Každý člověk, ať už si to přizná, nebo ne řeší otázku své osobní spásy. Z ticha na pozadí našich životů vyplouvá ta otázka v různých podobách. To k nám promlouvá naše duše ve chvilkách, kdy ji pustíme ke slovu. Někdy se ptá na smysl našeho života. Někdy vytahuje na světlo naše chyby, například to, že přehlížíme vztahy, lásku, cit a lidskost a obětujeme je na oltář světského úspěchu. Někdy uslyšíme lítost nad tím, že jsme někomu ublížili a už to nelze vzít zpátky. V hloubi naší duše toužíme po svobodě, lásce, míru, pokoji a ztišení a uvědomujeme si, že ve způsobu jakým žije většina západní populace, toho nedosahujeme. A ve ztišení můžeme naslouchat své duši. Ona nám buď dává najevo spokojenost a schválení a přináší s sebou jistotu záchrany, nebo vytahuje do našeho vědomí pocit provinění, nebo studu nad naším vlastním životem, z čehož pramení nejistota a vědomí našeho neschválení. Ve skutečnosti je to tak, že to Bůh promlouvá k naší duši. Když jsme nervózní a bojíme se, tak je to ve skutečnosti On koho se bojíme. Když se rozplýváme láskou, tančíme radostí, tak to je ve skutečnosti Boží náruč, ve které jsme neseni. Jestli máme Boží schválení, můžeme zjistit tak, že se umíme ztišit a nechat naši duši promlouvat. To je důvod proč jsme na tomto webu tolik času věnovali umění se zastavit, ztišit a zpřítomnit. Je to způsob jak vstoupit do duchovna, nebýt prázdní a povýšit náš život do vyššího levelu.

Jen si všimněte, jak hlučná, hrubá a necitlivá je současná generace lidí. Je to převládající rys materiálně zaměřené společnosti. Zaměřenost do těla plodí tělesné smýšlení a to se dá nazvat zaměřeností na „povrch věcí.“ Člověk pohlcený materiální realitou, který se domnívá, že to je to jediné, co existuje, je stejně neutěšený jako materiální realita sama. Ve světě hmotných forem vše reziví, rozpadá se, zaniká a znovu vzniká.

Všimli jste si, že hmotným světem můžete být pohlceni? Pozná se to tak, že jste neustále ve své mysli, která vymýšlí, plánuje a organizuje věci světa. Ruch dění vás vtahuje, abyste s ním hráli jeho hru. Snadno vás opije. Předkládá vám práci, jídlo, odpočinek, nákupy, ideály, vize do budoucna jako něco, co se musí ihned řešit a na nic jiného už nezbývá čas. Tato realita vás ráno nasaje a večer vyplivne použité, vyčerpané a uvnitř prázdné. Tak jako hmota sama je uvnitř prázdná. V atomu hmoty nenajdete ani stopu po něčem hmotném. Jen myšlenky, tendence a vzájemnou interakci sil. Hmota je iluze člověka uvězněného ve 3D světě. Je to forma bez obsahu. Vlastnit a ovládat hmotu, je jako mít účty bez peněz nebo studnu bez vody. Samé prázdno. Poklady světa žere neustále mol a rez. Rozpadávají se a zanikají. Stejně jako člověk jimi pohlcený je prach a v prach se obrátí. Pohlceni hmotou jsme v opilecké iluzi. Díváme se na povrch věcí a nevidíme to jediné, co má hodnotu. Nerozpoznáme lásku uvnitř prosté a chudé chatrče. Nerozpoznáme chudou a obyčejnou Pravdu, tam kde je bohatá a nablýskaná lež. Necháme se za peníze a posty zotročit, protože to dělá většina a nejsme svobodní, protože v tom není materiální prospěch a ani obdiv většiny. Pohlcení iluzí světa, sníme o cílech světa a nevšímáme si Pravdy, Lásky ani Svobody. Když z naší duše prosakuje na povrch zoufalé volání, tak ho umlčíme hlasitou hudbou, prázdnou zábavou, spěchem za výdělkem, nebo povrchními vztahy a zájmy. Nedělejte to prosím. Zastavte se a naslouchejte, třeba formou cílené relaxace, nebo meditace. Naslouchejte své duši, ona vám říká Pravdu. Pravdu od Boha. Ve skutečnosti si tím vybíráte, komu budete sloužit. Když nasloucháte své duši, vstupujete do duchovní říše a nasloucháte Bohu. Vstupujete ve skutečnosti do světa, kde se nic nerozpadá a z něhož vychází materiální svět. Pokud jste slepě vláčeni tělem, hřešíte, jste loutkami a někdo jiný s vámi hraje hru. Jste tak nevědomě otroci ďábla.

