Láska jako světlo lampy

Láska je vnímána v dnešním světě spíše jako přelétavá emoce, se kterou se v objektivní realitě nedá počítat. Materiálně založené myšlení ji předkládá více jako subjektivní dojem, než objektivní a živoucí realitu, z které vychází život. V osobních vztazích je Láska zdrojem vážných životních dramat. Láska nevědomá proto končí utrpením, láska vědomá však netrpí, protože nelpí na ničem a nikom, mimo nitro člověka. Čím je nižší vědomí jednotlivce, tím je menší jeho schopnost definovat Lásku, protože v neprobuzeném stavu je duše svázána iluzí a od zdroje Lásky ve svém nitru je oddělena. Naprogramování mysli systémem chaosu je jako vězení duše, ze kterého se nejprve každý musí osvobodit, aby byl schopen bezpodmínečnou Lásku prožít. Až poté, ji dokáže rozlišit od napodobenin či od závislosti na druhém člověku.
Každý z nás má v sobě silný pramen božství jako jiskru života. To, co materiální myšlení považuje za nehmatatelné nic, je ve skutečnosti podstatou veškeré existence. Inteligentním, živoucím Zdrojem života, veškeré energie, tudíž i hmoty. Je to nepopsatelně dokonalá podstata reality s vlastnostmi hologramu. V každé její nejmenší části je obsažen celek. Je osobním Bohem, Zdrojem všeho co jest. Podobně jako je každý z lidí osobností, která vyplývá z jeho nehmotné podstaty. Díky své božské nehmotné podstatě máte v sobě potenciál spojení s Bohem a také se vším, co existuje. Jde o tu nejčistší a nejvznešenější Lásku, jejíž žár nám pomáhá otevřít úplné zastavení a zpřítomnění, a také ten pravý partner. Lidské vědomí však často ulpívá v představě, že je to striktně jen ten jeden jediný partner, který nám lásku dává. Ale pravdou je, že Lásku nám nikdo z venčí nemůže trvale a uspokojivě dát. A pokud se z tohoto vědomí nedokážeme vymanit na vyšší level, nevyhnutně budeme opakovaně trpět, dokud to nepochopíme. A nejen v tomto životě, ale v mnohých životech. Projev lásky od milované osoby, nám však může pomoct, abychom si dovolili náš vlastní pramen otevřít naplno. Abychom uvěřili, že jsme milováníhodní a plně se Lásce v důvěře odevzdali. Je to Láska dokonalého Božství a je mnohem krásnější, než láska lpící (lidsky chápaná). Tento level Lásky znamená milovat, ale nevlastnit. Je to Láska, která nevidí v druhém člověku uspokojení své vlastní potřeby. Naopak. Je to Láska toužící rozdávat to, co vyvěrá z nitra. Láska, která druhého nepotřebuje v tom smyslu, že by z něj dělala vazala. Nepotřebuje druhého ani v tom smyslu, že by ho vnímala jako potřebný předmět obdarování. Tato láska je božská, svatá a svobodná. Je jako světlo lampy, které dopadá na každého, s kým se setká. Je láskou společnosti nového světa, která se na této planetě rodí.

Lidé si zvykli rozdělovat Lásku na druhy. Například romantická, erotická, rodičovská, bratrská, apod… Čím blíže Bohu se však člověk ve svém vědomí dostává, tím více se povznáší nad dělení a tím více chápe, že vše vychází z jednoho Zdroje. Lampa, která září na vše v domě, nevydává různé druhy světla. To světlo pouze dopadá na různé povrchy a tak se lidem jeví jako by se jednalo o různé druhy světla. Stejně tak Láska je jen jednou dokonalou lampou osvěcující vše.

