2. část z cyklu: Dovršení Božích posvátných tajemství

Připravili jsme pro vás druhý díl série s názvem Dovršení Božích posvátných tajemství. Jedná se o rozbor námětů: Co je to hřích a vstup člověka do nedokonalosti. Co je to vykoupení a následné vzkříšení k věčnému životu, nesmrtelnosti a dokonalosti v Bohu. Navazujeme tak na první díl s názvem Vnitřní cesta k celistvosti.

Co je to hřích ?

Uvržení do hříchu není nic jiného, než vstup do duality, do zapomnění a odloučení. Z dokonalosti se stalo nedokonalé. Hřích neexistuje ve smyslu, jak si ho lidé v duálním světě interpretují. Existuje pouze vědomí oddělenosti, zapomnění, rozpolcenosti, ústící v jednání, které nazýváme hříšným. To hříšné je negativní zkušenost, vedoucí k rozpadu a smrtelnosti. Hříšnost je rozpadnutí se v prach. Jako bychom sami sebe rozdělili na částečky, které někdo smete a vyhodí. Kdo v tom trvale setrvá, toho pohltí země.

Hřích znamená také minutí se cíle. Kdo zasévá plody hříchu, ten je také adekvátně sklízí. Tento automatický a dokonalý proces je někdy nazývaný karmou. Je to způsob, jak vesmír zrcadlí to, kým jste a co vytváříte. Na každém kroku potkáváte znamení v podobě obrazů, událostí a zážitků, které to vystihují. A právě vaše nahromaděná karma je to, co vás zpětně trestá. Trestá vás to do té doby, než začnete s proudem života spolupracovat a začnete být vědomí a vědomě se znovu utvářet k Božímu obrazu. Bůh vás netrestá za hřích. Ví, že v dualitě nemůžete nehřešit. Je bezpodmínečnou Láskou, která nikdy neselhává. Vaše hříšnost vás vytrestá sama. Bůh chce vaše probuzení a nalezení perly ve vašem nitru. Je vaším Otcem. Chce, abyste se v hříšném světě nezabydlovali, ale abyste uzráli k návratu domů, do lásky, do jeho náruče. Pak obdržíte nový svět, rajský. Pak zažijete vzájemné objetí s proudem slz jako z příběhu o marnotratném synovi.

Cílem je božskost a dokonalost. Nemůžete nehřešit, když jste nedosáhli vzkříšení dokonalosti, která se ukrývá ve vašem duchu. Pokud vás duch prostoupí, prostoupí vás dokonalost bezpodmínečné lásky. Když jste samotnou láskou, ani vás nenapadne myšlenka, že byste někomu ublížili, že byste někomu záviděli, že byste s někým manipulovali. Pro nedokonalost je hřích nevyhnutelností, pro lásku je nevyhnutelností dokonalost. Jediné, co potřebujete je živá Láska, plynoucí z ducha, která vás prostoupí. Božství, které žije ve vás. Pokud dosáhnete plnosti ducha, nemáte hřích. Od té chvíle již nemůžete hřešit. Od té chvíle už nemůžete být zajatci duality. Je to v rozporu s vaší přirozeností. Ve vašem vědomí se zrcadlí láska k tomu, co jste dříve nazývali dobrým i k tomu, co jste dříve nazývali špatným. Najednou vidíte, že podstatou všeho je Láska a neexistuje nic než Láska. Bůh se tak pro vás stává vším. Změnilo se něco neviditelného ve vás. Získali jste Kristovské vědomí. Už nejste zajatci iluze. Vidíte Skutečnost a nemáte hřích. Vstoupili jste do nové reality, ve které už se svět nedělí na dobro a zlo. Vstoupili jste do Božího království.

