Symbolickou nápovědu ohledně duchovní cesty člověka, nám poskytují klasické pohádky. Již od útlého dětství nás vyučují autoři pohádek příběhy, které plynou z inspirace vyšších světů. V pohádkách je láska tím nejdůležitějším a prostý Honza s dobrým srdcem vítězí, když jde hledat svou princeznu, spíše než vyzbrojení a urození rytíři. Objektem lásky je princezna vězněná drakem a cesta za jejím vysvobozením je velmi dlouhá a plná nebezpečí. Pojďte s námi prozkoumat hlubší význam tohoto příběhu, který se z pohádek přenáší do reálného života a odhaluje také význam důležitého biblického proroctví.

Jak šel Honza do světa

Duchovní probuzení je počátek cesty. Jako by se český Honza, spící za pecí, rozhodl, že půjde na zkušenou do světa. Člověk, který se probudil, si uvědomil, že musí změnit svůj život a začíná si uvědomovat sama sebe. Přestává být obětí systému, obětí slepé poslušnosti, obětí bezmoci, obětí omezenosti zlaté klece komfortní zóny. Začíná chápat, že je příčinou své prožívané reality. Sebezpytování je usebráním, které vede k prozkoumávání vnitřního světa, uvědomování si hlasu své duše a vnitřní pravdy.
Pohádka je vnější symbolikou, abychom po probuzení pochopili, že materiální symboly – projevený svět forem - nám demonstrují proces duše, který máme uskutečnit v sobě. Nic ve vnějším světě není skutečné, trvalé a ani není příčinou trvalého štěstí. Naopak, láska prýštící z otevřeného srdce, je vším naším bohatstvím.

Český Honza představuje vědomí, které si uvědomilo, že ačkoliv mu rodiče poskytli výchovu, obživu i vzdělání, tak nemůže být ve zlaté kleci a za pecí věčně. Svět je veliký a základy, které člověku poskytl ďáblův svět s jeho vzděláním, náboženstvími a omezeními měli svou platnost jen po určitý čas a jsou značně omezené. Bláto tohoto Bohu odcizeného světa, jsou vhodným prostředím, aby v něm vyklíčilo semínko stromu života a nevábně vonící humus je ideální, aby poskytl živiny potřebné k jeho růstu. V životě stromu však nastává období, kdy již pevně stojí a vzhlíží k výšinám. Na pořadu dne už není ukotvení v základech, ale rozvoj vzdušné koruny, rozkvět a sladké plody. Na mapě vrstev vědomí – eonů, vidíme spodních pět modrofialových eonů a překrývání šestého a sedmého eonu, jako úroveň vědomí, které se probouzí z nevědomosti a chystá se na duchovní cestu poznání. (Viz. obrázek pod odstavcem) Honza vyráží do světa a je před ním ještě sedmero hor, sedmero jezer a sedmero království. To je sedm vyšších eonů, které končí v třinácté komnatě, kde je uvězněná princezna. Honzova cesta je výstupem vědomí po vzestupné spirále vířivého proudu, ústícíhoí do středu duše. Skrze dvanáct bran vězení chaosu a po nalezení osobního středu, se zcela mění paradigma reality. Dvanáct kvantových stavů elektromagnetických frekvenčních hustot našeho 3D světa, je dvanácti úrovněmi vědomí, které vrcholí nalezením třinácté úrovně – vnitřního Krista. Všechny kruhové obrázkové modely, které v tomto článku používáme, vyjadřují jednu a tutéž metafyzickou realitu z různých hledisek. Univerzální fraktální vzor, je platný od mikroúrovně, až po vesmíry, o kterých ještě nemáme ani ponětí, že existují uvnitř Boha.
Toroidální elektromagnetické pole – duše člověka, je propojeno se svislým, vířivým proudem božství. To bylo vysvětleno v předchozím článku s námětem: Co by udělala Láska? Pro názornost používáme tuto sféru duše, umístěnou do dolní poloviny koule – dolního zrcadlového světa chaosu.

