Uvědom si svůj nejvyšší motiv

Existují věřící, kteří jsou velmi horliví pro lásku a skutky milosrdenství, ale jdou ještě cestou, která nemíří přímo k cíli. Dělají charitu, evangelizaci, sebeobětování, sebezapření, slib chudoby a dlouhé modlitby, či duchovní seance, ale nevstoupili ještě na cestu ducha. Jejich úsilí je duševní. Stvořilo ho jejich ego – myšlenková identita, a to musí jít nejprve stranou. Jakkoliv ušlechtilá je touha pečovat o druhé, evangelizovat celý svět, či vykonávat charitu, může se i tato činnost stát pastí v určité fázi duchovní cesty.
Platí to i o duchovních technikách navyšování energetických vibrací, praktikování jógy, tantry, či meditací s cílem navýšit energii. Jakkoliv urputné je praktikování energetických cvičení, do pravého cíle hledající nedovedou, pokud je v pozadí sobecký motiv. Všechny rituály, techniky a sebeobětování se stávají berličkou, kterou potřebuje praktikující, aby se cítil dobře. A částečně si svůj cíl plní. Ale všichni, kdo chtějí jít dále, nakonec zjistí, že bez vyššího motivu cíle nedosáhnou.
Cestou, která vše osvětluje je bezpodmínečně milovat. Žít - sdílet Lásku, která miluje bez jakýchkoliv postraních pohnutek je to, po čem všichni hledající touží, ať už si to uvědomují, či ne. A touto Láskou je Bůh. Všichni tedy touží po sdílení božské podstaty se vším, co jest. A na tento skutečný cíl všech hledajících není jiná technika, než dokonalé odevzdání, dokonalé odstranění bariér. Láska tu JE a vždy byla jako všudypřítomný, věčný život - Bůh. Je v tobě, i všude okolo tebe. Prostupuje vším, celým prostorem jako vibrační plnost.  Aby ji člověk naplno žil, musí nechat všechno ostatní nejprve být a otevřít se vyšším vibracím.  Musí prodat všechny poklady, které překáží dosažení cíle, aby získal nejvzácnější perlu – Boží království.

Přestaň páchat dobro

Pokud potřebuješ bližního, abys mu mohl prospět a tím se sám cítil milování hodný, pak se sice obětuješ pro druhé, ale tvůj motiv je zištný. Pokud nedokážeš milovat sám sebe, aniž bys k tomu někoho potřeboval, máš problém, který nevyřešíš pácháním dobra na svých bližních. Přestaň se obětovat člověku a odevzdej se Bohu ve svém nejhlubším nitru. Jako bys vešel do své soukromé komůrky, zavřel za sebou dveře, otevřel naplno své srdce a vylil Bohu všechny své úzkosti. Potřebuješ Boha – bezpodmínečnou Lásku, ne lidi, tak nevyužívej své bližní, aby ses na nich obětoval.
Pokud ti řekli, že sebeláska je sobectví, chtějí, aby ses nesobecky obětoval pro druhé z energie, kterou sám postrádáš. To může vést k vyhoření. A jak vůbec můžeš skutečně milovat svého bližního, když nedokážeš milovat ani sám sebe? Jak bys pak mohl/mohla naplnit Kristova slova o nejdůležitějším přikázání? Miluj Boha a bližního, jako sám sebe…

Jedna slovníková definice nejvyššího druhu lásky, (řecky agapé), definuje lásku, mimo jiné, jako: „Lásku založenou na zásadách...“ Jako by snad rozum, který vede k sebezapření, byl zdrojem nejvyšší míry harmonie duše. Jako by snad rozumová úvaha mohla způsobit, abychom naplnili Kristova slova :

