Horizont nekonečna

V předcházejícím článku s názvem Horizont nekonečna, jsme rozebírali nekonečno z teoretického hlediska. Doporučujeme vám, abyste si ho přečetli dříve, než se pustíte do rozboru tohoto námětu. Existuje řada geometrických útvarů a symbolů pro univerzální znázornění principů, podle kterých byl stvořen náš svět. Přírodní útvary a rozmanitá krása nejsou zdaleka náhodné, ale matematicky popsatelné a programovatelné. Svědčí o tom fyzikální a matematické zákonitosti, jež nazýváme fraktály, Mandelbrotova množina, zlatý řez, Fibonacciho posloupnost a mnohé další. Budeme je postupně v našich článcích rozebírat. Nyní začneme geometrií, která popisuje nekonečnost rozvoje uvnitř vymezeného rámce stvoření, jež má souvislost s Ježíšovými slovy tvořícími motto pod nadpisem tohoto článku. Když Kristus mnohými způsoby popisoval duchovní neviditelné souvislosti, použil symbol těsta a kvasu, nebo také hořčičné semínko a strom, který z něj vyrůstá. Řekl, že tyto symboly představují Boží království a my si zkusíme něco z toho načrtnout. Technický rozvoj už pokročil o dvě tisíciletí a to nám umožňuje, abychom využili grafické modely či animace.

Tři míry mouky

Na následujících i úvodních verších z Bible si prosím povšimněte, že jak evangelium Lukáše, tak to Matoušovo níže, zmiňují tři velké míry mouky.

V článku se dozvíme, jak je dělení na třetiny duchovním základem pro pochopení nekonečna. Základní surovinou pro vznik těsta je mouka a ta se skládá ze třech velkých měr. Trojnost veškeré podstaty je základem, bez kterého nelze pochopit celek. Ať chceme nebo ne, prostě veškerá posvátná geometrie dělí do nekonečna celek na třetiny.

Kochova vločka

Kochova vločka je geometrický útvar s nekonečnou křivkou, ohraničující konečnou plochu. Konstrukce vločky vychází z Kochovy křivky. Křivku sestrojíme nekonečným opakováním následujícího postupu:

•  1) Úsečka se rozdělí na třetiny.

• 2) Nad prostřední třetinou se sestrojí rovnostranný trojúhelník.

• 3) Základna trojúhelníka (bývalá prostřední třetina úsečky) se odstraní.

Délka takové křivky je nekonečná, neboť její opakování je limitou blížící se k nekonečnu. Ze tří částí každé úsečky na křivce vznikají vždy čtyři menší. Délka nemá ohraničení a počet dělení se limitně blíží k prahu rozlišitelnosti. Tento postup nekonečné iterace dále aplikujme na uzavřeném obrazci - rovnostranném trojúhelníku.

Jak jsme již popisovali, tak délka křivky ohraničující vločku je nekonečná. To však neplatí pro obsah útvaru. Obsah vločky je však limitně omezený. Dosahuje 8/5 původního obsahu trojúhelníka a to je poměr zlatého řezu. Ačkoliv obsah vločky je limitně omezen, jeho obvod představuje fraktální nekonečnost stvoření, za jehož horizont nikdy nedohlédneme.
Jistě jste si také povšimli, že z trojúhelníku se po prvním dělení vytváří symbol známý jako Davidova hvězda. Krátce se zamyslíme nad těmito symboly.

