Jste vychováni v zajetí

Když je v přírodě nalezeno opuštěné ptačí mládě, je vychováno v zajetí. Od mládí zná jen omezenou pravdu svého omezeného rozhledu za mřížemi. Jeho „věznitelé“ s ním mají různé plány. Někteří mají dojem, že je jejich majetkem a přinese jim zisk v cirkusu a ti lepší jsou prostě záchranáři, kteří si váží života a chtějí ho podporovat. Ať už jsou plány věznitelů a ochránců jakékoliv, ve výsledku poslouží přirozenému růstu až do dospělosti. A dospělému orlu se nabízí příležitosti k tomu, aby se vrátil do svého přirozeného prostředí a kroužil nad horami, skálami i lesy.
Lidstvo je ve skutečnosti, jako toto zachráněné mládě. Ačkoliv patří Původci života, Nejvyššímu Bohu, tak bylo vychováno v zajetí mocností. Starší bratři z jiných světů uskutečnili vůli Nejvyššího, když po tisíciletí vychovávali člověka, přinášeli mu moudrost, ale někteří ho také zotročili, využívali, křížili a vůbec s ním nezacházeli pěkně. Když však člověk duchovně dospívá a učí se létat, hledá rovnováhu mezi nepřirozeným chozením po zemi a přirozeným létáním svobodného dravce. To stojí mnoho šrámů, ale když je příznivý vítr, jde to čím dál lépe a stojí to čím dál méně námahy. Člověk hledající a naplňující přirozenou touhu své duše se při své duchovní cestě postupně odpoutává od země – hmoty a objevuje svobodu létání – život v duchu. A ten hluboký zážitek přirozeného prostředí volného vzduchu a prostoru je tak přitažlivý, že vzbuzuje touhu po rozletu a rozhledu. Kdo následuje touhu své přirozenosti, ten zjistí, že právě teď je příležitost, kdy byly otevřeny dveře klece, a vane příznivý vítr. Ten, kdo si zamiloval zajetí, se spokojí s otroctvím slepice domácí, která chodí po zemi a snáší vejce svým majitelům jak na běžícím pásu, dokud nepadne vysílením. Člověku se dnes otevírá možnost volby, mezi přirozeností a otroctvím a je jen na něm, čemu dá přednost. Pro volbu přirozené svobody je třeba vlastní invence, hledání možností a úsilí vzlétnout.

Zároveň je příklad orla výstižným popisem rozdílu škály vědomí, na které se pohybujeme. Dualita nám dala možnost okusit, jaké je to být uvězněn v omezeném hmotném náhledu systému chaosu. Jaké to je cítit se opuštěným, zneužitým, pomíjivým a nešťastným. A dokonce také jak je to neutěšené, když toto vše považujeme za přirozený řád věcí… Okusili jsme nepřirozenost zajetí, aby se v nás zrodila obrovská síla lnoucí ke svobodě bez otroctví.
Nový věk Vodnáře je však příznivým větrem příchodu věku Lásky. Přirozeného prostředí, kdy se svrchovaný Pán člověka vrací domů a s ním přichází všudypřítomná energie změny, z otroctví na otcovskou Lásku. Vědomí otroka je značným omezením možností lidstva vytvořeného k Boží podobě. Je spojeno s otrockou poslušností, nevědomím o vlastním božství, naivitě a neschopnosti nadhledu. Tak je zotročen člověk, který je důsledkem programu svých věznitelů, jež mu neumožnili zjistit, kým je a nakukali mu, že je tělem a myšlením. Zkreslili mu výuku, omámili ho technologií, nabízejí mu kolečko krysího závodu jako životní cestu a vymysleli mu slepé náboženské směry, aby dali lidskému životu nějakou náplň. Ta je však trpká, nepřirozená a neuspokojivá. Ale z omezení klece, malého krmítka a nemožnosti vzlétnout se otroku vše jeví tak, že je v nejlepších rukou dobrodinců.
Když člověk naslouchá přirozenému hlasu volání svobody ze svého nitra a vzlétne, objeví svět ducha, který vše naprosto mění. Najednou uvidí obrovské obzory, rozmanitost přírodních forem, dokonalost božství a spojitost mezi stvořením a jeho Původcem. Ve všem je najednou řád, smysl a jednota, když to uvidíte z nadhledu. A když poznáte extatický zážitek vzrušení ze závratných výšek ducha, pak se už nikdy nevrátíte dobrovolně do otrockého omezení myšlení člověka, který si hraje na pomazaného pána tvorstva a přitom nevidí, že je sám slepý, který vede slepého - oba spadnou do jámy.
Duchovně vedený člověk se rodí znovu. Z vody a ducha. Vody chaosu jsou prostředím, které ho prostoupilo a dokonale obklopilo. Dokonce i tělo je z tří čtvrtin vodou a voda je nositelem informací – programu správce matrixu. Až když se ponořeni pod vodou začínáte opravdu dusit, zrodí se ve vás nový nádech a netušený hybný moment směřující vzhůru. V tísni naleznete cestu ke vzduchu – duchu a vyskočíte nad hladinu vod chaosu. Pak zpětně pochopíte, že jste se dobrovolně nechali hodit do vody, abyste nově nalezli něco, co jste sice neztratili, ale vody vás od toho oddělily. Nalezli jste cestu ke svobodě ducha, který zároveň okysličuje vaši krev a vaše svobodné dýchání vhání do těla novou energii a téměř mrtvé tělo ožije a pulzuje energií. Od teď už vás nikdy neutopí pod hladinou. Už znáte cestu nad hladinu a jste volní jako ptáci. Právě jste pochopili symboliku křesťanského křtu ponořením pod vodu.

