Složitý svět

Lidstvo dospělo k velkému technickému poznání, ale platí za něj daň v podobě nesmírných duševních nároků na přežití. Žijeme v době překotného technického rozmachu na úkor jednoduchých potřeb duše. Čím více průmyslu, tím větší nároky na vzdělání, spotřebu a ničení životního prostředí. Společnost fungovala doposud konzumním způsobem, když jejich drtivě převažujícím proudem byla narůstající spotřeba a nekončící ekonomický růst, na úkor svobody ducha, na úkor životního klidu, na úkor vnitřní harmonie, na úkor přežití přírody, na úkor planety, na úkor budoucích generací atd… Existuje nespočet náboženství, filosofií, duchovních vůdců a velmi složitých spirituálních návodů na život, které jsou poplatné své době a místo toho, aby přinášeli vysvobození z krysího závodu, svážou vás břemenem, pod pláštíkem nejsvětější a jediné pravdy. Působení vlka v rouše beránčím je rozpoznatelné vnitřním indikátorem harmonie, vyváženosti či životní lehkosti. Cítíte se momentálně svobodní, šťastní, lehcí, celiství, či vyrovnaní? Máte svobodu k projevení své autentičnosti? Nebo se cítíte nehodní lásky, zmatení, vyčerpaní a ubití dobou? Uvědomte si právě tyto indikátory na podkladě životního proudu a věřte, že pokud pochopíte jednoduchost podstaty stvoření a také vašeho spojení s Bohem, můžete změnit život ihned, sami, lehce a bezprostředně, když to pochopíte a rozhodnete se pro jednoduchost osobního napojení na Zdroj života. Je to jako vstup do ráje blaženosti, kde jste milováni a máte vše, po čem jste toužili. Je to jako splnění neuvěřitelného snu, který jste si odpírali, v důsledku zotročení životem v zajetí.

Pravda osvobozuje

Časem vše – každý podvod - vychází najevo, a to obzvláště v dnešní době, kdy energie Lásky, změny a svobody lidstvo postupně zastavily a nasadily trojského koně systému zotročení. Celý tento Matrix s jeho systémy je podvod za účelem zneužití energie člověka. Systémy se zhroutí a vy to můžete přežít s lehkostí. Pravda je skála, která zůstane, když budou odplaveny nánosy písku a temného bahna. Je to jednoduše fyzikální zákonitost, která je nevyhnutelnou součásti „teorie všeho“. Je jen jedna Pravda, filosofie i síla, prostupující vším. To je jediný Bůh, v kterém je vše, co JE. Přesto však existuje nespočet různého vidění téhož a přesto existuje nespočet nižších bohů, kteří si hrají na toho Nejvyššího. To je princip tohoto světa. Vše bylo doposud ve tmě iluze, a vy nikdy nemáte žádný jiný nástroj k poznání, než vaše subjektivní hodnocení. Teď přišla doba, kdy můžete vystoupit z referenčního rámce duality, pokud toho máte už opravdu dost. Trojrozměrný svět je referenční soustavou vnímání, která nám pomáhá, od něčeho se odpíchnout. Je to, jako byste na svou totálně prázdnou pracovní plochu umístili tři osy a začali modelovat… Vynesete do souřadnic různé roviny života. Dobré a zlé, černou a bílou, nahoře a dole, mužství a ženství, či upřímnost a lež. Kdybyste totiž osamoceni pluli v prázdném prostoru, kde nemáte ani hvězdy, ani gravitaci, ani jiné objekty, byli byste klidně hlavou dolů a vůbec byste si to neuvědomovali. Pojďte s námi společně umístit průsečík os (x, y, z) a zamyslet se k čemu to všechno trápení tady bylo. Pojďte nalézt jednoduchost za vší složitostí. Pojďte ze všeho vyvodit praktický závěr - podstatu. Pojďte pochopit, jednoduché principy, které jsou za vším zmatkem, abyste si oddechli a propustili životní křeč. Pojďte si dovolit uvěřit, že z Lásky vše povstalo a vše se k ní navrací. Pojďte se znova utvrdit, že Láska je Bůh a Láska je jediné, co JE, a jediné, co vám stačí k dokonalé svobodě. Láska je alfou i omegou. Ačkoli jsou naše články dlouhé, jsou plné naděje a ne břemen. Pokud někdo hledá osvícení, bude je hltat. Ti co si však potrpí na složitých vzorcích, naučených definicích a dogmatech, ti je rychle zavřou… Rozhodněte se sami, jestli v sobě chcete nalézt naději a lehkost, anebo jestli chcete, aby vás bolela hlava z nekonečných složitostí, které vám přidají na vší vaší zátěži. I kdyby náš článek vypadal složitě, jeho cílem je podpořit víru v „jedinou potřebnou věc.“

