rozlomení pečetí.
První čtyři pohromy - úrovně děje, se tedy jak u pečetí, tak u trubek a následně také misek, vztahují na vlivy racionální a ostatní tři se dotýkají vlivů spíše abstraktních, či niterných. Můžeme toto dělení nazvat také jako vlivy vnější - hmatatelné a vlivy vnitřní – nehmatatelné. Je to podobné jako s čakrami. Čtyři spodní čakry se dotýkají pozemského materiálního ukotvení a tři horní čakry se dotýkají vlivu nebeského. Čtvrtá srdeční čakra je směsí vlivů pozemských i nebeských. V srdci člověka se tím spojuje spodní proud země a horní proud nebe a vyvěrá z něj toroidální elektromagnetické pole, které obklopuje tělo.
Když zatroubil první anděl, nastalo krupobití a oheň smíšený s krví a bylo to svrženo na zem. Shořela třetina země, shořela třetina stromů a shořela veškerá zeleň. (Zjevení Janovo 8:7; B21)
První trubka
Zatroubení prvního anděla bychom mohli vidět jako přírodní pohromy a s přírodními pohromami samozřejmě také souvisí. Ale až druhotně. To, co pozorujeme kolem sebe, je odrazem procesů uvnitř duše. Oheň je symbolem elektromagnetické frekvence, která zesiluje své účinky, když byla otevřena stavidla ducha. Je symbolem vnitřního ohně. Krev je sídlem duše, která přenáší osobitou vibraci do každé buňky. Oheň smíšený s krví je tedy přenesením proudu transformace do lidské duše, která se projevuje frekvencí. Trubka znázorňuje stupeň oktávy, na které frekvence zní. A protože první trubka je frekvencí první, kořenové čakry, souvisí s uzemněním duše. Propojením se zemí. Proto proroctví hovoří o svržení na zem a zasažení třetiny stromů a zelené vegetace. Probíráme hledisko zemské čakry. Vibrace odehrávající se uvnitř se manifestuje ve světě kolem.
Tento obraz známe v posledních letech ze zpravodajství, které hlásí obrovské lesní požáry vlivem veder, kdy hoří celá rozsáhlá pobřeží kontinentů, či části kontinentů. A konkrétně v Česku jsme dostali nepřehlédnutelné znamení v podobě největšího požáru v novodobé historii ČR i Saska v národním parku České Švýcarsko v červenci 2022.
Krupobití spolu s ohněm představuje dva zesílené extrémní projevy, kdy na jedné straně zesiluje expandující elektricita a na druhé straně spektra, stejně zesiluje i dostředivý magnetismus. Tak vznikají dva hadi proplétající se páteřním tunelem v první kořenové čakře.
Když zatroubil druhý anděl, jako by byla do moře vržena veliká ohnivě planoucí hora. Třetina moře se obrátila v krev a v tom moři zemřela třetina stvoření majících duši a třetina lodí byla zničena. (Zjevení Janovo 8:8,9; B21)
Druhá trubka
Troubení druhé trubky souvisí s proudem elektromagnetických vln v druhé, sakrální čakře, a ta souvisí především s emocemi, či lidským potěšením a sexualitou. Druhá čakra souvisí s elementem vody. Voda, dokonce celé moře vody, představuje ženský princip emocí a nevědomí, představuje vody chaosu, v kterých jsme ponořeni, dokud se neprobudíme do bdělosti. Voda je plynutí a proměnlivost, umí být hluboká, temná a pohlcující, ale umí být i jemná a průzračná jako náladovost principu ženství v našich tělech. Voda je stěží uchopitelná, či nepochopitelná pro tuhý, rigidní, mužský racionální princip. Emoce se vylévají jako moře vody a vyvrhují chaluhy a bláto na břeh, což vám nevadí, pokud jste vodní tvor, anebo námořník. Když je duše osvobozována skrze horu ohně – žár ducha, zasahuje třetinu Hádovy podsvětní říše. Říši podvědomí. A proto se třetina moře stává krví. Pro Hádovu říši se třetina jeho vod stává znečištěnou krví – duševním vlivem, třetina potravy draka, která plave v těch vodách, umírá a třetina zisku obchodníků, jež se plaví po těch vodách, přichází o své lodě.
Zvýšení frekvencí duše je horou ohně, zasahující vody podvědomí a duševní vliv je krví, která boří Hádovi jeho teritorium, v kterém parazituje. Kdo vnímá frekvence své duše a začíná s ní být ve spojení, osvobozuje se z vlivu podvědomí a to je zkáza pro ďáblův svět, ale osvobozením pro probuzené. Emoční odpoutání, alespoň v míře jedné třetiny, je jako objevení klidného chrámu duše, či zklidnění rozbouřené mořské hladiny.
Kdo sleduje světové zpravodajství, nemůže si nepovšimnout doslovných znamení, která ten vliv manifestují na moři a přibývají na četnosti. Hromadné uvíznutí kytovců na mělčině. Vyplavení obrovského množství mrtvých ryb. Hromadný úhyn lososů v chovných farmách a hromadný úhyn podmořských korálových útesů, je jen částí tohoto poselství, nabývajícího na své intenzitě ruku v ruce s probouzením živých, pomazaných hvězdných duší. Znečištění moří je devastující a nepředstavitelné. V moři plují celé ostrovy odpadků mající rozlohu států. Tání ledovců způsobí na mnoha místech rozpuštění starověkých mikroorganismů, které zabarví vodu moří do ruda to je další znamení, týkající se úhynu života v mořích. Je to pro nás viditelný symbol, který demonstruje fázi transformace duší.
Když zatroubil třetí anděl, spadla z nebe veliká hvězda hořící jako pochodeň a padla na třetinu řek a na prameny vod. Jméno té hvězdy je Pelyněk. Třetina vod se tehdy obrátila v pelyněk a mnoho lidí kvůli těm vodám zemřelo, neboť zhořkly. (Zjevení Janovo 8:10,11; B21)
Třetí trubka
Třetí trubka přestavuje vibraci třetí čakry v oblasti žaludku. Ta je spojena se sebedůvěrou, osobní mocí, vůlí a sebeúctou. Pokud jsou tyto naše svobody napadány, utlačovány či popírány, vzniká stres. Stres souvisí s napětím v neurální soustavě a chemismem krevního řečiště. Obojí vypadá jako prameny vodních toků, které přenášejí jak elektricitu, tak chemii vnitřní lékárny organismu. Elektrické signály nervové soustavy způsobují vyplavování chemických látek do krevního řečiště. Vysoké vibrace mění rotaci třetí čakry. Je to třetí hledisko transformace duše. Psychosomatika zná spojení mezi nezdravým stresem a stažením žaludku, který citlivě reaguje na emoční vzestupy a pády. Můžeme dokonce říct, že nezdravá psychika, či nadměrné stresory jsou indikovány zdravím žaludku. Psychický nátlak se prostě těžko tráví… A lékem na nemocný žaludek známým už i ve starověku je Pelyněk. Zasažení třetiny vodních toků a řek je tragédií pro systém založený na vykořisťování, omezování moci, zotročování a zbavování vlivu a moci. Pro ně je hořící hvězda jménem Pelyněk ohrožením a boří třetinu jejich vlivu. Pokud by totiž vládnoucí mocnosti daly lidstvu svobodu od finančních nátlaků, právních omezení, otravování potravy a vody chemií, od dezinformační kampaně a zbavení osobní moci, a pokud by jim sdělily pravdu o původu duše a božskosti ducha, pak by zákulisní manipulátoři přišli o svou energetickou obživu.
