Co říká lidstvu silný anděl, který stojí jednou nohou na Zemi, jednou na moři, je oděn oblaky a hlavu má ve slunci? V ruce drží malý svitek a říká:“ Již nebude odklad!“ Úvodní obrázek naznačuje, že se budeme zabývat jeho vzkazem, který už v dnešní době není tajemstvím.
Tento obraz je výjevem z biblické knihy Zjevení Janovo a najdete ho v kapitole desáté. Pojďme společně prozkoumat celou hloubku odkazu a souvislosti, které úzce souvisí právě s tím, co se dnes děje v oblasti duchovního energetického vlivu a transformačního posunu na Zemi. Nejprve si pozorně přečtěte detaily tohoto prorockého zjevení.

Symbolika živlů

Když anděl sestupuje z nebe a staví se pravou nohou na moře a levou na zem. Jeho nohy jsou jako ohnivé sloupy, je oděn oblakem a obličej má jako slunce. Všimněte si, že pět elementů, kterých se vidění dotýká je znázorněním pěti živlů, jež se projevují v materiální realitě. Moře a země jsou dvě polarity zemských, jinových živlů. Zahalení oblakem a ohnivé nohy jsou symbolem dvou vzdušných, jangových živlů , představujících vzduch a oheň. Obličej, který je jako slunce, je symbolem pátého živlu – nebeského ducha, neboli éteru, či tachyonové duchovní energie, která se rozděluje na duálně polarizovanou elektromagnetickou energii, zhmotněnou ve všech formách naší materiální reality.
Rozkročené nohy anděla, jsou jako spojnice zemských živlů, jako nadzemní část pyramidy, ústící vrcholem ve slunci. A tento obraz má mnoho souvislostí, o kterých budeme dále uvažovat. Zamysleme se však nejprve nad tím, jak vnímat postavu anděla.

Postava anděla

Anděl v tomto vidění představuje spojnici mezi nebem a zemí, která je personifikovaná a vyjádřena skrze andělskou/lidskou postavu. Pod pojmem anděl si většina lidí vybaví okřídlenou humanoidní bytost, žijící v neviditelných, či vyšších světech, sloužící jako pomocník, či posel v interakci mezi člověkem a Bohem. Anděl je však ve své podstatě také člověk, jako pozemská inkarnace jedné malé části vyšší nebeské bytosti. Hovoříme o vtělené duši. Jinak řečeno, člověk je ztělesněným andělem. Jsou v něm přítomny obě stránky, jako vrstvy. Jak ta nebeská, tak ta pozemská a tvoří spolu jeden celek. Když se zde hovoří o andělovi silném, pak jde o anděla vyspělého, s vysokým postavením, jež je zosobnění spojnice, mezi nebem a zemí. Abychom to blíže pochopili, pak se nejprve zamysleme nad vrstvami, které člověk, jako humanoidní bytost obsahuje.
Přesněji řečeno, člověk je bytost s mnoha vrstvami, které bychom si mohli představit jako slupky. Ty jsou vnímány odlišně, podle toho z jakého hlediska na ně nahlížíte. Z pohledu přírodních zákonitostí kopírují vyšší fraktálové úrovně stvoření, a proto jsou trojité, trojtvaré, či trojjediné. Zamysleme se nad tím chvíli a nazvěme tři základní vrstvy jako tělesnou, duševní a duchovní. Můžete si je však klidně přejmenovat na vědomí, podvědomí a nadvědomí. Jak chcete.

Pět živlů v člověku

Úroveň tělesná je zjevná a z tělesného úhlu pohledu si můžeme doslova osahat, že člověk je tvořen ze čtyřech zemských živlů a pátého elementu - oživující energie – dechu/ducha. Tělesným nazíráním členíme člověka do pěti složek, a také pěti základních smyslů. Pět prstů je doslova symbolickým vyjádřením pro ty, kteří říkají, že věří pouze tomu, co si mohou osahat. Můžeme hovořit o povrchním, či materiálním náhledu na realitu. Člověk ukotvený v tělesném vědomí se vnímá jako produkt náhodného samovolného vývoje, realizuje zákon přežití silnějšího a je řízen převážně živočišnými pudy a instinkty. Tato úroveň nevědomí podléhá programovému společenskému nastavení ega – biblicky ďábla. Náhled, kterému člověk nevědomě podléhá je kolektivní manipulace světa, který patří ďáblu. Přesto, že je živočišný člověk neprobuzený, jeho život se mu jeví jako striktně objektivní a střízlivý, protože má všech svých pět „P“ po hromadě. Na rozdíl od duchovních hledačů, kteří podle něj podléhají iluzi, konspiračním teoriím a vědecky neověřitelným závěrům.
Hmotný náhled je motivován na nejhlubší úrovni strachem ze smrti, strachem z nepřijetí, strachem z nemoci, strachem o prosperitu, strachem o přežití potomstva apod..

