V předchozím článku s názvem Ovečky znamenitého pastýře jsme psali o Ježíšově podobenství, ve kterém popisuje své věrné následovníky jako ovečky a zve je do svého ovčince, do kterého lze vstoupit pouze jedněmi dveřmi. Skrze něj. Skrze Lásku a Poznání, které odkrývá světu. Toto podobenství lze najít v evangeliu Jana v 10. kapitole. Šestnáctý verš této kapitoly říká:

Co znamenají slova o dvou stádech? Jaký má smysl dělit lidi na dvě stáda a jak jsou zároveň jedním stádem? Čím se vyznačují duše patřící k jednotlivým stádům? Jaký mají původ, historii a naději? O tom je tento článek.

Tříbení stád na Zemi

Důvod, proč existuje život člověka na Zemi, je samotné vyjádření Boží kreativity, moudrosti, síly a lásky skrze nás, lidi a nejen lidi, ale i ostatní stvoření. Každé Boží stvoření, nejen lidstvo, vydává tiché svědectví o svém Původci a Jeho vlastní duchovní podstata, inteligentní síla a tvořivá energie, či vědomí, které nazýváme duch, je v nich. Člověk byl stvořen k Božímu obrazu, a proto jsme Jeho dětmi. Přeje si, abychom dospěli tím, že dozrajeme na duchovní úrovni. Do života jsme dostali základní výbavu, zárodek ducha, uvnitř nás. Realita 3D světa, ve které žijeme, je něco jako hřiště, které zprostředkovává naší duši osobní zkušenost s bolestí, utrpením, nedostatkem lásky a všemi druhy nesvobody. Duše se rodí do pozemské inkarnace s úplným zapomněním o svém původu a historii. To umožňuje tříbení, založené výlučně na osobní svobodné volbě. Bolestné zážitky přicházejí, když se duše ztotožní s materiálním světem a začne si představovat, že je tělem. V důsledku nevědomosti a vlivů společnosti je to více než častá realita. Toto vědomí proniká celou společností a programuje ji ke vzniku nemoci, stresu, únavy, vyčerpání, bezmoci, deprese a zoufalství. Utrpení provází společnost, která si odmítá připustit existenci své dokonalé duchovní, nehmotné Božské podstaty. Tělo, ani materiální svět samy o sobě nejsou špatné, jsou oslavou Boží dokonalosti, ale je to pouze nástroj umožňující hru, ne podstata, ne diamant, který máme při hře objevit. Pokud přistoupíme na nepochopení a odmítání prezentované oficiální vědou v oblasti duchovna a ztotožníme se s obecně rozšířeným vědomím, že jsme jen tělo a naše vědomí je jen náš mozek, zažíváme trpké důsledky odloučení se od Boha. Lidstvo se neúměrně vyvinulo v technických a biologických znalostech. Doslova encyklopedické vědomosti a složitost každého vědního oboru zahrnují lidi a vkládají studentům na ramena neúměrné břemeno složitosti. Život v přetechnizované společnosti je postaven na tom, že čím více pronikneme do podstaty a složitosti světa, tím lépe se budeme mít. Ale ve skutečnosti, každý vidí, že došlo k devastaci přírody, vyčerpání přírodních zdrojů, vymření živočišných druhů, znečištění ovzduší a moří, hromadění odpadků a všeobecné úzkosti a nespokojenosti provázející technicky vyspělou společnost, které zakrněl duchovní rozměr. Myslí si, že dobře vidí, ale jen hledí očima těla a nechápou podstatu. Lidstvo se dnes podobá vodákovi, který nastoupil na pramici, doplul doprostřed jezera a po cestě ztratil jedno pádlo. Zapomněl a odmítá, že vyplul se dvěma pádly. Točí se teď pořád dokola, ztrácí sílu i zásoby a nezbývá, než aby mu někdo pomohl…Bez pádla duchovnosti a vyššího vědomí je to úmorný boj bez konce.

