V šesté sérii našeho odhalování posvátných Božích tajemství navazujeme na předchozí článek Eóny chaosu. Zabývali jsme se jejich počátkem a také stvořením psychického Adama. Celý příběh však má pokračování a my jej budeme dále sledovat na základě osnovy z Tajné knihy Janovy. Příběh Adama, Evy a jejich vyhnání z ráje má podstatné konotace vzhledem k pochopení skutečné povahy mocností chaosu a jejich vlivu na nás.
Po stvoření psychického Adama, který se stal díky Božímu duchu větším a dokonalejším, než všichni archonti, nastalo u archontů zděšení a systematická snaha o jeho omezení, ponížení a ovládnutí. A mějme na mysli, že tento příběh se netýká pouze dávné minulosti, ale dokonale vykresluje podstatu archontů, jejich záměry, pohnutky a jednání, které dnes dotáhli do té nejzazší meze, která jim byla umožněna.

Stvoření tělesného Adama

Dalším krokem archontů, jak omezit Adamovo vyzařující božství, bylo vytvoření hrubo-hmotného těla, jaké známe dnes. Tělo obsahující základní čtyři zemské živly, které umírá a v duchovním ohledu člověka uvězňuje. Je zde dokonce nazváno hrobem. Ale nejen to. Ještě tělesný duch (jejich nápodobný odlišný duch) svazující člověka, aby tíhnul k tělesnosti a omezenosti je podstatným utlumujícím prvkem, kterému vzdorujeme. Archonti se tedy zachovali vůči člověku jako lupiči. To je nesmírně výstižný výraz. Tělesnost jej měla oloupit o schopnosti vyplývající z ducha a udělat z něj bezcenný prach.

Ráj archontů

Plán archontů byl takový, že Adamovi vytvoří ráj. Opět tvořili dle vzoru nebeských věcí, protože jinak to neumí. Není to místo na Zemi, protože tam budou teprve později vyhnáni. Jedná se o vyšší paralelní realitu. Ovoce stromu života v jejich ráji bude v Adamovi podporovat tělesnost, zvířeckost, nevědomost, zapomnění a veškeré jiné důsledky vyplývající z jejich odlišného ducha. Strom života byl stromem jejich temnoty a špatnosti a proto nabádají Adama: “Jez“. Vše vypadalo jak v opravdovém Božím ráji, ale existovaly zde zákazy. Kromě stromu života obsahoval archontský ráj také strom poznání dobrého a špatného, ze kterého však měl Adam s Evou zakázáno jíst. Byl to symbol poslušnosti a podřízenosti, kterou archonti vyžadují a střežili jej… (TKJ 21:19-22:10; NHC II) Nahnali první lidské dvojici velký strach, když řekli: „Nebudete z něho jíst, ani se ho nedotknete, jinak zemřete.“ (Genesis 3:4) A to je taktika, kterou archontský svět používá dodnes. Vyžadování poslušnosti pod hrozbou trestu a nahánění strachu ze smrti, která ovšem ve skutečnosti neexistuje. Patří to ke svazující iluzi jejich světa a je to podporováno jejich „nápodobným duchem.“

Zlatá klec, kterou Adamovi vytvořili v podobě ráje, nezpůsobila, že by neprohlédl jejich lest se stromem života. Neposlouchal je, kvůli duchovní moudrosti jeho matky v sobě. Myšlenka světla byla noční můrou archontů a mařila jim jejich plán. Jednou se tedy rozhodli, že ji vyjmou z Adamova nitra.

Zde Pán vysvětluje Janovi, že to biblické žebro není ve skutečnosti žebro. Oni hledali rozměr ducha, který je pro ně nezachytitelný a vládne nad ním pouze skutečný Nejvyšší Bůh. Schopnosti archontů jsou však veliké, když dokáží vytvořit duševní a materiální rozměr bytosti. Bůh, který dokáže archontům vnuknout tu správnou myšlenku, je nakonec přivedl k tomu, aby jejich snaha o omezení Adama vedla k vytvoření jeho protějšku, Evy.

