Podstata změny

Nový svět je v Bibli nazván Božím královstvím na Zemi a míníme tím svět podobající se ráji. Je to pronikání ducha do hmotného světa a je to podobné, jako když slunce vysvitne za mraky. Svět není rájem pouze kvůli tomu, že na Zemi nepronikají duchovní paprsky skrze mračna velmi nízkého, sdíleného vědomí. Současný stav osvícení na planetě se dá označit za duchovní temnotu, ve které není prvenství ducha uznáváno. Svět nepochopil příčinu, jádro, či prvotní vzorec existence a proto je jeho celkový řád založen na omylu, klamu, či iluzi povrchu a neznalosti hloubky. Manipulátoři a uzurpátoři Země – mocnosti - si podmanili lidský rod v rozporu se základním vzorcem života a vytvořili temné, neprostupné, duchovní mračno v podobě pomýleného vědomí. A to je jejich plán. Brání si svoje přivlastněné teritorium a zdroje, všemi možnými prostředky. Neváhají vyhladit, či zdecimovat většinu populace nákazou, válkami, hladomorem, občanskými nepokoji, apod., aby dosáhli svého. Tyto stínové vlády a společenství několika rodin, či rodových linií si předávají vlastnictví Země od nepaměti. Jsou potomky parazitních mimozemských civilizací a vynalezli současný systém zotročení. Vyvíjejí ho tu po tisíciletí. Příběhy o upírech, modré krvi a dracích v podzemních slujích, nejsou založeny na fantazii, ale na skryté realitě, která vyjde brzy veřejně najevo.
Je marné, se snažit o nápravu stejnými prostředky, kterými mocnosti svět zotročili. Politikou, finančními, vzdělávacími, náboženskými a obchodními systémy. Není možné, aby Bůh nastolil na Zemi Boží království, zatímco většina věří iluzi povrchu. Jediná možná náprava začíná v samé podstatě věci, a tou je duch – energetická podstata duše. Projekt nové země nevznikne jinak, než v duchu a nemůže mít jiné obyvatele než ty, kteří s novým duchem rezonují. Boží království je spojením nebe a Země a žijí v něm ti, kteří realizují toto spojení sami v sobě. To je přirozené síto a brána, skrze kterou neprojde nikdo nečistý. Nečistého energie nepromění a energetická brána ho nepustí dál.

Projekt nové země

Projekt nové země se podobá i jiným projektům. Pro malé dítě je projektem třeba hrad z písku a naproti tomu dospělý člověk může řídit třeba projekt vymýcení hladu v Africe. Obojí je projektovým řízením, které má své CO a JAK. CO je předmět díla a JAK je duch, se kterým předmět vzniká.
Materiálně založené myšlení považuje za objektivní CO – fyzický předmět - zatím co duchovní JAK je pro něj subjektivní, nedůležité a nepostihnutelné. A to je podstata, proč se na Zemi za současného stavu vědomí, nikdy nemohlo podařit vytvořit ráj.
Představte si třeba váš osobní projekt, pokud by se bagatelizoval duch, se kterým vzniká. Zatímco vy jste přinesli vznešenou myšlenku, ostatní, kteří se podílejí, vidí jen své zištné zájmy. Chybí nadšení, iniciativa a ochota spolupracovníků. Jde jim třeba o zbohatnutí, ale ne o vaši ideu. Představte si neochotu spolupracovat s ostatními. Na každý nápad ihned vzejde protiargument, proč to nejde... Jiní pracují jen pod hrozbou sankcí, a když je nikdo nevidí, nepracují. Pak se najdou jiní, kteří projekt maří byrokratickými nařízeními a vymýšlejí sankce za nedodržení nevýznamných odchylek. Jiní zase protestují, že pokud nebude po jejich, budou vytvářet všemožné překážky. A zloději jen vyhlížejí, kdy vnitřní konflikt způsobí nepozornost a vyrabují to, co mohou.
Nepřipomíná vám to něco? Nevznikají snad zákony a výdobytky tohoto světa na takovém bojišti? Není snad politika semeništěm korupce? Není to snad tak, že neochotný, nadutý, či zlomyslný duch, dokáže vytvořit doslova neproniknutelné zábrany jakéhokoliv dobrého díla? Dá se říct, že špatný duch je příčinou zmaru a deformace reality a někdy je doslova hmatatelnou a neproniknutelnou bariérou. A ta je tak hustá, že by se dala až krájet. Můžete si být jistí, že na takovém, projektu se pokazí všechno, co se dá pokazit a bude stát několikanásobně více energie i zdrojů, než by mohl. Materiálně smýšlející lidstvo, vedené nesprávným duchem-vědomím, Zemi bezohledně drancuje a dobrého konce se ani zdaleka nedobírá.

