Tma vývoje duší

Každý jedinec je individuálním vzorcem, či energetickým kódem, zasazeným do jedinečné proměnné, kterou je den, hodina, minuta, vteřina, narození. Jsme tedy jako buňky Božího organismu tvořící jedinečný projev Existence, propisující se v hmotné realitě. Ze své perspektivy a umístění však nevidíme celek z nadhledu, ale máme své omezené vnímání a své individuální reality. Jako květinky v Boží zahrádce, kterých je nespočet druhů. Na svém místě, kde jsme byli vysazeni do určitého druhu půdy, pro nás svět vždy vypadá jinak. Pokaždé jedinečně, neopakovatelně, s životem plynoucím jako řeka, která bude vždy jiná pokaždé, když do ní vstoupíš. Od Skutečnosti jsme na Zemi odděleni podobně jako plod v břiše matky. Spojení pupeční šňůrou s Matkou = Bohem. Stříbrná šňůra je pak to, co naši duši spojuje s nebeskou Matkou/Otcem. Vyvíjíme se, rosteme v oddělení, ve tmě, dokud už nejsme dost silní a neprocitneme na Světlo, do Skutečnosti, kde nás čekají Rodiče, aby nás vzali do náručí. To co jsme si mysleli, že byl život, byla tma vývoje a nyní teprve když jsme uzráli, uvidíme záři Skutečného Světla. Podobně inkarnace člověka, je vstoupením do tmy iluze a zapomnění, za účelem vývoje. Když se narodíme do Skutečnosti, pochopíme, jak hluboká byla ta tma, ve které jsme doposud žili a nazývali jsme ji jedinou pravdou, na kterou si umíme šáhnout.

Život bude vždy záhadou

To, co je neměnná a věčná Pravda, je naše nesmrtelná živoucí podstata. To je náš duch, naše božství. Jako vzorec, do kterého vždy dosadíš jinou proměnnou, vyvolá jiný fraktálový obraz, vykreslující se na jiném pozadí dějinných událostí. Množství a nekonečná hloubka kombinací je nevyčerpatelná. Tak jako fraktálová struktura se umí dělit do nekonečna a její počátek a konec je pro lidskou mysl a smysly nepostižitelný. Podobně jako s předpovídáním počasí, je to pro člověka s pochopením Božího díla. Naše mysl pochopí jen hrubé rysy, do určité míry podrobností. Nikdy však neuchopí celek. Nikdo na světě nemá takový superpočítač, který umí vzít do úvahy všechny faktory vstupující do výsledného projevu počasí. Proto je každá předpověď pouze přibližná a do té míry přesná, s jakými řády kombinací či s jakým řádem výpočtu umíme zacházet. A tudíž každá lidská pravda není pravdou absolutní, ale vždy je relativní.