Mezi keltským stromem života a naší mapou vědomí existuje významná souvislost, která je zřejmá z obrázku pod textem. Strom znázorňuje růst semínka božství v blátě duality. Vysvobozením z duality a dosažením plnosti ducha má strom-duše vědomou svobodu tvoření a může plně realizovat svou touhu tvořením ve vyšších světech a nebo se zaměřit na pomoc světům nižším. Větve mohou sahat nahoru i dolů.

Pohádkový Honza není vyzbrojen brněním, mečem, ani urozeným původem. Jeho jedinou zbraní je dobré srdce a touha po lásce. Nezná cestu, ale má prosté oko a jednoduché myšlení. A tento přístup stačí k tomu, aby porazil na své cestě věhlasné rytíře s jejich urozeným původem, nejvyšším vzděláním a královskou výchovou. A to potvrzují i slova Ježíše Krista:

Tak život sám zjevuje, že prostota, návrat k dětské jednoduchosti, přímosti a nezkaženosti a touha po lásce, vítězí nad majestátností, učeností, tituly a hodnostmi. Honza jde za hlasem svého srdce, které způsobuje, že se nevzdává a nejen to. Získává také nápovědu duchovních přírodních bytostí. Skřítků, víl, vládců vody, luk i lesů a dokonce získává schopnost rozumět řeči zvířat. Příroda ožívá a zjevují se mu dévické přírodní bytosti. Duch stvoření ve všech svých rozmanitých podobách k němu promlouvá, zatím co zaslepenci v brněních nic nevidí, ani neslyší a rozumové důvody jim velí nezajít příliš daleko, neztrapnit se a dát na všeobecné veřejné mínění. Pro urozené myšlení nic jako nadpřirozené bytosti neexistuje a jistota vlastní bezpečnosti je důležitější, než vykročení z komfortní zóny.

Období 40 dní

Čím vyšší úrovně vědomí dosahujeme, tím jsou pro nás nápovědy viditelnější a jasnější. Dokud nepřijde období čtyřiceti dnů a čtyřiceti nocí, kdy Honza putuje vyprahlou, otrávenou a pustou krajinou, bez živáčka, bez potravy a bez vody. Čtyřicet dní je symbolem zkoušky – nástrahy na cestě. Číslovku 40 nelézáme v Bibli například při čtyřicetiletém putování izraelského národa pouští, před vstupem do zaslíbené země. Po čtyřicet dní se Ježíš postil na poušti před zahájením své duchovní služby atd.
Energie čísla čtyřicet je pro hledajícího symbolem temné noci duše - Jobovy zkoušky - kdy ho opouští nápovědy, vše co doposud fungovalo, selhává, a zůstává pouze hlas srdce, toužící po lásce. Je to období, které hledajícího hluboce prověří, odstraňuje zbytky ega a staví ho před jedno jediné východisko, kterým je Láska. Období 40 dní pramálo souvisí s lidským pojetím času. Není to délka času, ale energetický proces. Je to kvantová vzdálenost stavu vědomí minulého a toho nového, vyššího, které se zcela ponořilo do Lásky – Boha, jako jediného životního východiska. Jestliže v minulosti Honza umíral touhou po Lásce a to mu dalo sílu překonat všechna úskalí, tak po období čtyřiceti dnů vychází proměněný. Jediné, co mu pomohlo úspěšně zvládnout to nejhorší, byla schopnost lásce se odevzdat a tím se zevnitř hluboce proměnit. Opřít se o ni a prožitkem – zakoušením - realizovat únik do Lásky, jako jediné bezpečné výšiny a útočiště věrných. Kdo počítá konec a začátek lidským metrem, ten se nikdy nedopočítá. Období čtyřiceti dnů může trvat týdny měsíce i roky. Je to období zdánlivého zmaru, nicoty a utrpení, ale na jeho konci je osvícení a hlubší spojení člověka s Láskou – Bohem. Je to velké prohloubení víry, při kterém došlo k tomu nejhlubšímu nasátí vírem Lásky, jaký doposud hledající prožil.