Vibrační osmice – oktáva duše

Úroveň duševní je skrytá, ale svým významem úroveň tělesnou přesahuje. Vyjadřuje míru energetického vyzařování, rozčleněnou do oktáv. V této úrovni nahlížíme na realitu jako na projevené vibrace, frekvence, či rezonance. Sedm základních barev spektra, plus bílé světlo, ze kterého se oktávy dělí, tvoří základní oktávu viditelného, barevného spektra. Stejně tak známe hudební oktávy, jež jsou stejně jako barvy, členěním sedmi vibračních úrovní pro sluch. Ta osmá je společnou pro dvě sousední oktávy. Sedm dní v týdnu dělí čas do sedmidenních, opakujících se cyklů. Život člověka se energeticky dělí do sedmiletých cyklů atd… I v lidové tvořivosti se dočítáme o sedmero krkavcích, sedmero údolích a sedmero horách. To vše vychází z podvědomého zakotvení duševní pravdy o vibračních úrovních, do kterých se přirozeně dělí náš svět, vnímaný jako frekvenční paleta. Představme si, že náš život, či vývoj, se odehrává po vzestupné spirále. Jde o prostorovou křivku, která může být z jednoho pohledu – například půdorysu - viděna jako kružnice. Když chcete na křivce vyznačit sedm úseků, musíte použít osm bodů. Z pohledu půdorysu se však první a poslední bod jeví jako jeden, avšak jsou pouze v zákrytu. Nejsou jedním bodem z hlediska vzestupného posunu.
Na duševní úrovni se probouzíme a ověřujeme si základní zákony Jednoty. Přijímáme pravidla, postupy a techniky skrze náboženství, kazatele, či jiné průvodce. A jistě víte, že když se někdo snaží být například vědomě laskavým, sice se uměle snaží vytvářet ovoce, které má vytvořit příroda, přesto je na dobré cestě, protože klepe. A otevřeno bude jedině tomu, kdo klepe. Kdo nedospěl ani ke snaze a vůli něco dělat, ten nemá nic než prach a proto mu bude vzato i to, co si myslí, že má. Do prachu se vrátí. Z Božího pohledu je mrtvým a neochotným ožít.