Smrt po hořkém pelyňku ve vodě je však otázkou přehnaného dávkování. Zatím co jedny pelyněk léčí, pro druhé se stává předávkováním vedoucím ke smrti. Zatím co vyléčení spějí ke smrti mystické, ti co jsou připoutáni lpěním na systému, spějí ke smrti fyzické. A tyto dvě polarity očistné transformace platí v mnoha ohledech. Každá pohroma může být počátkem něčeho nového a lepšího, pro toho, kdo ji přijme se smířením. Zatím co pro ty, kdo jsou emočně připoutaní k ďáblovu systému, se jeho destrukce stává tak nesnesitelným tlakem a hořkostí duše, že propadají šílenství, či páchají sebevraždy.
Fyzická otrava vodních toků a hromadný úhyn ryb není ojedinělým jevem a nabude na své intenzitě s probíhající transformací člověka. Dokonce nedostatek pitné vody a sucho bude jedním z nejvážnějších problémů následujících let. Duchovní propojení mezi člověkem a jeho planetou se stane čím dále viditelnějším. Transformace duše se manifestuje v přírodě a společnosti jako v zrcadle.
Součinnost nervové soustavy a krevního systému
Oběhový systém spolupracuje s nervovým systémem. Je to proto, že nervový systém může stimulovat nebo potlačovat činnost hlavní pumpy v oběhovém systému, srdce a oběhový systém poskytuje nervové soustavě kyslík a živiny, které potřebuje ke své práci. Oběhový systém přivádí živiny a kyslík do nervového systému a rozpohybuje hormony. Nervový systém vysílá elektrochemické signály do celého těla a oběhový systém rozpohybuje naši krev.
Když zatroubil čtvrtý anděl, byla zasažena třetina slunce, třetina měsíce a třetina hvězd, aby se jich třetina zatměla a třetina dne neměla světlo a podobně i noc. Potom jsem uviděl, jak prostředkem nebe letí jakýsi orel, a slyšel jsem ho hlasitě křičet: „Běda, běda, běda obyvatelům země! Ještě tři andělé mají zatroubit na své polnice!“ (Zjevení Janovo 8:12,13; B21)
Čtvrtá trubka
Čtvrtá čakra souvisí s troubením čtvrté trubky. Je to čakra srdeční a představuje element vzduchu. Srdce představuje lásku a vztahy a představitelem vzdušného živlu je Vodnář s lidskou tváří. Láska prosvětluje lidský život a je jediným trvalým pilířem štěstí. Fotony světla souvisejí s fotosyntézou a udržením života a sluneční záření má také vliv geomagnetický. Ovlivňuje projev magnetického pole planety. Paprsky světla zaplavují Zemi a spojují nebeský vliv s pozemským životem. Stejně jako Láska je nebeského původu a přesto se bez ní nedá na zemi smysluplně žít a nedá se ani vidět na duchovní cestu. Neexistuje žádné trvalé štěstí bez srdce naplněného Láskou. Jakákoliv duchovní cesta, která není založena na Lásce je scestím, či oklikou. Láska vyvěrající ze srdce, vytváří toroidální energetické pole kolem těla, skrze které se člověk stává nedotknutelným. Láska proudící ze čtvrtého energetického centra odpojuje člověka od systému a napojuje ho na Boží sílu vyvěrající z nitra. Strach je nedostatkem Lásky a způsobuje narušení ochrany a ztrátu vitální energie.
Světlo významně ovlivňuje lidskou psychiku a hvězdy jsou světly, které slouží k orientaci na volném moři. Měsíc zase odráží sluneční světlo a udává důležitý měsíční cyklus v měření času.
Zatmění třetiny slunce, měsíce i hvězd je symbol pro ztrátu orientace. Tíživé okolnosti způsobují, že člověk neví kudy kam. Nebeské vlivy, nad kterými nemá moc, tomuto systému pohasly, a tím pohaslo štěstí v Hádově říši. Celá třetina jeho říše bloudí jako slepci a neví kudy kam. Člověk netuší, komu může ještě věřit a kam se má obrátit pro pomoc když hvězdy systému nepřináší řešení podstaty problémů. Žár slunce mocných, ve kterém se vyhřívaly zástupy, pohasnul. Vztahy mezi lidmi pohasínají s tím, jak se odhaluje jejich pravá tvář a kdo se skutečně skrývá za maskami ega. Viz. článek Až slunce nevyjde
Míra s jakou se v lidských srdcích probouzí Láska, odpovídá míře, se kterou se systému hroutí jeho štěstí. Transformace znamená, že se světlo přesouvá z vnějšího světa, do lidských srdcí. Zatím co v lidských srdcích je rozžínáno Světlo Lásky, Matrixu padají jeho hvězdy i měsíc a pohasíná slunce.
LÁSKA znamená světlo, neohroženost a ukotvení v bezčasovém, věčném bytí. STRACH znamená tmu, pohasnutí, děs, paniku, útěk či histerii.
AŽ SLUNCE NEVYJDE
Slunce dnes zapomnělo vstát -
nechápu, jak se to mohlo stát…
Až to jednou přijde,
že slunce nevyjde,
Boží den se přiblížil.
Šťasten, kdo se dovtípil.
Připravení budou v klidu stát,
a ti druzí ve zmatku utíkat.
Každému, v co člověk věří,
Bůh posílí, dávku naměří.
Tak se také poznají,
ti co v zmatku prchají,
že Bohu pravému nevěří,
nevítají Ho u dveří.
Kdo v svém srdci slunce má,
pevné objetí Lásky pozná.
Pak stačí zachovat klid
a nesnažit se ze sevření vymanit.
Všechno je to o víře, děťátka -
to nebude tragédie, ale pohádka…
Jak již jsme napsali v minulém článku, stojíme na prahu koridoru zatmění slunce i měsíce, které se letos odehrají čtyřikrát a začíná po jarní rovnodennosti. A takové zatmění je v astrologii předzvěstí náhlých zvratů. Tyto zvraty průběžně nastávají, ale letos to bude již nepřehlédnutelné.