Hrdina zvítězí

V nehostinné krajině temnoty, kde ptáci nezpívají, květy nevoní a nikdo se neraduje, nalezl Honza svou princeznu zakletou a vězněnou drakem v třinácté komnatě. Porazil v boji sedmihlavou saň – sedm kvantových úrovní vědomí ďáblova světa – a stal se hrdinou, který prokázal svou kvalitu tváří v tvář odporu. Když všechno selhalo, falešní přátelé ho zrazovali, rozkoše světa ho lákaly a srážely zpět, tak se nevzdal a jeho touha po lásce zvítězila. Nalezl úzkou a stísněnou cestu do zakleté pevnosti. A to proto, že se ptal: „Co by teď udělala Láska?“. Viděl svou princeznu – lásku, uvězněnou a zakletou a zatoužil ji osvobodit i za cenu vlastního života. To představuje proces, kdy nám fantomová identita ega vykresluje hrůzné scénáře a může to znamenat, že budeme mít dokonce strach o život, o zaopatření, o děti apod. Ego se nezastaví před ničím, čím by si zachránilo svůj život. Staví nám před oči démonické obrazy zkázy a vytváří fantomovou realitu strachu. Ego je iluzorní identita v iluzorním světě. Přelud – iluze zkresleného vnímání. Kdo je odvážný, na své cestě se nezalekne, neohlédne se, nebude sloužit démonům, rozpozná strach na pozadí svého myšlení a postaví se mu čelem. Strach je neexistující – uměle vytvořený - scénář zotročení. A hledající se musí na své cestě ptát, co skutečně motivuje jeho činy. Je to strach, anebo je to odvaha? A když rozpoznáváme za svými motivy skrytý strach, nepodlehněme. Každý, za jehož nejskrytějšími pohnutkami je strach, nedokončí cestu, princeznu nevysvobodí a skončí ve spárech nepřítele - ďábla. Ptej se sám sebe. Proč stále setrvávám na stejném místě, kde se mi nelíbí? Proč ještě otročím těm, kdo mě vykořisťují? Proč nikdy nevykročím z komfortní zóny? Proč si nechávám líbit ponižování? Proč se nechávám energeticky vysávat a znásilňovat? Proč nemohu mít vlastní názor a vlastní cestu? Proč nemohu být jedinečnou individualitou, a někdo mě nutí do uniformity? Proč jsem podlehl krysímu závodu a nemám čas na bytí? Jsem jako hrdina, anebo jako strašpytel? Odpověď je jednoduchá. Něčím mě drží v zajetí. Některá z dvanácti bran chaosu je pro mě zatím nepřekonatelná. Moje fantomové já vytvořilo fantomový scénář, kterého se bojím! Moje skutečné Já doposud nedostalo příležitost dokázat, že Láska je mnohem mocnější, než všechny fantomové strašidla. Lásce - Bohu jsi nedal příležitost, aby dokázal, že vždy stojí při tobě, když se chceš bít za Lásku. Láska je jedinou realitou. Strach je uměle vytvořená iluze. Buď hrdinou, postav se tomu čelem a uvidíš, jak ti přijdou na pomoc vyšší bytosti. Následuje schéma vědomí, která se rozhoduje projít skrze vlastní strach.

Překážka - systémy víry

Jen ten, kdo se plně odevzdá víru Lásky s pevným vědomím, že Bůh je Láska a Láska je Světlo – jediná existující Skutečnost, ten nalézá úzkou a stísněnou cestu života a dosahuje srdce princezny a spolu s ní také polovinu království. Dosáhneme-li vysvobození své Lásky, získáváme vše. Trvalý pokoj, radost, hmotnou prosperitu, uznání, a naplňujeme celý smysl lidského života.
Náboženství a duchovní spolky, jsou systémy víry. Podobně jako systémy filosofie a politiky. Služebníci systémů se staví do rolí urozených a chrabrých rytířů a nevidí, že jsou ve svém brnění nehybní, nemotorní a omezení. Ucházejí se o nevěstu z nesprávných pohnutek. Myslí, že je automaticky nominuje jejich u-rození. Systém, který zdědili po rodičích, či velkolepost jejich myšlenek. Vytvářejí lidský koncept – propagandu, za kterou stojí člověk. Byť mají ty nejlepší úmysly, diktují stoupencům své jediné pravdivé vidění světa a tím je uvězňují. Nepřijímají svobodu a individualitu jedince, se kterou je stvořen jako jedinečný a neopakovatelný. Zpravidla nesouhlasí s tím, že jsou tisíce cest k Bohu a k Pravdě, a každý má právo na svou jedinečnou zkušenost. A tím všechny systémy odmítají přirozený vývoj a přirozenou školu života. Jsou to nepřirozené – umělé odchovy. Uvězňují stoupence v jediném oboru, či v jediném stupni vzdělávání a dělají z něj vězně svědomí, když zakazují jiné přístupy a nazývají je hříchem, či odpadnutím od Pravdy či od Boha. Systémy nikdy nebyly Boží vůlí. Stvořil každou bytost jako svobodnou a dokonale zapadající do živé přírody. Člověk ovládaný ďáblem vytváří umělé, technicky orientované přístupy a prostředí. A proto dnes planeta Země lapá po dechu, a brání se dalšímu znásilnění.

