Žijeme v té nejposlednější etapě času konce tohoto systému, a proto víme, že ta událost přijde již velmi brzy. Pojď se na chvíli zamyslet nad tím, jestli to nejsi právě ty, kdo byl pozván a toto pozvání přijal. Přečti si níže nejprve dvě Ježíšova podobenství, vztahující se na jeho budoucí svatbu.

Dveře se pomalu zavírají

Jsem způsobilý účastnit se svatby? Mám olej ve své nádobce? A co to znamená? Jak jsem to jen mohla vědět, že se koná hostina a mám být družičkou?

Někteří tvrdí, že nemohli vědět

Ať jste kdekoli na světě a dostanete se do jakékoli situace, pamatujte si, že nikdy na to nejste sami. Vždy je tu Bůh, vše prostupující energie, která vám vnukne správnou myšlenku jak z toho ven, když jí to dovolíte. Nemusíte vůbec znát nějaké náboženství. Můžete žít někde v zapadlé vesničce na konci světa a i o vás Bůh ví. Přistupuje ke každému způsobem jemu vlastním, aby dotyčný pochopil, co se mu nabízí za možnosti.

Takže na druhé straně se nikdo nemůže vymlouvat, že nevěděl, nerozuměl, nikdo ho neinformoval apod. Protože Bůh promlouvá jako duch k vašemu duchu, nebo jestli je vám milejší – jako energie k energii. Vaše ego, váš rozum vám to nepředloží, pokud se mu to nezdá. Pokud tedy nad vámi vládne. Proto je lépe, být v souznění se svým duchem- svou životní energií. To je váš olej v lampách, kterého byste měli mít dostatek. Tak by se vám nemělo stát, že něco propásnete, třeba šanci na věčný život, na cestu k Lásce, svatební hostinu.

Není na světě člověk, který by s čistým svědomím mohl říci, že nevěděl. Vědí všichni, i ti, co tvrdí, že nevědí. Těm, co tvrdí, že neví, netušili apod., těm vládne ego a to nepustí jejich ducha ke slovu. Koukají očima těla do světa, který se jim zdá, že vidí a ego jim namlouvá, že jiný svět není. Kdyby však zkusili začít používat svůj vnitřní zrak, ztišit se, vnímat energie, naslouchat hlasu přírody, zjistili by, že mají ducha, objevili by jiný svět, ten skutečný.

Další, co tvrdí, že nevěděli

Je tu i druhá skupina lidí. Ti také zkouší tvrdit, že nevěděli, však opravdového světa, Božství se dotkli, ale zvítězilo ego a jeho způsob života. A jejich ego jim prostě podsouvá tento svět s jeho lákadly. Kariérou, bohatstvím, vášněmi, pokušením a přílišným pohodlím. Jejich lampy jsou bez oleje. V této skupině jsou dvě podskupiny. Lidé, jejichž duch trpí, protože touží po Lásce, má duchovní hlad. V té druhé se duch připojil k egu, které podporuje, parazituje na něm, co se potřeb týká a při setkání s vyšší bytostí- třeba s andělem, reaguje úšklebkem, pohrdáním. Byli pozváni na hostinu a nepřišli. Tak to je tzv. plevel, kterou se Bůh rozhodl vytrhat i s kořeny. Ale pozor, i bodlák, který umí jen píchat, se může přeměnit na rajský květ. Neboť je psáno, že do poslední chvíle Pánova příchodu má každý šanci na obrácení.

Jen zdánlivě je svět plný plevele, který je třeba vytrhat. Duch, životní síla, většiny z nich trpí a touží po Lásce, po návratu k Ní. Proto dal Bůh vzniknout Cestě k Lásce a Pán Ježíš vás stále zve na svatbu, vyslal dokonce sluhy do ulic. Aby ukázal zbloudilým ovečkám cestu k Pastýři, do bezpečí ovčince. Neboť čas se nachýlil a dveře na svatební hostinu se můžou brzy zavřít. Ten čas nezná nikdo, jen Bůh. Říkáte si proč bychom měli chtít přijít na Pánovu svatbu? Pozvánka na ni je zárověň pozvánkou do Božího království.