Období konce školního roku je nabité zkouškami. A ještě náročnější to je, když člověk završuje delší vzdělávací cyklus svého života. V období maturitní zkoušky se dovršuje asi třináctiletý vzdělávací běh a to může být zdrojem velkých obav. Prokazuje se totiž souhrn znalostí, které žák nastřádal postupně v kratších školních obdobích. Na počátku byly léta, kdy se učil číst, psát a počítat a později násobit, dělit, či odmocňovat. Po úspěšné maturitě, už člověk může dělat samostatné krůčky a dosáhnout vyššího stupně porozumění ve vyšším vzdělávání, anebo vyšší samostatnosti ve škole praktického života.

Účel zvěrokruhu

Lidské duše, procházejí také podobnými vývojovými obdobími, řízenými astrologickými vlivy zvěrokruhu. Inkarnují se na Zemi opakovaně, aby prošli všemi obdobími různých energetických vlivů, způsobených měnícími se konstelacemi. Jako by byly uvrženy do různě dravých vod a byly ponechány, ať se naučí plavat. Jako by byly vhozeny do bubnu automatické pračky, která je důkladně promáčí, důkladně umyje a důkladně vyždímá. Tento mechanismus je plně v moci ďábla, nebo-li archontů, popisovaných v písmech jako neviditelné mocnosti.
V kontextu lidské duše uprostřed hmotného vesmíru, jde o obrovskou směsici energetických vlivů uspořádaných ve fraktálové struktuře. V rámci měsíčního cyklu dochází asi po 29,5 dnech k působení vlivu měsíční proměnlivé energie na duši i tělo člověka. Novolunní a úplněk jsou dva protipóly, ve kterých si můžeme všimnout neklidu, zvýšené nervozity, nespavosti, únavy a podobně. Měsíční cykly jsou způsobené otáčením Měsíce kolem planety Země. Současně s měsíčním cyklem probíhá podřízený cyklus čtyřiadvacetihodinového působení sluneční energie od nejvyššího denního svitu až po úplný západ slunce. Je to cyklus způsobený otáčením Země kolem své vlastní osy jedenkrát za 24 hodin. Současně s oběma předchozími cykly působí tento cyklus odvislý od rotace Země kolem slunce. Vlivem naklonění zemské osy zažíváme roční proměnlivé období s dvěma extrémy, kdy se nacházíme na místě nejvíce vzdáleném od Slunce, anebo na místě na Zemi, které je momentálně nejblíže působení energie Slunce. Tento cyklus rozdělujeme na dvanáct měsíčních fází, které se projevují na každém místě na Zemi různými charakteristickými rysy. Odtud dvanáct znamení zvěrokruhu, které ta období vyjadřují v různých energetických působeních. Celý cyklus cyklus trvá jeden rok, čili asi 365 dní.
Nadřazenou úrovní všech těchto cyklů je takzvaný Platónský rok, kdy průsečík zemské osy vůči nebeské ekliptice utvoří uzavřený okruh. Jde o uzavřený cyklus pohybu v prostoru, jako rotace Země vůči Slunci, akorát v nadřazené úrovni, kdy dochází k rotaci sluneční soustavy vůči ekliptice. Tento uzavřený cyklus trvá dle současného lidského měření přibližně 25 800 let. Rozděluje se také do dvanácti znamení zvěrokruhu, které reprezentují fáze energetického působení galaxie na sluneční soustavu.
Planeta Země se každým dnem i každou hodinou ocitá v odlišných energiích, protože celý vesmír je v pohybu. Pohybuje se nejen Země, Slunce, Sluneční soustava a galaxie Mléčná dráha, ale pohybují se také všechny ostatní tělesa ve vesmíru, planety a hvězdy, které máme v dosahu. To celé pak tvoří monstrózní orchestr energetických měnících se vlivů nebeských objektů, které rotují ve svých uzavřených oběžných drahách. Je to jako soukolí gigantického dokonale přesného orloje, jehož produktem je vývoj duší.
Zde astrologie nepochybně předčí současnou oficiální vědeckou doktrínu v porozumění, že vesmírný prostor není homogenní, ale rozděluje se na místa s odlišným energetickým působením, podobně jako fáze slunce odlišně působí na Zemi v průběhu dne. Proto každý den má svou odlišnou energetickou konstelaci. Fraktálová struktura, projevující se v celém stvoření nás může sama vyučovat o existenci mnoha nadřazených a vnořených úrovní existujících současně, které jako lidé, nikdy nebudeme schopni zjistit od začátku do konce. Rotace subatomárních částic kolem atomového jádra nás zase učí o uzavřeném koloběhu cyklů, projevující se v celém stvoření. Celé stvoření, které vidíme, nás vyučuje o rukopisu Božím, projevující se na mnoha úrovních současně, čili multidimenzionálně.
Doba, ve které se právě nacházíme je velmi zlomová a významná, protože lidstvo právě završilo Platónský rok a vstupuje do nové a vyšší fáze, vývoje. Žák, který složil maturitu, může dále pokračovat v odborné praxi života, nebo může pokračovat na vyšším stupni vzdělání v bakalářském studiu. Má na výběr, podobně, jako má na výběr plně osvobozená duše, jestli bude pomáhat na Zemi s dalším vývojem lidstva, nebo bude působit v Božím nebeském království Otce.