Fraktální nekonečno

Když Boha – vše co existuje a nekonečný Zdroj energie, znázorníme jako kouli, pak každý jednotlivý bod uvnitř koule je naplněný stejným potenciálem, propojeným s celkem. V Bohu je tedy obsaženo mnoho vesmírů, ve vesmírech, které vypadají z povzdálí jen jako nahuštěné tečky, je po přiblížení nesčíslné množství galaxií, vypadající jako hustá soustava teček. Když si jednu z teček přiblížíme, pak se dostaneme do galaxie mléčné dráhy, vypadající z povzdální jako velmi hustá soustava teček. Když si jednu tečku přiblížíme, pak zjistíme, že se jedná o sluneční soustavu, plnou teček, jako to vidíme na hvězdné obloze. Po přiblížení jedné z teček, se dostaneme na Zemi, obsahující neskutečně hustou síť teček v podobě rozmanitého života. Vybereme si jednu z teček a přiblížíme si ji, abychom zjistili, že je to člověk. Člověk je po přiblížení tvořen hustou sítí teček – buněk a pak molekul a molekuly jsou po přiblížení tvořeny hustou sítí atomů, atomy jsou po přiblížení tvořeny rotujícím polem elektronů na oběžných drahách kolem vnitřního středového bodu, v němž je nesmírná singularita. Obdobně jako galaxie a jako sluneční soustava. O atomu věda prohlašuje, že je tvořen prázdným prostorem a rotující soustava elektronů je spíše myšlenkou, či tendencí, než hmotou. Navíc subatomární částice nesmírně rychle vibrují. S velkou frekvencí mizí a objevují se. Elektrony sami rotují, kolem své osy. Mají tedy pravotočivou, anebo levotočivou orientaci a kladný či záporný spin, který je kolmým vektorem na směr rotace. Každý z elektronů obsazuje nějakou úroveň oběžné dráhy - orbitalu a jejich celkový počet v atomu záleží na struktuře atomu chemického prvku, jehož je součástí. Každopádně je jisté, že do každé z úrovní stvoření je vepsán jednotný vzorec a princip, který vytváří světy od těch nejmenších, po ty nejrozlehlejší.

Fraktálová struktura stvoření, obsahuje tolik úrovní směrem dolů i směrem nahoru, že člověku není umožněno dohlédnout na konec. Stvoření se však vyznačuje sebe-podobností celku i nejmenšího detailu a dokonalou matematickou přesností, díky níž si z poznatelného, lehce odvodíme i to nesnadno poznatelné. Z fraktality však vyplývá, že i tečka, jevící se nám jako nic, může obsahovat celé světy a úrovně a vzhledem k tomu že k tečce - hvězdě, kterou vidíme na obloze jen tak nedoletíme, pak zbývá uvažovat nad tím, jestli klíčem k poznání Boha není tečka našeho vlastního středu, uvnitř našeho srdce, jak to uslyšíte prakticky ze všech náboženských směrů a duchovních autorit od nepaměti. Najít svůj vlastní střed je cestou k nalezení rovnováhy.
Prostor nekonečné hustoty, umožňující fraktální úrovně nazývá věda vakuem, či kvantovým prostorem, ezoscéna ho nazývá Vortexem, Zdrojem či Vesmírem a my ho nazýváme Božím Duchem. Je na místě také připomenout, že celý svět nekonečna, je jako množina, obsahující podmnožiny. A Bůh je tak obrovská množina, že množství podmnožin je pro nás nepředstavitelné. V určitém řádu se nám prostě podlomí kolena a vzdáme hru na počítání, protože člověk se musí vrátit ke svým vlastním podmnožinám, pokud má být šťastný.