Lev je nebezpečné a dravé zvíře, podobně jako naše tělesnost. Pokud vítězí naše tělesná podstata, stáváme se jí samotnou a jsme zavrženi spolu s ní. Pokud však naše duchovní, lidská podstata vyroste, jsme vedeni duchem a pozřeme lva. Přestaneme hřešit, protože duch zvítězil nad hmotou a my získáváme Svobodu, Pravdu a Lásku a ony zvítězí nad touhami těla. Odložíme hříšnost, rozhoří se v nás láska a my odkládáme smrt plynoucí z prachu a stáváme se nesmrtelnými, vedenými duchem a získáme korunu života. To je jádro naší záchrany.

Nejde vůbec o fyzický úkryt před nebezpečím, jak se někteří domnívají. Duchovní spása je to hlavní, i kdybychom u toho měli přijít o tělo. Na druhé straně je pravda, že každý, kdo se probudí a pochopí, co je to nechat se vést Duchem nebude mít strach z ničeho, co přichází na Zemi. Z žádných pohrom ani nedostatku. Zamysleme se ještě chvíli nad realitou, ze které je třeba umět vystoupit, když jdeme duchovní cestou.

Všichni jsou opilí

Na ulici člověk potkává, spoustu běžných lidí, co si na nic nehrají, nikomu neubližují, stále někam spěchají a jen si tak žijí. Co s nimi? Mají šanci na záchranu, když o Bohu neuvažují? Tito lidé si na počátku své cesty, jako duchovní bytosti, vybrali, že budou uvrženi do bláta současného světa v zapomnění a půjdou cestou směřující ke vzkříšení jejich ducha. Jejich hřích spočívá v tom, že sešli z cesty, a to tak daleko, že zapomněli, odkud přišli a kam směřují. Zapomněli, kde je jejich pravý domov a nelze je vyvést z jejich omylu. Jejich spánek se stal natolik hlubokým, že je nemožné je z něj vzbudit, i kdyby jim na hlavu padaly trakaře. Dle lidských zákonů jsou nevinní a úplně normální, ale dle těch Božích jsou jako by byli neustále opilí. Běžný občan nikomu neškodí. Je vůdci a farizeji tolerován. Potřebují je. Potřebují dělníky pro svá pole. Běžný pozemšťan se pozná podle toho, že má naspěch a skloněnou hlavu, neboť rád čte chodník. Je tak zabraný do svých myšlenek. Někdo do snění, jiný do vzpomínek, veselých či smutných. Střední třída hledí o něco výše, do mobilů. Pomáhá jim to vyřídit rychleji spoustu věcí a být na více místech současně. A ti nejbohatší, ti nosí hlavy v oblacích. Jednak proto, jak je nadnáší jejich vlastní pýcha a pocit dokonalosti, a jednak proto, že jim v ohýbání brání monstrózní břicho a bolesti zad. Řeklo by se, že koukat vysoko není špatné. Ale to je omyl. S větší výšky se akorát lépe padá. Pro Boží království se nemusí nikam chodit. Boží království je paralelní dimenze života, která už je v nás i kolem nás a do které se musíme probudit, tím že vystřízlivíme…

Každý, kdo se vydal nějakou životní cestou, se musel rozhodnout, jestli do toho půjde. A pak už po nějaké době přestane hledat pravdu. Místo hledání pravdy ustrne ve stereotypu a začne všude kolem sebe hledat důkazy pro svou pravdu. A svět dává každému to, co si žádá. Taková je realita. Svět každému potvrzuje jeho vlastní pravdu. To jak smýšlíme, to se nám také děje. Svět je zrcadlo našeho nitra. Lidé se pak opájejí svou vlastní pravdou a vůči Skutečnosti jsou nevnímaví. Jsou totiž opilí tím, čím se denně naplňují.