Srdce je centrum Lásky a souvisí s magnetickým ženským vyzařováním. Otevřené srdce živých, je bránou do nebe. Čím více je srdeční čakra aktivnější, tím více se nebeský vliv promítá na Zemi a tím narušuje jeho hierarchii. Celoplanetární vliv spočívá v proměně zemského magnetismu, který ovlivňuje elektroniku a celé spektrum elektromagnetických vln. Když selhává elektronika, navigace a přenos dat vlnami, selhává systém. Navíc je morfogenetické pole planety úložištěm sdílených podvědomých vzorců. Narušení tohoto pole způsobuje ztrátu dat ďáblova systému ovládání.
Propojení nebe a země v srdci symbolizuje orel, letící a ohlašující tři bědy související s třemi následujícími trubkami. Orel je symbolem volnosti ducha, se kterým tři horní čakry souvisí.
BLÍŽÍ SE BOŽÍ DEN
Tak jako slunce každé ráno vychází,
jisté je, že Pán Ježíš přijde - přichází.
A kdo by Ho chtěl zastavit na Jeho pouti,
ten ať se jako káča kroutí.
Rozjetý vlak, co sám Bůh řídí, nezastavíš,
i když se o to možná snažíš.
Vítr nechytíš, nedá se spoutat -
Kdo by chtěl s větrem tancovat?
Jako když hvězda k Zemi padá -
jednomu přání plní, jiný řeší, že umírá.
A oběma jejich přání splní…
Blíží se den, kdy hvězdy z nebe padat budou -
někomu osud naplní, jiní zůstanou…
Pátá trubka
Když prorok Jan vidí troubení pátého anděla, vidí hvězdu, klíč, který dostala a propast, z níž vystupují kobylky. I tento obraz souvisí se zatměním slunce a ovzduší. Pátá trubka je současně také první bědou, kterou vyhlásil nebeský orel.
Když zatroubil pátý anděl, uviděl jsem hvězdu, jež spadla z nebe na zem a byl jí dán klíč od bezedné propasti. Když tu bezednou propast otevřela, vystoupil z propasti dým jako dým z veliké pece a dýmem té propasti se zatmělo slunce i ovzduší. Z toho dýmu pak vyšly na zem kobylky, jimž byla dána moc, taková moc, jakou mají pozemští štíři. Bylo jim řečeno, aby neškodily trávě na zemi ani žádné zeleni ani žádnému stromu, jenom lidem, kteří nemají na čele Boží znamení. Nemohly je zabíjet, ale trýznily je po pět měsíců a jejich trýznění bylo jako trýznění od štíra, když bodne člověka. V těch dnech budou lidé hledat smrt, ale nenaleznou ji; budou toužit zemřít, ale smrt od nich uteče. (Zjevení Janovo 9:1-6; B21)
Která hvězda dostává klíč od propasti? Jitřní hvězda, která vyšla v srdcích všech duchem vedených lidí a oficiální datum této události připadá na 2.5.2020. Je to současně datum vypuštění kobylek a znamená zažehnutí jiskry naděje, kterou je Ježíš Kristus a jeho vedení všech, kdo jsou otevření duchu.
Navíc tu máme nesmírně spolehlivé slovo proroků a vy děláte dobře, že se ho držíte jako lampy zářící v temnotách, dokud se nerozbřeskne den a ve vašich srdcích nevzejde Jitřenka. (1.Petra 1:19; B21)
„Já Ježíš jsem poslal svého anděla, aby vám v církvích svědčil o těchto věcech. Já jsem ten kořen a rod Davidův, jasná Jitřenka.“ (Zjevení 22:16; B21)
Držte se ale toho, co máte, dokud nepřijdu. Kdo vítězí a zachovává mé skutky až do konce, tomu dám vládu nad národy. Bude je pást železnou holí a rozbíjet je jako hliněné nádobí – jak jsem to i já přijal od svého Otce – a dám mu jitřní hvězdu. Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím.“ (Zjevení 2:25–29; B21)
Trojice textů, které objasňují Jitřenku, objasňují také to, že její obdržení, objevení a navnímání, mohou získat jen ti, kdo se drží toho, co říká Duch. Duch je energií, která se vnímá v úrovni za myšlením. Ve stavu bytí, ve stavu naslouchání hlasu uvnitř svých duší – srdcí. Čtvrtá trubka znamenala otevření třetiny srdcí a pátá trubka nyní znamená hvězdu, která v této úrovni vibrace může zprostředkovávat vedení skrze srdce, které nelze najít v písmu. A Kristus tímto způsobem oživuje spojení mezi ním a jeho věrnými. Živé napojení není čtení Bible, ale je to čtení živoucí Boží energie, která klepe na bránu našich srdcí. Ti, kdo zakázali cestu srdce a trvají si dál jen na textu písma, nemohou vědět, co se ve skutečnosti děje. Očekávají Pána tím, že se šprtají nazpaměť staré záznamy a vysilují se tisknutím Biblí a kázáním z písem, což je chvályhodné, avšak to podstatné písmoznalci postrádají. Nevědí, co znamená bytí a zvnitřnění a tudíž nevědí, co znamená skutečné vedení Duchem, spojení s Bohem. Mnozí si na to jen hrají, a proto nesou vinu, že své ovečky drží ve slepé uličce po svém vlastním vzoru.
KLÍČ OD PROPASTI
Klíč je dán, od propasti uschován,
v rukou Božích klíč se skrývá,
šťasten ten, kdo se teď dívá.
Vypuštění kobylek
nebude na bolest lék -
co jednoho uzdraví,
to druhého otráví.
Zdánlivě jen pouhý list,
každý, kdo to bude číst
buď pochopí nebo ne -
nikoho to nemine.
Slova Lásky mohou bolet
toho, kdo čekal třeba 100 let
na správný lék pro svou duši.
Mnohý čtenář totiž tuší,
i když se mu třeba nechce -
tak přetaven bude lehce.
Kobylky, které byly vypuštěny, nejsou kobylky, které by spásaly rostlinstvo. Nemají se zeleně vůbec dotýkat. Škodí těm, kdo nemají na čele pečeť, což znamená těm, právě těm, kdo nejsou vedeni duchem skrze oblast třetího oka. Více jsme o tom psali v článku Sedm pečetí pod nadpisem Zapečetění vyvolených. Kobylky znamenají posíleného Kristova ducha, který vyvoleným a věrným rozsvěcuje v srdcích Jitřní hvězdu, zatímco ostatní jsou pronásledování svědomím, které se ozývá zevnitř čím dále hlasitěji a obrazy ve snech atakují všechny, kdo se nechtějí pustit ďáblova světa. Je to jako nutkavé obtěžování zevnitř duše, kterého se nejde zbavit. Jsou to bodce štírů, které vybízejí ke vnímání ducha, k odevzdání, k zastavení a přehodnocení priorit. Obtěžování probíhá pět měsíců, to je do 2.10.2020 kdy situace dospěla k zahájení další a významnější fáze Pánova dne. Počátku 1260 dní = 42 měsíců. A současně počátku 1290 a 1335 dní, z proroctví Daniela. Ale vraťme se ještě ke kobylkám a jejich popisu.