Ráj jako vězení

Jako vsuvku teď zařadíme pojednání o ráji, do kterého byli prvorozenci archonty zasazeni. Je nasnadě, že nedokonalí archonti nemohli vytvořit dokonalý ráj. Tak, jako při tvoření eónů chaosu, postupovali také s rájem. Vytvořili dokonalou napodobeninu, která však má oproti dokonalosti na první pohled zdánlivě nepatrné odlišnosti, ale velmi hořké důsledky. Pán to Janovi vysvětluje velmi barvitě:

Ovoce stromů v ráji, včetně „jejich stromu života“ mělo být pojistkou, že Adam neprocitne do duchovního rozměru. Lákavé ovoce umrtvuje schopnost vnímat ducha a vidět pravdu a světlo. To je motiv a cíl archontů. Tento přístup jim zaručuje nadvládu a ovládání. O ráji zde tvrdí Adamovi : „budiž mu potěšením“ a v rukopise NHC II je stejná pasáž přeložena jako „Jez,“ to znamená: „zahálej“. Tento popis dokonale vystihuje jejich ráj jako zlatou klec a nám to připomíná, že ďáblův motiv jednání je dodnes stejný. Dokonale vás zaměstná rozkošemi, pozlátky, rajskou krásou, a osobním tělesným potěšením všeho druhu, aby vás odvedl od toho, co jediné vás může naplnit. To je perla ducha, božství uvnitř vás. To co Pán dále vysvětluje, dokonale podtrhuje tato slova.

Opět Pán potvrzuje, že i jejich strom „poznání dobrého a zlého“ který dali do Bible jako příčinu zkázy celého lidstva, znamenal původně zákaz Myšlenky světla pod výhružkou smrti, která měla prvorozencům nahnat strach. Archonti se obávali něčeho, co je převyšuje a nad čím nemají kontrolu. Jejich obava se týkala především obavy z moudrosti, kterou by je lidé mohli převýšit a ke které sami archonti neměli přístup. Strom představoval duchovní rozměr, který měli mít prvorozenci zapovězený a to sice Myšlenku světla.
Když Pán říká, že to On je přiměl, nevylučuje to, že použil některou ze svých mocností, kterými vládne. Duchovní ženu, či Sabaotha, učitele – hada, či působili současně.
Ráj archontů, jako napodobeninu a klam popisuje i apoštol Filip ve svém evangeliu, když upozorňuje na klam ráje, kde existují zákazy. V Božím ráji nenajdete žádné zákazy.

O skutečném Božím ráji

V Tomášově evangeliu nacházíme zmínku o skutečném budoucím ráji a jeho stromech. Na rozdíl od stromů archontů poskytují věčný život, zatímco jejich strom života, otupuje, ponižuje a usmrcuje.

A ve Zjevení Janovu Ježíš pronáší podobná slova:

K popisu Božího ráje jsme vybrali ze všech pramenů jeden, a sice spis o Původu světa, který zaznamenává Boží skutečný ráj, jako ráj stvořený Spravedlností a to ve třetím stvořitelském dni:

Všimněte si, že skutečný Boží ráj je mimo působnost slunce a měsíce. Je to chráněné místo na východě, čili v duchovní sféře umístěné blíže k Bohu, než je naše Země. Je určen lidem, kteří se vymanili ze zákonitostí sfér Osudu, to je cyklů Slunce a Měsíce, časů a období, které uvrhují lidi do všech rozměrů utrpení. Je to místo, které čeká na svaté, kteří vycházejí v tomto období ze sevření duality do svobody, aby jedli ze stromů života a získali věčný život. Strom života má barvu slunce a znázorňuje život pocházející z eónů světla, od Otce veškerenstva. Cipřiš tu znázorňuje věčně zelený strom, jehož listí neusychá. Skutečný život, který získávají svatí Nejvýše postaveného. Bílé hrozny vína jsou nápojem Bohů a strom, který sahá až do nebe, přeměňuje to, co bylo původně smrtelné, do vyššího nesmrtelného života v eónech světla.
Vedle stromu života se nachází strom poznání dobrého a zlého. Jeho sláva je jako měsíc. Měsíc pouze odráží záři slunce, jeho svit je nedokonalou napodobeninou svitu slunce. Znázorňuje účel eónů chaosu. Jsou nedokonalou napodobeninou a vývojovou fází, která předchází jezení ovoce ze stromu života. Listy toho stromu způsobují stud nad ubohostí nahoty a uvědomění si omezenosti a nevědomosti duality. Fíkové listy jsou určeny k zakrytí nahoty tělesnosti a neúplnosti ducha. Účel stromu však má své nezastupitelné místo. Způsobuje prozření, prozkoumání všech zákoutí bolesti, odloučení a zla. Způsobuje hluboké porozumění všem těmto protipólům světla a probouzí niternou touhu po světle, které vychází od Otce. Plod stromu poznání, popisovaný jako datlový, může narážet na slovní hříčku s původním koptským slovem, které znamená jak (datlovou) „palmu“ , tak i „fénixe“, tj. ptáka, který se rodí z popela svého otce a na jiném místě spisu symbolizuje Adama

Stvoření Evy

Když se archonti pokoušeli vyjmout z Adama Myšlenku světla, stvořili dle Božího plánu Adamovi manželku, dokonalý protějšek. Adama tím oslabili, protože mu vzali část jeho duševní moci a způsobili mu „mrákotu.“ Duševní výtvor jej oslabil tak, že již nebyl v dokonalém spojení se svým duchem. Eva získala ducha od Zoé (duchovní Evy) a duchovní Eva Adama probrala z mrákoty. Ačkoliv se archontům nepodařilo vyjmout Myšlenku světla z něj, chyběla mu vnitřní celistvost. Adam byl uvnitř rozdělený a nevnímal již vnitřní spojení se svým duálem v sobě. Svůj ženský duál (dokonalý protejšek), již sice tak vnitřně nepociťoval, zato ho měl nyní před očima, v podobě Evy. Zamiloval se do ní. Už se necítil tak vnitřně celistvý jako předtím a pocítil, že potřebuje Evu a že ona k němu patří. Rozdělení dvou duálů je nejen počátkem oslabení a necelistvosti, ale je také významným krokem ke smrtelnosti, kterou dříve neznali. Je to počátek duality se všemi důsledky. Filipovo evangelium o tom říká:

Adam při pohledu na Evu pochopil, že ona je jeho druhu a jejich stvořitelé jsou cizího druhu, zvířata. Opět je neposlouchal, jak by si přáli. Pochopil, že nebeská Eva, jež mu dala duchovní rozměr, je matkou živých. Vnímal ji, jako zosobnění oživujícího principu v sobě, který je archontům cizí. Vyhrkl ze sebe toto uvědomění a složil první báseň oslavující ženu. Archonti pochopili, že ačkoliv Adama již značně ponížili, stále je v něm živá schopnost vidět podstatu a nazývat věci pravými jmény. Vhled a pochopení podstaty ho zcela neopustil. Ale poslechněme si raději vyprávění samotného Adama, zaznamenané v jeho knize, které sdělil svému synu Sétovi, ve svých 700 letech života.

Zakázané ovoce stromu poznání

Adam s Evou jsou v podstatě v archontské pasti. Zavřeni v ráji musí poslouchat, sloužit falešnému bohu ve strachu a v otroctví. Už v nebeském ráji se stávají rodiči mnoha synů a dcer, ne však formou pohlavního spojení. Teď už ve vnitřním rozdělení, které je omezilo, a stali se opět postupně stvořením psychickým. Tentokrát na scénu opět vstupuje had. Je to však jiný had, kterému říkají učitel.