Poctiví vědci, kteří pochopili odkaz kvantové fyziky, potvrzují, že materiální svět, který se nám jeví tak skutečný, vůbec není tak skutečný a v podstatě neexistuje mimo naše vědomí. To, co udiveně neustále potvrzují je, že bez existence vědomí (ducha), neexistuje hmota. Duch je tedy základem hmoty, umožňuje, aby se ve tvořivé všeprostupující jednotě zmaterializovaly částice, které tam vědomí očekává. Vědci nám potvrzují, že uvnitř atomu není nic hmotného a že hmota, je pouze energií, kterou si naše společné vědomí, jako hmotu stanovuje. Svět je svou podstatou dohodnutou informací. Mnozí to nazývají společné vědomí lidstva. Svět je definován touto informací. Původcem informačního základu, toho slova, jež bylo na počátku, je Stvořitel, Bůh skrze Krista, který nám poskytl společné vědomí, architekturu tohoto světa. Byla tak vytvořena 3D realita, ve které záměrně roste trní a bodláčí. Jde o hřiště, umožňující duši, zažít všechny druhy utrpení a uzrát. Díky procesu zrání se stávají z trkajících kozlů beránci. Díky tlaku zeminy, vyvinutému na uhlík, vznikají v hlubinách vrstev Země diamanty. Duše, by měla po čas mnohých inkarnací postupně porozumět tomu, k čemu nám byla dána 3D hra a pochopit, že vše po čem touží, je Láska. Pod tlakem bolesti se postupně promění v diamant tím, že objeví ducha, Božské vědomí, sama v sobě. Proces tříbení a uzrání duše je procesem zvolení si Lásky, Boha, jako jediné čemu odevzdáváme svůj život. Životní základ a stabilita v duchu, jsou najednou tak pevné a neotřesitelné, jako diamant a životní projev duše je tak mírný, poslušný, odevzdaný a láskyplný, jako má beránek Boží. Tak vzniká vytříbené stádo mírných a láskyplných duší shromažďovaných do Božího ovčince, přijímajících vedení svého stvořitele Krista. Děkují za jeho Lásku a Svobodu a záchranu, která nastává díky němu.

Zvláštní národ

Ježíš byl v prvním století poslán ke ztraceným ovcím Izraelského domu. Měl je najít a shromáždit jako slepice shromažďuje svá kuřátka. Jeho kázání a život probíhaly v Izraeli a poskytovaly vedení Božím ovečkám pocházejícím především z nebeského stáda. Za staletí existence Izraelského národa se poztráceli, smíchali se s národy a vytvořili si svůj vlastní systém pravidel a zákona, kterým postavili plot okolo zákonů Božích. Uvěznili tak Pravdu, Lásku a Svobodu v kleci, kterou sami vyrobili. Deformovali tak Boží pravdu a použili ji jako nástroj, kterým utiskovali prostý lid. V době Kristova působení na Zemi byl nejvyšší čas, aby zazářilo Kristovo světlo na věrné a trpící izraelity a odsoudilo farizee a znalce zákona. Židé zabili mesiáše a tím se sami odsoudili. Jako národ, střežící Boží posvátná prohlášení neobstáli. Byli ve smluvním vztahu s Bohem, ale natolik neustále porušovali tuto smlouvu, že byla Bohem zrušena.

Kdo byli Izraelité a proč měli být zrovna oni vyvoleným národem? Proč je Ježíš přišel shromáždit jako svá kuřátka?

Nebeské stádo

Stáda v Ježíšově ovčinci jsou dvě. Nebeské a pozemské. Řekněme si nejprve něco o tom nebeském. Izraelský lid byl pozemskou inkarnací původních, vysoce postavených, moudrých nebeských bytostí. Jejich přirozeným domovem je nebe. Po smrti se duše těchto lidí vracejí ke své vyšší nebeské bytosti, jejíž jsou součástí. Byli pro život v nebi původně stvořeni a tam je jejich domov. Jednalo se o dvanáct kmenů nebeských bytostí zastupované dvanácti staršími, apoštoly, žijící v blízkosti Božího trůnu. Podle této nebeské architektury, se rodily i pozemské inkarnace do dvanácti izraelských kmenů. Byli to potomci Adama a Evy. A odkud pocházejí?