KOBYLKY LÁSCE NEUBLÍŽÍ (2.5.2020)
Vypuštění kobylek nastává -
jaká to v lidech obava!
Štířího uštknutí se bojí,
neb to prý velice bolí.
Kdo za poklady světa míří,
toho ať děsí ocas štíří.
Kdo si však v Nebi poklady střádá,
toho ochrání Lásky vláda.
Kobylky pouze zrno od plev oddělují,
lid před špatnou cestou varují.
Kobylky jsou nástrojem Božím.
Čí srdce tedy Láskou hoří,
tomu štíří jed neublíží -
naopak v něm Lásku rozdmýchá,
neb Duch svého Pána pozná.
Však člověka zahleděného do světa
bude jeho vlastní duch
bolestivě, jako štír, bodat,
neb i on pozná svého Pána
a bude se též chtít na cestu Lásky dát.
Však kdo svému duchu nenaslouchá,
kdo jej nevnímá,
bude si zemřít přát -
zažije muka tíživá.
Proto, člověče, neváhej -
na cestu Lásky se dej…
Vzhledem byly ty kobylky podobné koním připraveným k boji. Na jejich hlavách byly jakoby koruny podobné zlatu a jejich tváře byly jako tváře lidí. Měly vlasy jako vlasy žen a jejich zuby byly jako lví. Také měly pancíře jako pancíře ze železa a zvuk jejich křídel byl jako zvuk vozů, když množství koní běží do boje. Měly ocasy s bodci jako mají štíři a v těch ocasech měly moc ubližovat lidem po pět měsíců. Měly nad sebou krále, anděla propasti, který se hebrejsky jmenuje Abaddon a v řečtině má jméno Apollyon, Zhoubce. První „běda“ pominulo, hle, dvojí „běda“ se blíží! (Zjevení Janovo 9:7-12; B21)
Co znamená netradiční vzhled kobylek? Jsou to vše symboly zprostředkované anděly. Koruny podobné zlatu je královská kristovská energie osvobození ducha. Je to současně také energie pomazaných, která působí vlivem jejich probuzení. Lidské tváře jsou tváře vodnářského, vzdušného znamení zvěrokruhu, přinášející osvobození lidskosti, vymanění se ze stavu obětí a otroctví systému. Ženské vlasy jsou schopností duše – symbol ženy – přijímat s lehkostí napojení na ducha. Vlasy ženy slouží jako antény, zesilující napojení. A lví zuby jsou ohnivým, dravým aspektem ducha. Pancíře a zvuk války, který vydávají, znamená vytrvalost, s jakou se nevzdávají a neúnavně atakují každého, kdo nemá pečeť. Vzbuzují hrůzu útočící armády. Je to jako duchovní prověrka, jako výzva k iniciaci, či složení maturity duše. A kdo je vládcem kobylek?
Anděl propasti Abaddon, řecky Apollyon, souvisí s vesmírnou oblastí Mléčné dráhy, kde poprvé vznikl zárodek nepřátelského ďábelského vlivu, systému černých děr, které vtahují původně vzestupné systémy a civilizace do temnoty – propasti. Je to prapůvod temné strany síly, sahající do období asi před 350 miliard let. Tento vládce symbolizuje fakt, že kobylky mají dvojí účel. Jedny vedou k obrácení a druhé do propasti zničení. Každá duše sama za sebe, se vlivem bodců štíra dostává do situace klíčového rozhodnutí, jestli bude Boží ovečkou, anebo kozlem.
PŘIJĎ TOMU NA KOBYLKU (3.7.2020)
Pravda se rychle šíří,
zvlášť když dává lidem naději.
Od jednoho k druhému míří,
každý má Lásku raději.
Raději než strachy, trápení
a otroctví tohoto světa.
Však se Satanskou vládou strachu,
již bude brzy veta.
Kobylky krouží nad krajinou,
vzduch se pod křídly chvěje.
Lidé před nimi neuniknou,
všechno se v skrytu děje.
Tak jako každý své vlastní
strachy má a ty krmí,
tak ke každému jeho kobylka
přilétá, už křídly zvoní…
Jednomu lidskou tvář ukáže
a jemně popostrčí,
druhého jako štír bodne,
donutí k procitnutí.
Každý bude přiměn
k rozhodnutí, k projevení,
zda chce dozrát ke sklizni
anebo k vyhození - do pece
a jako plevel spálen být,
anebo dozrát ve vyšší level
a podíl na Božím Království mít…
Každý má svou vlastní kobylku,
která ho hněte,
všechno se projeví za chvilku,
proto bděte…
Šestá trubka
Při zaznění šesté trubky se děje druhá ze tří ohlašovaných běd. Šestá trubka souvisí s šestou čakrou třetího oka a to je duchovní napojení a příjem proroctví a rozličných darů ducha věrných. Když duchovně napojení odhalují Pravdu, kterou velká říše světových náboženství staletí potlačovala, či zkreslovala, je to zkáza pro město symbolizující náboženství - Babylón, jehož nesčetné vodní příkopy chránily v historii hradby města. Řeka Eufrat, na které ležel starověký Babylón, byla zdrojem těchto vod. Rozvázání čtyř andělů znamená, že duchovní transformace v podobě čtyř základních živlů ve čtyřech Božích tvářích, trýzní svým vlivem ztuhlý systém nepřeberných náboženství světa.
Když zatroubil šestý anděl, uslyšel jsem z rohů zlatého oltáře, který je před Bohem, nějaký hlas, jak říká šestému andělovi s trubkou: „Rozvaž ty čtyři anděly, kteří jsou svázaní u velké řeky Eufratu.“ A ti čtyři andělé, kteří byli připravení k té hodině, dni, měsíci a roku, byli rozvázáni, aby zabili třetinu lidí. (Zjevení 9:13–15; NWT)
Rozvázání čtyř andělů
Podnětem k rozvázání čtyř andělů u Eufratu byla slova rohu zlatého oltáře před Bohem. Náboženské oběti vykonávané ve světových náboženstvích totiž neodpovídají pravé Boží vůli. Náboženství světa jsou součástí ďáblova světa, a proto duševní vibrace šesté čakry postihuje třetinu tohoto systému. Zabití této třetiny znamená, že náboženství ztrácí třetinový vliv u těch, kdo naslouchají hlasu své duše a upřednostňují to před náboženskými dogmaty, které jsou v rozporu s hlasem duše. Rozvázání čtyř andělů spouští jízdu 200 milionů jezdců. A jezdci znamenají duchovní vliv čtyř živlů na náboženství světa. Jedná se o podobné vojsko ducha, jako kobylky, avšak je to vojsko silnější.
