Kříž časoprostoru

Materiální svět je odvrácenou polaritou duchovního světa. Je nápodobou Skutečnosti podobně jako zrcadlový obraz v hladině vod. To, co člověk vnímá jako hmotnou realitu, je výcvikovým střediskem andělů. Reality show. Něco ve stylu filmového díla Matrix. Naše smysly nás informují a vykreslují nám časoprostorovou realitu symbolizovanou průsečíkem os – křížem. Hmotný svět je referenčním rámcem specifické zkušenosti duše. Vykresluje symbolické události, objekty, či vzdálenosti mezi nimi a lineární proud času jako skutečnost. Smysly jsou jedinými indikátory zkušenosti, skrze které můžeme hodnotit co je realita. Ale nikdy nemůžeme vnímat nic jiného, než náš subjektivní prožitek zprostředkovaný smysly. Podobně, jako když běžný uživatel stolního počítače nemůže vnímat děje mikroprocesoru jinak, než tím, co mu umožní okna operačního systému. Pracovat na počítači ve zdrojovém kódu, sestávajícím z jedniček a nul je uživatelsky neuchopitelné a přes to jsou jedničky a nuly vyšší skutečností, než okna operačního systému. Operační systém zobrazuje symboliku uchopitelnou běžnými smysly a intuitivním vedením. A to samé zprostředkovává materiální svět nemateriálnímu duchu. Čím vyšší skutečnost chcete vnímat, tím více musíte zkoumat neviditelnou podstatu. Podobně jako fyzika musela překročit Newtonovské zákonitosti a objevit kvantovou realitu pod povrchem, jež to zjevné zcela obrací naruby. Kvantové zákonitosti platí v úrovni subatomárních částic hmoty, vykreslují dokonalou propojenost, či bezčasovost a svědčí o vědomí, jež je podstatou všeho zjevného. Vědomí je fenomén, v němž neplatí kupecké počty, ale pravděpodobnost. A tak se může každý poctivý badatel dopátrat Ducha, jako vědomé podstaty všeho existujícího, jež umožňuje zázraky, včetně stvoření reality forem. Duch, interagující s lidským vědomím, doslova zobrazuje kvantové bity reality, jež nám naše smysly překládají jako trojrozměrný svět – časoprostor. Časoprostor je relativní iluzí umožňujícím duchu 3D hru. Duch umožnil zhmotnění světa tím, že vykresluje program hry – energii slova, nebo-li programový zápis, definující náš osobní svět. Existuje základní definované prostředí, jež se pro nás stalo všeobecnou dohodou. Kulisy systému – operační systém. A v jeho mantinelech se odehrávají subjektivní – relativní světy hráčů. Podobně jako byste byli součástí počítačové hry a z vaší pozice figurky – avatara, nemáte nástroje ani perspektivu, ze které byste prohlédli iluzi celé hry. Umíte řešit pouze určité překážky, jež se vám staví do cesty. Hrajete tedy hru zcela vážně a zcela přesvědčeni o její objektivitě, která se zdá tak jasná. A o to tu jde. O zkušenost získanou díky snové iluzi. Jste multidimenzionální bytostí, která chápe vyšší realitu, ale pouze jako omezené, dílčí vědomí kmenové bytosti, můžete získat prožitek závislý na omezujícím rámci. Čím více jste do symbolů hry zahleděni, tím více vás spoutávají tím, že zcela potvrzují vaši vlastní víru, podobně jako zrcadlo odráží vše bez pardonů. I to, co byste nejraději neviděli. Zrcadlo si nebere servítky, jeho odraz je často neúprosný ale neutrální vůči jakémukoliv očekávání. Zrcadlo umožňuje zpětnou vazbu, vidění z perspektivy, kterého nejsme schopni bez zrcadla.

