V pátém díle série o odhalování Božích posvátných tajemství, navážeme tam, kde jsme minule skončili. Tajnou knihu Janovu jsme i pro tuto část série použili jako osnovu příběhu, který zjevuje Pán svému věrnému apoštolovi. V předchozím, čtvrtém díle o Eónech světla, jsme položili nezbytný základ pro pochopení struktury Božího světa Plnosti a jeho emanací. V tomto článku popíšeme opačný protipól, jako zrcadlo Božského světa Plnosti, které nazýváme eóny chaosu.
Všem, kdo znají pouze tradiční křesťanské pojetí příběhu stvoření, bude jasné, kolik zásadních informací bylo z tohoto příběhu vynecháno a překrouceno. Když pochopíte podstatu, proč k tomu došlo a kdo za tím stojí, pochopíte značný rozsah hloubky králičí nory, ve které jsme mnozí z nás dlouho žili.

Sofiino pochybení

Ke vzniku, smyslu a osvobození materiálního světa, ve kterém žijeme dnes, nás dovede příběh jedné z Kristových nebeských emanací. Jeho družky Sofie Myšlenky, představené již v předešlém v článku Eóny světla, jako ženský duál Boha Syna. Ježíš Janovi vysvětluje její svévolný skutek, který stál na počátku eónů chaosu, těmito slovy:

Podstata světa světla spočívá v dokonalé jednotě, kde nelze jednat svévolně a ani ta nejvyšší božská emanace plnosti nemůže pojmout MYŠLENKU, že vše ví lépe, umí to i sama a nepotřebuje ostatní části celku. Když se ten nejslabší článek řetězce, jehož doménou je ženskost, dětská důvěřivost a přebývání v duchu, neporadil o stvoření nové bytosti s Nejvyšším Duchem a také se svým mužským protějškem, duálem, jehož doménou je nepřekonatelná síla mysli, vznikla chyba s dalekosáhlými účinky.

Prarodič eónů chaosu

Pro názornost ještě přiblížíme, že božská bytost, nižší božstvo, emanace světla, kterým Sofie je, nemůže udělat jen tak svévolnou chybu, aniž by to nemělo adekvátní odezvu. Není to jako ve světě lidském, kde materializace myšlenky je zdlouhavý a obtížný proces. Není to ani jako u nedokonalých lidí, kteří kupí jednu chybu na druhou a důsledky jsou pomalé a málo závažné… V eónech světla je materializace myšlenky tím snazší, čím více božského světla bytost vlastní. Sofie, jako jedna ze součástí Boha Syna je mocným božstvem, matkou kmenových duchovních bytostí. Rodí syna v rozporu s nebeským řádem jednoty. A víme, jak to dopadá, když se například jedna buňka v organismu rozhodne pro svévolné množení, bujení, bez ohledu na potřeby celku… Božská bytost disponuje mocí, kterou nemůže zapřít.

Syn, kterého Sofie zplodila, nemohl zapřít špatnou myšlenku, které jeho stvoření předcházela. V nebeských eónech je myšlenka nástrojem tvoření. Tvořivou energii, a to, co tato nesprávná myšlenka zmaterializovala, bylo vypovídajícím obrazem nerozumného skutku. Znázorněním nesourodosti a vybočení z Jednoty.
Sofiino zděšení, jí ještě navíc dovedlo k izolaci jejího syna od nebeského světa. Poskytla mu trůn a zahalila jej oblakem, což by mohlo znamenat, že ho oddělila a zahalila do neznámosti o Plerómatu, nebeské Plnosti.

Její syn se stal prvním archonem. Božskou bytostí se zvířecí podobou. S tváří lva a tělem hada. Je Prahadem a Prarodičem Eónů chaosu. Vytvořil si totiž své vlastní eóny. Svůj svět, dle vzoru nebeského. Bible pro něj používá pojem ďábel a satan, ale my tyto pojmy používáme souhrnně, pro všechny emanace, které tvoří celý jeho svět, čili jeho dvanáct eónů. Pojmem (ďábel=pomlouvač) a (satan=odpůrce), neoznačujeme jen jednu konkrétní bytost. Jaltabaóth je však prvním vzbouřencem a prarodičem archontů.

