Co je pravda? Řekl Pilát Pontský v odpověď na Ježíšova vysvětlující slova o jeho poslání. Kristus mu řekl, že přišel, aby vydal svědectví o Pravdě. A my dobře víme, že Pilátova otázka nebyla zvídavá, ale sarkastická. Narážel na obecnou povahu pravdy tohoto světa, která je relativní. Každý má svou pravdu. Každý vidí svět skrze brýle svého vlastního přesvědčení, tak jaká pak jedna Pravda? Ano, tak to chodí na tomto světě s Pravdou. Je zahalená v husté mlze a lidé se podobají slepcům bloudícím tmou. Pravda, ve smyslu nejvyšší Skutečnosti je jako Slunce, které nikdy nepřestalo svítit, ale do lidského světa zahaleného mlhou se dostane jen nepatrný zlomek jasu, světla a tepla. Lidé se občas dotknou Pravdy, občas se objeví mlhavé tušení Pravdy s velkým „P“ a je to, jako když v těchto temných dnech na chvíli zasvítí Slunce. Zastaví vás to v úžasu a opájíte se na chvíli teplem a jasem. Tělesní lidé potkávají Pravdu na každém kroku. Denně ji těsně míjejí, ale nevidí ji. Žijí ve své pravdě, ve své paralelní realitě. Není to proto, že by Pravda byla vzdálená. Je to proto, že si sami vytvořili kouřovou clonu, jako hustý dým, přes který není vidět. Vytvořili si universální sdílené vědomí, které Pravdu zamlžilo, jako když hustá mlha pohltí kraj. Pro Pravdu nikam nemusíte chodit. Nežije na určeném místě. Je dostupná odkudkoliv, protože Pravda je ve své podstatě stav vědomí. Pravda nejsou jen fakta a důkazy uložené v šanonu, který se ztratil. Někdo by mohl dokonce mít názor, že lépe je Pravdu nevědět, abychom se nezbláznili. Je to jinak. Je lépe nevědět některá fakta, když se nalézáme v nízkém stupni vědomí, protože to je kombinace způsobující utrpení. Takové utrpení vám nedá spát, a když se stane nesnesitelným, tak vás může donutit vzdát se, rezignovat. Je to iniciační proces, který vás v konečném důsledku osvobodí, ale musíte „projít skrze utrpení.“ Z mlhy na světlo Boží. Pravda s velkým „P“ je nejvyšší Skutečnost a je stejně životodárná, hřejivá a jasná jako slunce. Pravda jsou Bůh a Bůh je Láska.

Pravda osvobozuje

První a nejzákladnější uvědomění související s Pravdou je to, že Pravda je zároveň i Svoboda a Láska. Kdykoliv trpíte, je to jen důsledek vašeho nízkého stavu vědomí, ze kterého musíte ven. Ano to je zákonitost divadla, kterému říkáme tento svět. Jsou to nepřekročitelná pravidla této hry. Ve stavu utrpení se vám vše zdá temné a kruté a svět je pro vás nelítostným a nesmyslným. Nalézáte se ve stupni vědomí, které je příčinou utrpení a neexistuje pro vás v tu chvíli žádné východisko. Zdá se to jako nelítostná realita, krutý svět a život vidíte jako boj, ze kterého není úniku. Nevidíte východisko a ani nemůžete. Všechny vaše problémy vznikly na vaší nízké úrovni vědomí, které se dalece míjí s Pravdou a na tomto stupni vědomí je nikdy nevyřešíte. Pokud si to hluboce uvědomíte, nastoupili jste cestu ven z utrpení. Musíte získat vyšší vědomí, vyšší úroveň ducha a z toho vyššího místa najednou uvidíte, jak vaše problémy vyřešit. Jinak řečeno, uvidíte nakonec i to, že vaše problémy neexistovaly, jen vy jste Skutečnost kolem sebe viděli jako problém. Byla to vaše interpretace, která byla problémem. V uvědomění se pohybujete po spirále jehlanovitého tvaru. Kroužíte kolem pravdy a vaše vyšší vědomí vám dává postupně větší nadhled a míň se nadřete. Na spodu spirály máte k Pravdě daleko a opisujete kolem pravdy velkou kružnici. Čím výš se ve vědomí dostáváte, tím máte vyšší nadhled a přibližujete se. Opisujete čím dál menší poloměr kroužení, kolem středu jehlanu dokud se nedostanete do jednoho bodu jednoty, ve kterém je jen Láska a mír, převyšující všechno myšlení. Ze stavu velmi vzdáleného od Boha Lásky, se mu přibližujete do té míry, dokud s ním nesplynete. Vše je čím dál menší problém a nakonec transformujete všechno utrpení na Lásku. Už nekroužíte, ale stojíte pevně v jednom bodu. Ukotvili jste se tak v Bohu, v Lásce a v jednotě se vším co jest. To je ta cesta Pravdy. To je Pravda, která vás osvobodí. To je cesta z nedokonalosti a hříšného stavu, směrem k dokonalosti a bezhříšnosti. Když se dostanete do jednoho bodu Lásky, už nebudete mít hřích a stanete se pomazanými, dětmi Božími, které vystoupili z duality. Ze stavu rozdělení jste vstoupili do jednoty. Prošli jste skrze utrpení do Lásky a vrátili jste se tím domů, odkud všichni pocházíme.