Vojsko tvořily dvě myriády myriád jezdců – slyšel jsem jejich počet. Koně a jezdci, které jsem ve vidění spatřil, vypadali takto: Měli ohnivě červené, hyacintově modré a sírově žluté pancíře. Hlavy koní byly jako hlavy lvů a z tlamy jim vycházel oheň, dým a síra. Těmito třemi ranami – ohněm, dýmem a sírou, které jim vycházely z tlamy – byla zabita třetina lidí. Moc těch koní je v jejich tlamách a ocasech. Jejich ocasy se totiž podobají hadům a mají hlavy. A těmi ocasy škodí. (Zjevení 9:16–19; NWT)
Oheň dým a síra, která vychází ze lvích tlam koní, je symbolem věčné zkázy Velkého Babylóna, říše světových náboženství. Pro falešné pastýře je vysoká vibrační úroveň vedoucí k duchovnímu napojení jeho oveček, ohrožením a nebezpečím. Duchovní napojení vede k přímému spojení člověka s Bohem, které vylučuje prostředníky a pojmenované Bohy. Vliv písmo-znalců a farizeů se tím z jedné třetiny hroutí. Po dokončení procesu přechodu k novému světu se organizovaná náboženství rozpadnou úplně.
Ocasy koní v podobě hadů s hlavami připomínají hady, kteří decimovali Izraelský národ na pustině, když vycházel z Egyptského zajetí do zaslíbené země. Mnozí projevili nevíru v Boží moc a byli uštknuti hady. Byla to pohroma způsobená reptáním. Mojžíš však udělal hada měděného, připevnil ho na kůl a každý, kdo se na něj podíval, měl žít. A Ježíš sám sebe přirovnal k tomuto měděnému hadu, když prohlásil u Jana 3:14,15, že tak jako byl pozvednut had v pustině, má být pozvednut On, aby každý kdo v něj věří, měl věčný život. Hadí ocasy jsou zkouškou pro dnešní příslušníky náboženství. Kristus je nejen Bůh, ale i Duch a Energie transformace, kterou máme přijmout. Energie v těle se podobá duálnímu proudu elektromagnetismu – hadí energie stoupající po páteři se rozlévá v těch, kdo uctívají v chrámech své duše. V těch, kdo se drží hlasu duše a ticha přítomného okamžiku. Kdo to skutečně pochopil a praktikuje cestu prožitku v dnešních církvích? Určitá část jistě ano a ti se stávají obrazně mrtvými pro zavádějící ďábelský systém dnešních náboženství.
Ostatní lidé, kteří nebyli zabiti těmito ranami, přesto nečinili pokání za to, co svýma rukama vytvořili. Nepřestali uctívat démony a modly ze zlata, stříbra, mědi, kamene a dřeva, které nemohou vidět, slyšet ani chodit. A nečinili pokání ani ze svých vražd, ze svých spiritistických zvyků, ze své sexuální nemravnosti a ze svých krádeží. (Zjevení 9:20, 21; NWT)
Ačkoliv se rozkladný vliv ducha, působící na opiové náboženské struktury, již z jedné třetiny zviditelnil, ostatní si dále provozují své zajeté vzorce náboženského formalismu, falše, podvodu a tradic, znevažujících Boha. Lidé si zvykli na prázdná náboženská dogmata, svátky, tradice, ikony, symboly, či amulety, ale mnozí nemají svou víru živou. Nežijí svým srdcem pro Pána, ale jejich srdce je u model tohoto světa, požitkářství, nemravnosti, krádeží a u tělesnosti.
Silný anděl
Při zaznění šesté trubky prorok vidí silného anděla, stojícího na moři a zemi, o kterém jsme již napsali článek s názvem Už nebude odklad! Zmíníme se o něm z jiného úhlu pohledu, který doplňuje zmíněný článek.
Potom jsem viděl jiného mocného anděla, jak sestupuje z nebe. Byl oblečený do oblaku, na hlavě měl duhu, jeho obličej byl jako slunce a jeho nohy byly jako ohnivé sloupy. V ruce měl rozvinutý malý svitek. Pravou nohou se postavil na moře, levou nohou na zem a vykřikl silným hlasem, jako když řve lev. A když vykřikl, zazněly hlasy sedmi hromů. Když těch sedm hromů promluvilo, už jsem chtěl psát. Pak jsem ale uslyšel hlas z nebe, který řekl: „Zapečeť, co řeklo těch sedm hromů, a nezapisuj to.“ Anděl, kterého jsem viděl stát na moři a na zemi, zvedl pravou ruku k nebi a přísahal při tom, který žije po celou věčnost a který stvořil nebe a to, co je v něm, zemi a to, co je na ní, i moře a to, co je v něm. Řekl: „Čas vypršel. Ve dnech, kdy se bude chystat k troubení sedmý anděl, se dovrší posvátné tajemství, které Bůh oznámil jako dobrou zprávu svým prorokům.“ Hlas, který jsem slyšel z nebe, ke mně potom promluvil znovu. Řekl mi: „Jdi, vezmi ten rozvinutý svitek z ruky anděla, který stojí na moři a na zemi.“ Šel jsem tedy k andělovi a požádal ho, aby mi ten malý svitek dal. Odpověděl mi: „Vezmi ho a sněz. V žaludku ti zhořkne, ale v tvých ústech bude sladký jako med.“ A tak jsem vzal ten malý svitek z andělovy ruky a snědl jsem ho. V mých ústech byl sladký jako med, ale když jsem ho snědl, v žaludku mi zhořkl. Pak mi bylo řečeno: „Musíš znovu prorokovat o lidech, národech, jazycích a mnoha králích.“ (Zjevení 10:1–11; NWT)
Země a voda, na kterých stojí anděl, jsou polarity dvou zemských živlů, obličej jako slunce je božský původ anděla zasahujícího až do nebe. Vytváří spojnici nebe a země. Avšak slunce a ohnivé nohy jsou dvě polarity vzdušného živlu – oheň a vzduch. To symbolizuje, že v sobě spojuje čtyři Boží tváře - čtyři zemské živly a duha nad jeho hlavou je znamením smlouvy, kterou dal Bůh Noemovi, že již nikdy nezpůsobí celosvětovou potopu. Rozvinutý malý svitek jsou rozpečetěné informace spirály DNA. Na svitku jsou zapsány informace pravého vzorce života - cesty záchrany. Anděl představuje zosobnění portálu - hvězdné brány, či Brány pravého ovčince, kterým je Logos – Ježíš Kristus. Nejedná se však o Krista Boha, ale o Krista v andělském provedení, to znamená jednu z jeho nejpoužívanějších inkarnací na Zemi. Bůh se nikdy nemůže inkarnovat v andělských světech celý. Činí to skrze své anděly – bytosti uzpůsobené pro tyto světy, kteří jsou součástí jeho energie. Ježíš potvrzuje, že poslal tohoto anděla, nebo-li část sama sebe v menším provedení, uspůsobeném pro andělské světy.
