Závoj strachu

Současné světové nebe vypadá duchovně, jako by na něj padla hustá temnota a strach. Lidé vnímavější na energie mohli pocítit těžší a hustější energie strachu v ovzduší. V duchovní rovině se nás mohla aktuálně dotknout tíživější temnota a na nějaký čas jsme mohli vnímat odstřižení od pramene Lásky a pohlédnutí temnotě do očí. Energetickou proměnou prochází celá dualita. Jak světlo, které se stává dostupnějším pro hledající, tak také zlo se stává hustějším a agresivnějším. A tak máme aktuálně zase o kus větší příležitost probudit se, anebo vstoupit do většího duchovního klidu. Ocitáme se ve velkém riziku, že podlehneme silnějšímu strachu. Uvědomujme si, které vlivy se týkají nás osobně.

Strach představuje vnitřní prázdnotu, jako opak naplnění, které poskytuje Láska. Strach je také synonymem pro hřích. Člověk, kterého strach opanoval, se ocitl mimo Skutečnost a v důsledku toho jedná nesmyslně. Je to stav bez důvěry v Lásku, která je božstvím a nehmotnou podstatou všeho, co jest. V důsledku toho, že strach je zatemnění mysli a vědomí v důsledku ulpívání na vnější realitě, která se člověku jeví jako nebezpečná. Strach je vědomí, že vnější realita člověku může ublížit a tudíž je strach současně nevědomím o tom, že nic ve vnější realitě nemůže přinést trvalou a nevratnou škodu. Strach je nevědomím o tom, že veškerý zdroj štěstí a moci pramení výlučně z našeho nitra a nic vnějšího nás neučiní ani šťastnými a ani mocnějšími.
Kořen strachu spočívá v omezeném lidském vědomí, které přijalo myšlenku, že tělesnou smrtí život končí. Veškerý strach je tudíž iluzí nízkého vědomí člověka, které si neuvědomuje, že je vždy v náručí všemocné Lásky a že ta Láska je mocnější než jakékoliv zlo.
Každý, kdo se nechá ovládnout strachem, se podobá ve své zranitelnosti slepci uprostřed mnohaproudé silnice. Slepci, který v panice utíká po přeplněné magistrále a díky jeho panice mu není pomoci.
Strach je příčinou toho, že nejsme mocnými božskými bytostmi ve hmotných tělech. Strach nás totiž oslepil a tím nám připravil sebenaplňující proroctví o vlastní neschopnosti a hříšnosti. Božství však nikam nezmizelo. Máme ho v sobě i všude kolem sebe, jen jsme od něj ve vědomí odstřiženi. Nejsme tudíž schopni ho použít ke svému osvobození, kvůli naší mylné víře. Vzpomínáte, jak Kristus říkal slova „tvá víra tě zachránila?“ Právě ta naše osobní víra je příčinou naší nemoci a pádu a naše osobní víra je také cesta k zázrakům, která nás otevírá jakémukoliv uzdravení a netušeným možnostem, přicházejícím s novými energiemi.

Podporovatel a tvůrce strachu

Strach ve vědomí lidstva, je příčinou, proč planeta Země není rájem, ale místem, které ovládá ďábel. Země je v moci ďábla, protože mu lidé umožňují, aby je zotročoval. Když lidstvo podléhá vědomí strachu je duchovně slepé a tím je snadno ovladatelné. Člověk, který je odstřižen od vědomí svého božství se snadno nechá oklamat těmi, kdo tvrdí, že jsou jeho vůdci a strážci jediné pravdy. V takovém vědomí se lidstvo nechalo zotročit vetřelci z jiných planet a platí jim za to, že žijí na své vlastní planetě. Ďábel je původcem světového systému, náboženství, obchodu, zdravotnictví, i vzdělávání. Ďáblem nazýváme celý propracovaný systém vykořisťování člověka zavedený mimozemskými parazitickými civilizacemi souhrně v Bibli označovanými jako drak a prahad (odvozeno od dévické rasy drakoniánců). Kořeny ďáblova systému ovládání mají počátky již od stvoření člověka. Návštěvníci z jiných planet hráli odjakživa roli bohů, kteří stvořili člověka a kterým se odevzdává zlato. Kořeny ďábelského systému ovládání sahají od parazitických mimozemských ras, přes mocné rodiny ovládající finanční systém KABAL, po skrytý DEEP STATE , a zasahující až do viditelných představitelů politiky, náboženství a obchodu.
Pokaždé, když mají obyčejní lidé těžký život, od rána do večera pracují, aby zaplatili své účty a daně a jsou udržováni v nevědomosti o svém původu i o svých schopnostech, ďáblův systém inkasuje své zisky. Lidé bojící se sankcí, bojící se o život, bojící se chudoby a bojící se o své děti, se chovají jako továrny na odevzdávání energie parazitům. A v současné době byl ďábel svržen na Zem a je si vědom, že se blíží jeho konec, proto zintenzivňuje své působení ve snaze maximalizovat svou sklizeň.