V roce 33 n.l. stála Pravda před soudem a byla odsouzena a ukřižována. By to tehdy očividný důkaz o stavu vyzrálosti lidského vědomí. Svět nebyl na Pravdu připraven a nebyl Pravdy hoden. A jak je to dnes? Ať si odpoví každý osobně. Proces vývoje lidstva po vzestupné spirále vědomí je zároveň také přechodem od uvěznění ve hmotě, po život v duchu. Čím více je lidské vědomí připoutáno k materiální realitě, tím rezonuje na nižší frekvenci. Klesá níže na spirále a více trpí. Čím více je lidstvo v zajetí hmoty, tím více je otrokem panovníka hmoty, ďábla. Čím více je lidské vědomí ztotožněno s duchem, tím vyšší vibraci vysílá, tím je lehčí a stoupá výše po spirále ducha, dokud se nedostane do jediného bodu Pravdy. K Bohu. A kde se každý z nás nachází, to je plně v moci každého jednotlivce. Kde se nachází naše planeta, je odraz kolektivní zodpovědnosti. Všechny katastrofy a pohromy, přicházející na lidstvo, jsou odpovědí na jejich vlastní stav vyspělosti. Lidstvo si tak samo na sebe připravilo „cestu skrze utrpení“. Naplnili nádobu hříchu, která přetéká a vylévá se jim na jejich hlavu. Tento princip platí jak v mikroměřítku jedince samotného, tak v makroměřítku celé společnosti. Boží zákonitosti jsou jednoduché a univerzální pro každého. Nejen pro člověka, ale také pro stovky jiných světů, které Bůh stvořil. Sice to bolí, ale jak se říká, ve všem špatném je něco dobrého. Jsme na Zemi proto, abychom se popálili a získali hlubokou zkušenost vzdálení se od Pravdy. Tato těžká zkušenost ztracení se, hluboko v nás zakoření rozhodnutí a touhu, už nikdy to neopakovat. Způsobí silný vnitřní magnetismus, přitahující nás k Pravdě a Lásce. K Bohu. Otevřete se, zastavte se, uvědomte si své utrpení a vzdejte se mu. Už nebojujte proti větrným mlýnům. Nikdy je nepřeperete. Proti Pravdě nelze zvítězit. Až se vzdáte a přijmete vše jak je, otevře vás to slunci Poznání, Pravdy a Lásky. Nelze to změnit. Čas sprchy Pravdy přišel na lidstvo přesně ve stanovený a předpovězený čas. Pro každého je připravena individuální sprcha. Je v tom hluboká symbolika a nic se neděje náhodou. Čtyřicet dní deště je očistnou sprchou, která odhaluje Pravdu světa. Dává prostor, aby Pravda vyšla najevo, a poskytuje ledovou sprchu všem, kteří mají šanci, že je to probere. Každý svou reakcí prokáže, jestli je to sprcha vedoucí k probrání nebo sprcha vedoucí k zatvrzení se v nepravdě. K hluboké symbolice a aktuálně probíhajícímu období čtyřiceti dní se ještě v tomto článku dostaneme. Nejprve se však ještě dotkneme definice relativity Pravdy.

Relativní pravda světa

Když uvažujeme o odsouzení a usmrcení Ježíše v prvním století, dnes nám možná připadá jako nemožné, že lidé tehdy mohli odsoudit Božího syna, skrze kterého Bůh sestoupil k lidem s pomocnou rukou. Svět na chvíli spatřil živou Pravdu, jako by se hustá mlha a temnota rozestoupila a vysvitlo slunce v plné kráse. Mužská podstata Boží chodila po světě v úloze mesiáše. Možná sami sebe automaticky vidíme na straně Ježíšových učedníků, ne protivníků a to je dobře. Ale za uplynulých dva tisíce let, svět opět upadl do hluboké temnoty a natolik hřešil, že opět potřebuje mesiáše. Jako by se po odchodu Krista hladina vědomí brzy zase rychle uzavřela a svět opět upadl do své zatuchlé reality sdíleného vědomí nepravdy. Náboženští vůdcové tehdy rychle odsoudili mesiáše. Byl pro ně hrozbou. Tito horliví zastánci Boha, kteří byli natolik pečliví, že měli spočítané každé písmenko Mojžíšského zákona, aby se ani jediné neztratilo, skrze tuto svoji přepečlivost neviděli Boží Pravdu stát před sebou v nevinnosti a prostých šatech. Dávali natolik přehnaně najevo svou oddanost zákonu, že kolem sebe postavili vysoký neprůhledný plot, aby nic nečistého neproniklo. A to se stalo jejich zkázou. Skrze pomyslný vysoký plot se bezpečně oddělili i od prosté Pravdy, která nepronikla přes jejich filtr a pro jejich přísná měřítka před nimi ani ryzí Pravda neobstála. Měli Pravdu před očima a jevila se jim jako nebezpečí. Nazývali ji ďáblem a odsoudili ji. A stejný scénář jako v prvním století se odehrává i po dvou tisíci letech. Prostá pravda není rozpoznána skrze svůj obyčejný původ, prostotu, otevřenost, lehkou dostupnost a je odsouzena. Prostá pravda nemá nablýskané šaty, nemá honosné zázemí a chrámy, a je chudá jako kdysi Kristus v prvním století žil jen s jedním oděvem a jeho povozem bylo oslátko. Převeďte si to sami na moderní dobu.