Partnerská láska je cestou iniciace

Láska mezi mužem a ženou, kteří jsou ideálně nastavení na stejné energetické frekvenci je láskou duálů, či dvojplamenů. Takový partnerský vztah je pak nejmocnějším iniciátorem vnitřního otevření člověka vůči síle božství. Už jen samotná blízkost, či přebývání v dosahu energetického pole vašeho duálu, mocně zesiluje energii božství proudící ve vašich energetických centrech.
Žena je doslova fyzickým zosobněním duše, ve které se nachází emocionální složka osobnosti. Zatímco muž je zosobněním fyzické, racionální složky člověka. Bůh je pak Duchem spojujícím tyto dvě složky v bytost trojjedinou, vyšší, božskou. Život je doslova plný symboliky.
Materialisté jsou pak zpravidla jednorozměrné bytosti, věřící, že jsme pouze hmotou a řídí nás fyzický mozek. Jejich víra předurčuje jejich neschopnost spojení s božstvím. Tito lidé jsou otroky své tělesné mysli a v důsledku toho trpí. Iluze materiálního světa, prostoru a času je svazuje. Trápí se tím, co bylo, bojí se toho, co bude, a nemohou najít pokoj, protože žijí ve všudypřítomné iluzi a v domnění, že to, co jim nekontrolovaně běhá v mysli, je neměnná realita. Pro každého neprobuzeného je pak i láska jen iluzí a zlatou muškou, která je chvíli navštíví a pak ulétá a zanechá šrámy. Je to pro ně jen přelétavá iluze, právě proto, že oni jsou namočeni v iluzi a to dokonale. Život jim pak zrcadlí a stále dokola potvrzuje jejich vlastní pravdu. Proto, že žijí ve světě zrcadel a čím více jsou do nich zahledění, tím více je to utvrzuje v jejich pravdě. Neschopni pochopit, že to co se jim odehrává před očima, je divadlo reagující na to, co uvnitř v sobě nevědomě vytvářejí, či energeticky vyzařují....Tak jednorozměrné bytosti žijí v začarovaném kruhu, lapeni a v pozici oběti, která tvrdí, že celý svět se proti nim spikl a smůla je provází, proto nemohou být šťastní a Bůh tomu klidně přihlíží, proto nemůže být ani On. Jinak by to musel být tyran. :-)

Jakmile však probuzený začne naslouchat své duši, (jako když muž respektuje ženu) pak dochází ke spojení, které posvěcuje Bůh svým duchem. A tak každý člověk, naslouchající hlasu své duše, obrátil svou pozornost dovnitř a přestává brát fyzický svět jako neměnnou a objektivní realitu. Uvědomuje si, že cokoliv plodí ve své duši, to se mu také děje na vnější úrovni a tak tedy není důležité CO v životě dělá, ale jediné důležité je JAK dělá, cokoliv co dělá... Jinak řečeno, vše si vytváříme výlučně sami, energií, kterou vyzařujeme. Náhody neexistují. Pochopení této zákonitosti je převzetím odpovědnosti za svůj život a zrozením se do role tvůrce.
Trojrozměrnou bytostí se stává člověk ukotvený ve své duši, který věnuje pozornost svému nitru. Podobně jako žena miluje, rozkvete a mládne, když jí muž naslouchá a věnuje jí pozornost. Tehdy v duši začne růst netušená síla a krása. Je to božský rozměr, posvěcení duchem. Duch byl do této doby pouze semínkem, které nemělo vláhu a tak spočívalo ve vyprahlé půdě. Ježíš to nazval královstvím Božím a přirovnal ho k hořčičnému semínku, které je tím nejmenším ze všech semen, ale nakonec vyroste do majestátního stromu. Ve vnitřní realitě Božího království zaniká rozdělená bytost, která stále postrádá naplnění. Proměňuje se v bytost celistvou, naplněnou, zářící, rozdávající, nic nežádající.
Čistá, nezištná a bezpodmínečná Láska mezi mužem a ženou je tak iniciačním rituálem kristovské energie v nás, která vyvádí každou duši ze zajetí iluze duality.
Trojrozměrná bytost vidí v lásce mezi mužem a ženou posvátnost, vedoucí k božskému bytí a také vidí prožitek nejvyšší krásy. Tohoto principu se dotýká například tantrického učení.