Had, který zde promlouvá, je zde nazván učitelem. Jeho cílem je pozvednutí první lidské dvojice z degradace a ponížení duchovních bytostí na psychiky. Duchovní žena Sofie sestupuje, aby působila skrze „nejmoudřejší“ stvoření, kterým byl Sabaoth, obrácený syn prvního hada. Ne však „nejmazanější,“ jak to bylo archonty obráceno v biblickém záznamu. Kristus tu vystupuje v podobě orla na stromě poznání, aby je naučil jak přijmout poznání, jak popisuje Tajná kniha Janova v dalším pokračování.

Prvorozenci si uvědomují především svou duchovní nahotu. Stydí se kvůli své nevědomosti, ve které byli dlouho drženi. Vstupují do duálního vnímání světa. Uvědomují si, že byli svými stvořiteli zneužívání, oklamáni a degradováni. Jejich uvědomění spočívá v jasném pochopení situace. Rozpoznávají skutečnou povahu a esenci zla ve svých stvořitelích a schovávají se. Adam a Eva se probouzejí do jiného vnímání světa, do světa kontrastů, kde existují protipóly dobra i zla. Na jedné straně je to cesta k odhalení svého zneužívání, na druhé straně nastoupili cestu do chaosu, iluze, zapomnění a bolesti světa bez lásky, kde zahájí cyklus zrození a umírání.

Vyhnání z ráje

Velký archón hledá Adama. Neví, kde se schoval a tím ukazuje, že není vševědoucím Nejvyšším Bohem. Navíc se prezentuje jako hněvivý a proklíná Evu i hada.

Ano, odtud plyne hněvivé odsouzení a prokletí, které sesílá archón na prvorozence a tak důvěrně ho známe z biblické knihy Genesis. Odtud pramení nenávist hada vůči ženě, která je označována jako příčina utrpení lidstva. Ve skutečnosti je však nebeská Eva Matkou duchovně živých a původcem pokladu ducha, proti kterému archonti bojují. Had-učitel byl archonty prokletý a žena a její potomstvo měla být v opozici s hadem-archontem a jeho potomstvem.
Prokletí se dále týkalo „útrap těhotenství“ a vzniku „porodních bolestí“. Archónovo odsouzení se týkalo i svazující sexuální touhy, když říká: „ budeš toužit po svém manželovi a on bude nad tebou panovat“ Archontský „nápodobný duch“ měl v lidech zasít zvířecí pudy, u mužů posílit egoismus do nesnesitelných podob. Život v omezení duality měl pohřbít jejich vnitřní perlu natolik, že se měl stát utrpením: „ v potu tváře budeš dobývat svůj chléb a poroste ti trní a bodláčí.“ Degradace a hrob, do kterého archón zadupal prvorozence, vyznívá v jeho slovech „jsi prach a do prachu se vrátíš“. (Genesis kap.3 )

Poskvrnění Evy

Po vyhnání z ráje byli prvorozenci uvrženi do ještě větší omezenosti a utrpení, tentokrát již na planetě Zemi. Jejich situace se nazývá „hrobem.“ A tady začíná biblicky zaznamenaná historie příchodu Adama a Evy na Zem, která dle biblických rodokmenů sahá někde do roku asi 4026 př.n.l. Jsou prvními rodiči, skrze které se na zemi rodí nebeské stádo a skrze ně přechází jiskra života také do stáda pozemského, vyvíjejícího se na Zemi už asi 500 tis. let.

Velký archón proklíná i svou zemi, to je původní ráj. Nachází Evu a poskvrňuje ji. Adam s Evou se však báli archóna usvědčit, zřejmě ze smilstva. Tak se Jaldabaóth opět kompromituje před svými anděli, a zjevuje jim svoji nevědomost.

Jaldabaothův vztek a plán se upřel k poskvrnění Evy, či zplození potomstva, které by jiskru života dědilo skrze Zoé, duchovní Evu. V této době zavedl pohlavní spojování a zasel do lidí sexuální touhu. Avšak, jak už to tak bývá, dopustil se závažného provinění a poskvrnil především sebe, zatímco Eva zůstávala v Božích očích pannou. Smilstvo archonta vedlo k první vraždě a právem o něm Ježíš říká, že byl „zabijákem když začal…“ (Jan 8:44)

Starozákonní bůh

Své pohnutky vyjevil falešný bůh, když na adresu prvorozenců prohlásil:

Proč by mělo být Božím dětem odpíráno poznání dobrého a špatného. Když je Bůh Láskou, tak proč to svým dětem zakazuje? Nestvořil polní zvířata svobodnými? Tak proč by měl krutě kárat své děti, které nesou jeho podobu i světlo? Ledaže je to závistivý a utlačující bůh, který není tou Láskou. Ano, to je starozákonní, archontský bůh, vydávající se za jediného pravého Boha a Stvořitele. Proč mluví v množném čísle, pokud je jediný a pravý? Zatím, co pravý Bůh dal prvorozencům věčný život a božskou dokonalost, tak falešný archont jim věčný život nepřeje. Naopak uvalí na svůj národ velmi složitý zákon, který nejsou schopni dodržovat. Vyžaduje uctívání, zvířecí oběti, vyžaduje bázeň a je žárlivý. Jak je možno sloučit krvežíznivého boha vybíjejícího národy ve válkách s tím, kdo je čistou Láskou?... Dokud lidé spí hlubokým spánkem a nechají se zotročovat… Dokud potřebují tuto zkušenost, vládne jim tento bůh… Dokud nepřichází pravý Boží syn Kristus, aby sňal z lidu břímě a přinesl jediný zákon a světlo svého Otce. Zákon lásky. Dokud nezazáří jeho Plnost na pozadí prázdnoty.
Ano, Ježíš jim představil Jediného Pravého Boha, Jeho tvář ve své - podobu, mírumilovnost, laskavost, Lásku bez konce - což se muselo z Krista vylévat do okolí proudem, neboť vším tím přetékal. Přitahoval jako magnetem prosté lidi, kdežto farizeje ony city pálili, jako jed, protože to lidem nabídnout nemohli, nebyli toho schopní a cítili se ponížení.

Oběti a sebeobětování

Mojžíšův zákon vyžadoval oběti všeho druhu, vyžadoval poslušnost pravidel. Lásku k Bohu tedy člověk vyjádřil najevo dodržováním zákona. Jinak řečeno nařizoval vnější formu uctívání a vnitřní rozměr člověka byl nepostižitelný. Láska byla měřena mírou poslušnosti a puntičkářským lpěním na liteře zákona. Kdo otrocky plnil i to nejnepatrnější z pravidel, byl považován za většího. Tak vzniklo v Izraeli mnoho skupin farizeů, saduceů a znalců zákona. Mnozí z nich nepochopili účel zákona dodnes a drží se náboženských rituálů ještě po dalších dvou tisíci letech. Jiní tomu dali nový kabát, a slepé dodržování pravidel, obětování se ve smyslu zapírání se, a slepou poslušnost tradicím praktikují ve své formě křesťanství, islámu, hinduismu, budhismu apod… Pokud se náboženství, či vůdci staví do role vyvolených, kteří stojí mezi vámi a Bohem, pak udržují své ovečky v přežité formě, která je není schopná přivést do ducha a ďábel se raduje. Tento způsob uctívání byl předstupněm, který měl lidstvo přivést do vyššího uvažování. Měl lidstvu zjevit přestupky, aby pochopili, že existuje svatost, které lze dosáhnout a že by se neměli spokojovat s hříšností a bezbožností na věky. Když to však již splnilo svůj účel, mělo nastoupit to pravé. Organická přeměna vedoucí k niternému obětování sebe sama. Ne formou zapírání sebe sama, ale formou úplného vnitřního odevzdání. Vzdání se toho vnějšího, aby nás vnitřní světlo mohlo prozářit a pohltit všechnu temnotu samovolně, v důsledku odpoutání. Myšlenka světla ve vás má neuvěřitelnou moc, pokud víte, jak ji nechat zářit. Vstupte do své nejniternější přirozenosti, upřímnosti a ryzosti a přebývejte tam. Naučte se mít tuto vnitřní pokladnici jako útočiště, které vás naplní láskou a světlem. Jedině tak se dostanete z moci mocností. Tato jediná vnitřní cesta je nedotčená ďáblem a je cestou do Kristova ovčince. To je skutečné přijetí Krista. Jedině tehdy vás bude znát, pokud se stanete jím samotným…
Kristův zákon však, přišel odstranit rituály, tradice a přinášení obětí, aby to nahradil jediným zákonem, zákonem lásky. Formalismus v podobě náboženských rituálů měl být pouhým symbolem toho, co je třeba učinit v srdci. Pod zákonem Krista, už nehraje vnější forma smysl. Smysl má jedině status vašeho ducha.