Stejně tak jsou lidé opilí vínem, které jim nalili jejich náboženští vůdci. Stačí přijmout pár prvotních předpokladů a už jste na vedlejší koleji a ani o tom nevíte. Pijete otrávené víno, co vypadá úplně jak pravé. Tak jak to Ježíš řekl o království. Stačí, když vám náboženští vůdci řekli, že když budete dělat to, co vám oni říkají a následovat je, potom se jednou dočkáte nebeského či pozemského království. Důležité je pro ně to, že vy jim věříte a následujete to, co vám říkají a co po vás vyžadují a tím si vás ochočili. Spoutali vás pravdou, která je otrávená, protože jako Pravda vypadá, ale nemá účinky jako léčivá Pravda. Z jejich zřídla pijete jen obarvenou vodu, co vypadá jako lék. Jejich pravda vás například nutí hledat a očekávat království někde venku, mimo vás. Jak řekl Ježíš, třeba v nebi nebo v moři. A vy se tím začnete upínat k budoucnosti, do které vás chtějí dovést oni. Říkají, že mají recept na pravdu a vy se stanete jejich otroky. Rozhodně vás to však nedovede do jediného skutečného místa, kde se dá vstoupit do Božího království. Nedovede vás to do vašeho vlastního srdce, kde se můžete setkat s Bohem. Skutečná Pravda má moc člověka proměnit a osvobodit ze zajetí. Způsobuje změnu vaší DNA tak, že vás to vyléčí a vy se cítíte jako proměnění. Uvolní vás z pout zajetí a odbřemení vás. Spadne z vás tíže a vy najednou procitnete do Lásky a soucitu k Bohu, lidem i celému světu. Ztratí se dualita. Ztratí se rozlišování na dobré a zlé, nahoře i dole a dokonce i na mužské či ženské. Skutečná pravda vás dovede do středu Lásky, do Boží náruče a promění vás na vyšší bytosti. Vzkřísí vás k nové úrovni života v Lásce, kde už nejste zmítáni a vláčeni pocity zoufalství, bolesti, euforie, jako na vlnách. Ocitnete se vysoko nad tím jako pozorovatelé, ale přestává se vás ta bouře světa vnitřně dotýkat. Míjí vás to.

Opilí světem, či náboženskými dogmaty jsou na tom podobně. Nejsou ve Skutečnosti, nejsou přítomní, žijí ve snu a úplně je to ovládlo. Ztěžují si na svůj těžký úděl, ale nenaslouchají, aby uviděli, že žijí ve světě, který si sami vytvořili. Uvázli v iluzi, že jsou obklopeni světem, který je nepřátelský a je proti nim. Ale netuší, že jsou s ním propojení. Že žijí v Božské jednotě a cokoliv dávají, to se jim vrací. Cokoliv zaseli, to sklidili. Připadají si oddělení, sami a prázdní a mají dojem, že musí bojovat o své místo. Když prosí, nedostávají, protože i kdyby jim přistál na hlavě vrtulník, nevšimli by si toho. Jak mohou tedy uvidět či uslyšet odpověď od Boha, který je Duchem? A to je stav, kvůli kterému trpí duše lidí a točí se v bludném kruhu.