Dítě pravé Lásky

Dítě rodící se z opravdu milujícího svazku je symbolem pomazání ducha. Kristovská energie je dnes čerstvě narozené dítě a je tím dítětem, přirozeně napojeným na božskou Existenci, či Skutečnost. Dítě je vhodným symbolem napojení na duchovní svět, ke kterému lidstvo má dospět. Dítě není svázáno omezujícími myšlenkovými programy duality, nechá se vést dokud ho sdílené vědomí nezmanipuluje do své formy. Nemá svou hlavu, ale je dokonale otevřené nejhlubšímu spojení. Dítě přirozeně důvěřuje svému otci, který jej vede za ruku. Nezpochybňuje jeho vedení. Nepotřebuje rozumět všemu. Stačí mu držet se za ruku a nechat se vést a ví, že bude v bezpečí. Takové symbolické dítě v sobě nachází každý, kdo spočinul ve spojení se svou duší. Kdo pronikl do duše. Každému, kdo dovolil, aby se spojily dvě nerozdělitelné části jeho bytosti v jednu celistvou a úplnou. Tělo a duše. Symbolický Adam s Evou.
Narození nového vědomí (dítěte) v člověku znamená jeho transformaci na vyšší úroveň a to se nehodí ďáblu, který potřebuje otroky. Ten zuřivě aktivuje to špatné v lidstvu, aby se postavilo proti tomuto vývoji. Nejen násilím rostoucím v Bohu odcizených jedincích, vyvoláváním strachu a násilné agresi davu, ale také strategií otupení duchovního vnímání lidstva vakcínou. Narození tohoto dítěte, včetně jeho pronásledování ďáblem, je zapsané v prorocké biblické knize Zjevení Janovo.

Skutečné mužství a ženství

Jednorozměrnou bytost znázorněme jako alfasamce, typického hrdinu akčních filmů. Muž dokonale se orientující, silou a myslí ovládající systém 3D. Prohánějící každou sukni a snažící se ulovit pro sebe uspokojení, které je neukojitelné. Žena vedle něj je často využitá jako prostředek jeho chtíče a tato její zkušenost vede k tomu, že vidí v takovém muži sobce, kterému jde jen o to jedno.
Muž i žena se ve svém duchovním růstu vyprošťují z paradigmatu akčních hrdinů a stávají se skutečnými muži a skutečnými ženami, ušlechtilými bytostmi. A to, co dříve museli nacházet na vnější úrovni bytí, to znamená pouze ve fyzických projevech toho druhého a kdekoliv mimo své nitro, čím dále více nacházejí uvnitř sebe. Od stavu neustálého postrádání, tím přecházejí ke stavu čím dál většího naplnění. Duchovní růst je totiž proměnou jejich vědomí. A tak i když zůstává stejné to, CO lidé dělají například za povolání, významně se mění způsob, JAK to prožívají. A klíčem k této změně byla skutečnost, že si dovolili otevřít se nitru, ve kterém přebývá zárodek Božího ducha. Vždycky to tam bylo, jen iluze tohoto světa, kterými bylo svázané jejich vědomí, působila jako zábrana. Jako trní a bodláčí, jako zeď, která člověka odděluje od vnímání Boha v sobě.
A výsledek je ten, že proměnou vědomí se i to tělesné stává krásným. I ten fyzický život, který byl dříve na úrovni těla a mysli neuspokojivý a plný utrpení, přechází změnou vědomí v slastné bytí v jednom nekonečném přítomném okamžiku a vychutnání si každého prožitku a životních rozkoší.

Rozdělení a návrat k celistvosti

Manžel a manželka se mají stát jedním tělem, právě proto, že ve skutečnosti kdysi byli jedním celistvým Adamem. Se vstupem do duality se z jednoho dokonalého Adama staly dvě menší, necelistvé bytosti, muž a žena. V duálním materiálním světě svou celistvost postrádají a hledají ji vzájemně ve spojení jeden s druhým. To provedení však bývá plné omylů, a jak se říká, „málo komu to funguje.“ Proč se člověk od mládí nachází v tak neutěšeném stavu a celý život musí hledat lásku a harmonii? Protože cesta je cíl. Samotná cesta je pátráním, při kterém objevujeme a prozkoumáváme každý detail, či zákonitost vedoucí k bytí v plnosti. A co by nás lépe donutilo pátrat, než vlastní nouze? Ve stavu úplného naplnění byste nikdy nedokázali sestoupit a rozpitvat všechny klíčové kameny, ze kterých se skládá vaše blaženost. Pokud však ty kameny musíte nejprve najít v nouzi své duše a jeden po druhém je poskládat na sebe, vystavíte tím vědomě pevnost vaší víry a lásky. Přejdete tím k osobní, pracně nabyté zkušenosti, která vás dovede na vrchol, nad chapadla duální reality.
Ženství je emocionální složka celistvé bytosti, dokonalého Adama. Zatím co mužství je jeho racionální složkou. Když byly tyto dvě části odděleny, postrádají se a potřebují se. Přitahují se a touží po vzájemné harmonii a splynutí. To spojení, však nefunguje bez toho, aniž by vše spojovala bezpodmínečná Láska. A to je smysl biblických slov o podřízenosti. Bůh je Láska a Kristus jako Bůh je tedy plností, která spojuje dvě rozdílné polarity harmonickým způsobem. Jedině v Kristu, čili v Lásce je ta jediná cesta k plnosti a harmonii, kterou každý, bez výjimky hledá. Bohužel však často člověka postihuje to hledání všemi možnými cestami, jen ne tou jedinou fungující…