„Já Ježíš jsem poslal svého anděla, aby vám v církvích svědčil o těchto věcech. Já jsem ten kořen a rod Davidův, jasná jitřenka.“ (Zjevení Janovo 22:16; B21)
Silný anděl z tohoto vidění byl dříve Adamem, Noemem, Abrahamem, Davidem i Ježíšem z Nazaretu a nyní vystupuje v další ze svých rolí v naší době druhého příchodu Krista. Jaká bude jeho postava teprve zažijeme a do všeobecného povědomí jistě vejde až s odstupem. Anděl představuje probouzející se Kristovo mužství a představuje tudíž jednoho ze dvou Kristových svědků. Při šesté vibrační úrovni zosobňuje rovnováhu polarit a celistvost, které je třeba dosáhnout pro výstup z ďáblova světa. Jde v čele transformace a otevírá tuto cestu ostatním a tím zosobňuje Bránu, či dveře Kristova ovčince. Sdělení plynoucí z duchovního napojení zní: „Už nebude odklad!“. Moc jeho hlasu je mocí přítomného lva, vládce přírody. Síla jeho rozvzpomenutí je pro planetární mřížku, jako když udeří sedm hromů. Velké změny vědomí působí na přírodu a elektromagnetické planetární proudy jako zemětřesení, hromy a hroucení elektroniky. A co myslí zvoláním, že už nebude odklad? Myslí tím, že již není možné změnit směr. Vlak se rozjel a nelze ho zastavit. Lidstvo skládá svou maturitu.
KRISTOVO ROZVZPOMENUTÍ V TĚLE
Když hrom uhodí, kdo jej zastaví?
Když šíp vyletí, kdo jej zadrží?
Když Pán sestoupí, kdo lid vykoupí?
aby netrestal, věrné posbíral,
když přijdou ženci, dal ještě šanci…
Kdo čeká na trest, bude potrestán.
Kdo čeká Lásku, bude milován…
Když si apoštol Jan přebírá svitek z rukou anděla, představuje to duchovní a všudypřítomný proces, kterým Pán otevírá cestu a předává svým apoštolům Slovo Pravdy. Archetypální vzorec Věčného života, který s Pánovou přítomností na Zemi, visí všude ve vzduchu. Je sladký v ústech, to znamená, že je sladké o něm mluvit, či uvažovat, ale je hořký v žaludku, to znamená, že proces transformace, který to spouští je hořký. Každý kdo se zbavuje lpění na světě, odkládá své ego a čistí se od špíny tělesnosti, prochází temnou nocí duše, Jobovou zkouškou, či nicotou, prázdnotou a jistým druhem vnitřních muk a to je hořké. Dokonce Bůh se pro něj v tu chvíli může jevit jako mučitel, či zrádce. Prochází zkouškou své Lásky a věrnosti a zároveň se očišťuje pro transformaci a posiluje své tělo k příjmu vyššího druhu energie. Ze zkoušky vychází osvícenec, smířený v meditativním stavu mysli a odpoutaný od světa. Je připraven prorokovat pod působením Ducha Pravdy, stejně jako se to dělo apoštolům a věrným o letnicích roku 33 n.l.
CO JE PÁNŮV DEN?
Pánův den je příchod Božího Syna na scénu.
Pánův den je oktávou transformace světa.
Pánův den znamená sedm obrazů proměny.
Měření chrámové svatyně
Dalším obrazem při znějící šesté trubce, je měření chrámové svatyně. Svatyni si můžeme představit jako to nejniternější místo ducha, v kterém se nacházejí věrní a vyvolení. Měření znamená jejich očišťování, ale pokud jde o nádvoří kolem, mělo být vynecháno.
Dostal jsem rákos podobný prutu a bylo mi řečeno: „Vstaň a změř svatyni Božího chrámu, oltář a ty, kdo v ní uctívají. Ale nádvoří, které je mimo chrámovou svatyni, vynech. Neměř ho, protože bylo dáno národům a ty budou pošlapávat svaté město 42 měsíců. Pošlu své dva svědky, aby oblečeni do pytloviny prorokovali 1 260 dnů.“ Ti jsou znázorněni dvěma olivovníky a dvěma svícny a stojí před Pánem země. (Zjevení 11:1–4; NWT)
Tři základní vrstvy člověka si můžeme představit jako nejniternější část ducha – svatostánek, duši jako vnitřní nádvoří a tělo jako nádvoří pohanů. Přitom vycházíme z architektury Jeruzalémského chrámu v době Šalomouna. Měření trvající 42 měsíců je období od 2.10.2020 do konce března 2024. V tomto období byli všichni živí, tvořící nebeský Jeruzalém, ukotvováni v duchu, zatímco navenek se jevili zubožení, když probíhala transformace jejich těl a jejich pokořování a zašlapávání ega do prachu. Probíhal u nich proces Jobovy zkoušky, či temné noci duše a to je tím, co je nazváno jako pošlapávání svatého města – nebeského Jeruzaléma. Dva Kristovi svědci jsou jeho mužství a ženství, Adam s Evou, prarodiče lidstva, kteří stojí v čele vyvolených a proto prorokují v pytlovině po totéž období 42 měsíců = 1260 dnů. Ačkoliv Adam i Eva jsou velcí andělé, v lidských tělech jsou to dva obyčejní lidé, nerozpoznatelní běžným zrakem od jiných. Dá se říct, že jejich služba Bohu je v tomto období zdánlivě bezvýznamná, neviditelná, či neuznávaná. Po čas tohoto vyměřeného období tři a půl let, slouží Bohu v obrazné pytlovině – oděvem symbolizujícím pokoření.
Kdyby jim chtěl někdo ublížit, z úst jim vyšlehne oheň a jejich nepřátele pohltí. Tak musí být usmrcen každý, kdo by jim chtěl ublížit. Mají moc zavřít nebe, aby ve dnech jejich prorokování nepršelo, a mají moc proměnit vody v krev a zasáhnout zemi jakoukoli ranou, kdykoli chtějí. (Zjevení 11:5, 6; NWT)
Jak se výše zmíněný popis moci svědků shoduje s jejich pytlovinou? Jakožto multidimenzionální bytosti jsou chráněni anděly v období své zranitelnosti - přerodu. Jejich vliv na lidskou transformaci je však zásadní z toho důvodu, že jsou z toho nejvyššího patra Božího stvoření. Jsou to Boží Děti, inkarnace přímo z Božího kmene. Obsahují tedy v sobě potenciál k transformaci celého světa. Cokoliv uzdraví sami v sobě, to otevírá cestu celému světu k vytvoření cesty do nebe. V jejich tělech probíhá osvobození pečetí ducha a znějí vibrace všech trubek, měnících lidské vyzařování. Pokud by k transformaci nedošlo nejprve u nich, nemohl by přijít nový svět. Jakožto inkarnace Krista jsou nejvyššími bytosti na Zemi a v tom spočívá moc porazit své nepřátele ohněm z úst = duchovní energie moci jejich proroctví. Jde o tvořivé slovo, které koná moc jako spuštěný program.