Nemít dokonalou volnost je stejné, jako když orla připoutáte provazy ke kůlu. Ačkoliv má okruh, kam může trochu vzlétnout, přežije sice, ale nikdy se nenaučí vystoupat do výšin za pomocí vzdušného víru a přirozeně se nechat unášet proudem bez úsilí, jako tichý stín. Nikdy se nenaučí přirozeně lovit a přirozeně splynout se zákony Universa.
Proto by i hledající člověk měl být zcela uvolněný z pout manipulátorů, systémů a zotročujícího nátlaku. Jedině tak ho nasaje vír bezpodmínečné Lásky a o víře nebude jen přemýšlet, ale hluboce ji prožije povznesením na duchu a totální změnou vnitřního paradigmatu. Zaujaté pozice mysli jsou přesvědčením – svěrací kazajkou a paralýzou bojovníka. Zatím co modlitba, meditace, či jakýkoliv druh zpřítomnění, je cestou z uvěznění. A následná otázka: „Co by udělala Láska?“ je odevzdáním se do vlivu magnetismu duše, spojené s Bohem.

Lidské systémy již nebudou ovládat budoucí věk Božího království. Člověk bude jedinečným, svobodným a individuálně napojeným na Boha. Bůh se stává každému vším, pokud si volí Lásku jako jedinou odpověď. Proto se ďábelské systémy obchodu, politiky či náboženství právě hroutí a království Boží patří vyvoleným Nejvyššího. Těm, co se nominovali skrze své srdce plné lásky. Těm, co se ještě doposud jeví maličkými, jako „hloupý Honza“. Kristovými ovečkami, které se zdají neurozené a naivní, ale vědí tu jedinou potřebnou věc. Vědí, že ať se děje cokoliv, musí se držet Lásky. I když neví kam jdou, ví, že jejich pastýř je ochrání a ponese je ve svém náručí. Utrpení zkoušek dovádí hrdiny zpět, ke své duši, do dětské jednoduchosti, prostoty a upřímnosti. Docházejí k jedinému východisku duše. K Lásce, která je vším co mají. A Bůh jim dává vše, po čem touží jejich srdce. Ruku princezny a podíl na jeho království. Láska je klíčem k vyššímu obdarování, než jaké si kdy dokázali představit. Je vše převyšující cestou a naplněním podstaty duchovního zákona. Neexistuje nic, než Láska samotná.

Máme to, čím sami jsme

Naše přání se plní, jestliže jsou myšlenky na vysněný cíl doplněny také prožitou emocí. Emoce zesiluje elektricitu myšlenky a dává jí magnetickou přitažlivost a když se spojuje elektricita s magnetismem, přináší to projevenou elektromagnetickou frekvenci projeveného světa forem. A toto harmonické spojení ovlivňuje ducha a Bůh je Duch. Elektromagnetismus, který vyzařujeme, se nám zrcadlí v tom, co odráží okolní svět zrcadel.