Opravdu diametrální změna na planetě se může odehrát jedině změnou lidského vědomí – ducha. Když se člověk dotkne božství uvnitř své duše a postaví ho jako základ všeho díla, dojde postupně k posílení a hmatatelnému spojení s Nejvyšším a tak se dějí opravdové zázraky a dějí se „nadpřirozené“ události. Až teprve poté člověk pochopí, že to, co považoval za nadpřirozené, je ve skutečnosti jeho nejniternější přirozeností. Bůh je nejvnitřnější přirozeností každého z nás. Teprve s tímto spojením je reálné, aby vše bylo všech a všichni pracovali pro blaho celku, měli se rádi a vznikl nový svět. To není socialismus, ale vláda Boha uprostřed každého člověka, kdy člověk bytostně pochopí, že jsme všichni bratři, nejsme od sebe odděleni a zlo vůči druhému je zlem vůči sobě samému. Analogicky platí, že každé dobro plodí ještě větší dobro a každé dávání je zdrojem nadbytku všech. Až teprve skrze pochopení a bytostné přijmutí zákonů Božské Jednoty, mohou lidé dojít k tomu, že to, po čem niterně touží, je realizace Boha Lásky uvnitř sebe samého. Jedině to je zdrojem hojnosti, míru a všech krás nového světa. Nechme se přesvědčit v přirozené tichosti a v procesu zvnitřnění srdcervoucí modlitby a přirozené meditace. Nový svět je určen těm, kdo se spojují s vyšší duchovní podstatou, mimo mysl. Nalézají ji hluboko uvnitř a očišťují a pozvedají takovým způsobem své bytí. Společenství takových lidí působí změnu podstaty lidského společenství a z té podstaty vyvěrá ráj fyzický.

Ticho je svědkem Božím

Existence je oceánem plným vln. Je tak hluboká a všeobsažná, že je nevyslovitelná. Slovo je tak triviální nástroj, že nejpřesnějším slovním popisem této Existence je hluboké mlčení, ve kterém je nevyslovitelné vědění. Té hloubky se dotýká každý, kdo se umí přesunout ve vědomí do ducha. Bůh je tou Existencí i beztvarou Plností Ducha zároveň. Z oceánu Jeho bezbřehé Jsoucnosti vyplouvá na povrch svět forem, aby nám symbolizoval a oddělil jednotlivosti – aspekty Jeho dokonalosti všeho ve všem. Ze všeobsažného světa ducha se rodí svět forem skrze každý jednotlivý bit reality o miniaturní velikosti, kterou fyzika popisuje jako Planckova konstanta. Představme si to jako nejmenší možný balíček energie o velikosti h = 6,62607015×10−34 J.s. Kvantum energie, které se už v naší realitě dále nedělí. Jako by se jednalo o jeden svítící bod na obrazovce našeho monitoru. Hmota je totéž co energie a proto hmotnost atomu je vyjádřena hmotností - energií jeho protonového jádra. Jeden jediný nejmenší bit reality je tedy daleko za hranicí rozlišitelnosti našeho zraku. Jeden bit reality reprezentuje nejen jeho hmotnost a energie, ale také frekvence. Frekvence vzniká v rotaci, která rozkládá nadsvětelnou rychlost proudu tachyonových částic ducha, do dvou vláken světa duálního, omezeného rychlostí světla. Elektřina a magnetismus jsou dvěma provázanými složkami elektromagnetického vlnění, které rotují kolem třetího vlákna, z něhož se rozplétají jako vlákna trojité šňůry. Různé frekvence elektromagnetických vln naplňují prostor, jehož viditelná část tvoří ani ne jedno procento vln skutečně existujících. Některé z nich umíme detekovat přístroji, ale nemůžeme je vidět. Například vlny rádiové, vlny mikrovlnné, vlny radioaktivního záření, ultrafialového, či infračerveného světla.

Nepřeberné množství frekvenčních vln organizuje hmotu do nepřeberných forem. Čím je vyšší frekvence, tím vzniká více organizovaná hmota. Přičemž musíme mít stále na mysli, že to, co vnímáme jako hmotné, je pořád jen energie s různě silnými vazbami. Naše vnitřní senzory jsou příjemcem těchto frekvencí a dle naprogramování přijímače je vyhodnocují jako pevnou hmotu. Hypnóza pak dokazuje, že fyzikální zákony můžeme měnit, pokud skutečně změníme svou víru. Ten, kdo uvěřil, že je lehčí než vzduch bude levitovat, či chodit po vodě. Nebo-li ten, kdo se umí zcela oddat víru anigravitace, může doslova cokoliv. Může předefinovat naprogramované zákonitosti. Může i hory přenášet. Co tedy zvládne má osobní víra? Uzdraví mě? Přenese mě do nového světa? Dá mi člun záchrany v rozbouřeném moři konce světa? O to se právě hraje.

Vzduch je jako moře plné vln, ve kterém jsme namočeni. Vše je ihned k dispozici, vše nás těsně obklopuje, a to v závislosti na frekvenci, kterou si umíme naladit na svém vnitřním přijímači. Každý ladí podle své víry. Mozek, který přijímá frekvence, je přeměňuje na elektrochemické signály zaplavující tělo a tělo s jeho veškerými projevy, emocemi a prožíváním světa nám věrně zrcadlí neviditelné frekvence ducha. Pozemská zkušenost duše je právě v tomto přínosu jedinečnou a proto bychom si měli vážit života ve všech existujících formách a využít svou životní zkušenost především pro rozvoj ducha. Budování domova ve světě forem, na které se materiální člověk zaměřuje, je pouze učební pomůckou. Ne cílem. Cílem je rozvoj ducha a hmotná realita k tomu poskytuje dočasné příležitosti jednotlivé lidské inkarnace.