Třináct duchovních eonů

Nejskrytější, lidská úroveň je duchovní a proto se v biblických textech často označuje jako tajemství. Lidem byla tato úroveň tajemstvím do té doby, než získali evoluční vyspělost své duše, za pomocí nesčetných životních zkušeností ve stovkách minulých životů. Z pohledu duchovního nahlížíme na člověka náhledem uvědomění, či míry vědomí. Jde o velmi subjektivní záležitost, která vyjadřuje největší míru relativity vnímání světa. Skrze každodenní situace procházíme školou života, která nám dává poznání na všech třech základních úrovních naší bytosti. Na úrovni tělesné vnímáme receptory našich pěti smyslů. Nervová vlákna stimulují mozek, který proměňuje elektrické signály v příliv chemických látek, a my prožíváme pocity. Na úrovni duševní se učíme o míře energie, vibrace a rezonance spojené s různými osobními přístupy k realitě. A pokud jsme vnímaví, jakou energií reaguje na zkušenost naše duše, pak se stáváme oduševnělým člověkem. Vyhýbáme se negativní energii a posilujeme tu dobrou.
Duchovním člověkem se stáváme tehdy, když je naše poznání ještě hlubší. Když pochopíme širší souvislosti všeho, co se nám děje a správně do nich zasadíme sami sebe, měníme se na té nejzákladnější úrovni ducha. Duševní přístup používá afirmace, nebo energetické cviky, či jógové pozice k rozproudění životní energie v těle. Uvědomuje si její nedostatek a snaží se o její navýšení tím, že se ji snaží vytvářet. Vytváří hojnost, vytváří lásku, vytváří změnu okolností, vytváří ochrany proti negativní energii, apod. Duchovní přístup tyto techniky překračuje a místo vytváření umožňuje. Jeho základními nástroji je ztišení, zvnitřnění a zpřítomnění, které dává prostor duchu = Bohu, aby přinesl vyšší míru uvědomění. Vyšší uvědomění je náš nejjemnější vnitřní proud a mění naše programové prožívání života. Změna programu způsobuje odbourání energetických bloků, které způsobují ztuhlost a uzavření se proudu životní energie. Ztuhlost je způsobena přesvědčením, že by se mělo či nemělo něco dít právě tak, jak se to děje, anebo neděje. Kvůli tomu s životem bojujeme a odmítáme směr jeho proudu. Zavíráme oči , odmítáme, vynucujeme si, manipulujeme a proto permanentně trpíme, když věci nejdou tak, jak chceme. S vyšším uvědoměním přichází vyšší náhled, který kopíruje veškerý proud života. Přijímá ho takový, jaký je a odevzdává se Bohu jako Univerzálnímu dobru a Lásce, která se o nás ve všech ohledech stará a je přítomen ve všem, co jest. Dobro a zlo je relativní a vnímáme je odlišně, dle míry našeho vědomí. Skrze vysokou míru vědomí umožňujeme, aby Světlo, které pramení z nitra duše, více zářilo. Odstraňujeme tmavé vrstvy duše a její ztuhlost a naše aura více září, jsme mocnějšími, božštějšími a láskyplnějšími bytostmi tím, že získáváme vyšší míru vědomí a s ní i širší náhled-rozhled.
Duchovní úroveň je nejméně uchopitelná a lidmi měřitelná, ale z hlediska významu všechny přesahuje. Obsahuje klíč k řešení všeho. Všech našich problémů i problémů celého světa. Mění vidění světa, prožívání života, ovlivňuje štěstí i vibrační přitažlivost duše, uzdravuje tělo. Na duchovní úrovni objevujeme naše světelné tělo, naše božství a jednotu s Bohem. A to tu vše vždy bylo, jen jsme od toho byli odděleni ve vědomí. Záměrně. Naše duchovní cesta je rozvzpomenutím a znovustvořením sebe sama. A krása je v tom prožitém dramatu a cestě samé, na které se můžeme stát hrdinou.

Všichni se pohybujeme spolu s naší planetou ve spirálovitém a rotačním pohybu vesmírem. Rotujeme 2x 12 hodin kolem zemské osy, rotujeme kolem Slunce za dvanáct měsíců a za 12 x 2150 =25800 let vykoná Země precesní kuželovitý pohyb vůči rovině nebeské ekliptiky. Když přijmeme myšlenku, že prostor není prázdný, ale je plný vibračních duchovních frekvencí, pak jsme rotačními pohyby namáčeni do neustále se měnících energetických vln. Z pohledu trojdimenzionálního vědomí si spirálovitý pohyb v eonech vysvětlujeme jako proud času. Z pohledu ducha však čas ani prostor neexistují. Duch je ve věčnosti a eony jsou energetickým rozvrstvením plnosti - celistvosti ducha. To co vnímáme jako pohyb v prostoru a v čase je pro ducha neustálá změna, či posun energií, který ho uvrhuje do spirálovitého směru evolučního vývoje.
Pokud tomuto proudu vzdorujeme, nebo se vůči němu ochraňujeme anebo si tak zvaně vytváříme svůj prostor, nejdeme s proudem života, ale proti němu. Nesmíme se uzavírat do bublin. Naším úkolem je plně se otevřít tomu proudu a přijmout jeho odkaz, poučení a transformaci. Až teprve v plném přijetí, odevzdání, či otevření jsme v harmonickém souladu s Bohem – Láskou. Nic nesvíráme. Co nám neslouží, to projde skrze nás, a co nám slouží, to nás pozvedá. Abychom byli v plném souladu s Bohem, musíme získat plnou a vědomou neutralitu vůči oddělujícím energiím, které na Zemi byly doposud přítomny a jsou dvanácti energetickými bránami pozemského vězení duše.

Posloupnost rozvoje vědomí

V praktickém životě se duchovnímu člověku prolínají všechny tři stránky jeho bytosti. Ta duševní v sobě integruje tu tělesnou a překračuje ji. Ta duchovní úroveň v sobě integruje tělesnou i duševní a překračuje je obě. To odpovídá i matematickým zákonitostem zjevným v přírodě a v tomto případě konkrétně míříme na Fibonacciho posloupnost. Jde o nekonečnou posloupnost přirozených čísel, která začíná od nuly a pokračuje tak, že každé následující číslo je součtem dvou předchozích. Bližší definice, či následující tabulku najdete například v internetové encyklopedii.
 

