Já jsem dveře

Všude se šušká, že království Boží je za dveřmi! Skutečně? Jak pro koho. Někteří již vstoupili. Zdá se to jako výrok farizeů, kteří lidi soudí a jsou přesvědčeni, že budou mezi prvními, ale jde o mystickou pravdu, neboť dveře do Božího království je třeba umět otevřít sám v sobě. A to bude ta hlavní potíž každého marně hledajícího, protože to, co hledá, už má přímo pod nosem, ale ani to nevidí, natož, aby byl schopen vejít. Pokud jsou dveře do místnosti zaskládány nepřebernou hromadou smetí, ani nevíte, že tam nějaké dveře jsou, natož, aby se vám otevřely. Kdo hledá dveře do Božího království, musí se naučit vyčistit své zorné pole od smetí v podobě konceptů mysli. Co to je a jak se to dělá? O tom je tento článek.
Ježíš sám sebe označil za dveře, což je citát z Janova evangelia, který se stal mottem tohoto článku. Kdo však chápe skutečný smysl těchto slov? Naivní přístup je myslet si, že člověk Ježíš, syn člověka, je podmínkou vstupu do království. Mnozí jsou přesvědčeni, že spaseni tedy budou jen křesťané. Ale to je velký omyl. Ježíš byl mystik přinášející univerzální Boží moudrost celému světu, nikoliv zakladatel křesťanství. Křesťanství založili lidé, kteří vyfiltrovali minimálně polovinu inspirovaných textů s Kristovým učením, aby odpovídalo jejich představě a udrželo jejich ovce v jejich ohradě. Pokud chcete znát pravdivější obraz o Kristu, nahlédněte do učení gnostiků, kteří přímo následovali Krista a nesli pravý a vyšší odkaz Krista a jeho současníků. Zůstával v nich Kristův duch do té doby, než je nově založené křesťanství zakázalo a zavedlo své pořádky. Gnostické texty jsou tou polovinou inspirovaných písem, kterou křesťanům církevní otcové - noví farizeové - zakázali. Vedly totiž ke svobodě ducha, jenž se nalézá v srdci, a popisovaly přímé vedení člověka duchem. Přímé napojení člověka na Boha, bez prostředníků, jak to demonstroval Syn člověka sám na sobě.
To nevyhovovalo církevním představitelům, kteří by ztratili pozici jediných pravých a schválených "Kristových náměstků". Ale vězte, že pokud chcete nalézt dveře do Božího království, nenajdete je ve vězení a dozoru dnešních farizeů. Biskupové, nebo-li dozorci, jsou vězeňští zaměstnanci. Jsou institucí člověka, nikoliv Krista. Musíte odstranit všechen nepořádek v mysli, kterým vám zatarasili přímou cestu, přímé napojení a přímé vedení duchem. Farizeové prosazují vzorce – koncepty myšlení, či nauky, které vám neumožní nalézt dveře do Božího království. Jsou to svazující dogmata, či tradiční náboženské paradigma, které vás odkazuje do pozice nedokonalých hříšníků, jenž se provinili dědičným hříchem a nemají právo ani vedení k samostatnému napojení na Boha. Jak víte, že ti co vás vedou jsou vyvolení?... Jak víte, že písmo, kterým se zaštiťují je nezkreslené, či neprotříděné? Vězte, že to neví s jistotou ani oni sami! Ptejte se svého srdce na nějž klepe Kristus. Historie se opakuje a Kristus dnes vytáhl bič na tyto falešné prostředníky.
Podívejme se na osobu Ježíše jako na částicový projev Ducha – Božího. Ducha, jenž je v podobě vlnové funkce přítomen na každém místě. I v tobě milý čtenáři. Klepe na dveře tvojí myšlenkové cely jako Duch, aby se dostal k jádru - k srdci. Proto je třeba najít způsob jak se naplno otevřít Božímu Duchu Lásky, kterého zosobňoval a nalézt Ducha slov, které pronášel. Neboť Bůh je Duch (i jeho Syn) a do jeho království se vstupuje duchem.

Kdo se nasytil krví a tělem Krista, jakožto Ducha, ten je nasycen. Realizuje v sobě Kristovu Plnost a tím vstupuje do jeho království. Zkoumejte se prosím sebedotazováním, jak je na tom vaše nitro? Cítíte se v této době prázdní, anebo přetékáte naplněním? Pokud jste prázdní, ačkoliv myslíte, že jste na správné duchovní cestě, pak jste na scestí. Byli jste oklamáni, anebo klepete u špatných dveří… I vaši dozorci byli oklamáni vychytralostí ďábla. Dveře pravého ovčince však naleznete, pokud je váš záměr čistý, vaše vytrvalost neutuchající a máte odvahu vzít odpovědnost za svou spásu do svých rukou. Převezměte odpovědnost sami za sebe a otočte se zády k těm, co vás zbavili vaší osobní moci. Dveřmi nelze vstoupit jinak, než samostatně, každý za sebe. Nevěřte, že budete do nového světa vzati hromadným tobogánem, kvůli své příslušnosti k náboženství, anebo kvůli zásluhám. Jediné co rozhoduje, je vaše osobní schopnost vstoupit dveřmi! Naleznete pastvu pro duši a to vás nenechá na pochybách, že jste našli vstup do Kristova království.