Bůh, či nevtělené energetické bytosti, nevnímají čas lineárně, jako my. Když se rodí na zemi duše k novému životu, je z jejich pohledu jako rostlinka, která v jedné zahrádce umřela, vzbudila si nové semínko života a to je zasazeno na jiném místě, a možná i v jiné zahrádce. Z pohledu Božího jsme nesmrtelní, jen jsme zasazeni pokaždé do jiné půdy a jako třeba vinná réva budou mít naše plody vždy jedinečnou chuť ovlivněnou chemickým složením půdy, okolními organismy, vlhkostí prostředí, slunečním svitem a výživou, kterou přijímáme. Pouze to semínko se s počtem inkarnací tříbí evolučním procesem zkušeností. Ne však zkušeností mysli, ale zkušeností ducha. Nerodíme se nikdy s myslí plnou odpovědí, či s dokonalou pamětí našich předešlých životů. Rodíme se vždy s určitou kvalitou zralosti našeho ducha. To je náš nejhlubší niterný hlas, který k nám promlouvá v podobě svědomí a impulzů. Ten hlas, který zesiluje současně s evolučním zráním ducha a řídí nás podle míry naší individuální zralosti je naší nejvyšší pravdou. Pokud v dané inkarnaci nalezneme silné spojení s naším duchem, pak můžeme nalézt cestu i k vyšším informacím naší vyšší kmenové bytosti. K našemu Já ve vyšších dimenzích. Ale i tato zkušenost, je do jisté míry dána tím, co je nám v daném životě určeno.
Každý z nás je v nejhlubší podstatě, tím samým energetickým jedinečným vzorcem, který se narodil v jedinečném a neopakovatelném okamžiku znamení zvěrokruhu, což je jako dosazení proměnné do energetického vzorce. Tím vznikla výsledná, neopakovatelná energie, předurčující náš osud v jistých rysech. Kombinace naší osobní energie s energií data narození nás vsadilo do podobně neopakovatelného sledu energetických událostí, jako je neopakovatelný proud řeky. Vznikla tak energie unášená proudem života, kterou v souhrnu nazýváme duší. Jedinečná duše obsahuje v sobě nesmrtelné jádro, ducha = neměnný energetický vzorec a smrtelnou část, obal ducha v podobě smrtelných nehmotných rysů osobnosti. Nehmotná duše je pak obalem ohraničujícím, či vymezujícím energii nesmrtelného ducha, podobně jako duše pneumatiky udává rámec či tvar plynu, kterým je nahuštěna. V přírodopisném podobenství pak vidíme nápovědu v podobě šťavnatého ovoce, jehož dužina je pomíjivá, ale výživná a prospěšná, pro jádro, či pecku uvnitř. V nich život pokračuje dále na jiném místě. V jiné zahrádce.

Spějeme k nadhledu

Z pohledu duše omezené vnímáním prostoročasu prožíváme lineární děj postupných inkarnací v čase. Z nadhledu nesmrtelné a nelokální existence ducha, jsme však jedinou multidimenzionální bytostí, projevující se v různých časech a různých energetických realitách současně. Z pohledu člověka v 3D jsme jedinou individualitou, oddělenou od ostatních. To je zjevnou pravdou materialisty. Z nadhledu Božího jsme však všichni jedním božstvím, které se rozdělilo na nesčetně mnoho součástí, dávajících v součtu jednu výslednou, božskou Plnost. To je skrytá pravda ducha. Vše, co rozhoduje o tom, z jakého pohledu budeme prožívat náš život, je úroveň vědomí, čili nadhledu, do kterého jsme schopni se probudit…
Významné astrologické vlivy, které lidé umí částečně vysvětlovat s podobnou přesností jako počasí, budou mít u každého jedince individuální vliv. Tak například vliv úplňku projevující se pokaždé v neopakovatelné a nekonečné kombinaci s vlivem ostatních nebeských těles, bude působit na každou duši trošku jiným vlivem, i když v hrubých rysech se bude jednat u každého o energetický příliv. Jednomu se z něj však zatočí hlava, jiného osvěží a ještě jiný bude prožívat duševní stav podobný kocovině, či probdělé noci. Takže i ve hvězdách je dokonalá Pravda, ale pro nedokonalého člověka zůstane skrytou, protože není schopen ji vidět v celé šíři dokonalého nadhledu.

Zvítězíme vystoupením

Když si uvědomíme existenci z nadhledu ducha, můžeme pochopit, že existuje jen jedno věčné "teď" a jedno Já prožívající evoluční zkušenost v různých prostorech. Pokud jsou minulost a budoucnost iluzí, či snovou realitou, pak ve věčném „teď“ můžeme být v duchovním spojení se všemi svými inkarnacemi a v onom věčném teď ovlivnit vše z minulosti i budoucnosti, či můžeme být my sami ovlivněni realitami, které vnímáme jako minulost či budoucnost. Prožívání linearity děje a prožívání iluze prostoru, se rozhodl náš nesmrtelný duch podstoupit tím, že sestoupil do jistého zastření vědomí. Dobrovolně jsme přijali program trojdimenzionální reality, abychom si byli schopni bytostně uvědomit podstatu života. Lásku, která vše oživuje a všemu dává smysl. Tím se měníme, jako znovunalezený marnotratný syn. Sestoupili jsme tedy dobrovolně do iluze, kteří mnozí označují za zjevnou pravdu.