Očima univerzity bytí

„Byly popsány čtyři zvířetníkové éry ve své kvalitě i postupu. Jenom připomínám, že každá trvá 6.000 let a je složena ze 3 dvoutisícových dob. Každé toto šestitisíciletí nese svůj vliv, kterým působí na dění na planetě. Je to vliv : dostředivý, odstředivý, klidový a vzrušující (ohňový).“ Tytéž vlivy mají ještě dvoutisícileté doby a doplňují jimi ty základní, šestitisícileté.

Jak říkají astrologové, doba působení celého zvířetníku trvá 24.000 let (pozn. my v této knížce uvádíme 25.000 let). V této době se dvakrát postaví 6.000leté éry proti sobě a vytvoří velké krizové období. Jednou je to tehdy, když se na rozhraní proměny střetne doba klidová s dobou ohňovou. To jsou dva protipóly, dva protichůdné vlivy, které v přelomu doby se sráží. Podruhé přichází krizové období tehdy, když se mění doba dostředivá s dobou odstředivou. Opět se scházejí dva protipóly a jejich střetnutí postihuje nejen celkové dění na planetě, ale i myšlení lidí. Mění se způsob života, přicházejí jiné názory, staré zaniká a nové nastupuje vládu.

Protože my se právě v takovémto přelomu nacházíme, můžeme ho snáze pochopit. Odcházíme z dostředivé doby a vstupujeme do odstředivé. Zatímco v lidských myslích je ještě dostředivý egocentrismus, mísí se již do myšlení jakoby z dálky, ale pomalu víc a více odstředivý altruismus. Podle vývojové vyspělosti jednotlivých lidí působí více-méně chaoticky. Lidé jednají pošetile, jako by si nerozuměli. Mnozí nevědí, jaké filosofie se zachytit, jiní setrvávají na starém myšlení a brání se novému, jiní již chápou nové a staví se proti starému.

Množí se různost názorů, která dává více vyniknout vývojovému stupni jednotlivců, aniž by si to tito uvědomovali. Vzniká krize v lidském myšlení a z toho v mezilidských vztazích. Dostředivé se brání odstředivému nejen v myslích jednotlivců, ale i v myšlení větších celků, jako jsou rodiny, společnosti, národy. Do popředí se dostávají nové politické postoje, které se diametrálně liší od starých dostředivých. Filosofické myšlení jednotlivců a postupně větších celků se dostává na odstředivou bázi. Staré náboženské směry ztrácejí svoji půdu a pomalu nastupuje nové náboženství – altruistické. A tak je ve všem dění celé planety. Dva póly se střetávají a v místě střetnutí vzniká (obrazně řečeno) náraz a jiskření – KRIZOVÉ OBDOBÍ.

Dr. J. Zezulka, Bytí [1], strana 93-94

Zkouška zralosti

Žák, který dovršil devět stupňů základní školy a čtyři stupně střední školy má za sebou třináct let studia a nabízí se podobnost s duchovním vývojem člověka. Duše, která prošla úspěšně dvanácti eony, čili dvanácti věky energetických vlivů a dostala se do třináctého, se dostala z energetického působení dvanácti sfér zvěrokruhu tak, že se vůči nim zneutralizovala. Astrologické energetické vlivy totiž nemohou spoutat ty, kdo se vůči nim stali neutrálními. Tito jedinci vycházejí vítězně ze zkoušek. Biblickou terminologií řečeno, dostali se z moci ďábla, který již na ně nemá vliv, a plně následovali Krista tím, že tak jako on, plně obětovali lpění na hmotném a vstoupili do duchovna. Dosáhli plného spojení se svou duší a tím dali prostor energii ducha, aby v nich vzbudil jejich latentní božství do živoucí podoby. Proměnili své vědomí z povrchního náhledu v náhled hluboký, vnitřní. Dále, podobně jako Kristus, nemají, kam by v tomto světě složili hlavu. Čili nelpí už dále na ničem hmotném, i když dále vlastní majetek a pracují pro svou obživu. Duchem vedení následovníci Krista odložili veškerý boj a přijali vše ve světě takové, jaké to je. Kristovské vědomí v sobě zahrnuje a slučuje obě duální složky systému, dobro i zlo a ukotvuje se v bezpodmínečné lásce, převyšující dualitu.. Po sloučení obojího přijímají Kristovu plnost a září ve světě, jako světlo světa.
Celý hmotný svět, se všemi jeho složkami je však nadále v moci ďábla, jehož cílem je usilovně pracovat na oddělení člověka od Boha. Což je totéž, jako oddělenost těla od duše. Skutečný boj se odehrává striktně ve vědomí člověka, i když jeho sekundární projev můžeme vidět i v tělesném. Vědomí je jediné místo, kde se iluze světa stává skutečností, pokud jsme jejími zajatci. Sekundárním projevem zajetí je pak tělesné utrpení a smrt. Zvítězit nemůže nikdo, kdo nenajde vnitřní cestu osvobození, vedoucí ven skrze změnu vědomí. Tou cestou je Kristus, přesněji řečeno kristovské vědomí, jehož je On živoucím představitelem. Proto bylo napsáno, že Kristus je jedinými dveřmi ovčince. Každý, kdo je přesvědčen, že do Pánova ovčince vstoupí jinak, než vstupem do ducha a oživením svého božství, nebo-li osvícením, je na omylu a podobá se zloději, který nevstupuje dveřmi.
Pokud vstoupíme do vyššího vědomí a získáme porozumění o neviditelných skutečnostech, podstatě života a podstatě systému Chaosu, ve kterém se nacházíme, můžeme zvítězit nad ďáblem, jít tím ve šlépějích Krista a složit tím velmi zásadní maturitní zkoušku.