Pro Hádův svět se jejich služba probouzení na Zemi stává postupnou zkázou, jako když Elijáš prorokoval a tři a půl roku nepršelo = 42 měsíců = 1260 dnů. Prorokování Mojžíše zase vedlo k proměnění nilských vod v krev a k ostatním egyptským ranám. Boží vliv oživený na Zemi má moc transformovat přírodu, počasí a společnost a má moc k destrukci negativních struktur. Bůh ovládá přírodní živly skrze své Děti (inkarnace) na Zemi. A vzpomeňte na Krista, který se proměnil do duchovní záře a promlouval s Mojžíšem a Elijášem. Jednalo se o tytéž dva svědky v podobě jejich dřívějších inkarnací.
O šest dnů později vzal Ježíš Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyšel s nimi na vysokou horu, kde byli sami. A tam byl před nimi proměněn. Jeho obličej zářil jako slunce a jeho oděv byl oslnivě bílý. Najednou se jim objevili Mojžíš a Elijáš a začali s Ježíšem rozmlouvat. . . (Matouš 17:1–3; NWT)
Proroctví knihy zjevení se zmiňuje o dvou svědcích jako o dvou svícnech a dvou olivovnících stojících před Pánem země. Olivovník symbolizuje dlouholetou plodnost, či ojej do hořících svícnů. A Svícny symbolizují energetický systém lidských těl. Věčný oheň života, proudící v živých. Zobrazení a popis významu jsme rozebírali v článku O květu života.
Až dokončí své prorokování, divoké zvíře, které vystupuje z propasti, s nimi bude bojovat, zvítězí nad nimi a zabije je. Jejich těla zůstanou ležet na hlavní ulici velkého města, které se obrazně nazývá Sodoma a Egypt a ve kterém byl také přibit na kůl jejich Pán. Mnozí z lidí, kmenů, jazyků a národů se na jejich těla budou tři a půl dne dívat a nedovolí, aby byla uložena do hrobky. Obyvatelé země se nad nimi budou radovat a budou oslavovat a navzájem si posílat dary, protože je ti dva proroci trápili. Ale když uplynulo tři a půl dne, vstoupil do nich duch života od Boha, oni se postavili na nohy a ti, kdo je uviděli, dostali velký strach. Vtom slyšeli silný hlas z nebe, který jim řekl: „Pojďte sem nahoru.“ A tak v oblaku vystoupili do nebe a jejich nepřátelé je viděli. V tu hodinu nastalo velké zemětřesení a desetina města se zřítila. Při zemětřesení zahynulo 7 000 lidí a ostatní se zděsili a vzdali slávu nebeskému Bohu. (Zjevení 11:7–13; NWT)
Po 42 měsících mají zažít svědkové mystickou smrt, což znamená vzkříšení jejich Božství. Vzetí do nebe znamenající osvícení a hlubší rozvzpomenutí – plný život v Boží Lásce a Duchu, ale v pozemské realitě. A to se děje na přelomu března a dubna 2024. Jsou zabiti jako jejich Pán, to znamená ne k fyzické smrti, ale k životu věčnému. Jsou zabiti vůči tomuto světu a ti, kteří jsou trýzněni deseti egyptskými ranami transformace se unáhleně radují, že mají útrapy očišťování světa za sebou a těší se, že dále povedou stejný život ve stejném světě, jako doposud. Děje se však pravý opak. Svět už nikdy nemůže být stejný jako dříve. Už nebude odklad! Děje se vzkříšení, pád desetiny Babylóna, zemětřesení a 7000 zabitých.
Když starověký prorok Elijáš měl dojem, že po vyvraždění Božích proroků zůstal v Izreali sám, bylo mu ukázáno, že existuje 7000 věrných Božích ctitelů, kteří se neskláněli před Baalem a to je totéž jako desetina města, která zůstala věrná. Sedm tisíc představuje vyvolené a věrné, kteří jsou Boží nebeskou armádou v lidských tělech a ti zažívají vzkříšení do nebeské – sedmé úrovně také.
Máme pro vás slovo od Pána: My, kdo se dožijeme Pánova příchodu, nepředejdeme ty, kdo zesnuli. Ozve se burcující povel, hlas archanděla a Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe a tehdy jako první vstanou mrtví v Kristu. My živí budeme spolu s nimi uchváceni do oblak vstříc Pánu; potom už budeme s Pánem navždycky. (1.Tesalonickým 4:14-17; B21)
Mrtví v Kristu jsou ve skutečnosti živí. Je to právě ta skupina sedmi tisíc zabitých, kteří nalezli duchovní spojení s Pánem a následovali ho v jeho mystické smrti, a je jedno, jestli pomáhají transformaci Země z vyšší nebeské reality, anebo jestli jsou právě inkarnováni na Zemi, v lidských tělech. Pán je vzkřísí do jejich nebeské slávy, ve které jsou s Ním spojeni ve vyšší nebeský útvar – Nebeský Jeruzalém. Ale nepředstavujte si, že k tomu musí fyzicky vystoupat do nebe. Jejich uchvácení je duchovní osvícení a vzkříšení k věčnému životu.
Avšak proroctví knihy Zjevení má v naší době ještě další význam, který se týká islámského teroru, jenž vyleze ze svých děr a v tomto přelomovém období Pánovy slavnosti začne zabíjet všude ve světě a donutí vlády a náboženství ke kompromisu. Pevně doufejme, že číslo sedm tisíc zabitých bude v tomto případě pouze symbolické. Avšak je jisté, že to, co se odehrává v duších, má symbolický projev i ve světě zjevném. A pokud zesíli Světlo kvantovým skokem, pak to udělá i temná strana. Proroctví této bědy jsme zveřejnili v článku Vysvobození Božího lidu, kde vysvětlujeme Pánova slova světu.
PÁD VELKÉHO BABYLÓNA
Oslabené vládnoucí třídy využívá nepřítel,
a vylézá ze svých děr,
rozptýlen po celém světě léta žil,
přichází jeho čas, aby ožil,
Satan mnohé ovládá,
vzniká celá armáda –
dříve lékaři, učitelé, atd.
(tedy nenápadní, mírní),
nyní zabijáci schopní všeho
(nekompromisní).
