Kristus odvedl zajatce

Každá duše, rodící se v oblastech Chaosu, se rodí v zajetí. Je to její osud, který si vybrala. Aby však hra, kterou se rozhodla hrát na Zemi, měla smysl, svůj nebeský život, ani předchozí inkarnace si nepamatuje. Brzy se ocitne spoutaná prázdnotou nízkého vědomí společnosti, jistá pouta získá v genetické informaci, je ovlivněna energií zvěrokruhu rozprostírající se nad Zemí a to vše jsou ďáblovy karty, se kterými bylo určeno hrát.
Apoštol Pavel to nazýval zajetím, ze kterého nás Pán přišel vysvobodit, když otevřel cestu z prázdnoty do sfér božské Plnosti. Cesta do Plnosti je přijetím Krista. Pro zajatce to znamená, že se má naučit vstoupit do svého středu, do netušeného vnitřního rozměru, místa věčného míru, nad kterým nemá ďábel moc. Pokud kralovala nad Zemí prázdnota, duše trpěly, když byla otevřena cesta do Plnosti, zástupy, které naslouchaly Kristu, žasly, dotkli se kristovského vědomí, zažili závrať bezpodmínečné lásky žijící v přítomném okamžiku a tím se jim otevřela diametrálně jiná cesta, než kterou vyučovali lidští vůdcové, kněží a znalci zákona. Je to cesta vnitřního naplnění, cesta svobody a věčného života, plynoucí z proměny vědomí. Cesta dodržování pravidel Zákona zjevila hříchy, ale nebyla schopná naplnit. Naplňující a osvobozující je dokonalý prožitek síly ducha. Je to vnitřní cesta k Bohu v každém z nás. Jediný způsob, jak dát každému Plnost a způsob jak může vystoupit blíže k Bohu.

V prvním století byli někteří Pánem osvobozeni a díky tomu se stali učiteli, apoštoly a proroky. To co se jich zmocnilo, je přesáhlo. Plnost zosobněná Kristem je ovládla tím nejkrásnějším druhem zajetí. Bezpodmínečnou Láskou, spojenou nerozlučně se Svobodou a věčným Mírem. Plnost je oblast vysokého vědomí bezpodmínečné Lásky, zatímco prázdnota je sestoupení do nižších oblastí. Cesta do Plnosti však není ve skutečnosti rozměr nahoru a dolů, dopředu ani dozadu, jak bychom si mohli představovat ve světě forem. Je to vnitřní cesta. Dovnitř a ven. Kdo ulpívá vně, ten je zajatcem prázdného podvodu, lidských tradic a povrchního náhledu tohoto světa. Kdo najde cestu do svého středu, osvobodí se a není již dále sveden povrchem věcí. Zmocní se jej Láska v tom smyslu, že prostoupí každou jeho buňku jako vnitřní žár a způsobí proměnu k dokonalosti a věčnému životu. Být zajatcem Lásky, je nalezení skutečné Svobody ve vyšších oblastech. A je to také způsob jak uvidět Boha. (Matouš 5:8) Jinými slovy, stát se hoden blízkého společenství s Bohem.

Základní principy tohoto světa znamenají jednotu se světem. Držet se jeho vnímání, jeho struktury a jeho údělu, cyklu neustálých zrození a zániků, nedokonalosti, nemocí a rozličných druhů utrpení. Založit svůj život na Kristu znamená uchopit něco vyššího, co tento svět přesahuje a nechat se tím vést bez ohledu na myšlení tohoto světa. Jakmile začneme vnímat tento svět jako klam a slepou cestu, přeneseme se do ducha a dá se o nás říct, že jsme založili život na Kristu.