Jistě jste si všimli, že čísla, o kterých jsme uvažovali, jsou členy F5 – F7 této posloupnosti. Co je však mnohem zajímavější je to, že vzájemný poměr mezi jednotlivými hodnotami po sobě jdoucích členů je hodnota tak zvaného zlatého řezu, která je přibližně tato: φ = (1+√5) / 2 ≈ 1,618. Doporučujeme každému zájemci, který ještě neprozkoumal, jak se zlatý řez objevuje v architektuře celé přírody, aby to učinil. Zlatý řez je číselným kódem dech beroucí krásy a pestrosti přírody. Zároveň je matematickou zákonitostí, která upozorňuje na to, že naše hmotná realita je Matrix, či animace, či naprogramovaná halucinace, z jejíž úrovně pravdivosti se dříve či později probudíme.
Jako lidé vnímáme krásu a harmonii ve všem, když proporcionalita stvoření odpovídá poměru zlatého řezu. Dřívější civilizace to věděly a chrámy, či architektonické stavby se nejen líbí lidskému oku, ale vibračně rezonují s Božím stvořením.
Posloupnost rozvoje vědomí člověka, bychom v této souvislosti mohli znázornit k obrazu s různou mírou rozlišení. Pokud se budete dívat na obrázek s pěti pixely, možná neuvidíte vůbec, o co jde. Když budete mít pixelů osm, bude to trochu lepší a při třinácti zjistíte, že na obrázku je úplně něco jiného než jste mysleli na počátku. A stejné je to s evolucí lidského vědomí, které se probouzí do vyššího náhledu tím, že nižší pravdu překračuje a integruje ji do pravdy vyšší.
Mezi třemi základními vrstvami vědomí člověka existuje fázový posun odpovídající hodnotě zlatého řezu. Míra rozvoje ducha je v první linii a ovlivňuje k růstu duši, která je vrstvou mezi tělem a duchem. K ovlivnění dochází, jestliže má zárodek ducha správné podmínky. Těmi nejzákladnějšími podmínkami je tlející bláto tělesnosti a paprsek slunce v podobě pozornosti hledajícího, namířené dovnitř. Duše, ve které roste zárodek stromu života, pak ovlivňuje ke změně vědomí tělesné, které bylo dříve zahleděno pouze do hmoty. Podobně, jako ženství, které je milováno a je viděno, jemně ovlivňuje mužství, aby se stalo lepším a překročilo úroveň živočišnosti

Význam pentagramu

Vraťme se teď k obrázku anděla z pohledu jiné optiky. Když použijeme známý obraz z dílny Leonarda da Vinci a umístíme ho do pěticípé hvězdy, bude odrážet nejen ideální proporce lidského těla v poměru zlatého řezu, ale bude také dokonalým lidským archetypem, člověkem Adamem, či Ježíšem z Nazaretu, jehož nejvyšší vrstvou je nebeský Bůh, Kristus Ježíš. Andělská vrstva nebeského Ježíše je tím andělem, přinášejícím zprávu, že již nebude odklad a přináší také zprávu o dovršení posvátného tajemství v této době. Anděl je zosobněním spojnice mezi tělesným vědomím a kristovským duchem třináctého eonu - tajemstvím. A jak sám Ježíš o sobě učil, on je brána a cesta a jediné jméno pod nebem, skrze které mají být lidé zachráněni. Ne skrze své lidské pojmenování ani skrze svou andělskou identitu, ale skrze plnost ducha, či nejvyšší míru vibrační úrovně, kterou jim otevírá svou přítomností. Ve smyslu rozvinuté duše, je Ježíš LOGOS, nebo-li vnitřní hlas ducha, ukazující cestu v duši a táhnoucí svým magnetismem duše k osvícení.

Když anděl z Janova vidění vykřikne silným hlasem lva, zaznělo sedm hromů, které následně spouští živelné katastrofy. Kristus je v písmu zván jako "lvíče z kmene Juda." Řev lva je symbolem majestátnosti krále přírody, symbolem svobodné neohroženosti, kterou přináší Boží vlivy na Zemi reprezentované Kristovým příchodem. Co to znamená? Kristovská energie představuje sedminásobnou vibrační plnost. Zastřešuje a přesaahuje celou oktávu stvoření, která začíná rezonovat ve vyšší úrovni a to na Zemi spouští proces globální transformace. Aby se nové vibrace prosadily v morfogenetickém poli Země, nejprve padají staré rigidní struktury, protože ty jsou v armagedonském střetu s vyššími vibracemi Lásky. Nejen energie v lidské společnosti, ale i planeta reaguje na vzestupné energie a odráží se to na řádících živlech. Hlas anděla samozřejmě reprezentuje všechny kristovské duchovní vlivy, které působí na náš svět zvenčí i zevnitř. Vzestup planety i lidstva je nevyhnutně spojený s otřesy. S vibracemi, kterým neodolá vše, co se souhrnně zahrnuje pod pojmy temnota, ďábel, lež, či manipulace. Boží energie působí, že se lidem rychle vrací jejich negativní energie zpět, skrze řádění živlů. Příroda doslova manifestuje rozpor mezi Bohem a ďáblem. Demonstruje armagedonskou válku.

