Kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje

Z Ježíšova učení, které se dochovalo do dnešní doby, známe všichni znázornění o dvou cestách. Jedna je široká a prostorná a jde po ní většina, zatím co druhá je úzká a stísněná a málokdo ji nalézá. Dle této svobodné volby volí také duše člověka. Každá si již zvolila směr cesty, který rezonuje s jejím osobním nastavením. Každý, kdo se ocitne na rozcestí, vždy musí zvolit jen jednu z variant. Tak jako má mince pouze dvě strany, tak si duše volí buď vnitřního Krista, anebo tento svět. Dramatické události dnešní doby vedou každého jednotlivce, aby se vydal jednou z dvou možných cest. Kdo si volí vnitřní celistvost, lásku, harmonii a vnitřní mír buduje. Každý, kdo volí jinak, rozptyluje. I člověk sám má dvě hlavní úrovně. Duši a tělo. A duše je vedená buď Božím duchem, anebo tělem. Co duše zvolila, tělo postupně přijme a vykoná.

Široká a prostorná cesta

Na široké a prostorné cestě si duše volí nekomplikovaný hmotný život. Žije pouze v úrovni tělesné. Jde s davem a nehledá vyšší cíle. Neptá se po hlubší podstatě života. Stačí jí, že může nakupovat, konzumovat, cestovat, či vlastnit věci. Je to totéž, jako když vidíte pouze výsledky, bez ohledu na prostředky, kterými je dosahujete. Jako manažerský styl plantážníka, zaměřeného pouze na výsledky, ale přehlížející životní potřeby podřízeného.
Duše uvězněná v hledisku vnímání hrubo-hmotného světa jako jediné existující reality, je jako vědec akceptující pouze newtonovské zákony mechaniky, který si zacpává uši před tajemnou kvantovou provázaností částic a vědomím, které podmiňuje existenci hmotného světa. Zřejmé duchovní závěry plynoucí z poctivé vědy jsou zapovězeným tématem, pokud nechcete být vyloučen z řad oficiálního vědeckého proudu.
Na široké cestě jste unášeni proudem nízkého tělesného vědomí, ukotveného ve hmotě. Z médií, školství, zdravotnictví, reklam či převažující filmové produkce se na nás proud tohoto vědomí denně řítí. Zaplavuje nás a ovlivňuje neviditelným působením. Jedná se o ducha tohoto světa ovládaného ďáblem. Jeho cílem je ukotvit lidstvo ve spánku nevědomosti. Povrchní hmotný náhled na život včetně všech náboženských systémů jsou jeho nástrojem, jak způsobit, že si oblíbíte širokou cestu. Na ní přece máte tolik možností, tolik směrů, tolik „svobody“. To, co se však jeví jako svoboda, je ve skutečnosti vězením duše. Duše je svým nastavením uzamčena ve vědomí, které umožní vše, jen ne cestu života. Na této cestě odevzdáváte svou energii ďáblovu systému, protože cokoliv, co děláte a za co vás plácají po zádech je rozptylování. Odevzdáváte totiž energii systému, institucím, procesům a vůdcům, kteří neznají cestu věčného života. Ďábel se raduje, jak jsou lidé hrdí na technologický pokrok, ale ti vnímaví dávno upozorňují, že se svět řítí tímto způsobem do záhuby a další vývoj civilizace touto cestou je neudržitelný.
Duch světa oslepil člověka natolik, že si neuvědomuje, že nic vnějšího ho nepřivede k lásce a harmonii, kterou každý, bez vyjímky, hledá. Kdo hledá ve světě, kdekoliv kolem sebe štěstí, ten je připoutaný provazy ve vězení krysího závodu. Nikdy nekončící proud potřeb, vede k nikdy nenaplněné touze po hlubokém vnitřním míru. Stálé vyhlížení světlé budoucnosti, která konečně přinese ten toužený blahobyt a štěstí je stálou projekcí vědomí mimo přítomný okamžik, do budoucnosti. Je to odevzdávání energie něčemu, co tu ještě není, ale mělo by tu být a když to konečně přijde, tak to opět nestačí. Opět nebyl žár touhy na dlouho uspokojen a už hoří zase.
Dle Ježíšových slov vede široká a prostorná cesta do záhuby. Neprobudit se včas ze spánku a důvěřovat systému včetně náboženství vede lidstvo hromadně do záhuby. Kdo se drží světa a systému, který se potápí, ten bude potopen spolu s ním. Kdo důvěřuje vedení Titaniku, není mu to nic platné, pokud se včas neprobudí a nezruší cestu, dokud to ještě jde.