Dvanáctinásobné vězení

Když Svělo projde sférou eonů Chaosu, jeho trojjedinost prochází přes čtyři základní elementy hmoty, které se vyjadřují jako voda, země, oheň a vzduch. Tím se rozdělí na nedělitelná kvanta energie, kterých je celkem tři krát čtyři. Tak vzniká dvanáct základních kvantových stavů, které vnímáme jako sféry bytí, životní náhledy, nebo vnitřní světy. Jsou to stavy elektromagnetického vyzařování našeho aurického těla, které popisujeme jako duch člověka.
Můžeme si to celé představit i tak, že pokud jsme vrženi do náročných podmínek Chaosu, ve kterém vládne nedostatek, násilí, či stres, naše automatická duševní reakce je spoutání vnitřním napětím. Nejprve tomu nerozumíme, nevědomě napětí přiživujeme a ocitneme se na sestupné životní spirále, která může způsobit, že naše elektromagnetické vyzařování klesá a my klesáme na žebříčku kvantových stavů ducha. Pokud si svou vnitřní „ztuhlost“ uvědomíme, začneme ji vědomě vnímat, automaticky naladíme svou mysl na hledání východiska. Mysl tak začne vnímat realitu jiným způsobem, jako bychom přeladili rádio na jinou frekvenci. To co dříve bylo „neviditelné“ kvůli filtru ztuhlosti vejde do uvědomění a změní životní náhled člověka. Proměněné vědomí je novým kvantovým stavem ducha. Znamená zprůchodnění vyššího frekvenčního pásma naší energie, znamená vyšší lehkost bytí, větší lásku, větší vnitřní mír a vyšší bdělost. Pokud projdete dvanácti kvantovými stavy, zvládli jste svoji maturitu v tomto světě Chaosu, vymaníte se úplně z jeho sevření smrti, vystoupíte nad dualitu, do neutrální sféry třináctého eónu a otevřou se vám tím dveře věčného života v Božím království.
Nízká sféra elektromagnetického vyzařování ducha je vnímána duší jako prázdnota. Vysoká sféra vyzařování je Plnost. Vstup do třináctého eónu je přijmutím Krista, či ztotožněním se s Plností, která je v něm. Jestliže se energeticky proměníte, vstupujete do Božího království dveřmi ovčince, jestliže byste však uvažovali, že vás spasí pastýři, jejich církve a jejich moudrost, encyklopedické znalosti písma, či sám Bůh, který vám dá království jako dar z nebes, mýlili byste se podobně, jako kdysi farizeové. Ježíš jim řekl „..neznáte ani písma, ani Boží moc..“ (Mat 3:29) Ze zajetí dvanácti elektromagnetických sfér se dostáváte pouze tou nejniternější energetickou proměnou. Důkladnou změnou vědomí. Odstřihnutím pout, držících nás svázané pod hladinou. Když je práce hotova, uvězněný balonek vyplave na hladinu a Láska se nás „zmocní.“

Neutralizace energetických pout

Všichni jsme byli uvězněni pod zámky dvanácti bran eónů smrti. Sami rozhodujeme o tom, jestli se pro nás stanou příčinou růstu anebo pádu. Svět zrcadel, nám dává zkušenost uvidět sama sebe v zrcadle. Abychom pochopili, kým skutečně jsme a přestali se ztotožňovat s tím, na co si hrajeme. Co dávám, to se mi vrací. Tento základní zákon příčiny a následku vede k jednoznačnému postoji, že se mi vše, bez výjimky, děje v souladu s tím, kým skutečně jsem ve smyslu duše, ne těla, které je formou (formalismem). Jakým jsem v nejhlubším jádru. Jakého druhu je mé energetické vyzařování, v takové sféře žiji. Takové potkávám lidi a takový mám osud. Obecně platí, že čím více jsem spoután s hmotou, tím více dědím její osud zrodu, změny a zániku. Hmotný svět a energie, které jím hýbou, jsou jistým druhem osudu. Každý se narodí v čase spojeném s nějakou vesmírnou energií a je mu něco dáno do vínku v podobě převzaté genetiky. Tajemství astrologie spočívá v různě přesném popisu těchto energetických zákonitostí a s tím svázaným osudem. Čím více jsme ve spojení s hmotným světem a ztotožňujeme se s ním, tím, více na nás dopadnou důsledky změn, časů a vlivů těchto nadřazených sil. Ve spoutání hmotou je zároveň i utrpení chaos, iluze a špatnost všeho druhu. Východní náboženství to označují za karmickou zátěž.
Když se duchovně probouzíme, začínáme si uvědomovat souvislosti mezi stavem našeho nitra, naším energetickým magnetismem a tím, co k nám z vnějšího světa přichází. Říká se tomu zákon přitažlivosti. Když začínáme vědomě řídit to, co vyzařujeme, přestáváme být obětí osudu hmoty a postupně se vyprošťujeme z jejích pout. Tato snaha, je naším klepáním, které nám nakonec otevře dveře do uvědomění si vyšších pravd, nadřazených tomu, co jsme doposud pochopili. Naše dřívější pravdy neztratí svou platnost, ale stanou se součástí mnohem rozsáhlejšího uvědomění s širším záběrem.