Nebeské stádo, lidé s nebeskou nadějí, jsou původní nebeské bytosti stvořené jako předobraz člověka, jsou starší, původní. Jsou to duchovní rodiče pozemského stáda, protože z jejich energie, po drobné úpravě, vzniklo pozemské stádo. Jsou to světlonoši pro Zemi, kteří se na ni chodí obohacovat o zkušenosti a pomáhat svým mladším bratrům v pozemském stádu. Stáří nebeského stáda duší je o půl věku více, než je samotné stáří planety Země. Země, byla ve své celistvé materiální podobě dokončena před 4,8 miliardami let. Stáří duší světlonošů s nebeskou nadějí je tedy přibližně 4,8+2,4 = 7,2 miliardy let.

Tito bratři pozemského stáda mají obdržet nebeské království zvané jako Nový Jeruzalém. Ve srovnání se zemským stádem jsou malým stádem. Mají se stát králi a kněžími nad Zemí v nadcházejícím období nové Země, Božího království. Jejich duše jsou dokonale vytříbené a získávají božskost, nesmrtelnost, kristovské vědomí a postavení nad anděly. Jejich počet je přibližně 144 tisíc. Z každého kmene po dvanácti, z celkově dvanácti kmenů. Jsou součástí nebeského Jeruzaléma, o kterém čteme v biblické knize Zjevení.

Inkarnace nebeské bytosti

Nebeské království je jedna úžasná rodina. Otec/Matka a děti. A těch není jako lidí na Zemi. V nebi je klid a pohoda, nehučí to tam jak v úlu. Nebeská rodina je mnohem menší, než je zalidněnost planety Země. I když sečteme všechna nebe, je to asi polovina New Yorku. Nebeská bytost se nikdy nemůže inkarnovat celá. Ve skutečnosti se do pozemského života narodí pouze malý kousek a těch částí jedné bytosti může být na Zemi v jedné době současně mnoho. Člověk je na Zemi v mnoha kouscích. Potkává sám sebe a nikdy na to nepřijde. Jinak řečeno vyšší nebeské Já, má na Zemi mnoho svých dětí, součástí. Obrazně řečeno, lidé si na rozdíl od nebeských bytostí hrají na králíčky. A tak tu má každý spoustu nebeských sourozenců se stejnou povahou, stejným uvažováním, stejnou duší, ale jiným tělem, genetikou, dědičností a jinou osobností, ovlivněnou vlivem kultury a prostředí. Ve výsledku je to ku prospěchu věci. Bytost určená pro komunikaci se Zemí tím rychleji získává potřebné zkušenosti. Až světlonoši sundají 3D oblek a vrátí se zpět, spojí se se svou bytostí v nebi a doba, co byli na Zemi, jim připadá asi jako úžasný sen, kdy byli například renesančním malířem, nebo středověkým rytířem. Až se aklimatizují a chce se jim, jdou znovu do pozemské inkarnace. A to se chce většinou všem. Považují to za úžasnou jízdu. Vyšší nebeské Já to vnímá, jako když kousek něj usnul, a jeho životní role, se mu jenom zdá. Jak uklidňující… Po smrti se, světlonoš probudí a je větší, silnější, zdravější, bez bolestí. Pozemskými zkušenostmi obohacuje svého ducha a ten roste, moudří, zdokonaluje svou individualitu, svůj talent, který mu byl dán. Pozemská inkarnace není ke tříbení nebeské bytosti nutná. Její tříbení se uskutečňuje i v nebi.