Prostor architekta

Universum si můžeme představit také jako 3D modelovací prostor grafického programu architekta, který při největším oddálení svého modelu vymodeloval jednoduchý princip konceptu města. Při větším přiblížení tento koncept promítl do obytné čtvrti i do průmyslové zóny. Při dalším přiblížení kolečkem myši vidíte, že svůj životaschopný koncept a osobitý styl promítl i do jednotlivé budovy. Při dalším přiblížení vidíte stejnou ruku i v dispozici jednotlivých podlaží a při dalším přiblížení uvidíte, že jeho myšlenku odráží i způsob upevnění každého vrutu. Ačkoliv byste řekli, že každá úroveň je jiná, přesto nalézáte stejný princip a jednotící myšlenku za vším. Je to proto, že dobrý architekt ví, že vše souvisí se vším a v jednoduchosti je krása, která vykvétá do všech směrů. Program architekta vám umožní vidět model z ptačí perspektivy jako tečku a umožní vám také ponořit se do nejmenšího detailu, který připomíná atomární strukturu. Zdá se, že je to prostor nekonečných možností, umožňující zobrazit neskutečnou škálu tvarů a barev, i když se prázdná plocha obrazovky jevila zprvu ničím. I prostor Božího Ducha je nekonečně dělitelným (alespoň z naší perspektivy) a obsahujícím tolik vše -prostupující energie, že i to, co se nám jeví jako bezvýznamná tečka, zásobuje energií celé průmyslové město. Proto tvrdíme, že i v tom nejmenším bodě našeho středu existuje energetické a komunikační spojení s Bohem a také informace o celém prostoru.

Prostor, ve kterém existuje náš vesmír a další vesmíry, uchovává informace o každém detailu v každém světě a dimenzi. Vše totiž letí vesmírem v obrovském pohybu a rotaci a zachovává vlákno stvoření, jako datovou linku otištěnou na krystalické mřížce Universa. A tak jako informace o každém rozsáhlém projektu najde architekt ve svém počítači, tak detail každého vašeho života je vepsán do informačního pole Ducha stvoření a vy k němu jednou dostanete přístup. Postupně směřujeme k odhalení podstaty krystalické mřížky - plátna životního prostoru - umožňující zobrazení nekonečné palety stvoření životních forem, na základě jedinečné frekvence a vibrace.

Filosoficky o nekonečnu

Nekonečno je tím, co je z pohledu pozorovatele nepostihnutelné. Pokud pozorovatel nahlíží za horizont událostí, dříve nebo později se dostává do stavu, kdy je pro něj již cokoliv viděného nerozlišitelné. Například přímka končí v nekonečnu, protože nemá ohraničený konec. Je lhostejné, jakou optiku použijeme ke zkoumání. Ať nahlížíme jakkoliv sofistikovaně, vždy se dostaneme do bodu meze rozlišitelnosti, kdy již nejsme schopni uvidět nic více, a přesto nemůžeme říct, že jsme našli konec. Pro každou další změnu hlediska pozorovatele se horizont událostí posouvá jinam. Pojem nekonečna vždy souvisí s hlediskem pozorovatele, a tudíž je pojem nekonečna relativní. Pro mravence bude viditelný horizont události značně menší než pro člověka. A pro kosmonauta bude značně větší než pro příslušníka přírodního národa. Nekonečno nikdy nelze definovat absolutně. Je vždy relativní. A stejnému principu odpovídá lidské vnímání. Je vždy subjektivní. Neexistuje objektivní realita, protože nikdo z lidí se není schopen vyprostit ze subjektivity svého vnímání. Nikdo nikdy nebude vidět svět jinak, než objektivem, který mu zprostředkují jeho vnitřní receptory a žádné receptory nebudou zobrazovat realitu jinak, než tím, jakým programem jsou vybaveny.
O nekonečnu tedy můžeme říct jen to, že jde o evidentní přesah možností vnímaného, který se může zvětšovat jak ve směru odstředivém, tak ve směru dostředivém. Ve směru odstředivém je horizont událostí spatřován v kvantitě a ve směru dostředivém pak v kvalitě. Pro rozšíření hlediska nerozhoduje směr pohledu, ale schopnost optiky. A z toho vyplývá závěr, že pokud se hustá hmota snaží nalézt nekonečno, je to něco jako když by se člověk vydal prozkoumat vzdálené galaxie na žebřiňáku taženém párem volů. Pokud nezmění technologii, nikdy nerozšíří svůj horizont událostí a definici nekonečna.