Milovat ze zásady znamená milovat v mysli, na základě myšlenkové úvahy. Taková láska možná dostačuje biblickým učencům, ale pro transformaci je neúčinná. Pokud láska nesestoupí do srdce a nezaplaví celé tělo extází, nejedná se o nejvyšší míru lásky agapé. Agapé je nejvyšší míra harmonie, která se zmocní celého těla záplavou energie, když jde mysl stranou. Bezpodmínečné Lásky agapé nedosáhnete tím, že se ovládnete, že se zapřete, ani tím, že se obětujete. To jsou duševní neúčinné a naivní přístupy, které musíte překonat a učinit svou lásku větší, než je láska farizeů. Je třeba to pochopit a přejít ke skutečně duchovnímu a trvalému řešení - niterné proměně osobní vibrace, která pozvedá duši do vyššího vědomí. Je to důvěrné spojení člověka s Nejvyšším, na které má každý člověk právo a tím více ten, kdo dlouho bloudil a trpěl. Pokud toužíš po vyšším vědomí a harmonii, není jiné cesty, než najít tu jedinou - do nejhlubšího nitra duše. Tuto změnu nemůže nikdo vyrobit, ani se jí naučit duševními přístupy, či snahou ega. Tu změnu činí všudypřítomný, přírodní živel božství, kterému se musíme umět otevřít, či odevzdat. Snad proto východní náboženství používají pojem osvícení. K duchovní proměně vede nejvyšší přírodní síla, která je životem a dechem všeho stvoření.
Jak byste chtěli mrtvolu naučit dýchat? Či jak může dojít k tomu, že uschlá větev vyraší? Jedině tak, že do ní vstoupí Život = Duch = Láska = Bůh. Nejtajemnější podstata života, skrytá materialistům. Nezjistitelná lidskými přístroji a přece ta nejmocnější. Mysteriózní tajemství života, které je na hony vzdáleno lidskému chápání, či primitivní linearitě lidského uvažování. Nemusíte tomu hned rozumět, stačí, když to akceptujete a dává vám to hlubší smysl. Stačí, když vaše srdce ví a touží po Ní.
Nejvyšší Láska agapé, je bezpodmínečná = nepotřebuje žádné objekty, ani důvody k tomu, aby byla a už vůbec ne rozumové myšlení. Ona prostě JE. Ona JE prostor za myšlením, jenž je uvědoměním všech objektů a forem. Láska je nepojmenovatelný Bůh, který JE vším a je nade vším. Nikdo není tak velký, aby ho mohl obsáhnout definicemi a už vůbec ne pojmenováním. Všechny definice i jména jsou minulou berličkou povrchního lidského uvažování, kdy se ještě duchovně hledající ztotožňoval s materiální formou. Je třeba to opustit a jít k hlubšímu pochopení. Minulost naplněná praktikováním naučených náboženských postupů nebyla špatná, byla však jen prvním stupínkem k Pravdě vyšší. Objevte jedinou Pravdu existující za všemi náboženstvími – to je odkaz nového přicházejícího věku. Skutečný Život, za všemi technikami a přístupy. Vědomí za tělesnou myslí, které je dechem života, samo tvoří, oživuje a uvědomuje si všechny formy a projevy života, kterými JE.

Životodárný živel Lásky

Tvůj Bůh čeká ve tvé vnitřní svatební komnatě, až se mu oddáš a staneš se korytem Božího Ducha. Tvou bolest nevyřeší za tebe, ale ty svou autentickou modlitbou otevřeš jeho nebeské propusti, když ti nezbude nic než On. Duch tě prostoupí a stane se prýštícím pramenem věčného života uvnitř tvého nejhlubšího nitra. Tvá srdcervoucí modlitba je tedy tvé otevření se léčivému proudu, pokud je hluboká a upřímná. Ten proud Ducha Lásky je tu neustále přítomen. Plaveme v něm jako ryby, prostupuje vším a z Něj je vše stvořeno. Stačí jen nebýt vůči němu uzavřen a uvolnit se v dokonalé, vědomé relaxaci.
Pokud nic neskrýváš a nebojíš se před svým Otcem stát zcela nahý/nahá. On přichází se svým objetím v podobě záplavy léčivé Lásky. To je počátek tvého osobního vzkříšení z mrtvých. To nedokáže člověk, ani jeho mysl, jen Bůh, pokud se mu člověk umí zcela odevzdat, jako použitelný nástroj. K tomu však musíš mít odvahu vše odevzdat, všeho se vzdát a zůstat zcela sám. Dát vše co máš a kým jsi na pomyslný oltář a obětovat to. Vše dokonale pustit ze svého sevření…I to co držíš podvědomě, občas vyplave napovrch a způsobuje ti emoční bolest. I to je třeba objevit, zvědomit a odevzdat.

Co jsi ochoten obětovat?

Tvůj obětní dar je odevzdáním všeho, co stojí mezi tebou a tvým Bohem. Pokud se vzdáš světa i všeho co máš a nabídneš svůj život Bohu na oltář, jako by ses vracel nahý zpět domů, odkud jsi přišel. Jako marnotratný syn, který pochopil, že není nic většího, než teplo Lásky v domě své Otce. Tím uzavíráš kruh a smysl svých mnoha životů. Už bytostně víš, co znamená, že Bůh je alfou i omegou a z tvého poznání, které jsi nabyl/nabyla ve světě, se tvůj Otec raduje více, než ze stovky spravedlivých, kteří nikdy nepoznali pokoření, či utrpení v každé buňce svého těla. A tento příběh zcela vystihuje smysl a důvod, proč jsme dušemi na zkušené ve světě chaosu. A proč jsme potřebovali zažít tolik utrpení. Nelze nalézt trvalý klid v Kocourkově, kde je vše naopak, pokud jsi zralá duše toužící po Lásce. Kdo zvítězí a nalezne východisko v sobě samém, z toho se Otec bude radovat více, než z tisíců spravedlivých….
Je třeba pohrdnout světem a žít jen pro Lásku. Pro tento jediný zákon nad zákony. Ale jde o postoj, nikoliv o odchod ze světa, ani zbavování se majetku. Obětuj celý svět v chrámu své duše a budeš boháč. Rozdat svůj majetek neprospěje nikomu, kdo na něm duševně lpí. A kdo na něm nelpí, ten bude mít vždy dostatek, i kdyby o vše přišel.