Zrcadlo Pléroma

Svět archontů je světem nespočetných nadzemských a mimozemských civilizací s androgynními těly, zvířecím vzezřením s prvky a rysy plazů, ještěrů a draků a dnes už vůbec není nemožné, abyste tyto Reptiliány, Drakoniánce, Šediváky a mnoho jiných, viděli natočené na nesčetných videích a popsaných v článcích. Nápadně, a jistě ne náhodně, to připomíná vyobrazení egyptských božstev se zvířecími hlavami. Hierarchie světa archontů, je v posvátných spisech souhrnně nazývána jako „mocnosti“. Vytváří něco jako napodobeninu, či zrcadlo eónů světla, který se tváří jako pravý, ale ve skutečnosti je jen napodobeninou, převrácení Skutečnosti. A tak jako obraz v zrcadle je obrácený, tak vznikl svět chaosu, svět temnoty, který je obrácený vůči skutečnému a živoucímu božskému Pléroma. Svět zrcadel uvádí s neuvěřitelnou účinností nižší stvoření do iluze, zapomnění, degradace, klamu a bolesti. De facto je to svět, který nazývá dobré zlým a zlé dobrým. Z pohledu materiálního vnímání, se stvoření eónů chaosu jeví jako jediné skutečné. O stvoření světa, jehož původ je z Jaltabaótha se dozvídáme dále:

Prahad a Sophia

Jaltabaóth je nazýváván také jako Saklas, Samaél a v jiných spisech ho najdeme pod jménem Demiurg. Je mnohotvarý, což znamená, že na sebe může brát mnoho podob. Stal se falešným Spasitelem nad svými eóny. Vyrostl jako ratolest vzešlá z Božího kmene a proto v něm přebývá moc a schopnosti jeho Matky Sofie. Když tvoří své světy, tvoří je jako napodobeninu eónů světla. Nemůže si pomoct, jinak to ani neumí. Nezapře Božský princip, obrovskou moc a zděděné psychické a mentální schopnosti. Božský původ vede k vytvoření velmi věrohodné napodobeniny, která však z pozice eónů světla vypadá, jako mátožná náhražka. Jako obrácený a zamlžený obraz v zrcadle. On sám je nebesy nazýván slepým, je zahalený deziluzí, nevědomý o eónech světla nad sebou. Jedná bezbožně a rouhá se. Prohlašuje se za jediného existujícího Boha a tvrdí, že nikdo jiný nad ním není.

První archont je božskou, mocnou a mnohotvarou bytostí, u níž se vyskytla pýcha, žárlivost a touha ovládat. Ve srovnání se svou Matkou, Láskou, která je na jednu stranu dětsky naivní, ale moudrá v tom, že Láska je pro ni vším, je její syn vypočítavý a lstivý. Zjevně mu jeho schopnosti umožňovaly (alespoň podvědomě) vědět, že existuje i Stvořitel, který je nad ním a proto se nevědomě prozrazuje před svými anděly, když žárlí a má potřebu sám sebe oslavovat a obhajovat jako by byl svrchovaným Bohem. Zdá se však, že jeho taktika, byla také lstivým úskočným manévrem, s cílem připravit svou Matku o její světlo.

Tak byla Sophia , důkladně oklamána lstivým archontem, toužícím po moci a božském světle. To jí uvěznilo v eónech chaosu, protože když odkryla své svělo v eónech chaosu, to ho pohltilo a ona již neměla světelnou energii, aby se vrátila zpět do svého původního eónu světla. Začala těkat, mezi eóny světla a eóny chaosu. Toto těkání je podkladem biblického pohybu Ducha nad vodami při stvoření Země. (Genesis 1:2).
Zároveň zde můžeme vidět bezelstnost a důvěřivost čisté lásky, která vede boj s vypočítavým a usurpujícím egem.