Proměna vnímání

Lidské vědomí, které stoupá po žebříčku úrovní, je schopno stále přesněji vnímat rozsah nekonečna. Čím více je plnosti ducha v člověku, tím více chápe sám sebe, druhé, svět, ale také Boha. Plnost ducha stoupá s narůstajícím vědomím a vyšší míra ducha chápe vyšší Pravdu, jevící se tělesnému pojetí, jako nesmysl. Čím více se přesouvá síla vědomí z mozku do duchovního středu – do ducha, tím vyšší slupku Pravdy je člověk schopen vidět. Jde o přechod z živočišného jednání skrze pudy a omezeného tělesného vnímání, do stavu vyššího, kdy jsou smyslové impulzy ovládány silným duchem a duch zjevuje vyšší, dosud skryté smysly. Postupně člověk přechází z linearity k nelinearitě vnímání, a to se dá prakticky znázornit tak, že nejprve se považujeme za oběť okolností a jednáme reaktivně. Máme dojem, že nemůžeme nijak ovlivnit to, co se děje v našem životě a o to více se musíme bránit. Se vzrůstajícím vědomím, přecházíme do role vědomého hráče divadla, následně se odevzdáváme proudu hry a vnímáme, že hraní té hry stojí čím dál méně úsilí. Zatím co dříve hledající dřel, aby hrál dobře, teď už je s ním tančeno a hra se stává více zábavou a naplněním, než úsilím. Bůh je najednou tanec a s člověkem je tančeno. A postupně se objevují záblesky vyšší pravdy, která je více než viděna spíše zakoušena. Ztrácí se rozhraní mezí vnímaným a vnímajícím. Ze dvou je rázem jedno a totéž. Až dokud se záblesky tohoto vnímání neustálí na jednotě. Začíná uvědomění, že jáství odděleného hráče byla iluze vnímání. Vytrácí se rozdíl mezi hráčem a hrou a mezi hráčem a celým divadlem dění. Vyšší vědomí náhle vnímá vyšší Já, které je stabilním klidem divadla dění. Už není hráčem, ale prostorem dění, který vše obklopuje.

Jak se hmota v člověku produchovňuje, mění se jeho hledisko a tudíž i nástroje vnímání. Čím větší podíl vnímání přebírá duch člověka, tím blíže splývá s Bohem a realizuje jeho vyšší nelineární náhled. Až teprve záblesky zakoušení této vyšší míry ducha je možno zakoušet, co je to věčnost a co je to nelokálnost ducha, který nemá ohraničení, prostupuje vším a spojuje všechno se vším. Vše z Něj vychází a vše se k Němu vrací, což symbolizuje znak pro nekonečno.
Duchovní pochopení je limitou vnímání, blížící se k nekonečnu.  lim n  (n→∞). Přičemž n je mírou ducha. Marně budete tělesnému myšlení vysvětlovat nekonečno, či věčnost – neexistenci času. Marně bude chtít chápat nelokálno. Až teprve uskutečněním prožitku nelineárního bytí se dostavují záblesky vyššího uvědomění. A čím více duch roste, tím častější a delší jsou záblesky uvědomění, dokud se ze záblesků nestane trvalé Světlo světa.

Božství člověka

Pro farizejský – tělesný pohled na duchovno, je rouháním myšlenka, nazývat člověka Bohem. Lidská nedokonalost je něco jako nedostatek Světla, kterému se duše – část Boha vystavila za účelem transformační zkušenosti. Vyšší vědomí si uvědomuje, že platí jak to, že člověk je nedokonalý hříšník, tak i to, že je malou částí Boha. Duchovní cesta je o odkládání temnoty – hříchu a znovunalézání Světla. Vědomí člověka nejprve tápe ve tmě zcela účelně. Záměrem vtělené duše je totiž porozumět celému spektru duality. Od temnoty až po plné Světlo. Tápání v nevědomosti vzbuzuje touhu duše a hledání Světla. Touha duše je magnetismem, který k ní přivádí odpovědi v důsledku zákona přitažlivosti. A pro ducha existuje jediná možnost transformačního poznání. Zkušenost prožitku. Duch se transformuje zakoušením. Duch zakouší utrpení duality, které vzbuzuje touhu po vzestupu a touha ho přivádí do vyšších stupňů osvícení. Čím více je hmotné produchovněno – prosvíceno Duchem, tím více je nasáváno magnetismem Lásky do svého středu a tím více pochopení a nadhledu realizuje.

V následujícím článku s názvem Geometrie nekonečna, budeme pokračovat v tomto námětu vizuálně. Ukážeme si úvod ke geometrickým útvarům zobrazujícím nekonečno a jejich propojením s univerzálními vzorci života.