Boží vlasy

I po spojení se svým nebeským vyšším Já, si každý zachovává svou vlastní individualitu, zkušenosti a zásluhy získané v minulých životech. Pocit zdánlivého oddělení, snad opuštění nebo ztracení, možná existuje na Zemi. Ve skutečnosti je každý člověk žijící na Zemi spojen stříbrnou šňůrou, neviditelným vláknem, paprskem spojení, se svou nebeskou bytostí. Jste paprsek číslo xyz. Jeden jeho konec je ukotven ve vyšší bytosti a druhý v Zemi. Prochází vámi, jste s ním spojení. A paprsek dále pokračuje z nebeské bytosti až k Bohu v závislosti na linii, ze které pocházíte. Jako Slunce a jeho paprsky…

Jednotlivé Boží paprsky jsou jako Boží vlasy, které má Bůh dobře spočítané a ani jeden mu nechybí. Všechny je zná jménem. A jako člověk se stará o své vlasy, tak Bůh pečuje o ty své. A my vlastně tvoříme jeho účes. Boží paprsky vychází z Boha, jsou tedy dokonalé a jsou propojením mezi námi a Bohem. My tvoříme ozdoby v Jeho účesu – jako jednotlivé korálky, perly v Jeho vlasech. Jaká nádhera. Každá perla se třpytí trochu jinak, má osobitý tvar a velikost. Kdo by s láskou nepečoval o stříbrné vlasy, propletené korálky různých barev.

Zemské stádo

Zemské stádo tvoří původní nebeské bytosti, které chtěly být součástí experimentu osídlování planety Země člověkem. Byli uzpůsobeni životu v 3D prostředí a stali se z nich pozemšťané. Ti při vystoupání k bráně nebeské mají zachovány určité bloky, pamatují si jen svou pozemskou podobu, a inkarnují se zpět na Zemi. Nevrací se tedy ke své nebeské bytosti, jako je to u stáda nebeského. Mají staré, vyzrálé duše, toužící po odpočinku, který jim bude brzy umožněn. Jsou to původní osídlenci Země. V nebi se zhodnotí jejich výsledky a jistě dostanou spoustu ocenění. Při vzkříšení, které nastane v posledním dnu tohoto systému, se vrátí do nebe, ale jejich další působiště bude převážně na Zemi, po které přirozeně touží. Toto téma rozebereme v článku o vzkříšení.

Pozemské stádo se s přibývajícími inkarnacemi postupně vyvíjí. Nese si s sebou v podvědomí zkušenosti z minulých životů. Aura, energetické tělo pozemského stáda, je odlišná od aury toho nebeského. To souvisí s převažujícím prostředím, ve kterém se pohybují.

Při smrti se duše spravedlivých dostane do nebeského království. V nebi jsou přivítáni blízkými příbuznými. Většina těch, co vystoupali do nebeského království, si nějaký čas odpočine a inkarnuje se opakovaně na Zemi s chutí pomoci ve vývoji ostatním. Její rozhodnutí je svobodnou volbou. Ta část duší, která se neinkarnuje na Zemi, je ubytovaná v předkomnatách nebeského ráje v zařízení, které by se dalo přirovnat k dobře zařízeným hotelům. Dá se říci, že spí, ale ve skutečnosti je to něco jako hybernace. Jejich šrámy duše jsou zhojeny a oni odpočívají bez toho, aby je trápily jakékoliv nenaplněné potřeby. V tomto stavu, jsou lehce vzbuzeni návštěvou. Když je potřeba, mohou se někdy zjevit ve snu příbuzným.

Stáří pozemského stáda duší je podstatně mladší než stáří nebeského. Vzniklo před 500 tisíci lety. Jsou původními obyvateli Země, kteří se od počátku vyvíjeli na Zemi. Jejich vývoj byl v určité době podporován mimozemskými civilizacemi, ale tomu Bůh učinil přítrž v době Noema. Tehdy lidé natolik hřešili, že byli smeteni celosvětovou potopou a mimozemským civilizacím bylo zakázáno, aby se zhmotňovali na Zemi. Jedná se o období zhruba 2,5 tis. let před naším letopočtem. Existuje velmi mnoho důkazů, prokazujících potopu v době Noema, jako pravdivou historickou událost. Rádi vám o tom napíšeme v jiném článku.