O Adamovi a Evě

Adam a Eva jsou kmenové bytosti lidstva. Pokud si je představujete pouze jako lidi, anebo dokonce jako zavržené hříšníky, tak nemáte pravdu. A tady se dostáváme k prvnímu zásadnímu nepochopení podstaty jejich života identity i poslání. Bez skutečné pravdy o Adamovi a Evě nemůžeme pochopit ostatní a zásadní Boží tajemství. Lidská mytologie vedla k vytvoření legendy o pádu prvorozenců, jejich hříchu, zavržení a vyhnání z ráje. Popravdě řečeno, příběh je založen na reálném základě, ale interpretace odpovídá nízkému stupni vědomí lidí ve starověku.
Adam byl stvořen původně jako andělská bytost do 4D reality. Byl vzat přímo z Boží energie Ježíše před 1,1 biliónem let. Jeho kmenovou bytostí je tedy Bůh Syn, Ježíš. Byl stvořen k obrazu Božímu. K Boží podobě. Tak jako Ježíš, Bůh Syn, byl nejranějším stvořitelským počinem Božím, k jeho vlastní podobě, Adam byl prvorozeným z lidí a synem Ježíšovým. Jeho podobou pro hmotný svět. Tak byl člověk stvořen k obrazu Božímu.

Dlouho žil sám jako dokonalá bytost v rajských podmínkách. Když se jednoho dne stalo, že zatoužil po svém protějšku, jak to viděl u jiných stvoření. Kladl si otázku, proč nebyl stvořen také v páru, jako ostatní zvířata v ráji. Bůh mu vytvořil protějšek, který Adam nazval Evou. První ženou. To co Bůh stvořil, bylo dokonalé a všichni andělé provolávali slávu Božímu stvořitelskému aktu. Bůh sám byl spokojen. Jak čteme v Bibli. Před první lidskou dvojicí byla stvořena Země. Byla stvořena z Boží energie a má tedy své vědomí a svého ducha, jako živá bytost. Adam a Eva žili velmi dlouho v ráji, v dokonalé realitě 4D. Možná bychom se ji mohli pokusit popsat jako polo-hmotnou či méně-hmotnou. Současně s tím však existovala také 3D realita země, na které se postupně vyvíjeli předkové pozemského stáda lidí. Mezi těmito realitami existovala brána umožňující prvorozencům sestupovat mezi světy. De facto se jednalo o paralelní světy Země.

Země jako duchovní partner a hřiště

Pán Ježíš, jako mistr v díle a výkonná složka Boha, nechal vedle sebe žít a vyvíjet se mnoho různých druhů lidských předků a ti, kteří se postupem času prokázali jako nejúspěšnější, se stali předky dnešního pozemského stáda lidí. Země, jako živá bytost se také postupně vyvíjela spolu s lidským stádem a vytvořila s nimi symbiózu. Lidstvo je ve vztahu se svou planetou, jako muž je ve vztahu s ženou. Společně se rozvíjejí, moudří a dospívají. Utvářejí vzájemně jeden druhého a ovlivňují se svou energií, jako se vzájemně energeticky ovlivňují i lidé.
Vše, co existuje ve hmotné 3D realitě se nám jeví jako skutečné, protože v ní žijeme. Vše co je mimo tuto realitu nám může připadat jako neskutečné a vzdálené. Ale navzdory našemu dojmu, je hmotná 3D realita pouze napodobením skutečné nehmotné, duchovní reality. Nic v hmotě nevznikne, pokud se to nejprve nezrodí v duchovním světě. To duchovní vzniká jako první a to hmotné je odrazem a napodobeninou duchovní, nevadnoucí reality. Zatím co hmotný svět, ve kterém formy života vznikají a zanikají je nestálý a smrtelný, tak duchovní svět je zářivější, stabilní a nesmrtelný. Materiální realita je pomíjivým vývojovým stádiem, které zaniká, když splní svůj účel. Rozpadá se a rezaví. Je jedním druhem Božího hřiště pro vývoj jednotlivých druhů a ras. Dalo by se říct, že je koncovým bodem reality. Je to obrazné dno, ze kterého se můžeme odrazit nahoru.

Duchovní rodiče

Počátku stvoření prvorozenců ve hmotném světě předcházelo stvoření Krista, krále. Prvorozeného všeho stvoření. Vzhledem k tomu, že kmenové bytosti různých světů pocházejí přímo z Boha, tak tedy duchovním Adamem je Ježíš, Bůh Syn a duchovní Evou je jeho ženský protějšek, větší Eva. Duchovní Eva je duálem Božího Syna je to Boží dcera a je vzata z energie Krista. Jako Eva z žebra Adamova.
Ježíš je tedy větší Adam, jak to čteme také v následujících verších apoštola Pavla. Větší Adam a větší Eva jsou naši duchovní rodiče. Nebeské bytosti. Podle jejich vzoru a jejich energií byli stvořeni naši prarodiče, Adam s Evou, jako jejich obraz pro hmotný svět. A veškeré lidstvo je proto stvořenu dle obrazu Božího. Pokud se ptáte jak si představovat život v nebi, tak jednoduše řečeno, liší se od pozemského pouze krásou, leskem a nesmrtelností. To je smysl Ježíšových slov, když řekl: „Kdo viděl mne, viděl také Otce.“ (Jan 14:9) To co je hmotné, je napodobeninou duchovního.
V následujícím biblickém citátu apoštol Pavel popisuje stvoření Adama a následný příchod většího Adama, který pochází z nebe, Krista. Až hmotné splní svůj účel, přichází to větší, duchovní.

Člověk se stal prachem

Adam s Evou žili po miliony let v duchovním ráji. Ve vyšší paralelní dimenzi Země. Stali se rodiči mnoha potomků a vládli nejen ráji, ale i nižší, hrubo-hmotné pozemské realitě, kde vznikaly nové rasy člověka. Mohli do ní sestupovat. Časem Bůh vytvořil v ráji strom poznání dobrého a špatného a náležitě je poučil o důsledcích, které by mělo, kdyby z něj pojedli. Bylo jim řečeno, že kdyby pojedli, uvrhlo by je to do zapomnění o jejich původu a k poznání světa, kde existuje nejen láska, ale i zlo. To by s sebou neslo vznik světa, kde roste trní a bodláčí. Kde musí v potu tváře dobývat svůj chléb. Vede k poznání bolesti, včetně bolestí porodních a vede i k tomu, že žena bude po muži toužit a muž nad ní bude despoticky panovat. Původní svět bezpodmínečné lásky, se jim postupně proměnil ve svět kontrastů. Čisté a dokonalé vědomí Skutečnosti se postupně změnilo v zamlžený a iluzorní svět. Člověk se začal identifikovat s tělem a jeho čisté vědomí se proměnilo ve vědomí tělesné. Ze skutečnosti Lásky dospěl do vědomí iluze nelásky a rozdělení. Vznikl strach ze smrti a zániku, a ten se rozšířil do vědomí lidstva. Plodem strachu byly následně další důsledky. Vědomí nedostatku, chudoby, prázdnoty, odloučení, zloby a nenávisti. Došlo k rozdělení celistvých bytostí v bytosti necelistvé, rozdělené. Člověka v ráji oživoval dokonalý nesmrtelný duch. Teď se však duch člověka spojil s tělem a on se stal tělesným. Dostal pouze zárodek. Zazipovaný potenciál ducha, kterého mohl postupně rozvinout a dosáhnout vnitřní celistvosti, pokud dospěl k silnému vnitřnímu impulzu tak učinit. Ale pouze tehdy, jestliže bude ducha rozvíjet a zvolí si lásku ve světě bez lásky. Dá se tedy říct, že dokonalý svět lásky, celistvosti a úplnosti se rozdělil. Oddělil člověka od Boha, vnitřně oddělil muže a ženu a rozdělil také duchovní podstatu člověka. Stav, který by se dal přirovnat k úplnému rozkladu. Jako byste rozhodili obrázek složený z kousků puzzle. Člověk byl uvržen do rozkladu, kdy jeho základem je nedokonalost a smrtelnost. Bez rozvoje a vzkříšení ducha sdílí pouze tělesné vědomí, identifikuje se pouze s tělem a sklidí úděl smrtelného těla. Stal se prachem a v prach se rozpadá. Je otrokem koloběhu zrození a rozpadu.

Proč to Bůh připustil?

Proč Bůh připustil, aby se něco takového stalo? Copak nemohl zabránit, aby lidstvo zdědilo tento úděl? Copak má tolik generací trpět za něco, co provedli dva lidé před šesti tisíci let? (Dle biblické chronologie.) Dovolte, abychom vám pomohli úplně celou věc překlasifikovat.
Když Adam s Evou pojedli ovoce stromu poznání, nebyl to hřích ve smyslu, jak si to lidé dodnes interpretovali. Byli dokonalí a věděli dobře, co dělají. V Boží mysli existovala alternativa rozvoje lidstva, která dala vzniknout stromu poznání dobrého a špatného uprostřed ráje. Tak Stvořitel nabídl svým dětem cestu hlubšího poznání, kterou mohli využít. Hadí bytost využila slabší článek dvojice a opakovaně Evu přesvědčovala o výhodnosti stavu „být jako Bůh a znát dobré i špatné“. Nakonec touha prozkoumat to zvítězila a Adam s Evou do toho šli společně. Věděli, co se stane. Věděli, že to bude znamenat bolest odloučení. Věděli, že oni i jejich děti podlehnou neovládané touze, chtíči, násilí, agresivitě, nedostatku, chudobě, rozkladu, smrtelnosti těla apod… Věděli, že právě tato zkušenost povede k prozkoumání něčeho, co neznali a k možnosti dopracovat se k božství vlastní volbou. Zvolené božství má mnohem větší kvalitu, než božství zděděné a ti kdo projdou dualitou úspěšně, získají postavení nebeských vládců a kněží. Postavení nad anděly. Poznání božské podstaty sebe samých. Skrze totální rozklad a sestoupení na obrazné dno, mohlo dojít k odražení se ode dna a seskládání puzzle za pomocí vlastní vůle a vytrvalosti. Z uvržení do smrtelnosti, mohlo dojít k vypracování se do vzkříšení nesmrtelnosti a věčného života v nové, doposud nepoznané kvalitě.

Sestup do duality 3D

Adam s Evou sestoupili z ráje do 3D (duálního) světa v době, kdy tu již mnoho set tisíc let docházelo k vývoji pozemského stáda lidstva. Příchod dvou podstatně vyspělejších lidí, kteří teprve sestupovali z výšin dokonalosti, mezi civilizaci lovců, dal vzniknout legendě o pádu prvorozenců a jejich zatracení. Dožili se téměř tisíce let, než z nich dokonalé vědomí vyprchalo a oni zemřeli. A přihlížející si to neuměli vysvětlit jinak, než že zklamali a proto byli vykázáni z ráje.
Země byla předtím obývána také mnoha jinými mimozemskými civilizacemi, které měly pomoci zrajícímu pozemskému stádu lidstva v jejich vzestupu. Mnohokrát se však tyto snahy mimozemských světů dostaly do nesprávných kolejí a muselo se začít znovu a jinak. Když na vesmírných hodinách uzrál ten správný čas, došlo ke smetení zvrhlých kultur přírodními živly a měnící se energií. To samo také vysvětluje třeba dobu ledovou. Nesmazatelné důkazy vyspělých technologií stavitelství, či techniky a vyobrazení návštěvníků z vesmíru jsou neustále nalézány po celém světě z období, kdy pozemské stádo lidstva ještě žilo v prvobytně pospolné společnosti v jeskyních a lovilo mamuty. Protože však docházelo k zneužití lidstva vyššími civilizacemi a k jejich nesprávnému rozvoji a zotročování, musely zaniknout celé kontinenty, jako byla Lemurie a Atlantida, musely být zneschopněny hvězdné brány do jiných dimenzí, v podobě pyramid rozesetých po celém světě a také došlo k celosvětovým potopám. Ta poslední smetla ze zemského povrchu hybridní potomky andělů. Obry zvané v Bibli jako Nefilim, kteří podlehli sexuálním touhám a plodili potomstvo s lidskými dcerami. Jejich pomoc pozemskému stádu se vymkla kontrole zplozením bezbožných monster, které terorizovaly a zkazily svět lidstva do neúnosné podoby. A proto přišla ve stanovený čas Noemova potopa. Zrání pozemského stáda se dostalo vícekrát na slepou kolej a tentokrát vznikla nová možnost.

Vyvolený národ

Bůh využil rozhodnutí Adama a Evy k tomu, aby zhruba před šest tisíci let přišli na Zemi jako záchranná mise pro lidstvo. Jejich potomkům byl dán duch vážených a moudrých nebeských bytostí. Dvanácti, starších, které Jan viděl na trůnech v blízkosti Božího trůnu. (Viz.Zjevení 24 kapitola. Apoštol Jan popisuje jako 24 starších. Viděl je jako dvě bytosti v jedné. Mužský i ženský duál v jedné bytosti.) Tak postupně vzniklo dvanáct izraelských kmenů. Ty dostaly pokyn, aby se nesmísili s národy, ale aby se stali vyvoleným Božím národem. Vedli rodokmeny, které měly ochránit čistotu rodu. Byly to inkarnace duchovních a mnohem rozvinutějších nebeských bytostí, zatímco pozemské stádo duší byly duše vytvořené pro pozemský život. Byli nebeským stádem inkarnovaným do vyvoleného národa. Měli pozvednout lidstvo a urychlit jejich vývoj. Izraelité byli kulturním národem mezi barbary. Uměli číst a psát, znali karanténu, čistotu, hygienické návyky a umělecky uměli zpracovávat látky, kovy a stavební materiál. Měli zákoník, kněžský a organizační řád a uchovávali psané inspirované záznamy. Střežili archu úmluvy a rodokmen vedoucí k mesiášovi. Za doby krále Šalomouna byli velmi bohatým národem.
Jejich neposlušnost Božího vedení však vedla k častým válkám nepokojům a nesouladu s Bohem. Místo toho, aby přetvářeli zemské stáno oni, stal se opak. Smísili se s pozemským stádem a to přetvořilo je. Tím však také značně popostrčili lidstvo ve vývoji. V době příchodu jejich krále a mesiáše Krista, ho Izraelský národ nepřijal. Přibili ho na kříž a tím si zpečetili svůj osud. Nemohli se vrátit do nebe a opakovaně se inkarnují na Zemi, stejně jako pozemské stádo. Od doby Krista již došlo ke smísení stád a obě stáda se spojila v jedno. Brzký příchod prvního vzkříšení duší je nadějí pro obě stáda, která jsou již promíchaná. Je nadějí jak na návrat do nebeských domovů, tak na vstup do vyšší dimenze pozemského života. Každý, kdo vzkříšení v této době dosáhne, a projde dveřmi ovčince, obdrží touhu své duše. Kdo touží po nebeském království, získá ho, a kdo touží po životě v ráji na Zemi, bude mu to umožněno.

Kmenová bytost lidského stáda Ježíš, větší Adam, pozývá všechny rozptýlené ovečky do svého ovčince. Nebo-li vše, co bylo rozptýleno a uvízlo v pasti a omezenosti duality, je po ustanoveném čase přiváděno zpět k jednotě v Kristu. Lidé, kteří uvízli v prachu země, mají možnost zažít vzkříšení. Ze smrtelného může povstat nesmrtelné. To první a klíčové tajemství, kterého jsme se tu dotkli, je poznání, že každý člověk má v sobě návod a cestu, která může vést ke vzkříšení nesmrtelného života a návratu do blaženosti ráje. Každý kdo to opravdu hledá, ten najde. Pokud v sobě vzkřísí věčný život, bude vyveden z bolesti duality. Bůh vás povede svým duchem.

Ožití v Kristu je nalezení a zhodnocení Pánova majetku, který nám dal do správy. Je to nejvzácnější perla ducha v nás. Je to část Krista, která je naší nejniternější podstatou. Když ji nenecháme ladem, ale vzkřísíme ji, staneme se pučícími ratolestmi vykvetlými na révě, kterou je Kristus. Kristus je kmenem živé révy a my jsme ratolesti. A každý z nás má v sobě jeho majetek.

O výkupní oběti

Křesťanská náboženství učí o odsouzení lidstva k hříchu vlivem prvotního hříchu Adama a Evy. Často si myslí, že nás z něj někdo přijde vytáhnout. Říkají tomu dědičný hřích a věří, že jsme mu propadli takovým způsobem, že nás z něj někdo musí vytáhnout. Čekají na záchranu zvenčí a často netuší, že moc vysvobození je v jejich vlastních rukou. Netuší, že to nebude Kristus, kdo ukončí jejich trápení, ale musí to udělat každý sám za sebe. Kristova výkupní oběť otevřela lidem cestu v duchovním světě a ukázala Boží bezpodmínečnou lásku. Také poskytla vzor, že i naše osobní cesta se podobá té Kristově. On se narodil jako nedokonalý člověk, dosáhl dokonalosti vlastním vzkříšením, obětoval svůj život a vystoupal do nebe. Proto gnostická moudrost popisuje, že Kristus byl nejprve vzkříšen a po té zabit.
Když se Bible zmiňuje o tom, že nikdo z lidí nebyl hoden vykoupit lidstvo, kromě Krista, popisuje vytvoření spojnice, nebo-li cesty, která dříve neexistovala. . . . Kristus zemřel jednou provždy za hříchy. Spravedlivý za nespravedlivé. (1. Petra 3:18) Cesta spojuje dva stavy vědomí. Začíná ve vědomí duality a končí vstupem do vědomí nad dualitou. Je to spojnice mezi smrtelným lidstvím a nesmrtelným božstvím. Tu Ježíš vytvořil skrze svou výkupní oběť, kterou přinesl. Zaplatil svým lidským životem, aby otevřel cestu těm, kdo v něj věří. Ta cesta je cestou ze smrti do věčného života.

Ježíš, přímá inkarnace Boha Syna toho dosáhl jako první z lidí a tím obrazně protrhl otvor v závoji odcizeného vědomí, které zahalilo svět lidí. Adam, také přímá inkarnace Boha Syna byl naším praotcem a jako jeho děti jsme s ním sestoupili do světa poznání dobrého a špatného. Narodili jsme se do vědomí, které se postupně značně vzdálilo dokonalosti. Tímto způsobem je větším Adamem Pán Ježíš, který po ustanoveném čase vytvořil cestu nazpět. Dal příležitost nebeskému stádu k návratu domů a otevřel tu cestu i pro jiné ovce, pozemské stádo duší. Vírou v něj bylo možné po dva tisíce let následovat jeho cestu a vystoupat do nebeského království. Stát se členem nebeské církve. Svět ale natolik hřešil, že po uplynutí dvou tisíc let, musela být cesta v tomto čase obnovena. Ale to vám podrobně popíšeme až v některém z dalších, navazujících článků.

O prvním vzkříšení

Je na nás, abychom následovali šlépěje Krista. (1.Petra 2:21) To znamená obětovat své lpění na čemkoliv ve hmotném světě. Vnitřně se všeho vzdát. Pak můžeme zažít, co znamená vzkříšení duší.

První vzkříšení, je první hromadnou příležitostí pro duše ve všech úrovních reality. Nejen ty, co právě žijí na Zemi, ale také i ty, které odpočívají ve smrti. Všechny budou vystaveny vlivům nové energie lásky a pravdy. Pro ty co uzráli, to bude vzkříšení života, pro ty, kdo si zamilovali tmu, to bude znamenat vzkříšení soudu.

To si lze představit jako maturitu, kdy každý sám za sebe prokáže, k čemu uzrál, když je vystaven novému vědomí, nové energii. Každý sám svou vlastní reakcí na energii a vyhrocené události Pánova dne obrazně složí generální zkoušku, která vše předchozí maže. A tak se stane, že i mnozí nespravedliví se obrátí a zažijí vzkříšení v poslední hodině. Dokonce i ti, kteří odpočívají ve smrti a ti, kdo uvízli v podsvětí, dostávají v tomto čase hromadnou příležitost složit maturitu a ukázat, že jsou zralou úrodou. Andělé právě začali procházet tyto paralelní světy a obrazně shromažďovat „do snopů“ připravené duše.
Soudem si pak představme, že duše, která se odvrací od energie lásky, se sama zařadí a vyjeví pravdu o tom, kam patří. Každá taková bude zařazena do stupně reality, která odpovídá jejímu vývojovému stupni. Aby se nemíchalo světlo s tmou a aby vrána k vráně sedala.

Povolání nebeské

Věrní následovníci Krista, kteří se vnitřně vzdali veškerého připoutání ke světu, ať už jsou živí, nebo jako mrtví právě odpočívají v nebeské čekárně duší, budou vzkříšeni k nesmrtelnému věčnému životu v Božím nebeském království. V poslední hodině, při zaznění poslední andělské trubky a zjevení Pána na nebi se vyplní jedno z Božích posvátných tajemství. On si osobně přijde pro své věrné, kteří jsou hodni vrátit se zpět do nebeského stáda. V té chvíli budou věrní posbíráni po celé Zemi tak, že budou vzati přímo před zraky přihlížejících do nebe. Tak se stane, že dva budou spolu na poli, jeden bude vzat a druhý zanechán. Vzkříšení na Zemi budou vzati i s tělem. Jejich tělo se přemění z tělesného na duchovní. Slovy apoštola Pavla dojde u těchto duší k vítězství nad smrtí.

Povolaní do nebeského království se v Bibli nazývají malým stádem. Vyznačují se odevzdáním, nelpěním na životě a na světě a touhou po životě v duchu. Nalezli perlu ducha uvnitř sebe a ta se stala zdrojem jejich života. Byli pomazáni Duchem živého Boha tak, že na jejich duchovní cestě dosáhli očištění a sjednocení svého ducha a ten se pak spojil s Božím. Jejich duch vytvořil jednotu s duchem Božím a tato trojice dosáhla celistvosti. Tato vnitřní přeměna je lidskému oku neviditelná, ale jedině toto vnitřní bohatství, které je naplňuje, je tím co rozhoduje o jejich povolání vzhůru. Ačkoliv život nebeských duší je ten, ze kterého přišel Izraelský národ, oni si neuchovali svou čistotu a uvěznil je prach. Tak jako oni sami rozhodli o svém rozptýlení, tak mohou mnozí z pozemského stáda dojít ke vzkříšení nebeskému. Obě stáda se promíchala a někteří první se stali posledními a někteří z posledních se stali prvními.

Vzkříšení v této době získávají nesmrtelnost a božskost. Došli do cíle, jsou jako Bůh v poznání dobra a zla. Toto poznání je nepřenositelné a niterné. Je jako píseň, kterou znají jen oni. Nikdo se ji rozumem nenaučí. Dosáhli vysvobození ze zajetí hmoty a splnili účel, pro který byla mise určena. Vede je Beránek a po další jedno celé tisíciletí se z nich stávají spoluvládci a spolukněží, nad nově vznikajícím rájem na Zemi. Jsou duchovním Izraelem a stojí v nebi na hoře Sion. (Hora, kde stál starověký izraelský chrám.) Vyvázali se z moci smrti a s velkými poctami se ujímají správy nad Zemí a pomoci svým bratrům, duším, které zrají k budoucímu vysvobození. Jejich počet Bible označuje jako 144 tisíc. Tento počet však nelze brát doslovně, ale symbolicky. Toto číslo je označením pro nejposvátnější poznání duše o cestě z hmoty zpět do světla.

Naděje pozemská

I lidé, co nedosáhli stavu nebeského vzkříšení, ale přesto jsou na cestě za ním, dostanou příležitost po následujících tisíc let rozvíjet svou duchovnost v nové realitě. Můžeme to nazvat prvním stupněm ráje. Země bude v té době osvobozena od vlivu ďábla a bude ji spravovat duchovní nebeská vláda pomazaných, skrze pověřené zástupce na Zemi.
Každý, kdo projeví snahu, každý, kdo bude hledat a klepat na nebeskou bránu dostane šanci. Při vzkříšení duší se objeví jak malé stádo pomazaných, tak velký zástup jiných duší před trůnem s vděčností a s díky, že byli zachráněni. Velký zástup bude po své audienci v nebi ukryt před následujícími událostmi na zemi, které již nebudou lehké pro přežití. Armagedon je závěrečnou částí pánova dne, který již věrní přečkají v bezpečí. Ale o tom až někdy jindy…

Období Pánovy přítomnosti

Byli jsme Bohem pověřeni zveřejnit návod, jak může každý v sobě najít vnitřní cestu, vedoucí k věčnému životu v ráji. Po následujících tisíc let se jí lidé budou učit, aby mohli hrdě stanout před Pánem, když na konci toho věku bude období jeho přítomnosti lidem viditelné. Přijde, k závěrečné sklizni, ale tentokrát již lidmi rozpoznán.
Současné první vzkříšení probíhá za skryté Pánovy přítomnosti a ke vzkříšení a úplnému vysvobození z duality, jsou připravení jen ti, kteří jsou schopni Pána vnímat duchem a být s ním spojeni, jako ratolesti na révě. Druhé vzkříšení bude probíhat při druhém příchodu Pána, kdy bude již viditelný všem, ne jen vyvoleným a kdy bude lidstvo schopno hrdě vítat svého Pána a Krista. Tehdy se viditelně zjeví na nebi, jak to očekáváme i dnes, aby posbíral úrodu Země.

Cesta k dokonalosti

Člověk byl stvořen jako dokonalý a nerozdělený. V jeho organismu byl dokonalý soulad s Boží energií a ta udržovala jeho život věčným a nesmrtelným v ráji a štěstí.
Na ustanovený čas však Bůh připustil vnitřní rozklad člověka, který nazýváme nedokonalostí a hříšností. Ta vedla k lidskému pádu na dno a jeho uvědomění si každé částečky sebe sama, na kterou se rozpadl. Jako by se rozložil na částečky prachu... Když se člověk vydá po vnitřní cestě k celistvosti, roste jeho vědomí. Je poháněn touhou po lásce a věčném míru, působící jako vnitřní magnetismus, přitahující duši zpět k Bohu. Tak člověk sílu svého vědomí zaměřuje na kvalitu svého přítomného bytí, a co bylo rozložené, opět zaceluje do jednoty. Tak se stává Božím spolupracovníkem. Dává Bohu příležitost, podpořit vnitřní cestu člověka, aby do něj zasadil poslední chybějící díl obrazného puzzle. S nově nastupujícím vodnářským věkem přichází nové vědomí planety a s tím je spojeno opravení nesprávných vzorců, ukotvených v člověku. Změna genetické informace. V předcházejícím období, byl na Zemi dán prostor ďábelskému vlivu rozkladného vědomí a všem parazitům, kteří toho využívali. Člověk byl automaticky prosycen tímto vědomím, které mu předalo trpkou, leč potřebnou zkušenost. Vyproštění z tohoho porušení bylo velmi nesnadné. Každá buňka, přijala nesprávnou genetickou informaci a celý organismus skřípal, trpěl nemocemi a brzo umíral.
Vliv ďábla je v tomto období Bohem ukončován a bude na tisíc let uvězněn. Nové energie ovlivňující člověka, jsou již vzestupné a informace, které buňky přejímají, jsou správné. Duch hledajícího člověka začne růst, oživovat ho, očišťovat ho od chtíče, omladí ho a člověk postupně přestane stárnout. Získá touhu po tvoření v Bohu a zatouží po Boží vládě a jeho vedení duchem. Bůh se k lidem přiblíží, aby si na očištěné Zemi rozložil svůj stan a tak uběhne následujících tisíc let.

Kliknutím na níže uvedené odkazy si můžeš přečíst související minulé články:

Velkolepé první vzkříšení  (vyšlo 2.srpna 2020)

Dvě stáda jednoho pastýře   (vyšlo 6.července 2020)

Ovečky znamenitého pastýře   (vyšlo 4.července 2020)