Království je zde

Boží království je zde. Mimochodem, vždycky tady bylo, jelikož se nejedná o odloučené místo, ale o duchovní energetický stav, difúzně pronikající jako fotony světla skrze husté prostředí. Království je prostředí vysoké vibrace a nízké hustoty, na které se musíte umět naladit, jako se rádio ladí na vysoké frekvenční pásmo... Rádiové vlny tu existují současně v širokém frekvenčním pásmu a stejné je to s vnímáním reality. Každý ji má jinou, protože každý z nás rozhoduje o tom, na jaké frekvence se naladí, pokud není zcela nevědomý a zcela odkázán na mainstreamový proud vysílání, znějící ze všech amplionů. Dav naslouchající veřejným amplionům je nevědomé stádo, pěstované kvůli produkci energie a nakonec hnané na porážku v podobě smrti. Nevědomý dav je naladěn na pozici oběti, která je přesvědčena, že nemá na výběr, že vnější realita kolem něj je neměnná, a že je odkázán na náhodný výběr a proto musí bojovat o své právo přežití.

Je to jako se slunečními paprsky. I když jste pod hladinou, nedá se říct, že by tam paprsky nebyly. Čím jste však hlouběji pod hladinou, tím méně jsou schopny proniknout skrze hustotu a na dně byste přísahali, že tam není ani procento slunečního záření. Abyste ucítili hřejivé slunce, musíte stoupat výše, musíte být hnáni touhou něco změnit. Na duchovní cestě se sami otevíráte svému zasvěcení do stále vyšších pravd a tím plavete do prostředí s nižší hustotou, dokud se nevynoříte nad hladinu, do řidší kapaliny – vzduchu – ducha. Pak přecházíte do stavu vedení duchem, když už nejste unášení proudem vod chaosu. Speciální případ je hladina, zrcadlící realitu obráceně. Abyste se vymanili z její iluze, překonáváte povrchové napětí kapaliny a současně fázové rozhraní, což si žádá velké odhodlání a energii. Nesmíte to vzdát, když to hned nejde. Nesmíte se zaleknout vykročit do zdánlivé prázdnoty. Ohrožením je pro vás zatím i jakákoliv menší vlna, kterou se vás snaží pohltit matrix. Když vykouknete nad hladinu, budete zaplavování sprchou odporu - sprchou přízemnosti, ve snaze potopit vás zpět.

Když se na to však podíváte očima těla, vy stojíte stále na stejné zemi, zatím co vaše vědomí plave a vynořuje se nad hladinu. Bylo pokřtěno ponorem a následným vynořením nad hladinu. A ten křest podstupuje duše, jež se rodí v naší frekvenční hustotě. V našem 3D světě. Fyzický křest ponořením a vynořením, je symbolika toho skutečného, duchovního křtu. Avšak skutečného křtu nedosáhnete bez zasvěcení a proto je cesta zasvěcování se do vyšší moudrosti ducha to nejpodstatnější, co vám dává schopnost vystoupit nad hladinu, do vysokých vibrací, a být veden duchen.
Nejprve jsme jako dítě, plovoucí v plodové vodě. Přejímáme automaticky vzorce prostředí, ve kterém plaveme. Jsme jako houby, které nasáknou prostředím, a když dospějeme, cítíme tu tíhu a nekomfort. Připadáme si velmi divní, že stále něco postrádáme, a nevíme co to je. (Vlastně to víme a vždycky jsme to v srdci věděli. Je to Láska.) Jsme jako trosky unášené proudem a sklízíme posměch těch, co jsou zde jako ryby ve vodě. Ano, to je úděl vyspělých nebeských duší, pocházejících z prostředí všudypřítomného Slunce vědomí – blízkosti Božího trůnu. Kdo má v sobě vyspělost vyšších, nebeských světů, hledá nebeské Boží království podvědomě neustále. Nemůže bez něj žít! Nemyslete si, že pomazaní duchem musí toužit vystoupit z fyzického světa. Ne! Oni nosí v sobě nebeské království, jakožto stav ducha a touží, aby zavládl i v naší pozemské realitě. Duch Lásky nemůže být nikdy v souladu s tímto světem. Ale je mu určeno, aby tento svět přeměnil na Království Boží. To je naše nejvyšší poslání.

A nemyslete si, že hledat nebeské království znamená nestát nohama na Zemi. Je to jinak, než se domnívají naivní vykladači písma. Nepotřebujete se vypařit v oblacích, abyste byli vzati do nebe. Můžete být nohama na zemi s vědomím, které vystoupilo do nebe. Nebe můžete ihned nosit ve svém srdci a tím to nebe přinesete na zem. To je hlavní význam biblického „vzetí do nebe.“ Ba dokonce, proto jste tu tolik trpěli a postrádali svůj domov, abyste to nebe na zemi skutečně přinesli. Právě v této klíčové době. V době, která je tou nejdůležitější, jaká kdy na této planetě byla. Jste Boží děti a čeká se na váš příchod na scénu.
Ocitli jste se však ve světě dokonalého klamu. Sluneční paprsky – fotony světla, procházející hustým prostředím, jsou automaticky deformované. Dochází tu k všeobecnému zkreslení. K lomu Světla. A dokud to nepochopíte, nevymaníte se ze stádového efektu naivních obětí matrixu.
Ve vzduchu jsou nyní dostupné velmi vysoké vibrace, když naše sluneční soustava prochází Orionovým pásem. (Více v článku Sedm nádob Božího hněvu). Znamená to, že je mnohem snadnější vystoupit z údělu davového nevědomí. Je tu nyní přítomno maximum pomoci. Pán se vrátil domů z ciziny, aby zkontroloval svou úrodu. Jak hospodařili jeho služebníci se svými talenty, či jak se panny připravili na svatbu s olejem ve svých lampách? Jsme dušemi – pannami, které očekávají svatbu? Toužíme zažít krásu svatby – výstup z duality? Jak jsme zúročili Pánovy talenty? Jako sluhové pracující ve věrnosti, navzdory tlaku okolí, anebo jsme zaprodali celou svou duši pro zájmy ďáblova světa?