Třetí šňůrou, která přivádí k celistvosti je energie božství, které se zrodí uvnitř člověka, pokud se jeho mužství a ženství spojí v bezpodmínečné Lásce.
Adam byl totiž vzat z Krista, jako jeho přímá inkarnace. Jeho anděl. A žena byla vzata z muže. Tím se trojjediné božství rozdělilo na tři elementární části, aby prošlo dualitou. Na cestě inkarnací v realitě chaosu se každá z oddělených jednotek božství znovustvoří, či vytříbí k celistvosti tím, že se přidrží pramínku božství uvnitř a vrátí se zpět ke svému Pánu celistvá, proměněná. Je to cesta plná utrpení, na jejímž konci je však něco jedinečného. Člověk, který se proměnil a stal se z něj Bůh. Člověk jako jediná z vesmírných ras, je inkarnací Nejvyššího Boha a míří tedy domů do říše Bohů. Z lidí se stávají Boží děti. A v těchto intencích je tedy nutné chápat zákon podřízenosti muže vůči Bohu a ženy vůči muži, který popisuje Bible.

Nízké vědomí duálního světa, člověka odstřihlo od toho, aby si uvědomoval to, že má obě polarity v sobě zastoupeny, ale ztotožňuje se pouze s jednou. I muži mají v sobě emocionální rozměr. Někteří ve větší míře a jiní v míře menší. Stejně jako ženy mají v sobě více či méně rozumové, či tělesné racionality. Každý jedinec je tedy individuálním mixem energií, jejímiž hlavními polaritami jsou mužství a ženství. Ženství je přijímající polaritou, neboli polaritou magnetickou a ve fyzice byste její energii označili znaménkem mínus. Mužství je dávající polaritou a fyzika by ji označila za elektrickou a přiřadila by jí znaménko plus. Spojením mužství a ženství vzniká elektromagnetická síla, kterou známe také z fyziky. Přirozená přitažlivost. Toto elektromagnetické spojení mužství a ženství probouzí v jedinci trojjedinou sílu božství. Jde o světelnou sílu, která není z tohoto světa. Jde o Světlo světa, které si časem najde cestu z nitra na povrch, do hmotného světa a ozařuje všechny jako světlo lampy na temném místě v domě. Jde o Světlo bezpodmínečné Lásky, které září pokud se úroveň vědomí člověka povznese nad dualitu, do sféry 13. eónu, kristovského vědomí.

Dva pilíře manželství

Láska a úcta jsou zásadními pilíři trvale kvetoucího milostného vztahu mezi mužem a ženou. Všimněte si prosím biblického popisu.

V dualitě jsme nezůstali opuštění, ani bez nápovědy. Je to právě naopak. Když se duchovně probudíte, uvidíte pomoc a nápovědu doslova na každém kroku. Fyzický muž má na očích fyzickou ženu. Na její jemnosti, kráse, citlivosti a ladnosti může pochopit krásu nejen její, ale i krásu své vlastní duše. Když pochopí, že žena potřebuje na prvním místě lásku, pozornost, naslouchání a jemnost může muži dojít, že přesně takto má zaměřit svou pozornost i na svou duši, a tím jí dát energii lásky. Ona pak zjihne a bude zářit. S úctou se pak rozplyne v jeho náruči. Bude rozdávat lásku všem okolo a vyzdobí a vyčistí všechny nejvnitřnější místnosti domu. Založí oheň v krbu a přivítá muže teplem a něhou a ráda pro něj bude pomocnicí ve všem. Bude chtít vychovávat jeho děti a bude mu chtít splnit každé přání či nevyslovenou myšlenku. Taková jako zamilovaná fyzická žena, je i duše člověka, která je milována a je jí nasloucháno.
Ženství pak může v mužství vidět racionalitu, která je jako záchranné lano, či útočiště pro duši zmítanou emocemi. Skutečné mužství je oporou a vymezujícím rámcem pro duši. Poskytuje zázemí v materiálním světě, fyzickou obživu a ochranu. Zatímco žena potřebuje nejvíce vnímat lásku, muž potřebuje nejvíce úctu ženy. To jsou zásadní pravdivé poznatky o pilířích romantické lásky od apoštola Pavla. Pokud jsou ve vztahu přítomny oba tyto základní pilíře, dojde k tomu, že se partneři vzájemně vůči sobě otevřou a dojde tak k nejtěsnějšímu splynutí obou polarit. Výsledkem je pak harmonie a život mířící k celistvosti. Aby to však fungovalo, musí si obě součásti uvědomovat příčinu a podstatu jejich harmonie. A tou je Kristus = bezpodmínečná láska.