Deformace strachem

Strach, který se usídlí v člověku, způsobuje jeho deformaci. Strach je příčinou pokřiveného lidského charakteru a je také příčinou psychických anomálií, plytkého a rychlého dechu, či neschopnosti dech popadnout. Bolest, kterou duše zažívá ve světě bez lásky, v rodině bez citu a ve vztahu bez důvěry vede k deformacím charakteru. Bolest duše vede k vnitřním pohnutím, které chtějí vytěsnit lásku, po níž tak zoufale touží a tak zoufale ji nedostávají. Proto dětsky naivní duše začne podvědomě lásku vnímat jako příčinu bolesti a zavede vnitřní mechanismy a bloky, které ji zabijí nejen v sobě samém, ale také v těch nejbližších, čekajících marně na přirozený projev lásky. Tím se z čistého listu papíru stává list pokřivený a z naivní dětské duše obluda bez citu.
Strachy, které jsme připustili, se chovají v lidském těle jako energetické bloky, bránící životní energii, které přerůstají do tělesných nemocí. Jsou jako ztuhlé šlachy a zkrácené cévy, které deformují tělo a křiví ho do nepřirozených tvarů a ztrátě plného rozsahu hybnosti.
Strach je bolestí, kterou musíme v sobě objevit a čelit jí tváří v tvář. Jako jogín, který objeví ztuhlou část svého těla a podrobí ji námaze způsobující bolest, dokud svou ztuhlost nepropustí a neuvolní se do nového rozsahu pružnosti a hybnosti. Stejně tak i my všichni procházíme procesem odkrývání svých strachů, které bolí. Rozhodněte se být jako jogínský mistr, který čelí bolesti tak dlouho, dokud se nepustí své ztuhlosti a bolest neodejde. Rozhodněte se, že už nikdy nepodlehnete strachu, který je hříchem. Každý, kdo před bolestí strachu utíká, ji v sobě ukrývá a způsobuje si deformaci těla i duše, která se časem stává pro postiženého neviditelnou. Problém přechází hluboko do podvědomí a vědomá mysl ho již neregistruje, a když se to nastřádá, vzniká pokřivenost, kterou vidí jen okolí, ale původce ji už nevidí. Proto je svět plný zla a strachu, ale my jsme světlem světa, pokud jsme všechny vnitřní bloky propustili, udělali jsme ve svém těle spoustu místa pro Boha a tím se naše duše stává vnitřním chrámem. Naše plíce se zhluboka nadechují, dech proudí do celého těla a probouzí v něm nový, vyšší život, kterému vládne Bůh.

Cesta k duchovnosti

Běžný člověk se narodí ve světě jako čistá, “naivní”, dětská duše, která vůbec netuší, že rodiče, ke kterým vzhlíží, nevědí, kam kráčí. Ledaže by se snad člověk narodil v prostředí duchovním, jako je v Tibetu, ale to je vzácné. Zpravidla je hozen do jiného, temného pólu duality a tím začíná zřejmě každý ze svých životů. Přece se počítá s tím, že se narodí jako nepopsaný list papíru. A tím pádem je nevyhnutné, aby zdědil cestu svých rodičů, zpravidla bludnou. A ten blud spočívá v nezralosti a nepochopení o tom, jak nesmyslná je vnější cesta. Je to cesta hmotného pohledu na svět. Člověk ve své zděděné slepotě se snaží někým být, něco dosáhnout, zplodit rodinu, zachránit svět, dojít až tam, kde bude za vodou…. Ale když už tohle absolvuje po mnohosetkrát a pokaždé v jiné podobě a jiném příběhu, snáze pochopí, že je v krysím závodě, bez konce. Duši, která je již zcestovalá a zažila to mnohosetkrát, už to začne lézt krkem a pochopí jak nesmyslné je honit se za dobýváním světa. Vede to jen ke smrtelné únavě a nakonec ke smrti. Celý život promarněný světskými cíli je plný utrpení a kýžený dobrý konec v nedohlednu. Radosti jen pomálu. A v tomto porozumění se zralá duše probudí z bludu jménem svět chaosu. Ohlédne se a porozumí, že životní štěstí a úspěch zažívá pouze díky prožívání své nehmotné podstaty, které se děje v přítomném okamžiku. V zastavení se a ve zpřítomnění je cesta k Lásce, a v neuchopitelném věčném teď, je Skutečnost, hloubka a smysl života. Od té doby život pokračuje dále, zdánlivě stejně. Došlo jen k zásadní změně priorit. V duši se zaměnily priority ze světských cílů, za způsoby přístupu. Z dobývání světských met, duše upřednostňuje ducha, ve kterém se nachází. Z viditelných cílů duše upřednostňuje cíle okem neviditelné, energetické. Změnily se cíle a tím i životní motivátory. V hlubokém pochopení, že duch má prvenství nad hmotou je duchovnost. Pro duchovního člověk přestává být rozhodující to, co vlastní v tomto světě a začíná být rozhodující to, v jaké energii žije. Poznal zákon příčiny a následku, jasně říkající, že co člověk rozsévá, to sklízí. Naše energie představuje kvalitu našeho ducha a ta rozhoduje o tom, jak cítíme, co prožíváme, jak jsme zdraví a co k nám přichází.

Kvalita rozvoje ducha, tedy vědomí, je vším, co je třeba řídit. A chceme-li něco ve svém životě řídit, musíme pochopit Skutečnost a ocitnout se v ní. Vystoupit z iluze a každým okamžikem dýchat přítomný okamžik. Tak se z bezmocné oběti stává vědomý tvůrce, který má k dispozici sílu svého ducha, aby se postavil životním výzvám, zdánlivě bez námahy. Probuzený si totiž hledí prioritně vždy a při všem svém konání jediné zásadní věci, totiž aby byl přítomný sám v sobě. Aby jeho duch nebyl rozptýlený v minulosti, budoucnosti, či po okolí. Pozornost probuzeného spočívá na místě, kde se nachází, v těle, které vlastní, ve středu jeho vlastní bytosti. Jeho energie se tedy nachází tam, kde míří jeho pozornost. V něm samém. Čím více to umí, tím více je mocný. Protože za něj pracuje božství, které si v něm vytvořilo spoustu místa. Přítomné vědomí je jako vyčištěný dům, ve kterém se duchu skvěle daří.
Přerod tělesného člověka v duchovního se děje pro svět nepozorovatelně. Světské povinnosti vykonává probuzený lépe než dříve. Umí věci správně pojmenovat. Má sílu k řádnému životu větší, než tomu bylo kdykoliv dříve. Je tedy lepším občanem, spolupracovníkem, či členem rodiny, než býval kdykoliv dříve. Přebývá v přítomném vědomí lásky, a proto se přestal honit za nesmyslnými cíli, které ho nemohly nikdy učinit šťastnými. Prožívá štěstí a lásku tady a teď, při všem co denně dělá. Ve světě nemá metu, která by jej mohla obohatit více než to, co již objevil hluboko, uvnitř sebe samého. Duchovní člověk tedy nalezl pramen božství v sobě samém a nic více již nepotřebuje. Spočívání v kráse božství je natolik uspokojující, že se mysl i tělo zklidní a prožívají ráj a vzájemnou harmonii uvnitř duše, navzdory čemukoliv, co se děje v okolí. Bez ohledu na válku světa je v nejvnitřnějších komnatách duše ráj a klid, který převyšuje veškeré myšlení.

Zrození hrdinů

O duchovním vzestupu a zrání lidské duše je celý smysl existence našeho světa. Jsme divadelní podívanou pro anděly v tom smyslu, že naše životy jsou jako kapitoly románu, či zfilmovaného dramatu s dobrým koncem. Napínavý příběh, ve kterém vystupují padouši a spousta nástrah, kde hrdina nejprve prohrává, ale když si sáhne na své dno, objeví proud božství, který ho celou dobu podporoval, ale kterého si nebyl předtím vědom. Jakmile si uvědomí, že má k dispozici zázračnou sílu, je to jako vzkříšení k novému životu. V tomto okamžiku příběhu se síla božství stává ústředním bodem hrdinova zájmu. Stačí si ho jen udržet a umocnit. Stačí, aby pro božství v sobě vytvořil více místa a aby nerozptýlil talenty, které obdržel. Stačí, aby začal být věrným správcem, který shromažďuje a nerozptyluje a stanou se zázraky. Pokud božství v člověku vyroste z malého semínka v košatý strom, začne se probouzet netušený hrdina v někom, kdo byl dříve zatracovaný. Ten kdo byl poslední, se stává prvním, a ti co byli první, se v tom příběhu stávají posledními….Tak jako i my rádi sledujeme ve filmu takový příběh hrdiny s happy endem, tak se andělé učí na našich osobních reality show, které na scéně světa předvádíme.
Protože se rodíme pouze se zárodkem božství v sobě a přišli jsme na svět jen jako velmi malý kousek ducha naší vyšší kmenové bytosti, prožíváme také mnohem pomalejší realitu, než je ta nebeská. Nebeský okamžik je věčností pro tělesného člověka. Jeden den Boží, je jako tisíc let člověčích proto, aby si člověk stihl uvědomit celý proces svého uvěznění v dualitě, se všemi detaily. Své probuzení, své cesty a vítězství nad dualitou. Planeta Země, na které se andělé rodí, je křižovatkou světů umožňující zázraky a zrození bájných hrdinů a králů, kteří se narodí v bídě, projdou peklem a vystoupají až do ráje. Jediné místo duální reality, na kterém je dostupné cokoliv, co si jen duše zvolí. Místo, kde můžete naživo prokázat, kým skutečně jste. A můžete být stejnými hrdiny v boji se strachem, jakým byl třeba David v boji proti Goliášovi.
Už jste někdy zkoušeli podívat se na svůj život z nadhledu vnějšího pozorovatele? Věřte, že nebeská realita je podobná té naší a že je tam zcela reálné, že veřejné úseky vašeho životního příběhu jsou dostupné na nebeských obrazovkách a ve „filmových archivech“ takzvané akášické knihovny, či jinak řečeno „knihy života“ a „knihy skutků.“ Proto zpravidla nemůžete vědět, kým skutečně jste jako nebeská bytost, ani to, kým jste skutečně byli ve všech minulých životech. Jen snad některé fakta, či útržky, vám mohou andělé odhalit, pokud jsou užitečné pro váš růst. Vaše účinkování v aktuální reality show by ztratilo svůj účel, pokud byste hráli s odkrytými kartami.

Skrze velké soužení

Aktuální válka na Ukrajině nás může dostat do strachu o holou existenci. Na druhou stranu nás může, ale také povznést nad malicherné starosti života a probudit v nás vzájemnost a lidskost, nesobeckost, jako se to děje u mnoha lidí, poskytujících obživu a ubytování uprchlíkům. Tento aspekt duality je velmi viditelný a vnímatelný. Zhýralá civilizace světa postižená nejprve virem a teď válkou v Evropě, která měla všeho nadbytek, najednou postupně zjišťuje, že mohou chybět základní potraviny, základní podmínky pro život, dříve běžně dostupné díly, či stavební materiál. Lidé zjišťují jak rychle a náhle se mohou zaplavit či propadnout části země, či jak rychle může tornádo zlikvidovat město. Vše spěje k pádu finančního systému a jistot, které jsme považovali za samozřejmost. Uvědomujte si, že žijeme v období nazvaném v Bibli jako velké soužení. Kým budete v této situaci spějící k hrůzám, vy osobně? Jaký pohled na vás bude z pozice vnějšího pozorovatele? Necháte se ovládnout všeobecnou panikou a strachem, anebo pochopíte, jaká hra se tu hraje, a vědomě se připojíte na stranu Lásky? Žijete v této době právě proto, že jste chtěli být u toho, když se bude dít to nejvýznamnější a nejnáročnější období, které kdy Zemi postihlo. Tak to nepromarněte krátkozrakým upjatým pohledem na utrpení, smrt a krachy všech jistot. Netruchlete nad čímkoliv, co zanikne v tomto systému, protože staré zaniká jen proto, aby se zrodila vyšší a krásnější realita.
Následující prorocká Kristova slova jím byla řečena právě proto, abyste věděli, že hluk válek a ohavnosti, která způsobuje zpustošení a také mnohé jiné nepříjemnosti se budou dít právě proto, že se rodí nový svět a ten starý zaniká. Pokud se toho budete bát, strach vás pohřbí spolu s nánosem sutin starého světa. Pokud se budete radovat nad příchodem nového světa, zvolili jste si ráj na Zemi a zdědíte jej.

Nikdy nemějte strach

Je výsadou a možností každého z nás stát se protiváhou temnoty a tím se stát hrdinou, či legendou. Zesílené energie v ovzduší umožňují mnohem vnímatelnější volbu, která je před nás postavena. Buď můžeme podlehnout agónii všeobecného strachu a zaniknout spolu se světovým systémem, a anebo vstoupit do svých nejvnitřnějších místností, které jsou chrámem Lásky a ukotvit se v bezpečí, o které nikdy nemůžete být ničím připraveni. Být vědomými a přítomnými a stát ve Skutečnosti. Držet se Lásky, která nám dá vědět, co dělat v jakékoliv situaci. Zvedne nás, když máme jít a zastaví nás, když máme jen být a nic více. I zdánlivá nečinnost, či stagnace je cestou Boží Lásky, která ví, kdy je čas stát a kdy je čas něco dělat. Je na nás, jestli jsme pochopili, kdo má vést kroky člověka. Zda-li Bůh Láska, či člověk sám… Setrvat ve vnitřním míru a Lásce znamená předat otěže Bohu a nechat se vést tam, kde je zapotřebí a nebránit Bohu, aby nás provedl na cestě do ráje. Setrvávat v tom, v čem je nám dobře, je cesta Lásky. Nejít nikdy cestou násilí, ani k sobě ani k druhým je odevzdaností Bohu.

Ti, kdo mají skutečnou víru, se totiž nebojí těch, kdo mohou zničit tělo. Bojí se jen o to, aby neztratili klíče ke svému chrámu a byli tak připraveni na příchod Pána a ženicha ve svých svatebních komnatách.

Boží Izrael ožívá

Jak už jsme rozebírali v minulém článku, ďábel byl svržen k nebi a má velký hněv protože má už jen omezené období. Stále zesilující energie přechodu planety podporují nejen hledající duše v cestě lásky, ale podporují také ďábla k větší aktivitě a k tomu, aby se projevil skrze mnohé, u kterých byste to nečekali. Nedivte se situacím, kdy se odhalí, že celá řada samozvaných duchovních vůdců, učitelů a náboženství, projeví svou pravou podstatu a vyjde najevo, že jsou nástrojem ďábla. Objeví se mnoho falešných Kristů a svedou na scestí mnohé. Všem, kdo by chtěli blíže prozkoumat detaily období velkého soužení, doporučujeme, aby si přečetli například celou 24. kapitolu biblické knihy Matouš, ze které jsme výše citovali. Zatím co ďábel bude zesilovat své působení na Zemi, zesilující energie budou odhalovat pravou tvář všeho a odhalí se skryté manipulace vlády, odhalí se zakázaná historie, kterou nám převrátili, odhalí se existence mimozemských civilizací na naší planetě a kolem ní.

Nebeskými paprsky, či hvězdnými semínky, nazýváme ty, kdo přišli z vyšších světů podpořit vznik nového světa. V Bibli jsou nazývání Božím Izraelem. Nový svět podporují tím, že jejich silná energie lásky mění rovnováhu sil ve prospěch vyššího, rajského světa. Tito dobrovolníci se narodili právě pro tuto dobu, aby se z posledních stali prvními. V této době procházejí podobnou přeměnou, jako se zakuklená housenka proměňuje v motýla. A to může být velmi nejisté a zdánlivě bezbranné období. I jich se týká, že zesilující energie postupně odhaluje jejich pravou světelnou podstatu. Zpřetrhávají pouta strachu a volí si život. Tak duchovně mrtví, právě ožívají k životu věčnému. To však neuniká ďáblu, který se vydává, aby je pohltil. Jde o ohavnost, působící zpustošení, o které psal prorok Daniel, jak vstupuje na svatou půdu. Ďábel je předpověděným Gogem ze země Magog, ze stránek proroctví Ezekiela. Je vrcholným demagogem lidstva, vstupujícím na svatou půdu, dokud mu Bůh nevloží do čelistí háky a nezpůsobí jeho konec, jak prohlašuje v následující pasáži.

Tato proroctví odhalují, jak pracovníci světla, kteří se začínají probouzet do své nebeské podstaty, budou návnadou pro ďábla. A ďábel vytáhne proti těm, kdo na Zemi přišli kvůli práci v Božím díle záchrany. Očekáváme tedy zvýšený útok cílený na probuzené lidi, kteří nebudou souhlasit a podporovat systém.
Cestou pro Boží Izrael je, aby se odevzdali do ochrany Lásce a plně si uvědomili, že se musí vzdát světa a tím neutralizovat veškeré pouta k ďáblovu systému. To je cesta k tomu, aby jako mrtví zcela ožili a aby se z kukel stali krásní, zářící motýli. Každý kdo plně vstupuje do Kristových šlépějí, zvítězí nad ďáblem a stává se pro něj neviditelným. Každý kdo obětoval tento svět i své tělo podobně jako Kristus, tím, že přerušil duchovní vazby k ďáblovu světu, se nemá čeho bát. Za každého z pomazaných duchem a věrných bude bojovat Bůh.