S naším vnímáním pravdy, je to, jako bychom vlezli do králičí nory. Ztratili jsme v ní svobodu pohybu, Světlo a rozhled a dostali jsme se tak hluboko, abychom zatoužili a mnohem hlouběji ocenili nádheru a svobodu domova. Jaká úleva pak nastává, když zjistíme, že se jednalo o počítačovou simulaci, či trenažér a někdo nás osvobodil tím, že nám sundal přilbu a vypnul přístroj. Po vystoupení ze hry zjistíme, že to, co nám připadlo jako nekonečně dlouhý život, byl jen krátký okamžik naší věčné existence. Jako sen, který je jen zábleskem mysli, ale zdál se nám velmi dlouhý a těžký. Ve snu jsme totiž v iluzi času a omezeni prostředím. Jedná se v něm pouze o záblesk myšlenky, avšak může znamenat zásadní prožitek, vedoucí k zásadnímu uvědomění a o tom to vše je. Naším narozením jsme tedy vstoupili do těžkého snu, který se nemusí stát prokletím tvrdé reality, pokud se nám podaří uvědomit si, že jde o hru.
Jakmile přestaneme být pohlceni hrou a začneme si uvědomovat sama sebe jako hráče, hra pro nás přestává být postupně bolestná. Čím více duchovně zrajeme, tím méně jsme pohlceni hrou a více prožíváme nesmrtelné bytí hráče, až nakonec plně vstoupíme do věčného života jako pozorovatel hry, který si uvědomuje její podstatu pro duchovní vývoj a tak už s programem hry nebojuje. Hra se totiž dá hrát i s emocionálním odstupem. Plně vědomě, pro každého, kdo uzrál v porozumění. Začnete být hráčem, který sice stále posouvá figurky hry, ale už si nemyslí, že je tou bezmocnou figurkou, nad kterou visí Damoklův meč věčné prohry. Ví, že je hráčem, který je někým jiným, než uměle vytvořeným avatarem, a že jeho skutečný život probíhá jinde, než na obrazovce PC. Kdykoliv umí vstoupit do skutečného života a odpočinku a ke hře se vrátit jen po chvilkách a s chladnou hlavou, čili s nadhledem. Už není hráčem, který se kouše do rtů, kope nohou do stolu a úplně zapomněl na to, jestli je den, či noc, či pracovní den, a nebo víkend. Už nezuří u hry a nebije mu divoce srdeční tep. Zatímco reálný hráč počítačových her nutně potřebuje vypnout počítač a vyjít do klidu přírody, aby se uklidnil a nezkolaboval, my jsme všichni životními hráči, kteří potřebují zapomenout na drama hry kolem nás a pohroužit se do vnitřního rozměru své bytosti. Směřováním naší pozornosti zvenku dovnitř pomyslně vypínáme náš počítač a tím koncentrujeme svého ducha, svou energii dovnitř a proto pociťujeme Božskou energii Lásky v sobě, podobně jako PC hráč se v parku zhluboka nadechuje čerstvého vzduchu a uvědomuje si iluzornost virtuálního světa a nesmyslnost emocí, kterým při hře propadl. Když se staneme hráčem, který si to vše hluboce uvědomil, budeme už navždy tíhnout ke kráse skutečného života a trénovat jak se do něj vstupuje co nejčastěji, a nebo ještě lépe, neustále. Prožijeme, že pozornost upoutaná směrem ven z těla rozptyluje našeho ducha a všechnu naši energii. Prožijeme, že životní energii navyšujeme zpřítomněním. Časem už nebudeme potřebovat PC hru jako drogu, která nám zvedá emoce, abychom měli pocit, že žijeme. Uděláme totiž zdánlivý opak toho, o co se PC hráč původně snažil. Přestaneme úplně vyhledávat drama hry a obrovskou nervozitu, která je s tím spojená. Uchýlíme se do ticha a krásy slastné přítomné existence a začneme vnímat hlubší rozměr skutečného života. Uvědomíme si, jak pestrý je ptačí zpěv a jak omamné jsou vůně přírody. Oceníme, že nejkrásnější zážitek na světě je prožitek Lásky rozlévající se po těle, vyvstávající z klidu a ticha přítomného okamžiku, když se umíme skutečně zastavit a skutečně ztišit. Když vše propustíme a vše necháme být, zneutralizujeme chapadla chaosu, která nás dříve škrtila a brala nám energii. Když jim energii už dále nedáváme a odmítneme se zapojit do jejich boje, nemají o nás zájem. Ještě mnohokrát nás vyzkouší, jestli jsme si to náhodou nerozmysleli, ale když pochopíme opravdu do hloubky, už nikdy nebudeme reagovat na jejich nabídku a jejich ataky budou řídnout, dokud nebudou jen jako poryvy větru někde v dálce. Skrze střed své bytosti opustíme nelítostné drama hry zvané dualita, a vstoupíme do neutrální zóny 13. eónu.
To je proces přechodu člověka od pravdy zjevné, která je plná bolestí a na niž se také skutečně umírá, po pravdu skrytou, která je nesmrtelná a v níž spočineme ve věčném přítomném bytí.

Třináctá komnata

Třináctý eón je rozměrem ducha, který získává duše, když zpřetrhá veškerá vnitřní pouta s ďáblem ovládaným světem. Jde o duchovní sféru, ze které se inkarnujeme opakovaně k životu na Zemi. Říká se jí také předkomnaty ráje a je vstupní branou do sfér Božího království.
Skrze naše zastavení dosahujeme neutralizaci a osvobození duše, skrze osvobození duše vstupujeme do svobodné zóny, která je mimo dosah ďáblova světa duality a mimo dosah světa zrcadel.
V pohádkách se tento pojem objevuje jako třináctá, zapovězená komnata, do níž byl zakázaný vstup a skrývala tajemství, které nikdo nesměl vědět. Vstup do takové komnaty s sebou většinou nesl problémy a byl krutě trestán. A bodejď by ne, když jde o světské pohádky zdeformované ďáblovým světem chaosu. Vzpomeňte si na archonty, kteří ovládají lidstvo jako otroky a zapovídají mu cestu k osvícení. Jedná se o šedé eminence v pozadí, které ovládají všechny světské systémy a krutě trestají každého, kdo si chce nalézt cestu k osvícení a svobodě. Jejich primárním záměrem je udělat z třinácté komnaty duše, něco jako zapovězené místo ukrývající hrůzné tajemství, místo aby nazvali třináctou komnatu skrytou, věčnou Pravdou. Na příkladu třinácté komnaty je skvěle vidět, jak systém chaosu umí obrátit Skutečnost a zamlžit Pravdu, podobně jako je obrácený obraz na hladině vod, který je ještě navíc rozmazaný vlněním. Zpravidla je to tak, že vám systém ponechá vaši hračku, ale lehce obrátí význam, tak, že si toho nepozorný nepovšimne. Podobně jako se to stalo nejen u pohádek, ale také u biblického záznamu. Stačilo lehké zamlžení skutečnosti, aby se z Adama a Evy stali viníci, z moudrého hada se stal zrádný našeptávač a ze závistivých tvůrců člověka se stal jediný pravý, podvedený Bůh. Když si biblický záznam zrcadlově otočíte, můžete se dozvědět Pravdu. Máte na to odvahu? Líbí se vám pravda logicky a právně doložená, a nebo pravda skrytá, která se vnímá srdcem?

Alenka v říši divů

Vstupem do třinácté komnaty vstupujete do osvobození z utrpení ďáblova světa. Vystupujete tím nad oba tábory duality. Překračujete tím bránu z prostoročasu do časoprostoru. Oba výrazy přece znějí tak podobně, ale znamenají diametrální změnu reality. Jako Alenka v říši divů, vstupujete do prostoru za zrcadlem a tím prohlédnete pozadí dění na povrchu zjevné reality. Nahlédnete pod povrch, za zrcadlo, pochopíte smysl všeho dění v zrcadlové realitě zvané svět. Když Alenka objevila, že to je možné, zkusila to. Zde se nachází zázračný svět divů, ve kterém už neexistuje prostor a čas tak, jak ho znáte z dřívějška. Ve kterém jsou pohádkové bytosti a ve kterém lze pozorovat, hru života před zrcadlem, jež se podobá šachové partii. Svět, ve kterém je všechno možné, je duchovní, skutečná realita za kulisami hry. Skrytá Pravda. Při pohybu na šachové desce Alenčiny šachové partie, přichází s postupem času Alence na pomoc král na bílém koni a černé vrány a královny, které ji ohrožovaly, ztrácí svou omezující moc…
Podobně jako Alenka, můžeme vystoupit do prostoru za zrcadlem. Uděláme to jako hráči, kteří už nejsou plně pohlceni hrou, ale jako ti, kdo si začali uvědomovat sami sebe a skutečný život. Pochopili jsme, že realita, ve které žijeme je realita zrcadel, která nám zobrazují životní hru podle toho, co sami vysíláme a kým opravdu jsme v duši. Nezobrazují objektivní, neměnnou realitu světa. Na cestě probuzení procházíme postupně dvanácti kvantovými stavy vědomí, které nám otevírají zorné pole Skutečnosti. Na této cestě hledáme, klepeme a prosíme. A kdo hledá, ten nalezne, kdo klepe, tomu bude otevřeno, jak řekl Kristus. On sám je tím králem na bílém koni, který k vám v určitém levelu hry začne přicházet na pomoc, dokud s ním nevejdete do Jeho království. Vstupem do třináctého eónu vstupujete do království Třináctého. Království Pána, který byl na Zemi nad svými dvanácti učedníky, aby se stal dveřmi jediného ovčince a jediným jménem, skrze které se vchází do království Božího. Třináctý eón je duchovní rozměr vaší bytosti, která prohlédla svět zrcadel, povznesla se nad něj, či za něj, tím, že vstoupila do vědomí kristovského, nad dualitou. Je to vítězství nad ďáblem a jeho iluzí, kterého dosáhl Kristus a ukázal cestu všem ostatním. No a když otevřenou bránu skutečně naleznete a vstoupíte, tak to bude podobně jako s Alenkou, která se probudila s kocourem na klíně, aby zjistila, že vstup za zrcadlo a drama šachové partie byl jen sen. Nebyl to však jen tak ledajaký sen. Po jeho prožití se probouzíte obohacení, slavnější a zářivější. Byl to tedy léčivý, terapeutický a mystický sen a to skutečné a reálné se odehrává v duchovním světě Božího království. Alenčin příběh je pohádkově ztvárněný náhled do lidského života, ve kterém dochází k probuzení člověka z iluze, a znázorňuje prožitek vyššího, kmenového Já, pro nějž se stává jeden lidský život něčím jako obohacujícím snem.

Ďáblova nejlepší pohádka

Sama Bible odhaluje, že ďábel je panovníkem tohoto světa a ovládá tudíž vše zjevné. Svou nejpovedenější hru hraje s věřícími na to, že pod lampou je největší tma. Tak například, když si věřící západního světa ponechají myšlenku, že kniha Bible je svatá a ďáblem nedotčená, tak mu tato jedna elegantní klička stačí k tomu, aby ovládal miliardy věřících v zemích, které si říkají křesťanské. Ví, že když se budete horoucně zastávat nejsvětější pravdy v Bibli, kterou jeho sloužící tak skvěle očistili od hluboké mystiky Existence, vydáte všechnu svou energii, abyste se upřímně vydali v nejsvětějším zájmu ze své vlastní energie a tím se připravili o jedinou úzkou cestu k životu, vedoucí ne skrze Bibli, ale skrze vaše nejvnitřnější místnosti duše. Budete tak sloužit na nesprávném poli, kde se dokonale vydáte z veškeré energie za příslib, že jednou se budete mít líp a váš hospodář vám dá věčný ráj. Totéž platí pro všechny ostatní náboženství. A tak se i ti nejhorlivější a nejdůslednější věřící stávají hráči nevědomé ďáblovy hry zvané „svatá služba“, která vás odvede kamkoliv mimo vaše nitro. Tím vás vaše služba dokonale zbaví energie, která měla zůstat uvnitř, aby vás proměnila v Boží syny a dcery. Zahodíte tím talent, který vám svěřil váš Pán. Ďáblovi stačí, když budete na jakékoliv široké cestě, jen nesmíte být na té jediné správné. Na cestě srdce. Proto vám klidně zkreslí význam biblického textu, že lpící srdce je zrádné. Stačí mu když čtete a chápete, že srdce je zrádné a že mu tudíž nemáte nikdy naslouchat... Nevidíte tu malou nuanci typickou pro dokonalého intrikáře, která má ve výsledku fatální, nedozírný dopad na váš věčný život? Ďábel je mistr iluze a ten důvěřivým věřícím vnutil povrchní, naivní náhled, místo hlubokého mystického vhledu, odřízl je od jejich srdce, jako by to byl zdroj všeho zlého a pro jistotu je donutil odevzdat vnější realitě svého ducha, aby nemohl působit jako perla nejvyšší hodnoty v jejich srdcích. Jako by snad Původce všeho, co jest, potřeboval lidskou službu. Jako by snad Ten, z něhož je vše stvořeno, nepřebýval v srdci každého člověka a nekázal mu v podobě jeho vlastního svědomí a hlasu duše. Jako by snad Nejvyšší Bůh, Ten který Je, nebyl ve všem, co nás obklopuje jako hra života a denně s námi nespolupracoval na našem růstu! Buďte si jistí, že vše, co nás v životě obklopuje je hra, která nás má přivést nakonec na jedno jediné místo. Do našeho středu. Do Boží náruče. A ďábel v tom hraje potřebnou protiváhu Světla, která je pro duální svět nezbytná. Vstupem do třinácté komnaty duše plně pochopíte, že ďábel je také součástí Boží Plnosti, která se musela pro vznik duality rozdělit na dva tábory

Držte se Jitřní hvězdy

Kristus je Jitřní hvězdou, která má vyjít ve vašem srdci. Představuje duchovní rozměr bezpodmínečné Lásky, která z vás udělá osvícené bytosti a přinese vám dokonalost a ráj, po kterých toužíte, když se mu naplno otevřete. Toto vnitřní světlo pak promění i Zemi v ráj. Neočekávali byste, že ďábel bude zakazovat právě hlavní portál, ve kterém přišel Pán domů a očekává, že se s vámi shledá? Neočekávali byste snad, že bude popírat skutečnou hloubku následujícího biblického textu?

Neočekávali byste, že ve svém království bude ďábel horečně prosazovat pravý opak toho, co vás může spasit? Věřte, že ďábel je na straně všeho, co se vás snaží přimět ke strachu a Kristus je tam, kde je dokonalá Láska a svoboda Božích dětí. Kristus je ve vaší nejhlubší přirozenosti a opravdovosti jako záře hvězdy. Nenechte se tedy zotročit nikým, kdo vás nutí k otroctví a snaží se vám nahnat strach, že nepřežijete, když nebudete poslouchat jejich zjevnou a logickou pravdu. Dělají to vládci, obchodníci, systémy zdravotnictví, systémy náboženství... Nenechte se prosím přivést pod autoritu ničeho a buďte svobodní, aby květina Lásky mohla kvést. Budete tím otevření energii nového světa a Kristu, který vás ochrání. Čím déle postupujeme do posledních dnů, tím více soužení nás bude atakovat a snažit se přimět nás, abychom se jimi dali zastrašit, či abychom s nimi bojovali. Výsledek je úplně stejný, když jste podlehli strachu, jako když proti němu veřejně bojujete. Odstřihli jste se tím od Krista a on vám při svém viditelném příchodu řekne: „…neznám vás“. O dramatické situaci lidstva v těchto dnech podrobně pojednávají nové svitky, nejzáhadnější kniha světa, známá jako Voinychův rukopis.