Co je zajetí

Tak zvaná ukotvenost vědomí ve hmotě, znamená oklamání vědomí iluzí, jež ho automaticky staví do oddělenosti vůči Skutečnosti Ducha. A to znamená živočišný život, ovládaný pudy, strachem o přežití a nespokojeností. Život, jež je prosycen trápením a chvíle štěstí jsou výjimkou potvrzující pravidlo. Štěstí vázané na hmotnou realitu nikdy nevydrží dlouho, je pomíjivé, neuspokojivé a rozplývá se spolu se zákonitostí neustálé proměny světa. Kdo hledá trvalé štěstí kdekoliv mimo své nitro, nikdy ho nenajde vně sebe. Trápení těch, co prohledali celý svět a vyprahlost těch, co nashromáždili nesmírné bohatství je zkušeností duše, která vzbuzuje hybný moment k pátrání uvnitř sebe sama.
Svět představuje automatické trápení zemědělce, kterému bez tvrdé práce roste jen samé bodláčí. Představuje bolest žen, které jsou zmítané neopětovanou touhou po naplňující lásce a matek, které rodí v porodních bolestech. Rozpoznáváme v tom symboliku biblických vyjádření, které symbolickým jazykem vyjadřují zjevnou pravdu o stavu 3D světa a duše v něm ukotvené. Kdo však zůstává u pravdy materiální, nenalezne nikdy východisko, dokud nepochopí, že vnější symbolika odráží jako zrcadlo niterný stav duše. Materiální realita se jednoznačně formuje podle toho, co sami vyzařujeme, a celkový stav světa je superpozicí všech přítomných lidských vědomí.
Kdo svým vědomím nadále setrvává upoutaný ve hmotě, tomu automaticky roste bodláčí, ten automaticky pociťuje prázdnotu, vyprahlost duše, a nenalézá vnitřní klid ani tehdy, když získává celý svět. A bohužel i náboženské systémy světa neposkytují úplný návod na vysvobození, ale dláždí cestu hledajících polopravdami a zpravidla zanechávají poutníka ukotveného ve slepé uličce dogmat. Náboženství světa jsou nápodobami, podobně jako je celá hmotná realita nápodobou. O této skutečnosti psali všichni velcí mystikové, všech dob. Ale ďáblův světový systém, reverzní matrix, automaticky pokroutil a roztříštil jejich učení tak, že nadělal tisíce slepých uliček dlážděných imitacemi.
Politika slibuje ráj na zemi za pomocí technologií, zbraní a politických paktů. Náboženství slibují ráj na zemi skrze poslušnost jejich kazatelů a posvátných textů. Esoterická scéna doufá v automatickou transformaci lidstva, kvantové vyléčení, či zásah mimozemšťanů. V souhrnu se dá říct, že naděje lidstva jsou směřovány na vnější změnu něčeho, co se nedá změnit zvenku. Kristus nazval takové snahy obílením hrobů zvenčí.

Smysl Kristova kříže

Obílením hrobů nevznikne ráj. Pouze se zvenku zamaskuje neutěšená skutečnost lidstva definovaná slovy „Prach jsi a v prach se obrátíš.“. Pouze se bude neustále přerámovávat děsivý obraz smrti. Náboženství i politika zneužívají slova o pozemském ráji, aby ukotvily své ovečky v pekle tělesnosti. Aby lidé doufali v ráj vytvořený rukama, technologiemi, politickými zákony a vylepšováním systému. Aby věřili ve vnějšího spasitele, sestupujícího z nebe, který vše vyřeší sám. Jedni věří ve spasitele z lidu, jiní věří ve spasitele z nebe, ale nikdo neporozuměl podstatě. Všechno jsou to polopravdy, kterým chybí uchopení podstaty.
Kristův kříž je návodem, když porozumíme jeho odkazu následováním v duchu. Ten symbol říká, že řešení spočívá v obětování celého světa – kříže – časoprostorové reality. Odevzdáním své připoutanosti ke světu. Vzdáním se lpění na hmotném, které je zdrojem všech utrpení člověka. Jen a jen takové vnitřní odpoutání od zdánlivého „pozlátka“ světa je vítězstvím nad ďáblem. Máme to dokázat stejně jako Kristus. Teprve když uvnitř sebe vyléčíme svou snahu získat svět a vytvořit si ráj na zemi, teprve tehdy objevíme ráj v duchu a odhalíme zdroj globální přeměny světa. Pokud se nevyléčí podstata, nevyléčí se nic. Kdo nezažije vnitřní osvobození, ten nedokáže nikdy zcela naplnit Kristův zákon lásky. Nebude nikdy přirozeně umět nastavit druhou tvář, milovat své nepřátele a vzdávat se své duše ve prospěch svých přátel… Nikdy přirozeně nedosáhne dokonalého odpuštění a smíření, i kdyby se snažil sebevíc, pokud z něj nevytryskne oživující pramen Lásky. Až teprve ten, kdo zemře tomuto světu, ten získá Život věčný a prožije bezpodmínečnou Lásku Otce. Kdo zcela obětuje kříž světa, ten bude vzkříšen a získá zpět svou nesmrtelnost. Ten je živý mezi mrtvými a přináší Boží království i do pozemské reality tohoto světa. A proto svět toužebně čeká na příchod Božích dětí. Jediné naděje, která řeší podstatu. Skrze ně vyvěrá Život do tohoto světa.

Ano, svět může být vyléčen pouze tím, že se ho dokážete nejprve vzdát. Věčný život získáte, pokud budete ochotni nejprve zemřít mystickou smrtí. Pokud nezemřete, nikdy nemůžete ožít. Tento svět je Hádovou říší – světem mrtvých, dokud neožije nesmrtelná duchovní podstata v člověku, aby byli mrtví přivedeni k povstání ze svých hrobů. To je smysl biblické naděje na vzkříšení.
Svých hříchů se nezbavíte, pokud se nejprve nesmíříte se svou hříšnou podstatou. Kdo se nevzdá vnitřního boje, vlastní hrdosti, či zisků a jistot ega, ten nezvítězí. Vítězství je plným odevzdáním sebe sama Bohu, bez skrývání a bez masek. Teprve ten, kdo stojí zcela nahý před Bohem, získává světelný šat ducha. A naopak ten, kdo si dnes hraje na téměř dokonalého, bude v soudném dni obnažen a připadne si zcela nahý, ponížený a hanebný i kdyby doteď nosil pozlacená roucha, či hodnostářskou uniformu.

Kristus je Duch

Pokud všechny náboženské symboly nerealizujete v duchu, zjistíte, že při Pánově příchodu jste slepí a nazí. Kdo se upíná k náboženským formám, upíná se k formalismu, ale duše stojí nedotčená. Kdo nenalézá chrám uvnitř sebe a neobětuje v něm, ten obětuje démonům. Kdo se neztotožnil s odevzdaným duchem Kristovým, ten pije pouhé víno a jí pouhý chléb. Jeho svaté přijímání je pouze formálním divadlem, které duši neprospívá. Kdo sdílí duchovní obětování těla a duchovní prolévání krve spolu s Kristem, toho Kristus pomazává svým duchem. Kdo se nejprve zcela nevzdal světa a nezažil extázi ducha, ten není pomazaným…

Tak jako hmota a tělo - svět forem, automaticky uvrhuje duši do utrpení a hříchu, tak Duch, jemuž se osvícený odevzdává v chrámu své duše, jej automaticky objímá bezpodmínečnou Láskou. Láska je Bůh a Bůh je Kristus a Kristus je vnitřní Skutečnost člověka. Kdo nalezne Krista, nalezne svou vyšší Skutečnost a bude zaplaven Láskou. Obejme celý svět Láskou a spočine v klidu převyšujícím všechno utrpení. Kristovo výkupné znamená osvobození jeho podstaty promítnuté do lidského těla. Bůh sestoupil do podoby hříšného člověka v těle Adamově, aby absolvoval cestu transformace spolu s jeho dětmi – lidstvem. Aby pak následně vystoupil z nedokonalosti v těle Ježíše Nazaretského. Tím položil nejen vzor, ale otevřel možnost vykoupení člověka, otevřel cestu vzestupu, která je zároveň zlomením ďáblovy moci nad člověkem. Následovat tuto cestu však dokáže jen připravený.

Jakožto LOGOS je Kristus nejniternější vědomou podstatou v každém z nás. Je praotcem dokonalého rodu nebeského člověka. Vnitřním slovem života, otevírajícím náruč a volajícím tělesného člověka k probuzení a osvícení. Pokud by tato podstata nebyla osvobozená – vzestoupená, neexistovala by cesta v duchu pro nikoho z lidí. To je podstatou výkupného, které mohl dát pouze Ten, kdo je spojnicí mezi nedokonalým člověkem a Nejvyšším Bohem. Pokud by tato spojnice zůstala v zajetí spárů Hádovy říše, neexistovala by průchozí cesta do nebe. A to je smyslem následujících Kristových slov.

Kristus – nejhlubší vnitřní Skutečnost je jedinou cestou k Otci. Není Otcem, ale je nejdůvěrnějším pojítkem mezi člověkem a trojjediným Nejvyšším Bohem. Je menším než Otec, ale pro hledajícího člověka je tou nejvěrnější podobou Otce, která byla tomuto světu dána. Čím vyšší míra vědomí, tím větší ztotožnění s Původcem.

Duch vykoupení

Náboženství pokroutila smysl výkupného, když chápou Kristovo výkupné jako cenu, která byla zaplacena za hříšníky kdysi v minulosti a teď nezbývá než čekat, až si přijde pro své vyvolené. Je bezpochyby cenou převyšující možnosti kohokoliv z lidí, ale nijak nezbavuje ovečky osobní odpovědnosti za svou osobní spásu. Mnohá náboženství věří, že pro svou spásu nemohou nic v duchu vykonat, protože to již vykonal Kristus. Něco ve smyslu, že výkupné již bylo zaplaceno a teď se čeká na propuštění zajatců. Upínat se k myšlence, že Bohu byla zaplacena výkupní oběť odpovídající právu, pomíjí skutečnost, že neexistuje nic, co by již Bohu odjakživa nepatřilo. Žádné výkupné přinášené Bohu není dáváno kvůli Božské potřebě práva, ale kvůli lidské potřebě odevzdávání! Člověk odevzdává všechny předměty svého lpění na vnějším. Odevzdává ego = vše, co ho pojí ke světské identitě, světské roli, světskému příběhu i majetku…

V další části článku pochopíte princip, ze kterého nakonec vyplývá i to, že Kristus podstupuje v dnešní době výkupní oběť znovu. Cena Kristova výkupného je nezbytným předpokladem a vzorem, který mají hledající následovat svým osobním obětováním světa ve svém duchu. Bez tohoto osobního vkladu – duchovní niterné transformace, se nikdo z věřících nedočká spasení, když následuje formální víru dnešních náboženství, postrádajících transformační prožitek. Kdo hledá a klepe na dveře své duše, ten nalézá Kristovu cestu. Ten kdo se odevzdává celý Bohu, odevzdává celé své ego, celý svůj život i celý svět Bohu. Tím se vykupuje ze zajetí, po vzoru Krista a následuje jeho cestu. Kdo to hledá v sobě, ten nalézá a kdo klepe na vnitřní chrám, kdo obětuje ve svatyni svého nitra, tomu bude otevřeno. Bude mu pomoženo.

Vykoupení nepřichází kvůli klepání na dveře církevního objektu, či kvůli hledání oveček, ani kvůli kázání hříšníkům s Biblí v ruce. Ačkoliv náboženské skutky motivované upřímnou vírou, jsou Kristem přijímány jako čisté, nejsou však samy o sobě spásou, pokud nejsou vykonány v hlubokém prožitku ducha. Pokud duch není to prvořadé… Jak pravil Kristus v následujícím citátu.

Duch je vědomá energie, která prostupuje hmotou, a je veškerou podstatu reality na kvantové úrovni. Uctívat Boha duchem znamená odevzdat se této jeho vše-prostupující energii svým ztotožněním. Není to vnější forma – maska, co by rozhodovalo ve sféře ducha, ale podstatná je energetická forma - stav vědomí. Bůh vnímá náš duchovní stav skrze úroveň našeho vědomí – energetický otisk. Vnější forma a skutky, to je pouze symbolická nápodoba, která má dovést hledající k živé, energetické Skutečnosti uvnitř. Tělesné oči hledí na skutky, chrámy, formy a zásluhy, ale oči ducha to nezajímá. Ty hledí vždy jen na energii, ve které děláte, cokoliv děláte. A energie je stav bytí ne forma konání. Jedině v niternosti svého ducha hledej skutečné vykoupení vůči Duchu Božímu.

Řešení je v tobě

Český Ekumenický překlad Bible používá velmi přesné formulace, když níže překládá Kristova slova o jeho Otci. Říká, že On (Kristus) je součástí Otce, neboli existuje uvnitř Něj a člověk existuje uvnitř Krista. To je realita Ducha, kterého si můžeme představit jako frekvenční Plnost, jež sama ze sebe umí vyčlenit část frekvenčního pásma a vytvořit tím děti, jež se svému Otci podobají, ale jsou menší a omezenější.
Ve smyslu lokalizace Otce však platí i opačná analogie, že jej nenaleznete nikde venku – kolem sebe, ale jedině uvnitř sebe, v místě svého středu, kde se náš duch dokáže spojit s Duchem Božím. Kristus navazoval spojení se svým Otcem v sobě, ačkoliv existuje uvnitř Otce a stejně tak to může dělat každý člověk, neboť náš duch je součástí fraktální holografické struktury uvnitř Ducha Božího.

Vykoupení Lásky

Kdo vnímá Krista pouze jako jednoho z osvícenců minulé doby, dotýká se pouze povrchu, ale uniká mu podstata. Kdo myslí, že smíření mezi Bohem a člověkem, vyplývající z jeho výkupní oběti, je pouze jakýmsi formálním, právním krokem, je také na omylu. Zkusíme si objasnit podstatu, která vychází z přírodních zákonitostí, pozorovatelných ve všech sférách Existence.

Jak reaguje Láska, když se setká s hrubostí, neomaleností, povyšováním, chamtivostí, či jinou nectností? Láska se stáhne, nebojuje. Uzavře se, aby nebyla zraňována. Představte si to na ženě. Princip ženství se uzavírá, když není uznáván, či když je zneuctíván, či zneužíván. V takovém prostředí nemůže žít. Onemocní v něm, stáhne se a potlačí svou přirozenost. Pokud neodejde tam, kde má svobodu ducha, žije ve vnitřním rozporu, strachu, popírání či odmítání.
V hříšném světě je čistá, bezpodmínečná Láska natolik ubíjena, potlačována, ignorována a znásilňována, že není možné, aby v něm přežila. Podobně jako květina, která nemá správné podmínky k životu, umírá tomuto světu. To je důvod, proč většina lidí, žije pouze v jakési egoické povrchní rovině, ovládané myšlením, a jejich srdce je uzavřeno nejvyšší formě lásky. Bezpodmínečné Lásce. Kdo se uzavřel bezpodmínečné Lásce, uzavřel se Bohu, protože Bůh je Láska. Hříšnost tohoto světa tedy vytváří automatickou bariéru v srdcích. Hříšnost světa zavírá bránu do nebe, protože přirozeně Lásku vytěsňuje. To je zákon přírodních sil. Silně mužsky orientovaný svět, považuje Lásku spíše za slabost a překážku produkce, než za nejvyšší ctnost. A pokud se najde kousek Lásky v tomto světě, musí se skrývat a žít v ústraní, aby vůbec mohla dýchat. Chodí tu, tak říkajíc o holi a v pytlovině, ignorována jako žebrák. Pravá Láska se tu neodvažuje ani dýchat, protože nabubřelé ego vládne světu. Tak se vytváří silná bariéra ve vědomí, oddělující Boha a jeho nebeské království Lásky, od ďáblova světa mrtvých, zvaného Hádes. To nebe i peklo je především v nás. Jsou to dimenze, eony, či vrstvy ducha v nás i vně nás. Jedná se o kvanta ducha.
Když se v tomto světě narodí čistá Láska z nejvyšší, Božské dimenze – sedmého nebe, pak to znamená, že Bůh sestoupil do pekla. Přesněji řečeno, vyslal do tohoto světa svého Syna, aby Jej zastupoval. Láska sestupuje do těch nejhlubších pekel a kontrast nejčistší duše a ducha světa je natolik vysoký, že způsobuje silný vnitřní konflikt - uzavření, odmítnutí, popření atd…
Lidské duše, které se na tuto planetu rodí již tisíce let v reinkarnačním procesu, jsou tímto světem poskvrněny a nejsou tudíž schopny svou vlastní transformací otevřít celou cestu do nejvyššího nebe. A vytvořit tím most, či bránu do nebeského království. Bránu do nebe může vytvořit pouze Ten, kdo obyčejného člověka přesahuje. Ten, kdo sahá až do nejvyšších Božských eonů a je schopen zosobnit portál, který člověka vtahuje dovnitř. Když se portál otevírá skrze Božího syna, jež se nejprve stal člověkem, otevírá se ve všech duších. Dle holografických zákonitostí Ducha. Jedna kapka v sobě obsahuje celý oceán, a pokud jedna kapka otevře bránu do nebe, otevírá se tato cesta ve všech kapkách oceánu bytí.
Otevřením portálu v duších lidstva Kristus poskytl vysokou hodnotu své výkupní oběti. Ale na člověku je, aby našel cestu k tomuto portálu ve svém zvnitřnění. Kristus je Brána a člověk je „vstupující“. Vstupování je duchovní aktivita, ne pasivní očekávání.

Kristus – Bůh - dítě Lásky, tedy sestoupil do pekla tím, že se narodil jako člověk. Jako člověk byl zasvěcen do nejvyšších tajů duchovní moudrosti, která byla chráněná například v židovské komunitě Esejců, ale také v egyptských školách mysterií, či ve védské moudrosti, v oblastích Indie. Ježíš Nazaretský, jako člověk, se stal nejprve zasvěcencem nejvyšších duchovních mysterijních škol, díky kterým podstoupil mystickou smrt a zrodil se znova v duchu, jako Boží Syn, aby v něm působila vyšší úroveň jeho bytosti. Prošlapal cestu ve vědomí ze země do nebe a tím spojil ve své době nebe se zemí. Nedivte se, že tvůrci Bible celou kapitolu Ježíšova dospívání vyřadili ze svého kánonu. Nepodařilo by se jim jen tak lehce hlásat nové náboženství, bez spojnice na mysterijní školy a jiná náboženství. Mystický přesah učení, včetně reinkarnačního procesu, tito církevní otcové zakázali ve svém novém náboženství. Křesťanství si tedy stvořili dle svého obrazu a smysl a hloubku významu smiřující oběti významně zamlžili.
Ježíš dosáhl smíření nejprve sám v sobě a tím otevřel portál. Musel projít utrpením pekla a povznést se z něj do nebe, ale bylo tu i riziko, že tu cestu nezvládne, sníží svou úroveň vědomí a zůstane uvězněný spolu s ostatními dušemi v reinkarnačním kolečku. Tím Bůh vyšel vstříc lidstvu, když obětoval svého Syna, jako oběť smíření. Ta oběť proběhla především na úrovni ducha, mystickou smrtí. Fyzické obětování těla, pak bylo už jen sekundární fází procesu. Nicméně se stalo důležitým, viditelným, a velmi názorným symbolem Kristovy cesty.
Když takto Bůh obětoval nejmilejšího beránka ze svého stáda - Krista, na obrazném oltáři, vykonal oběť smíření. Usmířil tím přirozený konflikt mezi Ním a hříšným světem, způsobující uzavření brány do nebe v srdcích lidstva. A tak jako Bůh se vzdal Krista, z nějž povstal svět, aby jej znovu přivítal jako krále králů a nejvyššího velekněze, Kristus se vzdal světa lidí, aby z něj vzešli nižší králové a kněží. Tak zvaný nebeský Jeruzalém o 144 tisících nebeských duší, jež se obětovali v reinkarnačním procesu pro účely duchovního povznesení lidstva.
Nebeské stádo duší, nebeský Jeruzalém, jsou hvězdné, vyspělé duše z vyšších světů. I oni vykonali oběť smíření, když se vzdali své nebeské slávy a rodili se potomkům Adama a Evy, kristovského královského rodu. Jejich mise právě teď končí, aby byl znovu obnoven Nebeský Jeruzalém.

Z tohoto článku tedy vyplývá, v čem spočívá moc výkupného. Duše se vykupuje ze svého vnitřního energetického zajetí tím, že něco obětuje ve jménu Lásky. Tím, že se vzdává lpění na těle, světských rolích, světských příbězích, ziscích či jistotách, aby pro vnější svět nakonec zemřela mystickou smrtí. Tím se v ní otevírá síla ducha jako věčný oheň a duch překonává všechna omezení, včetně toho, co se zdálo na nižší úrovni vědomí neřešitelné. Tento princip platí na všech úrovních Multiversa. Kdo se dívá na svět pouze tělesnýma očima, nedokáže to. Oběť si žádá víru v něco vyššího, než je svět forem. Láska je nemateriální bohatství ducha. Kdo se dokáže vzdát předmětů světa a vykročit do neznáma kvůli Lásce, ten nakonec vše získá ve větší míře, než doufal. Avšak jedině za podmínky, že Láska a víra zvítězí nad všemi předměty světa. Bůh - Láska pak mnohonásobně vynahradí všechny újmy a křivdy, které duše na své pouti podsvětím podstoupila.

Žena a drak

V arabském světě jsou ženy dodnes potlačovány. Islámský radikalismus symbolizuje polaritu ega – ďábla – draka. Slouží to jako příklad mužského světa, potlačujícího Lásku. Jak by vůbec mohlo vládnoucí ego přijmout Kristovu Nevěstu, Marii Magdalénu, jako učitelku apoštolů? V oficiální verzi Bible, byla z Marie Magdalény udělána prostitutka. Dodnes drak pronásleduje Ženu – Kristovu Nevěstu a jejich potomstvo. Aby to bylo do očí bijící, tak na všech TV obrazovkách vidíte ve zpravodajství, jak islámský terorismus napadá židovský národ. Národ, v němž se zrodil Spasitel a kristovský královský rod nebeských duší.
Se zvyšující se mírou přítomnosti Krista jako ducha, se zviditelňují kontrasty. Vítězného krále následují apokalyptičtí jezdci, zosobňující války, nemoci, smrt a hlad. (Viz Zjevení Janovo 6:1-7) Dochází k válce vyvolané vyšším principem, než jsou lidské národní zájmy. Kristus je Bůh, jež se probouzí v tomto světě do své plné síly a planeta je proto zaplavena novou energií vzestupu. Kristus otevírá náruč své Nevěstě tím, že vytváří sféru Lásky, ve které Láska může ožít. Tomu ze všech sil brání ďábelské síly - drak. Když Kristus a jeho Nevěsta bitvu vyhrávají, ďábel si vybíjí svou zlost na ženině potomstvu - vyvoleném národě. Nicméně tím vyvoleným národem je národ nebeských duší, rozptýlený ve všech národech. Židé jakožto národ, se Krista zřekli a zamrzli v překonaném židovství. Proto nemají lehký úděl. I oni však byli rozptýleni do všech národů, a dodnes slouží jako pozemský symbol vyvoleného národa. Křesťanství se domnívá, že přebralo štafetu, ale ďábel se postaral, že zamrzli v naivním přístupu k víře. Božími dětmi Lásky jsou ti, kdo překročili i křesťanské dogma a našli Boha-Lásku ve svých srdcích.
Na úrovni tělesné, dochází k tomuto dramatu Lásky i u Adama a Evy, jež jsou tu inkarnováni a jdou v čele příběhu transformace na Zemi. To, co započali svým rozdělením a sestupem, dokončují svým shledáním a výstupem, jakožto rodiče národa Božích dětí. A stejný příběh vysvobození Lásky se odehrává mezi každou duší na Zemi a Bohem. Bůh skrze Krista vytváří portál, kudy duše může vstoupit do Boží náruče, jako jeho nevěsta. A otázka této doby zní, která z duší se přestane konečně bát a uzavírat své srdce do obrany a bránit tím Lásce? Která z duší si uvědomí, že si musí jen sama dovolit - umožnit svou svobodu, aby mohla skočit do náruče svému Vykupiteli, jež ji ochrání a nabízí jí smíření a vykoupení ze zajetí?

Bůh přináší znovu oběť

Biblická kniha Janovo zjevení, napsaná v prvním století, představuje obraz budoucího děje. Kristus přijímá svitek z rukou Božích a otevírá jeho sedm pečetí, což představuje otevírání portálu – spojnice nebe a země. Jedná se o dobu jeho druhého příchodu, zvanou také jako Pánův den. A to se právě v této době děje. Míra narůstající energie na planetě je mírou narůstajících účinků rozpečetěného svitku.

Rozlomení pečetí znamená překonání frekvenčních zádrží celého spektra oktávy, které drží lidstvo v zajetí morfogenetického pole ďábla. Jinými slovy se jedná o cestu ducha, podobající se červí díře do vyšších dimenzí, vyšších světů, sfér Božího království, mimo vliv parazitujících entit. Osvobozená síla ducha je schopna propustit duši ze zajetí energetických pečetí – bloků. Svitek představuje informační záznam DNA člověka, vypadající pod mikroskopem, jako spirála DNA. Ta je v současné době obklíčena omezujícími pečetěmi a významně redukována. Jedině velmi silný Duch je dokáže rozlomit, aby se pro člověka otevřela možnost obnovení všech vláken DNA a s tím spojené obnovení božských schopnosti. Rozlomí-li je Kristus sám v sobě, budou rozlomeny i v celém jeho lidském rodu, jež ho následuje. Uvnitř všech duší vedených duchem. Pro všechny, kdo přijali Kristova ducha, se portál právě otevírá.
Třetí dimenze, ve které se nacházela doposud naše planeta, je odloučenou nízko-vibrační sférou, kde byl dán prostor odpůrcům, aby vytvořili tak zvanou reverzní kopii. Jde o frekvenční sféru, která strhává vědomí sestupným proudem, směřujícím k zániku, rozpadu, či jednoduše do smrti, do prachu země. Sedm oktáv vzestupných, Božích frekvencí se mísí se sedmi oktávami ďábelských, sestupných proudů, zvaných Hádes, či Hádova říše. Na planetě Zemi jsou dostupné eony ducha, směřující do nebe a eony stínu, které uvrhují duši do zmatku. Ale vliv sestupných frekvencí je natolik silný a natolik vtíravý, že se podobá vodní hlubině. Je to jako záplava, pohlcující a obklopující duši, zrozenou v tomto světě. A proto je vzácné najít někoho, kdo dokáže vytvořit dostatečně velký průchod – bránu - skrze vody chaosu, odspoda, až do nejvyšších pater nebeského království. Musí se jednat o někoho, kdo je natolik vyspělý, že tu cestu je schopen ujít a zosobnit - udržet. A Kristus toho dosahuje v dnešní době skrze své dva svědky, jež mají být zabiti, jako jejich Pán – mužskou a ženskou kristovskou inkarnaci. Adama a Evu. (Viz. Zjevení Janovo 11:1-13) To zabití dvou svědků však představuje smrt jejich svazující tělesnosti – symbolické pytloviny. Následovat bude jejich vzkříšení, výstup do nebe a zemětřesení, které s sebou strhne 7000 zabitých. To znamená ožití Božích dětí. Sedmička 7= sedmé nebe= sedmá čakra. Tři nuly za sedmičkou = 000 = trojjediná duchovní podstata. Smysl následujícího verše je tedy oživení božského vědomí Adama a Evy v  tělech dvou svědků, Božích Dětí a jejich potomstva, ostatních Božích dětí – pomazaných. Vzetí do nebe v oblaku, znamená ožití jejich nebeského, vyššího Já v pozemských tělech, jež se odehraje skrytě = v oblaku,. Přinesou nebe na planetu Zemi, skrze své přítomné vyzařování.

V tomto veledůležitém období jde o maturitu duší a klíčový vzestup duší i s planetou a týká se to dokonce i okolních mimozemských světů, které jsou závislé na tom, aby to lidstvo a jejich planeta dokázali. A kdo jiný je k tomu vhodnější než ten, kdo byl prvním člověkem narozeným ve stavu „mrtvých“, který prošel celou vibrační oktávou, a dosáhl na nové zrození – vzkříšení, a ještě po čas svého aktivního života působil jako otevřená brána, či portál? Kristus-Bůh, již prokázal, že i když se narodil jako smrtelný člověk, překročil tento svět a zvítězil nad ďáblem. Dosáhl dokonalosti vzkříšením svého vědomí a ožitím zevnitř a tím poskytl vzor dalším. Jeho úkolem při svém druhém příchodu je opět prolomit blokační pečeti vědomí zevnitř. Jako vítězící Král si přijíždí pro svou Nevěstu, uvězněnou drakem. Totéž se děje na nižší, tělesné úrovni Adamovi a Evě a totéž se děje jejich dětem, nebeskému stádu duší – vyvolených. Společně tvoří nebeský Jeruzalém. I pozemské stádo duší je pozvedáno ve vědomí, aby našli cestu do pozemské úrovně Božího království.
Jeden princip scelení – svatby probíhá na xD úrovních reality. To vyváří okno příležitosti pro všechny připravené – úrodu Země. Tato doba je vzácná, ojedinělá příležitost proto, že se planeta ocitá ve vzestupných energiích, které umožňují tento planetární vzestup spolu s lidstvem na ní.

Říše mrtvých ožije

Lidstvo je odsouzeno k umírání a strádání proto, že pečeti jejich DNA je omezily. Parazitující mocnosti, ovládající svět se postaraly o to, aby jim neunikli otroci na odevzdávání energie z planety, kterou si přivlastnili. Proto člověk umírá, otročí mocnářům a odevzdává svou energii zákulisním entitám, jako biologický zdroj energie. Uvězňující princip nazýváme souhrnně pojmem ďábel. Čas se mu krátí a tak odevzdáváme čím dále více, včetně platby za energie, potraviny, zbraně atd.. Proto je tato planeta planetou mrtvých, kteří musí být vzkříšeni, aby ožili. A co je tou oživující mocí, která otevírá pečeti a činí z otroků Bohy? Je to Láska, proudící skrze všechny živé, jež v sobě v této době, dokážou otevřít stavidla Lásky. Mnohým se to již podařilo a vystoupí z ďáblova světa do Božího království. Právě dochází ke smíření v nás, aby Láska mohla vstoupit jako řeka Života.