Trojúhelník jako symbol

Nejzákladnějším plošným útvarem vyjadřujícím koloběh života je rovnostranný trojúhelník. Tři body v prostoru, spojené do trojúhelníku jsou prvotním bitem reality – informační jednotkou, či nejzákladnějším vyjádřením obsahu, ze kterého může být vytvořena ta nejsložitější plocha. Symbolizuje nejzákladnější popis uzavřeného koloběhu života o třech stranách a třech vrcholech. Znázorňuje Otce, který sám ze sebe odděluje Matku. Jako Eva byla vzata z Adama. Matka plodí Syna, který po cestě domů zpět přichází ke svému Otci se zkušenostmi a sám se stává Otcem. Proces se dá popsat mnoha hledisky. Tak například trojúhelník vyjadřuje tvořivou myšlenku, která emočně ovlivňuje duši a ta přiměje tělo k tvořivému činu, či slovu. Jinými slovy řečeno nadvědomí přivádí vnuknutí duši - podvědomí, která se nadchne a ovlivní k činu vědomí. Koloběh života je souběhem vlivů vyprávějící o síle myšlenky, která stojí vždy za emočním rozpoložením a emoční rozpoložení je matkou činů. Jedno ovlivňuje druhé ve vzájemné rotaci – koloběhu života. Nekonečný koloběh myšlení, emocí a činů /slov, nás ovlivňuje buď ke zlému, nebo k dobrému, buď k tělesnu, anebo k duchovnu, buď převažuje mužský, anebo ženský princip. Záleží na našich každodenních volbách a preferencích, které činíme, bez ohledu na to, jestli jsme si jich vědomi. Oba principy rotují a v prostoru vytvářejí sféru – kruh. V každodenní realitě školy života se učíme vyrovnanému sloučení a přijímání obou rovnocenných polarit a koloběh života opakujeme na stovkách po sobě jdoucích inkarnací. Duše se učí vyrovnanosti na tom, když zakouší následky konání pod vlivem obou polarit. Trojjediný duševní princip se zjemňuje a obohacuje v průniku se čtyřmi zemskými živly, duálně orientovanými na dva póly. Země a voda je JIN a oheň a vzduch je JANG. Nebe se střetává se zemí a tím se vzdušné vlivy mísí se zemskými v magii trojjediného tvoření. Duše je do nekonečna konfrontovaná s tím, co vytvořila a pokouší se o to znovu a znovu, dokud nezíská zkušenost dokonalé harmonie. Proces tvoření je myšlenka, která je v souladu s prožitou emocí a emoce ovlivňuje k činu. Činem je tvůrčí prohlášení - slovo a nebo čin. Pokud tvůrce myslí, cítí i koná souhlasně se svými tužbami, pak tvoří souhlasně na všech třech úrovních - rovnostranný trojúhelník - a život k němu přivádí výsledky jeho činů. Poučený tvůrce je ovlivněn, myslí ke změně. V souladu s tím také prožívá emoční naladění cíle a obdrží nový výsledek, který přesněji odpovídá tvůrcově vůli. Zakouší realitu dosažení cíle a do nekonečna tvoří s větší mírou pochopení, jemnosti a zralosti. To je nekonečné trojné dělení, které zjemňuje, produchovňuje a množí objem Božího ducha v tvůrci.

Kochův povrch

Zajímavý útvar dostáváme, když princip Kochovy křivky aplikujeme v 3D prostoru. Na obrázku níže můžete vidět takzvaný Kochův povrch. Nekonečné dělení, přináší nekonečný počet plošek, jež představují různé, poznané aspekty bytí a stvoření. A s tímto útvarem se ještě budeme konfrontovat v budoucích článcích. Pro účely tohoto článku bychom mohli konstatovat, že jednotlivé trojúhelníky Kochova povrchu představují nekonečně mnoho zkušeností, které nabývá duše v probíhající oktávě stvoření. Ze základních a hrubých rysů se postupně zjemňuje zkušenost za pomocí moha drobných poznání – úhlů pohledu - plošek povrchu. U Kochovy vločky si zase můžeme uvědomit, jak dochází k postupnému růstu květu z poupěte, do plného rozkvětu. V rámci určených matematických hranic rozkvětu dochází k rozkvětu členitosti uvnitř stanoveného rámce.