Naší nejhlubší podstatou je věčný mír, klid a láska, které plynou ze světelné energie ducha. Soustředíme svou pozornost dovnitř, abychom se ztotožňovali právě s tím nejvnitřnějším, co nám dává věčný mír. Ale proti tomu se ostře ohrazují naše pouta ve dvanácti zrcadlových sférách. Má to podobu myšlenky, která namítá, protestuje, bagatelizuje a zrazuje, že si vše jen namlouváme, že nic než hmota není, že nejsme bohy, ale jsme nikým, že nejsme hodni toho, mít se dobře apod. To jsou satan a jeho démoni dvanácti sfér, kteří k nám promlouvají v našem nitru. To je ta Sofiina síla se lví hlavou a síly Autháda. Zpočátku velmi hlasitě a důrazně atakují duši. Jakýkoliv boj, který bychom s nimi chtěli vést, nemůžeme vyhrát. Jsou to mocnosti těchto sfér, které čekají na to, že budeme bojovat proti nim a přijdeme tím o svoji energii. A tím jako bychom se připravili o potřebný potenciál, či přilévali olej do ohně. To proti čemu bojujeme, v nás bude sílit. Děláme to tak dlouho, dokud nepochopíme, že veškerá myšlenka na boj se slabostmi, boj s negativním uvažováním, boj s hříšností je ve skutečnosti jejich posílením.

Boj tedy není řešením. Řešením je smíření a nekonečné přijetí toho co je, tak jak to je. Svůj boj proti mocnostem, nemůžete vyhrát doslovným bojováním. Můžeme ho vyhrát neutralizací. To čemu nedáváme energii, to nás opustí. Mnohokrát to přijde a znovu zkusí, jak je pevné naše rozhodnutí a když si nevšímáme démona, který nás straší, nemá nad námi žádnou moc a postupně slábne, až úplně ztratí sílu. Zakořeněné vzorce tělesného uvažování nás ale nepropustí jen tak. Jsou to naše pouta a skládají se z velmi mnoha vláken. Znovu a znovu nás bude pronásledovat myšlenka strachu z budoucích věcí, myšlenka výčitek minulosti, myšlenka nepřijetí sebe samého, svých chyb a svých omezení, myšlenka vykreslující ten nejhorší scénář budoucnosti. Všimněte si, že tu nejde o zajetí způsobené vnějšími okolnostmi, či osobami, nad kterými nemáme žádný vliv. Jsme zajati stavem našeho nízkého vědomí, které se bojí, ulpívá, bojuje a odporuje. Když kvantová fyzika odhaluje, že neexistuje vnější realita bez vědomí, které ji pozoruje, v podstatě tím dává důkaz o tom, že vše se mění změnou způsobu pozorování. Duchovní růst je růstem energie ducha. Když se mění elektromagnetické vyzařování duše, mění se kvantový stav jejího ducha, jejího aurického vyzařování. Prakticky to znamená, že si okolní realitu dokážete interpretovat jinak. Z vyššího nadhledu. Už vás nevězní, ale stáváte se postupně jejím pozorovatelem, který se odstřihl od ulpívání na hmotě. Interakce svobodné duše s prostředím je neutrální. Nevytváří již archonty, ale neutralizovala svůj magnetický stav vůči prostředí, do kterého je namočená. Vystoupila z bláta, omyla se, je svobodná a je jí dobře.

Čtyřnásobné sevření

Pouta dvanáctinásobného vězení jsou jako nálev, jako otrávené vody, do kterých jsme byli namočeni. Jedná se o omamnou, vše-prostupující látku, vytvářející silnou iluzi pravosti tohoto světa, jeho postojů, jeho cílů a jeho bohů. Látka ducha světa dokonale prosákla všemi jeho vrstvami a drží nás čtyřnásobným sevřením. Dokud jsme ještě nerezignovali na všechny ideály tohoto světa a na život sám, drží nás ve svém klamu, které kniha Pistis Sophia nazývá čtyřmi pány Osudu. Jedná se o sevření:

1) silou našeho ega (v naší mysli, náš mikrokosmos) = první, základní stupeň pout duality
2) silou našich emočních pout (energetické bloky, tělo bolesti, smrtelná část naší duše)
3) silou sdíleného vědomí planety (duch světa, převažující vědomí lidstva)
4) vesmírnými energiemi ( makrokosmickými silami zvěrokruhu) = nejvyšší úroveň pout duality

Jedině síla gnóse, jež je silou našeho božství je schopna překonat všechny čtyři úrovně klamu, když ožijeme a oblékneme světelný šat ducha. Uvolnění se ze sevření, umožní energii ducha proudit. Na každé ze čtyř úrovní existuje dvanáct elektromagnetických složek klamu.
 

1/ Dvanáct párů hlavových nervů – pouta naší mysli. Klam falešného já, které vytvořila naše mysl je domnělá identita. To kým si myslíme, že jsme. Ztotožňování se s našimi minulými úspěchy, tituly, naším postavením, naším majetkem, či našimi talenty, vytváří falešné Já = iluzorní identitu světa klamu. Pokud žijeme v zajetí našeho ega, jsme otroky Chaosu na té nejzákladnější úrovni. Nemáme přístup ke světelné osvobozující síle ducha. Nechápeme, že jsme vědomí, které pozoruje. Nechápeme, že jsme duchem a ne tělesnou formou.

2/ Dvanáct čaker aurického těla jsou energetické složky naší duše. Jsou to nehmotné vrstvy, ve kterých jsou zapsány naše zkušenosti, zážitky, traumata, bolesti a podvědomé programy. Způsobují naše reaktivní nevědomé jednání a uvažování, které nás uvrhuje do koloběhu neustále se opakujících selhání a motivů k jednání.

3/ Dvanáct základních sfér náhledů zakořeněných ve vědomí lidské společnosti je dvanáctinásobným vězením sdíleného vědomí. To, jak nás rodiče, vzdělávací systém, obchodní systém, náboženství světa, politika, zábavní průmysl a média ovlivňují, vytváří třetí nadřazenou úroveň vězení duše, ze kterého není snadné se vyprostit. Podobně jako není snadné jít proti proudu. Zdánlivě jít proti všem, proti duchu světa.

4/ Dvanáct znamení zvěrokruhu je zastřešující a zároveň nejvyšší úroveň ideologie klamu, která se promítá do všech podřazených úrovní. Dalo by se to popsat jako dvanáct bohů, z nichž vychází dvanáct idejí, dvanáct klamů, dvanáct snah. Vše, co vzniká a zaniká v eónech Chaosu je bezprostředně dotčeno těmito silami, či energiemi, pokud nenalezneme vědomou cestu ven.

Sílá gnóse je silou vědomí, silou ducha. Jedině tato síla je naším skrytým pokladem, otevírajícím všechny zámky vězení, odkrývá iluzi a neutralizuje magnetické sevření, podobně jako to učinil náš Mistr a Pán Ježíš Kristus. V prvním století vytvořil cestu do Světla pro hledající tak, že prošel všemi branami Chaosu zespodu směrem nahoru. Stal se běžným člověkem, narozeným v zapomnění o svém původu, pod sevřením sil Chaosu, dosáhl vzkříšení a nesmrtelnosti a přemohl brány smrtelnosti. Máme následovat Jeho šlépěje, skrze eóny archontů, do Světla. Propojíme tím cestu z Chaosu do Světla.

V dnešní době tuto cestu otevírá Sofie, nebeská ženská osoba Krista, zaštítěná sluncem a orlími křídli. Je v ochranné moci Pána v období jeho přítomnosti. Přichází spojit svět Neporušenosti s těmi, kdo vycházejí z porušenosti. Je matkou těch, kdo v sobě spojili to světelné s tělesným a těch, kdo se při vzkříšení promění v děti Světla.

Uvolnění dvanácti pout

Zastřešující systém vězení eónů Chaosu je nazván jako „praotec“ s jeho trojnásobně mocnými. Síly čtyř úrovní, o kterých jsme psali výše, mají trojjedinou charakteristiku, definovanou v této knize jako „trojnásobně mocné.“ Na každé ze čtyř úrovní se projevuje síla základní, síla řídící a síla aktivující. Znamená to, že jisté konstelace ďáblova systému udržují jeho řád, jisté konstelace řídí jedince k přijetí myšlenky systému a jisté konstelace jej vyburcují k činnosti pro systém. Systém Chaosu tak není jen statický, či dynamický, ale je více. Je trojjediný a to zaručuje úplnou moc jeho působení. Zkrátka vás nenechá dlouho v klidu, ale zaručuje neustálou změnu okolností, neustálé selhání a neustálé umírání. Kombinace tři krát čtyři dává dvanáctinásobnou moc silám systému, nad uvězněnou duší.
Na duchovní cestě osvobození nejprve zdoláváme naše egoické JÁ. Zdoláváme jeho moc nad námi, aby nám nepanovalo, ale sloužilo. Někteří to nazývají zničením ega, ale zničení je ve skutečnosti boj proti přirozenosti a ten nemůžeme nikdy vyhrát. Skutečná duchovní cesta je o ovládnutí ega tím, že si plně uvědomíme, že je falešné a přestaneme mu naslouchat. Naše jedinečnost a tělesné JÁ nám v tomto světě musí zůstat. Na vnější úrovni svého života ho musíme stále používat, ale s jedním podstatným rozdílem. Naše ego se stane naším nástrojem, ne pánem!
To je fáze kdy neutralizujeme moc systému nad námi. Když stojíme ve svém středu, našli jsme spojení se svou duší. Ego se menší a náš duch roste. Když tu cestu dokončíme, zažijeme druhé zrození a odebereme systému třetinu jeho moci. Naše světelná síla vědomí změní náš náhled, propustí energetické bloky a spočine svobodná, v přítomném okamžiku a Lásce. To je v Bohu. Co to vše znamená? Novým zrozením omezíme vliv systému mocností nad námi samotnými a zároveň se tak stáváme prvkem společnosti, který oslabuje sílu sdíleného vědomí. Místo, abychom přiživovali vědomí Chaosu, napadneme jeho systém a ten nad námi již dále nemá svazující moc. Stáváme se součástí Božího království a začínáme být pracovníkem Světla pouze tím, že jsme uprostřed ďáblova systému a posilujeme vědomí Světla. To se tak stává silnějším v působení zde na Zemi a vnímatelnějším pro jedince pronikající do ducha. Konstelace zvěrokruhu vládnoucí nad celým slunečním systémem již nad námi nemají dále moc.