Elektromagnetismus Lásky

V sexuálním spojení muže a ženy dochází při orgasmu k uvolnění jedné složky trojjediné božské síly. Říká se jí hadí síla a nebo kundaliní. Je to princip popsaný již náboženstvím Egypta, hinduismu, tantrismu a jógy. Tento prožitek energie, která stoupá od spodní části páteře v místě nad první čakrou, až do hlavy a zaplaví tělo extází blaženosti, je dotekem části božské síly, která v nás spočívá.
Intenzita prožitku, kterou zažívají dva milenci je určena tím více, čím shodnější jsou frekvence energií v jejich energetických centrech, či čakrách. Míra shody frekvencí udává míru souladu s tím spojenou. Nebo-li čím shodnější frekvenční mix energie ve vás vzájemně bude, tím více budete jednotní a prožijete míru shody ve všech životních rovinách. Váš frekvenční soulad je tedy naprosto zásadní prioritou vypovídající o potenciálu láskyplného a dlouhodobého vztahu. Druhým faktorem měřitelnosti vztahu je pak míra náboje mezi oběma polaritami. Zatím co frekvence je třeba mít stejné, polaritu je třeba mít opačnou. Čím více je polarita rozdílná, tím intenzivnější bude vaše sexualita. Čím více je v partnerech pravého mužství a v partnerkách pravého ženství, tím silněji jsou k sobě přitahováni a tím silnější je elektromagnetický náboj povzbuzující naplnění duše třetí, božskou energií. Dvě protichůdné polarity síly jsou symbolizovány dvěma proplétajícími se hady, kteří stoupají po páteři nahoru a protínají se v energetických centrech. Spící hadi se probouzejí k činnosti při vzájemném energetickém působení obou polarit. Mužství se propojuje s ženstvím, či analogicky tělo se propojuje s duší. Viz. Obrázky.

Pokud je mezi mužem a ženou přítomna pouze vysoká odlišná vzájemná polarita, ale frekvence vypovídající o úrovni vědomí jedince jsou diametrálně odlišné, pak může tento pár být až živočišně k sobě přitahován, při orgasmu aktivuje pouze dílčí část světelné energie a v osobním životě jsou naprosto rozlišní. Nemohou se shodnout na ničem. To pak připomíná něco jako italskou domácnost…:-) Takto nekompatibilní dvojice nemůže dojít k trvalé harmonii, ani dlouhodobě držet pohromadě, pokud nejprve nezmění úroveň vědomí, či nedojdou k vzájemné jednotě v duchovním růstu. Jejich dosavadní spojení je pouze živočišné, tím je hříšné, a pokud se v něm ukotví a nepochopí, že jde o slepou cestu, nikdy nenajdou za přispění sexuality, cestu k opravdovému duchovnímu vzestupu. Ta jediná, trvale transformační cesta, je cesta bezpodmínečné Lásky.

