Všichni touží po Lásce

Bůh je Láska a proto ta nejpřímější cesta k Bohu a osvícení je skrze hluboce prožívanou lásku. Ne lásku uměle vytvářenou úsilím, ale lásku živelnou, která člověka opanuje, když ví, jak se jí otevřít. Lásku, jako vitální energii, ze které je utkán svět. Mnoho lidí si dnes láme hlavu, jakou techniku použít, aby se plnila jejich nejhlubší přání a dosáhli kýžené životní blaženosti. Existují jasně poznané a známé zákonitosti vypovídající o tom, že věci, které si žádáme, přicházejí, pokud se naše nitro nachází ve stavu, který věrně odpovídá emočnímu rozpoložení, jaké bychom prožívali, kdybychom již vysněné věci měli. Jakékoliv lpění na výsledku se rovná zadržení proudu hojnosti, o kterou žádáme, a analogicky opačně platí, že pokud nepropustíme veškeré lpění na výsledku a nedostaneme se nejprve do stavu hluboké harmonie, brzdíme proud synchronicity, která k nám splněná přání přivádí.

Otázkou tedy je, jak docílit víry bez pochybností? Tedy toho, abychom dokázali zcela důvěřovat, že v plném odevzdání Bohu jsou plněny veškeré naše touhy. Odpověď si propůjčíme z Bible a v další části článku budeme zkoumat význam těchto veršů z pera apoštola Pavla.

Víra je základem

Slovo víra má kořen ve slově vír. Vír (angl. vortex) je místem našeho středu. Když si představíte to, co vědci nazývají černou dírou, dostanete se k principu, či singulárnímu bodu středu, kterým je tvořen každý prvek světa, jevícího se nám jako hmotný. Bod, ze kterého vše vyvěrá a vše se k němu zpět vrací. Materialisté říkají, že věří jen na svět, který si mohou osahat vlastníma rukama. Tato realita, vnímaná jako hmotná, je v podstatě to, co Holyvoodští tvůrci nazvali Matrixem. Ne nadarmo jim byla dána tato inspirace shora. Je na čase, aby již lidstvo poznalo vyšší pravdu o hlubší podstatě vnímané reality. Jednoduše jsme v podstatě duchy v zajetí materiálních forem. To znamená v zajetí naprogramovaného vnímání různých forem energie, které si naše vnitřní receptory interpretují jako materiální svět. Stejně jako v počítači můžeme být pohlceni virtuální realitou jen díky binárnímu kódu, složenému z pouhých jedniček a nul, podobně je i celý náš svět forem takovou virtuální realitou, založenou na dokonale přesných vzorcích.
Princip černé díry je vzorcem, který umožňuje, že z nekonečně hmotného bodu uprostřed buňky, atomu, či celé bytosti, proudí volná energie, rozdělující jednotný paprsek Božského světla do duálně rozdělených protichůdných rotačních toroidálních polí, obklopujících hmotný střed. To duální rozdělení spočívá v elektro-magnetismu. A elektromagnetismus je principem jin a jang. Asi tak, jako obal atomu, v němž rotují elektrony, obklopuje velmi hmotné a velmi nepatrné protonové jádro. A je známo, že 99,9 % z objemu atomu, je prázdný prostor. Pouze frekvence a vibrace velmi silně rotujících elektronů, obklopující singulární bod středu projektuje prostorový hologram, který se všem našim vnitřním receptorům manifestuje jako hmota, odpovídající všem zákonitostem Mendělejevovy tabulky chemických prvků.
Střed, ze kterého vyvěrají elektromagnetické vlny tvořící hmotnou realitu, je v podstatě velmi silně rotující vír, který roztáčí frekvenci elektromagnetismu a to znamená, že elektrony rotují takovou rychlostí, že je pro naše smysly nepostřehnutelná a vytváří stacionární obraz a iluzi pevného objektu. Podobně jako rychle rotující paprsky výpletu jízdního kola mohou budit dojem, že stojí na místě. Iluze vnímání spočívá ve frekvenční hustotě, či intenzitě vibrace částic, kterou si interpretujeme jako pevnou hmotu.