Jak funguje svět ďábla?

Ďábel je mistr klamu a iluze. Nehledejte v něm konkrétní bytost, ale egoický energetický princip ve všudypřítomném sdíleném poli podvědomí. Představuje převažujícího ducha světa. Manipulaci, vykořisťování, ovládání, nesvobodu, povýšenost, zneužívání druhých ve svůj prospěch, krádeže identity, utlačování menšin, znásilňování, vysávání energie, parazitování, narcismus. Svět, který vysílá na nízké vibraci a vysoké frekvenční hustotě. Je spojen s tvrdou hmotou a denně nás jeho vlny obklopují a zaplavují nevybíravou záplavou spamu, vtíravých reklam a zmanipulovaného materialistického vědomí, či zkresleného zpravodajství.
Ego každého z nás je mistrem ve vymýšlení úhybných manévrů, lstivých taktik, ve vnucování polopravd či v nahánění strachu. Udělá cokoliv a zaprodá se čemukoliv, co ho udrží naživu, i kdyby vám měl vysát všechnu krev v žilách, nebo „jít přes mrtvoly“ v podobě nesmyslného válčení a vyvražďování etnik, či národů.
Každý z nás má na výběr, na jaké vysílací frekvenci, či vlně se poveze. Čím budete mít nižší vibrace, tím budete náchylnější, aby vás ďábel oklamal. Tím snadněji převezmete zmanipulované podvědomé vzorce za své a stanete se ďáblovými ambasadory, aniž o tom víte. Ďábel je ego a jeho démoni jsou jeho podvědomé destruktivní vzorce. A jelikož vše, co jest, existuje uvnitř Ducha Božího, má vše existující vědomou energetickou podstatu. A proto i ďábel se svými démony se projevují jako živé energetické bytosti – všudypřítomní našeptávači. Duch je vědomá energie, která není omezena na lokání místo. Je schopna být všude, jakožto kvantová vlnová funkce a současně se projevovat lokálně, v částicové podobě. Stejně jako existuje světlo v podobě vln, se schopností zhmotnit se do proudu částic, pokud to přítomné vědomí očekává.

Pokud vnímáte realitu povrchním náhledem, vidíte svět forem, existující nezávisle a odděleně od vás a řídíte se myšlením. Jste vědomím v hlavě a řídíte svůj život dle zákonitostí newtonovské fyziky. Máte dojem, že stojíte pevně na zemi a vše, na co si nemůžete sáhnout je iluze. Ach jak běžné pro tento svět…Netřeba podrobně rozvádět. Svět se chová doslova podle vašeho očekávání a stále vám potvrzuje vaši vlastní pravdu. Co víc ještě chtít? Není jejich oficiální pravda nad slunce zjevná? Zní v hlásné troubě mainstreamu. Kdo to vidí jinak, koleduje si o veřejné zesměšnění. Pokud jste ohrožením pro systém, pak vás jeho agenti odzbrojí a zašlapou do země tak, že budete úplně malincí. Tato mašinérie je obrovská, sídla institucí jsou gigantická, vědecké poznání převyšuje naše možnosti chápání a armáda a policie to všechno střeží se zbraní. Kdo by nebyl zastrašen?
Materialistické vědomí však netuší, že je lapeno v iluzi, neboť ďábel je o krok před vámi. Když prochází čisté světlo hustým prostředím, je deformováno dříve, než to zpozorujete, respektive nemůžete vidět jinak, než přes dopředu daný filtr. Nemůžete hodnotit z nadhledu, protože jste ponořeni uvnitř a nemůžete vnímat ničím jiným, než přednastavenými receptory uvnitř těla. To co vidíte, tedy není nezávislá Pravda, ale výlučně pravda předdefinovaná. Pokud jste na povrchu a v hlavě, nevidíte Pravdu, ale vidíte to, co chtějí autority systému, abyste viděli. Dokud nenajdete skrytou cestu ven. Avšak není to zase tak beznadějné, jak by se mohlo zdát. Existuje místo uvnitř vás, na kterém to můžete uvidět. Pokud však zůstanete v hlavě a pokud budete hledět pouze na povrch věcí – to znamená na pravdu zjevnou, nemáte šanci iluzi prohlédnout. Bojujete s beznadějnou přesilou.