Odložení masek

Teprve když člověk nalezne spojení se svou duší v sobě, nastoupil duchovní cestu a bezpodmínečná Láska jej přivede do vnitřní celistvosti, což znamená do vyššího vědomí a vyšších osobních vibrací. Takový člověk odhazuje životní masky kralujícího ega a žije v maximální míře svou skutečnou podstatu, která je za maskou. Tento život ve Skutečnosti a vnitřní pravdě je oduševnělým přístupem k životu. Je to život v Bohu. Teprve dva jedinci žijící ve svých opravdových podstatách mohou plně porozumět, jestli se k sobě vzájemně hodí. Teprve takoví jedinci přitahují do svého života svůj pravý protějšek, a když se s ním setkají, celkem bezpečně ho poznají. Dva lidé žijící v nejhlubší pravdě Skutečnosti, žijí v Bohu. Jedině takový pár Bůh skutečně spojí svým Duchem. Pak teprve platí, že co Bůh jhem spojil, ať člověk neodděluje. Bůh nikdy nespojí dva jedince, kteří nejsou energeticky kompatibilní. Je to fyzikálně nemožné. Takové páry totiž v sobě nikdy neprobudí hadí sílu božství, která by svazek spečetila. Taková šňůra tedy nikdy nemůže být trojitá.
Opravdový jedinec žijící ve Skutečnosti, nevyhledává společnost lidí s životní maskou. Bezpečně vidí neupřímnost, či hranou roli toho druhého. Energeticky nesouzní a nepustí falešného člověka do svého čistě zářícího pole. Jedinec ve vyšším stavu duchovnosti, ochraňuje energii Lásky, ve které žije, a vše co ji porušuje, ignoruje a opouští. Bůh spojuje dva ideální partnery ve svém chrámu, ale k tomu, aby je tam spojil, musí nejprve oba dva do toho chrámu umět vejít. Musí být připraveni na svatbu… Snoubenci, kteří nejprve nevstoupili do svého vnitřního chrámu a nezažehli tam oheň, totiž nikdy nebyli sezdaní před Boží tváří. Toto je zásadní hlubší pochopení významu písem, které je současně v souladu s energetickými životními principy.
Když to nerovně sezdaní pochopí, nehřeší, když z nerovného svazku vystoupí, aby toto nerovné jho nebylo příčinou jejich oddělení od Boha. Hříchem není odejít ze zoufale nefungujícího svazku, ale hříchem je setrvávat v mučivém svazku plném negativní energie a bolesti jen proto, že to církevní otcové nařizují, protože nebyli schopní pochopit hlubší úroveň duchovních pravd. Negativita stále přiživovaná nesouladem, plodí hřích a přitahuje energeticky stejnou negativitu nazpět. Zcela jistě je příčinou negativních životních zkušeností, včetně vážných nemocí, nehod a smrti.

Iluze zamilovanosti

Protože lidstvo jako celek ještě bezpodmínečnou Lásku neobjevilo, nemůže do ní vstoupit a tato nejvyšší přirozenost a podstata života je nemůže formovat. Lidstvo je vůči síle Podstaty či Zdroje uzavřené a je tedy dodnes většinou uzavřené dnešní probíhající transformaci. Aktivně reaguje jen menší část společnosti. Tato oddělenost způsobuje podcenění významu Lásky a také záměnu Lásky se závislostí. Bez spojení s vnitřní božskou silou se lidé Lásky dotknou například díky oklamané mysli, která podlehla iluzi, zpravidla o někom…. Protějšek, o kterém se mylně domnívají, že je jediným zdrojem jejich lásky je v jejich mysli zidealizovaný a oni se tím domnívají, že je jejich vysněný protějšek příčinou toho slastného a povznášejícího pocitu. To však způsobila iluzorní myšlenka o někom, která otevřela stavidla lásce dlící v nitru milujícího.Lidsky pojatá zamilovanost je tak určitým stavem hypnózy. Láska proniká do otevřeného srdce jako Světlo, kterému byly otevřeny okenice vlivem iluze mysli. Lidská láska se tak stává závislou na někom, či něčem ve světě a to je dříve či později zklame. Tím se stavidla Lásky opět zavírají, když je iluze mysli prohlédnuta. Závislost proudu Lásky na příčině materiální, zjevné, či vnější je tedy pouze ukázkou pro hledajícího, který může časem pochopit, že vše, po čem touží má ukryto ve středu své bytosti může to trvale odkrýt, když odloží vnější prostředky a snahu hledat na povrchu, ve zjevném. Pokud tuto úzkou cestu Lásky nalezne, může žít zbytek života v kráse, kterou prožívá zamilovaný. Tato krása však již v něm zůstane natrvalo a dokonce bude sílit s rostoucí duchovní zralostí.