Nemějte strach a nenechte se vyprovokovat k jakémukoliv boji ve jménu zjevné pravdy. Vstupte do Božího království ve svém srdci a tam naleznete úkryt před lidmi, kteří budou sloužit jako ďáblovy nástroje. Před těmi, kdo jsou špatní a nová energie je promění v tyrany. Nebudete pak zděšeni, když uvidíte hrůzy, ve kterých umírá ďáblův svět a nebudete ani překvapeni, když se odhalí povaha mnohých, jakožto vtělenců mimozemských bytostí a archontských duší, skrze které řídí ďábel svůj systém útlaku a strachu. Nebudete překvapeni dokonce ani tím, když tu přistanou mimozemské civilizace. Žádné podzemní úkryty, záchranné baťůžky ani krabičky KPZ nikoho nezachrání před energetickým přerodem Země, kolapsem ničemnosti a zrodem Nového světa.
Každý, kdo si dříve myslel, že se už dlouho plní níže uvedená prorocká slova apoštola Pavla o posledních dnech, pochopí, že teprve až teď přišel skutečný čas jejich pravého naplnění.

Běda Zemi a moři

Při svém příchodu v nebeské slávě přišel Kristus jako král na bílém koni a očistil morfogenetické pole planety. To se odehrálo v roce 2020 současně se vstupem planety do věku Vodnáře. Nad naší Zemí tedy již nevládne ďáblův vliv, ale energie Lásky, která postupně nabývá na síle a probouzí postupně duše ze spánku zjevné pravdy. Vliv nové energie však dopadá i na ty, co jsou vůči ní v opozici. V duchovní rovině tato energie popichuje temnou stranu, která vystrkuje čím dále více své růžky. Ačkoliv nebesa byla očištěna od ďábla, přesto na Zemi stále ještě zůstal ďábelský vliv, v lidských inkarnacích a ty zesilují svůj odpor. Tento vliv zesiluje, spolu se zkracujícím se časem a to způsobuje čím dál větší útlak a čím dále horší projevy lidské zloby a bezbožnosti.

Energie tedy dále postupně nabývají na síle a dávají tak připraveným šanci navnímat změnu, uvědomit si situaci a příchod dlouho očekávaného období. Pomáhají zviditelnit mnohá znamení a splněná proroctví, aby si hledající nakonec všimli skryté Pravdy a uvěřili jí. A aby si nenechali přistřihnout křídla ďáblovou vakcínou.

Tři nečistí duchové

Změna energií planety je pomalá, pozvolná, a ohleduplná ke všem, protože náhlý žár Světla by mohl spálit i ty, kdo jsou na cestě Světla. Situace se tak bude postupně vystupňovávat, dokud nedospěje do bodu vzkříšení duší. To je stav plného procitnutí všech duší do reality Skutečnosti, odehrávající se za viditelného znamení Krista na nebi.

Při událostí vzkříšení, která přijde v roce 2024, pocítí v jeden okamžik všichni na Zemi i v podzemí realitu Božího království, či Skutečnost Lásky nového světa. Do tohoto bodu bude vše skryté na Zemi odkryto a zviditelněno. Jasně se v té chvíli odkryjí zákulisní manipulace a zotročování lidstva a budou zjevné zdroje i prostředky skrze které působí. Po tomto okamžiku v dějinách, už nebude potřeba, aby se temná strana skrývala a plně se projeví její chapadla. Světová situace dospěje do bodu Armagedonu. Otevřené války zla proti dobru.