Podstatou lidského vnímání reality je to, co jsme pravdou NAZVALI. Lidský mozek je jako mikroprocesor pracující s obdivuhodnou frekvencí. Ve zlomku vteřiny vyhodnotí tisíce bitů reality jako pravdu či nepravdu. Dělá to tak jako procesor vašeho stolního počítače a proto si na chvíli tento příměr zkusme vypůjčit. Váš počítač vše označí (převede a rozloží) na jedničku nebo nulu. Přirozeně si toho nejsme vědomi, protože bychom to vědomě nepobrali. Drtivá většina těchto výpočtů přešla do podvědomí a stala se automatickými podvědomými procesy. To je mechanismus, který by nám měl ulehčovat život, a díky němu se třeba stáváme zručnými ve svém oboru. O spoustě toho co děláme ve své profesi už ani moc nepřemýšlíme. Zautomatizovalo se nám při tom spousta jednotlivých dílčích kroků a stali jsme se zručnými odborníky na svou oblast. Umíme udělat nebo vymyslet to, v čem pracujeme podstatně a několikanásobně rychleji než ten, kdo se náš obor teprve učí. A vědci zjistili, že opakováním nějakého způsobu myšlení nebo činnosti se posilují nervové propojení mezi mozkovými buňkami zvané synapse. Když se něčemu učíte, ta spojení se začínají vytvářet. Čím častěji to opakujete, tím rychlejší přenos ve vláknech nastává. Pokud se vaše spojení pro danou činnost nejprve podobalo telefonní lince s pomalým datovým přenosem, po čase se díky opakování stává optickým kabelem s tisícinásobně rychlejším přenosem dat. Tak rychlým, že to už vědomě neděláme. Už ten proces nebrzdíme vědomým úsilím, a proto například někdo dokáže složit Rubikovu kostku během pěti neuvěřitelných vteřin. Pro většinu z nás nemyslitelné.

Lež zabíjí lásku

To co je při skládání kostky výhodou, se stává v jiných oblastech života nevýhodou, ba dokonce klíčovým problémem, či zdrojem našeho onemocnění a následné smrti. Kdysi jsme se učili lidskému žití a objevovali jsme svět. Jako děti jsme byli zvláště otevření a učili nás pojmenovávat vše kolem sebe. Dětská otevřená mysl to vše nasávala jako houba. S pojmenováváním všeho kolem sebe však přichází i označování a převádění informací do jednoduché dvojkové soustavy. Mozek jsme naučili označit co je pravdou a co je nepravdou (převedl si to pro jednoduchost na jedničky a nuly) a on to po čase začal dělat naprosto mimo naše vědomí a tak jsme vykoukli na svět. Svět se nám začal jevit přesně takovým, jak nás to okolí naučilo vnímat. A vlivem Bohu odcizené společnosti a materiálně zaměřeného vědomí jsme pojmenovali hmotný svět jako jedinou objektivní pravdu. Je to přece tak jasné, můžeme si to osahat, tak to musí být pravda! Říkáme pak, že co si osaháme, tomu uvěříme. Každý byl vychován v jiné rodině a z toho plynou naše rozdílné názory na pravdu. Pokud v naší rodině chyběla láska a zájem a důvěra, tak jsme byli naprogramováni jinak a získali jsme podstatně horší výbavu pro život než soused, který vyrůstal v milující rodině. Dítě, které necítí zájem a důvěru rodičů a vidí hádky a boje jako každodenní realitu v domácnosti získá pro život velký handicap. Citový úhor a strach, ve kterém denně žije, vede k tomu, že přijme za pravdu úplně něco jiného než dítě z láskyplné rodiny. Dítě cítící bolest a nezájem od rodičů vnímá podvědomě své rodiče jako své Bohy. Neumí vidět rodinné problémy z nadhledu a vyhodnotit objektivně, příčinu své vnitřní bolesti a opuštění. Nemá ještě kritickou mysl, která by to vyhodnotila objektivně. Je ještě naivní. Dívá se na to zespoda, ne z nadhledu. A tak se začne cítit, nechtěné, nehodné lásky a usoudí, že musí být špatné a že si nezaslouží lásku. Toto dětské pojmenování pro to, co vidí kolem sebe, se stává životním programem, který velmi brzy přejde z vědomé mysli do podvědomí a zautomatizuje se. Vědomá mysl už se tím dále nezabývá. Podvědomí pracuje, protože už v té záležitosti o pravdě kdysi v dětství rozhodlo. Čistá nezištná dětská láska všemu věří, ve vše doufá a je pro tento svět naivní. Ve střetu s necitelným prostředím je čistota a nevinnost převálcována necitem, lhostejností a vypočítavostí. Ten, kdo nás nejvíce ovlivnil, byli naši rodiče. Pro muže měl nejzásadnější vliv jeho otec a pro ženu její matka. A to je jen špička ledovce uvědomění si, proč je v tomto světě pravda relativní. Materiálně zaměřené vědomí, do kterého jsme byli namočeni, je důvod její relativity. Různé projevy toho, jak vidíme svět, způsobil rozdílný druh lidského omylu. Ten nás vyformoval a stal se podvědomým vzorcem našeho jednání. A jak se to projevuje? Tatáž životní situace vyvolá u dvou lidí rozdílné reakce. Jeden člověk na ni reaguje slovy: „To nikdy nedokážu, všechno vždycky pokazím, toho nejsem hoden a to je pro mě škoda… Vždycky mám smůlu a zase jenom já jsem zklamal…“ Slyšíte to? Toto jsou slova oběti. Oběti, která byla dříve nevinností samou. Přesně jak o sobě každý smýšlí, to se mu také vyplní. To jsou univerzální nebeské zákony. Svou vlastní realitu si vytvořil díky podvědomému naprogramování. Svět mu stále bude potvrzovat jeho vlastní pravdu. Zrcadlil mu to, co sám vysílal. Tento člověk potřebuje nastavit zrcadlo, aby ze sebe vědomě dostal paradigma oběti. Musí nejprve ovšem procitnout do uvědomění, že život mu zrcadlí to, čím je uvnitř on sám. Pro druhého je však tatáž situace výzvou. Rozhodne se, že to dokáže a že bude nejlepší. Za čas uvidíte tu obrovsky rozdílnou životní realitu obou jedinců. Oběť nic moc nedokázala, trpí nezájmem, neúctou, nemocemi a depresí jako důsledkem zkreslené pravdy, kterou jí okolí vštípilo. Myslí, že nemá žádnou moc nad svým životem, že vše je náhoda a že svět je nespravedlivý. Vítěz se dokázal i přes zdánlivý handicap vyhoupnout i vysoko nad nadějnější jedince. Z nevyléčitelné nemoci se dostane a přepisuje lékařské a vědecké pojmy pro hranice toho, co je skutečně možné….:-) Díky tomu, že neústupně trvá na tom, že uspěje, i když mu všichni tvrdí, že je to nemožné. Závěr je ten, že naší pravdou a životní realitou je to, co jsme jako pravdu sami uvnitř své mysli označili. Stáváme se proto tím, jak sami smýšlíme.

Naše dvojí podstata

Když si uvědomíme, že jsme doposud většinu našeho života jeli na autopilota a začneme pozorovat, jak se to projevuje, říkáme, že jsme se probudili a nastupujeme vědomý život. Když si například všimneme, jak často se nám stane, že cestu autem do zaměstnání a ze zaměstnání ani nevnímáme, je to první krok k probuzení. Dojedeme domů a přemýšlíme, kudy jsme to vlastně jeli. A nebo si uvědomíme, že se pravidelně vracíme zpět ke vchodovým dveřím našeho bytu, protože si nepamatujeme, jestli jsme je před dvěma minutami zamknuli, nebo ne. Jeli jsme na autopilota, ale už to pozorujeme a chceme s tím něco dělat. Tím samotným rozhodnutím si ukládáme do mysli nový program, který hledá řešení a metody, jak to napravit.

Cesta do vědomí ve své podstatě není cestou, ale zpřítomněním se. Ke zpřítomnění vede to, že přestaneme reagovat na naučené a automatické signály našeho těla a uvědomíme si, že se jimi nesmíme nechat zotročovat a vydržíme ve zdánlivé nečinnosti prostého přítomného bytí, i když s námi zmítají silné impulzy. Všechny ty silné emoce, které nám způsobují až fyzickou bolest, můžeme ovládnout tím, že se jim přestaneme bránit a projdeme skrze ně. Otevřeme se veškeré bolesti a začneme ji vědomě pozorovat jako kolemjdoucí. Pohlédneme na to, co s námi udělalo zotročení tělesnými touhami, či hmotou. Zotročení, kterému nás naučili výchovou a prostředím. Už to samotné uvědomění stačí, víc není třeba. Ve chvíli toho uvědomění a pozorování rozkladného vlivu lpění na čemkoliv ve světě začne pracovat mnohem vyšší inteligence, o které jsme dříve vůbec netušili, že je naší součástí. Je to naše neviditelná duchovní podstata, která je základem, či matricí toho, co se pak promítá do hmoty. Mluvíme o našem duchu, který je vysoce inteligentní energií a vědomím. Přesahuje obrys našeho těla jako aura a je zdrojem velmi jemných impulzů a myšlenek co nás pronásledují. V duchu je naše svědomí a naše pravé já, oproštěné od všech rolí ve světě. To je to, kým opravdu jsme, když se nám všechno ve světě zhroutí. To je naše pravé a vyšší Já. To je naše ušlechtilé a vznešené Já. To je to, co nám zbude, když zemřeme a jako nehmotná duše se postavíme před nebeskou bránu. Duch je naší spojkou s naším pravým domovem. Duch je ve spojení s vyššími duchy. S Bohem, naší kmenovou nebeskou bytostí a také s anděli co nám pomáhají. Duch komunikuje s duchem a duch je naše vnitřní Pravda. Duch je naším portálem k Pravdě a Bohu. Čím více jsme nevědomí, tím více ignorujeme ducha a jsme ovládáni tělesnými programy a materiálním světem. Čím více jsme vědomí, tím více nás řídí Pravda, uvědomujeme si ji a jsme ve spojení s inteligencí, která daleko přesahuje smysly těla. Cílem duchovního člověka je zpřetrhat pouta lpění na čemkoliv mimo sebe a nechat promlouvat vnitřní Pravdu, neboli-našeho ducha, potažmo Boha. Tak se přiblížíme k Bohu a staneme se vyšší verzí sebe sama. Tím se měníme ve vyšší bytost, která je ve spojení se smysly ducha. Vědomí ducha začíná pronikat naším tělesným vědomím, jako paprsky pronikají zamlženou krajinou, či jako rozlitý inkoust se vpíjí postupně do hmoty papíru.

Duchovní cíle

Vyšší level života s sebou přináší vyšší schopnosti. Schopnosti ducha. Náš duch je naše duchovní nehmotná bytost, spojená s duchovním světem lásky. I když se naše tělesná mysl domnívá, že řídí život jedince, vykonává role, úkoly a životní cíle ve hmotě, tak náš duch je živá bytost v nás, která vidí pod povrch formy všech věcí. Jestliže je tělesný člověk plně pohroužen do tohoto světa, aby svou vůlí řídil svůj život, potom jeho duch je pohroužen do toho, aby mu zařídil duchovní užitek současného života. Pokud se setkají dva lidé například na pracovní schůzce, pak jejich dva duchové si vyměňuji multidimenzionální informace. Skryté touhy, poslání, úkoly a sdělení. Ve chvílích vědomé pozornosti, ztišení a bytí v lásce dostává člověk slabé vnitřní impulzy k určitému konání. Napadají ho ty správné myšlenky a zjevují se mu skryté touhy a později také vyšší schopnosti. Duch připomíná člověku úkoly, vzbouzí ho ve správný čas, dává mu intuici a vyšší spojení s blízkými lidmi. Říká se tady tomu telepatické spojení nebo mimosmyslové vnímání. Duch má přístup ke kolektivní mysli a záznamům knihy života. Duch člověka varuje před nebezpečím, které visí ve vzduchu a zařídí nám náhlé pohnutí mysli, kdy se rozhodneme někam jít, něco vykonat, někudy odbočit na jinou cestu. Často si neuvědomujeme, proč jsme se tak rozhodli, ale zpětně si můžeme uvědomit, že jsme bezmyšlenkovitě vykonali to, co mělo zásadní vliv na náš život. Pokud jsme však plně pohrouženi v tělesnosti a ignorujeme svého ducha, bude se snažit nás nějak probudit. Může se nám stát nehoda, která nás na delší dobu vyřadí z navyknutého režimu, onemocníme vážnou nemocí, zkrachujeme, opustí nás životní partner, nebo nás někdo podvede. Do našeho života vstoupí něco, co nám způsobí sprchu a donutí nás rezignovat, vzdát se svého připoutání a odevzdat se Bohu, nejvyššímu duchu, aby řídil náš život. Když na to reagujeme, můžeme naši životní situaci „zázračně“ proměnit. Při probuzení začneme mít skutečné duchovní cíle. Ty, které jsou v souladu s naším vyšším posláním. Náš duch nám je zprostředkuje a my splníme úkol současné inkarnace a duchovně zrajeme.

Probuzení do Pravdy

Probuzený člověk, řízený duchem, si začne postupně uvědomovat, že se mu odkrývá skrytá Pravda, kterou dříve nevnímal, ačkoliv ji denně míjel. Jako příklad může posloužit nové auto. Když přišla doba, že jste si potřebovali koupit nové auto, byli jste nuceni začít vybírat z nabízených možností. Nezřídka se stává, že u toho objevujete nové značky a modely aut, které sice denně jezdí kolem vás, ale vaše vědomá mysl o nich téměř neví. Vaše současné potřeby nastavily vaši mysl k pátrání po té nejsprávnější volbě auta pro vás. Když si pak vyberete, všimněte si, že právě ten váš model auta vždycky zpozorujete a zjišťujete, kolik jich najednou na cestách je. Jsou jich doslova plné silnice. Proč? Protože model vašeho auta je to, co vaši mysl nově, aktuálně zajímá. Označila to za podstatné. Dala tomu prioritu, aby to vešlo do vědomí. Pokaždé teď zpozorní, když vidí váš model auta na silnici a doslova ani jeden kus jí neunikne. Zato jízdní kolo, které jste milovali jako děti, teď vaše vědomá mysl ignoruje. Když by se vás někdo zeptal, jaké jsou nové značky a trendy kol tak nevíte, ale na silnicí je potkáváte neustále. Vaše vědomá, tělesná mysl nemá tušení, protože musela volit, co pustí do vašeho vědomého světa. Z milionů bitů reality, které každou vteřinu kolem vás existují, musí zvolit jen několik procent, které pustí do vědomí. Více jich nepobere. Volí tedy právě ty informace, které jste označili jako pravdu, nebo váš aktuální zájem. Mysl podmiňuje výběr toho, co vnímáte jako realitu tím, co CHCETE vnímat. A tak probuzený člověk začíná chápat, že náš život si utváříme svým vlastním naprogramováním a že k nám přichází to, po čem toužíme, na co jsme nastaveni. Probuzený začíná být tedy více otevřený možnostem a mnohem častěji se zastaví, aby se otevřel pravdě a vnímal, po čem touží jeho duch, ne to, co mu přikazují nevědomé zakořeněné programy. Naše podvědomé nastavení, pokud dominuje a jedeme na autopilota, zajišťuje to, že se nám opakují tytéž věci dokola. Stále jsme podváděni, stále doplácíme na tutéž slabost, stále si volíme nesprávné partnery, atd..

Kód Pravdy

Zatím co mysl vašeho těla je velmi omezená v tom, co vnímá a silně vás vede k jízdě na autopilota, mysl vašeho ducha obsahuje 100% bitů informací celého vašeho života a nejen jednoho, ale i minulých životů. Celé Boží knihy života. Neexistuje pro ni minulost ani budoucnost a není omezena smysly těla. Umí vnímat to, co vaší vědomé pozornosti uniká. Třeba podprahový záznam v televizní reklamě, nebo vzývání ďábla v moderní populární písni. Když si ty digitální záznamy zpomalíte, nebo je pustíte pozpátku i vaše vědomá mysl pak pochopí, že je denně klamána. Zkuste si o tom něco shlédnout. Při zpomalených záznamech některých celebrit byly odhaleny také dračí rysy projevující se v očích, studánkách do duše. Duch dračích vetřelců, který se usídlil v některých lidech, je možné spatřit například na tom, že zorničky takových lidí ve zpomaleném záznamu mění tvar z kulatého na úzký. Z člověčího oka tak problikává hadí vetřelec. Náš duch ta skrytá sdělení vnímá, jeho schopnosti jsou mnohem vyšší, než si dokážeme představit. Duch vnímá i kryptografický záznam. Sdělení napsaná mezi řádky. Umí rozluštit skryté poselství v záznamu, kde logika není nic platná.

V České republice žije jedna velmi prostá a chudá žena, která dokázala rozluštit už polovinu záznamu z jednoho z nejzáhadnějších spisů světa, který se stal veřejně známým asi před 108 lety jako Voynichův rukopis. Paní Irena Hanzalíková dokázala rozluštit kryptografický záznam skrytý po 600 let, na který nestačily ty největší současné dešifrovací kapacity, ani počítačové metody. A proč to dokázala? Protože smysly ducha nelze ovládnout logikou. Logika je doménou mysli těla, ale těm co jsou na ni vázaní, není dáno, aby rozluštili nejtajnější sdělení předávané z duchovního světa. Jak by mohly metody založené na logice dojít k tomu, že jeden znak má na každém listu jiný význam? V každém jednotlivém případu, při kterém je výraz použit, je třeba obdržet duchovní klíč.

Pouze člověk, řízený duchem dostane klíče k duchovní záhadě. Pouze takovému člověku může být dáno, aby pravdivě vysvětlil inspirované záznamy proroků, nejen Bible, ale i nově objevených záznamů, kterým je bezpochyby Voynichův rukopis. Tento rukopis má ne náhodou, ale Božím řízením, odkrýt záznam o druhém příchodu Krista. Záznam, který nebyl dostupný těm, co rozhodovali, které inspirované spisy a jakým způsobem zařadí do současné Bible. Nikdo z mudrců tohoto světa nemůže spoutat Boha a nikdo, kdo chtěl podvádět a upravil inspirované spisy po svém, nebude trvale tolerován.

Boží vůlí je, aby právě v tento čas se skryté stalo zjevným. Aby se poslední stali prvními a první posledními. Aby lidé pochopili, co znamená prvenství ducha nad hmotou. Aby se z tělesných lidí mohli stát vyšší, dokonalé bytosti, řízené duchem.

Jako jeden z příkladů, jak je šifrován biblický záznam proroctví, uvádíme slovo den a čas. Stvořitelský den, není doslovným lidským dnem. Je velmi dlouhým časovým úsekem. Bůh tedy nestvořil svět za doslovných šest lidských dní. Kdo chce vědět skutečnou délku tohoto úseku, tomu to může odhalit pouze napojení na ducha. I biblický výraz Pánův den (Zjevení 1:10), období, ve kterém se právě nacházíme, není doslovný den, ale období řady let dramatických událostí. V řeči proroků je každý den jedinečným časovým obdobím, podobně, jako je každý jednotlivý den jiný. Podobně, když se prorok Daniel (12:7) zmiňuje o ustanoveném čase, časech a půl času, nemůže nikdo logicky odvodit, jakou délku má jeden čas. Neví totiž, že každý ze zmíněných časů představuje jiný časový úsek. Bez duchovního klíče mu chybí další dimenze sdělení.

Tak například pro určení bodu v prostoru potřebujete tři čísla vyjadřující vzdálenost od počátku na osách (x,y,z). A když vám chybí například vzdálenost na ose „z“, to znamená vnímání duchovní souvislosti sdělení, vaše závěry budou vždy nesprávné. Podobně, jako se vyskytlo mnoho logických spekulací o významu Voynichova rukopisu, ale žádná Pravda. Pouze ta nejprostší a nejskromnější žena jakou si umíte představit, pronikla do cenného rozměru ducha a byl jí dán kód. Nikomu, kdo oplývá seberozvinutější logikou a tělesnou myslí ani nejmodernějším softwarem na luštění kódů, nebyl dán klíč a byli neúspěšní. A to co právě v danou chvíli sdělujeme, je naprosto zásadní pro tento článek. Každý, kdo chce zjistit Pravdu pravd, každý, kdo nechce žít v omylu a relativní pravdě, každý, kdo touží po skutečném životě v Lásce a pokoji, musí objevit cestu do ducha a tím se spojit se svým Bohem a Pánem. Tím se stává duchovně hodným té pocty, aby mu Pravda byla odhalena shůry. Kristus často mluvíval v podobenstvích právě proto, aby porozuměli jen ti, kdo mají niternou touhu po hluboké Pravdě. Neodpovídal před soudem proto, že ti co chtěli Pravdu bičovat jí nebyly hodni. A to je důvod, proč pořád dokola v našich článcích píšeme o přítomném okamžiku, o bezčasovém bytí, o zastavení se, o úplném smíření se vším co existuje a bezbřehém odevzdání. O nelpění na tomto světě a vstupu do života v duchu. Kdo se vzdá lpění na světě vstoupí do ducha. Tohoto duchovního stavu často dosahují prostí, skromní, zdánlivě nevýznamní lidé, ketří jsou Kristovi maličcí a Bůh je poctí. To je význam výrazu "Blahoslavení chudí duchem neboť jejich jest království nebeské." (Mat 5:3; BKR) Smysl tohoto textu nespočívá v bezduchosti, ale v prostotě a skromnosti, jak to mnohem lépe vyjádřil překlad Bible Slovo na cestu:  "....Šťastni jsou pokorní, nenamyšlení,vždyť těm patří Boží království." (Mat 5:3; SNC)

Těsně před skrytým Pánovým příchodem na Zem, je výzvou pro každého z nás, kdo čte tyto stránky, aby odložil dětský přístup a rysy nemluvněte, přestal si hrát na duchovnost a skutečně vstoupil do ducha ve svých vnitřních komnatách. Jedině tak silně pocítíte Pánovu přítomnost a jedině tak s ním budete ve spojení. Jedině tak vás při svém příchodu bude znát. Přivítejte ho duchem, jako jeho maličcí a bezbranní, vedení láskou.

Objevení skryté Pravdy

V současné době jsme i my, tvůrci těchto stránek, které právě čtete, obdrželi svou osobní sprchu k většímu probuzení do Pravdy. Ta se týkala právě obdržených inspirovaných sdělení o 40 dnech deště a ostatních rýmovaných sdělení. Šlo o jejich skrytý význam, kryptogram, který jsme plně nechápali, dokud nám nebyl dán návod na rozkrytí významu. Každý, kdo ta sdělení (básně) četl pouze rozumem, nás dnes považuje za falešné proroky. Byl to Boží plán a jeho osobitý způsob hry se svými nástroji, které používá. Boží způsob jednání vůči člověku má vždy výchovný a transformační rozměr, pokud není domýšlivým, ale pokoří se. Odkaz této lekce, který jsme si měli bytostně uvědomit a pocítit na vlastní kůži, je následující:

-  Skutečný svět je svět duchovní, a kdo chce dojít k Pravdě, musí se naučit vnímat Boží Pravdu na duchovní a ne tělesné úrovni. Nebýt jako farizeové, těm to není určeno, pokud se neprobudí.

-  Vše, co se má odehrát ve světě, se nejprve musí zrodit ve světě duchovním a mezi oběma událostmi je vždy blíže neurčená časová prodleva, jde o organické prorůstání duchovních událostí do materiální reality. Kdo může tahat rostlinku za listy a určovat jí kdy rozkvete? Až přijde její čas, bude mít květy a plný vzrůst. Žádnými lidskými termíny ani příkazy se nedá spoutat. Proto u Boha nemůžeme očekávat, že se bude řídit naším vnímáním času a že mu tělesným, lidským uvažováním plně porozumíme. Pokud na to půjdeme pouze tělesně, budeme stále zoufat a považovat Boha za lháře, či ho jinak obviňovat

-  Rým našich básní není vždy bezvadný, protože tu nejde v prní řadě o básnění, ale jde především o kryptografický záznam přicházející z duchovního světa, čtení pro našeho ducha

-  Vnímáme odsouzení vůči nám, které nás vehnalo do našich vnitřních místností… Jdi, můj lide, vstup do svých nejvnitřnějších místností a zavři za sebou dveře. Schovej se jen na okamžik, než přejde otevřené odsouzení. (Izajáš 26:20; Rbi8)

-  Ve vnitřních místnostech, do kterých nás nejlépe vžene osobní trápení, musí být každý, kdo se chce setkat s Pánem. Každému, kdo má naději, byl připraven osobitý způsob, jak se mu tento text vyplnil.

Ze zdánlivého nesplnění inspirovaných rýmovaných sdělení jsme byli nějaký čas paralyzovaní a smutní. Ale bylo to jen na ustanovený čas, aby se splnil skutečný odkaz těchto dní a získali jsme bytostné poučení o vyšším principu záznamu, který nám poskytuje duchovní svět. Dostali jsme návod na rozluštění, který si můžete sami přečíst níže ve dvou rámečích, hned po konejšivém Božím vzkazu.