Duálně polarizovaný prostor

Jsoucno je prostor – jako všudypřítomný vzduch, ve kterém je obsaženo všechno. Barvy od černé, po bílou, frekvence, či tóny od nejnižšího po nejvyšší. Bůh je tím Jsoucnem, které jako jeho andělé, můžeme více pochopit pouze tehdy, jestliže se oddělíme od jeho plnosti a osaháme si jeho jednotlivé součásti. Jde o zkušenost ducha, která je realizována skrze oddělený svět forem. Vše najednou nejsme schopni plně vnímat, ani důkladně pochopit. Aby náš duch mohl hluboce pochopit izolované aspekty, či součásti Jsoucna, musí se na nějakou dobu stát izolovanou součástí existence – izolovanou formou. Jako automechanik, který je zkušeným až tehdy, pokud si osobně osahal a rozmontoval každou součást motoru a umí jej bezchybně opravit. Jeho zkušenost je obohacená o mnoho souvislostí, které nikdy nepozná pouze z učebnice. Ta práce ho uvádí do nepopsatelných situací a subjektivních prožitků. Podobně nám náš svět poskytuje viditelné symboly, či představitele jednotlivých frekvenčních pásem, se kterými interagujeme, ale především náš prožitek – kým se stáváme v každém okamžiku my osobně, rozhoduje o našem niterném pochopení - prožitku ducha. Proto dochází k manifestaci ducha – ojedinělých frekvencí - skrze duši a tělo, do hmotného, duálně polarizovaného světa. Duše si po stovky různých inkarnací vyzkouší celé spektrum energií, které ji nezřídka uvězní v začarovaném kruhu. Až když dojde ke skutečně hlubokému pochopení způsobu, jakým daná energie spoutává duši, pak toto uvědomění vede k propuštění energie vzdoru. Čemu se bráníme jako vnějšímu ohrožení, to nás spoutává. A co pochopíme, to přijímáme a zapadá do našeho vidění světa. Skrze přijetí dané součásti vibračního spektra, které se již nebráníme, propouštíme napětí, které nás uvěznilo, a skrze uvolnění v sobě rozšiřujeme prostor pro větší míru ducha, přinášejícího vyšší úroveň vědomí. Rozšiřujeme své pochopení a tím i přijetí a je to jako když skládáme jednotlivé zkoušky na vysoké škole života. Tak postupujeme po vzestupné spirále úrovní vědomí, dokud nedosáhneme vrcholu, na kterém realizujeme neomezené odevzdání se Bohu a přijetí všeho Jsoucna. Jde o bod dokonalého vystředění, ve kterém se stáváme celiství a vstupujeme do vyššího světa – nebeského Božího království. Skrze třináctou bránu realizujeme spojení nebe a země v sobě samém. Mezi transcendentní duchovní realitou a imanentní existencí už není rozpor.
V této aktuální době se však zásadně mění hrací hřiště. Nejspodnějších pět nevědomých úrovní odpadá spolu se všemi entitami, které nejnižší frekvence podporovaly. Biblicky to znamená, že ďábel byl svržen a uvězněn, a na Zemi dochází k armagedonskému střetu energií, ve kterém to ďábelské – manipulátoři, otrokáři a zabijáci, navždy opouští Zemi poté, co rozpoutají svůj poslední a nejzuřivější boj. Duše v té době skládají maturitu ze své zralosti a zkoušky zjevují kam kdo patří. Země spolu s přežijícími pozvedá vibrace, otřepává se skrze zemské záchvěvy a očišťuje se vodními živly. Vytřepává vši z kožichu a umývá špínu, kterou po tisíciletí trpěla.

