Umíte relaxovat?

Váš kocour, či váš pejsek umí to, co vy postrádáte. Slastně a bezstarostně relaxovat. Když vašeho čtyřnohého přítele pozorujete, jak se válí v pelíšku a užívá si slast přítomného okamžiku, závidíte mu jeho život. Váš chlupatý domácí mazlíček je vaším učitelem. Když se na něj pozorně zahledíte, kladete si otázku, proč neumíte i vy být tak bezstarostní, když o nic nejde? Proč si sladce nevychutnáte každý přítomný okamžik vašeho bytí? Copak je život jen o povinnostech? Copak je můj kocour moudřejší v otázce toho, jak si užít život, než já „pán tvorstva?“ Ano, vašeho kocoura můžete bez obav považovat za duchovního mistra, zatímco vás ovládá šílenost mysli, která je běžná u obyvatel západního světa. Zatím co on je svobodný mistr meditace, „mňao ce tung“, vy jste uřícení, vystresovaní a uvnitř hluboce nešťastní. Uvědomujete si, že pod maskou spořádaného občana ukrýváte vnitřní rozechvění, bolest, či hluboké neštěstí. To vše dokonale maskujete vaší rušnou životní rolí, ale jakmile nastane klid, kdy jste jen sami se sebou, vynořují se vnitřní muka. Nehrajte si na hrdinu tím, že silněji zapnete hudbu, nebo to přebíjíte hranou pózou, zvanou „stále happy.“ Ignorací vnitřní bolesti ji posílíte, a ona se projeví ve vašem životě ještě důrazněji. Zastaví vás. Možná nemocí, možná úrazem, možná krachem. Neumlčujte ji. To je nářek vaší nesvobodné duše. Dopřejte jí vyslyšení, jako byste to dopřáli své ženě, která zpravidla nepotřebuje poradit, ale potřebuje být vyslechnuta. Vykřičet svou bolest. Ventilovat to, co bolí, zbavit se toho a spokojeně usnout.

Jdi do svého soukromého pokoje

Kristus vyučoval zástup, aby nebyl jako pokrytci, kteří dávají navenek najevo svou dokonalost, či zbožnost. Tyto prázdné skutky nemají vnitřní hodnotu. Je to vnější forma, či maska, nasazená pro lidské oko, ale před Božím zrakem jsme dokonale odhalení, nazí. Bůh vidí jaké je naše nitro. Rozpadající se šat, kterým to skrýváme, je mu lhostejný. Proto Ježíš doporučuje vejít do svého soukromého pokoje, zavřít za sebou dveře a modlit se před Božími zraky, upřímně, nefalšovaně, bez masek. Vybízí tím své následovníku k životu ve vnitřní ryzosti, upřímnosti, opravdové hloubce, a vnitřní čistotě.

Skutečná modlitba totiž znamená vnitřní očištění. Jako když někdo důkladně vyčistí svůj dům. Je to vnitřní ozdravný proces, který propouští viny, odevzdává zátěž svědomí, nechává projít bolest srdce skrze duši a tělo, pryč. Srdcervoucí modlitba je prostředkem propuštění vnitřních energetických bloků, odevzdání strachů a otevření svého srdce vůči Bohu. Modlitba pronášená s hlubokou vírou je především cestou ke spojení se s vaší nejniternější podstatou a tou je Bůh. Nezáleží na formě, ani nezáleží na slovech. Modlitba je hnutím mysli a srdce, u kterého je podstatný váš prožitek, nikoliv rétorika. Ještě lépe řečeno, modlitba je účinnější a pravdivější beze slov, protože slova jsou omezující formou, která může bohatost sdílení energie rušit.
Vaši modlitbu pronášíte v chrámu vaší duše již samotnou řečí vašeho srdce. Materiální chrámy jsou jen napodobeninou toho, co má probíhat uvnitř vaší duše. Bůh nebydlí v chrámech udělaných lidskýma rukama, jak již řekl apoštol Pavel. Bůh je vaší nejniternější podstatou, ke které máte přístup, když jste pravdiví, otevření, upřímní a obrácení dovnitř. Vždy je připravený dávat těm, kteří se vůči němu otevřou.