Záchrana z prachu

Ztotožnění se člověka s hmotou, (tělesnými věcmi = tělem), jako jediné existující reality, je údělem prachu. Pokud za svého života nevstoupíte do vyššího uvědomění, že jste více než prach, pak se vrátíte do prachu a nebudete ničím více než prachem. Jakou má hodnotu prach? Bude rozprášen po poli a zanikne. Lidé, kteří nezačali ve své pozemské existenci vnímat ducha a žít v souladu s ním, jsou plně hypnotizováni a ovládáni materiálním světem, skončí spolu s ním. Jsou jen prach a do prachu se vrátí. To je to zoufalství a zkáza, ze které potřebujeme být všichni zachráněni. Bolest a rozklad hrubohmotné 3D reality, nás má přivést k uvědomění, že zachráněni budeme jedině vzkříšením skutečného duchovního života v nás samých. To je důvod, proč se duše opakovaně rodí do utrpení dnešního světa, aby se vzdala své připoutanosti k „tělu“ a nalezla vyšší, duchovní a mnohem krásnější svět. Svět bezpodmínečné Lásky, který trvá věčně a nerozpadá se. Když duše člověka již prozkoumala a zakusila všechny druhy bolesti a utrpení, co souvisí s údělem v tělesnosti, má ji to pozvednout, aby se vzdala vnitřního připoutání ke světu a pocítila nádheru života v duchu. Toto vystoupení z tělesnosti do ducha zažehne oheň věčného života v duši člověka a on se promění v nesmrtelného a věčně žijícího, zdravého, zářícího člověka vyššího řádu, jakým byl i Ježíš Kristus. Takový člověk ve skutečnosti ožil z mrtvolného stavu, přijal Krista v plném slova smyslu a ztotožnil se s ním v Lásce a proměnil se v něj. Stal se ratolestí vinné révy naroubovanou na kmen plný mízy. Kmen, kterým je Kristus.

Zůstat v Kristově lásce

Všimněte si, že máme zůstávat sjednocení v Kristu, abychom byli zachráněni. Máme zůstat ve spojení, v jednotě. Ale jak si to spojení představit? Ježíš zde mluví opakovaně o lásce. Mluví o ní jako o základu a o pojítku mezi ním a jeho učedníky. Jedno jediné o co v tomto podobenství jde, je láska. Láska jako pojítko mezi učedníky a Kristem, láska jako zdroj štěstí a láska jako zdroj radosti, která přebývá v Kristu. Láska jako zdroj hojného ovoce. Bez vzájemného spojení v podobě Kristovy lásky jsme jen uschlými ratolestmi. Ty jsou hozeny do ohně a spáleny, protože jejich existence je marná. Nenesou ovoce a sadaři nejsou k ničemu.

Máme skutečně takovou lásku o které je zde řeč? To jediné podstatné a nejdůležitější Kristovo přikázání? Jak to však uchopit? To, co je mezi lidmi prezentováno jako láska se různí. Kdo skutečně má lásku a kdo nemá takovou lásku, o které mluvil Kristus?

Spojení mezi námi a Kristem se dá znázornit třeba manželstvím. Když spolu žijí muž a žena, stále jen jako dva partneři, ale z nějakého důvodu se nechtějí vzdát všech ostatních možností partnerství, které se nabízí všude kolem, tak muž nepožádá ženu o ruku, nebo ona nepřijme jeho případnou žádost. Nestanou se nikdy manželi. Vnímáte, že se nejedná o bezpodmínečnou lásku ale o kalkul? Je to něco jako láska s podmínkou. Pokud se najde někdo lepší, nebo nás ten vztah omrzí, pak se rozejdeme a obejde se to bez dělení majetku a tahání po soudech, říkají ti dva. Otevřená zadní vrátka neztvrzují bezpodmínečný svazek, ale mohou naznačovat spíše vzájemnou závislost, která se za lásku vydává. Partneři si prostě v něčem vyhovují, potřebují se, aby nebyli sami a je mezi nimi snad i nějaký sexuální náboj, v podobě mužsko- ženské polarity. To vše, ale nelze pojmenovat jako bezpodmínečná láska. Ti, kteří vůbec nepochybují a nade vší pochybnost pochopili, že k sobě patří a chtějí spolu sdílet dobré i zlé, ti nalezli vyšší úroveň lásky. Nalezli bezpodmínečnou lásku, protože se ochotně vzdali všech ostatních možností. Spojuje je láska vyššího řádu. Láska ochotná a připravená nevzdat se. Láska, která věří v partnera, chce mu vše dávat a je ochotná se mu plně odevzdat a sdílet s ním i to nejdůvěrnější, bez ohledu na vlastní prospěch. To je skutečný svazek, skutečné pouto lásky. Dobrovolné připoutání se.