Východisko je v duchu. Podobně jako můžete být ve svém duchu již v nebeském království, můžete v duchu uniknout z diktátu systému. A v království nemůžete být, dokud vědomě neuniknete, stejně jako izraelský národ vedený Mojžíšem, unikl z Egypta.
Materiální, povrchní svět vysoké hustoty, nás drží tím, že nás neustále donucuje být na povrchu a být v hlavě. Proto nám komplikují život, činí ho těžkým a vyčerpávajícím. Většina lidí musí dlouho a denně pracovat, aby zaplatili stále se zvyšující účty a daně. Pořád musíte nosit v hlavě nespočet povinností, pořád se musíte učit nové návody na ovládání čím dál složitějších zařízení a programů. Pořád musíte studovat nesrozumitelné zákony a vůbec ani netušíte, že kamkoliv se hnete, jste v riziku, že porušujete nařízení vyvěšené na úředních deskách institucí, o nichž často ani nevíte, že vůbec existují… A navíc, pokud se chcete samostatně živit, musíte vůči daňovému a sociálnímu systému neustále podávat hlášení, čímž stále dokola potvrzujete, že jste nevolníci. Systém je nastaven tak, že jeho skutečně poslušný občan neunikne z povrchnosti své mysli ani na chvilku. V obývacím pokoji ho pronásledují nesnesitelné televizní reklamy a ještě i v posteli ho pronásledují stále pípající upozornění ze sociálních sítí…. A pokud chcete chvíli pro své sebeuvědomění, musíte si ji ukrást na úkor jiných povinností, abyste se pak cítili provinile, že jste podlehli společenskému hříchu zvanému prokrastinace a budete si to muset nadpracovat… Fuj, jaký krysí závod nás to nutí absolvovat? Copak nevidíte, po čem vaše duše touží? Nevidíte, že nemáte čas žít? Nemáte snad právo jen tak být a nikomu se z toho nezpovídat? Kdo ovládá váš život? Nemáte odvahu vystoupit? Ale jak, když chceme přežít? Čím rychlejší máte závod, tím beznadějnější se to zdá… Ve skutečnosti však nic nemusíte. Zastavte se, nalezněte svobodu ducha a naleznete Boha – bezpodmínečnou Lásku. Obraťe svůj život a vycházejte do něj z opačného paradigmatu vnímání. Učiňte svobodu svým domovem, z něhož občas zabrousíte ven, ale rychle se zase vrátíte zpět.
Otrokem je člověk do té doby, dokud si neuvědomuje, že je v krysím závodě ze strachu o přežití a kdo je otrokem strachu, nemůže být v Lásce. Nelze sedět na dvou židlích. Až se rozhodnete, že vystoupíte ze strachu, může vás Láska – Bůh obejmout. Až to dokážete, zmocní se vás to nejkrásnější a nejpřirozenější, za čím jste se doposud marně honili. Majetek jako životní cíl, je synonymem pro strach, protože je pomíjivý a čím více kdo po něm touží, tím více se bojí, že o něj přijde. Strach je svázán s životem, jehož smyslem je snaha o životní zabezpečení. Ale příčinou strachu mohou být i jiné věci, které budou použity proti vám. Ďábel má schopnost vycítit váš strach, neboť nízké vibrace se navzájem přitahují.

Od strachu se osvobodíte až ve vyšším vědomí, jelikož pochopíte, že kdo se cele odevzdá Bohu, je jím trvale zabezpečen a stává se nedotknutelným. Majetku sloužíte jen do té doby, dokud nepochopíte a nežijete živou důvěru v Boha.

Cesta k vysvobození

Cestou je postavit se v duchu mimo dění světa. Postavit se mimo příběh osoby, kterou jste byli. Neboť celý systém, jeho příběh i váš příběh uvnitř příběhu světa, to vše je jen a pouze vaše myšlenka. Buď vás ta myšlenka pálí, nebo jste z ní v euforii, nebo z ní máte strach, anebo pochopíte, že okolní svět je jen tím, co si o něm myslíte. Když vše pustíte z hlavy, přestává to pro vás existovat. Pokud byste zešíleli z děsů ve světě a ztratili jste najednou paměť, probudili byste se do přítomnosti třeba na svém lůžku a slastně byste se usmívali. Všechno trápení, kvůli kterému vám svět připadal nesnesitelný, najednou neexistuje. S čistou myslí, kterou jste vysypali jako odpadkový koš, existuje najednou jen slastné TADY a TEĎ. Ale kvůli tomu se nemusíte nejprve zbláznit, ani nemusíte mít úraz hlavy. Můžete se naučit základní umění všech velkých mystiků světa, stát mimo svoji vlastní mysl. A to učil i Kristus. Zaměřit proud svého vědomí do nitra duše. Nalézt nejvnitřnější komnatu duše a zabydlet se v ní jako v Božím domě. Cestou tam musíte nejprve pochopit povahu vaší mysli, která se podobá autonomnímu přehrávači podvědomých vzorců společnosti. Pokud se s ní ztotožňujete, vláčí vás světem a vyčerpá vás, dokud z vás nevytřese poslední zbytek života. A vy netušíte, že to není Skutečnost, ale iluze, podobná filmu. Nejste to vy, kdo řídí, co se na plátně mysli objevuje a pokud se tím necháváte strhnout, nemáte pod kontrolou svůj život ani svou energii. Podívejte se na svou mysl jako na kino - biograf, v němž systém stále dokola pouští své propagandistické pořady, reklamy a násilné a sexistické filmy. Jakmile oddělíte sebe od příběhu, který se na plátně vysílá, máte možnost příběh ignorovat, pokud ho ještě nedokážete zastavit. Jednoduše buďte zodpovědní a přelaďte na pořady, které vás budují, které vás povznášejí, vzdělávají a programují k pozitivitě. Pouštějte si to, z čeho je vám dobře u srdce. Je to vaše svobodné právo a váš život se rychle promění. Uvidíte to i fyzicky, všude kolem sebe. Vysoké vibrace pozitivní frekvence budou přitahovat vše, co odpovídá jejich úrovni. Nedbejte na to, že každou chvíli se na vaší obrazovce objeví reklama s výrobky a programy systému – matrixu. Reklamy můžete přepnout, kdykoliv zjistíte, že zase a znova se vetřely, aby vás infikovaly povrchností. Přelaďte na vyšší a pozitivnější myšlenky. Postupně to vyrušování bude slábnout, pokud tomu nebudete dávat energii pozornosti.