Sierpiňského trojúhelník

Sierpiňského trojúhelník je grafickým znázorněním fraktální nekonečnosti omezené rámcem stvoření, které pozorujeme v přírodě. Trojúhelník vyjadřuje vnitřní nekonečné členění našeho trojúhelníku, který je vlastně podstavou Kochovy plochy. Docílíme ho tím, že z rovnostranného trojúhelníku odstraníme středový trojúhelník, který nakreslíme tím, že vytvoříme spojnici středů stran původního trojúhelníku. Vepsaný trojúhelník má opačnou orientaci a směřuje vrcholem dolů. Tím zůstanou v původním trojúhelníku další tři menší trojúhelníky s vrcholem nahoru a postup odstranění středového trojúhelníku opakujeme na každém z nich. Takto postupujeme do nekonečna. Tímto postupem docilujeme nekonečného zjemňování, či nekonečné poréznosti původního trojúhelníku. Je to totéž, jako říct, že původně hrubý materiální rámec – tělo, postupně připouští existenci duše, která jej zjemňuje. Sloučení obou polarit je životní lehkostí. Čím více hledisek a životních zkušeností, tím více Lásky prostupuje hmotou, která pochopila, že vše je naopak, než si myslel egem vedený tělesný člověk. Produchovnění středu je přesným znázorněním spojnice duchovní a hmotné reality uvnitř nás. Realizuje se skrze střed, který je spojnicí oktáv stvoření.
Sierpiňského trojúhelník i Kochova vločka vznikají fraktálním principem. Fraktalita zde znamená stále, do nekonečna se opakující vzor, jehož nekonečnost spočívá ve vnořených úrovních - vrstvách, hustotách, oktávách...atd.

Fraktální strom

Následující animace proměny vám ukáže, jak se dokonale symetrická geometrie zobrazuje v přírodě. Jak to, co bychom nazvali organickou přírodou, vychází z jednoduchého a matematicky přesného vzorce.
Když středy trojúhelníků pospojujeme úsečkami, úsečky napojujeme vždy v polovinách přímek a následně otočíme hlavní větve o 120° dostáváme vzorec pro fraktální stromovou strukturu, větvící se do nekonečna ve stále menších krocích.

By Rafael Ruggiero - Own work, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=63863683

Předchozí animace vykreslila doslova a do písmene princip stromu života, či snad révu, která roste z vinného kmene. Duch, který zmnoží své působení v člověku je holografický a do nekonečna dělitelný dle principů fraktality, podle kterých roste také strom fyzický. Čím více se koncentrujeme dovnitř sebe samého, tím více rozmnožujeme sílu působení ducha a jeho účinky v každé nejmenší části našeho těla. Tak tělo produchovníme, uzdravíme a přivádíme k vědomí vyššího JÁ. Prázdné trojúhelníky uprostřed, jsou spojnicí s vyšší úrovní fraktality, stejně, jako větvičky tvoří spojnici na kmen.

Mengerova houba

Když bychom tentýž postup jako u trojúhelníku, použili u čtverce, výsledkem bude Sierpiňského koberec. Postup je takový, že každou stranu čtverce rozdělíme na tři díly. Vznikne tím 9 stejných čtverců a prostřední z nich vytáhneme. Toto opakujeme do nekonečna, jak živě znázorňuje následující animace.
V 3D prostoru se zobrazí tento útvar jako Mengerova houba. Krychle, které rozdělíme každou stranu na tři díly, se rozdělí na 27 stejných, trojnásobně menších krychlí. Prostřední krychli vždy vytáhneme a tento postup opakujeme do nekonečna. Prázdné čtverce nejsou chybějícími, ale existují ve vyšší neviditelné realitě, kde je možno pozorovat inverzní trojrozměrný obraz. Prázdné krychle jsou symbolem neviditelné duše uvnitř hmoty. To, co mizí ve viditelném 3D světě, se postupně objevuje ve světě vyšším. Krychle i trojúhelník jsou symbolem prolínání hmoty do ducha a fázového přechodu mezi paralelními realitami.

By Bleedd - Own work, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=77893625

Následuje souvislost mezi Sierpiňskéo trojúhelníkem v prostoru a Mengerovou houbou, když provedeme řez houbou, postavenou na jednu ze svých hran. V následující animaci uvidíme nejen trojúhelníky, ale také šesticípou Davidovu hvězdu, které jsou skryty uvnitř útvaru, když ho zkoumáme v řez skrze hranu Mengerovy houby.