Boží Pravda je dokonalá ze všech úhlů

Pro ty, kteří chtějí pravdu soudit, se odkrývá možnost, aby to udělali stejným způsobem, jako Židé, kteří postavili Krista před soud a bez milosti ho popravili. Bůh tak dává všem na výběr. Láska nikdy nikoho nenutí, ale dává šanci těm, kteří by rádi Pravdu odsoudili, aby to udělali a zatvrdili se. Ostatní, kterým to přece jen nedá, mohou zjistit, že Boží Pravda je mnohem záhadnější a dokonalejší, než by se na první pohled zdálo. Tak jako vybroušený diamant má mnoho lesknoucích se plošek, stejně tak Boží Pravdu můžete uvidět z různých stran, které se denně nabízejí všude kolem. Je to, jako když slimák začne vyprávět pravdu o Zemi. Bude vám tvrdit, že Země je nekonečná deska, kterou nepřejdete ani za několik životů a z jeho úhlu pohledu to pravda je. Ale žirafa nebude souhlasit a bude se přiklánět spíše k tomu, že Země je zakulacená plocha. A z jejího úhlu pohledu je to pravda. Kosmonaut však prohlásí s jistotou, že Země je koule a je jedinečným živým a nejkrásnějším objektem ve známém vesmíru. A má také Pravdu z pozice, ze které je schopen se na Skutečnost dívat. Ovšem jedině Bůh ví, že naše planeta je jen jedním ze stovek světů ve vesmíru, které stvořil a jedině On zná DNA celého stvoření. Lidé jsou pouze jednou nepatrnou součástkou v živém organismu stvoření, byť výjimečnou v tom, že byla stvořena k Božímu obrazu. Jsme součástkami toho celku s možností dopracovat se k dokonalosti a stát se podobnými Bohu a naše poznání Pravdy odpovídá stupni našeho vývoje. Na kterou úroveň Pravdy jsme připraveni, tu nám náš Stvořitel umožní poznat. Čím více se Bohu přiblížíme, tím více se nám složitost a dokonalost Pravdy bude odkrývat, vyhrabeme se z hlíny a staneme se postupně skutečnými Božími dětmi. Dětmi Pravdy.

Odhalení symbolů

Svět je plný symbolů a znamení. Zkusme se zamyslet jaká znamení a symboly se vyjevují v tomto období. Čísla, stejně jako slova, jsou symboly, a je v nich skryté poselství. Zmiňovali jsme, že 13.11. 2020, to je třináctého v pátek, začíná období čtyřiceti dní. A to se také stalo. Pokud jste si povšimli těžké energie a temné oblohy, která od té doby absolutně dominuje, tak jste rozpoznali znamení a význam čísla 13. Spirituální význam čísla třináct je ten, že varuje před otřesy a životními změnami. Je to symbol neštěstí, které je příčinou našeho růstu na vyšší úroveň. Jedná se tedy o symbol změny, která může bolet, ale je skrytým požehnáním. Kombinace trojek a jedniček je pak symbolem otevření se vyššímu vedení.

Číslo čtyřicet je používáno pro čas zkoušky, která má prověřit, jak na tom kdo je. Čtyřicet dní pršela voda z nebe v Noemově době a způsobila potopu světa a čtyřicet dní voda opadávala. Stejně tak i dnes čtyřicet dní, počínaje 13.11. je dobou zkoušení a očišťování, prověřování toho, co je uvnitř, které přichází na každého jednotlivce jinak. Čtyřicet dní k pokání bylo dáno starověkému městu Ninive. Čtyřicet dní zvědové zkoumali zaslíbenou zemi, a když izraelité neobstáli ve zkoušce víry, museli 40 let putovat pouští. Čtyřicet dní byl Mojžíš na hoře Choreb a opět se jednalo o zkoušku pro lid, který neuspěl. Propadl v ní modlářství. Následovalo tedy dalších čtyřicet dní pobytu Mojžíše v Boží přítomnosti na Chorebu, aby přinesl desatero vytesané na kamenných tabulkách. A co je pro nás dnes nejzajímavější, tak čtyřicet dní byl Ježíš pokoušen ďáblem na poušti, než započal svou službu.

Když se zamyslíme nad tím, které významné datum je spojeno s koncem čtyřiceti dní, tak nás musí jednoznačně zaujmout datum 21.12.2020. Astrologové již delší dobu upozorňují na to, že se jedná o velmi výjimečné datum konjunkce Saturna a Jupitera. Jedná se o vzácný astronomický úkaz, který byl okem na obloze snadno viditelný před 794 lety a proslýchá se, že právě toto znamení bylo viditelné na obloze v době narození Krista. Díky tomuto znamení přišli astrologové do Betléma vzdát poctu nově narozenému Spasiteli. Není náhodou, že právě v letošním roce a právě v tomto období je viditelné zase. Ježíš v toto datum přichází v určitém smyslu osobně na zem, lidským očím nepoznán. Pozorní a hledající, však jeho osobní přítomnost časem vypátrají.

Další úhel pohledu

Události odehrávající se v duchovní rovině se s určitým zpožděním promítají i do fyzického světa. Období přečišťování a zkoušek prověřuje všechny na Zemi. V souvislosti s koronavirem mnozí přišli o práci o příjmy a prožívají existenční potíže. Osobní zkoušky. Promítá se to i do jejich rodinných vztahů a vazeb. Vánoce budou pravděpodobně ve znamení další vlny nákazy a nebývalých omezení, která tu ještě nebyla. Ve zprávách se začínají objevovat informace spojené s řáděním vodních živlů. Chorvatsko, Itálie, Rakousko, Švýcarsko a jiné země v našem okolí bojují s bouřemi, záplavami a sněhovými kalamitami. Určitý druh „sprchy“ i v tomto fyzickém smyslu si zažije celý svět. Osobní příchod Pána je tak provázen odkrytím Pravdy. Pravdy o tom, kolik si lidé sami nastřádali v nebi do nádoby hříchů. Nádoba, která přetéká se jim vylévá na hlavy a symbolizuje karmu lidstva, neboli kolektivní provinění. S Pánem přichází také Pravda, která se stává čím dále více zjevnou. Lidé v tomto období osobně pocítí účinky svých činů, protože čtyři andělé držící živly na všech čtyřech světových stranách dostali pokyn, aby uvolnili to, co doposud pracně drželi.