Léčivé ticho bytí

Pokud se na plátně mysli vysílá, je to vždy nějaká míra sugesce – hypnózy, či iluzorního příběhu. Je to buď neradostná historie, nebo horor o budoucích katastrofách, či vysněná růžová knihovna s Kenem a Barbie v hlavních rolích. Najednou vás to vtáhlo a zapomněli jste na Skutečný svět tady a teď….Ať už běží cokoliv a vás to pohltí, tak si ani nevšimnete, že ve Skutečnosti je krásný letní večer, je bezvětří a vzduch voní a hladí. Vykradli kasu v divadle, zatím co jste se nechali unášet iluzí a když se promítání zastaví, tak jste vráceni zpět do Skutečnosti. Mystik se nemůže spokojit pouze s pozitivním vysíláním, neboť i pozitivní vysílání je pořád iluze, která nás odděluje od Skutečnosti a když nekrade naši energii, tak ji minimálně od nás odděluje. Skutečnost je bílým plátnem divadla, ve kterém není ani živáčka, avšak je tam hluboký klid za myslí. Projevuje se jako léčivé ticho přítomného bytí. Je to prostor, umožňující existenci předmětů. Tak jako plátno je za promítaným filmem, naše vědomí je čistým podkladem všeho jsoucího, na pozadí příběhu našeho života. Zkuste někdy přestat vnímat promítání a uvědomit si to plátno, které je spíše prázdným prostorem ducha, dávajícím povstat vší holografické trojrozměrné realitě světa. Je to místo, kde se vrcholně zrelaxujete. Příběh se odehrává jako hologram, přítomný v každém bodu nekonečna. Meditace nás vede ke schopnosti být za příběhem, v tomto prostoru. V meditativním rozpoložení. Ať už se na příběhu světa děje jakýkoliv scénář, my můžeme být na pozadí, jakožto svědkové dění, pokud dokážeme vypnout promítání a začít hluboce vnímat přítomný a velice klidný okamžik - TEĎ. V přítomné bdělosti se v nás všechna energie kumuluje, povznáší nás a máme ji ihned k dispozici ke každém dobrému dílu. Tak střežíme svůj poklad, abychom nebyli okradeni v naší nepřítomnosti. Svou bdělostí v přítomném okamžiku, v prostoru za myšlením.

Škála vědomí

Nyní si uvědomte dva protichůdné póly vědomí, které má každý z nás obsaženy v sobě v různém poměru. Na jedné straně spektra je povrchní materialistické vědomí hmoty, které je zcela upoutáno promítaným příběhem mysli a je donucováno a manipulováno příběhem a jeho okolnostmi ke konání, nevnímaje své bytí. Toto tělesné vědomí prožívá děj lineárně a je imanentní, neboli je značně omezené časoprostorovou realitou, z jejíchž zákonitostí se neumí vymanit. Nazývat ho můžeme i vědomím kauzálním, neboť se neumí oprostit od hledání objektivních příčin dění. Jinak řečeno věří v objektivní, rozpoznatelné příčiny všeho dění. Je jako kámen, který táhne duši ke dnu.
Druhým pólem na spektru vědomí je vědomí ducha, které je stálé, nehybné, věčné a zcela nezávislé na jakékoliv promítané epizodě a jakékoliv hrající postavě. Jde o náš prostor pro promítání hologramu – prostor ducha. Říká se mu také vědomí transcendentní. Přesahuje všechny hranice časoprostorového vnímání a je nekauzální a neomezené. Uvědomuje si propojenost všeho se vším a kauzalitu vidí jako velice relativní. Na jedné straně žádný děj ani věc nemůže existovat nahodile, na druhé straně však nemůžeme nikdy z naší pozice s jistotou určit příčinnost čehokoliv, neboť existuje příliš mnoho nerozpoznaných zákonitostí a procesů vstupujících do interakce dění, které se navíc odehrávají mimo čas a prostor. Vědomí ducha se ocitá v přítomném věčném okamžiku, nepřipoutaně na dění i objektech, či formách. Nespoutává se ani pátráním po příčinách, ale přijímá vše co JE, takové, jaké to JE. Toto vědomí se dá přirovnat k bájnému Fénixovi, který vstal z popela a míří do výšin.

Koncepční mysl

Když alespoň zčásti dosáhneme vedení duchem, vystoupáme do vyššího vědomí, jsme schopni si uvědomit otrockou realitu vědomí hmoty. Všechny problémy, které vznikají materialistickému vnímání, se ve vědomí ducha samy řeší s velkým nadhledem. Prostým porozuměním.
Vědomí připoutané ke hmotě je svázáno konceptuálním paradigmatem a potopeno v temnotě vodní hlubiny. Neuvědomuje si, že všechnu pozorovanou realitu škatulkuje, hodnotí, posuzuje, definuje. Neumí si pomoct a neuvědomuje si ani to samotné koncepční třídění. Nemá jiný nástroj než tělesnou mysl a ta chce mít pořádek, jinak je zmatená. Tělesná mysl potřebuje mít vše definované a dle nadefinování ukládat vše do knihovny, rozdělené do sekcí, podsekcí a tříděné v čase. Je svázaná s prostorem, ve kterém si seřazuje informace a s časovým určením těchto informací. Když si chceme něco zapamatovat, musíme to přiřadit do správné kolonky, kde jsme zvyklí hledat informace daného druhu a když kolonku nemáme, musíme si ji vytvořit, jinak mysl nebude schopna nalézt cestu k patřičným složkám. Je to jako třídění složek v počítači.
Dokud jsme odkázáni pouze na tělesnou mysl, jsme odkázáni na škatulkování čehokoli, co k nám přijde.