Když se dotazujeme, co by udělala Láska, pak se spojujeme s duchem Lásky. Bohem. A Bůh manifestuje naše touhy. Když jsme v souladu s Bohem, jsme středem víru – žitou vírou, která je příčinou splněných přání. Nepotřebujeme vůlí přitahovat do života vysněné věci a nepotřebujeme pracovat na lásce. Ba právě naopak. Úsilí to ruší. Potřebujeme žít ve stavu JÁ JSEM LÁSKA a v důsledku toho, co jsem, jsou ke mně všechna má přání automaticky přitahována magnetickou silou. Z veškeré životní složitosti se stává osvobozující lehkost bytí stavu JÁ JSEM LÁSKA. A to je jediná potřebná věc, ke které již není třeba nic přidávat. Vše ostatní je nám totiž automaticky přidáno. Prosperita, moudrost, klid, naplnění i věčné, přítomné bytí, či bdělost. Vše co se nám v životě děje je důsledek toho co JÁ JSEM. A dokonalost 3D reality tohoto světa spočívá v dokonalém zrcadlení a náhledu a odrazu toho KDO JSEM. A kdo tu školu života pochopí, ten se stará na prvním místě jen o jediné. O to, aby se stal tou nejkrásnější verzí toho, kým může být. Tak se hledá nejprve království Boží.

Princezna a polovina království

Láska je princeznou, dokud není vysvobozena. Nalézá ji ten, kdo ji intenzivně niterně hledá. Pokud ji hrdina vysvobozuje, stává se králem a ona jeho ženou a přijímají společně podíl na království Otce. Honza vydávající se do světa je symbolem probuzeného vědomí, které nalézá spojení se svou duší v cestě do svého nitra. Volí si Lásku i v těch nejtěžších zkouškách a obětuje celý svět ve prospěch Lásky. Vítězí nad drakem, když se nenechá strhnout a uvěznit fantomovou realitou ďábla. A tento pohádkový konec je celoplanetární vzestup, odehrávající se multidimenzionálně v xD realitách. Na naší planetě dochází u hledajících ke spojení duálně rozdělených polarit, a toto spojení produkuje třetí, vyšší a jednotnou energii. Svislý proud tachyonových částic, navracejících duše do Božské, nerozdělené Lásky v království Božím, proudí do lidské duše svislým tunelem a oživuje ji k životu věčnému. Tak se splétá trojitá šňůra.
V biblických obrazech knihy Zjevení Janovo, přijíždí Kristus jako král a vysvobozuje svou Nevěstu uvězněnou drakem. Mužsky orientovaný svět se v této době proměňuje tím, že se mnoho otroků -vězňů draka, probouzí do vyššího vědomí Lásky a nacházejí spojení se svou duší. Kristovské energie způsobují velký přerod vědomí. Na atomární úrovni dochází vlivem působení kristovských sil k odstranění omezujících pečetí. Všichni, kdo se obrátili a vítají Krista, jako hvězdu ve svém srdci – novou duchovní realitu, jsou tělesně proměňování změnou DNA, ze dvou vláken, zpět na dvanáctivláknovou strukturu.

Žena oděná sluncem

Nejvyšší Bůh je trojicí - Otec Syn a Duch. Je Sluncem a zastřešující sférou, ve které se drama a porod duality odehrává právě v těchto dnech. Rodí se nová realita – vyšší svět – Boží království na Zemi. Žena stojí na místě Božího středu – tam, kde dochází ke spojení těla a duše a kde působí povznášející vír antigravitační síly Lásky a věčného života. Korunu z hvězd způsobuje energetický vír procházející shora dolů jako paprsek. Žena je symbolem Lásky uvnitř celistvosti Božství. Pro duálně rozdělený svět se Bůh - Syn rozděluje na mužství a ženství. Aby mohla být Eva vzata z Adama, musela být nejprve v duchovním světě vzata nebeská Eva z nebeského Adama – Krista. Žena znázorněná ve vidění je Matkou první lidské dvojice a také nebeského stáda duší organizovaných do dvanácti kmenů. Tak jako je dvanáct hvězd na její hlavě, symbolizujících vítězství nad dvanácti eony chaosu. Vítězí Kritus král a vítězí také jeho Nevěsta. S příchodem kristovské vyšší energie v současných dnech začíná na Zemi nový věk Lásky. Lidstvo se duchovně pozvedne spojením se svou duší a vstoupením do vyšší oktávy stvoření přijímá zpět svou Lásku – Nevěstu. Dualita přechází ve vyšší Božskou Jednotu. Křik v porodních bolestech symbolizuje vzestup lidstva do vyšší, kristovské, nerozdělené energie, která je trojitou šňůrou božství. Na Zemi, stejně jako uvnitř duše člověka se tato realita rodí přijmutím porodních bolestí duality. Člověk musí přijmout všechny své strachy a vystoupat nebojácně skrze ně, nahoru ve vědomí, aby umožnil proudu Božího Ducha svou transformaci. Společnost musí projít přes začínající nelehké období řady let přerodu společenského paradigmatu, kdy se staré systémy hroutí a nové se pomalu rodí. A nové zrození se odehrává nejen u člověka a společnosti, ale také u planety Země. Ta přechází výše spolu s člověkem a rodí vyšší 4D realitu po následujících tisíc let.