Skrze inspiraci temných ovládajících sil draka se v ústech světového systému vyskytnou velkohubé lživé výroky, které podněcují národy k odporu proti Boží svrchované moci. Je to například neakceptace přirozené lidské imunity, která je velmi silná, nachází-li se v Lásce. Skrze technicistní a povrchní materialistický náhled, vyvolali umělou pandemii, umělý strach a způsobili situaci, kdy si lidé dobrovolně nechají vpravit do těla látku, která slabé zabije a silné otupí ve vnímání ducha. A lidé si nechali namluvit, že jejich těla jsou jako stroje, do kterých musíte lít cizí kapalinu, aby fungovala a to opakovaně a přesně dle jejich pravidel. Vystavěli si svou vlastní modlu a chtějí, abyste se jí klaněli. Abyste považovali jejich politiku, jejich vědu, jejich zdravotnictví, jejich farmacii, jejich vizionáře jako spasitele, protože mají plán plného ovládnutí lidstva, čehož si většina lidských loutek ani mocnářů není vědoma. Ve skutečnosti světové organizace podporují myšlenku ovládnutí, podrobení lidstva, otupění vyšších duchovních smyslů. Chtějí mít svět plně pod kontrolou a vytěžit z něj maximum, jako by se jednalo o jejich vlastní farmu, či zlatý důl. Lidstvo se od počátku svého vzniku nachází v rukou těchto neviditelných utlačovatelských civilizací Drakoniánců, Reptiliánců, Anunaki z planety Nibiru, či Nefilim a mnoha a mnoha dalších civilizací, které jsou od nepaměti zaznamenávány v historických a archeologických či mytologických důkazech jako bohové, kteří sestoupili na Zemi. Brzo se jich dočkáme opět v rozhodující válce mezi dobrem a zlem, která lidstvo čeká. Říká se jí Armagedon a pochází z hebrejského výrazu Harmagedon = hora Megiddo, místo strategických bitev starověkého Izraele.
Všimněte si prosím, že tři nečistí duchové podobní ropuchám jsou lživými propagandistickými a vědecky podloženými důkazy o záchraně, kterou přináší politika, zdravotnictví, farmacie, školství apod… Je to však lživá trojjediná síla pocházející z temného duchovního světa ďábla a jeho démonů. Pod vlivem této síly by lidstvo dospělo k umělé, materiální technicistní, plně robotické civilizaci, odkázané na své zotročovatele. Bylo by pod neustálou kontrolou a další směřování tohoto vývoje by znamenalo totální vězení duše a potlačení ducha. Cestou zjevné, logické pravdy mocností, byste se stali ještě mnohem většími otroky, než jsme, zpravidla nevědomě, již dnes.

Co hledají mimozemšťané?

Psychologie a psychiatrie eviduje nesčetně mnoho důkazů o lidech, které unesli mimozemšťané. Těch výpovědí je již tolik, že je nelze ignorovat jako výmysl choré mysli. Nejčastější odpovědí mimozemšťanů na otázku unesených “Proč to děláte?“ jsou dvě:

1) Hledáme cit uvnitř vás, či snad jiskru života… Hledají božskou podstatu člověka, kterou by chtěli extrahovat a podmanit si ji a která je pro ně nepolapitelná.

2) My jsme vámi v budoucnosti. Vydali jsme se směrem technického rozvoje, umělé inteligence apod.

Mimozemšťané na temné straně jsou tedy mimořádně technicky rozvinutí, jsou to však psychici, neschopní vstoupit do ducha. Uniká jim perla nejvyšší hodnoty. Naučili lidstvo prahnout po zlatě, bohatství a slávě. Chtějí plně ovládnout lidstvo a za tím účelem je vmanipulovali do koronavirové pandemie.
Peklo, do kterého budou strženi příznivci materiálního pozlátka je peklo života bez Lásky. A tak ti lidé, kteří se v této době nerozhodnou pro cestu Lásky, budou pokračovat ve svém vývoji nesprávným směrem pod bičem otrokářů, psychiků, mimozemských parazitů. Láska je totiž cestou propuštění všeho vnějšího, hmotného a také propuštění všech závislostí. Peklo je pak stav duchovní smrti. Ti, co jsou připoutaní k ďáblovu světu, napodobenině života, můžou zemřít, ale to hlavní je, že zůstávají mrtví duchovně.