Ať mocnosti propustí své zajatce!

Archonti drží doposud tento svět v izolaci, nevědomosti a používají ji k zotročení lidstva, aby jim lidé odevzdávali svoji energii. Světelná energie lásky ve vás, je pro ně jako palivo do jejich stroje. Zacházejí s Láskou jako s PRODUKTEM a netuší, že je to živá bytost a jejich skutečný Stvořitel. Neprocitnout, znamená protivit se samotnému principu života ve vás. Pravý Bůh chce vaši zralost a vaše spočinutí v Lásce = v Bohu. Přichází doba sklizně úrody, aby svět propustil své zajatce, a jedinou bránu naleznete skrze vnitřní rozměr ducha. Vzpomeňte si, že žijete ve světě toho, kdo nechce, abyste jedli ze stromu života a kdo vám zakazoval také poznání, které vede k otevření očí. V dnešní době zuří, protože ví, že má již jen krátké časové období. Ví přesně, jaká je doba a že stanovený čas vypršel. Jedním z jeho taktik je, že maximálně utlumil vaše schopnosti i délku vašeho věku a to dokonce i genetickými úpravami. Současné období nové energie, kdy se nový svět energeticky začíná překrývat s planetou Zemí, začíná vznikat nová sdílená energie, která je schopna napravit tato omezení, pokud oživíte svého ducha.

Nenechte se již více zneužívat. Současná, celosvětová nákaza je způsobena uměle vyrobeným virem. Je to lidský výtvor a ďáblův nástroj. Uvádí lidi do velké ochoty, nechat se očkovat umělou, nepřirozenou látkou, ovlivňující člověka na úrovni DNA a považovat to za spásné řešení. Je to zkouška a označení, které přijímáte na ruku a to doslovným vpichem. Omezuje, či utlumuje ve vás schopnost vnímat Myšlenku světla a zároveň pozvedá všechny výkonné složky světské moci, do pozice spasitelů světa. Budou za to vyžadovat akt důvěry a otevřené úcty. Řeknou vám, že nebudete-li mít jejich očkovací průkaz, nevycestujete, nenakoupíte, nepřežijete … Vzpomeňte si, kdo začal se zákazy a prohlášením, že pokud neuposlechnete, zemřete?

Uvědomte si, že eóny chaosu způsobily nevědomost o skutečném Otci. To způsobilo všechny druhy utrpení, klamu a iluze. Když se zastavíte a nebudete již dále skákat podle toho, jak pískají, začnou se před vámi objevovat netušené vnitřní obzory. Vystupte z kolotoče krysího závodu, ať vás do něj nabádá cokoliv. Pravý Bůh nepotřebuje, abyste mu sloužili, přinášeli oběty a vysilovali se tíhou odpovědnosti. Chce vaše spočinutí v duchu a Lásce, které vás promění na Boží děti. Pokud pochopíte iluzornost reality a ukotvíte se v duchu, povznesete se nad eóny ďábla a stanete se pro něj neviditelnými. Současné energie váš pokrok a vystřízlivění urychlí. Vejdete do náruče svého pravého nebeského Otce a vaším domovem se stane všeobjímající Láska. Budete ochráněni, vysvobozeni a stanete se pro mocnosti neviditelnými.