Nově zrozená energie na planetě je jako bezbranné dítě. Láska porodila kojence, který je kristovskými silami ochraňován, držen stranou. Oněch tři a půl času je potřebné období, kdy Kristovi andělé – vojska mimozemských vyšších světů - chrání křehký zárodek vyšší Lásky v srdcích hvězdných semínek – pomazaných následovníků Krista. Pustinou je Bohu odcizená realita 3D světa, jejímž centrem je pro toto období Česká republika.

Potomstvo ženy

Nevěsta, rodí své dítě pod ochranou velkého orla - Boha Behdeteje (Krista) – okřídleného sllunce. Pomazané a duchem vedené jedince, kteří při brzském prvním vzkříšení duší ožijí do své nebeské slávy. Přišli dobrovolně z vyšších světů, aby pozvedli lidstvo a sami zůstali uvězněni pod zámkem dvanácti bran – kvantových úrovní duality. Vysoké energetické změny oživí ty, kteří žijí v souladu se svým duchem a tito „živí“ vytvářejí obnovený Nebeský Jeruzalém, ještě po čas svého působení na Zemi. Stávají se silnou spojnicí nebe a Země, učiteli, kněžími a duchovními vůdci, pomáhající lidstvu přejít skrze „červí díru“ do vyšší oktávy stvoření. Vyšší fraktální úrovně stvoření. Tak již brzy budeme svědky, jak živí vedou mrtvé k pramenům vod života. A pozemské stádo duší bude mít ještě tisíc let na to, aby „ožili“. Týká se to těch, kteří se v tomto čase probudí a zahájí svou cestu do středu své duše, ke spojení s Duchem.

Nebeské stádo duší se po několik tisíc let rodilo na Zemi jako vyspělé duše. Duchovní vůdci, mučedníci, reformátoři, apod. Svět jich nebyl hoden a oni na Zemi více trpěli, než žili. Ve prospěch povznesení pozemského stáda se vydali do jámy lvové. Jsou to hrdinové, kteří se postavili čelem strachu, povznesli ducha světa a ukazují cestu k záchraně. Za své svědectví o Bohu byli pronásledováni už od dob Krista jako gnostikové. V Římě byli upalováni na hranicích jako podívaná pro dav. Ve středověku jako kacíři a čarodějnice. To jsou ti, kdo byli dle Janova vidění „popraveni sekerou“ zpravidla pod záštitou padlých představitelů církví a politických vůdců. Ti jsou dnes zvláště v oku ďábla, jak stojí v pokračování Janova Zjevení…

