Symbol ukřižovaného Krista

Víte, jakým mystickým odkazem je symbol kříže s obětí Krista? Máte dojem, že se to už netýká dnešní moderní doby? Ukážeme vám, že v tom symbolu je dokonalý návod k nalezení cíle duchovní cesty. Prozkoumáme celkem tři směry významu pro 3D realitu.
První úrovní je smířením se s vnějším světem. Směr uvnitř - vně. Na této úrovni přijímáme celý svět s pochopením o jeho jediné božské podstatě. Odkládáme boj, jako beránek Kristus. V této úrovni naší duchovní cesty poznáváme relativitu vnějšího světa a přijímáme ho jako svět zrcadel, který odráží to vnitřní v člověku. Zároveň vykresluje Pravdu zrcadlově obráceně. Když člověk prohlédne tento klam, propouští iluzi vnější objektivity reality, vzdává se lpění na tělesném a egu, a tím dává prostor Lásce, aby usmířila rozpor vnějšího a vnitřního. Láska objímá celý svět a nespatřuje v něm už nepřítele. Jde o symbolické obětování těla, po kterém následuje cesta k plnosti ducha a vzkříšení nové, obrozené bytosti – Krista.

Současně s dostředivým směrem rovnováhy, hledáme vyrovnanost ve směru horizontálního břevna kříže. To je doprava-doleva. Je to rovnováha mezi jin a jang. Levou a pravou hemisférou, ale nejlépe uchopitelným symbolem této rovnováhy je střet mezi mužskou a ženskou polaritou. Mezi oběma póly dochází ke smíření, přijetí a nalezení rovnováhy.
Třetím směrem, který řešíme současně s dvěma předchozími je vertikálním břevnem kříže. Směr nahoru - dolů. To je smíření nebe a země uvnitř nás samotných. Člověk se tím odpoutává od ztotožňování se s tělem, přijímá svou duchovní stránku a odevzdává se Bohu. Nalézá svého ducha ve svém středu, který začíná prostupovat tělem jako kvas těstem, dokud nedosáhneme plnosti ducha, čímž se postupně smiřuje člověk-tělo s Bohem-Duchem v čím dál plnějším spojení.
Duchovní hledání nám přináší náš pohyb na všech třech osách současně, dokud nedosáhneme středu rovnováhy, která je vnitřním bodem singularity. Tím zasahujeme cíl, jako by byl střed kříže pomyslným středem terče. Střed terče je jako černá díra ve vesmíru, ve které se hroutí třírozměrný prostor do jednoho vnitřního bodu a současně s tím se čas stává nekonečným – věčným. Symbolika Krista na kříži je tedy symbolem vystředění člověka, který na konci své cesty odkládá svět s jeho utrpením a nalézá úzkou a stísněnou bránu do věčného života a je vzkříšen s novým tělem, uzpůsobeným pro vyšší úroveň reality. Je symbolem toho, že obětováním světa – odkládáme lpění - nalezneme ráj Božího království, do nějž nám Kristus právě nyní, během své přítomnosti, otevírá cestu do vyšších duchovních sfér - červí dírou ve vesmíru. Pokud jsme již duchovně uzráli a chápeme smysl nekonečného přijetí vnějšího a plné odevzdání se vnitřnímu, jsme jako zlaté klasy, připravené ke sklizni.

V tomto článku se budeme zabývat pochopením souvislostí, které nám pomáhají realizovat vnitřní duchovní cestu a tím následovat Krista.

Relativní svět

Relativita světa znamená, že svět není tím, čím se jeví. Vše záleží na kontextu – skryté subjektivní pravdě – a to zjevné je klam. Spoutal nás, dokud se neprobudíme. Svět k nám promlouvá skrze symboly a my máme pochopit jejich hlubší význam. Nezůstat u povrchního zdání. Kdo zůstává u povrchnosti, triviálního chápání a zjevné pravdy, ten je chycen ďáblem do koloběhu utrpení. Nic není zle, ani to, že jsme v tom koloběhu dlouho žili a věřili jsme mu. Mělo to tak být. Byla to mateřská škola symbolů a forem. Jediné nebezpečí je neprobudit se a zůstat u povrchnosti. Nevěnovat pozornost bouřící se duši. Nezačít spolupracovat s životem na cestě k osvícení. Nezměnit směr z vnějšku dovnitř, to je skutečná prohra a marnost nad marnost. Jestliže se někdo zahleděl do tohoto světa a jeho jediné naděje zůstaly světské, prohrává na celé čáře.

Svět je tím, čím myslíme

Relativní svět se projevuje například v proměnlivosti vnímání života. Život je takovým, jakým myslíme, že je. Vnější objektivní realita neexistuje. Je relativní, protože se odvíjí od úrovně vědomí, které svět pozoruje. Život nám potvrzuje stále dokola naši vlastní pravdu a Bůh nám neustále dává to, oč žádáme a my pak často pochopíme pomíjivost cíle našich tužeb. Vnější svět je manifestací našeho vnitřního - subjektivního světa. Demonstruje nám to, kým jsme se na své životní cestě stali a co neviditelně vyzařujeme. A je to proto, že nic než subjektivní vjem světa nikdy nemůžeme zažít. Svět je tedy něco jako maňáskové divadlo pro děti, které sledují poučné pohádky a to sice právě takové, které zanechají silný vjem a postupný posun v uvědomění jedince. Vnější svět je zrcadlovým obrazem subjektivního světa vnitřního prožitku. Nic než vnitřní prožitek nikdy nemůžeme objektivně prožít, ale kdyby nebylo vnějšího odrazu v zrcadle, nikdy bychom plně nepochopili neviditelný proces uvnitř. Zrcadlový, svět klamu nejen že odráží naši skrytou vnitřní pravdu, ale ještě ji i obrací i vzhůru nohama, tak jako je to s naším odrazem na hladině jezera. Je reálná, ale vykresluje realitu obráceně.
V tomto článku budeme opět pokračovat v dech beroucím odhalování symboliky každodenního života, které nás má poučit o duchovních principech. Pokud jste vnímaví, užasnete, a zbylou symboliku si odvodíte postupně sami.

Subjektivní přínos

Svět je ve skutečnosti velmi přesvědčivou virtuální realitou. Ačkoliv je vědecky prokázané, že vše je energií, to znamená i veškerá hmota je pouze energie s různě silnými vnitřními energetickými vazbami, přesto se nejste schopni vyprostit z představy o objektivní vnější realitě tvořené z pevných objektů. Nejsou to pevné objekty, ale energie, kterou vám váš vnitřní počítač na vaší obrazovce zobrazuje jako pevnou hmotu s předdefinovanými vlastnostmi. Díky pevnému naprogramování všech vašich smyslů, je to pro vás fakt, který neumíte překročit, pokud jste nepoužili silný halucinogen. Pokud byste přijali určitou omamnou látku, byli byste v sobě schopni zkreslit pevné nastavení vašeho základního software a svět by se vám třeba rozpustil před očima. Energie, které pozorujete by začaly vykreslovat vaši realitu podle jiného programu. Ale to neznamená, že se vnější realita rozpadla. Ona je totiž energetická a stále stejné podstaty, ale umožňuje různé vidění téhož. Vnímáte ji odlišně než většina, pokud jste vnitřně nastaveni jinak, než většina. A navíc vy ji svým nastavením zpětně ovlivňujete. Svět jak ho vidíme, je tvořen vzájemnou interakcí dílčích částí jednoho globální vědomí, ve kterém vše existuje. Pro neomámeného pozorovatele vedle vás existuje vnější pevný a neměnný svět, na kterém se většina shodne, zatímco omámenému pozorovateli se změnila vnější realita, například v houpající se moře barevných zázraků, která vykresluje prolínání světů a rozpouštění pevných objektů v barevné šmouhy. Ve chvíli omámení smyslů, pro vás neexistuje nic jiného, než svět v podobě rozteklé zmrzliny, jako by váš software byl napaden virem. A proto nejsme nikdy schopni prožít nic jiného, než subjektivní vjem odpovídající nastavení našeho vnitřního přijímače. Všechno naše vnímání je subjektivní, ať jsme v jakémkoliv stavu vědomí. Jinak to nelze nikdy zažít. Jediná možná proměna světa se uskutečňuje jen skrze naše nitro, které když transformujeme, budeme na našich vnitřních obrazovkách vidět úplně jiný svět. To je podstatou Matrixu, ve kterém žijeme. Náš osobní obraz-vjem je odrazem našeho nitra. Celek, na kterém se shodnou všichni, je superpozicí všech vědomí-jedinců žijících na planetě. Při transformaci světa dochází nejprve k tomu, že náš osobní svět je dosti odlišný od většiny - naše vnitřní změna.  A  změnou poměru všech vědomí jedinců na planetě - součet vnitřních změn lidstva - dochází ke změně prožívaného světa. A ta změna je změnou celé společnosti. Viditelnou proměnou, na které se všichni shodnou. Svět na kterém se většina shoduje je dokonalou výpovědí o tom, kým se lidstvo, jako celek během svého vývoje stalo. Svět je symbolický odraz neomylné vnitřní Pravdy o nás - lidstvu.

Z toho pak jasně vyplývá, že změnou naší vnitřní energie se nám mění překladač reality a tudíž svět vnímáme jinak a pokud v tom pokračujeme dlouho, vystoupáme ve vědomí podstatně jinam, než zbytek světa, pak se naše reality oddělí na nepropojené paralelní světy i když doposud se naše vnímání reality alespoň částečně překrývaly a byli jsme schopni se vzájemně zaregistrovat. Naše vzájemné světy byly již dlouho velmi odlišné. A přesně tímto procesem přechází člověk do nového světa a dochází k postupnému oddělení nového světa od toho starého.
To staré, co odkládáme je iluze vnějšího neměnného, objektivního světa. Pokud jsme doposud věřili, že tam venku je stabilní-neměnný svět, trpěli jsme v důsledku zajetí časoprostorem a byli jsme otroky tělesnosti. Pokud pochopíme pravdu o zrcadlové iluzi vnějšího, odvrátíme se od vnějšku dovnitř a tím symbolicky obětujeme tělo-svět-hmotu na kříži. Tím už nás vnější svět nebude mít ve své moci.

Zrcadlové obrácení reality

Zamysleme se nad příklady obráceného vnímání reality, které pak rozvedeme. Po staletí se používá symbol hexagramu – šesticípé Davidovy hvězdy - symbol dvou vzájemně obrácených, rovnoramenných trojúhelníků, které se vzájemně překrývají a vytváří dohromady šesticípou hvězdu. Je symbolem hmotného světa – makrokosmu, který se na Zemi prolíná s duchovním světem – mikrokosmem. Co je zemské, je tedy v podstatě duchovním, sestoupeným do hmoty. Zatím co číslice 6 je znak sestupu duše do hmoty, číslice 9 znamená obrácený směr – výstup duše z hmoty. Šest je tedy symbolem deformace toho nebeského, které prochází chaosem ďáblovy reality. Hexagram je symbolem vertikálního směru, dvou trojůhelníkových - trojjediných podstat. Nebeské a pozemské. Trojjediný Bůh se potkává s trojjediným člověkem a na vertikální úrovni hledají smíření. To nebeské je ve hmotě deformováno ve svět plný utrpení. 
Tomuto zkreslení se nevyhnula ani Bible, jak ji dnes známe. Je sbírkou 66 inspirovaných knih, které byly vytříděny z mnohonásobně většího počtu inspirovaných textů své doby. Byly přetříděny člověkem - sestoupeným do hmoty, který třídil dle toho, co chtěl přiznat jako pravdu, a člověk se označuje v numerologii také číslem 6. Když seřadíte tři šestky, jako soubor vlivů na výsledný text, dostáváte číslo antikrista - 666, který symbolizuje ďábla v těle lidském. To, co je světu prezentováno církvemi jako svatá a jediná pravda, je ve výsledku nástrojem ďábla, který znemožňuje věřícím, aby dosáhli cíle spasení, pokud uvěří v božskost, neomylnost a jedinou pravdu Boží obsaženou v této knize. To však neznamená, že Bible neobsahuje pravdivé a inspirované texty. Obsahuje v jádru pravdu. Avšak texty, které byly dopředu zavrženy církevními otci, dávají těm zbylým, vybraným textům pozměněný význam. Zákonníci doslova vytřídili některé podstatné nauky, které se jim nehodily. Stačí pak už jen uvěřit předpokladu, že Bůh je přece dokonalý a umí si své texty ochránit. Přijetí tohoto jediného - nepodloženého lidského předpokladu, nasadilo masám mnohých věřících klapky na oči. Ano je pravdou, že Bůh je dokonalý, ale lidský přepis a lidská interpretace jsou vždy alespoň částečnou deformací. Nejvyšší Bůh člověka k vytvoření současné Bible neinspiroval. Inspiroval živé lidi, kteří vytvořili spoustu inspirovaných textů, a člověk-církevní hodnostář z nich vybral tu část, které rozuměl, či chtěl rozumět, a nazval to Biblí. Lidský přepis živého slova Božího je vždy a vždy poplatný úhlu pohledu, kterého je člověk s daným vědomím schopen. A přepis z duchovního vjemu do psaného textu je vždy deformací – omezením úplnosti. Proto je Bible inspirována Bohem, ale je psána nedokonalými lidmi s různou mírou vědomí. Tudíž s různou mírou schopnosti nadhledu. Stejně jako je i celá 3D realita inspirována Bohem, ale je vytvořena a spravována ďáblem. To znamená, že temnota tohoto světla deformovala čisté Boží Světlo do napodobeniny, která vypadá věrohodně, ale ve výsledku dává obrácený smysl a stejné je to i s Biblí. Stačila malá deformace a kontext byl postaven na hlavu. Zastavme se u jediného příkladu za všechny. V Bibli se třeba dočtete tuto pasáž o lidském srdci:

Miliony lidí uvěřili na základě tohoto textu myšlence, že je třeba nedůvěřovat srdci a ve víře spoléhat na lidský rozum. To dává některým církevním autoritám oprávnění vůči jejich ovečkám, aby poslušnost jejich výkladu nadřadily nad živé spojení živého člověka a živého Boha skrze živé lidské srdce.
Církevní vůdcové totiž pominuli kontext, který měl být osvětlen osvíceným výkladem. Pravý kontext je totiž nad slunce jasný, když si uvědomíte, že lidské srdce znamená lidskou lásku a lidská láska je pomíjivá a zrádná proto, že je spoutána lpěním na světě a proto není nikdy zcela odevzdaná Bohu. Ovšem srdce plně odevzdané Bohu překonává zrádnost a deformaci a je výsadním korytem Božího ducha, které způsobuje transformaci lpící lidské lásky na Lásku Boží, bezpodmínečnou. Tak, jako mrtvé tělo bez ducha, je oživeno Boží energií věčného života a z nedokonalého se stává božsky dokonalým a věčným.
Církevní autority, které snad v dobré víře, zakazují ovečkám napojení na srdce, si neuvědomují, kým byl tento výklad ve skutečnosti inspirován a kdo s nimi manipuluje jako s loutkami. Zakázali mase věřících porozumět, kde naleznou vstup do nejskrytějších vnitřních místností-vnitřního chrámu a tím se dopustili doslova svatokrádeže. A to je jen jediný příklad jak to, co se v tomto světě jeví jako Boží, je ve skutečnosti ďáblovo a jak malý vliv stačí, aby se Pravda postavila na hlavu a jevila se přesně opačně - jako lež.

Nicméně celý svět - jeho hodnoty - jsou právě takto jemně poupraveny, což dává ve výsledku opačný obraz, aby ti co lpí na světě, nepochopili, dokud se ho nevzdají. Ďábel je mistr klamu s vyššími schopnostmi, než má člověk. A tento ďábelský svět je připuštěn Bohem, stejně jako „svatá“ Bible, aby sloužily do určité fáze jako učitelé a magnet, který musíme překonat. Ale od určité fáze duchovního pokroku dostáváme duchovní schopnosti uvidět klam a sílu magnetismus ďábelského překonat. Relativita v dualitě tedy spočívá v tom, že dobré a špatné se vzájemně proměňují a to v souvislosti na hledisku pozorovatele. Pokud je pozorovatel-věřící v nízkém stupni vývoje a je schopen chápat pouze hrubé obrysy Pravdy, pak mu poskytuje ďáblův svět s jeho církvemi základní školení. Pokud však již vědomí hledajícího uzrálo a je schopno hlubšího a pravdivějšího náhledu, začíná rozlišovat jemné vlivy pozměňující význam a musí se od nich oprostit. Začíná chápat význam kontextu, do kterého je Pravda zasazena jako podstatnější, než zjevná přímočará pravda, která je spíše triviálním výkladem lidského myšlení, než hlubokou, duchovní Pravdou. Pokud zvýšíme své vědomí, najednou totéž pozorované vidíme jinak, z vyšší perspektivy ducha.
V následujícím textu však přeladíme na něco praktického, co nás nasměruje k cíli cesty. Tím je právě nalezení úzké brány a stísněné cesty do jediného a pravého cíle - vnitřních komnat.
Obětování světa na kříži znamená nenechat se upoutat magií zjevné pravdy, ale hledat pravdu vnitřní, skrytou, která je kontextem a souvislostmi. Je často neviditelná, ale vnímatelná jako jemné proudy v pozadí, vyplouvající v tichu na povrch. Kdo se stává tichým a jemným, ten je začíná rozpoznávat.

Věnujte mi pozornost

Zeptejte se žen, co chce žena nejvíce od muže. Uslyšíte - pozornost. Pozornost muže je afrodisiakum, které ji naplňuje, uklidňuje a zpřítomňuje. Tisíce variant, možností a řešení, které ženě probíhají současně v hlavě, se přemění rázem do jednoho uklidňujícího, stabilního řešení, pokud je přítomna pozornost mužství. Podobně, jako se vlnová funkce světla v kvantovém prostoru zhroutí do konkrétní částice za přítomnosti vědomého pozorovatele a dochází ke zhmotnění. Žena se nejen uklidní, ale i omládne, podobně jako se zastaví například poločas rozpadu izotopu uhlíku, pokud je pozorován vědomím. Věnování pozornosti je tedy ekvivalentem odevzdávání energie a to ženu – duši naplňuje.
Stejné je to s pozorností na duchovní cestě. Když se hovoří o cestě, nepředstavujte si úsilí ve smyslu něco vyrobit. Jde o cestu vašeho uvědomění, které nejprve pochopí, že to s čím duchovně pracuje, je zaměření pozornosti. Sledujte, kde spočívá vaše pozornost. Je-li ve hmotě, pak je upoutána vnějšími objekty, ruchem světa a proto jste stále v napětí, vzrušení, dramatu apod. Současný svět je tak vytvořen, aby dokonce i meditační nahrávku, která uvádí mysl do zklidnění a frekvencí uvolnění, přerušil křiklavou reklamou o slevě na kuřecí prsní řízky v Kauflandu, která je pronášena vzrušeným tónem unešeného prodejce…
Lidé, které má svět ve své moci, necítí život sami v sobě, v každé buňce těla, hledají vzrušení ve světě kolem, v každodenních zprávách, v neustálém ruchu z rádia, ze kterého se hrne záplava nepodstatných a rozptylujících informací. To vše odvádí pozornost kamkoliv mimo vaše tělo a duši a uvrhuje vás do dramatu hry, který vás nenechá na pokoji, a vy se pak necítíte ve své kůži. Bodejď by také ano, když vaše vnitřní energie je rozptýlená všude po okolí. Kam směřuje vaše pozornost, tam proudí vaše síla. Nemůžete mít vnitřní sílu, ani radost, pokud nepřebýváte pozorností hluboko v sobě a nevíte, že máte duši. Jako by muž, který věnuje pozornost jen celodennímu vydělávání, zapomněl na svoji ženu, strádající doma bez špetky jeho pozornosti.
Dramatem hry je rozptýleno také vaše myšlení, které je pak nezastavitelné i ve chvílích, kdy se nic neděje. I jeho prací je odvést vašeho ducha ven z těla a vláčet ho po všech minulých událostech, po všech dramatech, které se ve vašem příběhu odehrály a znova a znova prožívat křivdy, ublížení, anebo snění. Hra vnějších forem a hra vnější mysli je proti tomu, abyste byli zvnitřnění a měli svou sílu. Kdo je tou hrou lapen, ten nemá rád ticho a klid. Uvnitř je totiž prázdno, a pokud chybí vzruchy z okolí, je ta samota k zešílení. Pak převládá nutkavá potřeba zaměstnávat něčím mysl či tělo. A to vede mnohé probuzené k pokusům o meditaci, aby se oprostili od šílenosti a posedlosti vnější realitou, která je fikcí a soužením bez konce.

Překonejte závislost

Uvědomte si, že jedině úroveň ducha, která je nadřazena světu těla-forem a světu myšlení, je stabilní místo pokoje, lásky a neutuchajícího štěstí, kde sídlí váš nejniternější pozorovatel, vaše vyšší Já. Je to svět ducha, třetí složka vaší bytosti, kterou si začnete uvědomovat až ve chvíli, kdy svou pozornost odvrátíte od konání a myšlení světa. Je velmi jemná, tichá a klidná a přes rušný životní styl nebudete věřit, že existuje. Jestli ji chcete najít, pak to nepůjde jinak, než alespoň pro tuto chvíli vše propustit. Všeho se vzdát, vše odložit na neurčito a být jen sami se sebou v tichu a zvnitřnění. Zpočátku budete muset překonávat silný odpor mysli, která přehrává stále svá dramata a drogovou závislost vašeho těla na přílivech emocí. Buďte rozhodnutí, že ten boj vyhrajete a denně si najděte čas jen pro sebe, kdy totálně vše propustíte a začnete vnímat jen své bytí. Tím projdete skrze své závislosti a překročíte je tím, že se je naučíte ignorovat. Zpravidla je to ze začátku bolestné. Toxické látky a vnitřní ublížení se vyplavují slzami. Neexistuje pro vás žádná důležitější práce, než se vyprostit z ďábelského světa a objevit svého ducha. A váš duch je část božství, která vás propojuje s Bohem. Je to stabilní bod vašeho středu, který nepomíjí, je věčný, je nevinný, je plný čisté energie. Je to váš vnitřní chrám. Z tohoto místa nejvnitřnějších komnat proráží vaše životní energie na povrch. Je vaším štěstím, zdravím a objetím Lásky Nejvyššího, když si nejprve prorazí cestu v duši, a to trochu bolí – jako ztráta panenství.

Naučte se zvnitřnění

Abyste vyhráli boj proti své závislosti na světě, která vás odděluje od Boha, naučte se cílené relaxaci, či správné meditaci. Je to způsob, jak se oprostit od všeho dění světa a začít vnímat své bytí. Potřebujete se na své bytí začít dívat z pozice Toho, kdo pozoruje vaše bytí. Ten kdo si uvědomuje vaše myšlení a Ten, kdo si uvědomuje vaše uvědomování. Je to váš nejniternější proud uvědomění. Abyste Ho - vaše vyšší Já – zachytili, musíte být nejprve velmi tiší a velmi zklidnění. Teprve potom můžete začít vnímat, že ve vašem středu je něco více, než jste doposud mysleli. Až přestanete myslet – utišíte mysl - tak to pochopíte. Tímto procesem začíná ve vás růst perla života.
Nejlepším způsobem, jak odložit vše vnější je najít si tiché, pohodlné a důvěrné místo, kde nebudete rušeni a kde se můžete uvolnit. Uvědomte si, že relaxace je činnost, kterou jste doposud možná považovali za komfort, který si nemůžete dovolit. Ve skutečnosti je toto umění tím nejdůležitějším, co můžete udělat sami pro sebe i pro celý svět. Neožijete-li zevnitř, pak nepomůžete ani sobě, ani světu, nenajdete Boha a nevyprostíte se z utrpení. Vaším nejdůležitějším životním úkolem je odložit všechno MUSÍM, které vám vnutili a pochopit, že jedině přes vědomí – NIC NEMUSÍM - dojdete k Bohu a On vám vzkazujete, že NIC NEMUSÍTE! Máte právo JEN BÝT a pokud chcete navázat spojení s Bohem, pak musíte jediné – JEN BÝT. Začněte denně praktikovat umění relaxace, umění jen být a uvědomovat si své bytí. Neuvěřitelně vás to uklidní, zpřítomní, zastaví, uzdraví a posílí.

Projděte úzkou branou

Pracujte se svou pozorností tak, že když se pohodlně uložíte v křesle, a nebo v leže, na lůžku, přeneste pozornost do svého bytí tak, že si nejprve uvědomíte každý bod, kde se vaše tělo dotýká podložky, pak si jeden sval po druhém projděte a uvědomte si napětí, které v nich přebývá. Uvědomováním si každé části svého těla z něj propouštíte napětí a zároveň jste jen sami se sebou v přítomném bytí. Dělejte to tak dlouho, dokud nepocítíte významnou úlevu. Můžete být sami se sebou, když si uvědomíte svůj dech a uvědomíte si, jak vaše tělo samo dýchá. Buďte se svým dechem v tichu jako pozorovatel vaší přítomnosti. Když docílíte umění JEN BÝT a vyprázdnit svou mysl, pocítíte příliv energie, jako záplavu tepla ve svém těle. Užívejte si to a buďte jen vy a váš dech.

Jen vnitřní ticho je stav, kdy se spojujete s Bohem a to přináší velkou svěžest a uvolnění. Jakmile to objevíte, budete to chtít stále a kromě okamžiků večerní relaxace budete sami v sobě i po čas jakéhokoliv konání, kdy se část vaší pozornosti věnuje konání a část si uvědomuje své bytí. Tím, jak to každý den neustále zkoušíte, klepete a bude vám otevřeno. Tím, jak se zkoušíte zvnitřnit, prosíte a bude vám dáno. Uvidíte, že pomalu si budete čím dále více uvědomovat své bytí, dokud to nepřejde v trvalý a stále rostoucí a základní stav vašeho nastavení. Stanete se klidnějšími, moudřejšími, tiššími, odvážnějšími a silnějšími. Nalezli jste své vnitřní komnaty.
Uvědomte si, že jste museli projít úzkou branou. Bez toho, abyste se zprostili vnějších vjemů a přenesli pozornost do jediného bodu vašeho středu, neprojdete. A když projdete, je to jako by Alenka objevila svět zázraků za zrcadly. Scelíte se, utišíte se, sjednotíte se a najednou jste silní, mocní, bystří a ŠŤASTNÍ. Pramen lásky k celému světu vytryskne z vašeho srdce a vy se stáváte Světlem světa. Tento prožitek je závdavkem krásy, která na vás čeká na druhé straně úzké brány. Nejprve možná zažijete okamžiky, které se časem prodlužují, až nakonec můžete ve svém vyšším Já setrvat nastálo. Duchovní svět na druhém břehu je již úplný a vaší cestou postupně tu dokonalost odkrýváte. Vašimi každodenními volbami volíte, kterou část úplnosti budete dnes prožívat.

Ožijete v sobě

Tomu, kdo objevil jak být v duchu, se změní svět. Začne si uvědomovat, že ožil a že život proudí z jeho vlastního středu. Jde o postupné vzkřišování toho nejméně zjevného ve vás, na čem následně bude stát celý váš život. To nejméně uchopitelné a nejméně zjevné je to nejstabilnější a nejkrásnější. Je to prostor, kotva pro duši a skalní útes vaší záchrany. Z mrtvých se stáváte živými. Z neklidných se proměňujete na blažené. Z rozptýlených se měníte na koncentrované. Najednou pochopíte, že projít úzkou branou znamenalo všeho se nejprve vzdát, abyste v zápětí získali mnohem více, než jste tušili. I ty nejobyčejnější chvíle vašeho života, kdy se tělu jeví, že se nic neděje a je ticho, budou pro vás naplňujícím prožitkem. To, co jste dříve pomíjeli jako nepodstatné, je najednou plné krásy a promlouvá k vám a stává se tím nejdůležitějším. Vnímáte vůně přírody, krásy rostlinstva a kraje a vidíte ostatní jako bytosti. Vidíte jejich duše, ne jen jejich vnější formu. Jako změna vnímání světa čerstvě zamilovaných.
V tomto probuzení budete mnohem více vnímat, jak k vám Bůh promlouvá skrze životní symboly, události a lidi. Už pro vás nebudou existovat náhody, ale budou všude kolem jen indicie, nápovědy a odpovědi. Pak si uvědomíte, že skrze vaše nitro přichází neustále odpovědi a školení v podobě uvědomění, prozření a odezvy energie. Budete znát odpovědi na vaše otázky mimosmyslově a budete směrováni k jednání skrze ozývající se energetické impulzy duše.
Kdo je tichý a zvnitřněný, ten objevil život, Boha a začíná s ním komunikovat. To je jediná a bezpečná cesta komunikace. Vše, co je vnější, je zkresleno filtrem ďáblova světa. To co je vnitřní, je nedotčené a je přímou linkou k Bohu.

Objevíte - JÁ JSEM

Vaše JÁ JSEM je božstvím, které vás spojuje s Nejvyšším. Je to malá část Něj samotného, která podstoupila hru na život ve světě. Když se zprostíte vnějšího a ukotvíte se ve vnitřním, díváte se na svět skrze oči vašeho JÁ JSEM – vašeho vyššího JÁ. Zjistíte tím, Boží náhled na svět. V tom stavu zcela chybí posuzování mysli. Je to jen čiré vnímání, a čirá bdělost, bez posuzování. Hluboko uvnitř jste zcela nevinní a nedotčení a pochopíte, že pozorovatel vašeho života je tím, co umožňuje, že si uvědomujete, cokoliv se děje a cokoliv si myslíte. Je to stabilní a čistý prostor čirého bytí, které je veskrze šťasné, láskyplné a soucitné. Jako jas slunce, kterému nijak neublíží a nijak ho neovlivní, když svítí na zlo, či boj. Zůstává nedotčené, zářící a nepomíjivé. Je bezčasové, věčné a nesmrtelné.
Vaše běžné vnímání je poskvrněno kritickou a posuzovačnou myslí, která je mrakem deformující nádheru božství. Váš duch umožňuje uvědomování, ale zcela odpoutaně od světa forem. Je to čistá nevinnost a neposkvrněnost. Svět forem a svět ducha jsou dva protipóly duality, umožňující zažít nejprve ztrátu božství a znovu Ho nakonec nalézt. Jde o spojení a smíření nebe se zemí ve vertikálním směru kůlu kříže.
Život nám poskytuje nápovědu v lidských vztazích, abychom si uvědomili potřebu, či přínos toho procesu pro rozvoj ducha. Pokud jste přišli o svoji životní lásku, anebo jste museli nejprve projít dlouhým odloučením, teprve tehdy si uvědomíte, co pro vás skutečně znamená. A teprve tyto zkušenosti osvětlí skutečnou hloubku vašeho vztahu. Dříve nesmiřitelné neshody se zdály nejprve jako nepřekonatelná bariéra, ale drama skutečného odloučení přináší prozření a prohloubení pochopení. Přináší moudrost duše - Pistis Sophia. A následné znovuobjevení je hluboké, poučené, zbavené nesmyslných, nedůležitých, povrchních neshod. stejně jako válečný stav scelí i politické rivaly a znepřátelené sousedy. Stejně jako malicherné spory o banality mezi lidmi jsou zcela rozpuštěny krizí, hladem, nedostatkem a strachem o život.
A pokud někdo hlásá, že nemusí nejprve přijít o ruku, aby si jí vážil, nemá pravdu. Jaký je život bez jedné ruky neví do hloubky nikdo tak dobře, jako ten, kdo o ni přišel. To jen mysl si myslí, že ví a přitom netuší, že ve skutečnosti neví, ale jen si to představuje… A to jen mysl považuje svět představ - doměnek za všeobsažný a neví, jak snadno podléhá mysl iluzi, či optickému klamu. Ale mezi jejími představami a drásajícím nekonečným prožitkem mnohorozměrného uvědomění je velmi hluboká propast. Ten prožitek je nesdělitelný a nepopsatelný. I kdyby o něm byly napsány stohy knih s velmi přesným popisem všech okolností, budete si jej pouze představovat a mysl vám odvodí něco tomu podobného. Ale jen prožitím víte přesně, nepopsatelně a nepřenositelně, o co skutečně jde.
Proto Adam s Evou zvolili dualitu. Protože není jiná cesta pro anděly, jak by skutečně pochopili to, co ví jen Bůh o pólech duality. Co je dobré a špatné, anebo co to je mít ruku, a co to je ruku celý život postrádat.

Horizontální rovnováha

Horizontální rovnováha je rovinou nalezení vyváženosti mezi mužstvím a ženstvím uvnitř duše. Jde o vzájemné přijetí polarit jako žádoucích, milovaných a dokonale vzájemně nepostradatelných.
Životní situace dnes a denně přinášejí potřebu volby. Potřebu volit, jak se zachováme, když se nám něco nelíbí. Třeba když vnímáme konflikt. Pokud už jsme překonali reaktivitu lpící mysli, způsobující emotivní bezmyšlenkovité reakce, vybuchující impulzivně a nekontrolovaně, pak víme, že než budeme nějak reagovat, máme prostor a možnost volby. A každému je jasné, že najdete nespočet životních situací, jak třeba spolupracovníkovi, anebo členu rodiny řádně vytmavit to, co zanedbal, že nedosahuje ani desetinu vaší výkonnosti a že výsledek je strašný a vy byste to zvládli úplně jinak a lépe. Tato vaše vnitřní jednotka vědomí, která je k druhým právě takto nekompromisní a odsouzející, je nějaký stupeň vaší mužské polarity, zaměřený striktně věcně. Mužství preferuje rámec – věc - výsledek a podceňuje ducha situace - souvislosti. Extrémní mužství raději zvolí dokonalé výsledky na úkor vztahů a láskyplného přístupu, čímž vlastně odmítá své ženství, které by volilo jinak a to se tím ocitá ve stavu odsouzení mužství. Raději by zvolilo dobré vztahy na úkor splnění cíle. Částicový - hmotný pohled je nyní v otevřeném konfliktu s rozptýleným vlněním ducha lásky. Pokud jsme se již probudili, tak si uvědomujeme náš vnitřní konflikt, který probíhá v době před naším rozhodnutím. Tak uvnitř nás vzniká manželská hádka dvou neslučitelných pohledů na věc.

Čím více je polarita odlišnější a odloučenější, tím je konflikt nesmiřitelnější. Čím nižší úroveň vědomí duše, tím jednoznačněji dominuje jeden na úkor druhého. Zpravidla mužství nad ženstvím. Extrémní ženství, kterému chybí přijetí své mužské stránky, upadá do bezbřehého plynutí a unášení emocemi. Hmotný svět se mu rozplývá před očima v slzách ublížení na každém kroku. Emoce přehlušují zdravý rozum a na povrchu hmotné reality vzniká dokonce neschopnost racionality, efektivity a zaujetí střízlivého stanoviska. Spíše než newtonovská - projevená jistota mužství, převažuje kvantová - skrytá pravděpodobnost výsledku, která je provázaná na skryté, netušené vlivy. Ve všem vnějším je extrémním ženstvím spatřováno ublížení, vina a hrubost a tím pádem emoce vzdoru a uzavření paralyzují jakoukoliv možnost konstruktivního zhmotnění.

Extrémní mužství vyžadující plnění termínů, cílů kvality a standardizovaných výsledků, nenachází žádný spojovací bod s extrémním ženstvím, které odmítá bič plantážníka, vykazování denní docházky, vyplňování formulářů a měření výkonnosti. Lineární myšlení mužství je na hony vzdáleno nelinearitě plynutí ženství.
Když duše stoupá po úrovních vědomí vzhůru, dochází postupně k nacházení vertikální i horizontální rovnováhy, až do bodu nalezení středu kříže. A to je bod dosažení cíle a úzkého průchodu z vězení duality. Extrémní mužství v sobě postupně nachází soucit, něžnost a citlivost a začíná brát do náruče extrémní ženství, které spočívá schoulené ve svém strachu, bolestech a ublížení v koutu místnosti. Zatím co extrémní mužství nalézá lásku a ta ho zjemňuje, extrémní ženství se zbavuje strachu, bolesti a nemocí a nalézá důvěru v mužství a nalézá schopnost uvolnit své sevření v křečích. Tak na cestě zvyšování vědomí duše, končí manželská hádka a pomalu dochází ke smířlivé komunikaci a nakonec zvítězí nerozlučné a vzájemné obětí obou pólů, které se po strastiplné cestě konečně potkávají a usmiřují. Jejich setkání je ale již jiné. Jejich duše po čas strádání zmoudřely a přijaly postupně v důvěře jeden druhého v úctě a hlubokém pochopení.

Vertikální rovnováha

Na vertikální ose dochází k setkání nebe a země. Rozpolcená duše, směřující ke sloučení mužství a ženství v horizontálním směru, současně také realizuje postupné sloučení nebeského a pozemského prvku v rovině vertikální. Duše, jako soubor duševních složek myšlení, cítění a emocí, v sobě nalézá duchovnost a začíná se jí otevírat. Při tom, když propouští své křečovité sevření - obranu před ublížením, nalézá důvěru a ta vede k uvolnění. Začíná být svolná k tomu, aby do ní duch pronikal. Realizuje své odevzdání v důvěře. Po nějaké době takových důvěrností s Bohem, dochází k jejímu oplodnění. V jejím břiše postupně roste miminko ducha, které se zvětšuje do té doby, než dojde k novému zrození duše.
Žena je symbolem duše a tudíž duše má jinový-magnetický charakter. Je magnetem pro bolestné zkušenosti, které se na nás nabalují, do té doby, dokud jsme vůči nim nezískali rezistenci. Její magnetismus spočívá ve lpění, nedůvěře či kauzálním vnímání reality.
Duše, která lpí na tělesném-hmotném, se zaprodává vůči svému oprávněnému Pánu a vlastníkovi - nebeskému Bohu a to ve svém pomýlení. Je jako prodejná nevěstka, která neovládá svůj chtíč a je magneticky přitahována k tělesnu. Dokud se jí do hloubky nezhnusí její život, její stav, její krachy a její pověst, je otrokem chtíče, který je pomíjející náhražkou a trvale neuspokojivým stavem. Je rozervaná utrpením a touží po celistvosti. Až dokud bytostně nepochopí, že ji ovládal přelud. Chtíč po tělesné rozkoši byl nevědomou náhražkou trvalé, nepomíjející rozkoše, spočívající v duchovním splynutí s Bohem. Když to nakonec pochopí, dochází k jejímu kajícnému prozření, v čem spočívala její pomýlenost a dochází k lítosti, která je přijímána stejně, jako návrat marnotratného syna.
Pokud v duši stále ještě setrvává myšlenka na své nezávislé plány odděleně od svého Pána - Boha, bude dále zkoušet cesty, které nikam nevedou a odmítat dokonalé Boží řešení. A v tom je její nedůvěra. Bůh čeká, až se unaví svými malými, krátkozrakými plány, které jí nemohou vyjít, a až konečně pochopí, že se vysiluje zbytečně, protože jediným generálním řešením jejích utrpení, je úplné odevzdání se do Boží moudré a mocné náruče. Až se vzdá svých řešení, pak se pokoří a tím zmoudří. A moudrý Bůh počká, než zmoudří a padne mu kolem krku v porozumění, že On se o vše postará, pokud se mu oddá. Kristus ví, že bez osobní a hluboké zkušenosti duše, bude stále ještě zmagnetizovaná světem a její věrnost nebude spolehlivá, živelná, spontánní, autentická.
Duše se nemůže vyprostit, dokud ještě podléhá kauzálnímu vnímání reality. Pokud neobjevila vyšší souvislosti děje, obviňuje ze své tíživé situace lidi, události, Boha i celý svět a nevšímá si, že je výlučně sama tvůrcem svého neštěstí, když se nechce vzdát Bohu...Vdát se za Něj.

Zasažení cíle

Kdo byl probuzen a započal cestu odevzdání se Bohu, ten míří k dosažení cíle. Míří přímo do středu terče, který je také zároveň křížem. Čím vyšší úroveň vědomí, tím blíže ke středu a tím méně životních výkyvů a životních bouří. Po čase se hledající naučí zasáhnout cíl a tím objeví úzkou a stísněnou bránu do Božího království. Úspěšný střelec, který si střed udrží, prochází do vyššího levelu hry. Neutralizoval magnetismus duše, která objevila cíl a není již vychylována žádným vlivem k míjení cíle. A slovo hřích doslova znamená „minutí se cíle“. Proto duše, vycházející z duality do jednoty nemají hřích a to i přes to, že jsou ještě stále pod vlivem tělesnosti. Jejich tělesná nedokonalost je však překrývána očistnou mocí ducha, který nedokonalost tělesnosti překrývá a posvěcuje. Nejprve dochází k otevření propustí ducha, který tělem prostoupí a začíná ho oživovat. Ze stavu smrti přechází člověk do stavu vnitřní živosti a otevírá se plnosti ducha. Duch pak postupně proměňuje tělo a přivádí ho ke zdraví, dokonalosti a nesmrtelnosti. Ti, kdo dosahují biblického „zmrtvýchvstání,“ dosahují omlazení a proměny svého fyzického těla, jeho uzpůsobením pro vyšší stupeň reality.
Procesům v těle, jako jsou, energetické centra, proudění energie skrze meridiány a proměně DNA vůbec nemusíte rozumět. Cílem člověka je pochopit životní symboly, obětovat ego na kříži a dojít ke vzkříšení nového života. Když pochopíte principy, které vás zotročily, opustíte je a zaměříte svou pozornost na střed, pak zvítězíte, projdete a vše ostatní vám bude přidáno. Nemusíte léčit svoje čakry, nemusíte být zavaleni návody na fungování vašeho těla, nemusíte dodržovat žádnou speciální stravu. Tak jako vůbec neřídíte své dýchání, trávení, ani vyměšování, stejně tak neřídíte proces tělesné proměny. Pro někoho se staly návody na tělesnou obnovu či řízení svých energií, doslova pastí. Byli chyceni do sevření úzkostí o stravu, bylinky, dýchání, správné meditační techniky apod. Což ve výsledku způsobilo, že cedí komára a polykají velblouda. Či zabývají se fyzickými následky a neřeší duchovní příčiny. Zajetí v návodech je neschopností uvolnění. Propusťte všechny návody a zůstávejte v duchu, tam je řešení. Vyléčí vás vaše porozumění duši, zvnitřnění a odevzdání. Zbylý proces se děje sám. Nepleťte si to s porozuměním anatomii, metafyzice, či chemii. Nepotřebujete to, potřebujete pochopení a smíření se vším co jest.

Láska jako odpověď

Vysvobození duše z utrpení je ve výsledku v nalezení jedné jediné odpovědi. A tou odpovědí je vždy jen Láska. Mužství ve svém extrémním projevu je živočišnost, která znásilňuje ženství a přivádí ho k odporu, odmítání, uzavření a k touze po nezávislosti, či samostatnosti. K rozvodu. Na duchovní cestě musí mužství úplně přerámovat svůj pohled a převrátit ho zcela naruby. Mužství musí nalézt rozumové důvody, které ho zjemní a pomohou mu vzdát své nelítostné odmítání ženského přístupu. Mužství se vzdá boje, když dospěje k uvědomění, že svým přístupem boří a vede k rozdělení. Bičem otrokáře sice dosáhne splnění krátkodobých cílů, ale dlouhodobé cíle v podobě naplněného života se mu rozpadají pod rukama. Musí pochopit, že vnější cesta lineárního vidění reality přináší sice standardizované výsledky, ale nepřináší uspokojení. Když zvolí lásku, na místo výčitek a přejde nesplnění úkolu pochopením, získá si úctu. A srdce ženství, prostoupené úctou k mužství, se přestane uzavírat a dětinsky odmítat spolupráci již z principu a přestane také toužit po nezávislosti. Úcta vzbuzená v ženství obrátí směr její energie z uzavření se do dávání. Ženství, které cítí úctu, má touhu dávat a tetelí se blahem, když může vyhovět. Kreativně hledá důvody, jak obdarovat a tím si zpětně získává lásku mužství, které si pochvaluje, jak je ženství občerstvující a jaké teplo domova vytváří. Uspokojené ženství cítí úctu, důvěru a vděčnost. Tím, že si mužství zvolilo lásku a přešlo nesplnění krátkodobého cíle, dosahuje mnohem mocnějšího a dlouhodobého výsledku. Došlo tím k pochopení, že ženství upřednostňuje souvislosti před věcností. Kontex událostí – jak s ní bylo zacházeno – je jediným spolehlivým aktivátorem vzájemné spolupráce. Mužství tedy nezbytně musí uvidět důležitost kontextu - skryté pravdy - aby ocenilo ženství a plně ho přijalo. To mu umožní přistupovat k ženství z jiného náhledu.

Mužství může odmítat ženství v jeho extrémním projevu. Nemůže připustit, aby lpící, rozevlátý ženský princip velel řízení letového provozu, anebo stavěl mostní stavby. Ale když mužství pochopí, že lpící ženství je vyléčeno osvíceným mužstvím, pak je schopen ho cele přijmout. Nadhled osvícených dělá z mužské živočišnosti všeobjímající božství. Jako když tělo-mužství prostoupí duch Boží a tělo se stává bohem. Stejně tak ženství, které odmítá extrémní živočišnost mužství, může mužství svým osvícením doslova roztopit a povýšit. Láska hory přenáší a tak ženství, které i na urážky a ponižování reaguje vždy láskyplně, nakonec zcela odzbrojuje zraňující bodce tvrdého mužství. Příjímání lásky jako odpovědi na vše je totéž, jako vzdání se boje a vzdoru, či opuštění svého uzavření do obrany. Láska vše zceluje. Láska přijímá s pochopením vše takové, jaké to je a díky tomu to povznáší do úrovně nadhledu vyšší, božské, bezpodmínečné Lásky. Láska spojuje oba protipóly duality v jeden mocný, jednotný proud, který mocně iniciuje třetí, božskou sílu. A tak Láska působí nejvyšší míru synergie, která způsobuje, že jedna + jedna jsou tři. A to je význam slov Krista:

Láska pohlcuje kříž

Nadhled duše, která přijímá vyšší Lásku, je způsobený pochopením o iluzornosti a relativitě zjevné pravdy a podstatnosti pravdy skryté. V lidských životech nejde o výsledky ve hmotě, ale o kontext. Při osvíceném pohledu dochází k uvědomění, že to zjevné je nepodstatné a skryté a subjektivní je smyslem života. To zjevné se rozpadá v prach a člověk to tu zanechává, ale to skryté jsou zisky, či prohry duše, které si s sebou odnáší domů. Kdo lpí na tom zjevném, ten o to přichází, a kdo svět i sebe sama odevzdává Bohu, ten vše podstatné získává. Odpouštění je příležitostí obdarovávat a kdo neodpouští, tomu nebude odpuštěno. Bezpodmínečná Láska žije pro touhu obdarovávat a vzdává se celého světa a miluje za každých okolností. Tím vše smiřuje a sceluje a zdokonaluje.

Vítězí každý, kdo odhalí klam a relativitu zjevného světa. Nalézá pochopení. To způsobuje vzdání se světa a své lpění na výsledcích přibíjí na kříž. Klid, který to pak přináší, umožňuje vstoupit do ducha a být jím prostoupen. A kdo vstoupí do svého středu, najde Boha a odevzdává se Mu. Každý kdo se plně odevzdal, patří Bohu a každý, kdo patří Bohu, je plně zaopatřen na celý život. Bůh přebírá všechny jeho záležitosti, protože si vybral Lásku jako odpověď na celý svůj život. Láska je Bůh a každý kdo má o Něm skutečné pochopení se mu odevzdává a proto mu bude dáno více. Tak srdce pohlcuje kříž a nastává věk lásky.