Ve vyšším duchovním vědomí však pozorujeme hru mysli, vytvořit si automaticky nějaký formát pro to, s čím se potkáváme. Je to jako s řízením auta. Ze začátku, když se to učíte, musíte přemýšlet nad každým krokem, každým pohybem a jste nemotorní a pomalí. Když jste zkušený řidič, pak řídíte podvědomě. Často ani nevíte, jak jste dojeli domů, pokud vaše mysl mezi tím řešila něco naléhavého. Automatické vzorce pro řízení máte schované v podvědomí a nezatěžují už vaši vědomou mysl. Můžete mysl obtěžkávat řešením problému a přitom současně celkem bravurně řídíte, aniž si uvědomujete jak. A to stejné dělá naše podvědomí s konceptuálním přístupem. Vůbec nepřemýšlíte o tom, že pořád něco třídíte, posuzujete a hodnotíte. Je to automatismus, který zařizuje naše podvědomí a dělá to už tak rychle a zkušeně, že to v běžném, nízkém vědomí, vůbec nevíme. Podvědomí obsahuje skryté vzorce, které konají za nás dříve, než bychom to vůbec postřehli. A tato schopnost naší mysli má stránku pozitivní i negativní. Usnadňuje nám život, aby nás nepřetěžovaly rutinní činnosti, ale na druhou stranu může uvěznit a oslepit naše vnímání, pokud jsme nevědomě převzali nesprávné vzorce. A zde je zakopané jádro většiny problémů. Už totiž ani nevíte, s čím jste kdysi souhlasili a tak se může lehce stát, že psychické a tělesné problémy dospělého člověka jsou ovlivněny dětskou naivní představou z mládí, kterou přijala vaše nevinná dětská mysl jako určitý druh prokletí. Je to program, který se zapisuje tím silněji, čím větší emoční výkyv jsme u toho zažili. Dramatický citový výkyv – šok - mohl způsobit, že jste proti němu přijali sebeobranný mechanismus v podobě myšlenkového odmítání, přehlížení, popírání, či deformování nějaké skutečnosti. Proto se také myšlenkové reality a pojetí skutečnosti různých lidí může významně lišit a v důsledku toho žijí na stejném místě různí lidé, kteří hodnotí kriticky totéž, co jiní vidí velmi pozitivně. Stejně tak naprosto běžná událost, je pro někoho neočekávaným spouštěčem stresu, paralýzy, či fyzických problémů, neboť kdysi v minulosti vedla podobná okolnost k prožitému traumatu. Všechnu realitu hodnotíme skrze filtr našeho naprogramovaného podvědomí, a pokud nevstoupíme do čistého vědomí ducha – do slastné nicoty přítomnosti, jsme otroky podvědomých vzorců, jež mohou mít podobu démonů a vyskakovat na nás z naprosto nečekaných situací. Nerozumíme pak ani sobě, ani nikomu, kdo je takto ovládán. Není to logické a nelze to chápat běžným myšlením. Léčíme se z toho regresní terapií, kdy nás terapeut zavede do pečlivě ukrytých zákoutí naší mysli, kam sami odmítáme dobrovolně vstoupit a po čase vůbec nevíme, že takto něco bolavého a skrytého v nás vůbec existuje. Čím je to bolavější, tím je to skrytější. Ale zdaleka ne každý potřebuje terapeuta. Škola života inscenuje neustále situace, které upozorňují na naše démony a pokud od nich utíkáme, utíkáme od řešení. Pokud se jim postavíme čelem, procházíme jejich středem a oni se rozplynou jako pára nad hrncem. To se děje v každodenních životních interakcích s okolím, ale můžeme to také zažít v meditaci.
Díky útrapám školy života nalézáme místo bezpečí uvnitř sebe, kde jsme čistí, bezhříšní a nedotknutelní. A na tomto místě pozorujeme kohokoli a cokoliv nás pronásleduje, s pocitem hlubokého klidu a bezpečí.

Správné uchopení řízené relaxace a meditace, spočívá v odložení osobního příběhu a odložení všeho připoutání ke světu. Spočineme v klidu, tichu a nehybnosti. Rozbouřenou mysl necháváme být a svou pozornost neustále vracíme do přítomné reality, která je ukotvená uprostřed našeho těla. Vnímáním svého přítomného bytí v každé buňce, se ukotvujeme v přítomnosti, která je Skutečností. Uvědomováním si svého těla a dechu se odpoutáváme od všech příběhů, od všeho hodnocení, posuzování a od chaosu, jenž to způsobuje. V pozornosti, spočívající uvnitř našeho vnitřního středu – bodu nekonečna, se naše mysl časem vyčistí a zklidní. Napětí z našeho těla odchází a zažíváme úlevu od břemen světa i od jakýchkoliv démonů. Tuto schopnost směřovat proud svého vědomí si můžeme natolik osvojit, že časem bude snadné ukáznit se a spočívat duchem uvnitř sebe sama, zatím co se věnujeme částí svého vědomí nezbytnému konání na povrchu. Navykneme si na uvolněný a relaxovaný stav těla i mysli. A začneme to podvědomě vyžadovat. Žití se stane požitkem a úlevou, když necháváme celý svět být, zatím co procházíme životem jako jeho nezávislí pozorovatelé. Létáme jako svobodný Fénix ve výšinách ducha. V čistém prostoru bytí. V plynutí jsme unášeni duchem právě tam, kde máme být a k činnosti, kterou právě teď máme konat. Nemusíme nic nosit v hlavě, protože nás řídí vyšší prozřetelnost a odkrývá nám poznání přesahující tento svět. Přivádí k nám přesně to, co potřebujeme, a hledá za nás v kartotéce naší mysli, když je třeba něco z ní použít. Přecházíme od otroctví konceptuálního pojetí mysli, do slastné svobody a bezbřehosti Ducha, jenž je zároveň i bezpodmínečnou Láskou. Bůh přebírá vládu nad naším životem, a my se cítíme být plní energie, svobodní a moudří. Vnímáme svou vlastní hodnotu a stáváme se pramenem Lásky, prýštícím do tohoto světa. Bůh se postupně rozpoznává v nás a my se postupně stáváme Jím. Každý v míře, které je toho schopen. Teprve teď skutečně pochopíte, co to je, mít útočiště v Bohu.