Obětujte v chrámu své duše

Zkuste si sami sebe představit jako majitele domu, který dům dokonale vyčistil od parazitů a na čas ho opustil. To přilákalo nazpět bývalého vetřelce, kterému se v domě náramně zalíbilo, a proto si s sebou přivedli ještě sedm dalších kamarádů, škůdců, pochybných existencí.

Toto Ježíšovo podobenství připodobňuje vaši duši k domu, který můžete opustit svým duchem. A sílu ducha ovládáte zaměřením své pozornosti. Smyslem podobenství je varování neopouštět svůj dům, aby se nestal útočištěm démonů. Čili velmi negativních myšlenkových energetických forem. Pokud nejste přítomní, vaše vědomí (duch) se podobá difuznímu světlu. Je rozptýlené všude po okolí, slabé, nevýrazné. Tak se také cítíte. Nemáte na spoustu činností energii, jste popudliví, nesoustředění, náladoví a vaše emoce s vámi zmítají nahoru a dolů. Neodoláváte vetřelcům a ti si s vámi dělají, co je jim libo. V extrémnějších formách se to projevuje propadáním neovládanému vzteku, šílenství a agresivitě. Když se zpřítomníte, nechápete, co to do vás „vjelo.“ Ve vážném případě, kdy jste podali ruku démonům, můžete mít dvě osobnosti, které si mezi sebou předávají otěže. Když dominuje jedna z nich, spolupůsobící démon, ta druhá si to nepamatuje.
Pokud jste přítomni doma, znamená to koncentraci vaší energie do jednoho bodu, vašeho středu. Vaše vědomí tak působí koncentrovaně, jako laserový paprsek. Silně osvěcuje vše, na co se zaměří a proniká vším, co se dříve jevilo jako neproniknutelná temnota. Je to stav, kdy jste plně vědomí, bystří, vnímáte okolí, nezatěžují vás rozptýlené myšlenky, ale věnujete se pouze přítomnému okamžiku a jeho dění. Nehroutíte se z žádných obav, dojmů ani očekávání, ale jediné, co je ve vaší mysli přítomné je Skutečnost přítomného okamžiku, v něm jste vždy svobodní, silní a božští. Díky tomu máte pronikavé myšlení a možná sami nad sebou žasnete, jak jste ve Skutečnosti moudří, když jste přítomní. V tomto stavu se cítíte lehcí, celiství a radostní. Máte jiskru v oku, inspiraci a životní elán. Je to opravdový únik do Skutečnosti, kterou dříve rušily rozptylující myšlenky, jako příkrov temné mlhy nad krajinou. Vaše mozkové vlny táhnou za jeden provaz. Jsou koherentní a umocňují tak svou amplitudu vlnění. (Viz. kniha Probuďte své božství, Joe Dispenza)

Nazí a s prázdnýma rukama

Stav vnímání přítomného okamžiku je stavem vstupu do Skutečnosti. Cítíte se lehce a radostně, když si uvědomujete všudypřítomnou Lásku. Mrak iluze se na chvíli rozplynul a vy si to náramně užíváte. Vaše duše zažívá relaxaci, podobně jako kocour vyhřívající se na slunci. Cestou k tomuto stavu je schopnost stanout před Skutečností, Bohem, s prázdnýma rukama a odkrýt celou svou nahotu. Ne že by Bůh, vaši nahotu neviděl, ale vaše plná upřímnost a otevřenost je tím odkrytím, které boří bariéru mezi vámi a Bohem. To je mezi iluzí a Skutečností. Přestaňte si na cokoliv hrát a v tichu svého soukromého pokoje vylijte před Bohem své srdce, poděkujte mu za dar života a za vše co máte. Řekněte, mu, že jste celý den dělali to nejlepší, čeho jste byli schopni. Odevzdejte mu celý svůj náklad, svůj majetek i své dary, a předejte mu vše, co je už nad vaše síly. Každý den, řešíte tolik, co jste schopni snést a dál se tím nemáte trápit. Bůh od vás nic nevyžaduje. Vaše modlitba snímá břímě vaší vlastní viny a zprošťuje vás obvinění, které vnímáte sami vůči sobě. Zprošťujete se tak z vin a špíny, které cítíte sami proti sobě. Boží Láska k vám však proudí neustále, ale vaše viny, stres a strach vás od ní oddělují. Jděte spát očištění, svobodní, lehcí a svatí a budete silně povzneseni, obnoveni a občerstveni ve spánku. Vaše obnovené spojení s Bohem je cesta, kterou k vám proudí od Něj poučení, posila a otcovské objetí. Tak můžete být přítomni každý den, či každou volnou chvíli v chrámu své duše a obětovat před svým Bohem veškeré lpění na čemkoliv ve světě. Jako i Kristus obětoval své tělesné tělo. Uvědomte si tu klíčovou skutečnost odpoutání své pozornosti na čemkoliv hmotném, když to otevřeně a upřímně nabídnete zpět Tomu, kdo vám to dal. Odevzdejte v modlitbě všechno své lpění a budete svobodní od pout tohoto světa. Zrodí se ve vás nová, netušená životní energie. Ten nejkrásnější a nejhlubší prožitek Lásky. To vás Bůh objal a přivítal doma, v chrámu vaší duše. Na jediném místě, kde jste trvale blažení.