Vizualizace houby je přiblížení principu, jakým dochází k produchovnění hmoty. Duch roste neomezenou měrou z jednoho semínka do stromu života. Podstatou je omezený prostor, který máme v 3D k dispozici v němž existuje nekonečná možnost rozšiřování objemu vzduchu – ducha. Dokud nebude dosaženo plnosti ducha a vstupu do nové oktávy stvoření. Právě to je příležitost, kterou mají dnes ti, kdo o svou duši pečují a tím roste jejich duch do mohutné síly intenzity i objemu.

Nekonečná pulzace

Sféra duše je duálním toroidem, ve kterém dochází k nekonečné informační smyčce, kterým duše informuje Zdroj své energie. Každý okamžik je Bůh informován o tom, co tvoříme – tedy kým jsme, vibračním pulzem elektromagnetických vln. To vytváří okamžitou zpětnou odezvu – zrcadlení, ve kterém k nám zákon přitažlivosti přivádí vše, co vibračně koresponduje s tím, kým jsme ve své duši. Všimněte si, na následující animaci, že vyjadřuje proud informačních částic jako ležatou osmičku – znak pro nekonečno. Stejný princip toku energie, se odehrává jak ve vesmíru, tak na atomární úrovni.

Mapování nekonečna

Na zobrazené mapě vědomí pod tímto odstavcem, je zakreslena toroidální sféra duše, připomínající v řezu nekonečno – ležatou osmičku. Spodní svět je vyšší hustotou stvoření a zároveň nižší vibrační oktávou. Duše směřující k plnosti ducha je nadnášena duchem do vyšších realit a u duchem vedeného jedince jakoby docházelo k postupnému mizení v nižší dimenzi a objevování se v dimenzi vyšší, duchovnější. Po překonání dvanácti úrovní vod chaosu vystupuje do neutrální sféry 13. eonu = nultého nebe. Odtud může volit své další působení buď v pomoci nižším světům, anebo pokračuje v růstu nahoru, skrze pět hlavních kvantových úrovní vyšších světů.

Představte si vysokou pulzaci – frekvenční hustotu, která je mnohem rychlejší, než můžeme zrakem zaregistrovat, se kterou dochází k objevování a mizení subatomárních částic hmoty ve sféře naší viditelné reality. V animaci je to celé velmi zpomaleno, ale ve skutečnosti je rotace a vibrace natolik vysoká, že ji nevnímáme jako pulzaci energie, ale jako hmotné objekty. Na mapě vědomí je toroid duše zobrazen jak v dolní části, tak také v horní části koule. Znázorňuje dva propojené světy, o kterých se zmiňují inspirované duchovní texty. Ve spodní části je svět vod chaosu – naše 3D realita, která je oddělena neutrálním prostorem 13. eonu od nebe – vyšších nebeských světů bez duality. Neutrální sféra 13. eonu bývá nazývána jako bardo, anebo také jako předkomnaty ráje. Skrze oblast 13. eonu dochází k reinkarnacím a pobytům duše mezi jednotlivými vtěleními. Paradoxem je, že tyto světy nejsou odděleny ve smyslu prostorovém, ale vibračním. Takže když znázorňujeme oddělení, to je realizováno frekvencí, nikoliv 3D prostorem.