Brána do 13.eónu

Růst ducha způsobuje neutralizaci sil odporu vůči jakémukoliv dění ve světě. Neutralizací vstupujeme do třináctého eonu a to znamená, že jsme získali kristovské vědomí a povznesli jsme se nad dualitu. Dvanáct eónů Chaosu jsme vyměnili za dvanáct eónů Světla. Už pro nás v jistém smyslu neexistuje dobro a zlo, ale jsme v jednotném vědomí všeobjímající Lásky. Vidíme svět z náhledu, kterého jsme dříve nebyli schopni. Žijeme však stále ještě ve světě a vidíme jeho zoufalství, vůči němuž jsme se však stali kolemjdoucími. Vnímáme smysl dobra i zla a vnímáme, že jejich základem je Bůh, Láska. Přijali jsme Boha a stali jsme se Jím, alespoň částečně. Ožili jsme v neomezené svobodě Lásky a Ona se pro nás stala jediným vlastnictvím. Království Boží jsme realizovali v sobě, jako perlu nejvyšší hodnoty. Naše hořčičné semínko ducha se v nás stalo majestátním stromem. Světu jsme se vzdálili a obrazně řečeno, nemáme, kam bychom v něm hlavu složili, jako Kristus. Přijali jsme Krista tím, že jsme v sobě nechali žít jeho Plnost a ona nás prostoupila. Vstoupili jsme jedinými dveřmi ovčince, kterými je Kristova Láska, stáváme se třináctým a ustanovili jsme v sobě dvanáct nových životních náhledů, eonů Světla, jako i Pán ustanovil svých dvanáct učedníků a On sám je třináctým.
Následující obrázek znázorňuje Pána ve středu mezi učedníky, při památné poslední večeři. Šest učedníků po jeho levici a šest po jeho pravici, symbolizuje celkem třináct eónů.

Kniha Pistis Sophia obsahuje třináct kajícných modliteb Sofie uvězněné v poutech Chaosu. Jsou symbolem strastí a nabytých zkušeností duše, procházející skrze sféry vědomí v duálním světě. Symbolizují její vystoupení do třináctého eónu, který již není v moci ďábla. Zároveň její písní je píseň hlubokého, nepřenositelného zmoudření, kdy se ze Sofie, stává „Pistis Sofie“ a zpívá novou píseň moudrosti, kterou se nemůže naučit nikdo jiný, než právě duše, která prošla dualitou a slavně zvítězila. (Zjevení Janovo 14:3) Pán ji zachraňuje a korunuje slávou, jak to dokládají jeho slova níže.

Příběh o utrpeních, zmoudření a osvobození duše je důležitým Božím posvátným tajemstvím, které bylo po staletí ďáblem zamlžováno, haněno, páleno a odstraňováno z očí.

Den smíření

Příběh vysvobozené duše oznamuje mocný anděl z desáté kapitoly knihy Zjevení Janovo, který stojí jednou nohou na Zemi a druhou na moři a v jehož rukou je zapečetěný svitek. On je představitelem kristovského vědomí stojícího nad dualitou, které v tomto čase odkrývá svá tajemství. Ano, toto tajemství je spojeno s výstupem naší duše do třináctého eónu, který pro nás znamená nová nebesa a nový svět. Díky našemu výstupu z hřiště duality, může teprve přijít nové hřiště. To, které je již prvním stupněm ráje.

Změna lidského paradigmatu se začne dít bez ohledu na strnulost církví, či boj mocností o své otroky. Přišel správný čas zralosti lidských duší, čas sklizně první zralé úrody. Přišel Pán a s ním nové, silné vědomí. Měnící se energie proměňuje svět do jiné podoby. Je čas, opustit staré vzorce, které již nefungují a vystoupit z vězení duše.
Toto období nazýváme dnem smíření, neboť nebe se na okamžik spojilo se Zemí, aby Země vydala své plody.

Třetina moci odebrána

V současném období Pánova dne, jsme na své cestě podporováni velmi silnou mocí. To je přítomností kristovské energie, kterou můžeme snadněji, než kdy dříve navnímat, a proniknout postupně do ní, pokud jsme na správné, vnitřní duchovní cestě. Neviditelná přítomnost Pána, která se projevuje a postupně zesiluje, od roku 2020 napadla systém Chaosu a odebrala mu také třetinu jeho síly.

V tomto období byla omezena účinnost zastřešující sféry zvěrokruhu nad světem. Místo síly archontského zvěrokruhu, je to síla Božího království Lásky, která se právě postupně čím dál více překrývá s planetou Zemí a vytváří cestu ven z duality.

Omezení třetiny moci znamená, že Pán vyjel vítězící a svrhl biblického ďábla z nebe na Zemi. Nebe nad naší zemí, již tedy není zdrojem Chaosu, ale zůstalo tu sdílené vědomí, to je duch ďábla zakořeněný v duchu světa a ten je silněji než dříve podporován ďáblem v podobě archontů ovládajících lidské duše.