Když Kristus řekl farizeům, že zboří a postaví tento chrám ve třech dnech, nechápali, že mluví o chrámu své vlastní duše. Uvnitř sebe máte chrám, kde se setkáte s Bohem. Ježíš obětoval své tělo a duši, svůj chrám, ve kterém uctíval a po třech dnech vstal z mrtvých. Přesněji řečeno, objevil se svým učedníkům ve svém nesmrtelném, astrálním těle. A totéž máme následovat. Odpoutat své lpění od tělesného, odložit v duchu tělesný kabát, a uvědomit si, že jste duchovní bytostí pocházející z Boha. Jedině v této své skutečné identitě, budete trvale blažení, i když dál povedete běžný život z pohledu světa.

Opusťte slepou vnější cestu

Vše vnější je neuspokojivou náhražkou slastné Skutečnosti. Je to široká cesta vedoucí do záhuby a ta vnitřní cesta je úzká a stísněná. Najednou pochopíte do velké vnitřní hloubky, že vnější život je napodobeninou Skutečnosti ve vás. Hmotná realita je souhrnem znázornění a ukazatelů v mlze, které vám dávají indicie. Na své cestě k blaženosti, jste jako soutěžící v pevnosti Boyard.
Indicie, které sbíráte, vedou k pochopení základních mystických zákonů reality. Vždy se vám neomylně vrací to, kým jste ve své duši. Neexistuje žádná náhoda. Proud života s vámi hraje mistrnou hru podobnou reality show. Když to pochopíte a začnete s ním hrát, neobyčejně porostete. Stále se ptejte, proč potřebujete danou zkušenost, proč potkáváte právě ty herce, kteří hrají na vaší životní scéně? Ptejte se, co se tam hraje a opakovaně přichází a ptejte se, jak to zrcadlí to, kým jste a co vytváříte? Za vše pak neustále děkujte. Za jakoukoliv zkušenost, protože všechny se vám dějí pro vaše nejvyšší dobro, i když je vaše mysl zprvu hodnotí jako neštěstí.
Pak můžete neomylně uvidět, že celý život vlastně hledáte Lásku. Hledáte ideál svého skutečného nebeského domova. Chcete žít v míru a pokoji se vším, ale vnější realita neustále selhává. Stále se to kazí, anebo to stále někdo kazí... Až jednou dospějete k neomylnému závěru, že jste hledali na široké = vnější cestě. Pokud hledáte blaženost bytí kdekoliv venku, mimo své nitro, neuspějete. Realita je právě k tomu uzpůsobená, aby se to nikdy trvale nestalo. Na široké, vnější cestě zažijete pouze „ukázky“. Jsou jako lákadla, kterým když naivně uvěříte, stáhnou vás ještě hlouběji do propasti a utrpení krysího závodu a lpění na světě. Muž si může takové lákadla představit například v podobě svůdných nástrah ženské přitažlivosti. Pokud podlehne jejich kráse a svůdnosti, nikdy nebude trvale nasycen dokonalým prožitkem. Vždy to bude pomíjivé, krátkodobé okouzlení. Tak dlouho bude propadat iluzi dokonalé lásky, skryté ve fyzické ženě, dokud nerezignuje. Životní realita je tu k tomu, že pokud muž uvěří, že jen v ženě najde dokonalou lásku, ta kýžená láska časem vyprchá a muž má pocit nenaplnění, či prázdnoty. Opakovanými, mnohočetnými pokusy nakonec dojde k tomu, že lidská láska je iluze. A v té chvíli má na výběr, jestli se stane bezuzdným prostopášníkem, který ženy jen využívá pro své vlastní uspokojení, anebo jestli pochopí jiné sdělení, které mu ženy přinášejí.
Muž, který objeví vnitřní úzkou cestu k božství, si uvědomí, že krása, přitažlivost a svůdnost ženy je hmotnou napodobeninou krásy jeho vlastní duše, ve které spočívá jeho skutečný, dokonalý protějšek, jeho ideální partnerka, jeho duál. Krása ženy je napodobeninou krásy jeho duše a krásy spojení s duší. Pokud muž pronikne do duše a naučí se mít s ní milostný vztah, pak získá dokonalé partnerství a dokonalé naplnění. Pokud například muž nežije fyzicky se svým duálem, nebylo mu to v tomto životě určeno, pak najde dokonalé uspokojení v milostném vztahu se svou duší. A stejná analogie platí pochopitelně pro ženy. Kdokoliv to pochopí a přijme, přestává potupně uspokojovat své touhy vnějšími cestami, a dokáže svou pozornost obrátit dovnitř a zažít blaho dokonalé jednoty. Vše, co marně hledal vně sebe, nalézá uvnitř, ve svém duchu. Nalézá však dokonalý naplňující a nepomíjející prožitek, který má schopnost se prohlubovat, pokud to trénujeme. K intimnímu spojení těla s duší se připojuje Bůh a vzniká dokonalá, trojjediná, božská bytost, žijící v Bohu…. Skutečný člověk. Účel života v iluzi byl naplněn, a vše, po čem kdy člověk marně pátral v materiálním světě, najednou přichází automaticky, jako vedlejší produkt jeho extatického spojení s duší a stavu vysokého vědomí. Tak se člověk ukotví ve svém středu a žije svou blaženost, nezávislou na vnějších okolnostech.
A právě ta prožitá jednota a celistvost probuzeného člověka je bodem přitažlivosti, který způsobuje, že i v reálném fyzickém životě přichází dokonalá odezva v podobě ideálního partnera. Přichází ve chvíli složené zkoušky z vnitřní celistvosti. A to je obávaná a pro svět náročná zkouška, ale její zvládnutí je zdrojem trvalé blaženosti.