Podobně se Kristovi učedníci dostávají do svazku, spojení s ním, jedině skrze ten nejhlubší a nejniternější cit jakého jsou schopni. Skrze bezpodmínečnou lásku, řecky agape. Na rozdíl od svazku dvou hříšných lidí, však jde o lásku vyššího řádu, než láska mezi mužem a ženou. Tato láska je nepřipoutaná, bezpodmínečná a je v ní osvobození, vrcholný soucit a nejvyšší štěstí. Nezávisí na nikom a na ničem, co je vně duše samotného člověka. Rozhoří se jako věčný plamen v nitru člověka, v jeho duši, a křesťan se tím znova narodí. Jeho duchovní podstata byla vzkříšena. Narodí se do života vedeného duchem, který je věčný a získává nesmrtelnost a dokonalost. Už nehřeší, protože se proměnil. Stal se samotnou láskou, a vše co dělá je láskou motivované. Křesťan tak může dozrát do stavu dokonalosti, ve kterém se nalézal Kristus. Přestane být postupně nemocný, stárnout a umírat, protože v něm čím dále více hoří Božský zdroj života. Láska se ujme celého jeho života, promění ho a pečuje o něj. O cokoliv poprosí, to dostává. Jako když marnotratný syn přijde domů změněný, hluboký a plný vděčnosti ke svému otci. Jeho otec se z něj nevýslovně raduje a splní mu cokoliv, co mu vidí na očích. Jeho syn byl mrtvý, ale ožil a proměnil se. Získal hlubokou zkušenost, která ho proměnila na někoho velmi cenného a ryzího. Už nikdy nebude stejně povrchní a lehkomyslný jako byl dříve.

Zrození nového člověka je postupný proces, jako když zraje malá ratolest na vinném kmeni. Začíná to přijetím Krista v mysli, obdivováním jeho učení a v touze následovat jeho příklad skromnosti, lásky, niterného života a obětavosti. Končí to vnitřním odpoutáním se od světa. Odstřižením vnitřních vazeb a lpění na čemkoliv ve světě. Jakmile se křesťan dokáže úplně zastavit, propustit světské cíle a touhy a odevzdat se tím Bohu, rozhoří v sobě plamen Ducha, jehož hlavním ovocem je Láska. Získává dar Ducha svatého a už si nevypůjčuje křesťanství jako oblek, ale proměnil se na křesťana. Jako se housenka proměňuje na motýla.

Křesťan se z dřívějšího opojení světem dostává do věčného přítomného okamžiku, ve kterém je Pravda, Láska a Život a to je život v Kristu. Tak se stává živou ratolestí, ze které se raduje její majitel a která přináší mnoho ovoce a Bůh nad ní přebírá svou ochrannou ruku. Narodit se znovu z vody a ducha je jediný způsob jak můžeme být zachráněni.

Duch je jako vítr

Biblický překlad Slovo na cestu vhodně popisuje osmý verš předešlého citátu z Janova evangelia 3. kapitoly takto: „Ovšem s Duchem svatým je to jako s větrem: Nemůžeš ho ovládat, ale pozoruješ jeho účinky. Tak se člověk znovu narodí z Ducha." Trochu nás to navádí, abychom pochopili, jak se promění člověk, který se znovu narodí z vody a Ducha. Fyzický křest ponořením do vody symbolizuje křesťanovu smrt jako člověka, který byl ovládán tělem anebo ovládán lidským učením, náboženskými vůdci apod. Je to symbol vnitřního odpoutání se od čehokoliv ve světě a křest je veřejným zpečetěním tohoto nově nabitého postoje. Z Ducha se člověk rodí později, když svým životem prokáže snahu o život v Kristově lásce. Stačí úsilí o odpoutání se od světa a úsilí o ukotvení se v Duchu. Je to úsilí o zvnitřnění. Bytí ve vlastním středu, které křesťan může žít každým okamžikem a při veškeré činnosti, kterou musí v životě vykonávat. Jde o hluboké uvědomování si skutečnosti „Já jsem“. Zaměřování části své pozornosti na vlastní bytí, bez ohledu na činnost, kterou musí celý den vykonávat. To vede k postupnému růstu Ducha. Duch uvnitř roste tím, že mu věnujeme pozornost a projevuje se to mnohem větší pozorností, vnitřní energií a hlubším dýcháním. Čím déle jdete touto cestou tím, více jste sami sebou, tím jste zdravější, vitálnější a hlubší a láskyplnější. Tak jdete cestou záchrany směrem do Božího království. Je to cesta důvěry v Boha, protože ze stavu nevědomí postupně procitáte do vědomí, kde se odehrává skutečný život. Procitáte do jediného místa, kde jste příčinou vlastního života a všeho co se v něm děje. Berete si zpět svou vlastní sílu a moc. Stáváte se tím, kým vás Bůh chtěl mít. Kdo je vedený Duchem, nad tím přebírá Bůh svou kontrolu a způsobuje v něm jeho plodnost, úspěch a štěstí.