Současné divoké energie, v nichž se mísí hněv ďábla a svět Božího království, tak prokážou, kým skutečně kdo je. Lidé, instituce a náboženství ovládaní archonty, tak zesílí svou aktivitu a projeví svou pravou tvář. Jejich systém byl napaden Kristem, králem a jejich zaběhnuté postupy, pravidla a astrologické tabulky se staly zavádějícími. Nefungují a to je jasný signál vedoucí k jejich hněvu a zvýšenému úsilí. Lidé realizující vnitřní cestu ducha postupně pronikají do Lásky a je jim silně pomáháno, aby zvítězili. Postupně začnou zářit jako zlaté klasy pšenice mezi plevelem a ten rozdíl se časem stane nepřehlédnutelným, jak to Pán vyučoval své učedníky.

Ti, kteří se nechají ochotně ovládat ďáblem a jeho démony si tak sami volí osud, který je potká. Realitu, ve které se bude odehrávat jejich budoucí život. Budou uvrženi do propasti s ďáblem a každý nadále bude pokračovat ve sféře, se kterou energeticky rezonuje.

Vejdi do věčnosti

Kdo spočine ve svém středu, toho vědomí se natolik proměnilo, že spočine ve věčnosti. Začne si každým momentem uvědomovat posvátný přítomný okamžik a své vlastní bytí v tady a teď. Realizuje božské „Já jsem.“ Věčný život se tedy nedostává darem, ale je přirozeným produktem vaší duchovní cesty, i když se jedná o nezasloužený dar. Zdánlivě to zní jako protiklad. Jak je to skutečně myšleno?

Věčnost je dar plynoucí od Boha, skrze moc vašeho ducha. Vy si ji nikdy nemůžete zasloužit skutky v hříšném stavu vědomí, ale můžete ji získat přijmutím Krista. A přijmutí Krista je vaše ztotožnění se s jeho Plností. Krista skutečně a plně přijmete až ve chvíli, kdy v sobě plně uvolníte pouta Chaosu, otevřete se, vzdáte se své osobní vůle a necháte se vést vůlí Boží. Pak ve vás jeho Plnost vytryskne jako pramen živé vody.
Do věčného života vstupujeme odpoutáním se od provazů smrti, které nás spoutaly a donutily věřit, že jsme smrtelní a pomíjíme. Nikdy jsme v nejhlubší podstatě smrtelní nebyli, ale ztratili jsme vědomí života a tím, že jsme uvěřili ve smrt, naše nesmrtelnost byla pohřbena pod nánosem špíny a uvězněna. Ztratili jsme rozhled a naše vnímání se stalo krátkozrakým. Naše vědomí rozhoduje o svobodě našeho ducha. Pokud je uvězněný, nemůže nás prostoupit a oživit a my jsme smrtelnými a z hlediska věčnosti mrtvými.

Osvobozením se z pout jsme osvobodili našeho ducha a spočinuli v něm. Už nejsme spící, ale jsme vědomí a přítomní. Duch je moc vědomí a dokonalé, silné mysli, která je s tímto stavem spojena. A zároveň je to bezčasový stav dokonalé svaté Lásky a míru, který převyšuje myšlení. Tím, že jsme uvolnili provazy smrti, jsme dali duchu životní prostor a ožili jsme. Byli jsme mrtví, ale moc ducha nás oživila a proměnila, prozářila. A ta změna se netýká pouze našeho vnímání, či životního elánu. Moc světelné energie je mocí věčného života i v našich buňkách. Světelná energie proměňuje naše tělo do sféry méně hmotné. Je to velmi pozvolná změna a stejně tak se velmi pozvolně probouzíme a procitáme do jiné reality. Jako bychom pronikali mlhou a najednou vidíme to, co nám bylo léta skryto. Není to tak, že bychom se přenesli do jiného světa, ale přesněji řečeno, náš svět se rozšíří o vnímání rozměrů, které jsme dříve neznali. Nový, rozšířený náhled, obsahuje ve své části i ten omezený původní svět, který jsme růstem přesáhli.
Výstupem duše do třináctého eónu vstupujeme na dráhu věčného života v dokonalosti.