Iluze systémů víry

Oddělenost člověka od božství a bezpodmínečné Lásky také způsobuje oddanost mas tisícům falešných cest zaručujícím spasení, kterým se lidé oddávají. Tisíce světových náboženství a sekt zavádí pravidla víry a to podle krajiny a komunit, do kterých se lidé narodí. Tím, že sílu živlu Lásky neprožívají silně uvnitř, snadno se nechají oklamat zjevnými cestami, které klamou mysl. Jsou prvoplánové a tělesné. Dělají hmotné zázraky, vypočítávají magická data a období, zasvěcují národy obřadům, vyvolávají okázalé či smyslné rituály, vydávají přesné návody, svaté texty a vyhlašují jediného pravého Boha a jediný správný postup uctívání. Zpravidla každé náboženství uvádí řadu pravd a pohledů na Boha správně. Ovšem svazují své věřící dogmaty, doktrínami, mistrně podanými polopravdami a také strachem ze zavržení, takže i ta část jejich doktríny, která je pravdivá neosvobodí hledajícího, ale vychýlí ho ze správného směru. Je zjevné, že mistrně vmanévrovali své ovečky do své vlastní ohrádky se spoustou krmení, a důvěřivé ovečky přehlédly detail, že už nemají takovou lehkost bytí, nemohou se svobodně rozhodovat, a že musejí svému vlastníku odevzdávat typizovaný produkt. Opuštění jejich ohrádky pro ně znamená „Boží zavržení, heretismus, ďáblovství“, které je horší než smrt. Z oveček se tím stávají vězni svědomí. Ve skutečnosti jsou však všechny světové systémy víry nástrojem mistra převleků, lhářů a polopravd - ďábla. Neexistuje jediné organizované náboženství, víra, či sekta, která vlastní jedinou, čistou, nedotknutelnou Pravdu a uctívá jediného pravého Boha.
Dveřmi pravého ovčince je Kristus. To však neznamená, že Pravda je v křesťanství. Kristus je bezpodmínečná Láska, které může být lépe zasvěcen člověk napojený na soulad s přírodou, než ortodoxdní člen křesťanstva. Současná forma křesťanských církví je dalece vzdálená mystické hloubce učení Krista o jediné cestě Lásky. Ani samotné biblické křesťanství nekoresponduje jeho odkaz přesně. Je to taková klamná výhybka uspokojující tělesné myšlení a povrchní náhled. Mnohem více to osvětlují gnostické texty prvních Kristových následovníků nalezené v minulém století v jeskyních z Nag Hamádí. Tyto texty křesťanští farizeové téměř vymítili, ale Božím vedením se v pravý čas dostaly k lidem. Břímě, které naložilo náboženství na záda svých následovníků, je zbavuje lehkosti a otevřenosti, kterou potřebují k nalezení vnitřní cesty Lásky.

Zloději a lupiči

Cestu Lásky také účinně potlačují spirituální směry, které nabízejí cestu k Bohu neregulérními prostředky. Jsou to ďáblovy cesty do duchovní říše, díky kterým velmi účinně zapomenete, jaký úkol jste přišli na Zemi splnit. Totiž zapomenete na transformaci své duše v lidském těle a s lidskou výbavou. Nevcházíte tak do ovčince dveřmi, ale vloupáváte se odjinud, jako zloděj.

Pokud někdo například pravidelně navštěvuje Boží zahradu (duchovní svět) za pomoci psychoedelických látek, podlehl neregulérní cestě, která ho může stát duševní zdraví a promrhá tím čas k vnitřní transformaci nedovoleným špehováním a prostým únikem z reality. Může se mu stát, že nabude pocitu vysoké důležitosti, duchovnosti a moudrosti, nad ostatními. Tyto astrální všeznalce a průzkumníky všech mimozemských světů poznáte podle toho, že jejich nedozírné znalosti o všem mimozemském a nadpozemském vás natolik zahltí a uzemní, že budete mít mysl dokonale obtíženou všemi světy, ale zapomenete na svobodu bytí v Lásce na Zemi. Tato iluze vlastní moudrosti je klamem, díky němuž si nevšimnete, že jste na cestě transformace zapomněli na spočívání v tichu bezčasového bytí, která je jedinou cestou k Boží transformující Lásce. I to je ďáblova strategie jak vás vykolejit. Stačí vám zahltit mysl celým vesmírem...
Někteří se naučili úniku z reality formou astrálního cestování, kdy duše opouští tělo a navštěvuje dokonce i jiné mimozemské světy a civilizace. Takto vás může ďábel používat, nejen abyste zapomněli na svůj úkol duše, ale abyste se dokonce také stali těmi, kdo k tomu strhnou ostatní.
Když používáte spirituální techniky kvantování, či napumpování se energií za účelem užít si slasti navýšeného energetického stavu, můžete se podobat spirituálním opilcům, závislým na své denní dávce energie a bažícími vykouzlit si nebe na Zemi. Nejdete tím však po cestě svatého otevírání se všemocné Boží Lásce, ale je to cesta zneužití, či zotročování si energie Lásky, pro sobecké účely a ukotvení se ve hmotě. To je hříchem, čili minutím se cíle. Láska je všemocným Bohem, před kterým je nutno pokleknout a odevzdat se Mu, ne ho znásilňovat. Plná důvěra se projevuje odevzdáním sebe sama Bohu, ve vší své upřímnosti, jako Zdroji, Otci, Matce a svému Stvořiteli. Teprve toto poznání o Všemocné a řídící inteligenci vesmíru, způsobí ten pravý obrat a pravou transformaci vedoucí do jediných dveří ovčince. Pokud nesložíte svou maturitu v tento čas a nepochopíte výše popsaný rozdíl, propadnete u zkoušky a to bez ohledu na to, jak jste váženým terapeutem, duchovním mistrem, či jogínem. Naprosto otevřeně se o tom dočtete v nových svitcích, které lidé nazvali Voynichovým rukopisem. Nové Boží slovo vás tím zve do jediné a vše převyšující cesty Lásky.