Oddělení temných vodních hlubin – vod prostoru od vod nad prostorem – vzdušným nebem, vodou ve skupenství páry se ve vyšším významu slova vztahuje na rozdělení úrovní realit s neutrálním meziprostorem. Meziprostor je stejným propojením, jakým jsou propojeny hudební oktávy. Osm celých tónů a pět půltónů tvoří třináct tónů, přičemž třináctý tón C, je již součástí oktávy vyšší. Je propojujícím kmenem – kristovstvím. Podobenství s vodou vyjadřuje vhodně temnotu a zemitost. Skupenství universa, které uzemňuje, omezuje světlo a deformuje a převrací odraz na hladině. Dospěním k plnosti ducha, jako by člověk měnil skupenství téže látky, ze které je tvořen. Je vzdušnější a lehčí jako pára, která stoupá vzhůru. Svět, který vidíme, je světem forem, který je napodobeninou duchovní nebeské matrice – Božího království. Je jako nedokonalý odraz na hladině vod, jak to popisují starověké texty o stvoření. Jde tu o duální rozdělení nebe a země, dvou oktáv stvoření.

Černá hmota a energie

Astrofyzika zkoumá fenomén, který pojmenovala jako černá hmota, černá energie a černé díry. Tyto pojmy použila pro evidentní skutečnost, že ve vesmíru a tudíž celé projevené realitě, existují neviditelné objekty, které zakřivují dráhu světla, ale které nevidíme, pouze monitorujeme důsledky, které se projevují ve spektru viditelných vln, rádiových vln, či elektromagnetického vlnění, jež jsme schopni alespoň nějak detekovat. Superpočítače modelují tyto anomálie 3D prostoru a neskutečně složité urychlovače částic pod povrchem země, se snaží detekovat částice této „ vyšší hmoty“, která volně prochází našimi hmotnými objekty. Jedná se ovšem o tak jemnou substanci, pro kterou jsou i naše nejmodernější technologie zatím příliš nedokonalé. Věda přesto tvrdí, že tato hmota tvoří 95% reality, která je nám skrytá, zatímco atomy našeho světa forem, tvoří pouhých cca 5% Skutečnosti. To je současné poznání vědy. Temná hmota způsobuje dostředivý princip - ducha, který drží pohromadě vesmír. Viditelné spektrum reality, které vnímáme, se rozpíná a představuje princip odstředivý – formu. Černé na té hmotě pravděpodobně není nic jiného, než to, že když se díváme na něco do vesmíru, co nevidíme, díváme se do tmy – do černa. Přesto však ta neviditelná, vyšší realita je vyšším Světlem, vyšším leskem a krásou dokonalosti, než jaké si dokážeme v naší 3D hustotě představit. Uvidí ji každý, kdo sám sebe produchovní. Transformuje své tělo i smysly a uvidí Boha.

Hustota reality

A výše uvedená dualita mezi duchovním světem a světem materiálním, se dá připodobnit například k různým skupenstvím téže látky, jak jsme již zmiňovali dříve. Představit si to můžeme na hmotné úrovni duality. Když vezme pekař kvas a ten smíchá s moukou a vodou, je to něco jako symbol působení pozemské reality na duši člověka. Chaos hnětení a tlak, který se používá na spojení přísad těsta, velmi výmluvně symbolizuje zmatek, do kterého nás uvrhuje materiální svět. Kdo je nepoddajný, z toho nikdy těsto neuděláte. Ten, kdo se však odevzdá procesu - chaosu duality, u toho dojde ke spojení opačných polarit. Zemité – jinové principy představují vodu a mouku, vzdušné - jangové principy představují oheň a vzduch a kvas je symbolem neustálé proměny JIN v JANG . Když se tedy všechny zemské živly spojí v chaosu a tlaku dnešního světa a celé se to upeče ve výhni zkoušek, vznikne provzdušněná hmota, která symbolizuje spojení mezi nebem a zemí. Čím více porézní je upečený bochník chleba, tím více prostoru je v něm pro ducha. Tím menší je jeho hustota. Z téměř bezduché hmoty, vzniká v dualitě hmota produchovněná, která umožňuje sloučení duality vyššího řádu. Harmonické sloučení jin a jang je podobné, jako když z hutné hmoty uděláte porézní hmotu, která se stává chlebem světa – Kristem. A odtud i symbol přijímání svátosti chleba a vína.