Jediná potřebná věc

Nalezením úzké životní cesty vedoucí k věčnému životu, získáte mnohem více než to, co jste hledali ve všech vnějších cestách. Pokud to pochopíte do morku kostí, zvítězili jste nad tímto světem jako Kristus a ocitli jste se v blaženosti Boží náruče. Prožíváte kristovské vědomí. Neštěstí, slabost a bolest vás budou navštěvovat tak dlouho, dokud je ještě potřebujete jako iniciátory růstu. Jinak řečeno, pokud stále provázejí váš život, víte, že ještě plně nestojíte ve Skutečnosti. Nicméně si velmi silně pamatujete okamžiky, kdy jste se v blaženosti přítomného okamžiku ocitli. Plně si uvědomte, čím ta blaženost byla způsobena. Byla způsobena koncentrací vašeho ducha do vašeho středu. Byli jste v sobě a ne rozptýlení a najednou, jako by se protrhla veškerá mlha a temnota a váš svět se stal zalitým zářivým sluncem. Postavili jste se do Slunce Skutečnosti. Vaše vědomí bylo silné a koncentrované na přítomnost. Cítili jste lehkost bytí a uvolněnost, spojenou s bystrostí, přítomností a radostí. Najednou se všechny vaše dřívější problémy staly snadnými a vyřešili jste během okamžiku to, co vás tížilo už měsíce. To je tím, že jste otevřeli cestu vašemu božství, vaší životní síle v podobě jednoho koncentrovaného životního proudu. Vnitřní cestou. Prožíváte plně sami sebe, každou buňku v těle a jste u všeho, co děláte, přítomni mnohem silnějším způsobem, než tomu bylo kdy dříve. Ano. V této chvíli jste se mohli cítit neobyčejně mocní, svobodní, radostní, lehcí a vyrovnaní. Dokud vás to neopustilo a marně jste to znova nehledali. Nezoufejte však. Stačí jen plně si uvědomit, v čem váš božský stav blaženosti spočíval. Nikdo vám to nikdy nemůže vzít. Veškeré své štěstí máte obrazně ve svých rukou, spíše uvnitř sebe. Nikdy ne vně sebe. Vždycky jste byli dokonalou božskou podstatou, jiskrou božství, či perlou, která přebývá uvnitř vás. To pouze programy vaší mysli vám k tomu zamezily přístup. Vaše naprogramování, přebrané z mainstreamu, vystavělo kamennou hradbu kolem vašeho božství. A vy tu hradbu můžete zbořit jen tím, když si naplno uvědomíte, že vše je jinak, než tvrdí svět. Síla vašeho vědomí to boří. Uvědomte si, že mystici starověku i současnosti mají pravdu, která vás směřuje do jediné existující Skutečnosti přítomného, věčného okamžiku. Proberte se tím do věčného života, když svým vědomím postupně vystoupáte nad iluzi hmoty, iluzi, času i iluzi prostoru. Tyto hradby vás držely v zajetí, dokud jste to ke svému vývoji potřebovali. Vy kdo to už nepotřebujete, uslyšíte tento hlas a vyjdete ze zajetí světa úzkou cestou a spočinete v nejvnitřnější místnosti svého srdce. Cesta ze zajetí byla v tomto čase otevřena a je vám silně pomáháno zesilujícími energiemi, abyste dokázali překonat zajetí iluze.