To, co známe jako energetické čakry, jsou právě takovými energetickými víry, ve kterých rotují dva protichůdné proudy elektromagnetismu. Esotericky bychom to mohli nazvat, jako průsečík dvou proudů hadí síly. Toto téma budeme ještě mnohokrát probírat z různých úhlu pohledu a souvislostí, protože je velmi rozsáhlé a náročné na vizualizaci.
Vraťme se teď ke slovu víra, které vychází z kořene slova vír. Vír je podstata, ze které vše vyvěrá a vše se k ní vrací a to ve velmi vysoké frekvenci a v různých etapách a fázích. Tento vír je multidimenzionální a dal by se přirovnat k nádechu a výdechu. V lidském pojetí je nádech a výdech velmi krátkou záležitostí, ale v globálním hledisku vývojových cyklů stvoření, trvá nádech tisíce let rozpínání vesmíru a výdech jsou tisíce let smršťování. To je nádech a výdech velmi nadřazených dimenzí – Nejvyššího Boha Zdroje všech vesmírů…
Uvažujme nyní o svém nejvnitřnějším středu, jako o takovém velmi silně rotujícím víru černé díry. Funguje na stejném principu, jako silně magnetické protonové jádro, kolem nějž vibrují vysokou rychlostí elektrony. Orbitaly rotujících elektronů tvoří kruhový obal atomového jádra – sféru. Pokud jsme svým vědomím mimo jeho střed, jsme silně unášeni vírem tornáda a prožíváme v životě silné drama. Tím více, čím více jsme vzdáleni od svého středu. A právě tak se nám jeví svět, pokud trváme na svých zaujatých pozicích mysli. Pokud tlačíme události, aby se děly podle naší představy a bráníme se čemukoliv, co se neděje dle naší představy, prožíváme drama svého životního příběhu, jsme na okraji víru, který způsobuje, že život je boj a vesměs trpíme. Okamžiky životní blaženosti jsou jen krátké a pomíjivé. Pokud však uvěříme, že všechno to drama je Božským plánem a způsobem, jak přimět duši, aby našla únik z utrpení skrze jediné možné východisko - skrze lásku – úzkou cestu vedoucí do skutečného života, pak se přestaneme bránit a necháme se magnetickým vírem nasát. Odevzdáme se životnímu proudu = Bohu s důvěrou a magnetismus víru nás přitáhne do našeho středu. A čím více jsme odevzdaní, tím více jsme ve středu, tím více se cítíme celiství a tím více se mění celkové paradigma našeho vnímání světa i podstata vnímané reality. Uprostřed černé díry se totiž zcela mění fyzikální zákonitosti, které jsme dříve považovali za nepřekročitelné. Vnímání času mizí a místo něj se dostavuje prožitek věčného bytí – věčný život. Ve svém středu se dostáváme do zorného pole, které je mimo chaos a z toho povznášejícího klidu vidíme jasně, že v boji s životním proudem jsme zmítáni iluzí, která zrcadlově převrací pravdu naruby. Dostavuje se uvědomění, že čas je jen iluze 3D reality. Člověk podstatně vnímá narůstající lehkost bytí. Uprostřed černé díry mizí také gravitace, a proto může autobus, či kráva létat volně vzduchem v síle tornáda. Tento princip využívají také ryby, které vyskočí i několik metrů přes jez proti proudu řeky, anebo čmeláci, či chrousti, kteří by dle zákonů aerodynamiky neměli vůbec létat. Antigravitaci ve víru využívají i létající talíře, ale to jsme už trochu odbočili…

Na obrázku výše vidíme půdorys toroidálního rotujícího pole, se znázorněním dvou opačných proudů siločar elektromagnetismu.

Smyslem symbolu JIN JANG je půdorysné znázornění sféry duše, která v realitě duality vnímá polární rozdělení. Duše ve hmotě je tedy názorným referenčním, výukovým rámcem. Je to realizace reality show, ve které se mísí dobré a zlé, noc a den, nahoře a dole, či láska a strach. Pokud duše bytostně poznává, že svět je relativní a polarity se stále přelévají, upouští od vzdoru a přijímá proměnlivost a pomíjivost světa forem. Lpění na dualitě nahrazuje proud vyšší Lásky, který proudí ze středu. Uprostřed směsice proudů se nachází svislý tunel, přivádějící proud Boží vitální energie ve kterém je vše. Bílé a černé kolečko uprostřed černé a bílé barvy je symbolikou relativity stvoření a plně koresponduje s energetickým modelem duše. Největší názornost poskytuje 3D model, vytvořený teoretickým fyzikem Nassimem Harameinem. Pro vizualizaci modelu, klikni na odkaz zde: https://www.youtube.com/watch?v=FI3Eg5jKsaY&ab_channel=WRI2012

Důvěra umožňuje víru

Víra člověka je odevzdáním se Bohu a to představuje odevzdání se všemu, co přináší životní proud. Jakmile se nebráníme čemukoliv, co nám život přináší, začínáme spolupracovat s Bohem a vyššími životními principy. Vše, co přichází skrze životní proud je zákonitost přitažlivosti elektromagnetických vln a nikdy ne náhoda. Proto skutečně věřící člověk nic neodmítá, ale cokoliv mu život přináší, to se snaží pochopit, ne odmítnout. Pochopení zcela rozpouští duální napětí a skrze pochopení se otevíráme většímu působení ducha. Opouštíme vzdor a odmítání reality a uvádíme duši do souladu se zákony stvoření. Ať je životní událost sebenepříjemnější, vždy s sebou nese vyšší odkaz, než je zkáza. Ba naopak. Nejsme tu za trest, ale jsme tu ve škole. V reality show – která nás prověří a poučí pod nejvyšší zátěží – naostro. Ta největší domnělá zkáza v našem životě, je neomylně tím nejsilnějším Božím vzkazem a nese s sebou zárodek toho největšího posunu, je-li pochopena. Pokud lekci nepochopíme bytostně, upřímně a ze své vůle, je zbytečné, aby ji do nás někdo tlačil násilím, či nám vyhrožoval. Místo uvolnění napětí přináší taková metoda napětí ještě větší. Napětí vzdoru. Jedině niterná osobní zkušenost je opravdovým učitelem a proto je následek našeho činu tím nejpodstatnějším, když si ho uvědomíme a kárání učitelů je zbytečné a kontraproduktivní. Důsledky – následky našich vlastních činů, jsou němými svědky a nejúčinnější intimní zkušeností pro ducha. Nebuďme rozptýlení životním dramatem, ale zastavme se a nechme se nasát vírem – magnetismem Lásky. Vše, co dříve nešlo silou, půjde samo a bez námahy, pokud uvěříme. V odevzdání se Bohu, je realizace opravdu žité víry, a víra je vír stvoření, jemuž se nebráníme, ale jemuž důvěřujeme. Vír je zřídlem proudu tachyonových částic Božské Lásky, který může proudit a oživovat nás v plné síle jedině tehdy, pokud se jím necháme přitáhnout – nasát. A pokud máme ve zvyku zvnitřňovat se tím, že přenášíme své vědomí ze světa do svého nitra, děláme to nejužitečnější, co můžeme pro to, abychom se sjednotili s Bohem a získali Jeho vedení, ochranu a vyšší Lásku. A zakusíme, že lidská představa lásky, je omezená a je vzdálena vyšší skutečnosti Lásky Boží. Vše to záleží na našem uvědomění, kam míří naše vědomá pozornost v každém okamžiku našeho života. Vědomá pozornost koncentrovaná do středu, koncentruje životní energii v jádru duše – energetickém těle, a oživuje, omlazuje a propojuje člověka s Bohem. Vědomé zvnitřnění posiluje koryto proudu – paprsku – spojující naši duši s nebeským domovem. Tato jediná potřebná věc mění celý náš život a posouvá nás do vyšších pater vědomí a také do vyšších světů – do Božího království. Do jaké míry je vnitřní chrám naším útočištěm? Až teprve životní tíseň nám dokáže pravdivě zrcadlit, nakolik je Bůh pouze naším myšlenkovým konceptem a do jaké míry je skálou, na které pevně stojíme.

Naděje je pramen jistoty

V Bohu je naše naděje, pokud prožíváme svůj střed a cítíme tím uspokojující Boží objetí. Pokud se tímto prožitkem dostáváme do silného objetí Láskou a hlubokého prožívání přítomného okamžiku. V té chvíli bytostně prožíváme, co je to skutečná naděje. Víme, že to není jen pouhá představa, ale prožívaná jistota schválení, jistota záchrany a jistota bezpečí Boží náruče, kterou vědomě zakoušíme. Naděje je prožívanou jistotou, kterou zažíváme uvnitř svého středu – v duchu - i když jsme ještě nedosáhli cíle našich tužeb. Když je naše vědomí silně koncentrované uvnitř přítomného a věčného bytí, jsme si jistí svým spojením s Bohem, máme jistotu záchrany, a máme jistotu odpuštění všech svých hříchů. Chápeme bytostně, že hřích byla jen nevědomost spících, kteří nevědí, co skutečně činí. Ale být vědomými, znamená být probuzenými, přítomnými a bdělými. A z tohoto stavu vědomí vyplývá klid mysli, který převyšuje veškeré myšlení. Klid, který nelze pochopit myšlením. Klid, který se zažívá prožitkem a je nepopsatelný a nepřenositelný. Jak jej však dosáhnout? Jak se oprostit od tíže světa? Jak skutečně prožívat blaženost cíle dříve, než je ho dosaženo?

Lásku musíme umožnit

V této praktické části použijeme něco neuvěřitelně jednoduchého, co má však větší účinek, než všechny meditace, kontemplace, modlitby i afirmace dohromady. Opusťte pro jednou všechny složité techniky a nahraďte je jedinou - klíčovou. Pokud se umíte zpřítomnit, dostaňte se nejprve do prostého bytí. Vaše mysl se v meditaci uklidní a v pokročilejších stavech se úplně zastaví, pokud své zvnitřnění často trénujete. Tím Lásku umožníte. Nikdy se jí nemůžete naučit a nikdy na ní nemůžete pracovat jinak, než umožněním. Víra, naděje i láska jsou ovocem ducha, ne básničkou, kterou bychom se mohli naučit rozumem. Ovoce roste samo, když mu sadař vytvoří ideální podmínky. Vytváříme podmínky – umožňujeme růst, který je přirozený.
Spočiňte v prostém bytí bez konání a vaše myšlení ustoupí do pozadí. Nastává ticho a prázdnota v prožívání prostého TEĎ. Vše, co se objevuje v mysli i okolí, nechejte být. Myšlenka je jen kolemjdoucím, kterého si nevšímejte. Myšlenka je přehrávaným videozáznamem, nechtěnou a stále opakovanou reklamou, která vás nezajímá. Ohraným příběhem, který se vás pokouší vyrušit a když ho ignorujete, ztrácí na síle a odchází. Jediné, co je právě teď vaší odpovědností je, abyste vnímali jen dýchání a nebyli nikam rozptýleni. Staňte se pro tento okamžik svým středem a vězte, že Boží vůli je, abyste jen byli v přítomnosti. Zapomeňte na ďábelské vnuknutí, že mrháte časem a měli byste něco dělat! To je zotročující mechanismus, který vás dostal do krysího závodu, abyste nenašli cestu k cíli. Realizujte naplno své bytí – to je duchovní práce. Bůh je váš cíl a Bůh je váš střed. Zvnitřnění je mentálním únikem z ďáblova systému a návštěvou Božího království. Navštívili jste své vnitřní komnaty, ve kterých je Boží chrám. Ve svém vnitřním chrámu spočívejte před Boží tváří a vnímejte, jak vás objal. Nechte působit ten klid a zdánlivou nicotu tak dlouho, jak jste jen schopni. Vezměte si ho s sebou do postele a vracejte se do něj kdykoliv během dne. Ve stavu mimo myšlení se aktualizujete na vyšší verzi a posilujete svého ducha. Než se otevře komunikační kanál mezi vámi a Bohem, uběhne nějaké období, po které roste velikost a moc vašeho ducha, otevírající inspiraci, vědění, moudrost a později i telepatii, telekinezi, léčitelské schopnosti atd. Pokud nevíte, co si počnout v tichu svého bytí, ptejte se vždy a všude na jedinou otázku: „ Co by teď udělala Láska?“ A zjistíte velmi překvapivě, že na tuto otázku vždy víte odpověď. Ve vyšší skutečnosti jste totiž Láskou a kladením této otázky dáváte přednost vyšší úrovni vaší bytosti, aby se projevila. Dáváte přednost své duši před vaším rozumem. Kdykoliv se totiž rozum dotazuje, co má dělat, tak velmi často neví, je nejistý, je neklidný a bývá zmatený, zastřený a zavalený životními výzvami. Ale když se zeptáte „co by udělala láska?“, ptáte se své duše, a dáváte jí prostor, aby se projevila. Nasloucháte jí a ona je blíže ke spojení s Bohem.

Nejpřímější cesta k Bohu

Když se snažíte spojit se svým středem, soustředit se na svůj dech, vyprázdnit svou mysl, přenést se do ducha, tak to může jít někdy velmi těžko a někdy se to může zdát nad naše síly. Stejně, jako když se snažíte žít s pocitem, že vytoužené věci již máte. Když se však dotazujete na to, co by udělala láska, je to podobné, jako byste zapnuli automatickou navigaci k cíli. Exportuje vás to do jednoduchosti, přítomnosti, hlubokého dechu, čisté mysli a vrcholného klidu. A proč?

Zkusme použít analogii symbolů. Co chce žena od muže? Jednoduše to, aby ji vnímal, bral ohled na její potřeby a miloval jí. A co udělá žena, když se muž denně dotazuje: „Co by chtěla moje žena?“. Bude nadšená. Možná bude dokonce omráčená z toho, že se jako žena může plně projevit a že je její ženskost uznávaná. A stavidla její lásky se plně otevřou, protože má vedle sebe muže, který jí umožňuje být ženou. Miluje ji takovou, jaká je. Nemusí se už bránit, nemusí se uzavírat do obrany, nemusí se už cítit ponížená a zneužívaná. Muž – symbol rozumu – přijímá ženu – symbol lásky -, aby jí dal přednost. Muž podporuje ženu a žena muže, stejně jako elektřina způsobuje magnetismus a magnetismus elektřinu a jsou vzájemně propojenými proudy rotujícího víru lásky. Tak láska může žít a kvést, i když je slabší nádobou a přináší do vztahu něhu, teplo, klid a stmelení. Když se pak ženy – lásky, někdo zeptá na jejího muže, vždy uslyší slova úcty a obdivu. Ačkoliv je muž – rozum, silnější a poskytuje jí ochranu a zabezpečení, tak se vždy zajímá nejprve o její názor a vždy jí chce vyhovět. Netouží panovat a používat svou fyzickou převahu. Netouží brát, ale dávat. Tak se láskyplné spojení dvou opačných pólů stává svobodným, krásným a povznášejícím. Muž je ctěn a vážen pro svou moudrost a duchovnost a žena je milována tím více, čím více může být naplno sama sebou. A tímto procesem se dva opačné póly duality spojují a stávají se jedním jediným a vyšším. Bůh se připojuje a ve víru vzniká dokonale spletená trojitá šňůra. Adam vyšel z Boha a Eva z Adama a při návratu se vrací dvě kompletní a celistvé bytosti, spletené z trojité šňůry mužství, ženství a božství uvnitř každého z nich. Z lásky lidské, přechází člověk do Lásky Boží, která není rozdělená na polarity. Je zdrojem věčného života, moudrosti i všeho stvoření. Láska je tedy největší a nejpřímější metoda k našemu božství a dokonalé harmonii. Je to ta nejsnazší metoda k osvícení a duchovní moudrosti. Je to ta nejjednodušší duchovní technika, metoda i přístup a poskytuje veškerou Boží ochranu a jasnost v chaosu světa. Jak napravit celý svůj život a vyznat se v něm? Stačí si klást jednu otázku. Co by teď udělala Láska? A Láska se stane jedinou odpovědí i řešením otázky smyslu našeho života. Poskytne východisko a skalní útes záchrany.

Asklépiova hůl

Představte si dvě vzájemně propletené šňůry, které se proplétají kolem třetí, svislé šňůry, jež vypadá jako svislá osa. Jedná se o dvě složky síly duálního světa, které se proplétají v protichůdné rotaci s třetí silou. Dva proplétající se proudy, bývají nazývané jako hadí síla. Je to elektřina z jedné strany a magnetismus z druhé strany. V lidském těle se setkávají v sedmi hlavních barevných bodech - čakrách. Energetické čakry, podobající se menším energetickým vírům, ve kterých rotují dvě protichůdné složky. Čím delší a intenzivnější je propletenec těchto dvou duálních sil, tím mocnější je také prostřední složka. Ta je jako koryto jednotné, třetí síly, proudu tachyonových, nadsvětelných částic. Ve skutečnosti jsou dvě oddělené složky pouze rozkladem té prostřední. Božství se rozdělilo v tomto světě na dva tábory, aby vznikl referenční rámec hry dvou protichůdných polarit. A duchovní cesta vzestupu vede k jejich opětovnému spojení do jednotné trojjediné síly – paprsku božství. Orlí křídla na vrcholu hole symbolizují Krista - kristovskou energii. A to nám připomíná symbol okřídleného slunce, vyskytujícího se na Egyptských památkách jako symbol boha Behdeteje. Behdetej je pravé jméno Ježíše Krista, známé ve starověku. A symbol orlích křídel pro Krista je používán také v bibli a gnostických inspirovaných textech.

To je popis historického symbolu, který představuje Asklépiova hůl. Hermes trismagistos, zvaný též jako Asklépios byl egyptským stavitelem pyramid, astrologem, léčitelem i duchovním vůdcem. Z názvu trismagistos - trojnásobně veliký – je evidentní, že pocházel z vyšší oktávy stvoření – vyššího světa. Učil Egypťany pravdám a principům stvoření a cestě duchovního vzestupu, dodnes známé jako principy hermetismu. Používal svou hůl k tomu, aby měřil množství vitální životní síly v člověku, jež ukazuje nejen míru energie a duchovnosti, ale také míří k příčině nemocí, pokud se energie nedostává. Tak jako se člověku harmonizují čakry směrem odspoda nahoru, tak Asklépiova hůl rozsvítila barevné kontrolky dle úrovně vitální energie měřeného člověka. Ačkoliv dnešní systém farmacie po duchovních příčinách nemocí nepátrá, používá Asklépiovu hůl jako svůj symbol. Asklépiova hůl je tedy symbolem koryta božské vyšší energie, která povznáší do vyšších pater vědomí a dvě duální složky, které ji obklopují, jsou propletené proudy eletřiny a magnetismu, ze kterých je tvořeno toroidální elektromagnetické pole obklopující člověka. Viz diagram průběhu elektromagnetických sil, který si můžeme otočit svisle.

Hůl znázorňuje trojitou šňůru, která se splétá v páteřním tunelu při výstupu vědomí z duálního rozdělení. Nejvyšší úroveň hole symbolizuje vysokou duchovní energii sedmé čakry, představující vstup do vnitřního Krista – symbol orlích křídel. Sedm hlavních lidských čaker, je sedm kvantových úrovní, které dosahujeme na cestě za vnitřním Kristem. Na cestě do nové oktávy stvoření.

Vzestupné proudy duše

Závěrečný obrázek je syntézou přírodních principů stvoření, které pozorujeme na veškeré přírodě projeveného světa, ale hledisko, které nás nejvíce zajímá je naše vlastní místo a naše vlastní cesta uvnitř fraktálové struktury veškerého Jsoucna. Toroidální sféra duše, je jako atom, či semínko stvoření umístěna do dolní, zrcadlové poloviny – ďáblovy říše chaosu. Má v sobě singulární bod jádra – minimální zdroj vitální energie nutné k přežití. Tak jako semínko v blátě klíčí a vyprošťuje se z bláta chaosu, a pokud je její vědomí v modrofialové sféře nevědomí, její energie je nízká, hmotnost vysoká a rozvoj duše je nepatrný. Silný magnetismus obalu duše, podobně jako u atomu způsobuje lpění na vnějším projeveném světě a uvěznění v hmotě je silné. Čím více se pozornost vědomí blíží povrchu toroidální sféry - obalu, tím větší je energie magnetismu duše, podobně jako elektrony v nejvzdálenějším orbitalu mají nejsilnější vazebnou energii. Čím blíže středu se pak vědomí nalézá, tím více se zbavuje vazebné energie, dokud nesplyne s jádrem, jako neutron. Čím více takových neutronů atom získá, tím silnější je síla protonového jádra, která přivádí svislým rotujícím vírem vitální Božskou energii bezpodmínečné Lásky. Pokud energie vystoupá do prostřední – srdeční čakry – měřeno Asklépiovou holí, začne převažovat nižší hustota a vyšší frekvence duše. Dojde k duchovnímu povznášení. V šestém a sedmém eonu je hranice probouzejícího se vědomí, od kterých je duše povznášena antigravitační silou směrem nahoru, do 13. eonu kristovské neutrální energie, ale čeká ji sedm eonů – kvantových energetických stavů, které musí překonat za pomocí nástrojů školy života.
Z pohledu celoplanetárního, dochází v této době k velmi významnému posunu na vývojovém stupni stvoření, který plně odpovídá Fibonacciho číselné posloupnosti. Země spolu s lidmi přechází do další oktávy vývoje tím, že se vyprošťuje ze spodních pěti eonů nevědomí. Biblickou terminologí řečeno, je odstraněn vliv ďábla a tím se hroutí veškeré jeho systémy zotročení. Tak jako klavírní oktáva představuje pět černých půltónů a osm bílých klapek – celých tónů, tak je kvantově rozložena spodní sféra chaosu na celkem 13. vrstev. Ačkoliv se říká oktáva – osmice, tak celých tónů v oktávě je pouze sedm, protože poslední C je již první stupeň oktávy vyšší. Stejně tak eony chaosu jsou složeny z pěti nevědomých a sedmi vědomých, přičemž poslední, třináctá úroveň je již společná s vyšším světem – sedmi horními úrovněmi Božího království. Svět je na prahu velké a kompletní změny celospolečenského řádu. Následující roky, minimálně do roku 2028 budou nelehké, ale pro ty, kdo jsou odevzdaní Bohu je nadcházející soužení toužebným počátkem vysvobození z otroctví a nástupem vlády Božího království na Zemi.
Běžný život každého člověka přináší lekce, ke kterým se musí postavit za pomocí svobodné vůle a rozhodnutí. A každodenní vědomá rozhodnutí způsobují buď přijetí, anebo vzdor. A jejich podstata je v tom, že přijetí je odevzdáním se vzestupnému víru, zatím co vzdor je bránění vzestupu. Energie Lásky je buď umožněna, anebo blokována. Víra naděje a Láska, z nichž největší je Láska, jsou nástroji duše, která míří nahoru k Bohu, jako orel, který je vypuštěný do přírody a je zcela odevzdán vzestupným proudům. Ale tak jako orel nezpůsobuje vzdušný vír, ani duše nezpůsobuje víru, naději a Lásku. Duše se jim buď s důvěrou odevzdává, anebo je blokuje vzdorem. Energie, která je umožněna je trojjediná - stříbrná šňůra, spojující člověka s Bohem. Proudí tím více podél vaší páteře, čím více otevřete své srdce když se zajímáte o to co by udělala Láska.

Doporučujeme vám, abyste si přečetli následující, navazující článek na téma Vysvobození princezny. Budoucí článek s pohádkovým názvem navazuje na základy položené v tomto tématu.