Smísení stád

Izraelský národ není od dob působení Ježíše Krista na Zemi, již tím nebeským stádem, kterým původně byl. Měli se stát národem králů a kněží, kteří budou panovat z nebe nad Božím královstvím na Zemi. Místo toho degradovali a smísili se se stádem pozemským. Na jedné straně je popostrčili ve vývoji, na druhé straně však většinově neobstáli a sestoupili do nižších úrovní vývoje. Jejich duše většinou ztratily čistotu a nedostali se do svých nebeských domovů. Všichni co neobstáli, se stali pozemským stádem a inkarnují se opakovaně na Zemi bez vědomí o svém nebeském původu. Vzhledem k promísení stád, se od dob Ježíše Krista, otevřela cesta do nebeského království také lidem z národů. Všichni mají rovnocennou šanci, stát se pomazanými králi a kněžími nad Zemí a zdědit nesmrtelnost. Ježíš uzavřel smlouvu o Království se svými věrnými následovníky, při památné poslední večeři. Sám říká o naději na království toto:

Co se týká pozemského stáda, tam není situace o moc růžovější. Většina lidí, co si myslí, že existuje jenom Země a po smrti není nic, se pletou. Devadesát procent duší by se mělo vrátit do nebe. Ale to víme, že se nestane. Šanci mají všichni. Ale většina z nich, má za ty generace v sobě zakódovaného už něco úplně jiného, než milovat a žít v lásce, tady a teď. Milují, ale sami sebe. Ztotožňují se s tělem a rozumem. Žijí tady a teď, ale ve smyslu „užijme si, dokud můžeme“…
Ale nic není ztraceno. Bůh je Láska a je především milující a ne trestající. Nabízí svou náruč každému, kdo touží po lásce.

Záchranná mise

Mise pomazaných, světlonošů, na této Zemi se datuje od doby sestoupení první lidské dvojice, Adama a Evy, do 3D reality. To je událost stará asi 6046 let, dle zaznamenané biblické z chronologie. Není to však počátek ani pozemského stáda, ani samotného stvoření Adama. Jedná se o počátek záchranné mise, kdy se nebeské stádo začalo rodit jako lidé na Zemi, ve které roste trní a bodláčí, ve které se v potu tváře obdělává půda a s útrapami se jí chléb. Jde o hřiště hrubohmotné reality určené pro vývoj duší.

Dlouhé věky před tímto obdobím žila první dvojice v ráji, zemi bezpodmínečné lásky, což je 4D realita paralelní s 3D realitou planety Země. Stáří Adama je něco přes 1100 miliard let. Stáří Evy je asi 500 miliard let. Byli vytvořeni původně ve 4D realitě, jako duálové bytosti. Adam byl vzat přímo z energie Boha syna a Eva z energie Boha Otce. Děti, které přiváděli po dlouhé věky na svět, byly potomky nebeských dvanácti kmenů a žili v ráji. Ti, z nich, kteří chtěli, poskytli svou energii a stali se rodiči pozemského stáda na vzniklé planetě Zemi. Na jednom z mnoha Božích světů.

Odchod Adama s Evou se většinou chápe jako pád prvorozenců. Jako hřích, který způsobil útrapy lidstva. Ale dovolte nám, abychom vám předložili, že se jednalo ve skutečnosti o záchrannou misi s plánovaným sestupem do nižší reality. Ovoce ze stromu poznání dobrého a špatného byla otevřeně dostupná volba. Volba Evy, která si jej vědomě vzala s nesprávným očekáváním, bylo využito k tomu, aby se uskutečnila záchranná mise pozemského stáda. Adam se vědomě přidal k Evě, aby podstoupili tento krok, pomoci pozemskému stádu, a ve 3D realitě se stali rodiči vyvoleného národa, do kterého byli inkarnováni světlonoši. Pojedli z ovoce stromu poznání dobrého a zlého. To znamená, že z reality bezpodmínečné lásky sestoupili do reality nižší. V té existuje vnímání a rozlišování dobra a zla, nazývané dualita. Jde o nižší úroveň vědomí, do které se duše rodí v nevědomosti. Jejich úkolem je dozrát a nalézt cestu zpět domů, do říše bezpodmínečné lásky a do náruče Boží.