Částicově - vlnový dualismus

Buddha řekl, že lidé se chovají pod vlivem náboženství jako slepci, kteří se drží každý jedné části slona a navzájem se hádají, jestli je slon uchem, nohou, chobotem, nebo ocasem. Omezené vědomí uvrhává věřící do bojů za svou pravdu. Jsou neschopní pochopit, že Pravda je natolik přesahuje, že se nevylučuje ani jedno z pojetí existujících náboženských nazírání a že zároveň žádné z nich není dokonale pravdivé, a ani očištěné od lidských chyb. Každý, kdo vstoupí do ducha, tuto pravdu postupně neomylně pozná. Zkušenost duše, ponořené do meditačního zvnitřnění je zakoušení božské, jednotné podstaty a plnosti, ze které vše pochází. To spojení můžeme realizovat jedině uvnitř svého vnitřního chrámu. Je svatým přijímáním. Z této pozice nade vší pochybnost uzříme, že iluze časoprostoru vyvěrá z všudypřítomného a bezčasového pole Jednoty a Plnosti, není od Něj oddělená, ale vystupuje z Něj a zase se k němu vrací. Náš projevený svět, jakožto časoprostorové kontinuum je omezeným projevem Božské neomezenosti a proto nic nebudeme odmítat, když pochopíme vyšší transcendentní realitu, která všemu dává smysl, vše oživuje, vše objímá v Lásce a tudíž vše bezpodmínečně miluje. Vše se děje v Božím Duchu.
Jsme jako buňky jednoho obrovského živého organismu. Nikdy ho fyzicky neuvidíme z nadhledu, ale na druhé straně každá z buněk, nese ve svém DNA kompletní informace o celém organismu. Stačí nedívat se skrze fyzické omezení, ale skrze vše prostupující energii ducha. V meditačním zvnitřnění.
Fyzika již v minulém století objevila částicově-vlnový dualismus. Schopnost Světla, projevovat se jako všudypřítomná energetická vlna i jako tok částic. Tomu se říká částicově-vlnový dualismus a ten vysvětluje dualitu Nebe a Země. Jinak řečeno, jedna podstata má dvě tváře. Nebeskou, duchovní transcendentní, bezčasovou Plnost a druhá tvář je projevená, imanentní, částicová, lineárně a kauzálně vnímaná.
Vnímáme-li pouze fyzické formy jako jedinou existenci, budeme mít svět rozdělený na černou a bílou, dobro a zlo, nahoře a dole, pravdu a nepravdu. Vnímáme pouze jedno hledisko – projevené, a to s sebou nese značné omezení. Imanentní - projevenou formu používáme v tomto světě pro popis všeobsažného - transcendentního ducha, obsahujícího všechny formy a všechny energie. Z pozice ducha je vše Jednotou. Z pozice fyzických smyslů je svět rozdělený na polarity a je to tak zcela v pořádku, pokud si uvědomíme, že jde o referenční soustavu, ve které dochází k výuce duše o všech aspektech, úrovní vědomí, výšek, hloubek, barev a energiích. Až teprve v meditativním zvnitřnění, v úniku do vnitřního chrámu, nalézají duchovně hledající jiný, nadřazený a všeobsažný svět ducha. Nalézají tím nebe a vstupují tím do vyššího náhledu Božího království. Reality, která nebe i zemi spojuje, zastřešuje i vysvětluje.

Lineární zjednodušení

Tělesné vnímání je lineární. Převádí si komplexnost ducha na jednoduché linie, tvary a objekty, protože není schopno pojmout najednou celou jeho hloubku, či komplexnost dějů. Fyzika znázorňuje elektrony v obalu atomu jako kuličky na oběžných drahách, ale reálný model atomu je energetický a elektrony vůbec nejsou hmotné, ani nemají stabilní oběžné dráhy. Pro tělesné oči se jedná o prázdný prostor. To pouze tělesná mysl potřebuje fyzické znázornění. Astrologie vykresluje postavení nebeských těles skrze linie, čtverce a trojúhelníky, když hovoří o opozicích, trigonech a kvadrátech. Tím vykresluje nelineární působení ducha v linearitě. A stejně tak květ života, merkaba, či strom života, jsou lineárním viděním nelineární podstaty ducha. Jako byste vodu vnímali pouze v krystalickém skupenství, ale opomíjeli skupenství plynné, či kapalné. Voda je vším z toho a projevuje se různě, v závislosti na okolnostech. Stejně jako Bůh je vším z projeveného světa, ale jeho Plnost je pro nás myslí nepochopitelná. Lze ji pouze energeticky sdílet duchem, ve zkušenosti niterného zakoušení.

Pod mikroskopem bylo zjištěno, že každá sněhová vločka je sice krásná, má šesterečnou strukturu, ale přesto je každá naprostým originálem. Každá je sice vodou v krystalické podobě, ale každou z nich ovlivnila nepatrně odlišná energie po čas individuální trajektorie jejího dopadu na zem. Pokud bychom chtěli zapsat jedinou pravdu o geometrické podobě sněhové vločky, nikdy bychom se nedomluvili, kvůli lineárnímu nahlížení na realitu. Nelineární povaha ducha, nám totiž nade vší pochybnost sděluje, že jedna duchovní podstata se projevuje v nekonečně mnoha variacích, a vlivy které ovlivňují konkrétní podobu konkrétní vločky, jsou za horizontem lidské rozlišitelnosti a schopnosti vysledovat souvislosti.

Čím více pochopení o nevysledovatelných vlivech a zákonitostech, tím méně slov a více němého úžasu o nekonečném potenciálu Božího stvoření. Kdo skutečně pochopí hloubku a nelineární souvislosti, toho hněv, výčitky či vzdor navždy opustí a zbude mu pouze vnímání v úžasu, bez nutnosti pojmenovávání. Vše, co není tichým úžasem a hlubokým zvnitřněním, je rozptylováním a odváděním pozornosti. V duchu je informace vědění o všem, ačkoliv pro ústa je ta hloubka nevyslovitelná a pro mysl je ta krása nepopsatelná. Navždy se můžeme těšit z poznávání nepřeberné krásy stvoření, když jsme ho přijali v celé jeho komplexnosti, takové, jaké je a opustili jsme lineární potřebu škatulkování reality. Navždy jsme v bezpečí a Lásce, když jsme se Bohu odevzdali ve víře, bez předpojatosti. Ve víru našeho vlastního středu. Ať už kolem nás padají domy, anebo akciové a finanční trhy, my máme vždy dostatek a dokonalý klid v duchu, v prostoru za myšlením, pokud se ukrýváme ve svých nejvnitřnějších komnatách chrámu duše.

