Nechte se obejmout

Abychom věděli, co je to pravá Láska, museli jsme s ní někdy mít zkušenost osobního prožitku. Zakusili jsme ji tím, že nás rozechvěla, paralyzovala, přenesla do jiného světa, mimo čas a prostor a proměnila nám svět před očima, čas se zastavil a vše zkrásnělo, myšlení šlo stranou. V tom prožitku jsme se stali na okamžik Láskou samou, a od té doby víme co je Láska, ale slova samotná na to nestačí, pokud to chceme vysvětlit tomu, kdo ještě nikdy nezažil horečku Lásky. Každý, kdo by chtěl použít naši osobní definici, aby se naučil Lásce, ten toho nikdy nebude schopen. Bude pouze napodobitelem a výsledek bude směšný. Něco jako Potěmkinova vesnice. Každému je jasné, že ačkoliv snaha pracovat na Lásce byla míněna upřímně, jde o hrané divadlo - napodobeninu. Kulisy, které vytváří zdání, ale jsou bez obsahu. Tak to dopadá, když se mysl – ego, pustí do práce na Lásce. Jak by mohlo stvoření vytvořit Stvořitele? Jak by jen mohlo myšlení vytvořit duchovní živel, z kterého povstal svět? Ale jak by mohl nemyslící živel vytvořit svět, pokud není inteligentní bytostí? Láska je živelnou bytostí – Bohem.
Lásku nelze vytvořit, nelze na ní pracovat a nelze ji definovat. Lásku můžeme pouze pozvat, aby nás objala a Ona se nás zmocní, když jí to umožníme. Prostoupí námi. Stane se vámi a vy jí, pokud jí chcete podlehnout. A i když si myslíte, že zdrojem vaší Lásky byl nějaký člověk, tak pravdou je, že Láska vytryskla z vašeho nitra, proto že jste Jí to umožnili a člověk byl pouze katalyzátorem vašeho umožnění. Jedině díky zážitku odevzdání můžete být Láskou prostoupení a zakoušet ji bytostným splynutím. Když zakoušíte Lásku, zakoušíte Boha a překrýváte se s Ním do té míry, jak to umožňuje váš duch. Na chvíli jste se spolu sjednotili tím, že zmizely bariéry mezi vámi a Jím a zároveň jste zjistili, že jste nikdy nebyli natolik sami sebou a přirození, jako právě ve chvílích zakoušení Lásky. Láska je to, co je vaší podstatou, vaše bytí, vaše zakoušení sebe sama, vaše uvědomování si sebe sama, vaše JÁ JSEM. Pokud celý život hledáte Lásku, chcete jen ve skutečnosti zakoušet Boha, a splynout s Ním. Pokud myslíte, mluvíte i konáte v souladu s tím, že JÁ JSEM LÁSKA, pak realizujete tu nejvyšší možnou verzi sebe sama. Mizí jakékoliv zamlžení zrcadla, kterým se Bůh ve vás zrcadlí, žijete své vyšší Já a paprsek Boží slávy skrze vás září do světa.

Bytí je Božím objetím

Když je vaše zkušenost silná, nikdy ji nezapomenete a chcete ji prožívat znova. Být s ní sami a nechat se jí prostoupit. Ruší ji, pokud vás něco nutí být v hlavě a tak pokud zrovna nemusíte, nechcete myslet. Chcete být v tom prožitku a nechat se jím unést, protože zažívání vás pohlcuje a přehlušuje všechno povrchní dění. Snažíte se vyhnout každému slonu v porcelánu, který si klepe na čelo a snaží se vás vtáhnout do své povrchní reality. Takto nastavenému člověku je zbytečné popisovat, že uvnitř vás je prýštící pramen nesmírné hloubky a vy si jej chcete vychutnat beze slov.

Ty nejobyčejnější chvíle se vám zdají těmi nejkrásnějšími. Chcete být sami, ale nejste osamělí. Cítíte se celiství, bohatí a naplnění. A všimněte si, že pokaždé, když víte, že nic nemusíte, třeba na dovolené, vnímáte ty nejobyčejnější krásy, jako zázrak. Váš život se stává závratí v obyčejných okamžicích ticha, mezi děním, kdy vnímáte stav TADY a TEĎ. V prožitku mimo myšlení je brána k Bohu. On je tím nejkrásnějším uvědomováním, co prožíváte v tichu. V pauzách mezi řádky a mezi konáním. Ve stavu BYTÍ jste v Božím objetí.

Krása lví přirozenosti

Lev je nazýván králem zvířectva, protože snad neexistuje zvíře, které by bylo majestátnější ve své přirozenosti, neohroženosti, vnitřním klidu, uvolnění, či důstojnosti. Jeho přirozenost, se kterou je si sám sebou jistý vzbuzuje respekt všech. Nedá se snad ani říct, že je silný, to patří býkovi. Lev je mocný a neohrožený. Stačí slyšet vibrace jeho majestátního řevu a všichni potenciální nepřátelé mají naděláno v kalhotách a zdaleka se vyhnou jeho teritoriu.

Duchovní člověk, který čerpá svoji moc v Nejvyšším, je ukotvený, sám sebou, neohrožený a mocný. Nenechává na pochybách žádného manipulátora, že u něj mu pšenka nepokvete. Spravedlivý nepotřebuje publikum, nepotřebuje se nikomu zavděčovat a není závislý na druhých lidech. Je jako lví král, který by se mohl zdát být samotářem, ale není osamělý. Obklopuje ho Boží moc, ve které zakouší Boží přirozenost. Čerpá sílu z vnitřního zdroje a ví, že jeho pevností je Bůh, ne nikdo z lidí. Obklopuje ho aura neohroženosti, protože jakákoliv zdánlivě beznadějná situace, se vždy obrátí v jeho nejvyšší dobro, díky Boží prozřetelnosti. Nepotřebuje se spoléhat na lidi, či věci, protože to jsou jen nástroje, skrze které Bůh jedná v jeho prospěch. Zdrojem jeho veškeré prosperity je jedině Bůh. Jedinou věcí, kterou skutečně potřebuje hledající je vnitřní spojení s Bohem. Přebývá v duchu a čerpá hloubkou, majestátní důstojnost a moudrost, vyvěrající z Ducha Božího. Slova jsou zbytečná, jen přerušují to hluboké ticho a neklid z okolí zní někde z povzdálí. Hlučný život není pro lvy. Spíše pro psy.

Lev je svobodný

Dnes existuje spousta lvů, kteří si myslí, že jsou ovcemi, či psi. Bečí nebo štěkají, nechají se krmit tím, co jim naservírují, nechají se využívat pro zisk svých majitelů. Poslouchají na povel a nechají se bičovat, když jsou jinými, než je chtějí mít jejich vlastníci. Jsou jim vděční, že se mají tak dobře, protože myslí, že kdyby někdo neurčoval přísný řád, zvlčili by. Dává to sice logiku, ale ne naplnění a svobodu. Lidské stádo si přivyklo na ovládání a na to, že potřebují vůdce. Byli vychováni v zajetí a považují to za přirozený stav věcí. Vůbec netuší, že jsou lvi, jejichž přirozenost se projeví ve volné přírodě. Netuší, jaké by měli schopnosti a moc, pokud by žili přirozeně napojení jen na Přírodu. Byli by sami sebou, cítili by se volní a svobodní a Bůh by jim bohatě opatřoval vše potřebné k jejich životu. Jejich život napojený na Boha by byl hluboký a svobodný a naplňující. Beze strachu, bez omezení, bez biče a bez ohrady. Lidstvu chybí pochopení o své vlastní přirozenosti, kterou mohou žít a která jim dává prožít hluboce to, kým doopravdy jsou. Většina však žije ve strachu, že by se neuživili, že by je majitelé zajali a že by jim to řádně spočítali. Jsou jak ptáček, který spokojeně poskakuje ve své malé kleci a neví, že dvířka klece jsou již nějakou dobu otevřená a ptákům náleží neomezená svoboda létání. Ani lvi se nepodívali dosud pořádně do zrcadla a nezjistili, kým jsou. Neví, že jsou bohy a že stačí, aby majestátně zařvali: „Už dost! Končím s otroctvím. Od teď už nenechám nikoho, aby se postavil mezi mě a Otce. Od teď už nikdo nebude ovládat můj život a nahánět mi strach. Od teď mi vládne jen Boží Láska, a co není Láska, to odmítám.“ Jejich otrokáři by se rozprchli a měli by naděláno v kalhotách, že je roztrhají lvi.
Volíte-li si vždy Svobodu a Lásku, dáváte tím najevo, že je pro vás Bůh skutečný, prožíváte Ho a volíte si Boží království ve svém srdci a životě. Jste jako lvi, kteří se nenechají zotročit.

Láska se vás ujme

Prosaďte si svou přirozenost, svou důstojnost, svou svobodu, své právo na Lásku a klid, Láska se za vás postaví a stanou se zázraky ! Rozzuření protivníci, kteří s vámi chtějí manipulovat, nic nenadělají. Všechny hrůzostrašné výčitky se rozplynou a nebudou mít úspěch, když dáte Lásku na první místo. Vyzkoušejte to a budete silně překvapeni.
Pokud před lidmi neobhájíte své právo na svobodný a neomezený projev lásky svého srdce, je to totéž, jako byste Boha "okrádali". A vy ani netušíte, že okrádáte Boha a klaníte se před člověkem!

Hospodin je staroslovanský výraz pro slovo Pán, který používá většina českých překladatelů ze zvyku a my všechny pojmenování slučujeme do slova Bůh. Žádné lidské pojmenovávání Boha v tomto světě není pravdivé. Ani jedno. A On to akceptuje. Lidé nazvali Boha tisíci různých výrazů. Je však Duch a jde mu o prožitek souznění našeho a Jeho Ducha a ne o myšlení o něm. Duch poznává jiného duchá tím, že se jím stává. Těžko se vysvětluje lineární mysli, že pravé Boží jméno je ve skutečnosti nevyslovitelné. Známe jen zástupné symboly JHVH, jejichž pravý význam odhaluje Duch, nikdy ne tělesná mysl.
Nejvyšší Bůh je Pánem člověka a je přirozené, že by to měl člověk vědět a projevit náležitou úctu duchem a vnitřní pravdivostí - přímostí. Co je platné věřícímu, že se bije o jediné, domnělé, správné pojmenování Boha a přitom vyměnil Boží království svého srdce za poslušnost lidí? Mezi Bohem a člověkem však stojí většinou hradba v podobě prostředníků, kterého zastávají státní, náboženské a obchodní organizace, duchovní vůdci a manipulátoři. Ti vytvářejí bariéru myšlenkových programů - filtr přesvědčení o realitě, který vždy zkresluje - deformuje to, co má být výlučně niternou zkušeností věřícího v podobě zakoušení Ducha = Lásky.
Pokud dnešní člověk neví o tom, že Bůh na něj čeká v jeho vlastním srdci a nespojí se s Ním v osobním prožitku, žádný prostředník, ani svaté texty mu nepomohou. Spíše ho to odvede na slepou cestu a ďábel se raduje. Je mu jedno, kterým způsobem míjíme cíl. Jestli způsobem ateistu, agnostika, materialistu, fanatika, biblistu, anebo třeba šamana. Stačí, že byla vytvořena bariéra v mysli v podobě nesprávné filosofie, jejich jediné pravdy, která neumožňuje plné odevzdání Skutečnosti.
Proč bylo napsáno o Bohu, že Ho jeho zasvěcený národ okrádá? Nešlo mu o oběti samé, ale o jejich věrnost. O jejich srdce, které má být v blaženosti jeho království díky zkušenosti prožitku, a ne díky dodržování pravidel. Ježíš o tom prohlásil:

Bůh po nás dnes nepožaduje desátky ani obětování na oltáři. To byly symboly pro starověkou společnost, které měly poukázat na potřebu věrnosti v duchu, která oprávněně patří pouze Bohu. Člověk už dnes vyspěl natolik, že by měl chápat, že Bůh od nás nepotřebuje nic ve fyzickém světě, čím bychom ho mohli obdarovat. Vše mu již patří. On má právo chtít naši duchovní věrnost, abychom nezaprodávali sami sebe lidem, věcem, organizacím, či ziskům a Jeho si nebyli vědomi. Tak jako milující manžel očekává oprávněně od své ženy, že ho bude ctít ve vzájemném splynutí duší, tak Bůh očekává věrnost a splynutí s těmi, kdo objevili svou přirozenost a pravý duchovní původ. Lidstvo bylo stvořeno dle Božího vzoru, vždycky byli s Bohem spojení na nejhlubší úrovni a On je zdrojem všeho nejkrásnějšího, po čem jsme kdy toužili. Sám Nejvyšší říká: „Vyzkoušejte mě!“ Učí vás vaše náboženské přesvědčení o tom, že Bohu jste věrní v niterném prožitku přítomného bytí? Anebo se zaměřujete na pravidla, pracujete na lásce a o Bohu ve svém srdci nemáte zdání?... Ano to je zkázou především dnešních křesťanských církví, že vyžadují pravidla a poslušnost a opomíjejí důležitější věci. Zavrhují srdce jako bránu k Bohu a na Lásku si jen hrají. Proto všechna organizovaná náboženství v přicházející letech zaniknou. Praví ctitelé totiž poznají Pravdu ve svém vlastním srdci a v něm budou uctívat. Tam, kde pramení Láska. V nejvnitřnějších komnatách duše.

Podle Božího vzoru

Všichni znají biblický příběh stvoření, kde Bůh říká, že stvořil člověka podle svého vzoru. Už jsme v našich článcích zmiňovali lidskou trojjedinou podstatu, která kopíruje trojjedinost Boží. Nyní prozkoumejme podobnost, mezi duálním rozdělením muže a ženy, s rozdělením mezi duší a Bohem. Tak jako žena byla vzata z muže, tak také duše byla vzata z Boha.

Duše je podúrovní Boží a existuje v Něm. Nemůže být nikdy fakticky oddělená, protože Boží Duch prostupuje dokonale celým stvořením. Přesto je na duševní úrovni prožívána oddělenost mezi Bohem a člověkem v důsledku bariér, které s sebou dualita přináší. Ani spojení polarity mužství a ženství v duši člověka nikdy nemůže být fakticky odděleno, protože se jedná o dva propojené póly jedné síly, které se neustále přelévají jeden v druhý a to v závislosti na aktuálních vlivech, které právě podněcují člověka, aby se postavil do své mužské, či ženské síly. Celé stvoření vychází z jednoho vzorce a k propojení mezi Bohem a duší dochází na stejné úrovni, jako mezi opačnými polaritami. Na úrovni ducha.
Boží Duch se v duální realitě Země rozdělil na dvě polarity. Ta mužská byla doposud v nebi a ženská na Zemi. Lidstvo, žijící na planetě bylo v období ryb v mužském duchu a nazývali jsme to mužsky orientovaný svět. Byli nerozlučně spjati se svou Matkou Zemí, která poskytovala ženskou polaritu a ta byla oddělena od té mužské, nebeské.
Mezi člověkem - Bohem, lidstvem - planetou, a mužem – ženou docházelo v duální 3D realitě k neustálému oddělení, napětí a nesouladu, který měl vést k zakoušení a získání zkušenosti oddělenosti. Dokonalé prozkoumání opaku Boží absolutní Jednoty vede zúčastněné k hlubokému poznání o Boží Lásce a jejím přínosu, když je zažívána na pozadí ztráty, oddělení a zoufalství. Tak jako dochází k proudění náboje mezi dvěma opačnými póly proudu – tak vzniká porodní bolest duálního napětí, jež je transformační. Člověk v ní hraje klíčovou roli, protože celá ta oddělenost měla počátek v lidské mysli. Adam chtěl ženu a to způsobilo, že byla vyňata z něj a stala se symbolem jeho duše, kterou měl nyní fyzicky před svýma očima. A žena následně chtěla jít dále v tom dobrodružství dělení a její pojedení zakázaného ovoce představovalo její myšlenky na nezávislost, v oddělenosti od mužského rozumu, které vedly k dalším duchovním bariérám mezi oběma polaritami. To vše se stalo s Božím připuštěním a ve výsledku to posloužilo k transformační zkušenosti oddělení, kterou Bůh v konečném důsledku obrátí v nejvyšší dobro zúčastněných.

Porodní bolesti

V biblické knize Genesis je popis o porodních bolestech ženy, které měla zakusit v dualitě a ty jsou důsledkem a více než výmluvným symbolem toho, jak dochází ke vzniku něčeho třetího. V porodních bolestech duality se rodí z dvou polarit třetí kvalita, pozvedávající se nad rozdělení polarit. Je to kristovské vědomí, činící z duše mužské i ženské plně neutrální, celistvou, samostatnou a jedinečnou bytost, která není spoutaná lpěním na svém protějšku, ale realizuje ho plně v sobě. A ti osvobození jsou jako lvi, kteří si důvěřují. Jsou majestátní, mocní a důstojní. Stejná analogie pak spočívá mezi lidskou duší a Kristem. Dualita plodí duši, která vědomě nalezla vnitřní spojení s Kristem, což jí přináší naplnění - vstup do Božího království. A to je podstata vidění, které popisuje biblická kniha Zjevení Janovo, o Ženě na nebi a jejím dítěti, které se narodí v porodních bolestech během současného Armagedonu – doby transformace.

Drak, který se chystá pohltit dítě je ďáblem. Je temnotou, projevující se mimo jiné v parazitujících reptyloidních rasách, kterým právě končí žně. Jsou si toho vědomi, a tak vyvíjejí protitlak a útok zejména proti osvíceným Kristovým následovníkům - pomazaným duchem - kteří opouštějí dualitu a jsou držiteli vysokých vibrací, které již neumožňují další ovládání, zotročování a život nízko-vibračních entit na planetě. Cílem ovládajících mimozemských ras je využívání člověka jako otroka a jeho uvěznění v prachu země. Oni ve skutečnosti vyhnali Adama s Evou z ráje, po té, co pojedli ze stromu "poznání dobrého a špatného", jež je symbolem moudrosti prozření. Pochopili, že je jejich stvořitelé degradovali z božského stavu a že jsou proto nazí, a tak jimi byli uvrženi ještě do nižšího světa současné 3D reality. Ale to, co navenek vypadá jako zotročení, přináší zrození božské kvality ducha uvnitř, která vysvobozuje duše z otroctví. Účelem této hry je vysvobodit se z duality a zahájit vzestup. Právě v těchto dnech jsme v okamžiku převratu a Bůh obrací zotročení v nejvyšší dobro člověka. O hře stvoření jsme psali více v článcích O hříchu a vykoupení, Eony chaosu a Mocnosti chaosu.

Trní a bodláčí

V energiích duality vznikly ještě další vizuální symboly oddělenosti člověka od Boha. Kniha Genesis říká, že vstupem do duality bude člověk v „potu své tváře obdělávat zemskou půdu a poroste mu trní a bodláčí.“ Negativní vibrace utrpení s sebou přinesly vznik negativních entit na astrální úrovni. Tak například bodlák – symbol vše prostupující negace. Má velmi odolný kořen, uchytí se naprosto všude a chmíří jeho rozfoukaných semen je všudypřítomné. Zatím co růst užitečné plodiny – pozitivity, je náročný a často neúspěšný, bodlákem zaroste celé pole během chvíle, pokud to zemědělec vzdá. Totéž platí i o trní.
A co takový bodavý hmyz – komár, klíště, ovád či mouchy apod. Jsou jako negativní myšlenky – obtěžující, bodající tím více, čím více se ošíváte a pijí vám krev doslova a do písmene. Snadno vám zkazí krásný zážitek slunění u vody, anebo rodinnou idilku. Stačí, aby se vyrojili a někoho pobodali.
Proč by Bůh tvořil obtěžující věci, které odporují harmonii? To k Božímu skutečnému ráji nepatří. Proč by chtěl pro lid porodní bolesti, bodláky, komáry apod. To jsou astrální stvoření či deformace, které vytvořili trpící duše v duchovním, astrálním prostoru 4D a pak se zhmotnili ve 3D. Vytvořili, anebo transformovali to, co bylo původně neškodné.
Když duše - gnostická Sofie – pojme myšlenku nezávislosti, či oddělenosti, vytváří archonty. Astrální entity, které byly znázorněny jako démoni v kozlí, či plazí podobě. To ji ještě více vyděsí a čím více se děsí, tím více tvoří a sestupuje tím do hlubin temnoty. To je dokonalou symbolikou duše lpící na oddělenosti, která je tím více nevědomá a zaslepená, čím více věří v divadlo duality. Divadlo oddělených forem a symbolů. Přečtěte si o tomto tématu více v našich článcích Vězení Pistis Sofie a Kajícná píseň Sofie.

Zkušenost duše

Každá lidská duše, upoutaná ve lpění na oddělenosti forem duality, je chycena v pasti ptáčníka. Čím více s sebou škube, tím více se zamotává do sítí a tím méně jí lze pomoci, dokud se neuklidní a nevzdá boj. Duální svět existuje proto, že jediné, co způsobuje nejniternější moudrost a proměnu ducha je osobní silná zkušenost. Proto Pistis Sofie znamená v překladu moudrost duše.
Myšlenka oddělenosti – nezávislosti, zplodila bariéru mezi mužem a ženou, či Bohem a jeho částí - duší. Bůh skrze Krista dopřál duši – malému kousku sebe sama, aby si to vyzkoušela a zakusila hořkou pachuť vězení oddělenosti a pochopila, že její osobní integrita spočívá v odevzdání se Bohu a ne v touze po oddělenosti. Skutečná oddělenost sice nikdy nemůže nastat, ale mysl duálního světa tu bolest oddělenosti způsobuje. Vytváří bariéry přesvědčení, které uvrhují duši do všech strachů, zoufalství, osamění a vyprahnutí nedostatkem lásky. Až teprve když si mnohokrát natluče nos a vzdá boj, propustí napětí, které ji dosud škrtilo a učiní se přístupnou – uvolní se pro to, aby ji Bůh - Láska mohl obejmout. Odevzdání duše je jejím zmoudřením a podobně krásným prožitkem, jako když žena padne do náruče milujícímu muži a cele se mu odevzdá. Je celá jen jeho a díky vzájemné otevřenosti ti dva splývají. Nastává hluboká zkušenost duše s Bohem. Projede skrze ní extáze Lásky – dotek božství. Duše má od této chvíle zkušenost osobního prožitku a uvědomění, že byl způsoben bytostným odevzdáním, když se mysl zcela vzdala a ustoupila do pozadí. Totéž zažívá žena setkávající se s ideální opačnou polaritou muže - ochránce, kterému může plně důvěřovat a úplně vypnout splašenou mysl plnou ženských obav a strachů.

Sexuální akt mezi mužem a ženou je opět dokonalým symbolem a nápovědou. Tak jako muž proniká do ženy, Duch proniká do duše a oplodňuje ji. Vrcholný akt lásky mezi mužem a ženou způsobuje plod nového zrození duše. Když dojde ke spojení duše a Božího Ducha, rodí se něco nového. Jde o vzkříšení duše k věčnému a nesmrtelnému životu v Bohu. Duchovní oplodnění duše je vrcholně krásný zážitek intimního sblížení s Bohem. Je to nezapomenutelný extatický vjem - podobně jako fyzický orgasmus, ale posvátně čistý - při kterém dochází k pomazání Svatým Duchem. V té chvíli dochází ke vzkříšení živého, rostoucího zárodku Ducha, který pak roste a zvětšuje se uvnitř duše, stejně jako miminko v břiše matky. Od této chvíle pomazání je hledající veden duchem Božím nazpět ke svému nebeskému domovu, a stává se součástí malého stáda duší nazvaného v Bibli jako Kristova nevěsta, malé stádo, či pomazaní. Pro svět jsou nevýznamnými, či neviditelnými - maličkými. Nezajímají se o světské mety. Jejich pokladem je perla v jejich srdcích, pro kterou se vzdali všeho a Bůh je jim vším. Žijí pro věčný život v Božím království, který v sobě nosí.

Osobní setkání se Skutečností

Aby došlo k transformační zkušenosti, která je trvalá, musí dojít u duše nejprve k plnému pochopení toho, že spočívání v dominanci mysli je spočíváním v iluzi, zatím co odevzdání se duchu je setkáním se Skutečností Boží. Je to stejné jako pochopení, že dokud nám o Bohu jen přednášeli a učili nás, měli jsme pouze zkreslenou představu. Naše mysl si ho nějak vykreslovala v lidských pojmech, ale nezažívali jsme Ho. Byli jsme v představách o Bohu, které se dají nazvat také sněním. A snění je iluze. Jako když si přečtete příručku o jahodách, ale nikdy se vám sladká jahoda nerozplynula na jazyku. Budete si ji pouze představovat a mysl ji přirovná k něčemu, co už znáte a tím pádem to bude přirovnání a zkreslení, ne autentický prožitek Skutečnosti.
Jiným druhem iluze je lidská láska. I ta je pro duši důležitým symbolem v hlubokém uvědomění Skutečnosti. Lidská láska je dotekem a krátkým otevřením stavidla Boží Lásky, dokud nedojde k rozpuštění iluze. Po čase se najednou stavidla zavírají a ta zamilovaná bytost prohlašuje o té druhé hořké sdělení: „Už tě nemiluji!“ Ta iluze není v prožitku. Prožitek krásy je pravý. Iluze spočívá v pomýlení zamilovaného o zdroji pociťované lásky. Zamilovaný zahlédne ve svém protějšku nějaký odlesk Boží bezpodmínečné lásky.

Ten odlesk jí připomene Skutečnost láskyplného domova, odkud pochází, a Skutečnost, která dlí hluboko v nepřístupných koutech duše. Chce se té Skutečnosti odevzdat a splynout s ní. Jen v jednom zásadním je v iluzi. Chce dokonalou lásku od nedokonalého těla. Myslí, že ta oddělená tělesná entita je jediným zdrojem té lásky a když není láska opětována, neskutečně trpí, že ji nedostává zvenku. Když je láska opětována, po čase dochází k vystřízlivění, když zamilovaný zjišťuje, že tělesno, má spoustu nedokonalostí, které na počátku úmyslně přehlížel, anebo je podvědomě ignoroval.
Zdrojem bezpodmínečné Lásky, která nás uspokojuje a naplňuje je božství. Duch, který spočívá v naší duši může vytrysknout jako pramen zevnitř duše. Mysl, která se mu cele odevzdá – otevírá jeho stavidla a aura zamilovaných se zvětší - rozzáří.

Lidská láska je pomíjivá iluze o někom, která umožňuje dotek Skutečnosti. Trvalá Skutečnost přichází ve zkušenosti plného odevzdání se jednotlivé duše vůči Bohu. A láska mezi dvěma dušemi, které se odevzdali Bohu, exportuje duše zamilovaných do vyšší Lásky. Do Lásky trvalé, nepomíjející. Nepomíjí a je věčná jako Slunce, jako Bůh. Je to Bůh. Tak se splétá trojitá šňůra, v jedno pevné lano, které nelze přetrhnout. Dokonalá trojice stvoření. Muž žena a Bůh. Proces dokonalého svazku je zkušeností jedné jediné potřebné věci, jednoho lana, a to je pochopení, že Bůh je naším Otcem a v něm získáváme bohatě Vše, co potřebujeme, a jen díky Němu je i naše vzájemné spojení duší trvalé a překrásné. Pokud je Bůh vynechán, lidská láska pomíjí. Kristus - Bůh je naším počátkem i koncem. V něm spojujeme počátek s koncem. Z něj jsme vyšli a k němu se vracíme, když to pochopíme. To je odkaz naší nejkrásnější zkušenosti, kterou máme zažít a zvolit si ji celou svou duší.

Splynutí duší

Dojděte ke splynutí duší se svojí Láskou. Vztah mezi mužem ženou je tím nejkrásnějším symbolem splynutí člověka se svým Bohem. Opravdová Láska z vás strhne všechny masky, přetvářky a nehodnotné cíle. Kdo opravdu miluje, ten obětuje všechny poklady světa, jen aby mohl zažívat souznění duší a euforii, která se rozlila po těle jako žár a dala lehkost celému lidskému žití. Svět je najednou krásný a božská, čistá podstata člověka se vedrala na povrch a je prožívána v přítomném okamžiku. Láska strhla všechno ego, učinila člověka svatým a ušlechtilým a zalila jeho svět krásou a jasnou září. Kdo zažil takovou lásku mezi lidmi, ten dostal závdavek nádhery, ke které může dojít ve sjednocení se svým Původcem a Pánem. Není to iluze, ale potřebná zkušenost s Bohem – závdavek budoucích požehnání.
Lidské myšlení - ego - dělá nesmírnou chybu, když si myslí, že Láska je přílišný komfort, který si většinou nemůže dovolit. Myslí, že existují důležitější závazky, pro které musí často to méně podstatné - štěstí v lásce - stranou. A tak lidé setrvávají v životě bez Lásky, protože myslí, že se musí obětovat v práci, která je nenaplňuje a v závazcích, které je zotročují a vztazích, které jsou toxické. Někteří jsou navíc skálopevně přesvědčeni, že svou poslušností pravidel a "askezí" dělají Bohu radost. Není však nic vzdálenějšího od Pravdy. To vás naučil Bohu odcizený svět a jeho dogma a tisíce nešťastných a nemocných generací chudáků.... Utrpení nenaplněného života bez Lásky je bodcem, který vás má bodat tak dlouho, až to konečně pochopíte, že jediné o co v životě jde, je Láska, a že Láska je to hlavní a je Bohem a vše ostatní je podružné. Vše ostatní vám bude přidáno, když to pochopíte. Štěstí ,Láska a Svoboda. Nejsou sobectvím, ale životní nezbytností. Jsou největším obdarováním sebe samého, ale i celého lidstva, které mu chcete dát. Pozitivní vibrace Lásky léčí duši i celý svět a vyvádějí ho z temnoty. Nenechte si vzít Lásku, jinak budete vyhaslým paprskem, který se tu přišel rozpadnout na prach. Buďte živým lvem a ne mrtvým psem !

Podmíněná láska

Podmíněná láska je běžné lidské pojetí lásky. Rozdíl mezi lidskou láskou a Boží bezpodmínečnou Láskou je v tom, že lidská láska nechápe podstatu a proto ji míjí. Vzniká ve světě iluzí, je závislá, zotročuje druhého, vyžaduje od partnera podmínky a lpí na tělesném člověku, který je pomíjivou součástí pomíjivého světa iluze. Je podmíněná zachováváním iluze a iluzi nemůžete zachovat před někým, s kým žijete. Ego není Skutečnost, ale maska, a pokud se potkají dva partneři neosvobození od hry ega, tak se potkali na maškarním plese, a nevědí, co činí. Jsou pak rozčarováni, když doma vzájemně odloží masky.

Bezpodmínečná Láska

Boží láska je bezpodmínečná, vyvěrá jako pramen zevnitř. Nic neočekává a touží obdarovávat tím, čím sama přetéká. Je Světlem světa. Není závislá a pomýlená v tom, že by za zdroj sebe samé považovala partnera, ze kterého se snaží lásku dostat. Nevytváří nezdravou závislost, která dohání k šílenosti, když není uspokojena. Je založena na nepomíjejícím základě věčné Božské energie v duši člověka. Nevyprchává, ale naopak roste do té míry, do jaké míry jsme se naučili setrvávat v duchu. Je rozněcována duchovností a přechází do netušených rozměrů. Je Láskou mezi lidmi, která je sdílena v Bohu. Muž i žena ukotvení v Bohu, uvnitř své Přirozenosti, jsou jí natolik naplněni, že ji chtějí rozdávat nejen sobě navzájem, ale celému světu.

Setkání pravých duálů

Pokud je vzájemné nastavení polarit obou partnerů ideálně se doplňující, spojuje se v jeden harmonický, elektromagnetický a silný proud. To, co jednomu z partnerů chybí, doplňuje ten druhý, a to čím jeden překypuje, obohacuje druhého. Magnetismus ženství se spojuje s elektricitou mužství a vytvářejí jeden koherentní, celistvý, elektromagnetický proud božství. To spojení může přetrvat živé jen v žité Skutečnosti. Partneři, kteří jsou duchovními lidmi a naučili se pobývat ve své přirozenosti za myslí, mimo ego, rozpoznávají spolehlivě energii toho pravého partnera, který k nim patří. Vidí se totiž vzájemně nezkresleně a nepodléhají lpění. Energie, která se jim dá zevnitř poznat v přítomnosti toho druhého, je jako silná vibrace a je jednoznačná, pokud jí však chtějí oba naslouchat. Mysl, která si to nepřeje, umí vytvořit dokonalou bariéru a nepouští Lásku ke slovu.

Zpronevěra Lásky

Existují ti, kdo se považují za věřící a spirituální jedince, avšak síle pravé Lásky se zpronevěřují. Přijímají tím faleš a odmítají Přirozenost. Jakou bolest pociťuje Bůh, jako partner duše, když jeho snoubenka – duše člověka - se dychtivě odevzdává ziskům a bohatému životnímu stylu, anebo se zaprodává ze strachu o svou budoucnost? Proč nedůvěřuje svému mocnému Pánu a není s ním ve svém zvnitřnění? U Něj má bohatě všeho nadbytek a dokonalé naplnění, ale ona je přes to tak hloupá, že to nejcennější nerozpoznává a prodává to za mizerný groš, který žere mol a rez. Tak se chová každý člověk, který hledá štěstí ve světě a zapomněl na poklad, který nosí v sobě. Podlehl nesmyslnému bláznovství, je slepý a proto neustále dokola trpí, dokud to nepochopí.
A jakou bolest cítí partnerka duše, která zjišťuje, že jejímu muži jde pouze o své vlastní uspokojení a ona není viděna, je přehlížena a hluboce strádá? Takovou bolest cítí Bůh, když se jeho děti chovají jako energetičtí upíři a v otevřené náruči jeho Lásky nespočinou. Místo, aby splývali jeden s druhým ve vzájemném dávání, chovají se mnozí vůči Bohu – svému pánovi - jako paraziti. Znásilňují Ho tím, že do sebe pumpují jeho energii a opíjejí se s ní, ale vzájemnost sdílení Lásky je nezajímá. Vidí jen sami sebe, obdivují své schopnosti spirituálně kouzlit a ukájejí své ego, složitými filosofiemi a návody pro pokročilé. Někteří se dokonce prohlašují za spasitele…Prezentují se všude, kam se podíváš, a duchovnost je pro ně obchod. Jsou závislí na obdivu svých fanoušků a zapomněli na tichou prostotu ducha. Jsou zaměstnáni udržováním vnějších interakcí a vnitřní místnosti svatební komnaty zůstávají opuštěné. Sklízejí své vlastní ovoce, když jim spočinutí v nejhlubší přirozenosti a bezmezný pokoj majestátního lva unikají. Vydali se delší a bludnou cestou.
I muž má na výběr, jakým se stane symbolem. Buď se stává symbolem bezduchého chtíče tělesnosti a ženě-duši tím ubližuje a zprotiví se jí a nebo svou tělesnost prostoupí duchem a tím ji transcenduje. Pak je pro ženu občerstvením a oporou, jako je Bůh pro duši a získává si úctu.

Odlož bariéru mysli

Ukotvení člověka ve hmotě přineslo mimo jiné také deformaci autentičnosti, která je tak vlastní například zmiňovanému lvu. Ani ho nenapadne, aby zmateně pobíhal a hledal to, čím by se stal, aby byl naplněný. Je naplněný a celistvý právě proto, že je tím, kým opravdu je. A díky tomu, že je tím kým je a dělá to, co mu jde nejlépe, je jedinečný, majestátní a spokojený. Byl dokonale vybaven, aby měl vše, co k naplněnému životu potřebuje a takoví máme být i my. Sami sebou a v sobě samém = v Kristu.
Každý člověk by se měl stát dokonalou verzí sebe samého právě tím, že je nejvíce sám sebou, jak je toho schopný. Ale k tomu je třeba pochopit, že západní civilizace podlehla „nemoci šílených myslí“. Myšlení člověka odděluje od lásky, krásy a svobody. Máte odvahu se z toho nechat vyléčit a zastavit krysí závod vašeho života? Chcete ještě pořád dále pobíhat nervózní po okolí a spěchat, abyste se někým stali, něco získali či něco dokázali?

Pokud si nechcete uhnat horší nemoc, než je šílená mysl, začněte léčit nejprve ji. Zastavte se a uvědomte si, že zaujaté pozice mysli, které ego brání, vám způsobily neštěstí. Oddělily vás od Lásky. Nenechte vládnout svoji mysl. Ona je bariérou, pokud vládne. Způsobuje zamlžení Skutečnosti, tak, že ji nevidíte jasně. Mysl má být nástrojem, který lze odložit kdykoliv ho nepotřebujeme. Pro svoji přirozenost nikam nemusíte. Nedá se vytvořit. Ona už dávno září ve vašem bytí. Stačí se jí odevzdat v bytí bez myšlení.
Do nejkrásnější verze sebe sama proniknete jedině skrze svůj střed, ve kterém splýváte s Bohem. Odtud přijde všechno vaše požehnání, autentičnost, moudrost i prosperita. Lev zná jediný zákon. Spočívá sám v sobě a je tím, kým skutečně je, protože jen je a nic víc. A proto je majestátný. Člověk se právě tímto způsobem navrací zpět k Bohu. Z vnějšku dovnitř. Z povrchnosti do niternosti. Z ruchu myšlení, do klidu. Z nadvlády mysli, do svobody bez myšlení. Není to skvělá zpráva, že přes vaši nejhlubší přirozenost objevíte náruč Boží a prožijete Lásku? Nemusíte trpět a být mučedníkem, který se obětuje. Máte možnost objevit Boha v Lásce, kterou se necháte hýčkat a když se Jí odevzdáte, splýváte s Ní a stáváte se Jí. Láska je Bůh, a proto v tomto procesu mizí bariéra mezi vámi a Bohem. Stáváte se transformátorem Lásky Boží, skrze kterou proudí dary božství do světa tak, jak jste toho jen sami schopni. Boha najdete v přirozenosti, věčném bytí a kráse Lásky. Vše již čeká ve vašem středu, až tomu dovolíte vstoupit, tak za čím se ještě hnát? Vstoupíte, až se přestanete hnát za čímkoliv.

Bůh JE každému vším

Lidstvo si v období temna vytvořilo trestajícího Boha, kterého se musí bát a jehož zákony není lehké plnit. Boha, který je vzdálený a pozoruje a sčítá naše hříchy. Primitivní život přinesl primitivní chápání a popis Boha. Ale období temna sloužilo k poznání dokonalého opaku Světla Božího a umožnilo to duším na základě temna pochopit, co pro ně skutečně Světlo Božího Zdroje znamená. Není třeba kvůli tomu truchlit, byly to porodní bolesti vývoje, na které se rychle zapomene pro nádheru dosaženého cíle. Dnešní vyprošťování duší z iluze temnoty je možné pouze skrze hluboké uvědomění, kde nastala chyba a v čem je skutečná a trvalá spása duše. Zvolíme-li si vědomě spásu v Bohu a budeme-li na tom trvat svým bezpodmínečným odevzdáním, On nás vysvobodí ze zajetí iluze svou milostí. Je to záchrana z koloběhu utrpení. A budeme si to užívat jako ten lev, pouze s jedním podstatným rozdílem. Lev neví, co je to nežít v Bohu a nebýt sám sebou a trpět ztrátou identity. Jeho spočívání v Bohu je zděděné, ne zvolené. My to víme na základě trpké zkušenosti a ke svému Bohu a Pánu jsme už navěky přilnuli vědomým rozhodnutím, tak jako se žena vědomě vdá za svého ideálního muže a je šťastná, že on dokonale naplňuje její potřeby a to ji činí celistvou. Neměnila by. Nepotřebuje znát všechnu moudrost svého Pána, nepotřebuje rozumět všem jeho znalostem Krále. Stačí jí, že ví, že Ho miluje, On se o ni postará a bude s ním šťastná. Ví jen jedinou potřebnou věc na sto procent a to jí bohatě stačí ke všemu. O vše ostatní je postaráno. Láska přebírá otěže takového spojení. Na světě neexistuje pro duši větší naplnění a odměna, než porozumění, že vše získává v odevzdání se do spojení s božským bytím. Obrazný kupec perel tím získal nejcennější perlu světa a už není po čem více pátrat. Princ a princezna se nakonec vzali, mají spolu spoustu dětí a žijí věčně v království Božím. Majestátní jako lev a lvice. A král Kristus tím zve své přátele na svatbu se svou Nevěstou, která se koná již brzy na všech úrovních reality, to je v XD. A nakonec bude Bůh každému vším.