Sofia se nechala prvním rouhačem vyprovokovat k činu, který ji připravil o mnoho světla. Tak vstoupila do eónů chaosu, kde byla o svou světelnou sílu připravena. Jak typický podpis a scénář pro ďáblův archontský svět. Potřebuje a závidí vám vaši energii, protože ji nedostává přirozenou cestou. Uzavřel se vůči síle čistého světla Ducha. Archonti jsou stvořením psychickým, ne duchovním a proto se pro pozemského člověka stávají parazitem, který potřebuje vaši energii, jako zdroj. Každý, kdo se nechá vyprovokovat, jim odevzdává svou energii.
Sophia lituje, velmi pláče a kaje se. Po nějakém čase je její opravdová lítost vyslyšena a její Pán, Kristus, ji pozvedá do prostoru mezi eóny chaosu a eóny světla. Toto místo nazýváme třináctý eón (něco jako předkomnaty ráje). Jan to ve své Tajné knize zmiňuje jako deváté nebe. Jde o místo, kam vystupují a odkud se znovu rodí inkarnované duše, dokud nedosáhnou vzkříšení. Dalo by se znázornit, že éóny chaosu jsou zrcadlovým obrazem eónů světla. Jsou obráceny pod předělem, existujícím mezi těmito světy. A tvoří tak spodní polovinu světů.
Jaldabaóth se dále pyšní, jako jediný, zatímco Jaldabaóthův syn Sabaóth je odhalením podvodu svého otce a zjevením světla Sophie otřesen a prozře.
Odpověď na archontovo rouhání vzbudí reakci Nejvyššího:

Nejvyšší Bůh zjevuje v nižších oblastech, eónech chaosu, zářící podobu dokonalého Člověka, ale jinak než Sofie. Poskytuje pouze odraz a nedává k dispozici svou energii. Zjevuje podobu sama sebe, což způsobuje velký rozruch. Archonti jsou otřeseni a zamilují si Boží podobu, která se stala předlohou pro vznik prvního člověka, Adama. Pustí se tedy do svého vlastního projektu s názvem A-D-A-M. Nevědomě však uskutečňují Boží plán.
Vraťme se však ještě k prvnímu vzbouřenci. Zdá se, že chvástání Jaldabaotha, nebylo ojedinělou záležitostí, ale jeho nekajícný postoj byl pravidlem a jeho přivlastnění si Božství, bylo neomalenou krádeží, za kterou se nestyděl. V blíže nespecifikovaném sledu událostí to způsobilo další dva, pro nás významné, důsledky.

Sabaóth je vyvýšen nad svého otce

V důsledku odhalení podvodu prvního archonta a nekončícího rouhání, se na stranu světla obrací Jaldabaothův syn Sabaóth a samotný Jaldabaóth je později uvržen do Tartaru. Což je něco jako sestoupení do propasti temnoty, či omezení jeho moci. Kniha Podstata archontů a také kniha O původu světa se zmiňují o této události

Sabaóth je moudrá a krásná hadí bytost, která je příkladem, že synové nemusí dědit úděl svých otců. Byl pozdvižen do stejného nebe, ve kterém přebývá Sophia a ustanoven, nad eóny chaosu. Vyšel z nich a důkladně jim rozumí. Je příkladem, že každé stvoření pod nebem dostává šanci zvolit si, na které straně chce stát, když v něm uzraje touha po Lásce a Pravdě. Sabaótha nacházíme v příběhu stvoření v důležité roli hada, který radí první lidské dvojici, aby podstoupili cestu do duality, jako cestu vymanění se z nadvlády archontů, aby se v důsledku jeho rady stali Božími dětmi světla a získaly nově stvořenou kvalitu ducha, která není pouhým dědictvím, ale která je zvolená a je mnohem mocnější, než svět archontů.