Pravda vítězí nad systémem

Přirozenost je nejhlubší podstatou člověka. Je jeho nejvyšší Pravdou. Je nezničitelným jádrem, které na něm zbude poté, když se rozpadne všechna iluze, ve které doposud žil. A iluze je jen podstatně menším množstvím Pravdy makrokosmu, než obsahuje přirozenost. Mnohdy se člověku podaří krásu přirozenosti najít, až když se mu rozpadne jeho svět, jeho rodina, jeho jistoty, jeho zdraví apod. Člověk je zvyklý žít podle očekávání okolí a často netuší, že nežije svůj život, ale že je řízen vnějším návodem či nátlakem. Když se pak jednoho dne zhroutí jeho vnější jistoty, je to tragédie pro vykolejenou mysl, ale přínos pro duši. Je to, jako když se manželka zaraduje z toho, že její muž sice přišel o práci, ale konečně je po letech s ní doma a naslouchá jí a konečně je něco více spojilo, aby nepřežívali ve stresu, ale život restartovali podle hlubších hodnot. Přesně tyto situace nám škola života přináší a ti, co si myslí, že jejich život zkrachoval, často netuší, že na dně své bolesti nalezli sami sebe a pevnou stabilní půdu pod nohama a čeká je nový a lepší život.
Podobné je to dnes nejen s lidskými osudy, ale s celou společností. Planeta se ubírá dopředu daným vývojem napsaným ve hvězdách. Vibračně stoupá do nižší frekvenční hustoty a tomu neodolá nic, co není Pravda. Všimněte si, že je to, jako když ze staré budovy postupně odpadává jeden kousek omítky za druhým. Téměř to nezpozorujete, ale když se ohlédnete nazpět a uvidíte fotky budovy před pár lety, skoro nevěříte té proměně. Čím blíže se posouváte k Bohu, tím méně může odolat cokoliv nepravdivého. Bůh je čistá Pravda, a čím vyšší úroveň reality, tím méně klamu může přežít. A proto je již dopředu odsouzen celý systém, podobající se scénáři filmu MATRIX. Je odsouzen k úplně novému uspořádání, založeném na přirozené Pravdě a krachu zavedených pořádků manipulátorů, řídících systém. Všimněte si, jak denně vychází najevo korupční skandály, jak se bouří davy proti manipulaci a zotročujícím praktikám vlád a diktátorů. Odchází velmi mnoho duší, které nesnesou přicházející vibrace. Tímto způsobem padá kamínek po kamínku omítka z MATRIXU a jeho úrovní. Odhaluje se nezkreslená historie a počátky lidstva sahající statisíce let pozpátku. Odhalují se informace o mimozemských intervencích na zemi po celá tisíciletí zpět, odhaluje se finanční systém vykořisťující lid, náboženské podvody a omyly, zdravotní systém udržující trvalou nemocnost a zakazující přirozenou léčbu, školský systém sloužící zájmu mocností atd..
Jak je to s vámi? Máte odvahu podstoupit bolest krachu toho minulého, aby se mohlo ve vašem životě zrodit nové? Máte odvahu postavit se Pravdě čelem, bez ohledu na to, co to bude mít za následky? Mnoho lidí netuší, že tu odvahu nemají a odhalení Pravdy se podvědomě bojí.

Pravda se obhájí sama

Pokud zvolíte červenou pilulku, probudíte se a už nebudete v souladu se systémem. Stanete se jeho vibračním narušitelem a vaše vnější jistoty budou ohroženy. A právě ty jistoty pro sebe a své blízké jsou důvodem, proč mnoho lidí volí podvědomě raději modrou pilulku nevědomosti. A v pozadí zůstává jisté tušení a neblahé sny, že si tak jen oddalují to, co je nevyhnutelné. Potřebujete získat jiné útočiště, ve svém vnitřním chrámu, kde jste v Boží náruči, abyste to mohli s odvahou vyměnit za nejistý systém. Přicházející události se nelze vyhnout a jediné čeho lze docílit odmítáním přirozené Pravdy je to, že čím později se kdo pustí iluze, tím více to bude bolestné.
Je to jako s dvěma vlaky na různé koleji, jejichž dráhy se rozpojily na jedné výhybce stejně, jako když rozpojíte zip a každá kolej míří jinam. Sice je možné ještě naskočit do druhého vlaku, ale je to čím dále těžší, protože vlak nabírá rychlost. Energie proměňují těla probuzených, dochází k plné obnově všech dvanácti šroubovic DNA, aby těla zvládla vyšší vibrační realitu. A to je proces, kterým už procházíme mnoho měsíců. V důsledku transformace těl i vzniku nové reality Božího království na Zemi jsou transformováni všichni, kteří jsou tomu otevření. Množí se proto stavy vyčerpání, slabosti, mění se reakce organismu na potraviny a to vše se děje za pochodu a nepozorovaně pro ty, kdo spí. Chcete být pomalu připravováni, aby to nebolelo, anebo chcete být probuzeni šokem? Čím později se kdo probudí, tím větší šok zažije a tím bolestnější bude vyrovnat se s vyššími energiemi. A to se shoduje se slovy Krista o této době:

Kam budou vzati?