Duch je jako vítr v tom, že my se jeho působením jen otevíráme. Odevzdáváme se tak Bohu a On s námi začíná tančit. My se stáváme jeho nástrojem. Způsobí, že v nás propukne rozkvět a poneseme různé plody. Podle toho, na co se kdo hodí. Jde o cestu, když opouštíme život řízený vlastní vůlí. Život v materiálním světě řídíme pouze s tím nejmenším možným úsilím, abychom předali otěže nad naším životem něčemu mnohem mocnějšímu a silnějšímu, co nás daleko přesahuje. Předáváme otěže Bohu a On, jako Duch řídí našeho Ducha a my se stáváme vyšší formou sebe sama. Na této cestě v nás Duch sílí a probouzí zakrnělé smysly Ducha. Lidé tomu říkají zázraky a mimosmyslové vnímání, ale ve skutečnosti má každý člověk potenciál komunikovat s Bohem skrze vlastního ducha, beze slov, chodit po vodě a léčit jako Ježíš, nebo zhmotňovat realitu, na kterou myslíme, rozumět řeči zvířat, řeči rostlin a všeho co nás obklopuje. Každý kdo tuto cestu vážně nastoupí a udělá aspoň jeden první krok, toho se Bůh ujme a udělá tři kroky k němu. Posílí jeho Ducha a bude mu poskytovat příležitosti, lidi a prostředky k tomu, aby účel své pozemské inkarnace dotáhl do konce, stal se člověkem vyššího řádu a mohl tak vstoupit do Božího království. Do říše, ve které přebývá Bůh.

Nechat se ochraňovat láskou

Člověk ukotvený v duchu vypadá jinak. Je nenápadný, tišší, není hlavním aktérem hovoru, je spíš v pozici kolemjdoucího, pozorovatele. Ať dělá cokoli, ví, co se děje kolem. Vnímá silně svou vlastní přítomnost a okolí, které ho obklopuje. Třeba, že projel vlak, stoupla voda v potoce, rozkvetly jiřiny nebo se přemnožili hraboši. Ať prochází kdekoli, všude si dělá celkový obraz onoho místa. A ten se mu ukládá v podobě živého obrazu, ke kterému je možno se vrátit… Ale k čemu se má vrátit člověk, který při své cestě vyřídil 10 telefonátů, domyslel nedělní oběd, byl duchem všude jinde než v přítomnosti? Co takový člověk ví o skutečném životě? Celý den se honí a večer sedne ke zprávám, aby si poslechl, jak zase leccos hoří, někde jsou otrávené řeky, vymírající moře, nově oživlé sopky, sem tam nějaký konflikt dvou znesvářených skupin, někde skutečný, někde o koryta, že se bude zdražovat, nebo demonstrovat a že se vlastně nic nového neděje.

Člověk vedený Duchem je nejen pozorný a plně si uvědomuje Skutečnost. Je také svobodný, jemný a niterný. Není ničím spoután. Je jako vítr. Jakékoliv spoutání lidskými soudy, organizacemi, nebo okovy majetku, v sobě odstřihl. Vnitřně ho neovládají a neznásilňují. Tím se otevřel vyššímu vnímání. Dal prostor Bohu. Čeká na něj. Spočívá v bezčasovém přítomném bytí, tam, kde je Láska a užívá si její působení a objetí. Jako by to byla teplá vroucí náruč milence. Koupe se v zářícím světle Ducha. Ví, že Bůh, Láska se o něj postará a jemně ho pobídne k tomu, co je třeba udělat. K přípravě, k úklidu, ke studiu, k odpočinku. Umí relaxovat a jen být a jeho život se nikdy neřídí přesně nalinkovanými pravidly.