Ačkoliv Jaldabaóth, první Boží odpůrce a pomlouvač byl již v minulosti přeměněn Nejvyšším Bohem na původní energii, ze které vyšel, tak se stal původcem eónů chaosu. Stvořil dokonalý protějšek k eónům světla. Působnost jeho eónů se však neomezila pouze na svět mimozemských civilizací, ale je mnohem větší, než si mnozí jsou ochotní připustit. Je dokonce stvořitelem našeho hmotného světa a smrtelné části naší duše (mentálního psychického prvku) a fyzického těla. To vše se stalo s připuštěním a z vůle Otce veškerenstva, který veškerý zdánlivý neúspěch a bolest změní na výsledný mimořádný přínos a vítězství eónů světla nad eóny chaosu.
Eóny světla reprezentují vše duchovní, světelnou oživující moc ducha, zatímco eóny chaosu reprezentují vše, co je napodobeninou světla, uvádí do klamu, chaosu smrti, bolesti, rozrušení a rozpadnutí se v prach. Dalo by se říct, že čím výše stoupáte v eónech, tím méně hmotné jsou a tím blíže jsou neprojevené Jednotě a čím hlouběji sestupujete, tím hmotnější světy nacházíte. A ta spodní polovina jsou eóny chaosu, které jsou plně v moci mocností chaosu. A náš materiální svět 3D reality se plně nachází pod správou archontských mocností, (božstev). Apoštol Pavel to v dopise Efezským zmiňuje výstižně, když říká:

Stvoření duševního Adama

Archonti jsou původně mocné božské bytosti, které zodpovídaly za obnovu astrálních energetických těl nebeských bytostí. Jak příznačné pro hada, který svléká kůži, že ano. Realita je naprosto plná symbolů a Boží symbolika je dokonalá na všech úrovních.
Zrodila se u nich myšlenka na to, že vytvoří tvora, který jim bude sloužit tak, jako oni slouží Bohu. Použili obraz dokonalého Člověka, který se jim dříve zjevil a který je ohromil. A zároveň použili principy stvoření hmotných těl, které vlastnili sami. To vysvětluje, proč se v biblické knize Genesis vyskytuje to známé „učiňme člověka podle naší podoby…“ a zároveň „Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem…“ (Genesis 1:26,27)
V přirozené touze po preciznosti byli ve své práci úspěšní a vytvořili psychického A-D-A-M-A. Byl něco jako robot, bez vlastní vůle. Bytost, která myslela tak, jak ji naprogramovali. Ale nebylo to ono, chyběla mu jiskra života, duch, který by z něj udělal samostatně myslící a autonomní bytost. Pro archonty to byla lekce, která jim ukázala, že jsou bytostmi duševními, ale chybí jim rozměr ducha, který má prvenství nad hmotou. V tom, že si to doposud neuvědomovali, spočívala jejich slepota. Chtěli lapit božského ducha do psychického stvoření a zjistili, že na to jsou malí páni. Gnostické texty popisují plazícího se Adama, což je pravděpodobně symbolika. Popisují, že se Adama dlouho nedařilo oživit duchem a celý projekt se jevil po nějakou dobu jako nezdar.
A dá se říct, že vše se stalo z Boží moudrosti a prozřetelnosti. Archonti ve své slepotě Bohu posloužili, aby mohla vzniknout nová rasa. Člověk, nesoucí podobu Nejvyššího Boha. Zároveň se dostali do situace, kdy potřebovali Božího ducha k oživení Adama. Tehdy se Boží moudrost ukázala jasně jako nadřazená nad archonty. Jakékoliv jejich počínání, které Nejvyšší Bůh připustí, vede nakonec k naplnění Jeho záměru a zároveň je výchovnou lekcí pro všechny zúčastněné.

A tak se stalo, že ukradené světlo Matky přešlo do Adama a on se stal dokonalým člověkem. Tělo zářilo, šlo tedy o jemně-hmotné tělo andělského typu, stvořené pro 4D realitu. Tedy energeticky vyšší dimenzi, než tu, ve které žijeme my. Adamova dokonalost však vyděsila archonty. Uvědomili si, že je dokonalý, nevinný, čistý a že je převyšuje. To nebyl jejich záměr. Chtěli stvořit otroka a ne Boha!

Pojmenování zvířat

Archonti si vyzkoušeli jaká je moudrost Adama, kterou je převyšuje tak, že k němu postupně přiváděli zvířata a jeho pojmenování vystihovalo podstatu. Schopnost pojmenovat správně zvířata bylo dokladem Adamova božského vhledu. V eónech světla, se vše co vzniká, nazývá pravými jmény. Každé jméno dokonale vystihuje podstatu stvoření. A tak skutečná jména bytostí jsou v materiálním světě neznámá, protože jsou pro nás nevyslovitelná. Jejich podstata vychází z mnohočetného energetického duchovního vjemu.

