Přirozenost přírody

Pojem příroda je příbuzný s pojmem přirozenost. Co je přírodní, je zdravé. Příroda si umí poradit, zatím co lidé vytvářejí napodobeniny, které páchají škody na zdraví, na přírodě i na lidské psyché. Lidstvo se vzdálilo od své přirozenosti vlivem šílenosti mysli, která je ovládá. Odevzdali vládu sami nad sebou nutkavému myšlení. To však vůbec neznamená, že přirozeností je nemyslet. To znamená, že mysl má být nástrojem, který slouží, nikoliv vládne. Vládnout má Láska a Láska je Bůh. To je lidskou přirozeností, aby podřídil vše vládě Lásky, tak jak to přirozeně dělá dítě, které ještě neví, co jsou to škodlivé myšlenkové programy a co je to ovládání kritickou myslí. Dítě důvěřuje a nechává se vést, zatím co dospělí v šíleném světě si myslí, že jsou pány světa a svět jim to vrací utrpením a do očí bijícím kolapsem civilizace. Jen zvažte, co by se stalo, kdyby i zvířata a rostliny podlehli stejné šílenosti mysli a začali by vymýšlet takzvaný „pokrok“! Ještě, že je to ani nenapadne, aby se vzdálili své přirozenosti a napojení na zákon přírody. Žijí v dokonalé Jednotě se zákony vesmíru a to stejné potřebuje objevit i člověk.

Vzkříšení života

Proč se člověk musí vyprošťovat z iluze o realitě? Odpověď dává příběh z rajské zahrady, ve kterém Adam s Evou přijímají „ovoce poznání dobrého a špatného, aby byli jako Bůh.“ Jinými slovy se první lidský pár dobrovolně vydává z ráje božské Jednoty a Lásky do nižšího, rozděleného světa, kde zakouší drama rozdělení Jednoty na protipóly, mezi kterými to jiskří vlivem rozdílnosti nábojů. Tak se lidstvo ocitlo v realitě 3D světa, který je temnou nocí duše. Je snem, který mohou silně prožívat jen spící, kteří si nejsou vědomi, že jde o sen a ve snu samém jsou odděleni od uvědomění si sebe sama - JÁ JSEM. A proto existuje náš svět iluze patřící ďáblu, který je odcizen Bohu. Zatím ještě existuje, ale už se bortí. Padají kulisy, a zaznívají výstrahy k opuštění bortící se scény, která by mohla zahubit ty, kdo se nechtějí probudit a lpí na dramatu, který si zaměnili za Skutečnost. Ďábel, původce scény má již přistřižená křidélka a tak se jeho klam a chaos bude nadále čím dále více odkrývat všude, kam se podíváte.
Biblické prohlášení hada z prvotního ráje - „být jako Bůh“ - znamená vzestoupit ve vědomí výše k Bohu. Probudit se k plnému prožitku JÁ JSEM a vše ostatní je sen. Program duality. Hra mysli, jevící se tak skutečná, že nás pohltila. Vstup zvnitřněním do trvale dokonalého prožitku štěstí a pochop, že problémy neexistují. Problém byl pouze minulý prožitek mysli, lpící na neskutečnosti. Štěstí je stav mysli, ne stav okolností. I prožívané neštěstí není objektivní stav okolností, ale stav vědomí. Prožívané neštěstí je relativní ve vztahu k tomu, kdo danou skutečnost pozoruje. Neštěstí je úhel pohledu, který si žádá změnu.

Probuzení do JÁ JSEM je vzkříšením ze smrti do života věčného. Ztotožnění s hmotou je ztotožněním s iluzí a končí smrtí. Ztotožnění s nesmrtelným duchem zažehne jiskru věčného života, která se probouzením postupně zvětšuje do mohutného stromu života, pokud je tvá pozornost obrácena do tvého středu. Jsi živý proto, že žiješ jako božství v JÁ JSEM a tak vstupuješ do Božího království

Život je transformační sen

Okamžikem plného probuzení pomíjí iluze času, která roztáhla jeden okamžik snu na zdánlivě nekonečný čas trvající v délce jednoho lidského života. Každý, kdo odchází ze scény tohoto světa jako nehmotná duše, zažívá opačný proces, kdy si v jednom okamžiku uvědomí všechny detaily svého aktuálního života, které zůstávají zapsané v nesmrtelném duchu jako jeden z transformačních snů. Člověk se setkává se s blízkými, které považoval za mrtvé a zjišťuje, že se probudil ze snu do Skutečnosti.
Každý z nás je jednou částečkou vědomí Božího, které se rozdělilo na mnoho JÁ. Ta menší JÁ, existují uvnitř velkého JÁ JSEM, stejným způsobem, jako v duši jednotlivce existuje jeho dětské JÁ, jeho vnitřní rodič, či jeho vnitřní soudce. Jak by však mohlo nějaké nebeské, Boží JÁ naplno ocenit blaženost, celistvost, či jednotu, když přebývá v realitě, kde je to vše standardem? Copak nevíme, jak rychle se zvyká na vysoký životní standard? A co teprve děti, které vyrůstaly v blahobytu a nikdy nepoznaly nedostatek? Nikdy skutečně nebudou vědět co to je strádání, dokud to nezažijí na vlastní kůži. Toto poznání, které vlastní zkušený rodič, není dětem plně známé a proto ani zážitek blahobytu pro ně nechutná tak sladce, jako pro rodiče, který za celý život utržil mnoho bolestivých šrámů. A tak se menší JÁ dobrovolně hlásí do 3D hry, ve které si postupně v mnoha kolech života osahá všechny aspekty zla, prázdnoty, bídy vedle štěstí, lásky a jednoty, zažívané jen jako pomíjivé, prchavé okamžiky vystřídané opětovným utrpením. Duše vstupuje do 3D s vědomím, že je to jen jako sen, ale po narození už to neví. Zkrátka duše se mnohokrát probouzí z lidského života, jako z těžkého snu 3D reality, aby se zaradovala z toho, že to byl jen sen. Do životní hry vstupuje malé JÁ – duše - tak dlouho, dokud nezažije vzkříšení do Skutečnosti ještě za života v těle. Dokud jako marnotratný syn, plně nepropustí svět s jeho lákadly, a neobjeví hluboko v sobě niternou Lásku sdílenou v Otcově domě. Životem zkoušené JÁ se stává hrdinou, který odvrhl všechnu slávu světa a vrhnul se do náručí Otci tím, že se hluboce pohroužil do svého středu a spočívá vědomím na tajném bezpečném místě Nejvyššího. Už ví přesně jaké je to je, mít poznání „dobrého a zlého“ (duality). Na cestě k Otcovu domu zná každý kamínek a každé zákoutí, po kterých se pomalu plazil vyčerpaný, vyléčený z iluze a v plném prožitku niterné Skutečnosti JÁ JSEM. Když se vrací do Otcova domu, je to ve slávě, ale v úplně jiné kvalitě prožívání. Už není v iluzi, ani nemá hlavu v oblacích. Je TADY a TEĎ, novější, čistější a hlubší. Jádro duše bylo vyzkoušeno do krajnosti a samo si zvolilo božství jako jedinou odpověď na vše. Silně zvýšilo svou příchylnost k Otci. Našlo perlu vysoké kvality, které se nic nevyrovná, která nebyla darovaná, ale vědomě zvolená a vědomě dosažená. Radost a hloubka prožitku je pak pro ni nepopsatelná. Je to nové stvoření. Tou perlou je hluboké uvědomění kdo JÁ JSEM. Jsem synem/dcerou bohatého a laskavého Otce, který je ve mně a já v Něm. Jsem navždy v bezpečí Jeho domu a On plní všechna přání mého srdce. To je mé bohatství a má věčná radost. Všechno mé trápení ustalo ve věčné blaženosti mého hlubokého sdílení JÁ JSEM. Přebývám už navždy na tajném místě Nejvyššího.

Boží menší JÁ – duše - chodí na zkušenou do světa, aby se vrátila obnovená v Bohu. Stejně tak, jako šla s námi do světa ta naše osobní menší JÁ, aby se poučila a vrátila vytříbená a jednotná v nás a my v Bohu.
Máme všichni na výběr ze dvou možností, buď být pohlceni proudem života, trpět v rozbouřených vodách a nakonec zemřít, nebo změnit osobní paradigma a stát se pozorovatelem dravého proudu. Pozorovatelem, který sice vidí co se děje, ale NEDOTÝKÁ SE ho ta bouře, protože je v bezpečí na vyvýšeném místě a přese všechny bouře si uvědomuje její prospěšnost pro harmonii celku. Řeka je nástrojem transformace a navíc není skutečná. Pouze se nám tak jeví vlivem naprogramování 3D reality.

JSEM, který JSEM

Když se Mojžíš dotazoval na to, jak má Boha představit Izraelskému národu, na prvním místě mu bylo řečeno následující.:

Význam JSEM je všudypřítomné, plynoucí bytí, energie či vědomí, obsažené ve všem, co jest. Je to způsob, jak si přeložit co/kdo je Bůh a je to způsob jak to mohlo být sděleno lidem před 3,5 tisíci let. A to je podstatou čtyř hebrejských souhlásek čtených zprava doleva יהוה (JHVH), dnes překládaných nejčastěji jako Jehova. Tato čtyři písmena, známá jako teragramaton Bůh sděluje Mojžíšovi v následujícím verši Exodus 3:15, které si zvykli mnozí překladatelé křesťanstva vypouštět ze svých překladů, z důvodu tradice a nahrazovat ho slovem Hospodin vycházející ze staroslověnského gospodъ = Pán.
Jedni Boží jméno nahrazují z důvodu úcty k židovskému zvyku a neznalosti pravé výslovnosti, která již vešla v zapomnění. Jiní věřící se zase nesprávně upínají k jedinému a výlučnému lidskému pojmenování Boha a tím spoutávají To, co je tak veliké, nepopsatelné a lidskému vědomí nepochopitelné, že každé lidské pojmenování bude pro tělesného člověka vždy jen dílčí pravdou. Vyjádřeno Budhovým znázorněním: „Náboženské systémy jsou jako slepci, kteří se každý drží jedné části slona a marní čas rozepřemi o to, jestli slon vypadá jako ocas, chobot, noha, či jako velké ucho…“ Je to zbytečné, protože Bůh znázorněný tímto slonem, je vším z toho.
Na blízkém východě je rozšířené pojmenování pro Boha Aláh a v Ježíšově rodné aramejštině pak Alaha. Toto pojmenování Boha se vztahuje na svatou Jednotu, Jednotnost, Vše co jest, Nekonečnou moc či potenciál.
V čínském taoismu je Tao vesmírná síla, individuální přirozenost, jedno, cesta jako cíl…jejich princip jin/jang dokonale vystihuje zákonitosti, jak se tato jediná síla projevuje duálně v našem světě.
V hinduismu je Brahman neměnná, nekonečná a neprojevená realita božské podstaty bytí, hmoty, energie, času a prostoru v tomto vesmíru.
Speciální místo ze světových náboženství zaujímá tak rozšířený buddhismus. Ten se odmítá zdržovat přením o pojmenování Boha a rovnou praktikuje Jeho zakoušení, či spočinutí v Něm.
Vlivem mnohosti přístupu k pojmenování Boha dochází v duálním světě k bojům a člověk, jehož vědomí je připoutáno k povrchu věcí, nerozumí propojující Jednotě za všemi jmény. Proto jim není dáno porozumět. Nerozumí, že podstatu Boha identifikuje vysoká vibrace vnímaná srdcem, která je přítomnou a vysokou Skutečností a podstatou všeho projeveného. Bůh si nechá říkat kterýmkoliv pojmenováním, které pro člověka představuje to nejvyšší posvátno. On nehodnotí ústa, ale srdce. A srdce může křičet, i když ústa mlčí. Hlas srdce je vaše osobní vibrace provázená tím co říkáte. A vaše slova jsou často omylná a chcete je vzít zpět, ale srdce – váš energetický otisk je vždy všeříkající pravdou o vás samotných. Bůh vás nikdy nesoudí za to, že jste se narodili ve východní kultuře a nepřistupujete k němu způsobem křesťanské víry, ale třeba způsobem islámu, či hinduismu. Bůh čte vaše nitro, vaše energetické vyzařování. To, že je jedna víra a jeden Bůh znamená, že za všemi náboženstvími je jen jedna neprojevená podstata, ke které máme lnout a nakonec v ní spočinout bez pojmenovávání. Všechna jména a náboženské směry jsou ukazately, které ukazují na cíl. Nemilujte ukazatele, ale spočiňte v cíli! Jinak se projevujete jako modláři uctívající "znázornění Boha".
Bůh JSEM je přirozeností všeho ve všem. Je Přírodou, od které jsme se odpojili, protože s ním nesdílíme Jeho STAV Jednoty. Kdo chce znát skutečné a pravdivé Boží jméno, může ho poznat pouze hlubokým vnitřním splynutím s Přírodou/Přirozeností, které mu vyjeví posvátnou velikost a ohromující Boží rozměr. Slova jsou příliš omezeným nástrojem, aby bylo možné Boží opravdové jméno lidsky vyslovit. Tak jako jeden slepec nikdy neobejme celého slona. Boží Skutečné jméno se hluboce vnímá duchem v osobním prožitku JÁ JSEM. A ten prožitek je cestou jak v sobě nechat rozhořet Lásku – Boha.

Bůh je Duch

Lidská slova, pojmenování, symboly a náboženské zvyky jsou velmi omylné, nepřesné, neúplné a zkreslující. Tak, jako je omylný člověk sám. A čím více na nich lpíme a bojujeme za ně, tím více chyb se dopouštíme, opouštíme přirozenost a Pravdu svazujeme. Jen se podívejte na misionáře křesťanstva, kteří chtěli evangelizovat celý svět a přitom cestou násilné evangelizace vyhubili přírodní národy, které měli s Bohem bližší spojení než-li oni. Jen proto, že si mysleli, že i tyto národy se musí modlit v Kristově jménu, jako jediném jménu, které bylo dáno pod nebem. Kdyby církve kresťanstva pochopily hlubší pravdu, že Kristovo jméno je něco mnohem vyššího, než slovní výraz, nepodněcovaly by křižácké výpravy a nevyhubily by masy nevinných lidí. Vyučovaly by ovečky, že jeho jméno je Jeho odkazem. Je to STAV LÁSKY, ve kterém dělají cokoliv, co dělají. Chápaly by, že kristovým bratrem je ten, kdo MILUJE I NEPŘÍTELE a to i v případě, že nikdy neslyšel o Kristu… Sama Přirozenost uvnitř člověka to každého vyučuje.
Bůh nehodnotí svět hmotných forem, který je v neustálém pohybu, vzniká, zaniká a stále mění podobu. To je ďáblova klamná napodobenina Skutečnosti. Bůh vždy vidí vašeho ducha = váš hologram = váš energetický otisk = to kým jste ve své podstatě a co sdělujete srdcem. I kdyby vaše slova říkala pravý opak než srdce. To je úroveň, která je skutečná, nezaniká a na které se můžete setkat i komunikovat s živým Bohem. Dnes a denně. A na této úrovni byla zapsána i čtyři písmena Božího jména JHVH. Jde totiž o symbol, za kterým je energetický hologram. A ten je pro všechny jazyky stejný, jakožto jeden jazyk srdce, kterým komunikují automaticky děti všech národností. JHVH jsou písmena, spojená s energetickým otiskem, vyjadřujícím mnohorozměrnou pravdu. Kdo zůstává na povrchu, to je u symbolů, nikdy nebude vědět, co znamená Boží jméno, ani jak se doopravdy čte. Tak jako nikdo nečistý nesměl vstoupit do chrámu. Kdo objeví cestu skrze ducha, ten bude ve svém chrámu duše číst následující:
 

JÁ JSEM

JÁ JSEM TO, odkud vše pochází a kam se vše navrací. Alfou a omegou, počátkem a koncem, uzavřením kruhu.. JÁ JSEM návrat od snění do reality. JÁ JSEM vědomí sebe sama, prožívání svého bytí tady a teď. Zatím co proud života se odvíjí jako řeka, JÁ prožívám to, kým JSEM, nezávisle na proudu. JÁ JSEM je stabilním bodem ve věčné přítomnosti, který nepomíjí. Je to pevná skála záchrany, které se netýká dravý proud života. Zatím co svět je snovou realitou, kde se snící odděluje od prožívání toho, kým ve Skutečnosti je, po probuzení ze snu, dochází k procitnutí do Skutečnosti, ve které sen mizí uvědomováním, že JÁ JSEM tady a teď. V JÁ JSEM je štěstí, protože jsme opustili PŘÍBĚH o tom, kým jsme, vytvořený naší myslí. Ten PŘÍBĚH byla jen myšlenka. Zlomek vteřiny, který jsme prožívali velmi dlouho, jako sen temné noci duše. Unášel nás dravý proud a my jsme si MYSLELI, že je to Skutečnost. Šlo však o fenomén naší mysli, která s námi hrála hru, bez našeho vědomí. Byli jsme v tu chvíli v BEZVĚDOMÍ, o tom, kým opravdu JSME, jako se to děje při snění. Příběh založený na PŘEDSTAVĚ, kým jsem, co jsem dokázal, co mě čeká a co je správné a nesprávné. Příběh, který žije ve světě oddělenosti polarit, kde má živnou půdu. Duální svět je rozdělením Jednoty Existence na nebe a zemi, noc a den, černou a bílou, dobro a zlo, a mimo jiné také člověka na muže a ženu. Mysl pohlcená duálním rozdělením se tím sama nevědomě odděluje od Skutečnosti existující ve vyšší rovině, vyšším světě. Mysl v duálním světě zákonitě odvedla člověka od prožívání Jednoty, ze které vše pochází. Rozdělením pólů vzniká mezi nimi napětí, polarita. Napětí mezi póly rozpoutalo drama hry, kterým se mysl nechala unést a strhla veškerou pozornost účastníka k DRAMATICKÉMU PŘÍBĚHU, se kterým se ztotožňuje a nazývá ho „Můj příběh v proudu času“. Jediná cesta ven z duality je skrze opětovné a vědomé spojení toho, co bylo rozděleno. Týká se to především našeho vnímání, které je rozpolcené na dva tábory představující dobro a zlo. Týká se to našeho vnitřního mužství a našeho vnitřního ženství. Našeho vnitřního dítěte a našeho vnitřního rodiče. Všechny naše vnitřní jednotky vědomí musí vejít do koherence. Musí spočinout v jednom bodě vnímání božské podstaty JÁ JSEM. Všechno v nás musí jako jeden pochopit a chtít Jednotu a Svobodu v JÁ JSEM a tím začne žít Skutečnost Přirozenosti.

Zažívání Jednoty

JÁ JSEM je prožívání své vlastní projevené individuality JÁ v současném plynoucím propojení s neprojeveným jsoucnem JSEM. Tak jako foton světla je současně částicí = individualitou a současně všudypřítomnou vlnovou funkcí. JÁ jsem jedna z malých částí věčné a neohraničené Existence - JSEM. Tak Bůh prožívá svou vlastní individualitu současně s těmi, kdo jsou s Ním ve spojení skrze věčné JSEM. To věčné a plynoucí, co nás propojuje je Boží duch, Láska, Blaženost, Jednota, či bytí bez počátku a konce, které nalezneme jen a výhradně v komnatách svého vnitřního chrámu

Každý, kdo se naučil odvrátit svou pozornost dovnitř, nalézá věčné bytí. Pozornost spícího je zprvu zaměřena ven, do světa, k vnějším cílům a nadějím. Vnímá se jako oddělený od ostatních a svět vnímá jako prostředí nezávislé na něm samém, ve kterém si musí vydobít své vlastní místo. Proto trpí. Jakmile plně pochopí, že venku je iluze a uvnitř je Skutečnost, přestane rozptylovat svého ducha a obrátí ten proces na koncentraci do sebe, aby prožíval věčné, jednotné JÁ JSEM, spočívající mimo iluzi času a prostoru. Síla koncentrace ducha, která se postupně prohlubuje, je procesem vzestupného zvyšování vědomí. A touto cestou se ubírá probuzený, dokud nespočine v jednom bodě neutrality třináctého eónu, úrovně nad dualitou, která je svatební komnatou, připravenou pro svatebčany, čekající uvnitř, na příchod svého Pána s jeho Nevěstou.

JÁ JSEM – cesta, pravda a život

V některých větvích ranného křesťanství byl Ješua považován za vtělení původního „slova“,nebo-li dokonalého archetypu lidství, jenž byl přítomen „na počátku“. V dopise apoštola Pavla nacházíme vyjádření, že Kristus je větším Adamem. Přesněji řečeno Ješua byla jedna z mnoha inkarnací Adama a Kristus, Bůh syn je vyšším Adamem v tom smyslu, že Adam je Jeho přímou inkarnací, jeho andělskou bytostí stvořenou pro život v hmotném světě, skrze kterou se projevoval jako více než člověk, jako Bůh Syn, jako Ježíš z Nazaretu.
Když se zamýšlíme nad smyslem Ježíšových výroků, je třeba si uvědomit, že skrze andělskou inkarnaci pro tento svět – člověka – promlouvá jeho vyšší Já a tím je Kristus a skrze Krista pak promlouvá Otec, který je větší než jeho Syn. Jednota se tím projevuje v mnohosti a vše se to děje v souladu s podstatou reality božství, která se fraktálově rozvětvuje stejným způsobem, jako když na kmeni stromu vyrůstají větve a na větvích pak zase další větvičky.

Biblický překlad New world translation of holy scriptures (Rbi8) se na tomto místě vyhýbá výrazu „Já jsem v Otci a Otec je ve mně“ a nahrazuje ho výrazem v „jednotě s Otcem“, nebo ve „spojení s Otcem“. I přes to, že většina českých překladů používá výraz „Já jsem v Otci a Otec je ve mně“. Překladatelé tím poukazují na vlastní neporozumění hlubšímu náhledu, přesahujícího oddělenost světa forem, za kterým se skrývá jednotné propojení celé Existence na kvantové úrovni. Propojení jednoty Nejvyššího Boha, Jednoty, Alaha, Tao, Jehovy i Brahmana zároveň. Propojení pak existuje nejen mezi Bohem, Kristem a Ježíšem, ale také mezi Bohem a každým člověkem.

Pouze ten, kdo žije realitu JÁ JSEM však má k tomu propojení přístup. Spojení neznamená jednotu v názorech, ale vnitřní splynutí ducha (energie), které se projevuje tak, že Otec doslova mluví ústy Syna, který se mu zcela odevzdal jako Jeho nástroj. Syn tedy demonstruje, jak Nejvyšší přirozenost, která prostoupí člověka, ho povýší, vede a stává se Božím mluvčím, nástrojem a mistrem. Bůh Syn tím vytyčuje cestu ostatním, kteří musí v sobě objevit tu správnou vibrační rovinu, na které je možné realizovat takové splynutí a tak se stává cestou, pravdou a životem pro hledající. Své spojení s Otcem a odevzdání se do Jeho vůle pociťoval tak plně, že Jeho osobní přítomnost a příklad, bylo to nejviditelnější a nejhmatatelnější znázornění Otce, které bylo lidem na zemi dostupné. Zároveň toto spojení vytvořilo cestu, či portál k Bohu. Možná bychom to mohli připodobnit k červí díře do vyšší dimenze. Tato cesta byla otevřená těm, kdo byli schopni nechat na sebe plně působit Kristovu Skutečnost a to kdekoliv na Zemi a v kterémkoliv náboženství. Tato červí díra – cesta ve vědomí - je otevřena i právě teď, při Kristově druhém příchodu a projde skrze ní mnohem více duší než v prvním století.

Spojení počátku a konce

Až to, co tvoří naší podstatu, vskutku přijme Krista v nás - až nás osloví a my Mu odpovíme čistou Láskou - bez otázek a budeme chtít více být jen v Něm, a nic více, On se zeptá, zda jsme připraveni Jej přijmout bez výhrad, (duch se zeptá ducha..)
Když naše srdce zaplesá a zatouží jen být věčně s Ním, v Lásce Boží, věčně jen tento okamžik, nic víc, On vyplní naše přání, naši nejniternější touhu, kterou jsme jasně projevili.
A v tom okamžení, kdy se naše touhy shodnou, stanou se jednou, jedinou, se stane zázrak a nebe i země pominou. Nebe se zemí se v nás propojí a zmizí i prostor a čas. Neboť ten okamžik se dle přání stane věčností, počátek se spojí s koncem a vytvoří dokonalý kruh, čímž počátek i konec pominou. Naplněním zmizí propasti, co nás oddělovaly od Lásky, a my jsme ruce natahovali přes propast, jež se nám zdála nekonečnou, nepřekonatelnou…

Vstupem do Plnosti, vyplněním, pominutím propastí, se i čas stane jedním. Tím spojením počátku s koncem dojde k transformaci, přeskočení do plného prožívání bytí JÁ JSEM. Konec doběhne počátek a ten přestane existovat. Tím pádem se na něj přestaneme soustředit a budeme plně přítomní, budeme vše vnímat v jednom bodě (středu). Pominula všechna minulá trápení i budoucí hrozby. Vše bylo pročištěno Láskou v nás. Pomine strach, mlhy nad vodami se rozplynou. Moře, co by temná hlubina a nepřekonatelná propast chaosu, zmizí.

Nový Jeruzalém

Chrám v našem středu je Láskou posvěcený, stává se svatební komnatou a novým Jeruzalémem v nás samotných – nebe slétlo k nám – duše už nevolá: „domů “. Jsme nasyceni plností Jednoty a už v nás není hlad po Lásce. Nebeský Jeruzalém je chrámem v nás. Má brány ze všech světových stran, pro ty, kdo přichází z naprosto odlišných směrů víry, ze všech náboženství, úzkou cestou odevzdání. Stísněnou branou nevstoupí nic nečistého – vše nečisté mizí v propasti, protože ji nedokáže překonat a ta je polkne.
Reality nebeského Jeruzaléma se dosahuje nejprve v duchu pro ty, kdo již zcela zvítězili nad ďáblovým světem. Ve stavu vystoupení z duality, ve vnitřní realitě třináctého eónu spočívají pomazaní duchem do doby příchodu Pána v nebeské slávě. V té době budou vzati ze země i s tělem, zatím co ostatní budou ponecháni. Po opuštění těla pak tato realita pokračuje ve vyšších úrovních. V jiném světě. Ti co cestu do ducha už započali, ale ještě nedokončili, budou duchem v jednom okamžiku přeneseni před Kristův trůn a budou ochráněni v úkrytech, před tím nejhorším průběhem Armagedonu na Zemi. To bude pro velký zástup lidí silnou motivací, aby svého osobního vítězství dosáhli co nejrychleji.

Ti kdo již plně zvítězili, budou kralovat s Kristem tak, že budou ve spojení s Ním. Žijí plně své JÁ JSEM ve spojením s Ním i tím, že sami září, jako osobnosti – plošky na diamantu Božím - stávají se plnohodnotnou součástí Božího vědomí a zároveň sami kralují. Mají při Kristu svůj úřad a osvěcuje je světlo krále. Kristus je tak jejich hlavou a lampou v temnotě. Jednotlivci vzkříšení v nebeské slávě v Kristu jsou pak sami Božím okem, skrze které Bůh vidí do království každého z nich.
Pro tyto Kristovy bratry se spojil dokonalý kruh počátku a konce. Dosáhli vítězného vnitřního stavu, který je vyprostil z vnímání časoprostoru. Vstupují do vyššího světa 5D, kde už nejsou omezeni časem ani prostorem. Spojují tím minulost i budoucnost s přítomností a tím dochází k obraznému „otevření hrobů“, protože se setkávají s těmi, co odešli ze světa v minulosti. Dnes se naplnila slova Pána:

Nová nebesa a nová země

Jakým procesem pomíjejí nebesa i země? Jak si můžete všimnout, tak celý smysl existence naší reality se vztahuje k vnitřnímu stavu. Vnitřní postupná proměna ducha, čili energie v nás, je naší duchovní cestou. Jakmile duše změní svůj kvantový stav, mění se tím vše. Nejprve se proměňuje vnímání, které spěje od vnějšího náhledu do hlubokého zvnitřnění, dokud nespočine v jediném bodě vnitřní singularity. Probuzení, kteří dospějí do vyššího stavu vědomí, energeticky korespondují s vyššími energiemi planety a s energetickým působením duchovního světa. A tak se rodí vyšší, 4D realita na zemi. V naší současné realitě byl už v minulém roce dosažen minimální kritický počet duší, který je k tomu zapotřebí. Nová země nejprve vzniká jako duchovní matrice, kterou mohou skrytými smysly vnímat probuzení. Začínají žít život naplněný Láskou a pokojem, zatím co se kolem zhoršují vnější životní okolnosti. Probuzení začínají žít 4D realitu jako vnitřní stav nepřipoutanosti k světu, kdy se jich kolaps světového systému vnitřně nedotýká. Propast mezi těmi, kdo jsou k systému připoutaní a těmi, kdo jsou již duchem ve 4D se bude nadále zvyšovat. Zatímco lidé doufající v současný svět budou zmítaní světovými krizemi a rozčarováni z rozplynutí svých iluzí, osvícení budou radostní, vitální, budou mládnout až do té míry, že se to stane nepřehlédnutelným. Také vyšší schopnosti, jevící se jako „nadpřirozené“, budou udivovat ty, kdo jich nebudou schopni. Pro spravedlivé bude již vnitřně existovat nový svět, protože veškerý konflikt - žár v jejich nitru - postupně ustal a Kristus je vede k pramenům vod života.

V srdcích probuzených již Láska přetavila starý svět na nový, vyšší a klidnější. Díky nové energii, se kterou souzní, se stávají důležitým prvkem na misce vah, která má převážit ďábelskou realitu starého světa na zemi. A v tomto střetu dvou světů se rodí doslovný fyzický ráj na zemi, který budeme budovat v Lásce poté, co odezní aramagedonská bitva mezi dobrem a zlem. Svět bude očištěn od ďábla a i ti, kteří přežijí a nebudou ve 4D, uvidí ty, kteří již tuto realitu žijí na zemi jako učitelé lidstva, kteří se tu zpravidla již narodili s tímto úkolem. Právě jsou silně probouzeni. Lidé postupně pochopí, že učitelé vnímají vyšší rozměr života a jeho podstatu v JÁ JSEM, v Bohu se kterým se více spojili a On s nimi.