Prodat všechno co máš, není o tvém majetku a prostředcích k životu, ale o postoji k nim. O důkladném prozření, že není trvalého štěstí v žádném z předmětů světa. Toto hluboké a nezvratné poznání může mít jen ten, kdo to prožil na vlastní kůži.
Kdo to pochopil, může rozumět i tomu, proč Adam s Evou zvolili sestup z ráje do duality. Byl to sestup nebeských duší na pomoc pozemskému stádu. Přinesli jiskru dokonalého života – božství, k pozvednutí pozemského stáda a sami se tím vydali na cestu marnotratného syna, který skrze prožitek odloučení a trpkosti, přichází zpět domů s láskou dokonalejší a niternější, než jakou měl kdy dříve.

Chci milosrdenství, ne oběť

Kristus Ježíš je prvním z nebešťanů, který se vrátil domů a ukázal cestu ostatním. On sám je brána a cesta a život a ostatní z nebešťanů i pozemského stáda duší, ho od té doby následují. Byl Adamem a v pozdější inkarnaci i Ježíšem a vrátil se tam, odkud vyšel. Reprezentuje archetyp dokonalého lidství -logos, skrze které se projevuje Bůh Syn, větší Adam a Kristus. Je božstvím uvnitř nejhlubších rovin každé z duší na nelineární úrovni ducha.

Duch světa zmanipuloval křesťanská náboženství, aby šikovně pootočila význam Kristovy oběti. Učí polopravdy, když tvrdí, že se Kristus jednou provždy obětoval, a že v té oběti samotné je nejvyšší druh Lásky – agapé a vykoupení celého lidstva z hříchu. Tím o Bohu Otci tvrdí, že potřeboval Kristovu dokonalou oběť, aby se s lidstvem usmířil a daroval jim za to dokonalost – vykoupení z hříchu a návrat k dokonalému lidství. Kristus, jako Beránek Boží byl obětován za všechny, aby všichni, co ho následují, měli díky Kristu věčný život. Věřte, že tento způsob výkladu je zkreslující, matoucí a uvězňuje mysl věřících, mimo Pravdu a Život.

Křesťané! Bůh není ve skutečnosti usmířen tím, že byl dokonalý člověk veřejně obětován. Bůh je bezpodmínečná Láska, která miluje vše, i bloudící marnotratné syny. On se nepotřebuje usmiřovat, to usmíření potřebují hledající. To, co Bůh chce, je aby každý z Kristových následovníků pochopil a následoval Jeho cestu Lásky, která vede k odmítnutí světa a vzkříšení věčného života uvnitř svatební komnaty v chrámu lidské duše. On chce vaše milosrdenství. To Jeho je nekonečné. Tím se marnotratní synové vracejí domů a On na ně čeká s otevřenou náručí. Jde mu o všechny duše, ne o jednu dokonalou oběť. Kristova oběť není řešením všeho za vás, ale je vzorem pro vás, kteří to myslíte vážně s duchovním růstem. Bůh chce vaše vnitřní ožití skrze praktikování Kristovy vnitřní cesty Lásky, ne útrpné čekání na budoucího Spasitele, který jediný je toho schopen. I vy máte být jako On. Máte se stát Kristy tím, že se ztotožníte s Jeho duchem. Máte mířit tam, kam on a tak následovat jeho šlépěje. To je cesta, kterou se vracíte domů a usmiřujete své vnitřní odloučení mezi nebem a zemí. Mnozí jste byli velmi oklamáni náboženskými vůdci a jste dodnes drženi mimo pravou vnitřní cestu. Je čas říci: „Probuďte se!“

Smysl Kristovy oběti

Bůh Kristus – větší Adam, provedl lidstvo cestou výstupu tak, že se sám stal branou, či portálem, který mohou duchem navnímat všechny duše, upřímně usilující o výstup z duality. V rovině Ducha neexistuje oddělenost, jako je tomu v materiální rovině forem. Kristus představuje Plnost Ducha, kterou mají všichni na vyšší rovině své mutidimenzionální, kmenové bytosti. Kristus je cestou ve smyslu zosobněné spojnice, či cesty do Božího království = osvícení duší. Tuto cestu nalézají ti, kdo pochopí a realizují sami v sobě jeho příklad kristovství.
Kristus světu předvedl, jak milovat bezpodmínečnou Láskou agapé i své nepřátele. Jak se vzdát všeho, co stojí mezi duší a Bohem. Vzdal se všech nabídek na pozemské zisky a nakonec i pozemského života. Vzkřísil v sobě život věčný a realizoval dokonalost formou dokonalé věrnosti Lásce. Přijal svůj kříž a miloval až do konce. Prosil Otce, ať odpustí jeho popravčím, neboť nevědí, co činí. Kristus zosobnil cestu odevzdání na sobě samém. Máme jeho cestu následovat v každé minutě, ne čekat až přijde a vysvobodí věrné za zásluhy, jak to předkládají náboženství. V této době již přišel jako Jitřní hvězda v srdcích a hledá ty, kdo mají svou víru hluboce žitou v srdci a ne pouze v hlavě.
Nikdo nezrealizuje vnitřní cestu osvícení za nás. Pokud jako křesťané čekáme, že Kristus v budoucnosti přijde a všechny problémy světa vyřeší mávnutím proutku, ten se nikdy nedočká. Cesta vede jinudy. Nedočká se nikdo, kdo nepochopil, jak se sám stát Kristem, ve zkušenosti svého prožitku. Kristus přišel v minulosti jako učitel, duchovní král Židů – nebeského stáda duší, a pastýř ovcí, které bloudili a nevěděli, kudy vede cesta domů. Máme následovat Jeho cestu a On sám nás přitáhne k sobě magnetismem Lásky, abychom zažili vzkříšení věčného života v sobě samém, díky překonání všech dvanácti bran vězení duality. Kristus je otevřel a zvítězil tím nad ďáblem. I my je máme otevřít, jako On. Cesta je prošlapaná.

Novodobé oběti?

Novodobé oběti, to zní jako útrpný asketismus. Obětovat se pro druhé na úkor sebe sama, nežít svůj život, dělat celý život to, co mě nebaví, splácet daně za vlastní žití, krčit hřbet, držet pusu a krok, krmit se chemií a žít konzumním způsobem… To jsou otrokářské praktiky a přístupy, které uplatňují mocnosti světa na svých poddaných, prostém lidu. Naučili nás přijímat toto vše jako oběť pokroku, ne jako evidentní scestí.
Do té doby, dokud se bude člověk považovat za pouhé tělo a dokud bude pouze konzument mainstreamu, neuvidí své vlastní otroctví a bídu. Čím více ho učí povrchnímu životu, tím více tomu věří. Nemá čas přemýšlet, protože čas běží a čas jsou peníze. A když už nějaký čas vyšetří, zaplní ho ihned novinky ze světa celebrit, nekonečné seriály, televizní zprávy, zajímavosti ze všech oborů na internetové televizi a neustálé připomínky došlých novinek na sociálních sítích, žádající o like.
Toto je dnešní obraz světa, který neplodí šťastné lidi, ale chodící zombie, které jdou za hlasem svého neustále pípajícího telefonu. Hledí do něj upřeně i při jídle i při společenském setkání a netuší, že nejsou svobodní a nejsou šťastní. Jsou ve skutečnosti hypnotizováni a zotročeni technickým pokrokem. Pořád někam spěchají a nejsou pozorní. Svou nepřítomnost v přítomném okamžiku si neuvědomují. Čím více se mu vzdalují do virtuálního prostoru, tím méně opravdově žijí. Život se jim právě teď děje a oni u toho nejsou přítomni. Jsou na nástěnce facebookové zdi více, než tady a teď sami se sebou, aby si uvědomovali stav svého bytí. Mají dojem, že kdyby se zastavili a vše odložili, život by jim utekl mezi prsty, ale je to přesně naopak. Duchovní pokrok velmi zaostal za pokrokem technickým, a proto lidé nerozumí sami sobě a neuvědomují si svou duchovní bídu. Kdybyste řekli většině dnešních teenagerů, že ticho, samota a prosté bytí s přírodou, je cestou do ráje, asi byste většinou minimálně nepochodili… Obětovat bezcenný svět a najít Boží království v srdci, je cesta ojedinělá a dosud většinou nepochopená. Duchovní oběť nikoho nepřipraví o radost ze života. Je to právě naopak.

Kolektivní programové otroctví

V dnešním světě je hrdinstvím být sám sebou, žít v Lásce, naslouchat hlasu svého srdce, odmítat manipulaci a vnímat krásu přítomného okamžiku. Všechny tyto pozitivní věci jsou to, co tu máte dělat. Prosadit si Lásku, štěstí, pozitivitu, kreativitu, nadšení, či prosté bytí, navzdory všem, kteří tvrdí, že to nejde a kteří tvrdí, že se neuživíte, a že Láska je luxus, anebo dokonce nerozum, který si nemohou dovolit.
Mocnosti do nás denně zasévají strach, chudobu, nejistotu, nedostatek, problémy, prudké hádky a soupeření, skrze média, které vlastní. A prostý lid neví, že se tomu nemusí oddávat. Že negativita je jen jejich úhel pohledu, který si mohou klidně nechat pro sebe. Že chudobu, nedostatek a problémy vytvořily chudobné, chtivé a problematické mysly. Denně nám servírují svou porci problémů, jako objektivní fakt. Jako objektivní stav světa. Svými zprávami ho každý den znovu programují. Jsou zaměřeni na povrchnost, hmotu a bídu a sami netuší, že podlehli otroctví kolektivního naprogramování. Vy však máte na výběr, jestli to budete hltat, anebo budete žít ve vyšším stavu vědomí. Jestli budete vznešení, noblesní a pozitivní. Stačí to chtít.

Láska JE

Vědomí oproštěné od lží, je přirozeně šťastné a láskyplné. Láska je to, co by tu zbylo, kdyby ze světa odešly ďábelské negativní entity. Negativitu musí někdo neustále vytvářet, ovšem Láska je předivo života, které tu stále a prostě jen JE na pozadí všeho dění. Lásku můžete doslova nahmatat v tichu přírody, kterou neruší programy manipulace. Rozhodněte se prostě, že už nebudete žít ve strachu, ale ve svobodě a vysokém stupni vědomí. Láska vás obklopí a budete šťastní. Je to jen vaše volba, komu nasloucháte a kým se necháte hypnotizovat. Místo televizního zpravodajství si naordinujte Lásku přítomného a věčného bytí a štěstí přijde za vámi. Sledujte svět jen z povzdálí a nenechte se jím vyprovokovat do reaktivnosti. Máte právo na svůj odstup a máte právo na reakci, která je uvážená a promyšlená. Co nejméně se zapojujte do chaosu. Z odstupu uvidíte, že chaos světa není tvrdá pravda, ale pouze pomýlenost většiny, které se nemusíte účastnit.
Probuzený člověk, si začíná uvědomovat univerzální zákony Jednoty. Co zaséváte, to vždy sklízíte. Žádné náhody neexistují. To, jak žijete je striktně vaše volba, a tvrdit, že nemáte na výběr je prostě nízký stupeň vědomí. Stupeň vědomí oběti, která si myslí, že je produktem okolností. To nás od mládí učili, a když jsme tomu věřili, vše nám potvrzovalo naši vlastní pravdu. Ovšem přesný opak je Pravdou. V jaké převažující energii žijete, tak vypadá celá vaše osobní realita. Pro negativní mysl je život pouze boj a utrpení a tato negativita je vše obklopující program Matrixu. Štěstí je osobní volba a vlastnost, nikdy ne stav okolností. Vaše štěstí je souhrnem pozitivních vlastností, které máte. A skutečně hluboké štěstí se neprojevuje jako extáze nadšení, ale jako hluboký mír, který je pro mysl neuchopitelný.

Všechno obětování štěstí, sebezapření, sebemrskačství a strach = krčení se před negativitou, jsou negativní programy, pramenící z morfogenetického pole lidstva – ducha světa, ovládaného ďáblem. Pokud neřeknete rázně, jako Ježíš : „kliď se za mě satane…“ bude se o vás neustále pokoušet. Pokud uvidí náznak vašeho strachu, anebo nejistoty, bude vás často navštěvovat a pokoušet ve formě negativních myšlenek a negativních lidí.
Jste bohové, ale nevíte o tom. Vyšší stupeň vědomí, který si můžete zvolit, bude automaticky ovlivňovat celé vaše okolí a promění ho do božské krásy. Synchronicity, šťastné náhody, ideální načasování, ale i pozitivní lekce, vás budou doprovázet na cestě životem tím více, čím více to budete chápat a tím budete mít harmonii v duši. Stejně jako každá negativita, strach a manipulace, kterým se poddáte, budou znečišťovat vše, s čím přijdou do styku ve vašem životě.

Braňte lásku vůči prokletí

Například vaše věrnost manželskému partnerovi, který k vám nepatří, nemiluje vás, zneužívá vás a vysává vaši energii, není před Bohem správná, pokud přetrvává i přes všechno rozumné, či dlouholeté úsilí o změnu. Zlomte církevní pravidla, která popírají nejvyšší zákon Lásky. Bůh nikdy nespojuje ty, kdo k sobě nepatří a kdo myslí, že není jiná cesta, než po zbytek života trpět kvůli světskému závazku, kvůli dětem, kvůli bydlení a kvůli víře, ten se sám odsoudil k pomalé a jisté smrti zaživa. Z čeho jiného vzniká rakovina, nádory, či jiné civilizační choroby, než z dlouhodobého a nekončícího vnitřního utrpení? Z čeho jiného vznikají nehody a tragédie, než z neštěstí duší, které uvízly v pasti obětování sebe sama, sebemrskačství, viny a hříchu? Ať nikdo nerozděluje to, co skutečně spojuje Bůh - duálové partnery duše. Ale ať také nikdo nesvazuje doživotním prokletím páry, které se oddali ve tmě nevědomosti, jejichž svazek je svazkem karmickým, a jejich nerovné spojení je semeništěm nízkých vibrací a negací všeho druhu. Je čas prolomit starý způsob myšlení a více se tím přiblížit Bohu Lásky. Nová svěží květina se rodí v důsledku toho, že ta stará uschla. To není kruté. To je přírzený kolběh a zákon věčného života. A skutečné ocenění toho pravého, vzniká až poté, co bylo důkladně poznáno to nepravé. To je účel a plán duality.

Vždyť není skutečně věřícím nikdo, kdo se pouze hlásí k nějakému vyznání, ale nežije ve vnitřním souladu s Láskou. A není žádný lidský zákon, který posoudí Lásku.
Není negativita, když pokušitele rázně odmítnete a pošlete do odpovídajících míst a není pozitivita, když někomu ustupujete a sloužíte mu ze strachu. Vše, co děláte pro to, aby Láska ve vašem životě svobodně žila, je svaté, i když musíte vyhánět krysy pometlem. Všechno krčení hřbetu, které provádíte ze strachu, nejistoty a obav o budoucnost, není slušnost, ani ohleduplnost, ani ctnost, ale slabost, kterou z vás ucítí paraziti na sto honů a budou se množit, aby z vás důkladně vysály všechen život. Tak se Láska z vašeho života vytratí a místo štěstí se budete neustále točit v kolečku utrpení. Uschnete jako rostlina obsazená hejnem parazitů.

Sledujte své prožívání

To hlavní, o co jde ve zkoušce života, je prožitek duše. Zaměřte se na něj. Zkoumejte ho. Duše zakouší prožitek ducha všech pohybů a forem v projeveném světě a jedině tím získává zkušenost, když zakouší energetickou pachuť = stav bytí, do kterého je uvržena vlivem životního proudu, jenž neustále mění okolnosti. Vnější realita je viditelným symbolem neviditelné duchovní zkušenosti. Měla by nás dovést do stavu, kdy proud života = pohyby forem = divadlo života, vidíme jako subjektivní odezvu na vlastní vyzařování duše. Vnější projevený svět je zrcadlem našeho osobního stavu bytí, který jediný můžeme zakoušet. Nikdy nemůžeme prožívat jediný, společný, objektivní vnější svět. Vždy jen každý sám za sebe - subjektivně prožíváme proud života. Každý svým vlastním viděním. Nikdy to ani nemůže být jinak. Vnější svět je relativní a jeho proměna v očích jednotlivce je subjektivní. Vysoký stav bytí je vysokou úrovní vědomí, a vidí široké souvislosti a relativitu obou protipólů reality. Prožívá zcela jinak projevenou realitu, než duše uvězněná v nízkých vibracích chaosu. Čím vyšší vědomí, tím více jsme nad věcí. Každý se dívá na svět z úrovně své vlastní pozorovatelny a každý trpí tím více, čím je jeho duchovní nadhled menší.
Kdo si hluboce uvědomí, že neexistuje jedna neměnná objektivní realita, ale prožitky a zkušenosti duše jsou subjektivní, ten poodstoupí od davové hypnózy, která je vyvolávána negativními entitami v morfogenetickém poli Země. Duch světa je ovládán negativními entitami manipulujícími davem, a ten strhává duše do nízké energetické reality. Do ducha chudoby, neštěstí, katastrof, viníků a obětí…Viz. hlavní televizní zpravodajství. Pozorujte ducha mezi řádky, zatím co jste v duchu poodstoupili od informační smršti na obrazovce.

Unikněte z dramatu dění

Úkolem hledajícího na duchovní cestě je nenechat se strhnout zdáním očí, či příběhem ega. Zjevná, lineárně viděná pravda, je vždy jen odrazem a dozvukem minulého energetického vyzařování a snaží se na nás dolehnout a vyprovokovat ego do sestupné spirály ještě většího zoufalství, negativity, či neštěstí, pokud je naše odpověď na životní výzvy reaktivní.
Chodit s Bohem znamená zvrátit krysí závod vyvolaný hypnózou okolí. Aktuální, (i nelehké) situace, nejsou tím, co by mělo řídit naše konání. Odraz v zrcadle, vede vždy jen do začarovaného kruhu bloudění. Řešením je ukotvit se svou pozorností, v neměnném vlastním středobodu - v duchu. To však je pro většinu neuchopitelným pojmem. Řešením je neustále si uvědomovat ducha, ve kterém žiji, jako ten nejpodstatnější faktor života. Duch je příčinou všeho dění mého života a subjektivních prožitků duše a projevuje se symbolicky v událostech, či vnějším životním příběhu. Nikdy není důležité, co se přihodilo v našem lidském příběhu, jako to, jaký postoj k tomu zaujmeme. Je důležité, jestli dokážeme nepřilévat do ohně, ale spíše vzdorovat poryvům větru, či vlnám. V co největší míře se nezapojovat do dramatu, ale vyhledávat každou příležitost pro setrvávání v klidu věčného bytí. Kdo se přibližuje vědomým prožíváním přítomnému okamžiku, přibližuje se Skutečnosti, kterou je Bůh a Bůh je Láska. Otevíráte se tím velmi jemné a podprahové síle Božího Ducha, která působí pomalý růst vaší duchovnosti = úrovně vědomí. Děje se to po léta, jako strom života, který roste dlouhé roky do mohutnosti.
Každá negativita nás vzdaluje od přítomného okamžiku, Lásky a tudíž od Boha. I k negativitě se dá přistoupit s Láskou. Negativita je zvyk ulpívání v dramatu příběhu. Pokud toužíme milovat i své nepřátele, jako Kristus, nedosáhneme toho jinak, než skrze přítomný okamžik, žitý tady a teď, který je oproštěn od dramatu všech tragických příběhů. Vše přijímá takové, jaké to je, bez hodnocení.
Duchovní umění, které vysvobozuje, je unikat dramatům dění, do věčného teď – do ducha. To je Boží vůlí, abychom jako jediné východisko našli Lásku. Uměním obklopovat se neustále mírem přítomného okamžiku, ve kterém je Boží Láska. Nalézt mír přítomného okamžiku je probudit se do Skutečnosti a všechny životní dramata jsou pouze prostředkem – vlněním duality, která nás má k tomuto umění dovést. Všechny příběhy i věci světa pomíjí a není v nich trvalého štěstí, zatím co přítomnost ducha je věčná a je Božím královstvím trvajícím věčně.

Umění nemilovat svět

Nemilovat svět je biblická nauka, která nemusí vyznít tak, jak byla skutečně míněná. Rozhodně neznamená opustit radost z žití a zavřít se do kláštera, či stát se žebravým mnichem. Znamená to, že ať už vlastníme cokoliv, či pracujeme ve světě na čemkoliv, nemáme v tom vidět nejvyšší smysl svého žití. Nemilovat znamená nezbožšťovat žádný z předmětů světa.

Svět bývá v gnostických textech označován jako chaos. Je tím míněn duch planety Země. Věci i lidi v něm selhávají, podléhají rozkladu, molům, korozi a způsobují nepřetržitý konflikt a náboj mezi póly. Jako když do otevřené rány nasypete sůl. Krásy, které člověk prožívá na Zemi, jsou velmi nedokonalou napodobeninou nebeského vzoru. Jako rozvlněný obraz v hladině jezera. V potu tváře se na Zemi dobývá chléb, těžké emoce, útlak a nenávist jsou běžnou součástí každodenního dění.
Každý duchovně hledající si jednoho dne musí uvědomit, že není jeho úkolem z chaosu udělat ráj tím, že se bude snažit vše napravovat. Právě naopak. Musí přestat zasahovat do Božského řádu, i když ho nechápe. Země je realitou svěřenou ďáblovi a podle toho to také vypadá. Svět je referenčním rámcem, ve kterém prožíváme opak ráje, aby ten silný prožitek vedl k hlubšímu ocenění Lásky Otce, jako v příběhu marnotratného syna. Všechny duše, které se tu narodily, se chtěly jako znovunalezený syn vrátit hlubší a dokonalejší zpět k Otci. Mají to však ztíženo tím, že na Zemi netuší, proč do toho šly. Mají tu hledat odpovědi a dopátrat se řešení samy.
Nikdo nemůže přemoci větrné mlýny, které pohání síla živlů. Život na Zemi je velkou zkouškou. Jeho boj, rozklad, neúspěch a nedokonalost je zákonitá. Způsobují to nezralé duše přitahující si jako magnet negativní entity z astrálního prostoru a nejen že je přitahují, ale také je tvoří. A zralé duše musí stav světa přijmout, jako nevyhnutelný výsledek negativních programů lidstva. Přijmutí pro ně znamená smíření a osvobození. A nedosáhnete ho, pokud se nejprve světa nevzdáte v duchu.

Dokud budeš bojovat se světem, nenajdeš sílu přítomného bytí. Až si uvědomíš, že nemusíš trpět v důsledku chaosu, ale musíš se s ním smířit, najdeš sám sebe, sílu, Lásku i věčnost. Tvá budoucnost není chaos. Chaos je pomíjivou realitou Matrixu, ze které se tvá duše jednou probudí do světa skutečného a nevadnoucího. Jediné, co si s sebou odnese, budou prožitky a poučení v duchovní rovině. Přijmi svět s Láskou takový, jaký je, bez toho, abys od něj cokoliv očekával, a tvá náruč bude překypovat hojností a dobrem. Buď světlem Lásky v temném světě, a shromáždíš kolem sebe anděly, kteří ti budou sloužit. Budeš Boží jiskrou, která zazářila v chaosu a pomohla mnohé rozsvítit. Splníš svůj plán duše a vstoupíš do života věčného.

Umění, nechat to být

Plnit Boží vůli na Zemi znamená jednat nepřipoutaně. Konat pro konání samé, bez závislosti na výsledku. Boží vůlí je udělat denně to nejlepší, čeho jsme schopni a k čemu nás vede naše svědomí a výsledek již není v naší moci. Přijetí, znamená smíření se s realitou chaosu, ve které se nedá dosáhnout dokonalého výsledku. Přijímejme tento svět takový, jaký je, se vším jeho neúspěchem, selháním, chybami a nedokonalostí. Výsledek jakéhokoliv konání je vždy superpozicí řady faktorů a zákonitostí, které nemůžeme všechny ovlivnit. Ba dokonce přijměme i to, že:

Tento svět je příležitostí všech duší, zažít to, co je opakem požehnání. Nikdy se netrapte svým údělem, ale přijměte ho bez protestů, abyste naplno okusili a ocenili dokonalé Boží obdarování, které je připraveno pro každého, kdo hluboce pochopí smysl přijetí. Přijměme, že tento svět není vytvořen pro to, abychom se v něm natrvalo zabydleli, ale abychom pochopili a prožili opak božství. Je napodobeninou vyššího, dokonalého a neselhávajícího světa. Kdo lpí na světě chaosu, bude trpět tak dlouho, dokud se nevzdá. Tak dlouho se budete trápit tím, co se vám nedaří, až to necháte prostě být. To je plán vaší duše. Nechat to být v plném slova smyslu je smíření se s Bohem. Člověku se nesmírně uleví, když nebojuje s tím co JE, bez ohledu na to, že se vám v tělesné rovině nedaří dosáhnout toho, co chcete. Až zjistíte, že se prostě můžete rozhodnout, že vše necháte být, přestanete trpět v důsledku toho, že už vnitřně nebojujete za nápravu chaosu ani za očištění svého jména, ani za světské cíle…. S tímto postojem pak můžete dělat ve světě cokoliv a budete mít radost z činnosti samé. Budete mít dostatek energie a bystrosti, protože se budete moci soustředit na přítomný okamžik. Budete vykonávat posvěcenou činnost, bez ohledu na to, jestli přikládáte do kotle, anebo řídíte nadnárodní korporaci. Posvětíte vše, s čím přijdete do styku. Výsledek vás neovlivní. Nebudete prožívat výkyvy emocí. Nebudete bezuzdně nadšení, když se něco podaří a trpce zarmouceni, když máte dojem, že jste selhali. V duchu se ocitnete mimo trýznivé prožitky, za obviňující myslí, předhazující vinu, trest a odsouzení. Ocitnete se ve vyšší sféře ducha, v uvědomění všech objektů, v němž není žádná vina. Jde o stav, který je mimo karmu a biblicky řečeno, je bez hříchu.. V duchu vyrostete do té míry, že obejmete celý svět s láskou a Láska z vás bude zářit, jako Světlo světa. Zjistíte, že jste svatí, dokonalí a neviní, když se ztotožníte se svou nejryzejší podstatou. Už nebudete zmítaným objektem, ale klidným uvědoměním všech objektů. Tento stav vysokého vědomí je mocným duchem - bohem, který vás obklopuje a v konečném důsledku mění celou vaši realitu. Pokud jste se stali neutrálními vůči utrpení, nebudete už potřebovat zážitky selhání, viny, ani neúspěchy. Nemají na vás už vliv, a pokud nekrmíte negativní entity svým neštěstím, tak od vás odchází. Párkrát to určitě ještě zkusí, aby prověřili, zda-li je vaše proměna trvalá. Budete pokoušeni svým vnitřním hlasem ega – ďáblem, který pokoušel i Krista při hladovce v pustině.
Skrze nedokonalý svět se tak můžete dopracovat k dokonalosti duchovní tím, že vstoupíte do ducha bezpodmínečné Lásky a naučíte se v něm setrvávat při všem konání. Naleznete jediné smysluplné východisko a cíl vší vaší pozemské pouti. Najdete nejvzácnější perlu v podobě Božího království. Najdete svou nejniternější božskou realitu, do které se chodíte ukrýt, občerstvit a utěšit. Je to jako očistná sprcha a koupel smývající nečistoty prašné pustiny.