Myšlenková iluze je nedostatek

Lásku – Boha a jeho království, nikdy neobjevíme, pokud je naše přirozené vnímání deformováno koncepty světa. Pokud neumíme vědomě přebývat v čistotě a nicotě bytí za myslí, pak jen myslíme, že máme lásku a myslíme, že jsme v pravdě a myslíme, že musíme být spaseni, neboť kdo jiný snad více přemýšlel o Bohu, než my? Řeknete si snad. I kdybychom však obětovali každou minutu svého života přemýšlení o Bohu a jeho Lásce, vůbec by to neznamenalo, že známe Boha a Bůh zná nás a že víme, co je to Láska…

Dokud potřebujeme používat myšlení k poznání Boha, studujeme pouze mapu k cíli. A i když to děláme už léta a Bibli známe nazpaměť, nedá se říci, že bychom měli v sobě „dostatek“. Až se rozhodneme Boha poznat osobně, odložíme všechny návody, zavřeme okenice vědomí směřující ven, do tohoto světa a setkáme se s Bohem v jeho chrámu, uvnitř naší duše. Uvnitř svých nejvnitřnějších místností pochopíme, co je to nejsvětější místnost v chrámu a pochopíme také, co Ježíš myslel nelezením pastvy. Zažíváme pastvu pro duši a všechna symbolika je rázem zjevná. Kdo o Bohu musí přemýšlet, ten Ho ještě nepoznal a kdo Ho poznal, tomu se už nechce o něm jen přemýšlet, když může zakoušet sjednocení s Bohem - jeho objímající náruč. Podobně, jako když se zamilujeme, už nám nestačí jen snít o milovaném. Chceme s ním sdílet stejný vzduch, dotýkat se ho a chceme být v jeho přítomnosti kdekoliv. Chceme společně pracovat i odpočívat. Sdílením beze slov a bez vysvětlování prožívat společný život. Všechny zážitky i nezdary zakoušet společně. Definice se stávají směšnými ve srovnání s mnohorozměrným prožitkem milování a vzájemného sdílení duší.
A stejné je to s konceptuální myslí. Pokud neumíme stát v bytí za myslí, jsme jako ti, kdo o lásce jen sní a jsme směšně naivní. Dokud se nezamilujeme, nerozumíme tomu, co je to prázdnota a omezenost života v hlavě. Jakmile však prožijeme lásku, všechen minulý život se zdá tak studený a nenaplňující. Teď víme, že dokud jsme se nezamilovali, vlastně jsme ani nežili. Náš malý svět se omezoval na krabici definovaných činností, ale při zamilování jsme ji doslova rozcupovali na kousky. Odhodili jsme tvrdé nedělní botky a škrtící vázanku a vydali jsme se bosky přes louku i les, lhostejno, jestli prší, anebo sněží. S Láskou je svět překrásný, barevný a útulný. Je nám jedno, kdo si co o nás myslí a jsou nám ukradené všechny definice. Naše srdce hoří a je naplněné. Přetéká jen tím, že prostě JE. Je naplněné láskou vyvěrající zevnitř.

Poklad je za myslí

Teprve teď víme, jak louka voní a teprve teď jsme si všimli tolika krásných přírodních detailů a obdivujeme je bez posuzování, bez hodnocení, bez definic a škatulkování. Přijímáme vše co je takové, jaké to je, protože s Láskou již máme bohatě vše, co potřebujeme. Zastavili jsme své konání a rozhostilo se v nás věčné bytí a věčně prýštící, nekonečný život. Láska nás proměnila v lidi nekonečně přijímající, pozorné a jemné. A jediné, co stačilo udělat, bylo zamířit do svého chrámu duše, do nejvnitřnějšího středu a zůstat v něm tak dlouho, dokud z nás exploze Lásky nevytryskla a neroztrhala naše vězení v krabici. Obrácením proudu vědomí směřujícího ven, do proudu zvnitřnění, vedlo k explozi naší pravé přirozenosti, kterou je Láska. Vše, po čem jsme kdy toužili, teď nosíme v sobě a nemůžeme od toho být nikdy odděleni, protože padly bariéry, které nás od našeho pokladu dělily. Vrátili jsme se k tomu, kým opravdu jsme a čím více milujeme sami sebe, tím více milujeme i celý svět.