Úzká a stísněná cesta

Úzká a stísněná cesta vede k životu. Přesněji řečeno do života věčného. Z pohledu tělesného však působí jako úzká a stísněná. Co tím mělo být řečeno? Je to cesta asketismu a odříkání? Je to utrpení, které na ní zažíváte? Tak by to mohl vidět pouze člověk připoutaný k tomuto světu.
Na jedné straně je pravdou, že na úzké cestě se člověk vzdává celého světa a lpění na životě, podobně jako Kristus obětoval sám sebe. Ale na druhé straně se to nedá přirovnat k asketismu a nebo utrpení, protože je to jako s perlou vysoké hodnoty o které Ježíš také mluvil. Dokážete si představit obchodníka s perlami, jako asketu? Myslíte, že i když prodal všechny ostatní a nechal si pouze tu jednu, která má nejvyšší hodnotu, tak trpí jako asketa? V žádném případě. Objevil totiž poklad nejvyšší hodnoty a z něj se natolik raduje, že nemá již potřebu hledat nic jiného. Stejné je to s člověkem, který se spojil s duchem v sobě samém. Takový člověk nalezl božství uvnitř sebe sama. Pochopil, že vnitřní prožitek lásky, míru, přítomného bytí, a bezčasového naplněného a překypujícího okamžiku je ta věčnost, kterou dříve hledal mimo sebe. Takový člověk nalezl Boha, když před tím hluboce prožil a uvědomil si, pomíjivost všech cest světa. Utrpení plyne z toho, když hledáte spásu v lidech, věcech, bozích, vůdcích a filosofiích tohoto světa. Toto utrpení přiměje člověka, aby si uvědomil, že jsou to bezcenné a pomíjející poklady. Až když se všeho ve světě vnitřně vzdáte tak, že už nebudete lpět na ničem z toho a budete to považovat za smetí bezcenné hodnoty, zastavíte se a svou pozornost ukotvíte v bezčasovém přítomném bytí, spočívajícím ve vašem středu, pak se ve vás rozhoří naplňující oheň lásky. Zaplaví vás vnitřní klid a mír a vy najednou budete s jistotou vědět, že přišlo vše, po čem jste kdy toužili a co jste kdy hledali. Díky tomu zážitku vnitřního žáru ducha pochopíte najednou slova o perle nejvyšší hodnoty a bytostně si uvědomíte, že jste zažili dotek Boha, ve kterém je veškeré naplnění.

Objevení úzké cesty však čeká na vaše vnitřní hluboké uvědomění, prohlédnutí iluze, kterou je svět a nelpění na ničem v něm. Když to učiníte, zvítězíte. Na vnější tělesné úrovni se zdánlivě nic nezmění. Nemusíte prodávat žádný majetek a nemusíte přestat chodit do zaměstnání. Ale uvnitř se proměníte a začínáte prožívat život jinak. Nepřipoutaně. Nosíte si v sobě své božství, kterého jste si od této chvíle vědomi, a svět vám již nemůže nabídnout nic více, než už vlastníte. Ať děláte cokoliv, stále prožíváte na pozadí všeho dění, to božské uvědomění své hluboké podstaty, která je s vámi spojena. Prožíváte božství hlubokým vědomím „já jsem“, které je s vámi stále přítomno. Nic, co děláte ve světě, už vás úplně a na dlouho nepohltí natolik, abyste neprožívali hluboce své přítomné bytí. Jednoho dne totiž ve vás vzklíčilo hořčičné semínko, které roste do podoby obrovského stromu, který je útočištěm mnoha ptáků. A to je další z Kristova podobenství o království. Čím déle totiž žijete duchem, tím silnější a uspokojivější prožitek máte. Vstoupili jste totiž do Božího království. Od té doby žijete s Bohem. Spojili jste se se zárodkem ducha, který je ve vaší duši a ten začal růst do mohutné a majestátní podoby. Postupně se od té doby proměňujete.