Láska je královstvím Božím

Probuzení síly božství v člověku je zažehnutím silného vnitřního energetického stavu, který se pro obdarovaného stává nejcennějším vlastnictvím. Pomazáním. Je pro něj zdrojem útěchy, životního elánu, útočištěm a naplněním. Tak se Bůh stává člověku vším. Silný prožitek blaženosti, celistvosti a vnitřní svatosti pak provází pomazaného na každém kroku, jako to nejcennější vlastnictví. Je jako nejvzácnější perla z Ježíšova podobenství, kvůli které se kupec vzdá všech ostatních perel. Božství je pro něj téměř hmatatelnou vnitřní hybnou silou, kvůli které již takto probuzený nehřeší. Prožívá tím své bytí v hlubokém prožitku a vnější životní rovina je pro něj druhořadou. I když pomazaný duchem stále dělá v životě chyby, stav vědomí, se kterým vše dělá, to znamená stav bezpodmínečné Lásky, který v něm vyvěrá jako prýštící pramen, vše očišťuje.
Tento stav osvícení, či pomazání se otevře těm, kdo nalezli jedinou regulérní cestu spasení. Jediné dveře ovčince, vše převyšující Lásku. Jak obtížné to však bude pro ty, kdo mají majetek, aby do tohoto stavu vstoupili?

Jednoduše řečeno, od dokonalého osvícení Láskou vás odděluje jakákoliv životní zátěž. A zdaleka se to netýká jen majetku. Týká se to obtížení mysli, týká se to závazků vůči čemukoliv a komukoliv. A týká se to dokonce i lpění na životě samotném… Abyste totiž probudili pramen věčné, živoucí Lásky v sobě, musíte umět být dokonale svobodní od spojení s hmotou. Musíte umět vše propustit a přebývat v tichu bytí, za myslí. Musíte umět odmítnout všechny, kdo si osobují právo vás ovládat a kdo se staví do role prostředníků mezi vámi a Bohem. Tím vstupujete do Boží náruče, výlučně sami za sebe, nazí a s prázdnýma rukama. Říkáte si, jak se to může stát, když se musím živit, když musím bydlet, když se musím starat o děti? Ano, to všechno musíte, ale nemusíte na tom lpět. Můžete to všechno mít, ale vnitřně to propustit. Smířit se s tím, že to vše tu je, ale být nemusí. Tak, jako Kristus obětoval svůj život a po třech dnech byl vzkříšen, tak také vy obětujte tento svět a budete vzkříšeni k novému životu. Životu v bezpodmínečné Lásce. Tím vstoupíte do Božího království a bude vám dáno vše, co potřebujete v dokonalé míře. Od této chvíle žijete život ve vnitřní blaženosti zamilovaného a přichází k vám lehce vše, co potřebujete. Bůh přebírá odpovědnost za váš život. Zatím co jste se všeho vzdali, výměnou jste získali věčnou Lásku v srdci a dosáhli jste toho, že k vám přichází vše, oč požádá vaše srdce. Není třeba ani slov. Jen proto, že Bůh ví dokonale o všem, po čem toužíte, dříve než to vyslovíte, nebo než si to uvědomí vaše mysl. Vyzkoušejte, sami na sobě, jak se plní tato zákonitost.