Naděje stád

Když je duše, již značně zcestovalá, vyzrálá, ledasco pochopila a je připravená k ponoření do příjemnějšího prostředí, příjemnější lázně, dostane se jí toho již brzy, tím, že se vyplní slova knihy Zjevení o nové zemi, nebi a nebeském Jeruzalému. Měnící se energie na Zemi způsobují změnu vědomí lidstva. To je změna nebe. Je to proces řízený Bohem v synchronicitě s komplexní přeměnou světa a života na něm. Přináší to s sebou změnu reality, ke které dochází současně s proměnou planety. Nastává přechod ze 3D do 4D na tisíc let a po tisíci letech do 5D. Žijeme v zásadním přechodu Země z obrazné džungle,do reality ráje. Poslední dny, velké soužení i armagedonská bitva, není nic jiného, než porodní bolesti nových zítřků, o kterých se nám možná ani nesnilo. Pro nepřizpůsobivé, to bude znamenat zkázu, pro věrné to bude znamenat vysvobození a radostné přivítání se s Pánem. Světlonoši budou samotným Kristem posbíráni a vzati do nebe i s tělem, před očima všech přihlížejících. To je první vzkříšení, o kterém se dočtete v dalším článku. Mnozí z pozemského stáda doplní stádo nebeské. Pozemšťané se tak vývojově přiblíží nebešťanům a stáda budou spojena v jedno. Komu se bude více líbit na Zemi, zůstane na ní, a ti kdo byli původně z pozemského stáda, se mohou připojit k tomu nebeskému.
Věrné z pozemského stáda čeká příjemná, očišťující lázeň, jako na některých planetách, kde se to podařilo lépe. Objeví se nové technologie, nové poznání a možnosti tvoření lepšího světa. Lidská duše a tělo projdou vnitřní změnou DNA, což s sebou ponese růst schopností, až k pozemské dokonalosti a věčnému životu.

Nepřizpůsobiví budou přetaveni na původní energii Lásky, ze které byli vzati. Ze Země budou odstraněni jako plevel. Podle toho, co na planetě převažuje, podle toho vypadá Pánovo přivítání a vývoj dalších událostí.

Poslední budou první a první posledními

V článku jsme dříve psali o Božích paprscích a vlasech. Každý je Boží dítě a každý má možnost, vyšplhat se zpět do Jeho „vaku“, jako u klokana, do Jeho náruče. Nikdo není nucen zůstávat na Zemi. Jde spíše o to, komu se chce něco pro to udělat. Kdo si hodlá trochu ušpinit kabátek, ale vybělit ducha. Kdo se spokojí se stavením na pohyblivých píscích, na Zemi, a kdo chce mít dům postavený na skále, v Nebi. Není možné předpokládat, že jen vyvolení půjdou na tisíc let do nebe a že se to většiny prostých občanů netýká. Farizeové se bojí o své pozice. Netuší, že mnozí je již dávno předběhli. Každý má naději stát se vyvoleným nebeským králem, když zabojuje. Muži i ženy. Mnozí první budou poslední a mnozí poslední budou první.

A jak zabojovat? Přece věřit v Boha, vládu Lásky a nezradit ve zkouškách, co člověka potkávají. To není málo. To není vůbec jednoduché, řídit se v dnešní době zákony Lásky a být druhým za blázna. To chce odvahu…A tak mnozí s domnělou pozemskou nadějí změní působiště a naopak. Ovečky projdou pastýřovýma rukama, a kdo ví, kde kdo skončí…Tím chci říci, že každý má šanci dozrát ve zlatý klas. S dobrým úmyslem se dá začít kdykoli. Tak proč ne tady a teď?