Otevření svitku

Svitek, který drží anděl v ruce je otevřený. Znamená něco, jako rozbalení zazipované energetické zprávy v duchu, která čekala na správný čas, než ji bylo možné otevřít. Anděl prohlašuje: "Čas vypršel." Kristus, přijímá takovou zapečetěnou zprávu od svého Otce a od Něj ji přijímají také jeho pomazaní bratři. Jde o symbol pro podvědomé vědění či pokyny,  které si postupně uvědomí. Jde o rozvzpomínání nebeského stáda duší na to, kým jsou a na to, co tu přišli dělat. Rozvzpomínání bylo symbolizováno postupným lámáním pečetí a jde ruku v ruce s postupným zvyšováním úrovně živelných pohrom a komplexních transformačních energií. Stádo nebeských duší v čele s Kristem jsou živoucími prostředníky, skrze které proudí vysoké vibrace na všech úrovních a přecházejí postupně na vyšší oktávu. Je to tanec Božích dětí a je to nová píseň, kterou umí jen oni. Reprezentují živé, kteří přivádějí mrtvé k životu.

Duha jako pečeť

Spirála vývoje duší dospěla na Zemi k bodu, kdy vstupuje do vyšší energie, ve které již nemůže přežít vědomí omezené na spodních pět eonů. Člověk na Zemi už nepřežije s úrovní živočišného vědomí. Biblicky řečeno, ďáblův svět končí a spolu s ním všechny entity, které se ho nechtějí vzdát. Historie lidstva je plná promarněných příležitostí ke vzestupu, kdy byl jejich rozvoj zastaven v přechodech mezi věky platónského kalendáře. Byli mnohokrát smeteni kataklyzmaty a začínalo se znovu, protože lidé svoji svobodnou vůli nevyužili k zúročení talentu ducha, ale zneužili svůj rozvoj k sobeckým zájmům a jiným nečistým záměrům. Smutným svědectvím je pád Atlantidy, či následně celosvětová potopa v době Noemově. Více o přesné a mnohasettisicileté historii lidstva se postupně dozvíme až s narůstajícím světlem platónského věku vodnáře, do kterého jsme již vstoupili. O době Noemově se v Bibli dozvídáme, že duha, která se objevila na nebi, byla pečetí úmluvy mezi člověkem a Bohem, že již nikdy nezatopí svět celosvětovou potopou, jako dříve. A proto anděl říká, že již nebude odklad pro ty, kteří by potřebovali začít znovu.

Nová země a mystérium přechodu

Země zvyšuje své vibrace a míří do vyšší oktávy stvoření a lidé buď půjdou spolu s ní anebo postupně vymřou. S naší planetou je to podobné, jako s vědomým člověkem. Když roste ve svém vědomí, otevírá se vyššímu náhledu na realitu, který přesahuje ten striktně hmotný. Přijímá vyšší vrstvu své identity, která tu původní překračuje. Když pak slyšíte názory, že dojde k pootočení osy Země, je to pravda v tom smyslu, že Země bude viděna ve vyšším náhledu. Jako byste objevili, že osa není přímkou, ale čtyřstěnem tvořeným čtyřmi trojúhelníky. Zjistíte, že má svou prostorovou hloubku a vaše lineární vidění se otevře nelineárnímu vjemu. Přijmete, že vyšší úroveň se s tou předcházející může prostorově překrývat a že je to podobné jako s televizními kanály, které vysílají na jedné obrazovce, ale v jiných frekvencích, tak že je vnímáte jako zcela nový svět. Současná doba je jedinečnou a největší příležitostí člověka, přejít do vyšší oktávy stvoření spolu s planetou. Již nebude žádný odklad. Člověk bude zvyšovat svou vibrační úroveň tak, že se nejprve oddělí v prožívání, či naprosto odlišném vnímání reality od zbytku světa a jakmile dosáhne potřebné úrovně, přepne ho to do jiného programu, či jiné animace reality a stane se pro nižší svět neviditelným. Nový svět, jakožto paralelní vrstva naší planety již existuje. Tento přechod do vyšších světů již v minulosti absolvovaly některé zmizelé civilizace, jako byli například Mayové. Poprvé to čeká celou planetu i s vědomými lidmi. A na tento přechod čekají i mimozemské civilizace, které pomáhají transformaci řídit jak zvnějšku, ze svých vesmírných lodí, tak zevnitř, skrze inkarnované vyšší bytosti v lidských tělech. Transformace se dotýká nejen Země, ale i jiných světů, se kterými je Země propojena v duchovní rovině, jako jeden organismus. Nemůžete očekávat, že v těle poroste pouze jeden orgán, to by způsobilo nerovnováhu. Ke kvantovému přesunu dochází v celém organismu, jehož buňkami jsme my všichni.