Praktická cesta dovnitř

Pokud vaše mysl zcela přijme uvědomění o důležitosti vnitřní cesty, máte již napůl vyhráno. Při každé příležitosti pak budete podvědomě hledat možnosti, jak zažít krásu svatosti a lehkosti bytí, přebývající ve vašem duchu. Máte na výběr. Můžete životem chodit stále obtěžkáni vinou, negativními pocity, lpěním, anebo si můžete dopřát očistnou koupel ducha, kdykoliv bude vhodná chvilka.
Na naší každodenní životní cestě se na nás nabalují zátěže. Manipulace, obviňování, agresivita, stres, malomyslnost, chudoba a nemoc. To jsou výtvory člověka. Je to bláto, do kterého každý den zpravidla musíme šlápnout, pokud se pohybujeme mezi lidmi. Veškerá tato špína na nás alespoň částečně ulpívá, pokud jsme se ještě nenaučili být dokonale ve Skutečnosti. Naše mysl přebírá toto všudypřítomné znečištění ducha a aplikuje to na naši duši. Naše duše je pak denně obtížena výčitkami, vinou, pocitem méněcennosti, či pocitem přetížení. Máme svobodnou volbu, jestli se v tom marasdu budeme utápět, nebo jestli se naučíme zcela to ze sebe smýt. Pokud budeme manipulaci okolí věřit, bude se nás stále držet. Pokud nám bude záležet na hmotných výhodách či na postech a poctách od lidí, či na majetku, bude na nás ulpívat stále jejich nečistota. Způsob jak to umýt je odevzdat vše, co k nám nepatří Bohu. Odevzdejte všechno lpění a staňte se nezainteresovaným účastníkem hry. Pokud jste kolemjdoucí, netrápíte se tím, jak se na vás dívají a co o vás říkají, protože vám na tom nezáleží. Nepotřebujete chválu od lidí, nepotřebujete jejich obdiv ani jejich uznání. Všechna vaše prosperita a blaženost vychází ze Zdroje života. Ne od lidí, ale maximálně tak skrze některé lidi. Denně se zaměřujete na to, co musíte vykonat toho dne a děláte to, jak nejlépe dovedete. Pak za tím zavřete dveře a vstoupíte do plného bytí, které je jedinou nepomíjející Skutečností.
Denně se díváte skrze svět a neulpíváte na něm, i když v něm žijete. To vám pomůže zcela se od nečistoty oddělit a vnímat pouze průzračnou čistotu vaší upřímnosti a ryzosti spočívající v Podstatě života.
Ryzí čistota je svatostí božství a přebývá ve vašem nitru. Vaším odevzdáním a otevřením se, k ní nalézáte přístup. Když se nestydíte ukázat se zcela nazí a s prázdnýma rukama před svým Bohem, On vás obejme a pocítíte, že je živý, je s vámi a miluje vás. Je Otcem, který vyhlíží každého marnotratného syna, kdy už pochopí pomíjející slávu světa a zavrhne svět. Denně tak zavrhujte svět a skákejte do náruče Lásce. Svému Otci, který o vás pečuje. Uděláte to, ve chvílích volna, kdy se můžete pohroužit pozorností do svého nitra. Vnímejte jen svůj dech, kterým vdechujete Lásku. Najděte si nejlepší místo na relaxaci, jako to umí váš pejsek a stejně jako on se zcela uvolněte. Propusťte všechno napětí, které ve vás je a vnímejte svůj dech. Uvědomujte si, jak vás prostupuje hluboce dovnitř, a jen buďte. Pozorujte svůj dech a vnímejte ho hluboko uvnitř sebe. Prochází do vašich nejvnitřnějších místností. Buďte jen vy s vaším dechem. Je nositelem vašeho ducha, čili energie. Buďte s ním a on se velmi zklidní. Zůstane téměř stacionárním ve vašem středu. Pozorujte ho a vaše mysl se zcela uklidní, zpřítomní. Vnímejte přítomnost každé buňky svého těla a prožijte jejich uvolnění, jak jen to jde. Když se dokážete od okolí zcela oprostit, maximálně se zpřítomníte a zastavíte každou činnost. Vše omezíte jen na vnímání svého dechu ve svém středu a svého přítomného přebývání. Vaše mysl se pročistí a zastaví, dokud nevstoupíte do prostoru za myšlením...
Pro tento svět se tak stanete neatraktivní, možná podivíni, kteří mají svůj vlastní svět. Budete pro ně jako vzduch. Budou mít možná dojem, že se vyhýbáte skutečnému životu, jste moc vážní a neumíte se bavit. Oni totiž nemohou pochopit, že je to přesně naopak. Že ti, co jsou probuzení, unikají temnotě hmoty do Světla ducha. Že probuzení propouští bláto světa temnoty a stávají se součástí čistého Světla Lásky.

Odevzdání se Lásce

Láska je energií Skutečnosti, kterou nemůže vytvářet lidská mysl ani srdce. Nejde totiž o vytváření. Láska je Bůh a velikost a slávu Boží nikdy nemůžete vytvořit. Lásce se můžete jen opravdově otevřít, či odevzdat. Teprve mysl, která přijala plnou důvěru v Moc, která nás řídí, a srdce, které se plně vzdalo lákadel světa, bytostně touží po ryzosti, opravdovosti a vznešenosti, mohou najít nejsvětější místnost vaší duše. Ponořte se do své největší opravdovosti a hloubky, kterou v sobě dokážete nalézt, a ony vás dovedou na místo uvnitř vás samotných, kde žije Láska. Pokaždé, když cítíte, že na vás ulpívá špína světa, že jste jí znechuceni v mysli, či v srdci, obraťte pozornost do svého středu. Pozorujte dech, kterým je energie Lásky spojena s vaším tělem, a zůstaňte uvnitř sebe v tom nejhlubším zklidnění, kdy se vaše mysl téměř zastaví a ustoupí do pozadí. Setrvávejte uvnitř v přítomném bezčasovém bytí. Pozorujte, jak se u toho uvolňuje každá nejmenší součást vašeho těla a jak se vaše tělo naplňuje energií. Vaše mysl srdce a dech vstupují spolu do jednoty. Koherence všech vibrací vašeho těla nabude na síle a vzájemně se sečtou. Už se neruší. Nevzdávejte to, dokud nepocítíte obrovský příval energie a průzračně čistého a bystrého myšlení a lehkosti. To jste vstoupili do své nejvnitřnější místnosti a Bůh vás objal v náručí. Pocítíte obrovskou celistvost. Vaše vědomí v té chvíli učiní kvantový skok a pocítíte moc a energii Lásky. Váš duch spočívá na jednom místě. Ve vašem středu. Už není rozptýlený po okolí a mysl už vás neruší. Máte ji plně pod kontrolou a jste jejími pány. Postupem času se to bude pomalu prohlubovat, až v tom nakonec dokážete setrvávat i při jakémkoliv každodenním dění, nejen v klidu osamocení.