Tomáš mu řekl: „Pane, nevíme, kam jdeš. Jak známe cestu?“ Ježíš mu řekl: „Jsem cesta a pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci, leda skrze mne. Kdybyste mě byli poznali, byli byste také poznali mého Otce; od této chvíle ho znáte a viděli jste ho.“ (Jan 14:5–7; RBi8)


 

Vzkříšení života

Hlas básníka Nikodéma:
Znám krtky, kteří kopou cestičky nikam.
Nejsou to snad ti, kdo obvinili Ježíše, že sám sebe glorifikuje, když pravil zástupům: "Já jsem cesta a brána ke spasení," a dokonce sám sebe nazval životem a vzkříšením?
Avšak Ježíš neprohlašoval nic víc, než za svého příchodu prohlašuje měsíc květen.
(Klotz, Malá kniha života Chálila Džibrána)

Odpor mocností

Proti tomu však stojí neviditelné mocnosti. Nižší božstvo, zvaní archonti, kteří stvořili nejen tělesnou a duševní formu člověka, ale také svět se všemi složkami systému světa. Ti tahají za provázky a ovládají světové autority a všechny světové instituce jako loutky. To vše se však stalo s připuštěním a podle vůle Nejvyššího. Materiální svět je něco jako tréninkové hřiště duše. Na jedné straně stojí mocní neviditelní protivníci, hájící své zájmy, na druhé straně stojí duše podstupující neustálý koloběh inkarnací. Cílem duše je podstoupit plné spektrum prožitku v mechanismu ďáblova systému, protože prožitek svého božství nemůže duše plně zakusit, bez zážitku ztráty vědomí božství. Archontský svět umožňuje duši prožitek oddělení se od svého božství a možnost vědomě se ke svému božství dopracovat změnou svého vědomí. A tak i dle poznatků současné kvantové fyziky svět není tak skutečný, za jaký ho považujeme. To, co ho činí skutečným je náš vnitřní prožitek a sdílené vědomí tohoto prožitku. Mnohem skutečnější je duch, čili vědomí, které realitu utváří. Ve vědomí se realita vykresluje. Ve spánku ztrácíme své tělesné vědomí a přesto existujeme, ale v jiné úrovni reality. V té nepomíjející, ve které pro nás tělesný svět neexistuje. A tu můžeme uzřít dech beroucí dichotomii, že realita, ve které jsme ve spánku je skutečností, a Svět Chaosu je snovou fikcí. Materiální realita našeho života, je ve skutečnosti více jako sen, ze kterého se jednou probudíme změnou vědomí. Dává nám však zakusit důležité lekce a existuje tu, abychom jednoho dne uzráli do vyššího vědomí, které je nad vnímáním duálního materiálního světa. Aby však hra měla skutečně transformační účinek, vědomí duchovní reality je nám odebráno a ponecháno je pouze to tělesné vědomí. Pouze však do té doby, dokud nenalezneme cestu, či spojnici během života na Zemi. Kristus nám tu spojnici ukázal na svém živoucím příkladu, abychom jej následovali. Nalezení spojnice, je složením maturity a cestou do nového světa.
Mocnosti neviditelně ovládají vlivné lidi tohoto světa. Jinak řečeno mocnosti jsou doslova těmi, kdo dosadily vlivné do jejich funkcí a skrze něž jsou ovládány náboženství, politika, zdravotnictví, vzdělání, věda, média a jiné. Myšlenky, které jsou prosazeny světovými vůdci, považují vůdcové za své vlastní, ale jejich skutečný původ je vyšší. Každý se stává nástrojem toho, kterému se předkládá jako otrok. Duše, které lpí na světě a jakékoliv složce světového systému jsou nástroji toho, jemuž svět patří. Ďábla. Duše, které se plně vzdaly lpění na světě, zvítězily a jsou to duše Otce. V nich působí Duch Pravdy, ale ve srovnání s gigantickým systémem jsou nevýznamní a neviditelní a zdánlivě bezmocní. Jsou to Kristovi maličcí, kteří budou v současné době Pánova dne vyvýšeni a zviditelněni jako zlaté klasy pšenice na poli plném plevele.

Past v podobě modly

Mocnosti ve svém boji a lstivosti vytvořily past. Podnítili člověka, aby vytvořil nakažlivý umělý vir a rozšířil jej jako nástroj proti svému rivalovi. Konkrétně Rusko tím mělo atakovat Čínu. Nicméně vyšším cílem mocností bylo vytvoření celosvětové pandemické situace kolem Covid-19. Tím si lidstvo zakusilo něco, co tu ještě nebylo. Situaci, po které už svět nikdy nebude, jako dříve. Situaci, kterou začíná předpověděné velké soužení lidstva. A co tu ještě nebylo? Tak například přerušení pravidelné oběti. V historii se ještě nestalo, že na celém světě byly zakázány a přerušeny pravidelné náboženské oběti a obřady. Tím došlo k naplnění slov proroka Daniela 12:11,12 o kterých jsme psali v článku Jak byla přerušena pravidelná každodenní oběť.

Jeho vojska (vojska krále severu) obsadí a znesvětí chrámovou pevnost, zruší každodenní oběť a vztyčí tam otřesnou ohavnost. (Daniel 11:31; B21)

Prorok Daniel předpověděl, že po odstranění „stálého rysu,“ což se překládá také jako „pravidelná každodenní oběť,“ má být králem severu ustanovena „ohavnost působící zpustošení.“ Například Ekumenický překlad Bible překládá tuto ohavnost jako „ohyzdnou modlu pustošitele.“ Nebylo to právě Rusko, jako úřadující král severu, kdo vmanipuloval svět do koronavirové nákazy? A není to právě Rusko, které jako první přichází s dokončenou vakcínou? Ano právě Rusko vede svět do archontské pasti a ohavného modlářství. A právě Rusko, jako nástroj archontské moci umlčuje svobodu slova i vyznání a chová se rozpínavě a despoticky.

Vztyčení modly

Ve skutečnosti mocnostem nejde ani tak o nakažlivou smrtelnou epidemii, jako o důsledek, který z toho svět vyvodí. Samotná epidemie je pouze nástrojem, který uvede lidstvo do vztyčení obrovské modly, kterou prorok Daniel předpověděl. To se stalo v létě 2020, kdy Rusko, jako první ohlásilo dokončení vývoje své vakcíny Sputik. Jen si poslechněte ten nátlak na vakcinaci společnosti. Jen se zaposlouchejte do hlasů, restrikcí a nátlaku nutící lidstvo, aby jako jedinou spásu viděli ve vakcinaci. Zní to přece tak rozumně a humánně. „Každý, kdo podstoupí vakcinaci, ochrání své bližní. Každý, kdo je zodpovědný to musí učinit pro společnost, pro své děti, v zájmu prosperity a návratu k normálnímu životu.“ Říkají. A většina nepřemýšlí, nehledá v tom vyšší účel. Chce mít klid, cestovat na dovolenou do zahraničí, podnikat a žít si jako dříve. Dále již jejich myšlenky nesahají. Kdo se vakcíně brání je brán přinejmenším jako nezodpovědný a jako hrozba společnosti. Například na Slovensku mají kreativní politiky, kteří vymysleli loterii pro všechny, kdo přesvědčí své bližní k vakcíně. Výsledkem vakcinace bude genetická modifikace člověka, která se projeví s časovým odstupem. Slabé jedince, které systém může postrádat, to zahubí a ti silnější se stanou povolnějšími a manipulovatelnějšími. Vzpomeňte jen na to, jak archonti degradovali Adama, jak jsme o tom psali v článcích Eóny Chaosu a Mocnosti Chaosu. Adam byl stvořen jako otrok mocností, ale díky duchu od Boha se stal Božím Synem. Přesahoval je a to je vedlo k postupné a systematické degradaci dokonalého Adama a jeho potomstva. V duchovních kruzích se odpor proti nesvobodě ke vnucování vakcíny šíří. Zpozorujte to prosím. Časem se genetická modifikace projeví a vakcinované učiní nesvobodnými a do jisté míry postiženými.

Tisíc dvě stě devadesát dní uplyne od doby, kdy bude odstraněna každodenní obětní služba a vnucen modlářský kult pustošitele. Šťastný je ten, kdo očekává a kdo se dočká tisícího třístého třicátého pátého dne. (Daniel 12:11,12; SNC)

Označování

Vakcinace je předpověděným označením, které provádí vládnoucí mocnosti světa, zobrazené v biblické knize Zjevení Janovo, jako divoké zvíře. Pozorně se prosím začtěte do biblických citátů, které se toho týkají:

A (divoké zvíře) donucuje všechny osoby, malé a velké, bohaté a chudé, svobodné a otroky, aby jim dali označení na pravici nebo na čelo a aby nikdo nemohl kupovat ani prodávat kromě osoby, jež má to označení, jméno divokého zvířete nebo číslo jeho jména. Zde dochází na moudrost: Kdo má inteligenci, ať spočítá číslo divokého zvířete, neboť je to číslo člověka; a jeho číslo je šest set šedesát šest. (Zjevení 13:16–18; RBi8)

Ďábel ovládá divoké zvíře a skrze skryté ovládání člověka uplatňuje svou taktiku. Ať již jsou snahy politiků sebelépe míněny, ve výsledku plní vůli ďábla a cejchují své ovečky viditelným označením = na čele. To je potvrzením, očkovacím průkazem, očkovacím pasem. Označení na ruce je označení skryté. Je to označení na duši, vpichem, genetickou úpravou. Ti, kdo odmítají označení, budou mít brzo ztížené životní okolnosti. Omezení cestování, návštěva zaměstnání, návštěv nákupního centra apod. Co je to však ve srovnání s těmi, kdo budou trpět následky prodělané vakcinace…?

Křesťané vedení duchem však nepřijímají ďáblovo označení, ale jejich odlišnost se stane časem doslova viditelnou. Jsou symbolicky označeni Baránkem a jeho Otcem. Jejich spojení s duchem ve spojení s novými energiemi je promění, omladí a oživí k věčnému životu. Rozdíl se stane natolik patrným, jako jsou patrné zlaté klasy obilí mezi zeleným plevelem. A proto vidění ihned popisuje shromáždění jejich úplného počtu, které bude brzy následovat. Symbolické označení 144 tis. vyjadřuje úplné shromáždění všech, kdo se spojili s duchem a probudili své božství k záchraně a tím složili maturitu. Bývají označováni jako pomazaní duchem a od období vztyčení modly je to již jen 1335 dnů k jejich vzkříšení. (Rozuměj proměnění v Boží slávě).

A viděl jsem, a pohleďme, Beránek stál na hoře Sion a s ním sto čtyřicet čtyři tisíce [těch], kdo mají na svém čele napsáno jeho jméno a jméno jeho Otce. (Zjevení 14:1; RBi8)

Za svůj postoj budou neočkovaní sklízet veřejné odsouzení, jak to prorocky popisuje Izajáš. Jejich věrnost projde zkouškou a jejich útočištěm se stane pouze vnitřní spojení s Bohem. Jediné místo, na kterém je dokonalá svoboda a únik z ďáblova světa. Ti, kdo vnitřních místností své duše dosáhnou, budou chráněni a i kdyby se jejich situace jevila bezvýchodnou, bude jim ukázána cesta nitrem skal.

Jdi, můj lide, vstup do svých nejvnitřnějších místností a zavři za sebou dveře. Schovej se jen na okamžik, než přejde otevřené odsouzení. (Izajáš 26:20; RBi8)

Situace nebude jednoduchá, protože rozdělí lidstvo i rodiny na dva tábory. Situace, ve které si nikdo nebude jistý tím, kdo ho zradí je podobná Pánově přítomnosti v prvním století, o které řekl:

Přišel jsem na zem založit oheň a jak toužím, aby už hořel! Mám ale podstoupit křest a jak je mi úzko, dokud se nevykoná! Myslíte si, že jsem přišel, abych na zem přinesl pokoj? Říkám vám, ne pokoj, ale rozdělení! Od nynějška jich bude pět rozděleno v jednom domě: tři proti dvěma a dva proti třem. Otec bude proti synu a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti snaše a snacha proti tchyni. (Lukáš 12:49–53; B21)

Situace je nevyhnutná a zákonitá. Nová energie lásky, po čas Pánovy přítomnosti, způsobuje vzkříšení věrných a ještě větší bídu těch, kdo vzdorují. Svět se tím rozdělí na ty, kdo souzní s nově přicházejícím věkem lásky a na ty, kdo neústupně lpí na starém systému.

Prohlášení o míru a bezpečnosti

Ti, co setrvávají na systému, vytvořili prorockou modlu v podobě vakcíny. Ta je předpovězena prorokem Danielem ve dvanácté kapitole jeho knihy. Lidé vnímají vakcinaci jako záruku a jedinou naději „bezpečnosti“ a pokoje na Zemi a to je uvrhuje do stavu modlářů. Proto se jim duchem vedení lidé, přirozeně jeví jako nepřátelé míru a bezpečnosti a prosadí si proočkování populace. Vakcinace je pro ně zárukou, namísto přirozené Boží ochrany. A tímto způsobem dojde k naplnění prorockých slov apoštola Pavla:

Když řeknou: „Mír a bezpečnost!“, pak má na ně vzápětí přijít náhlé zničení právě jako tísnivá bolest na těhotnou ženu; a rozhodně neuniknou. Ale vy, bratři, vy nejste ve tmě, aby vás ten den zastihl jako zloděje, neboť všichni jste synové světla a synové dne. Nepatříme ani noci, ani tmě. (1. Tesaloničanům 5:3–5; RBi8)

Pád Velkého Bybylóna

Se změnou energetického působení na Zemi, přichází i odhalení podvodů a pokrytectví, které zůstávaly dlouho utajeny. Není nic skrytého, co se nestane časem zjevným. (Matouš 8:16) Světová náboženství jsou v Bibli označována jako Velký Babylón a vlivem vyhrocené světové situace se ukáže jeho skutečná podstata a ti, kdo jej vskrytu ovládají. Lidé na Zemi bytostně pocítí Pravdu a pochopí, v jakém klamu je náboženství drželo. Pochopí, že náboženství nevarovaly před ďábelskou taktikou a že se dopustily hanebného modlářství spolu se zbytkem systému. Stane se tedy zjevným, že i všechna světová náboženství jsou nástrojem ďábla a proto je opustí jejich podporovatelé, podobně jako byly kdysi odvedeny vody Eufratu, a dosud nedobytný Babylón byl vypleněn během jediné noci.

Velký Babylón byl připomenut před zrakem Boha, aby mu [Bůh] dal pohár vína hněvu své zloby. Také každý ostrov uprchl a hory nebyly nalezeny. A velké krupobití s kameny, z nichž každý vážil asi talent, sestoupilo z nebe na lidi a lidé se rouhali Bohu pro tu ránu krupobití, protože jeho rána byla neobyčejně velká. (Zjevení 16:19–21; RBi8)

Náboženství spoutávají své členy dogmatickým lpěním na tradicích, obřadech, rituálech, náboženských textech a výkladech. Obracejí pozornost na vyvolené osobnosti, které jsou předurčené, aby stanovily, co je dobré a co špatné. Tím omezují svobodu svých oveček, když se staví do rolí prostředníků, kteří stojí mezi lidem a Bohem. Libují si v tom, když davy následují je a oslavují je jako vůdce a Boží posly. Tím berou svým ovečkám svobodu přímého vztahu s Bohem, když nejsou vedeni k naslouchání vnitřního hlasu, ale hlasu vyvolených. Tak vedou lid k modlářství a udržují je mimo cestu spásy. Jejich vůdci sami nevcházejí do Božího království a těm, kteří se o to snaží skrze vnitřní cestu, to zakazují. Soukromé duchovní spojení s Bohem, inspirace, intuice, či telepatická komunikace jsou označovány za cestu ďábla. Po staletí byli duchem vedení jedinci náboženstvími označování za kacíře, heretiky a čarodějnice a byli upalováni na hranicích, často i s písmem, které si dovolili soukromě číst a odhalit tím pokrytectví církve. Myšlenka svobodného člověka s přímým napojením na Boha se církevním otcům nehodila. Ta je stavěla mimo hru a byla proto mimořádně nebezpečná.
Ďábelské je především jejich manipulativní ovládání, zakazování, dogmatismus a války, či zabíjení ve jménu víry. Nemluvě pak o chamtivém hromadění majetků, propojení církve s politikou, či skrývání sexuálních deliktů kněží.

Potom jsem viděl jiného anděla, jak sestupuje z nebe, s velkou autoritou; a země byla osvětlena jeho slávou. A zvolal silným hlasem a řekl: „Padl! Velký Babylón padl a stal se bydlištěm démonů a místem, kde se ukrývá každý nečistý výpar, a místem, kde se ukrývá každý nečistý a nenáviděný pták! Vždyť kvůli vínu hněvu jeho smilstva padly všechny národy [za oběť] a králové země s ním smilnili a cestující kupci země zbohatli díky moci jeho nestoudného přepychu.“ A slyšel jsem jiný hlas z nebe, který řekl: „Vyjděte z něho, můj lide, jestliže se s ním nechcete podílet na jeho hříších a jestliže nechcete obdržet část z jeho ran. (Zjevení 18:1–4; RBi8)

Člověk nemůže skutečně přijmout Krista, pokud je spoután diktátem náboženských prostředníků. Kristus je cesta, láska, svoboda a život v celém svém rozkvětu a plnosti. A láska, podobně jako květina, potřebuje k životu volnost k dýchání, vláhu k nasycení, prostor pro růst. Kristus nepřinesl na zem náboženství, ani jejich vůdce, ani jejich pravidla. Přinesl, svobodu zajatým, lásku nenáviděným a smíření pronásledovaným. A to vše korunované jediným zákonem lásky. Náboženství z jeho slov udělali církevní otcové. Nejen, že jeho slova značně pozměnili, ale přidali k němu spoustu zátěže. Kněží a pastoři, lpící na doktríně písma a vyžadující poslušnost pravidel se podobají starověkým farizeům. Chtějí vidět disciplínu, výsledky a dokonalou poslušnost a vydávají to za důkaz lásky. Zaštiťují se písmem, aby mohli ovládat, ale bezpodmínečná láska pod tíhou pravidel hyne.

CO NA TO TVÁ DUŠE?

Kdo si v hlavě moudra střádá,
odpustky si kupuje -
hlava možná dobře spává,
ale duše běduje…
Když je ti jedno, co tvé srdce křičí,
jak chceš naslouchat jiným?

Maturitní zkouškou pro svázané je to, aby nechali zvítězit lásku, která zoufale volá skrze jejich duši, a opustili náboženství dříve, než je stáhnou do záhuby. Nechte zvítězit svobodnou lásku a vyjděte z područí náboženství. Všechny do jednoho, jsou totiž modlářským nástrojem ďábla, pokud člověka svážou svými omezeními a vynucováním pravidel.

KRISTA NAJDEŠ V SOBĚ

Pokud ti stačí vláda místních bohů,
obětuj se pro ně, chvalořeč jim a nos jim dary.
Pokud však hledáš skutečnou útěchu, odpuštění a lásku,
pokloň se Bohu, co v tobě přebývá: ukáže ti cestu…
Chceš utišit rozum, nebo srdce?

Úzká a široká cesta

Světová situace vyústí v přirozené rozdělení lidstva na dva hlavní tábory z pohledu naplnění smyslu života. To rozdělování je v moci každého jedince, který sám nastoupí na širokou a pohodlnou cestu, která vede k záhubě, anebo úzkou a stísněnou cestu vedoucí do života.

Do Božího království lze vstoupit jen úzkou brankou. Prostorná brána a široká cesta vedou do záhuby a mnoho lidí se tudy ubírá. Brána a cesta k životu jsou úzké a je málo těch, kteří je najdou. (Matouš 7:13, 14; SNC)

Aby člověk šel po stísněné cestě, kterou si nevolí většina a která je plná zdánlivých překážek, musí mít vážný důvod a živou víru. Většina bude bezmyšlenkovitě přijímat povrchní náhled davu a bude vedena mocnostmi k zotročení. Na udičce jim totiž visí vidina pohodlného života, snadného cestování, nekomplikované obživy a navíc ještě korunovaná myšlenkou prokázání dobra celé společnosti. Prodávají nevědomky svoji vnitřní svobodu za svobodu vnější a zdánlivou. Je to doslova smlouva s ďáblem potvrzená označením na čele a na ruce.
Úzká cesta je stísněná, protože tě na ní čeká otevřené odsouzení světa, předpověděné v písmu. Všichni, kdo po ní kráčejí, uslyší, že jsou blázni, jsou nebezpečím pro společnost a jsou nezodpovědnými hazardéry se zdravím ostatních. Mohou být pronásledováni a zrazováni dokonce svými nejbližšími, kteří to budou myslet ve vší upřímnosti. Na úzké cestě se udrží tedy jen ten, kdo opravdu věří v Boží ochranu všech, kdo se drží své nejniternější pravdy. Jedině když vstoupíš do nejvnitřnějších místností své duše, obstojíš a nestaneš se modlářem, který se klaní před vakcínou jako spásou světa. Když věříš v sílu Boží ochranné energie a setrváváš v nitru, tam, kde On sám přebývá, žádná nemoc se na tobě neuchytí. Ale bude to právě naopak, rozkveteš.

Slovo Pána o světle, které je v tobě

Nevyhledávej, jak můra, světlo zdejší, když sám jsi světlem… A když, tak pak se nediv, že vidíš věci ve světle zdejším, namísto Skutečnosti, která v tobě přebývá…

Když budeš zářit nejčistším světlem, nikdo cizí se k tobě nepřiblíží, budeš v bezpečí:nikdo se přece nedívá přímo do Slunce, aby nepřišel o zrak; dosud nikdo do Slunce nevstoupil, neboť dobře ví, že jeho žár by jej spálil…

Světlo vchází do tmy, aby ji osvětlilo. Je Pánem tmy a ta mu neublíží. Pokud se však počne bratříčkovat s tmou a kvůli ní, aby jí neublížil, své světlo umírní, nemůže se pak divit, že je tmou rozebrán na 1000 malých světýlek a musí tmě sloužit. Nezbývá pak, než sebrat v sobě sílu a jedno světýlko po druhém najít, pojmenovat, vysvobodit a vrátit skrze sebe Bohu.

Jak se dědí záchrana

Spousta duchovních rádců dnešní doby vidí nastupující věk Vodnáře jako období, kdy se transformuje celá společnost na láskyplnou a přinese nové možnosti rozvoje schopností, technologický pokrok apod. Jiní zase doufají, že obdrží Boží království jako dar z nebe, či dědictví získané za věrnost.
To vše je pravda pouze částečná. Lidé velmi rychle zapomínají, že jsou sami důležitou součástí světového řádu. Jako by ruka zapomněla, že je součástí těla, anebo srdce nechápalo, že slouží celému organismu. To lidé a jejich stav vědomí, zásadně utvářejí obrázek lidské společnosti a života na této planetě. A tak tomu bude i nadále. Země se dostává do nového energetického působení a lidé s ní spojení jsou vystaveni zkoušce, jestli s tímto stavem budou souznít a stanou se základem nové společnosti, anebo jestli budou překážkou, co musí být odstraněna. Nová energie znamená postupný příliv nových jevů. Země se čistí od všeho, co k ní nepatří a co má původ v lidském vědomí. Požáry, záplavy, tornáda, zemětřesení, propady půdy, či úhyn živočichů, to vše je důsledek nekompatibility současného lidského vědomí s novým vědomím planety. Úkazy, jichž jsme svědky, budou gradovat, podobně, jako i v mnoha předešlých přechodech mezi věky, dokud se Země neočistí a nově nenadechne. Země se tak postupně zbaví těch, kdo ji ničí a jsou v příkrém rozporu s vyšším vědomím.
Záchrana je tedy otevřena těm, kdo jsou spojení s Láskou, která přebývá v duši. Tak realizují spojení s Bohem a své vlastní napojení na život, energii a zdraví.