Skutečná Boží Láska je živel, který vámi prostoupí a ovládne vás. Bude řídit vaše kroky k vašemu nejvyššímu dobru. Nelze k Ní získat přístup za hradbami konceptů. Na cestě k Ní, nemůžete nic vytvářet, protože si Její ohromný a svatý projev ani neumíte představit. Dokud vás neovládne - neobejme, nemůžete Ji mít. Pokud vás jednou obejme, zažijete pomázání duchem a nikdy na to nezapomenete. Budete směřovat k tomu, abyste v Ní byli natrvalo. A abyste ji prožili v trvalém sjednocujícím svazku, musíte přestat řečnit a poslouchat sami sebe a zvuk svých vznešených filosofií. Musíte dát prostor Bohu – Lásce, aby se projevil sám, když se tomu bezmezně otevřete. Musíte přestat být fixováni na cokoliv vnějšího a spočinout jen sami v sobě. Musíte se stát stejně otevřeným, nevinným a neposuzujícím, jako je dítě. Vlastně nemusíte nic, to je třeba si také uvědomit…:-)

Objevení pokladu

Ježíš pronesl podobenství, které se týká vysvobození ztracených rodových linií. Když nebeská kmenová bytost vysílá někoho z rodiny svých duší do našeho světa, rodí se do pokračující rodové linie a tím celá rodová linie pracuje po staletí na jednom díle poznání "dobrého a zlého" nebo-li světa duality. Rodí se opakovaně do lidských těl a zakoušejí prokletí hmoty, které zní "prach jsi a v prach se obrátíš". Svět chaosu, ve kterém se duše rodí v zapomnění, způsobuje, že duše plavou v iluzi hmotařského vědomí, předávané z otce na syna. Čím vícekrát se nesprávná iluze opakuje, tím jsou její energetická pouta silněji zapsaná v kódu DNA. Situace se může stát natolik beznadějnou, že se iluze stane prokletím rodu a pole musí být prodáno jinému kupci. Ale původním účelem bylo zakusit školu života, získat hlubokou moudrost duše a najít poklad nesmrtelného ducha, ukrytého v zemi - uvnitř těla - v prachu.

Boží děti jsou těmi kupci, kteří koupili pole, jež jim nepatří. Narodili se do ztracených rodin rodových linií duší, ve kterých si připadají jako exoti. Přišli vysvobodit zakleté rody duší, které neoraly svou půdu do hloubky, jinak by našli poklad sami. Přihlásili se na pomoc a byli schváleni jako vhodní, čili to znamená, že jsou Bohem vyvolení. Jsou nebeským stádem, přicházejícím na pomoc stádu pozemskému. Což je biblické znázornění pro duše z pokročilejších duchovních světů, dozrávající v závěru systému věcí, jako zlaté klasy mezi plevelem. Zlaté klasy představují úrodu ducha nového světa, kterého v sobě nosí, aby jeho sdílením s ostatními, převedli pozemské duše do vyšší oktávy stvoření.
Orání pole, znamená prokypření půdy srdce. Půdy, která byla udusána ruchem a chaosem světa. Pole je hmota a prázdnota prachu, ve které se duše učí své lekce a má najít poklad a tím se vysvobodit z údělu prachu. Ale účel své lekce tu mnoho rodů nenašlo a proto se úplně ztratili ve hmotě. Na nebeské duše - Boží děti, byla vložena důvěra, že neskončí stejně, jako předešlí majitelé pole. Uvnitř své duše objevují poklad svého božství – nebeské království a přinášejí svému rodu naději a východisko. Jako byste v temném, zakletém zámku, otevřeli okenice a proud světla ukázal cestu ostatním duším. Čím více ze svého zářivého pokladu srdce dávají ostatním, tím větší úročení se jim dostává nazpět. Tak se otevírají dveře Kristova království, skrze fraktální architekturu ducha s kódem 144 tisíc vyvolených, v jejímž čele je Kristus, jakožto dveře do Božího království.

Království patří dětem

Boží děti si nečiní nároky na pole. Jsou dětsky nevinné, přímé a otevřené, když se probudí, pochopí své poslání a vstoupí do království. Nechápou, proč by měly pole vlastnit, když jim patří celé království Boží. Mají království jako přirozené vlastnictví, neboť je to jejich přirozenost, kterou neumí skrývat. Děti vidí Pravdu jasně, když dojdou vzkříšení z mrtvých. Půda je jen prázdnota prachu, to co je cenné, je pastva duše. Jsou tím, kým jsou, tady a teď. Neumí definice, ale vše naplno prožívají srdcem. Jsou šťasné a nasycené a to je jejich vysvědčení. V životě byste do nich neřekli, že jsou to poslové Boží, kteří přišli spasit svět. Zároveň však nevypadají navenek ani jako děti. Dokud nevystoupíte ze své posuzující mysli a dokud nezačnete vnímat srdcem, nerozpoznáte je. Nepoznáte je ani podle učenosti, ani podle věhlasnosti. A to je spravedlnost Boží, která automaticky způsobuje, že první budou posledními a poslední prvními.

Království Boží patří Božím dětem. Žijí tady a teď v přítomném okamžiku. jejich mysl není obtěžkána. Jejich cesta není složitá. Mají vše co potřebují, je o ně postaráno. Proto jsou bezstarostní. Neusilují o pocty, ani o nadřazené postavení. Všichni jsou si rovni. Mysl, které nevládne ego, se umí pokořit, je skromná a nehledá velké věci světa. Budťe proto jako děti, kterým nidko nemusí vysvětlovat, jak prostě jen být a najdete království právě tam, kde nyní jste.