Boží království ve vás

Ježíš říkal svým posluchačům, aby nehledali Boží království tělesnýma očima. Říkal, že nepřichází se zarážející nápadností, aby na něj někdo upozornil, jako na fyzické město. Naopak. Ježíš říkal svým posluchačům, že to království je uvnitř nich. Roste pro svět zdánlivě nepozorovaně, pomalu, jako když roste hořčičné semínko. Vědomí božství uvnitř člověka, se kterým se spojí je silnou transformační a naplňující silou. Promění člověka do božské podoby a skupina lidí, probuzených a vedených duchem, pak promění ducha společnosti.

Vědomí proměněné společnosti pak postupně promění planetu Zemi ve skutečný ráj a Boží království na Zemi. K tomu má sloužit následujících tisíc let lidského vývoje. Ještě před tím nás však čeká sedm let soužení, které popisuje biblická kniha Zjevení Janovo, kdy staré energie brání nově přicházející transformaci a planeta, která vstupuje do nové energie, vylučuje vše, co jí škodí a nepatří do nového světa, podporovaného láskou. Ďábel si je vědom, že má již jen krátké časové období a tak zesiluje svůj odpor, zatím co duch Nové Země se již narodil a to díky tomu, že je na Zemi dostatek jedinců, kteří ho podporují.

Dvě roviny žití

Duchem vedený člověk v sobě objevil nový rozměr. Novou rovinu bytí, ve které se odehrává jeho život. Na povrchu žije svůj tělesný život, ale uvnitř stále s sebou nosí „skutečný život“. Nové energie, podporující novou éru lidstva proměňují vše. Od planety, po sdílené vědomí lidstva. Člověk vstupující na novou Zemi proměňuje své vědomí, jak jeho duch roste. Stále více se odpoutává od jakéhokoliv lpění na tělesném a těžiště jeho života se přesouvá do ducha. To tělesné a duchovní není oddělené, ale harmonicky propojené s tím původním, tělesným. Nové vědomí však novému člověku jasně ukazuje, že zdrojem jeho života, štěstí, harmonie i naplnění je přebývání v duchu, nikoliv v těle. Tak se Bůh uvnitř člověka stává každému vším. A umět to naplno žít, se bude lidstvo učit následujících tisíc let, kdy na Zemi již bude panovat Boží království, nikoliv ďábel.
Již dříve jsme vstupování do ducha v našich článcích popsali jako objevení cesty dovnitř. Nový rozměr s póly dovnitř a ven. Transformovaný člověk tak dokáže žít v obou existujících rovinách. V duchovní, ale i v tělesné. To je skutečný smysl slov apoštola Pavla.

Člověk na osobní úrovni prochází kontinuální pomalou proměnou, která se dá přirovnat k růstu rostliny. Žádná velká proměna se v přírodě obvykle neděje náhle. Sama příroda nás vyučuje o Božím díle, že prochází pomalou, postupnou, až neznatelnou proměnou. Stejně tak v duchem vedeném člověku pomalu ustupuje vnější, tělesná rovina vnímání na úkor vnitřní, duchovní roviny bytí. Jazýček pomyslných vah, tak po malých krocích proměňuje vědomí, až jednoho dne převáží to duchovní nad tělesným. Obě roviny jsou jako spojené nádoby. Jedno převažuje na úkor toho druhého.

Propojenost dvou rovin bytí člověka, vnitřní a vnější, by se dalo připodobnit k propojenosti časoprostoru. Ten bývá nazýván jako čtyřrozměrné, časoprostorové kontinuum. Tři rozměry prostoru a jeden rozměr času spolu tvoří jeden vzájemně propojený celek. Pojem zvaný dilatace času, pak podle Einsteinovy teorie relativity způsobuje zkracování času, z hlediska pozorovatele, který pozoruje objekt se zvyšující se rychlostí v prostoru. Tento jev je prokazatelný a provázaný s transformací lidského vědomí, které vstupuje do věčnosti. Objekt, limitně se blížící rychlosti světla se vůči pozorovateli na Zemi limitně blíží věčnosti. Duše, zvyšující své vibrace spěje k životu věčnému.

 

Věčný život

Vstupem do duchovní roviny bytí dochází k transformaci vědomí. Skutečná příčina lidského stárnutí a smrti je vědcům neznámá. Dokážou důkladně popsat zkracování telomer na koncích chromozomů DNA, jako příčinu umírání, ale proč k němu dochází, nemohou vědět. Příčina vychází z nehmotné duše člověka, kterou neuznávají. Umírání vychází z úrovně vědomí, ve kterém se duše nachází. Dokud je vědomí spoutané tělesností, dědí osud hmoty, kterým je rozpad. Pokud vědomí lidstva věří, že jsou jen hmotou, která umírá, pak se jim děje podle jejich přesvědčení. Pokud by se vědomí člověka přesunulo plně do ducha, pak by duch oživoval tělo stále, telomery by se nezkracovaly a člověk by jednoduše mohl žít věčným životem, jak to nacházíme mnohokrát slíbené v Bibli.
Změna lidského vědomí, kterou podporují nové energie, povede k tomu, že se lidské vědomí bude stále více přiklánět k vnitřní rovině života a tím spočine v Bohu. Čím více pak člověk spočine v Bohu, což je totéž jako spočinutí ve vnitřním božství, či v přítomném okamžiku, či spočinutí v Lásce, tím více pak bude jeho tělo schopno delšího života, dokud nedosáhne věčnosti. A to je smysl biblických vět o tom, že lidstvo bude po tisíc let přiváděno k dokonalosti a životu věčnému. Ve skutečnosti tak bude lidstvo postupně opouštět iluzi, která spočívá v připoutanosti k hmotě a přidrží se své skutečné podstaty, kterou si postupně naplno uvědomí, až dospěje k objevení svého božství, které spočívalo vždy uvnitř v podobě latentního zárodku a čekalo, kdy bude objeveno a zúročeno. V biblické knize Zjevení Janovo, je toto tisícileté období popsáno jako ožití mrtvých.

Otevření dveří ovčince

Možná si kladete otázku, jak je možné, aby na Zemi existovaly současně dvě paralelní reality? Umírající se svět 3D a nový svět 4D? Odpověď je v podstatě jednoduchá. Dokud na Zemi existují lidé na různých úrovních vědomí, existují také různé reality, ve kterých žijí. Druhým, oku neviditelným, příchodem Krista se mění sdílené vědomí na planetě. Doposud tu existovalo převažující vědomí lidstva řízené ďáblem. Ďábel tak byl panovníkem světa, který byl Kristem přemožen již v prvním století a otevřel dveře do Božího ovčince. Jen výjimečně se pak v následujícím období podařilo některým lidem vědomí ďábla překonat a vstoupit do vyšší reality. Příchodem Krista se znovu otevřela brána do vyššího vědomí. Tím je kristovské vědomí přítomné, blíže lidem a mnohem dostupnější. Do Božího ovčince je možné vstoupit pouze skrze dveře ovčince, kterým je Kristus. Čili skrze kristovské vědomí, což znamená totéž, jako skrze Krista.

Duchem vedení jedinci jsou podporování Kristem, aby dokončili proměnu svého vědomí i svých těl a to současně s proměnou Země. Ne Zemi tak začíná růst národ nového světa, který bude prospívat a udržovat božské vědomí na planetě. Tento národ tu po nějakou dobu bude existovat společně s těmi, kdo se drží starého systému. Mezi těmito skupinami bude viditelný rozdíl, který pozornému pozorovateli neunikne.
Zatím co synové království budou v čase soužení prospívat, mládnout a sílit, ostatní budou zažívat soužení, když se jim postupně zhroutí vše, pro co žijí a k čemu jsou tu připoutaní. Jistoty v podobě, finančního zabezpečení, sociálních výhod, či zaměstnání budou silně otřeseny. Země bude procházet změnami klimatu, novým rozdělením kontinentů, zhroucením finančního systému, zhroucením současných náboženství a politiky. Spravedliví se stanou viditelně jiní a budou zářit jako zlaté klasy pšenice, dle slov evangelií a také dle proroctví Daniela.

Prostoročas a časoprostor

Autor knihy Probuďte své božství , Dr.Joe Dispenza ve své knize uvádí nádherný popis dvou světů a realit, mezi kterými máme na výběr. Pro popis obou lidských rovin používá pojmy prostoročas a časoprostor. To co nazýváme v našich článcích vnější, tělesnou rovinou, popisuje jako prostoročas. A to proto, že pokud naše vědomí má nízké vibrace, ulpívá na tělesnosti a plně prožívá okolí svými tělesnými smysly a s vědomím lineárního času. Člověk se tak vnímá jako oddělený od vnějšího světa, lidí i míst. Minulost, přítomnost i budoucnost prožívá odděleně. Plné stádium tělesnosti vede ke lpění, k dojmu, že naše okolnosti jsou nezávislé na nás a my jsme jejich obětí. Tělesné vědomí vede k umírání, nemocem, nespokojenosti a vnitřní necelistvosti. Bible to nazývá stav nedokonalosti. V prostoročasu se nedokážeme vymanit z jiného vnímání, než z vnímání prostoru udaného délkou, výškou, šířkou a časem. Jemno-hmotnou realitu nevnímáme. Prostor vesmíru je pak pro nás nekonečným a nedosažitelným.

Časoprostor je pak naše vnitřní rovina bytí. Je to nemateriální rozměr bytosti a reality obecně. To, co se tělesnému vnímání jeví jako neskutečné a nereálné, je ve skutečnosti věčné a nesmrtelné a jediné důležité. Zatím co hmotný svět je koncovým bodem reality, jinak řečeno dnem reality člověka, časoprostor je prvotní příčinou dění ve světě materiálním. Vstup do tohoto světa je možný skrze netělesné vnímání, které prožíváme například v momentech absolutního přítomného okamžiku. Do něj se dostáváme v okamžicích zvaných jako flow. Při vrcholném zaujetí vášní pro sport, krásu, tvoření, či při zamilování nebo při meditaci. To jsou chvíle, kdy zapomeneme na čas a jsme plně pohrouženi přítomným děním. Čas se pro nás na chvíli zastaví. Prožíváme svou vnitřní podstatu, byť jen na krátký okamžik. Ten, kdo se odpoutá od hmotného světa a najde vnitřní cestu k přítomnému okamžiku v bytí, zažije transcendentální zážitky jiné a nevyslovitelně krásnější duchovní reality. Nalezl tak jedinou potřebnou věc a perlu nejvyšší hodnoty, o které mluvil Ježíš. Obrazně se tak člověk odrazí ode dna a stoupá k Bohu, do reality plné krásy a lásky, po které touží a ze které pochází. Svět forem, se tím postupně přelévá do světa bez forem a bez omezení časem.
Přechod člověka od prostoročasu k časoprostoru je ve skutečnosti proměnou jeho vědomí, která se odehrává v jeho duši a je pro vnější svět krátkodobě nepozorovatelná. Biblicky je to přechod od nedokonalosti k dokonalosti a ze smrti, do života. Mysticky jde o přechod od necelistvosti k celistvosti, či přechod ze spánku nevědomosti do bdělosti božství.

Přechod člověka je od nižšího vědomí, či formy bytí, k vyššímu vědomí. V časoprostoru už nejste odděleni od minulosti, ani budoucnosti, ani od různých forem života, či od různých realit. Časoprostor je věčností, ve které existují všechny časy, místa i reality současně a přecházíte mezi nimi myšlenkou. Je to místo Jednoty s Bohem, které nezná hmotné limity. Je to místo existence všech možností, dimenzí a realit, které si umíme či neumíme představit a to v kterémkoliv čase, kdykoliv, neomezeně. V hmotném prostoročasu jste uvězněni limity tělesnosti. Vzdáleností, linearitou času a odděleností od všeho a všech. Zažíváte v něm duální charakter reality, která vám umožňuje rozlišovat mezi póly. Je to dno, na které jste se rozhodli sestoupit jako bohové, abyste prožili bytostné uvědomění každé jednotlivé součásti božské plnosti. Poznali jste bolest, odloučení, nenávist ve srovnání s láskou, harmonií a jednotou. Jste dušemi, které si v prostoročase osahali aspekty odloučení od Boha a pro tento účel existuje veškeré trní a bodláčí, kterým se musíte prodírat a které v souhrnu nazýváme ďáblem. Přišel však čas vašeho hlubokého uvědomění, které v sobě rodí touhu po domově Lásky. Touhu po Bohu. Vaše svobodná volba je měřítkem vaší zralosti duše. Cesta, pro kterou se rozhodnete, je zrcadlem vaší duše. Jste li vyčerpaní tímto systémem, jste-li vyprahlí, jste-li zkoušení, jste-li hladoví, budete nasyceni, budete utěšeni, a vstoupíte do království Božího. Kdo uzrál, existuje v něm neutuchající touha hledat Lásku. Kdo klepe, bude mu otevřeno, kdo hledá, nalezne a kdo upřímně volá, bude vyslyšen.

Poučení od květin

Nové svitky, Aurum luttiny, zvané též mylně Voynichovým rukopisem, které v tomto článku citujeme, poukazují na těžké období lidstva v letech 2021-2028. Přechod věků, ve kterém žijeme, je přechodem velkého soužení. Je bitvou o bezpečnost na planetě ústící v biblický armagedon. Očekávaná doba změny přišla a každý potřebuje slyšet nejen příčinu dění, ale především cestu k záchraně. Věřte, že spočívá v nalezení vnitřního pokladu v sobě samém a odevzdání se tím Bohu v plné důvěře. Svědčí o tom text samotného rukopisu, k němuž nám byl dán klíč.

Člověk by měl pochopit, že květina mu může ukázat, co to je bytí v přítomném okamžiku a jak nechat Boha vést vaše kroky v plné důvěře. Ačkoli jsou slova nového písma ve staročeštině, pokud se pozorně začtete, uslyšíte slova života. Tak jako květina napojená na svůj Zdroj života ví, co potřebuje k přežití, oč více ochrany dostanete vy, kdo jste Božími dětmi. Úzkost v srdci a útěk bude provázet ty jedince, kdo sami neotevřeli své srdce pro Pána. Úzkost je jako zábrana pro ducha. Tak se člověk může vyhladovět sám, pokud jeho pozornost a naděje ulpívá ve světě.

I planeta Země současně rozkvétá jako květ, zatím co to staré umírá a odchází.

A v této době současně i lidská těla těch, kdo jsou na správné cestě, kdo vstoupili do svých vnitřních místností v přítomném bytí, procházejí změnou genetiky, proměnou svého těla pro nový svět. Ti, kdo spočinou v ochraně a klidu vnitřního božství, jsou na úzké cestě k životu, odpojení od světa a spojení s Pánem skrze svá energetická centra. A této přeměně se snaží archontský svět zabránit svou vakcínou. Pod záminkou všeobecné bezpečnosti na nás vyvíjí nátlak, abychom podlehli. Nemá zájem o nový božský svět. Chce otroky, které bude využívat a živit se jejich energií, jako tomu bylo doposud.
Probuzený člověk, na úzké cestě života, zažije veškerou ochranu, útočiště i vnitřní mír, který bude pramenit z nitra člověka. Od Pána skrze vnitřní cestu srdce.

Široká a prostorná cesta je pro ty, kdo jsou připoutaní ke světu. Ti si budou připadat jako nazí a podvedení, či okradení. Propast mezi těmi kdo jdou po úzké cestě a ožili, a mezi těmi, kdo kráčí po cestě široké, se bude nadále zvětšovat. Prosíme, zvolte si tu správnou z cest. Cestu srdce.