Vše spěje postupně k energetickému slunečnímu záblesku – příchodu Krista, ve kterém bude celé lidstvo na Zemi přeneseno na okamžik ve vědomí před Boží trůn, a všichni uvidí Pravdu ve své plné kráse. Pro neprobuzené to bude jako soud, když sami plně zjistí, že jsou před Bohem nazí a budou se stydět. Odsoudí je jejich vlastní svědomí. Pro ty, co budou vítat Krista, ti co vyhlížejí nový věk Lásky, to bude pozvednutí a plné odhalení jejich přirozené božské podstaty, ve které stojí. Budou pozvednuti k tomu, aby postupně dosáhli zralosti pro život v pozemském Božím království. Nové realitě 4D, která již vznikla. Pro 144 tis. zapečetěných – to bude znamenat duchovní návrat do nebeského Jeruzaléma – 5D. Prakticky řečeno, číslo 144 tisíc je kód nejvyšší dokonalosti, které může andělská duše dosáhnout a tato skupina učitelů – malé stádo, Kristovi maličcí, kteří se vydali na pomoc a pozvednutí pozemského stáda duší, se navrátí jako vítězové a někteří z nich budou moct dále vyučovat lidstvo na nové Zemi a pomáhat mu k pozvednutí vědomí, pokud si zvolí tuto svou další misi. Nebeské stádo bude vzato k zapečetění jejich plnosti, budou tedy pozvednuti nejvýše a to s ohledem na zralost jejich duše.

Energetický kód 144 000

Pro rozšíření tématu tohoto článku můžeme krátce zmínit, že to číslo vyjadřuje dvanáctkovou strukturu stvoření, podle které byly uspořádány izraelské kmeny pod vedením Mojžíše, a která souvisí s Davidovou šesticípou hvězdou. Davidova hvězda je plošným zobrazeným prostorového průniku dvou čtyřstěnů, tvořeného ze čtyř rovnoramenných trojůhelníků. V prostoru vytváří útvar zvaný merkaba a při rotaci vytváří dvojitý protisměrný toroid. Fraktálově zvětšená merkaba obsahuje dokonale symetrický útvar o 144 plochách rovnoramenných trojůhelníků. Jádro průniku dvou čtyřstěnových jehlanů je geometricky dokonalý útvar obsahující dvanáct rovnovážných sil podobný broušenému diamantu. Toto grafické uspořádání vyjadřuje přechod energie nulového bodu do hmotné struktury a je popisem projevu energie Světla, přetvářejícího samo sebe v hmotu – časoprostor. A to se vztahuje nejen pro přesnější popis buňky, atomu a subatomárních částic - mikrokosmu, ale také pro energetické tělo člověka, energetické tělo planety a pro to co vnímáme jako makrokosmos. Pro každou fraktální úroveň existence. Toto velice úchvatné téma objevuje a popisuje švýcarský fyzik Nassim Haramein z hlediska teoretické fyziky, navzdory odporu mainstreamové vědy. Princip číselného kódu 144 000 je velmi rozsáhlé téma, na které zřejmě nepostačí ani jeden článek. Brzy budeme publikovat článek o posvátné geometrii, který bude náročný na grafiku a kde bude více prostoru pro toto téma. (Zájemcům o více informacíí doporučujeme nahlédnout například na tento odkaz : Kosmický kód 144 000 )
Holografická struktura stvoření ukazuje jednotný princip nejen v atomu a vesmíru, ale také ve smyslu cesty člověka za osvícením. I tam nacházíme opět stejný vzorec stvoření, vytvářející fraktálovou strukturu s energetickým kódem 144 tisíc.

Tento kód popisuje nebeské duše, které prošly dualitou a zvítězily tak, že zcela neutralizovali její zajetí. Byly vykoupeny z otroctví hmoty. Získávají pečeť, která potvrzuje, že s definitivní platností přetvořili hmotu – uhlík v ryzího ducha – diamant. Uvnitř jejich středu se nachází diamant kristovské jednotné energie, jako symbol sloučení všech směrů duálního rozdělení. Jsou nerozlučně spojeni s Kristem a vytvářejí spolu zářivý útvar v jehož středu je Bůh a jež byl v knize Zjevení Janovo popsán ve vidění jako nebeský Jeruzalém tvořený ze zářivých drahokamů.
Jen ti, kdo jsou vykoupeni z otroctví hmoty, dosáhli jedinečné vnitřní vibrace 13. eonu, což znamená, že plně následovali Krista a přetvořili svou hmotnou nedokonalost do jedinečné ryzí kvality – „duchovního panictví.“ Prakticky u nich jde o dosažení vysoké vibrační úrovně – písně, která je nenapodobitelná. Svou jedinečnou pozemskou zkušeností, vytvořili propojení mezi nebem a zemí. Návrat duše z duality, zpět k Bohu. Tvoří tím nebeský chrám svobody a nachází se tím uvnitř Lásky - Nevěsty spojující se s Kristem jako ženichem. Nebeský Jeruzalém, jako celek, odráží jejich zkušenost propojení nebe a země skrze 144 tisíc úhlů pohledu – plošek diamantu.

Kdo je služebník a kdo je otrok?

Nyní se zamyslíme nad náboženským otroctvím, které je v rozporu s přirozeností. Většina českých překladů překládá Kristova slova z Matouše 24:45-47, jako příběh věrného služebníka, jako níže citované verše z překladu Bible 21. století.

Autoři biblického překladu New World Translation však používají výraz věrný a rozvážný otrok, pro toho, kdo bude odměněn jako věrný správce Kristových záležitostí, či pastýř jeho oveček v době jeho druhého příchodu.

Z uvedeného překladu NWT vyplývá, že nad služebnictvem – svobodným lidem, byl ustanoven otrok – nesvobodný. Připusťme, že je zde myšlen otrok dobrovolný, který se cítí být natolik věrný a rozvážný vůči svému Pánu, že přijímá dobrovolné otroctví. Skupina kolem autorů tohoto překladu se považuje za tohoto otroka, a proto zde zdůraznili ducha, který je řídí v jejich náboženské službě. Cítí se být natolik dokonale důslední a poctiví, že to sami nazývají otrockou služnou. Jediný háček však spočívá v tom, že Kristus nemůže být jejich Pánem, protože Láska, které je sám představitelem nikdy nikoho nemůže mít v otroctví. Kdo je v souladu s duchem Lásky je dokonale svobodný. Otrok pracuje v duchu otroctví, který ale nemá nic společného s bezpodmínečnou Láskou i kdyby pracoval sebetvrději. Ba právě naopak. Dobrovolné otroctví je určitým druhem sebemrskačství, které však není v souladu s bezpodmínečnou Láskou. A tento druh sebemrskačství pak přechází také na ty, kteří otroku uvěřili. Služebnictvo ve správě tohoto otroka přijímá dobrovolně svazující jho, které jim neumožňuje pocítit svobodu, krásu a blaženost pravé bezpodmínečné Kristovy Lásky. Skutečné lásky nejvyššího druhu - řecky agapé. Kdo prohlašuje JÁ JSEM OTROK, vyslovil sebenaplňující proroctví, které se mu také děje. A proto takový otrok, který se považuje za vyvoleného, nedosahuje spasení, ale zotročení a odsoudil k tomuto údělu také všechny, koho spoutal svým duchem. Duch se stává tím, čím prohlašuje, že je. Tak jako Bůh o sobě řekl „JSEM, KTERÝ JSEM.“ S náboženskými autoritami je to dnes stejné jako v době apoštola Pavla. Vytvářejí systém zotročení.

Otrok není svobodný, ale pracuje v zajetích příkazů a pravidel. Který z ptáků na obloze je otrokem navigačního systému? Kdo ze svobodných zvířat v přírodě otrocky plní přikázání? Která z ryb v oceánu nemá na výběr, kam poplave a musí plout otrocky jen jedním přikázaným směrem? Tak proč by člověk, vrchol Božího stvoření, měl být otrokem biblických přikázání? Vždyť to je spoutání, které nikdy nebylo Božím cílem, ale hrubým lidským prostředkem pochopení pro začátečníky. Dospělí v porozumění mají pochopit ducha a odpoutat se od spoutání, protože duch potřebuje svobodu, tak jako rostlina potřebuje kyprou půdu.
Člověk se stává přirozeně krásným ve svobodě projevu, ve svobodě vyjádření, kreativitě a inspiraci, které pramení z hlubin nitra. Otroctví je pro nevědomé otroky, kteří neměli žádnou osobní zkušenost, zajaté povrchním materialismem a tělesností. Otroctví je hrubou záplatou na hrubý pytel. Otroctví je pro divoká, nezkrocená zvířata, která ohrožují okolí. Pro každého svobodného, kdo je duchovní bytostí, je otroctví pastí, ve které umírá.

Srovnejte tytéž verše s překladem otrockým, který nemůže popřít otrockého ducha autorů:

Kdo je otrokem, ten přijímá otrocký výklad litery zákona. Kdo je svobodný, pochopí ducha přirozenosti za psaným textem a žije v něm. Duchovní člověk pochopil, že duch je inteligentní živoucí silou vesmíru, která vše udržuje v chodu. Duch řídí celou přírodu, tak proč by člověk měl být řízen psaným návodem a ne duchem? Duchovní člověk je řízen duchem a ne člověkem, ani jeho návodem. Člověk nezíská věčný život díky zákonu, byť je to nový zákon. Zákon byl napsán lidmi kvůli pochopení věčného života. Kdo objeví věčný život v sobě samém, odkládá mrtvý zákon - návod a drží se jednoduchosti plného života. Kdo okusil hloubku věčného života sám v sobě, ten je už navždy v zajetí jediného zákona Lásky a Láska se stala jeho jedinou přirozeností, která potvrzuje sama sebe projevem hlubokého míru a vnitřní radosti. Zakoušení extáze hluboké přirozené opravdovosti je pečetí jediné Pravdy. Je hlubokým potvrzením veškeré víry a je milostí Boží pro všechny hledající. Kdo to opravdu zakusil, nepochybuje ve víře, i když pro to nemá dostatek slov. Žije mnohorozměrným vjemem, který snad jednou bude umět pojmenovat více, než dnes. Kristus ve skutečnosti vyučoval jediný zákon Lásky, ale farizeové z toho učinili sbírku nového zákona a své křesťanské církve. Kdo nepoznal Kristův jediný zákon Lásky v srdci, ten se nechá ovládat zákoníkem a náboženskými dogmaty. Poznejte Krista v srdci a nebudete potřebovat svazující otroctví náboženství.

O definici Lásky

Kdo je otrok, podléhá otrockému výkladu definic a encyklopedií, protože postrádá vlastní hlubokou zkušenost prožitku Lásky. Kdo je řízen definicemi encyklopedií, není řízen duchem, ale rozumem. A kdo nahradil srdce rozumem, ten potřebuje definice, protože mu srdce nenapoví. Jako jeden odstrašující příklad za všechny uvádíme příklad biblického učence, který podlehl duchu otroctví a dal se do definice nejvyššího druhu lásky, řecky nazývané agapé.

Kde chybí srdce naplněné láskou, tam si mysl odvodila, že pokud nejvyšší druh Božské lásky umí milovat i nepřátele, musí být tudíž řízená vůlí, zásadou, touhou dobývat a přinášet výkon… Toto nikdy nemohl napsat duchem vedený člověk! Nikdo, kdo je SKUTEČNĚ vedený Božím duchem by nebyl schopen tato slova publikovat a ani žádné profesorské tituly nemohou ospravedlnit tuto prkennou definici lásky jako neutuchající povinnosti…
Je to stejné, jako by manželka řekla svému muži po letech, že její láska je v její pevné vůli, kterou si před svatbou předsevzala a tak vytrvává, protože umí držet slovo. Její pevné zásady jsou pro ni závazkem, kterého se nehodlá vzdát. Měli byste snad dojem, že tato manželka hluboce miluje svého muže? Ne, taková manželka ho pouze útrpně snáší z rozumových důvodů. Stejně, jako by dítě řeklo svým rodičům, že je poslouchá proto, že chce podat vrcholný výkon v sebeovládání. Potěšili byste se, že je ve vaší domácnosti toto dítě šťastné? A co věřící dávající charitativní dary proto, že očekávají, že jim to zajistí vítězství – spasení…. Je to láska, anebo vypočítavost? Na to není třeba už dalších komentářů. To jen farizeové a celníci si mohou lásku splést s poslušností. To jen farizeové a výběrčí daní řadí poslušnost nad lásku, protože Láska není jejich Bůh. Mají svého boha – otrokáře.

Tady je jasně vidět, že kde chybí spontánní přirozenost lásky, tam nastupuje otroctví výkladu a definic. A proto je tolik církví a pastorů farizejských, fanatických a nepřirozených. A protože chybí přirozenost spontánní lásky, proto je tolik nesčetných světských zákonů, které ve výsledku podporují rozsudek, nikoliv skutečné právo. Tento svět potřebuje významný posun od poslušnosti rozumu do odevzdání živlu lásky. A proto musí dojít k tolika katastrofám, aby se to, co není láska, rozpadlo jako lež a napodobenina a aby Láska přinesla svobodný život lidem Pravdy. Dualita je rozdělením jedné Lásky na dva póly. Jeden je Pravdou a druhý je zamlžením Pravdy. Existuje však jen jedna Pravda. Pravda Lásky, proti níž stojí její protipól – Pravda značně omezená. Smiřte se s oběma jejími projevy, a vstupte do přirozenosti bezpodmínečné Lásky.

Svoboda dýchání

Existuje nesčetně mnoho návodů na správné dýchání, protože spojitost mezi hlubokým dechem a životní energií je jasná východním náboženstvím i sportům, či bojovým uměním. Když však dýcháte podle návodu, je to stejně nepřirozené, jako když žijete podle něčího návodu. Můžete si dokonce i ublížit. Jiné je to však, když dovolíte tělu svou osobní zkušenost vypovídající o prospěšnosti hlubokého dechu a způsobů, jak ho dosáhnout. Skrze dech se totiž můžeme dostávat do duchovní, energetické dimenze své bytosti a z toho plyne, že se můžeme spojit s naším vyšším JÁ. Sjednocení s vyšším JÁ je projevem vědomí nazvaného JÁ MOHU, JÁ JSEM ŽIVOT, JÁ JSEM LÁSKA A JÁ JSEM RADOST. Jedná se o dotek celistvosti – našeho sjednocení a nahlédnutí za životní mračna mysli, do prostoru zářivého Slunce božství a věčného života.

Mezi dýcháním a stavem vědomí – stavem naší energie, existuje přímá spojitost. Hloubka dýchání koresponduje s hloubkou ducha a čím je dech hlubší, tím více máme životní energie. Dýchání rychlé a povrchní je spojené s roztěkanou myslí, nervozitou, nesoustředěností a strachem. Připoutání vědomí k vnějšímu divadlu života vede k prožívání životních dramat a ztotožněním se s příběhem hráče. To je spojené s identitou egoického já, jež je iluzorní identitou. Iluzorní identita je naučená, vsugerovaná společností, společenskými zvyklostmi a zděděnými návyky chování. Zjednodušeně je to šílenství této společnosti, připoutané ke hmotě. Z toho plyne nízký stav vědomí, cíleně udržovaný programem ďábelské reality zákulisních hráčů virtuálního MATRIXU. Skrze čtyři tělesné živly jsme spoutání trojnásobnou silou autháda a to je dohromady 4x3 = dvanáctinásobné vězení hmoty, nebo chcete-li uhlíku C12. Vězení, které nás odsuzuje ke smrti a rozpadu, k údělu uhlíku. Dvanáct kvantových stavů je dvanácti úrovněmi energie, bránami kterých je třeba docílit, abychom se vysvobodili z otroctví hmoty a nalezli 13. komnatu jednoty - celistvosti nad dualitou. Od narození jsme spoutáni vnější energií-zvěrokruhem, vnitřní energií, ve které jsme se narodili, naprogramováním, které jsme dostali z okolí, ale máme svobodu své volby, jak se k tomu všemu postavíme. Naše osobní třetina energetického vlivu na náš život, ho může buď přeprogramovat, anebo můžeme být obětí.
Na nás je, abychom věděli, že vždy máme volbu vystoupit. Jedna věc je však probuzení a druhá věc je osvícení. Probuzení znamená uvědomit si své spoutání a podívat se na svůj život z jiného nadhledu. Až osvícení je však trvalým vysvobozením, které do té doby zažíváme pouze v záblescích, či jen v krátkých časových úsecích. Osvícení dosahujeme tím, že se učíme skrze každodenní rozhodování volit vždy jen Skutečnost = Lásku a to prakticky znamená nahradit potřebu vnějšího uspokojování tužeb, vstupem do vnitřního duchovního prožitku. Každodenní situace nám dávají praktické školení, jestli skutečně věříme tomu, čemu říkáme, že věříme, když nás uvádějí čím dál více do hmotné, či duševní tísně, ve které musíme prokázat, co je naší skutečnou důvěrou a skalním útesem záchrany. Zkusme si vyjmenovat nějaké konkrétní, každodenní volby, kterých si nemusíme být nejprve vůbec vědomi, že je děláme.

Paralýza strachem

Dovolím si prožívat strach, či paniku nad tím, jestli budu mít co jíst, čím topit a kde bydlet? Prožívám strach z toho, že nebudu mít práci, zakázky, zákazníky, anebo zaměstnance? A nepřijdu také o všechny úspory? A jak poskytnu zabezpečení dětem? Tyto myšlenky mohu mít, ale pokud se bojím, vládne mi strach a ten mě odděluje od Zdroje hojnosti - Krista. Probuzený si začíná uvědomovat, jestli se právě nachází ve strachu, či v lásce a důvěře. A to samotné uvědomění je počátkem cesty. A cesta k osvícení je o tom, že vím, že jsem tvůrcem své reality a tudíž veškeré myšlení o nedostatku, ho ke mně přivádí. Musím tedy volit, jestli se nechám pohltit nedostatkem, anebo jestli si „zakážu“ chudobné myšlení a naleznu v sobě energii hojnosti, ve které spočinu. A to celé je o umění dostat se do prožitku hojnosti a o důvěře, kterou mám v Boha - Krista. A obojí lze získat pouze osobní zkušeností s prožitkem hojnosti, která je v Bohu - Kristu. Získávám ji, pokud umím vstoupit do ducha svého Božství, které je ve spojení s vyšším Bohem, než jsem já sám. Životní situace prověří, jaké je dílo každého jednotlivce. Jestli staví ze slámy a jeho dílo shoří ve styku s Realitou, anebo staví na skále a odolá všemu.

V zajetí tělesnosti

Volím si také, ve chvíli, když mě tělo svádí k tělesným rozkoším. Tělo si žádá uspokojení například v jídle, zábavě, náruživém sledování TV, gamblerství, sexu, utrácení, zkrášlování atd. A to vše, samo o sobě není špatné, pokud nás to neovládá. Pokud nezjistíme, že některá z žádostí těla, je naším únikem, ke kterému podvědomě saháme, jako po úniku z neutěšené reality a v důsledku toho přicházíme o čas, energii, peníze i čistou mysl. Mohu zjistit, že jsem ve vleku svých slabostí, které nemám pod kontrolou a že mě tyto slabosti udržují v zajetí iluze, o které vím, že nepřináší naplnění. Pouze se tak ocitám v krysím závodě. V kolečku utrpení, o kterém už vím, že je pastí, ale nevím, jak ho zastavit a nemám sílu z něj vystoupit.

Jedině vyšší energetický stav duše nám pomáhá docílit vyššího uvědomění své vlastní volby, a to dříve než podlehneme strachu, či slabosti. Bůh nás pozvedá svou milostí, pokud to usilovně hledáme. Naše vůle tak může znamenat alespoň o trochu vyšší energii, která nám umožní zatavení a vědomou volbu. Stačí, když hluboce pochopíme, že vždy máme volbu a že nám podlehnutí tělu nijak nepomůže, ba naopak nás vždy oslabí a oddělí nás od našeho cíle. Jak na to získat energii? Jak zastavit kolotoč tělesného vězení a vystoupit? Tak, že se dotkneme své vnitřní perly, pro jejíž krásu a naplnění jsme ochotni se vzdát všech ostatních perel. Jedině perla Božího království v nás je natolik silná, naplňující a uspokojující, že nám pomůže překročit všech dvanáct bran ďáblova systému. Jedině díky její moci překonáváme iluzorní a pomíjivé štěstí ve hmotě. Perla ducha v nás, je dotek Skutečnosti – Krista v nás samých. Scelí nás, naplní nás, rozradostní, dá naději a utěší nás, pokud víme, jak se k ní dostat.
Odvraťte svou pozornost od strachu i od pokušení hmoty. Nevšímejte si hlučné zábavy a povrchních zájmů většinové společnosti. Oni se snaží dohonit to, co nelze dohonit, ale vy víte, že v sobě musíte obrátit směr chaosu a tím najdete hluboký vnitřní mír.

Meditace je osvobozením

Když ovládnete vaši pozornost a místo podlehnutí strachu či slabosti si zvolíte únik do svého nitra, pak jste právě vyhráli důležitou vnitřní bitvu, která je úsvitem toho, že vyhrajete i celou válku.
Zavřete oči na lůžku a pozorujte, jak vaše tělo samo dýchá. Nemůžete ho naučit, aby dýchalo lépe, ale svou pozorností dodáte svému dýchání více energie, která se ihned promítne do prohloubení dýchání a uvolnění sevření vašich plic v hrudním koši. Najednou se váš hrudní koš sám rozšíří a tělo začne samo dýchat mnohem hlubším způsobem a se snižující se intenzitou. Pokud máte výčitky, že právě mrháte časem, tak věřte, že této iluze se musíte okamžitě zbavit. Právě totiž nacházíte cestu do vnitřních komnat chrámu vaší duše a neexistuje na světě nic důležitějšího než to, abyste to uměli. Je Boží vůlí, abyste našli to jediné místo na světě, kde se s Bohem můžete osobně setkat a kde vás On touží obejmout a utěšit. Touží, abyste překonali bariéru, která vás od Něj odděluje.
Pokud nedovolíte vaší mysli bloudit a zůstanete po nějaký čas pozorností u svého dýchání, pak budete svědky toho, jak se ztišila frekvence vašeho dýchání a hloubka vašeho dechu se prohloubila. Mysl následuje vaše dýchání a její aktivita se utišuje. Pokud vás vaše mysl ruší, pak ji ignorujte stejně, jako byste ignorovali rádio, které hraje někde v povzdálí.
Pozorujte, že dýchání se může prohloubit natolik, že můžete vnímat spodní úroveň vašeho dechu až v kořenové čakře, někde u počátku páteře. To provází ztišení dechu a jeho zvnitřnění do té míry, že dýchání začne probíhat v zadní části vašeho těla, kolem páteře. Dýchání kopíruje nárůst hadí síly a celkové energie vašeho těla. Uvolnění mysli je doprovázeno i uvolněním těla. Po těle se rozlévá energie v podobě záplavy horka a tělo se propadá do uvolnění. Zklidnění mysli vede ke koherenci mozkových vln. Vlny, které se dříve vzájemně rušily, najednou táhnou za jeden provaz a vaše mysl se stává bystřejší, vnímavější a přítomnější. Čím více se dokážete propadnout do bdělosti, uvolnění a ztišení mysli, tím více pocítíte v sobě energie láskyplného Božího objetí. Pocítíte celistvost a harmonii. Pokud jste unavení a usnete v tomto stavu, pak se můžete propadnout do tak hlubokého a občerstvujícího spánku, že po probuzení se budete cítit jako vyměnění. Celé vaše tělo bude uvolněné, mysl zcela čistá a vědomí dokonale přítomné. Po probuzení se totiž vracíte ze svého nebeského domova a možná můžete chvíli přemýšlet, kdo jste, který je rok, jaký čas a co tu děláte. Můžete prožít hlubokou vnitřní očistu.

Pokud jste nespali, může mít vaše cvičení takový účinek, že vás doslova nabije životní energií a vnitřním klidem. Vymrští vás z pohovky do radostné činnosti s bystrou myslí. Pocítíte obrovskou sílu a schopnost vyřešit vše, co jste týdny odkládali a vyčistit vše, co vás týdny zatěžovalo. Přišli jste si totiž pro energii do prostoru za myšlením, a právě jste se spojili se svým vyšším JÁ, které jedná skrze vás. Jste bdělí, přítomní, výkonní a radostní. Našli jste cestu do Skutečnosti přítomného okamžiku a budete si to už navždy pamatovat, abyste to při další vaší další volbě znovu zvážili, čemu dáte přednost. Volíte totiž mezi duchem a světem, čili mezi Bohem a ďáblem. Toto osobní zakoušení Boha v přítomném okamžiku bude vaším nezpochybnitelným prožitkem a posilou důvěry, že v Bohu je bezpodmínečná Láska a nezměrná posila k překonání všech životních zkoušek. Pochopíte, co je to prožívat cíl své cesty a v tomto prožitu je záruka uskutečnění vašeho cíle také na úrovni hmotné reality. Pocítíte jistotu víry, že vše o čem sníte, je vám již dáno a že jste mocnými stvořiteli své vlastní reality. Teprve až dokážete prožívat mír a radost, která je v Bohu, pak budou všechny vaše tužby postupně naplněny také v hmotném světě.
Čím častěji budete praktikovat své zpřítomnění, tím více se bude prohlubovat a tím více odporu k vnější – hmotné cestě budete pociťovat. Poroste ve vás semínko ducha a bytí v přítomném okamžiku bude pro vás čím dále, tím více samozřejmějším a lehčím. Mysl se stane vaším sluhou, ne pánem a klid vás bude obklopovat kamkoliv půjdete a při všem, co budete dělat. Vytrvejte a zvítězíte. Všichni vaši andělé jsou s vámi a velmi ochotně vás budou podporovat. Když se budete dotazovat na svou cestu Boha, dostanete vždy odpověď, pokud budete vnímaví a uvědomíte si, co k vám přichází z vnějšku za situace, zprávy, vědomosti, lidi, články, knihy apod.

Podobný zážitek můžete zažít například při horském výstupu skrze lesní krajinu, kdy sotva popadáte svůj dech a tak s vypětím sil koncentrujete vší svou pozornost do přítomného okamžiku. Jste jen vy a vaše hluboké nádechy a výdechy. Musíte odhodit vše a zcela vyprázdnit svou mysl, která působí zábranu a brzdí vás, abyste úspěšně došli na vrchol. Po zdolání vašeho výstupu jste jako osvobození, vyměnění, blažení a vaše mysl je prázdná. Tím se dotýkáte svého božství a pociťujete právě jeho nádheru a svou vlastní hodnotu vnímáte mnohonásobně více než jindy. Vše ještě umocňuje energie lesních porostů. Je někdo, kdo by toto nezažil? Zažili jsme to všichni, jen jsme nevěděli, že jsme právě podstoupili duchovní očistu, která nám umožnila dotyk našeho vyššího JÁ.

Vzdor je vězením

Setrvání v duchu je vaší nejvyšší přirozeností. Může se však stát, že je pro vás těžké nebo nesnadno dosažitelné vstoupit do hlubokého prožitu svého vyššího JÁ. Pak vnímejte vše, co se ve vás ozývá při meditativním zklidnění. Vše, co nesouhlasí, co se vzpírá a odmítá a nedovolí vám odložit mysl. Musíte to nejprve pochopit, a pokud se to stane, pak to odejde. Není to však snadné, protože jsme vlivem společnosti naučeni nestát ve své pravdě, ale v přetvářce ega. Poznáte to tak, že se něčemu uzavíráte, že odmítáte tělesnost, jste zdrceni svou hříšností, nemáte rádi svoje tělo, anebo proti něčemu bojujete….Pokud však odmítáte, popíráte a bojujete proti čemukoliv, pak potřebujete pochopit, že jste podlehli nějakému druhu nepřirozenosti, i když váš názor je podporován většinovou společností. Přirozené je totiž být se vším v harmonii. Pokud bojujete proti kriminalitě, násilí, nespravedlnosti a vykořisťování ve světě, pak jste ještě nepochopili a nepřijali skutečnou úlohu duality, která je referenčním rámcem poznání vaší duše. Ve skutečnosti jste totiž přišli do tohoto světa prožít právě zlo, křivdu, ponížení a nespravedlnost, abyste ve srovnání s tím dokázali skutečně definovat a ocenit ráj Boží Lásky a harmonii. V dualitě máte mimořádnou možnost zvolit si vždy lásku, kterou rozeznáváte na pozadí zla. A to duše v nebi, kde je Láska automatická, nemají. Tady můžete být buď bezmocné oběti anebo hrdinové, co se postavili vždy za Lásku, i když tím byli většině pro smích.

Pokud potlačujete své emoce, jste pohlceni jiným druhem nepřirozenosti. Nedovolujete tak kontrolkám vašeho organismu reagovat na ohrožení a indikovat nesprávnou cestu pro vaši duši. Jste jako workoholik, který vymontoval červeně svítící kontrolku hladiny oleje, aby mu nepřekážela v heroickém úsilí dobýt svět a sklidit pochvalu okolí. Jakmile se váš organismus zhroutí, někteří si na vás vzpomenou dojemnou kondolencí, či květinou a pak už pro ně nebudete existovat, protože jsou zaměstnání svým krysím závodem, nedovolujícím vystoupit. Pochopte, že emoce jsou váš přítel a jsou pravdivou výpovědí o vašem duševním stavu. Hromadění emocí potlačováním, je vaše cesta do hrobu, vaše bolest na prsou a vaše křeč, co vás dostala do pozice oběti.
Kdykoliv odsuzujete své tělo a jeho hříšnost, pak se bráníte přirozenému zákonu tělesnosti. Odkazem každé hmoty je chtíč, nenasytnost, zvířecí pud sebezáchovy, egoismus, stárnutí a rozpad. Je to stejné, jako byste chtěli trestat uhlí, za to, že je měkké a není diamantem. Pro uhlík C12 je přirozená právě jeho měkkost a rozpad. Vy však nejste tělo, ale věčný duch Lásky, který je v těle na krátkou chvíli uvězněn. Děkujte vašemu tělu, že jste si to kvůli němu mohli tak bytostně uvědomit a že vám ukázalo opačný pól vaší božskosti. Tělo je součástí referenční soustavy duálního světa, která vám dává pocítit tu propast mezi vaší zvířeckostí a božstvím. Přesně pro tuto zkušenost jste si na zem přišli, abyste tu rozdílnost polarit pochopili. Vaším jediným hříchem je nevědomost o tom, že nejste ani svým hříšným tělem, ani vašimi mučivými myšlenkami. Pokud se odmítáte probudit z iluze tělesnosti, pak vědomě hřešíte. Pokud jste však pochopili, že jste Láskou a zvolili jste si Lásku za všech okolností, pak nemáte u Boha hřích, i když ještě místy podléháte slabosti těla. Každý, kdo objevil Božího ducha a svou vnitřní perlu a kdo si to vždy volí, je krásný, přirozený a nemá hřích. Díky Boží milosti, bude každý, kdo vytrvá Bohem pozvednut, když po tom touží a volba jeho srdce je vždy na straně bezpodmínečné Lásky. Každý kdo hledá, nalézá – Ježíš Nazaretský.

Zbořte své opevnění

Snaha o meditativní klid mysli ve vás rozkrývá každou bolest, každou obranu a každý boj. Zkoumejte, co ve vás bojuje a nechce se smířit se vším, co jest a pochopte to. Tím to vyléčíte. Nic víc nemusíte. Škola života je o hlubokém pochopení, protože božští už jste. Jediné, co vám brání prožívat blaženost božství, jsou vaše obranné zdi, zaujaté pozice mysli, nevědomé vzorce společnosti a náboženské omyly. Zcela se otevřete a zcela zbořte všechny hradby. Rozsvítí se ve vás vaše slunce a vyléčí vás vaše vlastní přirozenost. Stanete se diamanty a současné transformace přemění vaše tělo na uhlík C7 – krystalické struktury, do vyšší božské reality 4D. Kdo se drží svých zaujatých obranných pozic, je jako ten, kdo si zakázal Lásku, nebo ten, komu zakázali dívat se ven. Nebude otevřený a zablokuje si tím cestu do Božího království.