Bohemia

Česká národní hymna začíná slovy : Kde domov můj? Kde domov můj?.... Opravdu Češi neví, kde mají domov? Fyzické určení jistě znají. Slova hymny však obsahují přesah do hlubší, než fyzické roviny. Hledají hranice metafyzické, které jsou pro exaktní vědu abstraktní, neuchopitelné a mainstream je řadí do roviny pohádek. Latinský výraz pro Českou zemi je Bohemia. Skrývá v sobě odkaz dob, které byly vymazány z oficiálních dějin lidské historie. Bohemia je země Bohů, pradávných Slovanů. Doba, která už tu byla před mnoha tisíci lety, a kterou podvědomě hledáme ve svých snech a nejhlubších tužbách. Období, kdy mnozí z nás žili právě na území hranic Česka a slovanských zemí, ale byli jsme mnohem a mnohem blíže tomu, kým opravdu jsme ve své duši. Bylo to období, kdy ještě lidský život byl podstatně delší, energie božství, oživující duši, byla mnohem silnější a spojení s Nejvyšším bylo ještě silné. Byl to doslova ráj na pohled. Přijde doba, kdy se mnohým začnou vybavovat živé obrazy tohoto období ráje lidských dějin.
Určujícím faktorem, který dělá ze země ráj, však není krajina, či vytýčené území. Je to stav osvícení, stav vysoké úrovně vědomí, který vytváří ráj fyzický. Lidský svět vytvářejí lidé, jako transformátory Božské energie. Jejich duchovní, energetické tělo je znázorněno merkabou. Principem, který převádí nasdsvětelnou energii ducha, do formy elektromagnetických, energetických vln ve vysoké rotaci. A tyto vlny utvářejí prostor. Vše s čím přijdou do styku, ovlivňují, formují a přetvářejí v ráj, či naopak peklo na zemi. Vlivem sestupu lidstva do stavu oddělenosti od svého Původce, ztěžkli, přestali vnímat úroveň duchovní a žijí na úrovni tělesné. Je to svět povrchní a pustý. Je to bezútěšná pustina pro ducha, ve které je srdce hladové a duch žíznivý po Lásce. Jak by se jen nemohly ztracené božské duše neptat, kde domov můj? Jak si jen člověk může myslet, že bezduchý, technický svět umělé inteligence, robotů a sociálních sítí je pokrok a směřuje k lepším zítřkům? Všude kolem sebe dnes vidíme, kam to spěje a kdo se ještě dostatečně neprobudil, ten ještě dostane nespočet příležitostí k pochopení, že lidský domov má duchovní podstatu, ne tělesnou. Nezajistí ho politici, ani normy a politika evropské unie. Ba právě naopak. Probuďte se, abyste uviděli, že celý systém současného uspořádání světa slouží několika málo mocným rodinám na vrcholu potravního řetězce, které ani neznáte. Vlastní světový finanční a obchodní systém a realizují svůj plán zotročení skrze národní a nadnárodní politiky. Vytváří finanční krize, studené války, politické převraty, revoluce, teroristy i zachránce, aby dosáhli svého cíle, ovládnutí všech světových zdrojů a lidského potenciálu. Tváří se jako beránci, ale jsou to vlci v beránčím rouše. Světu nevládne lidství a láska, která je podstatou lidství. Světu vládnou peníze a bič otrokáře, který vlastní vaše dluhy a udělá vše pro to, abyste se neprobudili. Virtuální realita, do které to uvězněné vleče, je nejvyšší možnou mírou odcizení se lidství a principům lásky, jaká kdy na světě byla. Nenechte se kompletně zavléct do virtuálního světa, kde jste totálně kontrolováni, normováni a robotizováni. Dnes je nezbytné jednoznačně si vybrat, protože svět balancuje na hraně, za kterou už velmi, velmi, velmi brzy nebude návratu. Prorok Izajáš cituje Boží výrok ke svému vyvolenému lidu.