Adam se stává ohrožením stvořitelů

Další krok archontů se týkal ponížení a omezení dokonalého člověka. Evidentně tedy došlo k tomu, že jej uvrhli do energeticky nižší sféry, aby ho ovládli a měli pod kontrolou. Adam je převyšoval, a tak místo, aby měli svoji hračku, která by je uctívala a poslouchala, stala se větším než oni.

Reakce Matky-Otce (Barbeló) na Adamovo ponížení archonty bylo seslání duchovní Zóé. Nebo-li andělské verze Sofie. V textech nacházíme Zóé popsanou jako dceru Sofie a to je další způsob, jak vyjádřit, když Bůh vytvořil z trojjediné božské bytosti Sofie, jiný typ duchovní bytosti. Bytost andělskou, schopnou brát na sebe různé podoby a těla v nižších světech. Zóé je Adamovým duchovním duálem a je duchovním utěšitelem, láskou, vnuknutím vyšší myšlenky, pocházející z Ducha. Zóé je duchovní Eva, láska přebývající v Adamovi. Optimální protějšek. Je to Adamovo ženství, které tvoří nedílnou součást s jeho duchovním mužství a činí ho úplným, soběstačným a celistvým.
Skrze Zóé dostává Adam vnitřní utěšitelku a vnitřní vědění, které se týká významu sestupu do duality, prožití všech zákoutí rozdělení a jeho následného návratu zpět do celistvosti a návratu vzhůru do zvoleného božství, úplného poznání Plnosti.

Světlo Matky v Adamovi

Tajná kniha Janova ve výše uvedených textech právě popisuje vyšší smysl, který má to, že lidstvo, jako potomci prvního Adama jsou uvrženi do chaosu nevědomosti a iluze. Jsou otroky svých stvořitelů, archontů, dokud v sobě nenaleznou Lásku, Sofii, Zóé, neboli duchovní osvobozující rozměr, se kterým když se spojí, stanou se mocnějšími, než jejich stvořitelé, archonti. Získají hluboký, netušený rozměr jako bohové. Stanou se spoluvládci a spolukněžími v eónech jejich Otce a získají postavení nad obnovenou Zemí, ale také postavení, nadřazené všem existujícím světům, včetně toho archontského. Ďáblova lest tak bude zdolána a on bude odstraněn. Ukradené světlo Matky Sofie, přejde skrze tyto Boží děti, zpět k Sofii. Sofie, Bůh - Dítě, tím odčiní svou chybu a vrátí se ve vyšší obrozené kvalitě do svého původního místa, ke svému druhu, kterým je Kristus, Bůh Syn. Nastane svatba Beránkova, nebo-li návrat rozdělených duálů, a jejich opětovné sjednocení. Tak se naplní první proroctví zaznamenané v knize Genesis, pojednávající o zápase mezi ženou a jejím potomstvem a prahadem a jeho potomstvem. Všichni, kdo došli ke sloučení rozdělenosti uvnitř sebe a spočinuli v jednotě ducha, jsou svatebčané a následují Beránka a jeho Nevěstu do nebeského království.

Sofie se tím stává matkou obnoveného duchovního Izraelského národa a nevěstou Beránka, Krista. Její světlo, Lásku, Ducha a Myšlenku světla, která se stala perlou nejvyšší hodnoty pro duchem vedené jednotlivce, činí ze všech těchto duchem pomazaných následovníků Kristovu Nevěstu, ale v přeneseném slova smyslu. Nevěsta je v nich obsažená a živá. Nevěsta je tak Láskou a Myšlenkou světla, která stojí uprostřed jeho duchovní církve.
K první hromadné sklizni zralých plodů dochází v tomto období, aby byl naplněn symbolický počet 144 tisíc. pomazaných, což je číslo znamenající nejvyšší úplnost. Ti kdo v sobě rozvinuli ducha, a jsou úplní, budou duchem včas přivedeni do Pánova ovčince a naleznou portál do nebeského království. Skrze dveře ovčince, kterým je Kristus Ježíš. Budou Kristem vzati i s tělem, při jeho zjevení se na nebi.