Spojnice nebe a země

Člověk byl vytvořen k Božímu vzoru. Je tedy podstatně nižší, vnořenou fraktální úrovní Boha. Duchovně zralý člověk bytostně zosobňuje záři božství v temném světě. Živý člověk, vedený duchem, je s Bohem spojen osobním vláknem. Je vláknem přinášejícím specifickou míru vibrační plnosti. Toho vlákna se v duchu chytají ostatní hledající, i když o tom neví na vědomé úrovni. Bůh rozesel tato záchranná vlákna po celé Zemi. Jsou tvořena zralými bytostmi z vyšších světů, kteří mají svůj specifický dar a potenciál zvítězit. Rozvzpomenout si na to, kdo jsou, když reagují pozitivně na vzestupné energie. Především jsou to ti, kdo již na Zemi zvítězili a došli k osvícení. Proto je Bůh nazývá vyvolenými, protože je poslal na pomoc lidstvu s nadějí, že nezklamou a probudí se znovu. Nazývá je také pomazanými duchem, protože přijali vedení duchem a buď jako lidé, či v jiném světě jako jiné bytosti, již zvítězili a posunuli se výše. Teď přicházejí rozsvítit sami sebe na Zemi a tím se stát mostem do nového světa. Jsou to Boží paprsky, které pronikají temný příkrov nevědomí na planetě. To jsou ti uvnitř, zatím co ostatní živí - pomazaní, z nebeského stáda duší, působí zvenčí.

Vraťme se teď k andělovi a představme si ho jako archetyp lidství – lásku, ve schematickém nákresu, který v sobě spojuje nebe a zemi a tím poskytuje bránu k výstupu do nové, vyšší oktávy stvoření. Můžeme ho vnímat jako pyramidu se čtyřmi vrcholy v podstavě a pátým v nebi, na jejímž vrcholku je zlatá záře osvícená Božím vědomím. Pyramidy po celém světě sloužily v historii právě jako brána do vyšších světů, jako spojnice mezi nebem a zemí. Dualita se v tom zobrazení spojuje v Jednotu, rozpad se integruje do celistvosti.

Jitřní hvězda

Mnohem více než pyramidu, však obrázek zachycuje pěticípou hvězdu, která se používá pro symbol planety Venuše, jenž na naší obloze svítí jako jitřní hvězda i večernice zároveň. Za Jitřní hvězdu se sám označuje Pán Ježíš Kristus v textu knihy Zjevení Janovo.

Ježíš Kristus, jako Bůh Syn je součástí Boha Nejvyššího. Je kmenovou bytostí, která nikdy nemůže v nižších světech působit celá. Používá malé kousky, či vrstvy sebe samého jako andělské inkarnace pro různé světy. Proto je Bůh Syn kořenem a David, či Ježíš z Nazaretu jeho inkarnací a potomkem Davidovým. Anděl, o kterém je tento článek je součást nebeského Boha Krista, jedna vrstva, kterou používá pro své vtělení v našem světě. A působí jako část multidimenzionální vyšší bytosti. Je spojnicí k Bohu Nejvyššímu, k úrovni Boží rodiny, která je nad všemi existujícími mimozemskými světy. Nejen nad naší planetou. Vládne všem světům, všem živlům i všem planetám z úrovně 6D. Je třináctým eonem nad svými dvanácti apoštoly a přesahuje jejich úroveň 5D.
Žijeme v období jeho předpověděné přítomnosti a tak tento anděl symbolizuje jeho přítomnost, ale také přítomnost jeho pomazaných následovníků rozesetých po světě jako paprsky, jež se spojují na vyšších úrovních v jeden útvar v podobě nebeského Jeruzaléma, kabalistické merkaby, či nebeského vozu. Všechny z těchto alternativních pojmenování popisují totéž.
Podstatou Ježíšova učení je Láska jako jediné východisko, jediná odpověď a jediná naděje světa. Cesta, kterou tato Jitřní hvězda ukazuje je cesta Lásky, která je jedinou regulérní, přírodní a přirozenou cestou k lidskému vyváženému rozvoji. Je to cesta z povrchu do nitra. Planeta byla mnohokrát zatopena vodou, anebo se ocitla pod ledem, kvůli nesprávnému směru rozvoje a dnes má k tomu výrazně nakročeno zase. Lidstvo se extrémně vyvinulo v oblasti technického rozvoje a duchovní rozvoj značně zaostal. Proto dnes svět balancuje na pokraji vlastního sebezničení, včetně zničení své planety. Místo duchovního rozvoje se lidstvo uchýlilo k parazitickému drancování. Místo rozvíjení lásky a přirozených lidských schopností, se lidstvo uchýlilo k umělé inteligenci, virtuálnímu prostoru, přetechnizované společnosti, politické a kulturní manipulaci. A to se stalo jejich modlou, kterou obdivují. Před vědou klekají a před vojenskou silou se naparují. A netuší, že to hlavní nemají a míří do záhuby. Ale ne všichni se dostali na scestí. Kritické minimální míry vědomí na planetě již bylo dosaženo a současná transformace má šanci.

O Venuši

Venuše je známá jako planeta Lásky a krásy a to již od dob starého Řecka. Je jedinou planetou pojmenovanou po ženě. Je zároveň nejjasnějším objektem na noční obloze ihned po měsíci. Zároveň je to planeta, která se dostává nejblíže k Zemi na vzdálenost 41 mil. km každých 584 dní. Dráha Venuše vůči Zemi vytváří na obloze trajektorii, která vykresluje pětiúhelníkový vzor připomínající růži. A světe div se, tento obraz vykreslí během osmi let a po tu dobu oběhne třináctkrát kolem slunce. A to nám definuje Venuši jako symbol cyklické duše, která se pohybuje po čas jedné oktávy v v obraze pěti zemských živlů a je tažena třinácti nebeskými duchovními eony.
Připomíná nám také to, že žena je symbolem lásky a tudíž je symbolem duše. Ta se pohybuje mezi mužstvím inklinujícím k tělesnosti a božstvím, které ji oduševňuje. Harmonická duše má překrásný, naplňující poměr. Poměr rotace Venuše vůči zemi je 8/5 a poměr vůči Slunci – duchovnímu nebi, je 13/8. Obojí dává hodnotu zlatého řezu.

Nebeská růže

Na krátkém videu si prohlédněte krásnou animaci trajektorie Venuše na obloze: https://youtu.be/S3blqjWVo-A  
I na následujícím obrázku si můžete všimnout, jaký vzkaz pro nás má Jitřní hvězda – Venuše. Země je ve středu obrazce růže pentagramu. Jako by Země byla místem prenatálního stavu duše – poupětem, které za pomocí duchovního vlivu Lásky – rotace kolem Slunce - rozkvétá do krásné růže. Musí však započít svou cestu v prachu země, jako semínko, rostlinka a později poupě, které rozkvete za pomoci vlivu Slunce. Na obrázku je zřejmé, že dokonce i poloha Slunce se nachází v pravidelných intervalech na jednom z pěti cípů hvězdy, konkrétně na druhé vrstvě okvětních lístků směrem od středu obrazce. Je to zřejmá manifestace skutečnosti postavení duše mezi tělesnou – zemskou složkou člověka a duchovní – nebeskou podstatou v něm samém. Venuše svým pohybem na nebi vykresluje celkem sedm úrovní okvětních lístků růže, přičemž planeta Země se nachází v přesném středu tohoto obrazce. A venuše se dostává v jistých intervalech do konjunkce – přesného zákrytu se Sluncem vzhledem k Zemi, jak to vidíme na obrázku. V tomto postavení symbolizuje duši uprostřed zářící aury ducha.
 Pouť Venuše po hvězdné obloze vykresluje  sedm vibračních oktáv duše, které známe jako frekvence. Duše, která se rozhodla pro pouť mezi Zemí a nebem na své cestě rozkvétá do krásné růže a to je jediným skutečným smyslem všech našich životů, abychom tuto růži rozvinuli do krásy a nezůstali věčným a nepodařeným zárodkem, který získal celý svět, ale nikdy nevyrostl do nebe… Růže, jako symbol Venuše a Jitřní hvězdy zároveň je půvabnou květinou, symbolem něžné krásy, tak jako žena, tak jako duše plná lásky. 

Trajektorie pohybu planety Venuše

Planeta Lásky

Když se nyní vrátíme k andělovi, jež má hlavu jako Slunce, pak není jistě náhoda, že když na trajektorii Venuše dosahuje Slunce horního cípu pentaklu, Venuše se nachází v oblasti srdce – srdeční čakry a doslova krouživým pohybem obtáčí oblast srdce na hrudi. Země je v přesném středu obrazce, což je oblast první kořenové čakry. Jinými slovy to znamená, že když Slunce, Venuše a Země jsou v zákrytu – v jedné linii, tak tato linie symbolizuje páteřní tunel lidského těla. Duchovní energie je v místě sedmé korunní čakry na temeni hlavy a prochází svisle skrze srdce, až do čakry kořenové, která spojuje duchovní energii shora s energií planety Země. Sedm hlavních energetických center člověka – čaker, je sedm základních úrovní duše, které se dostávají do harmonie, pokud je otevřené srdeční centrum – Venuše. Pokud se duše odevzdává svému Pánovi Kristu, zažívá příliv ducha, stává se živoucí spojnicí nebe a země.
Venuše má dvojí charakteristiku. Je jak Jitřenkou, tak Večernicí. O duši to říká, že se nachází ve dvojí roli, protože je spojnicí mezi hmotou a duchem. Také se jedná o odkaz Ježíše Krista, který neustále svítí na cestu duším od večera, skrze temnou noc, až do úsvitu nového dne - nového světa- této doby. Astrologický znak Venuše obsahuje kruh ducha v horní části a kříž v části spodní, což je opět výmluvným symbolem o dvojí roli zprostředkovatele, či spojnice, mezi křížem – utrpením ve hmotě a sluncem Božího ducha. Venuše je v astrologii vládkyní pátého dne v týdnu – pátku a dnešní pátek, 7.7.2023 je o to významnější, že zároveň dosahuje oblasti srdce a svého nejjasnějšího osvícení Sluncem. Dvě sedmičky v dnešním datu potvrzují její sedmiúrovňovou a duální charakteristiku. A když si navíc uvědomíme, že i rok 2023 je sedmičkový (2+0+2+3 = 7), pak jde o trojnásobně sedmičkový duchovní portál 777 ze Síria. Silné číslo, které je zárukou pravdy, inspirace a správného vedení.  A kdy jindy by měl vzniknout článek o Jitřní hvězdě - Venuši, než právě v čase, kdy nejvíce září na nebi. Člověk by měl v této době již opustit lineární, materialistický pohled na svět a přijmout, že je obrazem Božím, a že zemi i nebe má sám v sobě, stejně tak Boha, pokud je na duchovní cestě Lásky. Toto vědomí se na planetě zesiluje a již nesnese odklad.
Když zkoumáme hvězdnou oblohu a astrologické úkazy, je to symbolický záznam, manifestace neviditelné duchovní skutečnosti v nás, mapa, či racionalizace pro lidskou mysl, která potřebuje obrazy a vidění, aby pochopila smysl nejen rozumem, ale bytostně, hluboce, nadsmyslově.

Božský LOGOS a pentagram Jitřní hvězdy 

Astrologický znak planety Venuše

Egyptský anch

Alfa i omega

Venuše, symbol duše člověka, je Láskou, stejně jako Bůh je Láskou, ale na mnohem vyšší fraktální úrovni. To je alfou i omegou lidského poznání. Člověk tělesný pochází z Lásky a pobytem v lidském těle, ve kterém zažívá kříž, se má znovu dopracovat k Lásce, aby se kruh uzavřel. Má dojít opět k Bohu, který je Alfou i Omegou lidského vývoje, jeho štěstím i dokonalostí jeho harmonie. Kristus je Bohem a zároveň i člověkem a zosobněním této spojnice. Je součástí Nejvyššího a Nejvyšší Bůh je zdrojem všeho dokonalého obdarování, protože každému se vždy vrátí to, co sám rozsévá. To je zákon Universa. Je na čase zahodit kříž a zvolit si Lásku. Už nebude odklad!

Květ života na úrovni pěticípé hvězdy - růže