Země přichází na pomoc

Symbol reality chaosu je voda. Křesťanský křest ponořením do vody a vynořením, je symbolem nového zrození duše, které se děje skrze uvěznění ve vodách chaosu. Voda je základním médiem hmotné reality a zároveň také nositelem informací - vibračních hustot. Vychrlení vody ze chřtánu draka znamená, že ďábelské síly tohoto světa rozpoutají mediální kampaň, zákazy, či pronásledování proti synům světla – pomazaným duchem, nesoucím vibraci vyšších světů. Nové učení směřující do srdce a odmítající manipulaci, je již dnes trnem v oku manipulátorů, kteří chtějí lidstvo udržet v otroctví a nevědomosti, aby je mohli ovládat. Zjevení Božích synů, kteří povstanou v nové energii, přinese nadpřirozené schopnosti, léčení, jasnovidectví, prorokování, zhmotňování, odhmotňování, telekinezi a teleportaci… Běžnou realitu vyšších světů – domova Božích synů. Jak by mohli ti, co zotročili lidstvo dopustit beztrestně takové věci ve svém rajónu?
Země však spolupůsobí na plánu vzestupu a její řádící živly se postarají o to, aby všem bylo jasné, že se děje něco mimořádného. Země otevře svá ústa a pohltí své parazitické nepřátele, zatím co věrní budou schováni pod ochranou orlích křídel. Zásah planety proti vysávajícím parazitům se bude dít skrze živelné úkazy. Selektivně a cíleně. Nikdo, kdo se zcela odevzdal Bohu, není vydán na pospas dramatu Armagedonu a nikdy trvale nezemře. Kristova ochranná křídla vezmou věrné do úkrytů před nejhoršímy úkazy přírody podobně, jako pastýř bere jehňátko do záhybů svého pláště.

Měsíc pod nohama

Srpek modré barvy, který má Nevěsta pod svýma nohama představuje měsíc. Láska je tu znázorněna způsobem, zobrazení „na nebi“ = v duchovnu. Měsíc je umělé a duté těleso, vytvořené k určování času. Nejde o přirozenou planetu, ale umělou napodobeninu vyrobenou mimozemskými parazitickými civilizacemi. Sloužil donedávna jako základna těchto temných sil a z měsíce docházelo také k negativní duchovní manipulaci lidského vědomí. V dnešní době je již měsíc osvobozen od ďábla – symbolu sil strhávající duši do hmoty a podsvětí. Kristus již zvítězil nad ďáblem a uvěznil ho v propasti. Proto je měsíc symbolem uvěznění duše v realitě omezeného času a v sevřeních sil zvěrokruhu.

Žena, která má měsíc pod nohama je symbolem Kristovy Lásky, jež je v této době povznesená a nadřazená ďáblovu podsvětí. Vítězí nad ním – povznáší se nad něj – má ho pod nohama. Ďábelský vliv parazitů, ovládajících Zemi se rozpadá a vzniká vyšší realita, očištěná od silného manipulativního vlivu nejspodnějších pěti eonů podsvětí. To je zásadní posun nadcházejících let Armagedonu. Všimněte si prosím souvislosti modrého srpku měsíce na našem obrázku a tvaru pěti modrofialových eonů na mapě vědomí. Těchto spodních pět eonů je nejtemnějším bahnem nevědomí, ve kterém zakořeňuje strom života, a které již není schopno přežít na Zemi pod vlivem narůstající energie Lásky. Podsvětí mizí a spolu s ním ti, kteří si volí zůstávat v jeho moci. Ve vyšší realitě pozemského světa zůstává již jen sedm spodních eonů, stále ještě duálně rozdělených, ale již vědomých úrovní. To je způsob, jak kristovská Láska zbavuje zemi ďábelského vlivu a pozvedá tento svět nad úroveň podsvětí. Ti z pozemského stáda duší, kteří se probudili do vědomí, dostávají možnost dozrát během nadcházejícího tisíciletí, kdy lidstvu bude pomáhat svým vlivem Nebeský Jeruzalém. Nebeský Jeruzalém, v jehož středu stojí Láska – Kristova Nevěsta, je vysoká duchovní realita 5D světů, ze kterých sestoupila hvězdná semínka – pomazaní duchem. Narodili se jako všichni ostatní lidé a jsou od nich k nerozeznání, až do do období duchovní žně. Narůstající energie však pomalu působí zlátnutí klasů a infiltrovaní hrdinové se brzy začnou velmi lišit. Splní své poslání, když ukáží cestu ostatním a pak se vrátí do své nebeské slávy. A to je krásný konec pohádky vzestupu, který již byl stanoven.