Kdy už konečně začnu opravdově žít? Mám dojem, že celý život čekám na něco, co nepřichází. Můj život je plný problémů a zdá se, že to nikdy neskončí. Kdy začnu žít v hojnosti a najdu vytoužený pokoj? Kdy se mi splní má přání? Jak to můžu udělat, aby se mi vyplnilo vše, po čem touží mé srdce?
Kdo v životě nevyslovil něco podobného? Kdo by nechtěl, aby se mu plnila jeho přání? Přesto to vypadá, že těch nesplněných přání má člověk mnohem více než těch splněných. Zkusme se v tomto článku zamyslet nad tím, co s tím každý může udělat. Jak se může každý z nás dostat do stavu blaženosti? Celý článek bude protkán zlatým písmem v podobě Ježíšových veršů z kázání, které pronesl při svém putování v Egyptě, jak byly zaznamenány v Kumránských svitcích od Mrtvého moře, nalezených v polovině dvacátého století.

Zničující proud potřeb

Ve zkratce hned na začátku článku vyzdvihneme to nejdůležitější hledisko odpovědi. A tou je, že člověk se nikdy nemůže stát trvale šťastným změnou okolností svého života, ale změnou vědomí. Změna okolností je jen druhotným produktem změny vědomí. Je prokázáno, že lidé, kteří vlastní nesmírné bohatství nejsou o moc šťastnější, než lidé, kteří toho moc nemají. Ve skutečnosti ten, kdo touží po věcech ve světě, je chycen do pasti. Naplní svůj život honbou za uspokojením skrze statky světa a na konci se cítí stejně hladový po věcech jako na začátku. A to bez ohledu na to, kolik toho nashromáždil, nebo jaké postavení ve světě získal. Je otrokem neukojitelné touhy po věcech, lidech, zážitcích, rozkoši anebo moci. Druhotným produktem této neukojitelné touhy je dravost, tvrdost, bezohlednost, sobeckost, majetnickost.

Nikdy nekončící proud potřeb je však něco jiného, než hojnost. Tady dělá mnoho věřících i nevěřících lidí chybu. Myslí si, že samotné vlastnictví věcí a hojnost je špatná věc a vědomě, či podvědomě považují za špatné žít v blahobytu. Žít v hojnosti je však Božím přáním pro vše, co stvořil. Jen se podívejte na hojnost v přírodě. Na nadbytek plodů, semínek a potravy, kterou poskytuje svému stvoření ve volné nezničené přírodě. Hojnost a prosperita jsou přirozeným a žádoucím stavem. Nedostatek, chudoba a nouze je výtvor lidí. Jsou to produkty omezeného, nízkého vědomí. Člověk byl zasazen na Zemi oplývající nadbytkem a má schopnost být příčinou další hojnosti, kterou sám vytváří. Lidé si neuvědomují, že ani bolest, ani strach, ani nedostatek nejsou přirozené. Neuvědomují si většinou, že by tady problémy vůbec nebyly, kdyby je někdo neustále nevytvářel. Stejně tak nemoci neexistují sami o sobě. Není to nenadálá okolnost, nad kterou nemáte žádnou moc. Vaše tělo má schopnost neuvěřitelné regenerace a neustále znovu a znovu vytváří hojnost, zdraví a blahobyt. Nemoc existuje jen tehdy, když ji někdo vytváří. Pokud nebudete vytvářet prostředí, kde se nemoc uchytí, žádná ve vás nikdy nemůže přežít.

Projev nevědomosti

Tady jistě spousta lidí nebude souhlasit. Někteří se velmi snaží vytvářet věci a vztahy a okolnosti, po kterých touží a mají dojem, že to nefunguje. Došli tedy k názoru, že si člověk pouze nalhává, že si může své přání splnit různými technikami, modlitbami, vizualizacemi, mantrami apod. Jiní budou kategoricky odmítat, že by ve svém životě chtěli nemoc, chudobu, nebo neúspěch…Námitek může být velká spousta, ale jejich společným jmenovatelem je právě ona úroveň vědomí, o které jsme se zmínili na začátku. Svět je pohlcen omezenou úrovní vědomí. Každý se tu narodí, jako božská a čistá duše, je velmi záhy prostoupen tímto omezeným vědomím. Dříve, než se vůbec kolem sebe rozhlédnete, už jste omezeni tím, že jste například neschopní, nepotřební, nedůležití, nemilovaní a chudí. Nasajete atmosféru povědomí nehodnosti, nedostatku a utlačování a cítíte se kvůli tomu mizerně. Jako dospívající ještě vůbec nechápete, že vaše pocity nehodnosti, nedůležitosti, bezcennosti a chudoby nejsou Skutečností, ale jsou škodlivým programem, kterým se řídili vaši rodiče, prarodiče, sourozenci a spolužáci. Berete to jako objektivní Skutečnost, kterou vidíte všude kolem sebe a kam se podíváte, tam získáváte potvrzení, že máte pravdu. Stali jste se tedy nevyhnutně od útlého mládí objetí iluze a podstatou Vesmíru je to, že vám potvrzuje vaši vlastní pravdu.
Nicméně pravda, která se vám vrací nazpět, na vás nepůsobí jako váš výtvor, ale jako neměnné okolnosti, se kterými nemůžete nic udělat. Netušíte, že si můžete jednoduše zvolit, co bude vaší realitou. Je to proto, že jste byli vychováni ve stavu vědomí, které si neuvědomuje tyto souvislosti. Místo toho věří, že život je boj a nezbývá, než si ostrými lokty vydobýt své místo na slunci. Přitom by stačilo jednoduše změnit program mysli a svět by se vám proměnil před očima. Zjednodušeně si nejste vědomi těchto souvislostí. Nevěříte jim, protože by se vám vysmáli, že jste naivní. Nejste si vědomi, co vůbec vytváříte a nejste si vědomi, že se vám pořád dokola a opakovaně stávají tytéž věci, protože je nevědomě vytváříte. Myšlenky na chudobu, nemoc, neschopnost a utrpení se už zautomatizovaly a převzalo je podvědomí. Vy si je neuvědomujete na vědomé úrovni, protože se neumíte zastavit a nemůžete v tomto stavu pozorovat, co se vám honí v hlavě. Proto tomu nevěříte. Jste příliš pohlceni a zaměstnáni „bojem“ s nepříznivými životními okolnostmi. V tomto stavu vědomí se cítíte jako hnaná zvěř, která nemá čas se zastavit a přemýšlet a proto také nic nemůžete změnit. Život se vám děje a vy u toho nejste přítomni. Proto trpíte, proto se neplní vaše přání, proto stále nedosahujete spokojenosti. Když se ohlédnete za svým životem, nechápete, kam se poděly ty roky, protože jste je nežili naplno, ale pouze jste přežívali. Nedopusťte, aby to tak bylo až do smrti. Uvědomit si nevědomý, nesmyslný a promrhaný život až na smrtelné posteli, je velmi krutý konec. Mnohem horší, než kdybyste zemřeli mladí pro Pravdu…

Neustále tvoříte

Každou myšlenkou, každým slovem a každým skutkem tvoříte realitu. Myšlenka je tvořivý impuls. Je to vaše energie, kterou vyzařujete. Je v ní podrobný zápis vašeho stavu vědomí a ten se šíří do celého vesmíru jako impuls, který Božské vědomí, Vesmír, či Zdroj zpracovává a v součinnosti s miliardou dalších impulzů jej vyhodnotí a pošle ve správný čas a správným způsobem aktuální odezvu. Je to, jako byste zadali svůj požadavek do nepředstavitelného počítače, který počítá nebeské cykly, vliv všeho stvoření, každé hvězdy, každého živého organismu a ducha a za nějakou dobu vám přijde ideální výsledek, který bere v potaz všechny nesčíslné miliardy jiných vlivů, o kterých nemáte ani zdání. Je to velmi daleko nad naši schopnost uvědomění, ale je to tak dokonalé a zarážející a bez výjimek, že člověk může pocítit posvátnou bázeň a nesmírnou úctu před nepředstavitelnou velikostí Boha. Neexistuje možnost, jak byste mohli být od něj odděleni a nemůžete cokoliv udělat, a ani pomyslet bez toho, aniž by to uniklo Jeho vědomí. Je to proto, že jste jako jedna buňka Božího těla, ve kterém je vše propojeno a ani to co, se nám jeví jako prázdný prostor, není prázdné. I prostor, ve kterém nevidíme hmotné objekty, je Boží tělo. Vše prostupuje látka, které říkáme Boží duch. A Boží duch je Láskou. Podstatou všeho ve vesmíru je tedy vzájemná propojenost podstatou, která je Láska a Láska je Bůh. Bůh je vším a je ve všem.

Tři úrovně tvoření

Tvoříme na úrovni myšlení, srdce a činů. Toto je rozlišení dle účinnosti a dosahu našeho záměru. Vaše myšlenky jsou tedy tvůrcem reality, ale nemají samy o sobě sílu, pokud jim nevěříte. Nebojujte nikdy proti myšlenkám, pokud je chcete změnit. Proti čemu bojujete, to posilujete. Naučte se stát mimo mysl. Naučte se neztotožňovat se s myšlenkami. Jen je pozorovat, uvědomovat si je a ty neužitečné ignorovat. Toho dosáhnete, pokud se z vědomí oběti přesunete do úrovně vědomého tvůrce. Když objevíte, co je to bytí a to, že nejste svou myslí, ale tím, co je za myslí. Jste jednoduše vědomím, které umožňuje myšlenkám existovat. Jste nepopsaným listem, na kterém se myšlenky objevují jako slova a věty….
Pokud myšlenkám uvěříte, pak přejdou do vašeho srdce, vy se s nimi ztotožníte a začnete tvořit na mnohem vyšší úrovni. Vaše srdce mnohonásobně znásobí sílu vaší myšlenky jako indukční cívka. Tyto impulzy energie jsou pak současnými lidskými přístroji měřitelné na vzdálenost několika metrů. Ale jejich dosah je neomezený. Holografická podstata vesmíru umožňuje, že tyto impulzy se stávají součástí každé částečky Vesmíru.
Když to, co bylo nejprve myšlenkou, přešlo do srdce, následně přeroste v činy, tvoříte na další a významnější úrovni. Stáváte se příčinou nejsilnějšího tvořivého impulzu, který se vám vrátí zpět.

Tři úrovně tvoření bychom mohli rozlišovat také v oblasti vědomí. Čím více si uvědomujeme, tím více-rozměrnější bytostí se stáváme.

Touha

Bez ohledu na to, na které úrovni vývoje se nacházíme, můžeme mít jednu jistotu. Bůh vždy plní to, co je naší touhou, tak, že nám dává, oč žádáme. Jako Gin z lahve. My vysíláme touhu a on nám ji plní. Nehodnotí, jestli to, oč žádáme je dobré či špatné, protože nic jako dobré či špatné neexistuje. Je to relativní pojem, který si každý definuje podle toho, v jakém prostředí vyrostl, co přijal za pravidla a v jakém stupni probuzení se nachází. Vše, co zažíváme je potřebná zkušenost a tak důsledně sklízíme, cokoliv jsme předtím zasévali. Jako zahradníci.

Svět duality je vytvořen tak, aby zde existovalo dobro i zlo. Poskytuje duším hluboký zážitek, který je potřebný pro prožití plné hloubky toho, čím jsme. Aby se naše vnitřní božskost mohla projevit jako milující, odpouštějící, dobrosrdečná, dávající a svatá, musí zažít, jaké to je být ničemným, nelítostným, nepřejícím a temným. Proto dualita poskytuje zrcadlení toho, co vysíláme. Umožňuje na vlastní kůži pocítit všechny důsledky našich rozhodnutí. Dovést nás k uvědomění, že si můžeme vybrat a že si ve skutečnosti neustále mnohokrát denně vybíráme, jak zareagujeme a kým budeme v nastalé situaci. Celé je to spirála, která všechny nakonec dovede k podstatě. K nejhlubší touze duše. K prožití božskosti bezpodmínečné Lásky a sjednocení se s Bohem. Je to slavný návrat domů s nesmazatelným rozšířeným vědomím. Jde o zvolené Božství, které prošlo utrpením. Spálilo se a vybralo si bezpodmínečnou Lásku na místo strachu.

Stíny našich přání

V závislosti na tom, na jaké úrovni vědomí se nacházíme, se odvíjí také způsob, jakým si přejeme a co si přejeme. Na nízkém stupni vědomí, které je spíše nevědomím, jsme přesvědčení, že naše štěstí závisí od věcí, které získáme, moci, kterou máme, od vztahů, které navážeme. Je to stav vyššího nevědomí, protože si nejsme schopni uvědomit zásadní věc. Nevíme a nikdy jsme ani neprožili stav, že naše nejvyšší dobro nepochází z okolností, ale ze stavu uvědomování si sebe sama. Nevíme v tom stavu, že vše, co potřebujeme k dokonalému štěstí, již máme a jediný náš problém, je neschopnost plně si to uvědomit. Neprožili jsme ten uspokojující stav zastavení se ve svém středu a prožití stavu bytí mimo mysl. Proto máme nesčetně potřeb a tužeb a navíc si myslíme, že ty naše potřeby uspokojí něco, nebo někdo mimo nás samé.
Abychom byli přesní, tak i většina nevědomých lidí zažila ten nepřekonatelně krásný pocit v okamžicích bezčasového bytí, v situaci dokonalého pohlcení ve vášni činnosti, kterou milujeme anebo v láskyplném objetí někoho, koho milují. Ale problémem je to, že ten prožitek připisují té činnosti, anebo milované bytosti a myslí si, že je něco zvenčí obdarovalo tím blaženým stavem. Skutečný posun ve vědomí nastane, když prožijeme stav bytí bez ohledu na cokoliv zvnějšku a naplno si uvědomíme, že největší perla našeho života a vše po čem jsme kdy toužili, se ukrývá v prožitku naší vnitřní božskosti. Ten je nezávislý na všem a dá se prožít, když začneme trénovat stav bytí, zastavení se, relaxaci, meditaci, kontemplaci a zpřítomnění.
Nevědomý člověk touží po věcech, lidech a vnějších okolnostech a všechna jeho přání ovlivňuje vyšší řídící myšlenka. Jestliže prosím v tomto stavu třeba o nové auto, tak mé přání provází zároveň vyšší řídící myšlenka, která vyjadřuje zároveň také můj nedostatek. To auto je v mé mysli, ale jeho nedostatek a postrádání vyzařuje mé srdce jako nadřazenou touhu. No a tak se zákonitě stane, že mi bude realita nedostatku také přinesena. V tomto nelze Boží vědomí ošálit. Je neomylné.
Představte si třeba mladíka, který zoufale miluje nějakou slečnu. Z jeho očí vyzařuje jeho skutečná zoufalá vnitřní realita, která je všem zřejmá na první pohled. Vypadá jako zoufalec, který když nezíská ženu svého srdce, tak se mu zhroutí celý svět. Je závislý a připoutaný k dívce, která ho má spasit. Hádejte, jak to bude působit na tu slečnu? Ona jeho závislost na ní vnímá na sto honů. Možná to neumí pojmenovat, ale jen ho uvidí, tak se mu bude vyhýbat, protože má na čele napsáno: „Jsem zoufalec, který potřebuje zachránit. Jsem koule, která se ti chce pověsit na krk. Jak se ke mně přiblížíš, už se mě nezbavíš.“
Z toho se dá definovat klíčová zákonitost: „Nemůžeme mít nic, bez čeho se nedokážeme obejít.“ Anebo, jinak řečeno, naše závislost a připoutanost vytváří nadbytečný potenciál, který se stává zákonitou bariérou mezi námi a cílem, na kterém jsme závislí.

Vše získáme, až když se všeho vzdáme

Výše uvedené argumenty nám nastiňují potřebu odpoutání se od materiálního světa a jeho potřeb. Až když objevíme, že jsme trojrozměrná bytost, která má duši a začneme jí naslouchat, pak se může náš život zklidnit, zastavit a proměnit. Žít v souladu se svou duší, znamená být vědomým člověkem. Uvědomovat si, že nejsme pouze tělo, ani nejsme svou myslí, ale že obě tyto naše složky jsou nástrojem naší duše. Jsou to nástroje, které máme plně používat jako dar, ale nikdy se nesmějí stát našimi pány. Když začneme být vědomí, zastavíme se, zpřítomníme se a začneme si uvědomovat, co vytváříme. Začneme vědomě řídit každou naši myšlenku a neužitečné myšlenky nahrazovat tvořivými a budujícími myšlenkami. Začneme chápat, že to co vysíláme, to se nám vrací a tak budeme bedlivě pozorovat, co každým okamžikem vytváříme. Zpočátku to bude znamenat úsilí, abychom vědomě manifestovali lásku a dobro a ostatní ovoce Božího ducha, ale čím více se budeme snažit o kontrolu, tím více nám bude pomoženo. Ve výsledku můžeme prožít osvobozující stav bytí, když se nakonec přestaneme i snažit. Zdá se to jako rozpor, ale pravdou je, že snaha nás může vzdálit od prožitku bytí. Více, než samotná snaha, je vzdání se jakéhokoliv vzdoru a odevzdání se bez úsilí Bohu, v přítomném okamžiku a v úplné důvěře. Pokud ještě bojujeme, snažíme se změnit něco, co existuje. Skutečného výsledku dosáhneme porozuměním, že se nemusíme o nic snažit, že vše pouze musíme připustit a nijak nebránit proudu života a samotné Existenci. Když hluboce porozumíme myšlence, že vše se děje výlučně pro naše nejvyšší dobro a že všechno zlo, co se nám děje je ve své podstatě Bůh, Láska, naše mysl se časem přestane bránit a umožní všemu svobodně existovat bez potřeby kontroly. Mysl zjistí, že není kam jít a není o co se snažit, protože božskost už máme. Mysl musí pochopit, že klíčem je uvědomění. Když si začneme uvědomovat, že vše je Bůh pohltí nás důvěra a zažijeme krásu odevzdání. Prožijeme tu nádheru nejcennější perly, která je v nás ukrytá. Mysl pochopí, že neexistuje nic krásnějšího a vše po čem kdy toužila už má. Uklidní se a přestane hledat okolo. Pochopí, že nic trvale hodnotného nelze najít mimo naše nitro, ve kterém přebývá Bůh. Mysl pochopí, že Bůh je vše, po čem touží a přestane mít neukojitelnou touhu po čemkoliv jiném. Stane se nepřipoutanou a přestane vytvářet bariéru pro splnění našich přání. Ve chvíli, kdy jsme dospěli k důvěře, uvolnění, odevzdání a připuštění všeho, jsme vše získali tím, že jsme se všeho ve světě vnitřně vzdali. Obětovali jsme sami sebe a vstoupili jsme do království Božího. Avšak platí, že vnitřní opuštění světa znamená získání nesmírné vnitřní blaženosti a hojnost všeho co potřebujeme v materiálním světě, přichází jako druhotný produkt našeho vítězství. V tomto stavu jsou také naše prožitky všeho mnohem mocnější a uspokojivější než dříve. Milujeme vše, jako nikdy předtím. Chutná nám každý plod zahrady způsobem, jakým jsme to nikdy nepoznali. Každý okamžik je plný a přetéká jako med z pláství. Život, kterého se zdánlivě vzdáte se stává posvátným. Oslavujete každý přítomný okamžik jako svátek.
 A tak se opět dostáváme k myšlence v úvodu článku, že klíčem ke všemu je stav vědomí, nebo-li šíře toho, co si ze Skutečnosti uvědomujeme. Usilovat o věci a vztahy a posty a moc v tomto světě, se bez změny vědomí rovná mlácení prázdné slámy.

Vášeň a sebeláska

Abychom získali vše, po čem toužíme, se nemusíme vůbec měnit, protože už jsme božští. Jsme částí Boha a On skrze nás prožívá to, kým je. Láskou již jsme a Boží lásku si nemusíme zasloužit, je vůči nám automatická. To, že se neprojevujeme jako bohové a ani tomu sami nevěříme, je způsobeno naším nízkým uvědoměním. Nevědomí nás od toho vzdaluje a čím je hlubší, tím je náš život těžší a tím více máme pocit, že je proti nám a nemáme nic, po čem toužíme.
Díky naší duchovní praxi se můžeme posunout ve vědomí a každému kdo klepe, bude otevřeno. Pokud dosáhneme vědomí třírozměrné bytosti, která si uvědomuje nejhlubší touhu své duše, začneme jí dávat prostor, aby se projevila. Nasloucháme svému tělu a svým pocitům. Začneme jim věřit jako směrodatným a potřebným. Přestaneme znásilňovat svou duši diktátem mysli a uvědomíme si, jak podstatné a vrcholně důležité je dělat to, pro co planeme vášní. Stýkat se s lidmi, kteří s námi vnitřně rezonují. Naslouchat tělu, které má své potřeby a touhu po vyjádření, odpočinku, spánku a očistě. Přestaneme být otroky systému a odevzdáme se bezpodmínečné Lásce. Pokud nenaplníme svou duši uspokojením a láskou, pokud se nebudeme na prvním místě sami milovat, pak nemůžeme být příčinou dobrých věcí přicházejících do našeho života.

To, co Bůh opravdu chce je, abychom byli tím, kým nás stvořil. Abychom byli hlubocí, pravdiví, autentičtí, láskyplní, přející, dávající a planoucí vášní a tvořivostí. Jedině srdce, které přetéká dobrými věcmi, může být tvůrcem dobrých věcí. Jedině pokud sami cítíte útěchu od Boha, můžete ji rozdávat kolem sebe. Jedině pokud sami záříte, pak můžete být světlem světa. Nevěřte nikomu, kdo vám říká, že milovat sám sebe je sobectví. Je to přesně naopak. Pokud nebudeme milovat sami sebe, nebudeme opravdově milovat ani ostatní. Pokud zdrojem našeho největšího potěšení nebude ‚Bůh v nás samotných, tak nedokážeme druhé opravdově a hluboce milovat. Dokud druhé potřebujeme, abychom je mohli milovat, tak je využíváme a jsme na nich závislí a naše láska není Láskou, ale je závislostí. Teprve, až přestaneme cokoliv potřebovat, kvůli tomu, že jsme všechnu plnost a dokonalost nalezli uvnitř sebe = v Bohu, pak budeme i druhé nezištně milovat. A pak k nám budou bez námahy automaticky proudit všechny věci, které potřebujeme v nadbytku. Naše touhy se změní v preference. Naše přání bude nepřipoutané a pak se splní to, co říká apoštol Jan.

Proč nikdy nedostaneme vše, oč žádáme?

Nikdy neobchodujte s Bohem. Nikdy neříkejte, že uděláte něco, když on vám splní vaše přání. Takto to nikdy nefunguje. Jde o podmíněné a závislé přání. Na naše vlastní potřeby nahlížíme z pohledu tělesného člověka, ne z pohledu duše. Jen naše duše ví, jaký dostala úkol a co si vybrala za úděl, aby prožila v současném životě. Pokud jsme si jako duše vybrali, že pro naše nejvyšší dobro, pro náš růst bude potřebné, abychom byli v tomto životě zkoušeni nemocí, nebo vrozenou vadou, či pokud máme zažít nějakou tragédii, či osamělost, nevyhneme se tomuto údělu. Dá se říct, že některé události našeho života, nám naše vlastní duše zprostředkuje bez ohledu na to, co si vytváříme. Neobviňujme se absolutně za nic a neobviňujme nikdy ani nikoho druhého z neschopnosti, neduchovnosti nebo slabosti. Nikdy nevíme, co bylo v plánu duše dané bytosti. A nikdy se netrapme, pokud jisté okolnosti našeho života neumíme změnit. Vždy dělejme to nejlepší, čeho jsme schopni. Vždy buďme tou nejlepší verzí sebe samého a vždy se dívejme na to, co v přítomném okamžiku můžeme reálně změnit. To dělejme a naslouchejme tomu, v čem je nám dobře a za tím jděme. Když svou pozornost zaměříme na přítomný okamžik, soustředíme svou energii do místa, kde se odehrává život. Budeme ho prožívat nejplněji, jak jsme schopni. Jedině jako vědomá bytost můžeme ovlivnit svůj život jako tvůrce.

Někdy bychom mohli propadnout dojmu, že neoplýváme duchovními dary, které má někdo druhý. Může nás to vnitřně užírat a můžeme se za to odsuzovat. Nikdy to nedělejte. Rozpoznejte v sobě tento sklon a opusťte ho. Je to stejné, jako by ruka záviděla noze, že neumí chodit. Každý z nás je neopakovatelnou a jedinečnou směsicí energií, které jsou všechny součásti Boha. Naše vyšší, nevtělené Já si nemohlo na svět v jedné inkarnaci přinést celou paletu všech nejvyšších darů, kterými oplývá. Vyslalo vždy jeden jedinečný a neopakovatelný originál, kterým jsme my sami. Cílem našeho života je naplno projevit veškerou touhu naší duše. Být tím, kým opravdu jsme tak nejplněji, jak je to jen možné. Vyjádřit tak svou jedinečnou individualitu a zároveň spojení Láskou se vším k oslavě Boha.

Nejsilnější tvořivé prohlášení ve vesmíru „Já jsem“

Definujme a v každé minutě našeho života si vybírejme, kým chceme být. Je to náš základní a nejvyšší úkol, který tu máme. Buďme hlubocí a žijme ve své nejhlubší pravdě. Abychom dosáhli splnění našich skutečných a nejhlubších tužeb, musíme je umět vyjádřit a prožít ještě před tím, než se začnou manifestovat v našem životě. Naučte se o nich snít a plně věřit, že se vám vyplní. Naplňujte se denně vášní vašeho vysněného cíle. Definujte, kým chcete být vyjádřením „Já jsem“. Nenechte se nikdy odradit od role tvůrce a dejte si velký pozor, abyste neupadli nevědomě do role oběti. Ta si myslí, že nic nemůže změnit. Tvůrce, který je Mistrem nepochybuje o tom, že to co prohlašuje s vírou se splní. Tvůrce ví, že budoucího výsledku se dosahuje přítomným tvořením. I když z počátku nemáte pevnou víru, tak se nevzdejte tvoření. Máte Boží moc tvořit a očekává se, že tvořit budete. Očekává se od vás, že znovu a vědomě vytvoříte to, kým už ve skutečnosti jste, ale doposud si to neuvědomujete. Díky zapomnění, které vám bylo dáno, máte možnost vědomě znovu vytvořit tu nejkrásnější a nejvznešenější podobu sebe sama. Je to jedinečná výzva, ne prokletí. Vaše duše si to zvolila a chce, abyste uspěli. Nechte se plně pohltit vaší nejvyšší verzí sebe sama, když s vírou prohlašujete „já jsem láskyplný, já jsem dávající, já jsem přející a já jsem….“ Neexistuje nic, co byste nemohli mít. Vše, co si dokážete představit můžete reálně mít, pokud tomu budete reálně a neohroženě věřit. Ti, co jsou probuzení a objevili Boha, získají království Boží na Zemi. Novou, právě vznikající dimenzi 4D. Kéž se tam spolu již brzo setkáme.