TALENTEM JE SVĚTLO TVÉHO DUCHA

Trpělivost je krásná ctnost.
Pokud však čekáš,
že ti štěstí někdo přinese,
můžeš čekat marně.
Každý dostal svůj talent.
Zakopat jej, není moudré…

Období změn vytvoří nepřehlédnutelný rozdíl mezi těmi, co rozkvetou a mezi těmi, co budou políčkováni a trápeni spolu se zanikajícím řádem této planety. A to je přicházející soud, o kterém psali proroci a maturita lidstva, o které píšeme na našem webu. Energetické vyzařování každého jednotlivce jej buď vzkřísí k věčnému životu, anebo jej zahubí spolu se starým systémem. Prosíme, buďte těmi, kdo vytvoří nové vědomí lásky na této planetě a zdědí věčný život.

Příběh ze školních lavic budoucnosti

Píše se rok 2132, je hodina dějepisu, v zemi, která dnes ještě není na mapách:

UČITELKA
„V době před Velikou Změnou žilo na Zemi přes 7 miliard lidí.“

DÍTĚ 1
„Tolik ? To mohla naše Země uživit ?“

UČITELKA
„Nemohla. Vždyť oni ji také téměř zničili. Aby jich zde mohlo být tolik, bez rozmyslu rozvíjeli techniku a stroje. Nakonec bylo všechno znečištěné, voda špinavá a vzduch ve velkých městech se téměř nedal dýchat.“

DÍTĚ 2
„To byli lidé tehdy tak hloupí ?“

UČITELKA
„Byli chytří, ale nebyli moudří. Sobecké zájmy jednotlivců převažovaly nad zájmem celku. Honili se bezohledně za vyššími zisky a říkali tomu hospodářský růst. Neuvědomovali si, že čím více vyrábí, tím více ubližují zemi, zvířatům a rostlinám.“

DÍTĚ 1
„Oni neměli rádi zvířátka a kytičky ?“

UČITELKA
„Jejich láska byla sobecká. Kytičku si klidně utrhli a dali do vázy. Vůbec je nezajímalo, že ničí živou bytost. Ptáčka zavřeli do klece a nezajímalo je, že tam trpí. A co bylo ještě horší, představte si, že v krutých podmínkách chovali obrovské množství zvířat, které věznili, zabíjeli je a jedli jejich maso.“

DÍTĚ 1
„Jedli maso ? Proč to dělali, to byli tak zlí a necitelní ?“
DÍTĚ 3
„Necítili bolest a strach těch zvířátek ?“

UČITELKA
„Byli lhostejní k utrpení druhých bytostí. Měli rozvinutý rozum, ale zakrnělý cit. Vůbec nechápali pojem láska, i když o ní hodně mluvili. Toto vše začalo, když před mnoha a mnoha tisíci lety začali zabíjet pro potravu. Jejich uvažování a vnímání se díky tomu rozvíjelo nesprávným směrem. Přestali chápat, že si nemohou brát ze svého okolí něco, pro co nebyli stvořeni.“

DÍTĚ 2
„A co se stalo potom ?“

UČITELKA
„Jejich sebestřednost a závislost na technice se jim stala osudnou. Oni si vůbec neuvědomovali, že každá závislost může být obrovskou potenciální hrozbou. A že moudrá příroda dokáže každou odchylku od toho správného uvést do rovnováhy.“

DÍTĚ 1
„Prý došlo k nějaké katastrofě… Co to bylo ta Veliká Změna?“

UČITELKA
„Podmínky a vlivy v naší části vesmíru se změnily. Jejich technika přestala fungovat. Výsledkem byl obrovský chaos. Někteří začali ztrácet životní síly, neuměli se přeladit na nové vlivové poměry. Do toho zasáhla sama Země. Oheň spálil mnoho míst na popel, moře opláchlo a smylo špínu. Všichni, kteří sem nepatřili, museli odejít. Nedotčená zůstala jen místa a lidé skutečně duchovní, kteří byli ochráněni a předurčeni pro založení nové civilizace.“

(Článek Platónský rok a Veliká Změna lidstva, Vladislav Šíma, 16.3.2018, Astrologie, Společnost, Transformace, Záhady a otazníky, web gnosis.cz)