Ryby vodu nevidí

Lidské tápaní ve hře jménem život bývá často neuspokojivé. Staří lidé vnímají svůj uplynulý život jako okamžik a hodnotí ho často tak pomíjivě, jako by člověk byl na Zemi pouze na návštěvě. A nutno podotknout, že ve stáří, které se vzdalo honby za ziskem, je mnohem více pravdy, než v lehkovážném a nezkušeném mládí. Nezkušený člověk je jako žíznivá ryba v jezeře, která celý život hledá vodu. Ví, že když vodu najde, přestane žíznit a život se stane konečně slastným. Avšak když je ryba už zcestovalá, ví, že v jezeře za celý svůj život nenašla místo, kde by uviděla vodu a nepociťovala by žízeň. Zestárne, zmoudří a šetří už silami. A slast života, kterou dříve nikde nemohla najít, najednou pocítí v okamžiku, kdy se vzdala hledání. A tak se člověk, jako ta moudrá, zcestovalá ryba, probouzí z iluze žíznění, až když zmoudří, unaví se, či úplně zastaví. Zjišťuje, že žízeň nebyla Skutečnost, ale iluze, vsugerovaná okolím. Stačilo rezignovat na tento šílený program, pohroužit se do sebe a žízeň je ta tam. Stačilo přestat překážet přítomnému proudu života svým šíleným hledáním a blaženost bytí přišla sama a bez úsilí. Láska objala člověka ve chvíli největšího zvnitřnění, které přichází často v důsledku největších životních ztrát. Tak se člověk ocitá v náruči Boží, i když nikdy Boha neviděl. A i ten, kdo bude do poslední chvíle tvrdit, že žádný Bůh neexistuje, je ve chvílích životních ztrát Bohem objímán a utěšován. Ani ryba vodu nevidí a přitom v ní plave a díky vodě žije. A tak je v českých krajích zvykem říkat, že „něco je, ale nikdo neví co.“

Duální charakter Světla

Kvantový fyzik by řekl, že další úroveň iluze je prostředí, ve kterém plaveme. Nejde totiž o vodu, ale o Světlo, které má zvláštní, duální charakter a jeho možnosti jsou zázračné. Toto Světlo se vyskytuje ve formě vlnění, prostupujícího celý existující prostor i tělesa v něm. Není místo, kde by to Světlo neproniklo, protože je něčím jako plátnem, na kterém je namalován svět. Je něčím, jako operačním prostředím, ve kterém fungují programy naší reality. To Světlo je podstatou umožňující zázraky. Neexistuje pro něj ani prostor, ani čas a je dokonale spojité ve věčném TEĎ. Nejsou snad všechny tyto definice moci, zázračnosti a věčnosti připisovány Bohu a to ve všech světových náboženstvích?
Pokud tedy dosadíme kvantovému fyzikovi pojem Bůh za pojem světlo, vznikne z toho Světlo světa. A nutno podotknout, že současná věda v jeho zkoumání pokročila natolik, že nikdo z vědců nemůže pochybovat o následujících ověřených závěrech.

Vše prostupující Světlo, vyskytující se jako vlnění, mění svůj charakter za přítomnosti vědomého pozorovatele. Pokud je přítomen vědomý pozorovatel, který očekává, že něco uvidí, pak se vlnění mění na proud částic a to i zpětně v čase. Tak vzniká částice hmoty z něčeho, co člověk okem nevidí a proto to považuje za nic. A rázem vidíme, že fyzikálně ověřené zákonitosti neustále dokola potvrzují, že hmota je energií Světla, která vzniká za přítomnosti vědomí. Za přítomnosti vědomého pozorovatele, který očekává a chce něco vidět. Tak pozorujeme jak Bůh Světlo, mohl vytvořit svět z ničeho. Jednoduše musíme poctivě uznat, že to, co materiální člověk považuje za NIC, je inteligentní a mocnou podstatou všeho co existuje. (Doporučujeme všem, kteří to neznají, aby se seznámili se závěry velmi populárního dvou-štěrbinového experimentu kvantové fyziky.)

Světlo má holografickou podstatu. Cokoliv změníte v nejmenší jeho části, mění se okamžitě i v celku. Každá nejmenší část obsahuje i celek. Kvantová fyzika ověřila, že pokud ovlivníte spin jednotlivého elektronu hmoty tím, že se pokusíte zjistit jeho orientaci, buď je levotočivý, anebo pravotočivý, pak druhý spárovaný elektron hmoty bude mít vždy orientaci opačnou a to v témže okamžiku, kdy jste změřili ten první a bez ohledu na vzdálenost, která mezi elektrony existuje. A tak i člověk, který nerozumí fyzice, si může udělat představu o tom, proč tolik náboženských textů vyučuje myšlenku „jak nahoře, tak dole“ a „cokoliv svážete na zemi, bude svázáno v nebi“. Není to snad až podezřele podobné? Neříká snad tato zákonitost, že charakter Světla, které je v nás, vše propojuje, je jednotícím prvkem a podstatou a my jsme tvůrci své vlastní reality? Není snad základní zákonitostí Světla plnit vůli těch, kdo jsou v souladu se Světlem? Tak jako se vlnění proměňuje na částici, pokud to pozorovatel očekává? A neděje se snad vše ve Světle, na jeho předivu, bez ohledu na prostor a čas? Ano, je to přesně tak.

V Božím jménu

V nebeském světě existuje zákonitost, že vše co existuje, má pravé jméno, vyjadřující podstatu. Tou podstatou je samotná vibrace. Aby jméno bylo pravé, pak se energetická vibrace bytosti shoduje s vibrací jeho Pravého jména. My však žijeme ve světě napodobenin a proto naše jména nekorespondují s naší vibrací. Stěží byste věřili, že například každý, jehož jméno je Bohuslav, je ztělesněním člověka, který oslavuje Boha. Stejně tak církve, lačnící po moci a bohatství, žehnající zbraním a překrucující Pravdu tvrdí, že to dělají ve jménu Božím, ale snad každému je jasné že to Boží jméno není… Svět forem, ve kterém žijeme je tedy lživou napodobeninou světa skutečného. Je to svět boha tohoto světa, ďábla, mistra iluze.

Když Kristus hovořil o svém jménu, měl tím na mysli zcela jistě svou pravou vibrační podstatu, kterou reprezentuje. Nikoliv své pojmenování udělené lidmi. Měl na mysli Plnost Světla, kterého je představitelem. Prosit v jeho jménu, pak není ničím jiným, než být v souladu s jeho jedinečnou vibrační energetickou podstatou.
Aby jméno pojmenovaného bylo skutečně pravé, pak ho musí vyslovit někdo, kdo je větším a kdo pojmenovaného vidí z duchovního nadhledu. Proto je v Bibli zmínka o tom, že lidé dostávali od Boha v průběhu své životní cesty nová jména. Třeba Abram byl Bohem nazván Abrahamem a Šimona nazval Kristus Kéfas = skála.

Pravda je pod povrchem

Je na čase, aby se už i křesťané probrali z povrchního náhledu na Písma, které je poutají v doslovném, triviálním výkladu. Vždyť sama příroda nás učí o nesmírné hloubce a složitosti stvořeného. Copak člověk může natrvalo setrvávat v dětském pochopení o Skutečnosti? Copak samotná věda stále jen nepátrá po objevení podstaty a nezjišťuje, že králičí nora, do které sestupuje svým poznáváním, je mnohem hlubší než by si kdo dříve dokázal představit? Není snad historie vědy historií omylu? Nepřepisují se snad dokola učebnice fyziky a dnes už neplatí jako jediná známá pravda to, co objevil sir Izac Newton o mechanice těles. Dnes už oficiální věda dobře ví, že Newtonovské zákony fyziky jsou zákony povrchu hmotných objektů, zatím co v jejich podstatě tyto zákony neplatí. Tam platí zákony pravděpodobnosti popsané kvantovou fyzikou, které jsou mnohem a mnohem záhadnější než lidská mysl dokáže pochopit. Umožňují zázraky.
Proto by i masy věřících měli už konečně opustit své dobře vyhloubené a opevněné zákopy, které si pracně střeží, a měly by se otevřít mnohem záhadnější a mnohem zářivější Skutečnosti. Takovými věřícími by se dali označit také vědci zajatí ortodoxní doktrínou vědecké obce… Teprve bez předsudků a dogmat, může člověk spatřit jednotící Pravdu za všemi náboženstvími i vědou dohromady. Pravdu hlubokou. Teprve pak můžeme kvantové pole označit za totéž, co věřící nazývají Svatým Duchem. Teprve pak můžeme pochopit, že tak jako Světlo má vlnový i částicový charakter, tak i Bůh a Kristus je zároveň vše prostupující vibrací Světla, jakož i osobou, podle toho, kam se zaměří vědomí pozorovatele. A stejně jako tělesná mysl s obtížemi chápe, že čas není skutečnou veličinou a na kvantové úrovni neexistuje, stejně tak i tělesná mysl s obtížemi chápe trojjediný charakter Světla, přebývající ve věčnosti. Když se tedy věřící modlí ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého, pak by se to, o co usilují ve Skutečnosti, mělo rovnat energetickému naladění vědomí na úroveň Nejvyššího, se kterým se chtějí sjednotit, či splynout ve svém zvnitřnění, aby jednoho dne dosáhli takové úrovně, která je posune do vnímání a prožívání bezčasového věčného bytí. Modlitba by měla být cestou k vyšší úrovni vědomí a nikoliv omílanými frázemi. Je lépe nepronést ani jediné slovo v modlitbě, ale vejít do svých hlubin, než pronášet mnoho povrchních slov, znějících jen pro ucho člověka.

Tvá víra tě zachrání nebo zahubí

To, co z člověka činí žíznivou rybu, není reálná žízeň, ale nesprávná myšlenka o žízni. Myšlenka, které věří všichni okolo a která se automaticky zapsala jako pravda, či program do mysli. Existuje mnoho myšlenek, které proletí kolem, kterým nevěnujeme pozornost. Nevěříme jim, a tudíž s námi nerezonují. A existují mnohé, které prostě míjíme, i když je máme pod nosem.
Myšlenka, které věříme je vírou člověka. A víra je tím, co člověka spasí, či zahubí.
Představte si mysl, jako staré rádio. Přehrává frekvence, které naladíte. Ale nikdy nepřehraje všechny frekvence naráz. Stejně jako naše mysl je schopna vnímat pouze omezené frekvence, na které se naladí. A ladíme se na ty, kterým věříme. Proto je náš svět výlučně tím, co z něj udělaly naše myšlenky, naše naladění. Proto náš svět není Skutečností, ale relativním světem, protože jsme ovládáni myslí, která přehrává pouze omezené frekvence, na jejichž rozsah je nastavena.

Rozladěné rádio

Všimněte si, že vaše mysl se často chová jako rozladěné rádio, které není příjemné poslouchat. Ať jste kdekoliv, pouští jednu frekvenci za druhou a někdy se i dvě frekvence mezi sebou perou. V tomto stavu nežijete v přítomném okamžiku, ale ve vleku mysli, která přehrává frekvence o minulých zkušenost, tragédiích, újmách, či vzpomínkách na krásné a pak zase přeskočí třeba na budoucí očekávaný výsledek, anebo na budoucí konflikt, který sama očekává. Mysl, kterou neovládáte, se stává zdrojem vaší rozladěnosti, bouřlivých emocí a nepřítomného stavu bytí. Mysl stojí mezi vámi a Skutečností přítomného okamžiku, a pokud jí věříte, necháte se jí vláčet po minulosti, či budoucnosti a tím rozptylujete svou energii. Mysl vytváří umělý svět, ve kterém se objevuje váš příběh. Vaše ego je vaším PŘÍBĚHEM o sobě samém ve skutečnosti. Stejně tak vaše prožitky splašené mysli jsou PŘÍBĚHEM o minulosti, či PŘÍBĚHEM o budoucnosti. Když se skutečně zastavíte, můžete se z této iluze probudit, stejně jako můžete zeslabit rádio, či naladit si frekvenci, kterou chcete slyšet. Pokud začnete ve svém životě ladit frekvence, které chcete slyšet, pak jste započali duchovní cestu tvůrce svého života. Pozitivní myšlení, afirmace a prožívání energie splněného cíle je sice také naší osobní myšlenkovou konstrukcí, ale takovou, která nám pomůže ověřit si, jak frekvence myšlení ovlivňuje kvalitu našeho života. Zjistíme tím, že to, jak myslíme, tak se i cítíme, a že život nám bez výjimky vrací to, co rozséváme. To je skvělý začátek duchovní cesty přivádějící duši k hlubokému uvědomění a doslovné duševní i fyzické proměně.

Sólo mistra

Skutečností však není nic z toho, co je konstrukcí naší mysli. Je to podobné, jako byste byli v přírodě, vzali si tam rádio a naladili si frekvenci, kde hraje houslový sólista svůj mistrovský part. Možná si řeknete, že to je skvělé a máte pravdu. Je to stokrát lepší, než chrčící rádio, které neudrží ani minutu jednu frekvenci a dělá si, co chce. Už máte relativně pod kontrolou to, jaký je váš život. Ale není to ještě cíl, kam míříte na duchovní cestě a není to ještě zdaleka to vrcholné uvědomění, které musíte získat, abyste byli svobodní a blažení.
Těm, kdo si naladili v životě sólo houslisty, totiž zdaleka nefunguje pozitivní přístup tak spolehlivě, jak by si přáli. Jednak se člověku nikdy nedaří mít mysl pod dokonalou kontrolou a to zvláště, když přijdou životní okolnosti, které zdánlivě popírají to pozitivní, co mysl v poslední době vytvářela a za druhé je člověk stále v procesu, kdy vědomě popírá přítomné dětí, byť tím vytváří budoucí žádoucí profit. Nikdy nebude stoprocentně platit to, že vše o čem vědomě přemýšlíte, se vám děje v životě. Platí totiž, že život vám zrcadlí to, kým skutečně JSTE a to je víc než jen to, o čem přemýšlíte. Zrcadlí podstatu, vaši vibraci, a tu také přivádí postupně do souladu Skutečností, tím, jak se vyvíjíte. Sami se nejsme schopni plně uvidět z nadhledu Skutečnosti, a proto potřebujeme reality show našeho fyzického života, která je na Zemi připravena pro naše postupné a hluboké uvědomění.

Klid, který převyšuje myšlení

To podstatné, kam nás Bůh přivádí je splynutí se Skutečností. Abychom pochopili, že jediným zdrojem dokonalého prožitku a osvícení je Skutečnost vše-prostupujícího božství v nás i kolem nás. Musíme nejprve pochopit, že rádio a stejně tak i frekvence, které přehrává, jsou výtvorem člověka. Ne Skutečností. Rádio i jeho frekvence jsou lidskou nadstavbou Skutečnosti. Člověk má pochopit, že jeho úkolem není naladit dokonalou frekvenci mysli, ale umět VYPNOUT mysl a pohroužit se do ticha přírody, které se rozlévá po kraji, jako hluboká a majestátní hudba dokonalého orchestru. Rádio není řešení, ale je omezením Skutečnosti na jediné sólo, či úhel pohledu. Vnímat Skutečnost však neznamená omezit ji na jediný nástroj mistra, ale naopak vnímat všechny existující frekvence najednou, v jediné, hluboké, uspokojující a vyživující harmonii. A to je klid v prostoru za myslí, o kterém tolik píšeme v našich článcích. Je klidem převyšujícím všechno myšlení, přinášející uvolnění, radost a energii, o kterém psal apoštol Pavel. Je tím čistým listem vědomí na pozadí, o kterém mluví probuzení duchovní učitelé dnešní doby…

Napojit se na Skutečnost je tím, co je přirozené pro říši zvířat i rostlin. Člověk však za tímto vrcholně přirozeným stavem musí vědomě dojít a tím se stává jeho životní cesta transformační. Nedostal přirozené vědomí svého božského původu zadarmo, ale má po něm pátrat na cestě plné útrap, aby znal každý kámen na cestě za ním a stal se tím vyšší božskou vědomou bytostí, Božím dítětem, vyšším než zvířata i andělé, které své božství ne pouze zdědilo, ale vědomě získalo zpět, jako marnotratný syn.
Ke své nejvyšší přirozenosti člověk směřuje útrapami a úsilím, aby dospěl ke zjištění, že útrapy byly jen fikcí. Byly způsobeny chybnou vírou, přejatou od lidí a zasetou a podporovanou ďáblem. Ve své zaslepenosti ďáblem byl člověk přesvědčen o omylu, aby vědomě bloudil. Aby byl rybou, co si myslí, že má žízeň a na tu žízeň umírá opakovaně tak dlouho, dokud se neprobudí z iluze žízně. Kdo z lidí však skutečně věří, že nežije věčný život jen kvůli iluzi o žízni, kterou se nechal spoutat? Tak mocná je falešná víra člověka, která ho degradovala. Proto se nedejte nikdy spoutat žádnou vírou přijatou od člověka. Naučte se, co znamená odevzdat se Bohu a tím se otevřít Skutečnosti. Teprve plné vstoupení do hlubokého odevzdání Bohu je spojení s celou Skutečností, poskytující pomoc, ochranu, vedení, moudrost, štěstí i lásku. Pravá Skutečnost je Láska a hluboký mír.

Sofie oddělená od svého Pána

V několika našich článcích jsme věnovali prostor příběhu Pistis Sofie ze stejnojmenného gnostického textu. Viz články: Eony chaosu, Mocnosti chaosu, Vězení Pistis Sofie a Kajícná píseň Sofie. Vysvětlovali jsme, že Sofie je znázorněním duše, která jednala odděleně od svého Pána a vytvořila bytost zvířecího vzezření s hlavou lva a tělem hada. Tak text popisuje způsob, jakým přicházejí na svět bytosti temné strany, zvaní archonti. V souvislosti s textem tohoto článku si můžeme uvědomit, že duše, která opustí spojení se Skutečností v sobě, vytváří archonty, bytosti temnoty a ty jí pak vykořisťují, napadají, uvězňují a ožebračují o energii Světla, která je v ní samotné. Tak ze světa čisté Lásky a jednoty, vznikly dva oddělené světy. Světlo a temnota. Plnost a prázdnota. Bůh a ďábel. Dobro a zlo. Říkáme tomu dualita. Tento příběh je mimo jiné o duši každého z nás, která vstupem do duálního světa zapomíná na Skutečnost v sobě. Duše zapomíná na Krista, který je nejvyšší Skutečností v ní samé a odděluje se od ní ve vědomí. Jako ratolest od kmenu vinné révy. To oddělení způsobuje svět myšlenkových forem, který vytváří falešné programy. V důsledku nesprávných myšlenkových forem, motivovaných prázdnotou, zažívá duše strach a bolest a čím více jim propadá, tím více archontů vytváří a tím více ji archonti trápí. Pochopte, že myšlenky jsou věci. Mají stejnou energetickou podstatu jako jiné formy, které nazýváme věcmi, jen existují v astrální sféře, kterou nevidíme očima. Myšlenky jsou žijící energetickou formou, vytvářející žijící bytosti a živé formy energie, přitahující bytosti a věci se stejnou vibrací. Tak jako prostor, který se zdá být prázdným, není prázdnotou, ale je naplněn Božím Duchem, fyzikou zvaným jako kvantové pole. Očima neviditelná část reality je sférou astrální.

Skutečně víte, jak být ve spojení s Kristem, se svým Pánem? Jedině pokud už jste objevili, jak přebývat v hlubokém přítomném a bezmyšlenkovém bytí. Jedině pokud se umíte odevzdat tomuto stavu bezpodmínečné Lásky. Jedině tehdy vstupujete do Kristovy lásky a jste s ním ve spojení. Neexistují žádné vnější cesty. Je jen jedna, jediná, úzká cesta prožitku. Ne čtení o něm, ale prožití spojení. Tak Kristus přivádí své věrné k dokonalému porozumění a dává jim cokoliv, oč žádá jejich srdce a chrání je v jejich vnitřních komnatách.

Život oddělený od Skutečnosti

Život oddělený od Skutečnosti je životem ve vleku mysli a je převážně naplněn trápením, stresem a bolestí, a usychá tak rychle, jako květ rostlinstva. Je bezútěšný a chvíle radosti se zdají být jen krátkým, pomíjivým okamžikem. Ten, kdo je v životě oklamán dokonale, se plně ztotožní se svou myslí. Když člověk nerozlišuje, že není svou myslí, hraje s myslí její hru a není schopen ji zastavit. Mysl kraluje a určuje pravidla hry a člověk je přesvědčen, že život je boj a utrpení. Ocitl se v krysím závodě, který mu neumožňuje vnímat Skutečnost a ďábel se raduje. Kdo hraje zuřivě tuto hru, pro něj se již život sám stává peklem, a archonti, které tím vytváří a krmí je svou energií, ho nakonec stahují k sobě do podsvětí, kde po své smrti žije dále, trýzněn tím, čeho se nejvíce bál a čemu propadl. Tak, jako vrána k vráně sedá, tak se také duše opouštějící tělo, zařazuje do vibrační úrovně entit, se kterými rezonuje. Magnetismus, kterým je duše spojena se svými trýzniteli, je tak silný, že se z něj není schopná vymanit. Co sám člověk v životě vytvářel, to se mu tím více vrací a zpětně ho trýzní, dokud nepochopí.. To je smysl Kristova příběhu o boháči a Lazarovi.

Astrální sféra

Opakem oddělení od Skutečnosti je žitá přítomnost. Zatím co ve vleku myšlenkových programů člověk není duchem přítomen ve svém těle a tím pádem také není v láskyplné Skutečnosti, v bdělé přítomnosti, je pánem své mysli, která mu slouží a svého ducha koncentruje uvnitř své duše.
Duch světa je existující astrální říší, kterou sice oči nevidí, ale duše ji silně vnímá. Nehmotná duše je vskutku astrálním tělem. Astrální sféra je naplněná živými myšlenkovými formami všech podob, které se postupně stávají živoucími entitami s vlastní suverenitou. Z této sféry pak pronikají a ovlivňují sféru, kterou vnímáme jako hmotnou. Ve skutečnosti je však rozdíl mezi těmito dvěma rovinami tvořen pouze programem, či překladačem naší mysli, kde máme ve společném vědomí pevně zakotveno, které formy či frekvence energie budeme vnímat jako hmotné objekty a které pro nás budou tělesnými smysly nezjistitelné. Někteří vědci zveřejnili, že jako fyzický svět, vnímáme pouze jedno procento z existujícího, celkového rozsahu, člověku známých, frekvenčních pásem reality. A je také prokázáno současnou vědou, že hmota je vibrující energií, a je v podstatě prázdným prostorem. Hmotné objekty tedy prožíváme jako iluzi hrubo-hmotnosti. Jako program, kterým jsou jednoznačně definovány.
Duch světa je pro nás nehmotnou sférou reality. Je to svět negativních myšlenkových forem, ožívající jako samostatné bytosti a zmocňující se těch, kdo jsou vibračně stejně naladěni. Fyzický svět je následně viditelným odrazem tohoto světa. Každého člověka tedy ovlivňuje tato všude přítomná polévka, ve které je namočen. A proto každý, kdo se nechá ovládat myšlenkami, je ovládán a vláčen z místa na místo negativními myšlenkovými formami. Pronásledují ho našeptávači. Pokud člověk ztratí vědomí sama sebe, mohou ho zcela ovládnout tito démoni, či mohou žít v člověku spolu s původní duší a projevovat se pouze někdy. Takového člověka pak dnes společnost chápe jako člověka s rozdvojenou osobností, anebo jinou psychickou poruchou. To jsou démoni, paraziti, které Ježíš vyháněl z lidí, aby je vyléčil.
Duchovní cesta je v podstatě bdělým pozorováním, čím se necháváme ovlivnit. Buď je to svět myšlenkových vzorců anebo svět láskyplné Skutečnosti. Svět myšlenkových vzorců nás vede k postupné smrti a Skutečnost vede k věčnému životu.

Smetiště mysli

Svět myšlenkových vzorců je jako smetiště. A ten kdo se narodil na jednom velkém smetišti, má o kráse života velmi omezenou představu. Je v zajetí omylu o Skutečnosti. Pokud se nenaučí opustit smetiště, bude na každém kroku potkávat špinavé a páchnoucí věci a existence. V takovém stavu je ten, koho neustále mysl atakuje myšlenkami o vině, o tom, kdo komu ublížil, kdo co řekl, co si o kom kdo myslí, a co kdo komu musí říct, či jak by měl kdo ospravedlnit to, co kdysi udělal, apod… A tak je atakujícími démony obklíčen i ten, kdo právě leží na vyhřátém písku u moře a měl by si užívat zaslouženou dovolenou. Je obklíčen a soužen, a tím je dokonale oddělen od Skutečnosti přítomného okamžiku. Je plný nervozity, strachu a nejistoty.
Ve stejném zajetí se však nachází i teolog, který má plnou hlavu duchovních teorií a citátů, či vědec který lpí na vědecké doktríně, měnící se několikrát do roka novými vědeckými objevy. Oba dva jsou vázáni na lidský příběh interpretovaný myslí. Teolog je myšlenkově spoután lidským příběhem, či dogmatem o duchovnu a vědec je myšlenkově spoután lidským příběhem o zákonech reality. Oba dva věnovali svou energii a život něčemu, co se ukáže za čas jako překonané. Upnuli se na příběh, který si nějak sami pro sebe vyložili. Spoutala je říše představ, aby je nemohla osvobodit živoucí Skutečnost.

Sladké hrozny Skutečnosti

Vstoupit do Skutečnosti znamená ovládnout umění vstupu do přítomného okamžiku. Například muž, ležící na vyhřátém písku se může vysvobodit tím, když se znovu a znovu vrátí k tomu jedinému, co má právě teď na pláži dělat. Když už jednou je na exotické dovolené, má koukat, aby tam skutečně byl. Svou pozornost musí znovu a znovu odvrátit od nelítostných myšlenek k prostému bytí. Má si uvědomit, že není čas na to, přehrabovat se v odpadcích, ale je čas vnímat krásu svého bytí, kterou provází jen dýchání vonícího vzduchu. Má jen dýchat z plných plic a všemi póry svého těla vnímat horký vzduch a slunce. Přejít od myšlení k bytostnému, hlubokému a svobodnému žití.
Podobně se má naprosto každý, nejen teolog a vědec, zastavit a odložit všechny myšlenkové teorie, lidské dogmata a příběhy, a přejít ze světa myšlení, do světa přítomného bytí. Plně si uvědomit, že jsou to dvě zcela rozdílné životní reality. Uvědom si člověče, že místo, abys jen byl, tak stále nutkavě myslíš! Místo abys jen prostě žil tady a teď, tak stále spěcháš! Místo, abys objevil jak hluboké a uspokojující je, svou pozornost zaměřit do svého středu, tak ji bezcílně rozptyluješ televizí, nebo elektronikou! Pokud chceš prožít slastnou Skutečnost plnou lásky, odlož myšlení a dovol si jen být. Uvědom si, že je to tvé svaté právo. To mašinérie ďáblova světa tě nutí denně spěchat a denně si zasloužit život. Nemusíš si nic zasloužit, nemusíš nikomu nic dokazovat. Uvnitř sebe nosíš božství. Stres je pastí krysího závodu, kterou tě spoutali, abys neobjevil Skutečnost uvnitř. Je to 13. komnata, kam směřuješ, a kterou nazvali zakázanou. To ďábel a jeho démoni tě chtějí jako nemyslícího otroka, který odevzdává energii. To oni chtějí, aby ses za žádných okolností nedozvěděl pravdu o svém božském původu a moci. Musíš se zastavit a jít proti doktríně světa, která tě bičuje k výkonu. Pokud tím ztratíš obdiv světa, věř, že tím získáš Boha, který je jeho Původcem. Vstupování do Skutečnosti je postupný proces zvnitřňování, při kterém dostáváme mocnou duchovní pomoc andělů. Kdo však po ní stále pátrá a nevzdává se, ten ji určitě nalezne. Vytrvejte a nevzdávejte se, dokud neprocitnete za mraky mysli a dokud se ve vás nerozlije hřejivé slunce přítomného bytí, lásky a míru a nezůstane tam navždy. Nebuďte nikdy příliš spoutaní snahou. Není to práce, ale koncentrace vědomí. Není to námaha, ale je to cesta k dokonalému uvolnění.
Když se dokonale odevzdáš Skutečnosti, odevzdal ses Bohu. Odmítl jsi smetiště nízkých myšlenkových forem a zvolil sis svatost perly svého nitra ve svých vnitřních komnatách. Ujme se tě ten nejsilnější živel Lásky a povede tě životem. Už nemusíš v hlavě nosit zákon, ani návody, když tě řídí Bůh. Už nebudeš ovládán strachem, když přijdou katastrofy. V Lásce není strach. Pokud máš někam jít a něco dělat, budeš prostě tam a budeš to dělat. Pokud se máš něčemu v životě vyhnout, pak se tomu vyhneš, ani nebudeš vědět jak. Pokud se máš s někým potkat, a něco zažít, pak zahneš právě do té ulice, kde se to má dít a nebudeš vědět proč. Pokud se ti stane něco, co se ti zdá nepříjemné, pak jen výlučně kvůli tvému nejvyššímu dobru. Vše, co si teď myslíš, že je pro tebe zlé, se obrátí v tvé nejvyšší dobro. To je důvěra každého, kdo přebývá v prostoru bytí, mimo mysl. To je Boží náruč a tajné místo Nejvyššího, ve kterém jsme vždy v Lásce a bezpečí, jak o tom níže svědčí slova Davida a Šalomouna

Skutečnost je Kristus

Tak, jako dnes můžete ve vědomí zažívat utrpení či peklo, můžete také už dnes vstoupit do království Božího a zažívat radost svého Pána. Boží království je královstvím Světla a tak jako Světlo má charakter vše prostupujícího vlnění, a má také charakter částicový. Nebeské království je jak stavem vědomí v srdci věřících, tak konkrétní vládní správou těch, co již zvítězili nad ďáblem, vystoupali do vyšší úrovně bytí (5D) a spolu s Kristem budou vládnout nad novou zemí.
Cílem všech věřících by mělo být vstoupit do Skutečnosti ve vnitřních komnatách svého srdce a tam se spojit s Kristem jak odlomená ratolest s kmenem vinné révy. Světlo i Kristus reprezentují nejvyšší druh Lásky. To je zároveň nejvyšším stavem vědomí, kterého dosahujeme vstupem mimo mysl, do prostoru bytí. Kdo nalezne cestu ke svému bytí, ocitá se v přítomném okamžiku. Vnímá svou celistvost a přítomnost a prožívá podstatu svého bytí, odděleně od mysli. Mysl se pak pro člověka stává nástrojem, který používá, když je potřeba. Podstatné je však, že v tomto stavu se člověk dokáže odevzdat Skutečnosti, Kristu a nechat se jím vést. Stojí v Lásce a Láska je ve všem, co takový člověk dělá a v tomto stavu vědomí dochází k pomazání svatým duchem a od té chvíle je takový člověk pro Boha bez hříchu. Láska se rozhoří v srdci věřícího, který už nemůže jinak, než nechat se jí vést. Semínko božství vyklíčilo a roste dle přírodních zákonů v obrovský a mohutný strom. Ten toužebný stav plnosti, celistvosti, blaženosti a hlubokého míru je natolik osvobozujícím zážitkem, že ten, kdo ho celý život hledal, ho pak už nemůže opustit. Našel perlu nejvyšší hodnoty a všechny ostatní perly prodává, kvůli znamenitosti té jediné. Člověk je při tom Kristem pozdvižen do 13.eonu, či do neutrálního stavu nad duálním vnímání světa. V této komnatě mají čekat věřící na svého Pána, aby je pozval na svou svatbu. V této komnatě se také koná památná slavnost oslavující jeho výkupní oběť, na kterou vás zveme. Letos se koná 15.dubna po západu slunce. To podstatné, jak uctít svého Pána je setkat se s ním ve svatební komnatě vašeho srdce. To ostatní, nemá bez toho prvního hlubšího smyslu.