Bohemia opět ožívá a volá vás. Ne však jako krajina ohraničená zeměpisnými hranicemi, ale jako duchovní svět, kde se hovoří jedním jazykem a kde jsou všichni bratři a sestry. Váš svět se nezlepší tím, když budete mít kompletní elektronickou identitu, bezhotovostní platební styk a budete pod ochranou NATO. Bohemia je světem, kde vaší identitou je vaše nejniternější přirozenost, kde jste pod dokonalou Boží ochranou a nic již nehledáte, protože jste v harmonii, kterou přináší Láska a ta dává svobodu, autenticitu a nekonečnou kreativitu. Láska je naším jediným zákonem a Láska nás vede, učí a chrání, když zmlkneme, zastavíme se a pustíme ji ke slovu. Nechme se Jí vést. Jednoduchá cesta totální přirozenosti je vítězstvím Lásky nad celým ďáblovým světem, i s jeho armádami, pakty a uniemi. Není nic mocnějšího než živel Lásky v srdcích svatého lidu. A zároveň není jiné cesty, jak změnit svět, než od základu nalezeného hluboko v srdcích. To Bůh a Kristus vedou lidstvo k pramenům vod života a to cestou, které ďábel nemůže zabránit a které se bojí. A proto zuří, protože mu zbývá již jen krátké období. Cestou probuzení, cestou obrody ducha, cestou duchovnosti, napojení na Nejvyššího. Jedině takto transformovaný lid změní svět od základu a promění ho v Boží království na zemi.

I když momentálně nevíme, jak to prakticky udělat, pokud budeme napojeni na Boha, budeme k tomu po malých krůčcích přivedeni. To jediné o co tedy jde, je nalézt a nikdy už neztratit své duchovní napojení. Z nehmatatelného a neuchopitelného učinit hmatatelné a živoucí, jež nás vnitřně řídí a o něž se opíráme. O všechno ostatní bude postaráno. Bude to dokonce urychleno. Učiňte Lásku svým bezpečným přístavem, horou záchrany a každodenním útočištěm, do kterého se chodíte ukrýt. Nesnažte se nikdy pracovat na Lásce a nesnažte se Lásku vyrábět. To se vám nikdy nepodaří. Ani se neučte definici Lásky nazpaměť, nebude vám to nic platné. Vaše mysl plná informací nic nezmění. Jedině srdce naplněné duchem je živelnou transformací. Najděte v sobě to nejupřímnější, nejniternější a nejpřirozenější místo a naučte se v něm přebývat, odpočinout si v něm a načerpat energii, resetovat tam trýznivé, ovládající myšlení. Nečekejte, až z vás smrt, či tragédie strhne všechny masky a marné cíle krysího závodu. Učiňte to dříve, než smrt zaklepe na dveře vašeho domu. Umřete tomuto světu ve svém duchu a obětujte ho na kříži. Máte v sobě ráj, který stojí za všechny předměty světa. Neexistuje žádné trvalé štěstí v žádném z předmětů světa. Raději si vydloubněte oči a usekněte ruku, v obrazném smyslu, než aby vás pokoušely a odváděly od toho, co je věčné. Tato Kristova slova jsou jednoznačná. Vaše tělo se jednou rozpadne a jediné na čem bude záležet, je vaše Láska. Láska žitá v přítomném okamžiku je jediným skutečným vlastnictvím duše, které nikdy neumře a žije ve vás i v srdcích bližních, skrze všechny vaše životy. Spojuje všechny svaté a vytváří ráj na Zemi. Bezpodmínečná Láska, je poklad, který už máte, ale musí být znovu objeven v celé své kráse a síle. Musí se stát řídící silou a ne upozaděnou realitou. Láska jakožto pramen prýštící vitální energie v srdci, je věčný život a ráj, po kterém toužíte. Láska je to, co celý život hledáte. Hledáte-li nový svět, pak hledáte to, co už tu bylo a najdete to skrze Lásku, kterou jste ve skutečnosti nikdy neztratili. Bohemia je svět bohů. Ti, kteří se skrze Lásku spojí s Nejvyšším, se opět stávají bohy. Manifestují božství na Zemi a jsou chráněni Nejvyšším, jako jeho děti. Jsou to opravdoví lidé, z jejichž nitra prýští věčný život.

Zrození nového světa

Mnozí duchovní pochopili správně Kristova slova o tom, že království Boží je ve vás. Ve středu každého z vás. A tím je myšleno v srdcích každého člověka. Dokonce i v srdcích farizeů, se kterými Ježíš vedl tento rozhovor, citovaný výše. Ať je člověk jakkoliv odvrácen od Pravdy, vždy má v sobě jiskru božství, která čeká, až bude vědomě objevena a rozvíjena, aby se mohla stát Jitřní hvězdou a nakonec rotující merkabou. Čistě zářící aurou duše. Díky víře dochází ke spojení nebeského a pozemského. A proces víry je odevzdáním se dostředivému víru, který magneticky přitahuje vědomí do nejvnitřnější části duše, kde sídlí božství. Čím zběhlejší jsme v procesu zvnitřnění, tím hmatatelnější a skutečnější je pro nás subjektivní svět ducha. Náš duch je postupně, posilován a roste, jako květ života. V pokročilém duchovním hledajícím je již duch natolik silným, že není třeba složitých technik, aby byl vnímán. Ke spojení s duchem dochází pouhým přenesením vědomí z mysli do srdce. Je to snadné, jako když pomyslíte, ale není to o mysli, ale o prožitku. Jde o meditativní proces spočinutí pozornosti v klidu bytí, které přebývá za světem myšlenek, a psali jsme o tom ze všech stran doslova již v desítkách našich článků. Duchovní cesta je o nalezení nebeského, uvnitř tělesného. Je cestou zvnějšku do nitra. Je to o opuštění plytkého povrchu a nalezení hlubokého obsahu.

Ježíšovo podobenství o deseti pannách je o důležitosti nalezení a pevném uchopení nebeského obsahu, uvnitř své duše. Pět panen mělo jen lampy bez oleje a pět z nich mělo i olej v lampách. To podobenství je velmi závažné, protože poukazuje na skutečnost, že zdaleka ne všichni věřící pochopí, že důležitý je obsah – nebeský olej. Bez něj není možné jít na svatbu ženicha. Pro věřící, kteří si zakládají na formě – formální víře, to může být velmi zrádné. Čekají s jistotou na ženicha, a vypadá to, že mají lampy. Forma může být dokonalá, ale bez naplnění nebeským obsahem je to marné. A obsah je něco skrytého, co vychází najevo až v situaci, kdy je tma a je zapotřebí svítit. Právě v těchto dnech se to čím dále více odkrývá. Tma značně posiluje a síla Světla musí zvítězit. Musí být větší než tma. Buďte bdělí a připravení i s olejem, ne jen s nádobkami. Ženich otevírá právě v této aktuální době. Příchod Krista v duchovní realitě je kvantovým skokem. Jako když se plně rozsvítí při plném otevření dveří a připravení vejdou. Jas Světla se v těchto dnech neustále zvyšuje, dokud nedojde k plnému otevření. Energie Světla narůstají. To se rovná příchodu ženicha, Krista v duchu a rovná se to také době vzkříšení duší a době posledního soudu. Otevření dveří je energie, která všechny na okamžik postaví do Reality, do vidění Skutečnosti bez iluze. Podobně jako při smrti se všichni setkají s pravdivým náhledem na sebe sama i podstatu reality a buď se budou stydět a nebo budou jásat. Buď přeskočí do vyšší kvantové reality ducha, anebo se vrátí zpět a pochopí, že nejsou schopni vejít. Duchovní lidé se postaví jako velký zástup před nebeský trůn a budou jásat a vítat svého Krále.

A jak to bude dál? … Jako v pohádce.

Zkušenost v prožitku

Nový svět nepřichází se zarážející nápadností. Kristova slova odhalují, že na nový svět doslova nebude možné ukázat prstem. Je to podobné, jako zakletý zámek, který se zjevuje chrabrému princi z čista jasna, z mlhy a to až po té, co protrpěl nástrahy strastiplné cesty za vysvobozením princezny. Věčné políbení Lásky získáváme natrvalo až poté, co jsme prošli přes území samoty, opuštění světa, zřeknutí se snahy dobýt svět. Je to kritické, neradostné mezidobí. Až když úplně odvrátíme své oči od pozlátek světa, až když už nespatřujeme žádné trvalé štěstí v ničem, co svět nabízí, až když projdeme dlouhým územím přerodu a důkladně vykořeníme lpění, dosáhneme naprostého odpoutání od světských pout. Až když už žijeme jen pro Lásku a vyčerpaní procházíme pustinou bez živáčka a zakletým krajem, kde je zakázáno zpívat. Kde slunce nezasvítí a nikdo se nezasměje. Je to symbolických čtyřicet dní zkoušek, ve kterých si dokonale zvědomíme hodnoty, pro které má smysl dále žít. Období, kdy je dokonale vyzkoušena naše naprostá příchylnost k Lásce. Období, kdy je vše marnost nad marnost a bez prožitku Lásky, zvedáme svůj mučednický kůl a pokračujeme dále, abychom ji našli, dokud najednou nezjistíme, že jsme v cíli, když už jsme téměř přestali doufat.
Člověk nalézá pramen prýštící Lásky, když ho škola života přivede k vnitřnímu trápení. Okolnosti, kdy ho všichni opustí a rozhostí se všudypřítomné ticho. Bůh nás donutí zmlknout a pokořit se, abychom uslyšeli a uviděli dříve opomíjené. A až po té, když se zcela vzdáme a jediným útočištěm se stane náš vnitřní svět ducha, ožijeme zevnitř věčným životem. Objevíme vnitřní zakletý chrám, jako zakleté království, ve kterém je uspaná princezna, čekající na polibek odvážného prince.

Nový svět objeví mírní, ponížení v srdci, ztrápení, milosrdní, čistí v srdci a ti, kdo působí pokoj. Nový svět je nyní dostupný více, než kdy předtím. Ale není ještě vidět lidskýma očima. Je uchopitelný v prožitku osvícených. Je to místo uvnitř duše, kam se ztrápení chodívají ukrýt a občerstvit před bezcitným světem. Jsou to nejvnitřnější místnosti, chránící před vnějšími hrůzami Armagedonu. Je vidět se zavřenýma očima těch, kdo hledají útočiště, bezpečí a hluboký klid uvnitř svého chrámu duše. Denně se tam chodí uvolnit, občerstvit a spočinout. Načerpat energii na překonání životních obtíží a výzev. Masivně tak budují nové vědomí světa. Lidstvo je dnes hromadně probouzeno energiemi, které mu nedají spát.