Pokud jste někdy pozorovali třeba kočku, jak umí relaxovat a užít si přítomný okamžik, podobně to dělá i člověk vedený Duchem. Přestal se honit za marnými cíli, pochopil, že vše již má tím, že setrvává v Bohu a Bůh ho neomylně vede a ochraňuje. Spojení s Bohem je jediná potřebná věc v jeho životě. Takový člověk nikdy není násilný a nic vám nikdy nebude vnucovat. Nespěchá pořád za něčím. Vnímá vás hluboce, když něco říkáte a uvědomuje si i to, co je za slovy, co zůstalo mezi řádky. Vnímá ducha, kterého vyzařujete, a ten mu vždy prozradí více informací, než pouhá slova. Rozvoj Ducha vede k tomu, co předvedl Ježíš. Věděl, co si o něm kdo myslí. Nikdo nad ním neměl moc. Duchovní člověk vnímá jednotu Lásky za vším a stojí uprostřed ní. Je povznesen nad soudy, utrpení i malichernosti a splynul s Kristem v jednotě nejvyšší Lásky. Jeho jemnost vede k tomu, že umí komunikovat s Božskou jednotou a vnímat co si žádají lidé, příroda, zvířata. Žije uprostřed toho všeho, ničemu neškodí, ale všemu prospívá. Ano, jedině člověk vedený Duchem může zdědit Boží království a dočkat se, až se ujme vlády i nad touto Zemí. Jedině Duchem vedený bude souznít s budoucím rájem, novou energetickou realitou, která se nám právě rodí v porodních bolestech před očima.

Jak ovlivňujeme realitu

Na začátku článku jsme se zmínili o Kristových slovech, že lidé jsou jak opilí, když jsou připoutaní k tomuto světu a vláčeni tělesnými touhami. Jejich opilost jim brání vidět Boží království, vstoupit do něj a být zachráněni. Opilý člověk je nemotorný. Málo pozorný a často hrubý a to je vhodný příměr pro duchovní slepotu. Většinově lidé nevidí ani průvodní fyzické znaky jeho příchodu na Zem. Natož tak, aby byli schopni vstoupit do něj v Duchu.

Planeta Země dospěla v těchto dnech do velmi zásadního životního cyklu, předpovězeného proroky. Kristus před dvěma tisíci lety hlásal dobrou zprávu o Božím království. Říkal častokrát, že Boží království se přiblížilo a jeho učedníci se také často ptali, kdy přijde a co bude znamením. On kázal slepým a hluchým, kteří většinou netušili, o čem to ve skutečnosti hovoří. I když naslouchali, jeho kázání pro ně byly jen pozoruhodná slova a příběhy o smyslných láskách, ale podstata jim unikala. Taková je většina lidí i dnes, ale nemusí se to týkat zrovna tebe osobně. Můžeš si povšimnout průvodních znaků Pánovy přítomnosti. Můžeš jasně uvidět, že Boží energie sestoupila blíže k lidem a to způsobuje mnoho událostí. Jde o Boží energii ráje. Nové všeobecné vědomí. Kristem bylo předpovězené zvýšené období válek, morů, přírodních katastrof, zrazování se navzájem a příchodu falešných kristů. (Matouš 24)