A Kristus představuje propojení vyšší nebeské reality – „černé, neviditelné hmoty“, se světem materiálních forem. Kristovství je trojjediné. Je spojením dvou polarit chleba a jedné nebeské. Jde tedy o proces, vytvářející z duality trojnost. Nejprve se spojuje jin a jang a to umožňuje spojení s třetí, božskou složkou. Spojení pozemského a nebeského. Celý proces je postupný a relativně pomalý, jako růst velkého hořčičného stromu z velmi malého semínka. I jako splétání trojité šňůry. Když však strom vyroste, stává se stromem života. Čím větší míra produchovnění, tím větší míra života sama v sobě. Vitální životní energie, která tímto procesem zesiluje své působení, způsobuje delší život, uzdravení z nemocí i zázraky, až dokud nedosáhne života věčného.

Transformace světa

Škola života způsobuje uvědomění a uvědomění uvolňuje náboj, kterým se odpuzují opačné polarity. Dochází k neutralizaci vzájemně odpudivých sil obou polarit a přitažlivých sil poutajících ke hmotě. Nekonečno tohoto procesu spočívá v nekonečném dělení hmotné podstaty, jako jsme si to znázornili v Mengerově houbě a Sierpiňského trojúhelníku. Mengerova houba vzniká provzdušněním směrem od středu, které způsobuje fraktální dělení na menší, ale sebepodobné celky uvnitř. Z omezené plochy krychle vzniká nekonečně velká plocha tisíců krychliček. Provzdušněná hmota vyplouvá z hlubin vod chaosu na povrch, jako bochník chleba, či polystyrenová deska. Ty již nepotopíte, a když produchovnění dosáhne vyšší míry, je to jako když nafouknete balonek Heliem. Stoupá k nebi – do království nebeského. Kdo dosáhne ve svém vývoji 13. eonu, ten se posouvá do nebeské hustoty 5D reality. V kom proces kvašení započal, ale ještě není úplný, u toho ještě není jeho božství upečené. Posouvá se v dnešních dnech, velmi pomalu, spolu se Zemí, do 4D a po tisíc let dostává možnost dosáhnout plnosti svého ducha vstupem do 13. eonu. Kdo ani nezapočal proces produchovnění, ten by neunesl energii nové, vyšší vzdušné éry. Musí opustit tento svět spolu s ďáblovou realitou podsvětí. Duše se již samy rozhodly, jestli to zvládnou nebo ne. Byly již na počátku současné éry přechodu, shromážděny Kristem, a rozděleny na ovce a kozly. O Zemi i duších, stejně jako o dvou cestách, je již rozhodnuto a proces transformace je dnes již v plném proudu.

Sierpiňského trojúhelník symbolizuje nekonečné spojení černých, hutných trojúhelníku s bílými, vzdušnými a opačně orientovanými trojúhelníky, které se limitně blíží k nekonečnu. Dělení prvotní hutné a omezené plochy, probíhá až za horizont naší rozlišitelnosti a tudíž je z našeho pohledu nekonečné. Hranice stvoření jsou zjevné pouze Nejvyššímu Bohu a z naší perspektivy jeho nadhled nikdy nebudeme schopni pochopit, ani obsáhnout. To však nic nemění na skutečnosti, že ten, kdo pochopil princip na viditelné jednotce – bitu stvoření, ten si odvodí i celek. Zákonitosti stvoření jsou jednoduché, dokonalé a stejné na všech místech projevené Existence.
V hlubokém poznání duchovních principů je jednoduchost, intuitivnost a sebe-podobnost, která umožňuje dosáhnout mnohem většího rozsahu poznání, než dosahuje nekonečně složitá cesta moudrých tohoto světa. Pokračujte s námi v dalším odhalování jednoduchého vzorce života, jehož podstatou je Láska. Láska se vás ujme a díky ní zmoudříte. Nebude vás bolet hlava z vědeckých složitostí, ale bude vás povznášet vaše srdce k lehkosti bytí. Jako dítě, které nepotřebuje rozumět ničemu a přesto je dokonale napojené na Boha. Láska a lehkost ve vašem srdci je Bůh a Bůh je Láska.