Tak jako oni ožívají a vylézají z úkrytů,
tak i ovečky Pravého Boha,
rozesetí po světě, procitají,
dvě duchovní armády utkají se tu.
Zatímco nepřítel z masa a kostí
týrá lidský svět,
Boží Armáda je na duchovní úrovni kosí,
oslabuje-bojuje se Zlem, které za jejich
činy stojí a jejich srdce zatvrzuje…
Bůh dá Zlu šanci, aby se zviditelnilo
a vypnulo do výše,
a potom všichni, i kdo se k nim přidá,
skončí ve věčné tmě.
Nejprve proto nepřítel
zdánlivě se zdá nezlomný -
lid mnohý pokořený
Bibli za Korán vymění.
Velký Babylon se začíná rozpadat,
jiného boha má lid hlasitě uctívat,
jeho modlitby zpaměti znát
a jemu se klanět,
tak se ukáže skutečná
víra nebo nevíra v Boha,
tak rozdělí se svět…
Až se každý jasně projeví,
zda jen zákony Pravého Boha ctí,
anebo vládu tyrana Zlého
ve svém srdci připustí,
postupující duchovní Boží Armáda
nepřítele zbavuje sil,
a ten padá k zemi, jak náhlým
morem skolen by byl.
Boží tým má jasné pověření -
šíří poselství dál po celé Zemi.
Silná Boží ochrana působí,
že lidské oko je jakoby nevidí.
Zlo nemůže na duši
prostoupenou Láskou,
a tak se vzteká a na jiných
si vybíjí zlost svou.
Vyvolení se nechávají
Božím Duchem vést
a pomalu kráčí po cestě Lásky -
po té nejkrásnější z cest,
Boží Duch tu zesiluje,
jak Boží Armáda postupuje…
Sedmá trubka
Sedmá trubka představuje dovršení třetí vyhlášené bědy. Znamená to vibraci sedmé korunní čakry a náhled z nejvyššího patra vědomí. Tomu odpovídá také text písma. Říká, že při zaznění sedmé trubky se království světa stává královstvím Božím. A tento výraz představuje spojení nebe a země. V této fázi se ujímá vlády Král králů, protože v procesu transformace v lidském těle, dosáhl vibraci sedmého nebe a přebírá vládu nad světem. Otevření Božího chrámu v nebi je otevření plné Kristovy moci a tím vstupuje do našeho světa Bůh v podobě svého Syna.
Druhé „běda“ pominulo, hle, třetí „běda“ se rychle blíží. Tehdy zatroubil sedmý anděl a v nebi zazněly mocné hlasy říkající: „Království světa se stala královstvím našeho Pána a jeho Mesiáše, jenž bude kralovat na věky věků!“ Tehdy těch čtyřiadvacet starců, kteří sedí na svých trůnech před Božím obličejem, padlo na tváře a klanělo se Bohu se slovy: „Děkujeme tobě, Pane Bože Všemohoucí, který jsi a kterýs byl, že ses chopil své veliké moci a ujal ses kralování!
Národy se vzbouřily, ale přišel tvůj hněv, přišel čas soudu nad všemi mrtvými a čas odplaty pro tvé služebníky, proroky a svaté i pro všechny, kdo ctí tvé jméno, malé i veliké, přišel čas zkázy těch, kdo kazí zem.“ Tehdy se otevřel Boží chrám v nebi a v jeho chrámu byla vidět truhla jeho smlouvy. Nastalo veliké blýskání, hlasy a hromobití, zemětřesení a veliké krupobití. (Zjevení Janovo 11:14-19; B21)
Po 42 měsících pošlapávání Božího města a prorokování v pytlovině, Kristus postupně přichází na scénu ve své plné síle. Sedm vibračních úrovní Syna člověka bylo osvobozeno a Pánova přítomnost se mění v jeho druhý příchod a to ve smyslu přítomnosti ve fyzickém těle muže, jeho vyučování, či léčení. Řeč je o vědomém procitnutí v člověku. Bůh Syn se na chvíli rozpoznává v Synu člověka - Adamovi a on se na chvíli sjednocuje v duchu s Kristem. Avšak ne veřejně, ale vskrytu. Tak jako i Ježíš Nazaretský byl prostým člověkem. Účel spočívá především v tom, že je živoucí Bránou do Božího království vibračně, ne ve smyslu strhávání pozornosti na konkrétní osobu. To není účelem této doby. Účelem je, aby každý sám našel přístup do svého vnitřního chrámu a navnímal Krista jako Ducha, a to bez upoutání na vnější - lidskou postavu Spasitele. Kdo skutečně rozpozná Krista v obyčejném člověku? Tomu to zjeví Duch Pravdy a bude s ním pít pohár vinné révy v jeho království.
Kristus v sobě otevřel přístup k truhle smlouvy, nebo-li k arše úmluvy. Nebe uvnitř člověka představuje jeho nejvnitřnější úroveň. Odkrytí truhly je dosažení jeho nejvyšší - sedmé vibrační úrovně, kterým propojil nebe se zemí v sobě samém, potažmo ve svých dvou svědcích. Člověk se tím propojil s Bohem. Je to přítomnost svatého grálu na Zemi, vzbuzující hlasy, hromobití, zemětřesení a veliké krupobití. Podobné úkazy provázely Izraelský národ, putující s truhlou smlouvy po poušti.
Prorokované události sedmé trubky se dále týkají završení boje mezi Ženou a Drakem – Prahadem. Zatím co se Kristus se stává králem, jeho Nevěsta se stává Matkou nebeského národa pomazaných vzkříšených duší – Nebeského Jeruzaléma 144 tisíc duší. Zatím co Kristus představuje moc královskou, jeho Nevěsta představuje jeho nebeskou církev. Jejich spojením se rodí syn. Ten představuje nového duchovního vůdce planety a představuje také novou energii celistvosti, překonávající duální rozdělenost. Je shromážděna úroda země a děj knihy Zjevení Janovo pokračuje třetí a poslední fází. To je vylití sedmi andělských misek, o kterých bude následující článek.
Obsahu sdělení sedmé trubky ještě budeme věnovat minimálně celý článek. Nyní odkazujeme na články, kde jsme se tématu Nevěsta, Drak a jeho označení a Syn alespoň částečně věnovali. Článek Vysvobození princezny, Koho volíš, Už nebude odklad, Pohyb a klid, Pozvánka na Beránkovu svatbu
Při andělském troubení sedmé trubky se láme průběh Armagedonu z přípravné fáze, do fáze ostré. Tím nastává Boží den soudu. Svět bude od letošního astrologického roku (od dubna 2024) vystaven větším výzvám, protože Boží energie tu bude ve své plné síle. Zatím co věrní získávají svou odměnu na osvíceném duchu, zloba národů se prohloubí a sklidí soud svých vlastních vibrací a činů. A o tomto tématu jistě nepíšeme naposledy.