Boží náruč již znáš

Jakmile si jednou prožijete vstup do Boží náruče, přiblížíte se Bohu a vnímáte, že je živý a je stále s vámi. Tohoto vědomí však nikdy nedocílíte snahou ega vytvořit lásku. Nikdy toho stavu nedosáhnete umělými úsměvy a vnější sladkostí, či uhlazeností. Nikdy se tam trvale nedostanete, když budete křepčit, abyste se napojili na energii lásky. Můžete snad zažít vzdálený dotek, ale do opravdové Lásky, která vám podlomí kolena, naplno vstoupíte jedině, když budete naprosto vážní a opravdoví, jako v těch nejzásadnějších okamžicích vašeho života, kdy z vás spadly jakékoliv masky a falešné identity, kterými se identifikujete vůči tomuto světu. Někdo tomu říká propustit ego… Vzpomeňte si, kým jste se stali, když jste zjistili, že je vše, na čem vám záleželo, nenávratně ztraceno? Zvážněli jste, když jste uslyšeli strašnou diagnózu, anebo zradu, či úmrtí milovaného člověka. Najednou jste se chvíli ocitli mimo tento svět. Polila vás horkost, zaplavily vás neřízené pocity a všechny nahromaděné emoce propukly v gejzír slz. Když se vše odplavilo, tak vás náhle zachvátila obrovská úleva, že už není žádný důvod ke stresu. Vše je rozhodnuto a vy jste zůstali jen sami se sebou, odděleni od předmětu lpění. Okolní svět zmizel v mlze a jediné, co jste vnímali, byl váš dech a vaše třesoucí se ruce. Nevnímali jste nic z toho, co se vám snažili říct, ale prožívali jste velmi hluboce své nitro. V uších jste slyšeli ohlušující tlukot srdce a hučení proudu krve v žilách. To byla Boží náruč, které jste se otevřeli, když jste propustili všechno lpění a emoční zátěž, kterou to ve vás nahromadilo. Když jste najednou ztratili, vše, co jste si s sebou úzkostlivě nesli životem a vůbec jste netušili, že předmět vašeho lpění je vaše zátěž a ne vaše skutečné štěstí. Propustili jste iluzorní, domnělé a pomíjivé štěstí a vzápětí jste pocítili štěstí věčné, vycházející z vaší podstaty a ne z okolí. Štěstí věčného života prožijete až ve chvíli, kdy všechnu zátěž propustíte a zůstanete ve svém vědomí jen sami se sebou. A tehdy si můžete uvědomit, že to štěstí je zcela na vaší volbě. Závisí jen na tom, jestli dokážete obětovat tento svět. Když obětujete všechnu závislost na světě, vstoupíte do věčného bytí v Lásce a vstoupili jste tím do vnitřní bezpečné komnaty, kde je vše průzračné a svaté. Budete zcela jistě vědět, že ať se stane cokoliv ve vnějším světě, vy budete v objetí Lásky. Přijmete a smíříte se čímkoliv, když prožíváte proud tepla a čistoty Lásky, vyvěrající z nitra. Bude vám dobře, kdekoliv jste, i když se svět bude zmítat v panice, útěku a v hrůze ze smrti. Tím složíte svou maturitu pro tyto dny konce starého systému. Není potřeba, abyste hned dokázali opustit svět. Stačí, když si alespoň někdy DOVOLÍTE vše propustit a jen být. Vše nechte být a vnímejte jen přítomný okamžik. Stačí, když připustíte, že tím nemarníte čas, ale vstupujete do bytí a otevíráte se Bohu. Nepociťujte provinění, když trávíte mnoho času jen tím, že prostě jste. Děláte to nejlepší, abyste objevili své spojení s Bohem. Plně si uvědomte, že váš neklid způsobuje vaše mysl, prostoupená šílenstvím západní civilizace, které stále říká: MUSÍŠ. Uvědomte si, že nemusíte vůbec nic…
Abyste toho dosáhli, byly vám všechny dřívější hříchy vymazány a byli jste posíleni na duchu, abyste dospěli do toho správného vědomí. Vaše maturita není o tom, kým jste ve své profesi, či poslání, ale o tom, jak vznešeným člověkem se umíte stát při čemkoliv, co musíte plnit v jakékoliv své životní roli.