Třetina světa se hroutí

Nelze přehlédnout to, že kromě nepříjemného postižení celého světa virem Covid-19, letos nastaly neobvykle silné požáry na různých místech světa. Jde o plnění obrazu z knihy Zjevení, která vyobrazuje, jak začala hořet třetina světa, se kterou je spojená také obloha zbarvená do ruda za dne, jako by byla smáčená krví. Obyvatelé Ameriky, Kanady, nebo Austrálie si to prožili naživo a ostatní jen z médií. Také proběhly zprávy o úhynu velkého množství velryb v tichomořském pobřeží, o smrti více než tří set slonů v Botswaně, o vyplavení obrovského množství mrtvých mořských živočichů na pobřeží v kamčatském kraji na ruském dálném východě. Úhyn mořských korálů a života v moři zesiluje. Dochází k výraznému oteplování planety. Letos jsme mohli zazanamenat zprávy o rozpadu řady masivních ledovců. Například v Grónsku či v Itálii. Aktivita hurikánů a bouří, je v letošním roce velmi vysoká a má zaděláno na nový rekord. V ČR jsme slyšeli například o otrávení vod v Bečvě kyanidem a o úhynu extrémního množství ryb. Mnoho zpráv se týkalo také výbuchů uskladněných výbušnin na různých místech světa. Další z postupně zesilujících pohrom v podobě záplav, nenadálých mrazů, veder, sucha, a nebo padání meteoritů (hvězd) je ještě před námi. Zpozorněte prosím a vnímejte dobu, ve které žijeme. Upozorňuje nás na to, abychom se vnitřně vzdali světa a přijali jedinou potřebnou věc, Boží náruč a byli Bohem bezpečně přeneseni přes toto období.

Zachraňte se

Záchrana je tu pro každého, kdo se přidrží Boha, Lásky skrze vnitřní cestu. O každého, kdo se Bohu odevzdal, čeká na Něj a nechává se vést jeho Duchem, bude pravý Bůh pečovat. Ochrání ho. Povede věrné tak, že je utěší, podpoří, pobídne je k úniku a záchraně, tak, že budou vědět, co mají dělat a ani padající kameny, ani žádný mor, či virus se jich nedotknou. Základní podmínkou k fyzické záchraně je však vnitřní odevzdání se Bohu a odmítnutí paniky světa jako něčeho, co k vám nepatří. Ti kdo zůstanou s Bohem v Lásce, nebudou prchat, ale budou hrdě očekávat záchranu. Ti co budou v panice prchat, nepřežijí. Ti co přijmou označení na ruku a na čelo v podobě nařízených vakcín se stanou vazaly vládnoucích mocí, ovládaných ďáblem. Projeví tím akt uctívání modly vytvořené vládami a vládnoucí moci je skrze tento akt začnou ovládat. Žádní modláři, ani rouhači však nezdědí Boží království. (1.Kor 6:9-11)

Ti co nejsou v Božím Duchu a Pravdě jsou v panice a hrůze z přicházejících věcí. Tito lidé neumí zvládat novou energetickou realitu. Čím vyšší energie vládne na Zemi, tím Blíže Božímu trůnu se planeta nachází. Tím více se přiblížilo Boží království k lidem. Čím blíže jsme Božímu trůnu (duchovnu) tím rychleji se plní volání, které lidé vysílají. Čím blíže je k vám duchovní svět, tím méně je možné ukrýt jakoukoliv lež. V duchovním světě není možné lhát. Pravda je všem jasná a odkrytá. Vnímáte ji beze slov. Proto se v současné době vše odkrývá a čistí. Lidé, kteří v hořících zemích volají po dešti, sklidí již brzo deště se stejnou intenzitou, s jakou po nich volali. Odehraje se to na celé planetě. A tak místo požárů přijdou obrovské záplavy a temná obloha. Lidé, kteří pak budou intenzivně volat po suchu a slunci sklidí intenzivní žár a sucho. To je dnešní realita lidstva, které samo na sebe přivolává katastrofy, protože neumí zacházet s novou realitou. Nejsou jí hodni. Zachází s hračkami, ke kterým ještě nedospěli, i když už je nejvyšší čas. Neumí stát, ve středu Lásky, být tiší, neutrální a odevzdaní, aby se o ně Láska postarala. Místo toho se honí v panice, zlobě a úzkosti a Boží silná energie jim vrací přesně to, co sami vysílají. Přitom ke skutečné záchraně není třeba nic, co by nedokázal každý člověk. Najdi svou nejhlubší přirozenost. Odevzdej se Lásce a nech se vést. Vzdej se boje a protivenství. Odpoutej se od světa. Přijmi vše tak jak je a Bůh, který je Láska tě obejme a ochrání.