Nepřizpůsobiví cítí neustálý neklid a nenalézají žádnou útěchu. Svět se změnil a najednou už neposkytuje stejné hmotné uspokojení, jako dříve. Bez toho, aby se vnitřní chrám duše stal pojmenovanou skutečností a hmatatelnou realitou, už nebude možné dále klidně žít.
Nevyhlížejte nový svět tělesnýma očima a ani novými politickými názory, či skrze jakékoliv spasitele. Těžké období velkého soužení lidstva přečkáte pouze v novém, osobním, vnitřním světě. Začíná ho postupně žít čím dále více lidí, a proto se stane čím dále více skutečnějším. Zevnitř se postupně zrodí nová vnější realita. Začne se čím dále více oddělovat od povrchního, hmotného světa, podobného pustině. Už je to tady. Mezi těmi, co pobíhají v šílenosti z vnějšího dění, chodí klidně někteří lidé, dívající se skrze hmotný svět. Nosí v srdci mír a blahobyt a vnější forma je pro ně jen kabát, který bude časem vyměněn. Čím více bude lidí, kteří už žijí jen pro Lásku, jako oni, tím hmatatelnější bude nový svět. Dokud se s Boží pomocí nestane celosvětovou realitou. Rozdíl mezi požehnáním osvícených a bídným stavem odporujících popsal prorok Izajáš.

Vyvolení jsou ti, na které se spoléhá. Vyspělé duše z vyšších světů, Bohem vyvolené, aby v tomto nejdůležitějším kritickém období utvářely nový svět. Aby tu byly přítomny jejich vibrace a jejich schopnost otevírat brány do vyšších vědomí ostatním. Jsou pro ďábla překážkou, na kterou útočí. Oni jdou v čele transformace, i když jsou zpravidla pro svět příliš prostí, neviditelní, či se aktuálně zdají bezvýznamní.

Bůh řídí lidi, kteří se řídí srdcem, a jeho myšlenka v nich přináší plody. Nejprve se probouzí jedinci, pak vznikají svépomocné komunity a nakonec to způsobí globální revoluci vědomí. Jak vědomí sílí, nový národ se postupně stává pro ostatní neviditelným. Neinteragují už nijak se starým paradigmatem 3D světa a proto jsou pro starý svět čím dále méně vnímatelní, až se stanou neviditelnými. Až přestoupí do paralelní reality 4D, která je pro 3D nevnímatelná. Znovuzrozené lidstvo je národem bohů, není možné, aby kdokoliv zastavil revoluci Lásky na planetě. Vše začíná novým, subjektivním prožíváním reality, ukotveným v srdcích věrných a končí to rájem na Zemi, zjevným očím.

Království patří dětem

Na dětech mohou dospělí spatřit to, co zpravidla opustili. Žití v souladu se svou duší, skutečné vnímání podstaty sebe sama, nekomplikovanou jednoduchost bytí. Dítě neumí být neautentické, dokud ho to svět dospělých nenaučí. Dítě nepřemýšlí o životě, ale rovnou ho žije. Bez přetvářky, tady a teď. Dítě ví, co to je jen být. Dítě by ani nenapadlo, aby dělalo něco, co ho nebaví. U dospělých je však časté, že nežijí svůj život, nejsou sami sebou a svůj život často něčemu obětují. Místo, aby život žili, o životě mnoho přemýšlí a málo ho žijí. Myšlení působí zábrany, či rozdělenost, kterou dospělí přijali od okolí jako běžnou, a už si ani neuvědomují, že nejsou autentičtí. Vzorce rozdělení přešly do podvědomí, a staly se součástí jejich duše. Paradigma starého světa zapustilo kořeny v myslích svých dospělých obětí a dokud nepřetrhají jeho kořeny, neuvidí nový svět.
Dítě si ještě nevytvořilo kritickou mysl, která vše posuzuje. Děti na většinu věcí ještě nemají názor, a proto je přijímají takové, jaké jsou. Vidí krásu, která uniká mysli dospělých, kvůli jejich předpojatosti. Děti nejsou rozdělené duálním myšlením, a proto snadno přijímají obě své polarity.
Do Božího království nevejdeme jinak, než jako ti, co jsou napojeni na svou pravou podstatu, na svou čistotu, nevinnost, nepředpojatost a bdělou přítomnost. Zkráceně na čistotu ducha. Celistvosti člověk nedosáhne jinak, než tím, že překročí naučené vzorce strachu, předstírání a očekávání. Musí odložit masky a role, které vytyčují jeho světskou identitu. Pro svět se stát ničím a vše vsadit na prožitek bytí. Ve stavu bytí se nenechává spoutávat hrou mysli. Už o životě nemyslí, ale zažívá ho v každé vteřině přítomného okamžiku. Až v tomto stavu vědomí je možné navnímat novou realitu Božího království, která je zprvu jen procitnutím, do božského prožívání téhož hmotného světa. Tím jsou objasněna Kristova slova z počátku článku.