Probuďte se!

Gnostické a starověké náboženské texty, které byly po staletí odstraněny z očí veřejnosti se dostaly v nedávné době na veřejnost, aby odhalily podvod a iluzi. Mocnosti, které ovládají tento svět důkladně a systematicky odstraňovaly z očí to, co vysvětluje a dává hluboký smysl podstatě světů a smyslu všeho stvoření. A není divu. Když uvážíme příběh stvoření světa a dokonalého člověka Adama, pochopíme jasně, proč mocnosti nechtěly, abyste věděli, že jste bohové. Jejich jedinou nadějí je totiž to, že vás udrží v iluzi a nevědomosti. Jste jako pod pokličkou a čeká se, že uzrajete... Řeknou vám, že nazývat se bohy je rouhání proti Stvořiteli. Dokud vás udrží v podřízenosti, poslušnosti a svých zákonech, nenaleznete dokonalou svobodu vyplývající z ducha. Dokud vás udrží v oblasti psychiků, tak nenaleznete skutečný rozměr ducha v sobě. Tím, že jste se narodili do jejich převráceného světa iluze, kde dobro je zlo a zlo je dobro, vás mají dokonale v hrsti, odevzdáváte jim svou energii a uctíváte je jako stvořitele a jediné existující bohy. Všechny zásadní posty světových institucí, vlád, politiky, obchodu a všechna náboženství dokonale ovládají. Jsou za všemi bohy uctívaným ve světových náboženstvích.
Proč skutečný Bůh připustil, abyste byli takto oklamáni? Protože ve své svrchované moudrosti věděl, že když pojíte ze stromu „poznání dobrého a špatného“ otevřou se vám časem oči, když dozrajete a tehdy budete skutečně jako pravý Bůh. Tato slova moudrého hada byla pravdivá. To jen vaši stvořitelé, archonti, to otočili přesně naopak, jako vše ostatní, co se jim nehodilo.
Jejich jedinou myšlenkou je, abyste v tomto světě utrpení dokonale zakořenili a dále jim sloužili a odevzdávali jim energii. Potřebují, aby vaše naděje směřovaly do tohoto světa, aby vás Pán nemohl vykořenit, když přijde pro svoji úrodu. Myšlenkou archontů je, jakkoliv vás uvázat, zaměstnat a připoutat k nadějím v tomto světě, abyste neobjevili poklad v sobě, který převyšuje všechny poklady světa a sebere stvořitelům jakýkoliv argument a moc nad vámi.

Bůh věděl, že skrze Sofii, Matku živých, jste byli vysláni do tohoto světa na zkušenou. Narodili jste se tu v zajetí chaosu a iluze a očekává se, že na pozadí útlaku, bolesti a zla a utrpení, kterým ve skutečnosti nejste, pochopíte a dozrajete k hlubokému uvědomění toho, kým skutečně jste. Když prozkoumáte všechnu iluzi a bolest ďáblova světa a rozvinete velkou touhu se od toho odpoutat, najdete vnitřní cestu do ducha. Rozměr dovnitř a ven, který máte. To je jediné východisko a jediná sféra, nad kterou ďábel nemá moc. Budete na té cestě muset projít všemi 12 eóny chaosu. To se dá představit jako odstřihávání veškerého lpění a spoutání s tímto světem. Vše se děje ve vašem nitru, jak jsme o tom psali již mnohokrát v minulých článcích. Když procitáte a vstupujete do ducha, vystoupáte postupně nad dvanáct eónů chaosu a vystoupíte z rozděleného duálního světa. Rozvzpomenete si tím na svůj božský původ a zvolíte si ho, navzdory počátečnímu zapomnění. Začnete ho žít. Nabudete Kristova vědomí, a vstoupíte již v tomto světě do eónu třináctého. Stanete se Božími dětmi a obdržíte záchranu. Jakmile se vám to podaří, vaše další budoucnost bude ve vyšším světě, v Božím ráji. Kéž je vaše mysl zaměřená na jedinou perlu vysoké hodnoty: