V době pozemského života Ježíše Krista byli farizeové hlavními protivníky bojujícími horlivě proti tomu co je svaté. Byli to vyznavači tradic, písem, nabubřelých forem, obdivovatelé chrámu, měkkých oděvů a lidských osobností. Ježíš varoval před omylem, ve kterém žijí, protože je oslepil do té míry, že ve své nejlepší víře pronásledovali Božího syna a představovali si, že tím prokázali Bohu službu. Jejich vliv přetrval v silné míře do dnešní doby i na místech, kde byste to neočekávali.

Náboženství farizeů

Farizeové byli za dob Ježíše Krista převládajícím náboženským směrem judaismu. Horlivě dodržovali i tu nejnepatrnější část písem. Systém příkazů a zákazů, který tím vznikl tak potlačil pravého ducha zákona. Ve své době farizeové vytvořili náboženský systém, který se podobal spíše právnímu systému sloužícímu k ovládání lidu a k rozdělování národa na ty bezúhonné, vzdělané a na ty obyčejné prosťáčky, kterými pohrdali. Tato deformace ducha Božího zákona nedala prostor tomu podstatnému, lásce. Láska tak byla vytlačena zákazy a příkazy a nahrazena úzkostným lpěním na i té nejnepatrnější části písem. První křesťané, následovníci Krista povstali z židů a farizeové byli jejich hlavními odpůrci. Vyloučili první křesťany z židovské obce. Ti tak přestali být členy Římem povoleného náboženství a dle tehdejších zákonů měli vyznávat císařský kult, což křesťané odmítli. To byl pro křesťany de facto rozsudek smrti. V tomto článku se nebudeme zabývat definicí této sekty judaismu, ale budeme často používat výraz farizeus jako zástupný pojem pro náboženské pokrytce. Jak v prvním století, tak i dnes existuje nesčetně mnoho forem farizejství, zákonictví projevující se velmi podobnými rysy. A to je onen kvas. Je to duch farizejství. Vědomí, které prorostlo jejich komunitou, jako kousek kvasu, prorůstá těstem. Nemá smysl zabývat se nesčetně mnohými projevy kvasu, výsledek je vždy stejný. Ukotvení se v hříchu. To znamená minutí se cíle. Postavení mimo hru o skutečný život. Uvěznění všech, kdo jsou lapeni jejich sítěmi. Farizeové jsou přesvědčeni, že to oni jsou strážci zákona, Pravdy. Ale místo toho jsou lapeni v omylu a všechny koho ovládnou, uvězní taky. Zavřou tak království nebeské před lidmi, protože Bůh se nedá oklamat jako lidé. Vidí jádro člověka, jeho energetickou podstatu, jeho duši a na tom jediném záleží.

O co jde farizeům?

Popravdě řečeno, drtivá většina je naprosto upřímnými a horlivými zastánci jediné existující pravdy, o které jsou přesvědčeni, že ji mají. Jejich horlivost pro obhajobu toho jediného pravého je ohromující a to kolem nich vytváří auru dokonalosti. I když tvrdí, že jsou nedokonalí lidé, snaží se o dokonalost. Horlivost pro dokonalost ve všem co dělají, je u nich nepřehlédnutelná a to přesvědčí jejich následovníky. Zdání dokonalosti. Judaismus v Ježíšově době byl pyšný na Jeruzalémský chrám a psaný zákoník a systém uctívání, který se lišil od okolních národů. Byli na to patřičně hrdí a považovali to za důkaz jejich schválení. Po staletí se to budovalo. Mělo to historii a zakládalo se to celé na Božím zákonu předaném Mojžíšovi. Rodopisné záznamy podávaly důkaz o mnohých generacích a o střežení tradic otců po staletí. Nemohli uvěřit, že když přišel jejich král, předpověděný mesiáš, mohl by to být tesař z Nazaretu v šatu prostého člověka, jedoucí na oslátku. Jejich způsob vidění jim znemožňoval to vidět. Kategoricky ho odmítali už z principu. Dokázali si každý jeho nepřehlédnutelný zázrak vysvětlit jako podvod. Jako dílo ďábla. Ano, zdá se vám to nemožné, aby ti co viděli a slyšeli vše, co Kristus dělal, ho odmítli? Ano přesně tak. Hledali jakoukoliv záminku, aby ho odstranili a neviděli božství přímo před svýma očima. Ježíš sám nebyl ochoten pro ně žádný zázrak vykonat. Vnímal neomylně, že by jen hledali záminku, jak ho obvinit, že to udělal v sabatu. Tak mocný je kvas farizeů. Nelze to ani dostatečně zdůraznit, jakou moc má, když v někom vyroste. Farizeus žije ve své dokonale okleštěné realitě, ve své pravdě, za kterou by dal i život a nic jiného nevidí. Otevřít se a připustit i nemožné je pro něj hříchem, který nikdy nedopustí. Farizeus zavřel dokonale okenice svého domu, aby absolutně nic „nečistého“ neproniklo do jeho domácnosti a je tak dokonale zabedněný, že si neuvědomil, že tím zabil i světlo. Světlo, které přináší teplo a život.

Proto židé očekávají mesiáše dodnes. Jejich chrám byl zbořen a na jeho místě stojí islámská mešita. Byli rozptýleni do všech národů a pronásledováni. Pompa, kterou vzbuzoval jejich systém uctívání a jejich vznešenost, byla obrovská. Byla to ale forma bez obsahu. Vyschlý pramen. Ježíš je nazval obílenými hroby, protože jasně viděl, že měli dokonale vše, kromě toho nejdůležitějšího, světla. Bezpodmínečné, živé lásky v srdci, která jako jediná je vstupenkou do Božího království. Ano, židovský systém Ježíšovy doby je výmluvným příkladem o tom, co se děje na světě od nepaměti až do dnes a nabylo to přemíru různých forem. Od těch nejviditelnějších, po ty nejskrytější. Zkuste jim prokázat, že nemají to nejdůležitější a jediné podstatné. To přece nejde. Kdo změří lásku? Kdo z lidí ji dokáže zvážit a doložit, že je úplná? Existuje přece tolik napodobenin lásky, že je nelze jen tak měřitelně dokázat. S Bohem nelze obchodovat jako v krámu. Vaše energie, váš duch, je multidimenzionálním záznamem o tom, kdo jste doopravdy. Bůh je duch a ten komunikuje s duchem, ne tělem. Neoklame ho žádná forma. Zajímá ho vaše vnitřní nejhlubší podstata.

Farizeus nemůže zapřít svého otce. Ať už se tváří sebesvatěji, nezapře rysy ďábla, které se prolínají do všeho. Je to jako příchuť všeho, co navařil. Ale ne každý musí být vnímavý na zvláštní chuťový ocas pokrmu. Na obrázku to nerozlišíte. Formu a konzistenci to má jako pravé zdravé jídlo. Umělá strava, která je všude kolem nás, emulgátory, silné koření a průmyslově vyráběné potraviny otupí smysly. Rychle přestanete vnímat, když je to všude, na každém kroku. Začnete to vnímat jako normální. Nic jiného jste neochutnali, takže jako farizeus se budete do krve přít, že váš pokrm je dokonalý.

Pachuť kvasu farizeů

Abyste jako správný someliér byli schopni rozlišovat chutě, musíte vědět jak na to. Umět poodstoupit. Umět vše propustit a sundat si sluneční brýle. Abyste rozlišili jas od zákalu, třpyt od jakéhosi světýlka. Tak i odhalení kvasu si žádá přemýšlet o pozadí. O tom, co je mezi řádky, ne o tom, co bylo natištěno. Pokud se umím dívat na svět pouze tělesnýma očima, nerozliším to, nechám se oklamat a stanu se ve své nejlepší víře otrokem kvasu farizeů. Budu se za to i „bít“. Ohromující budovy, luxusní čistota, nekompromisní pravidla, snaha zajít v pravidlech ještě dále než je požadováno. To je zaměřenost na tělo. Na první pohled to ohromí a možná až ochromí. Ale kdo skončí u tohoto pohledu a je to pro něj záruka pravosti, dívá se očima těla a je polapitelný. Snadná obět farizeů. Kdo se uklidní, zastaví a dívá se dál, tak přemítá o otázce „Co za to?“ Zpravidla jde farizeům o moc. Touhu ovládat druhé, převzít nad nimi moc a vzít si tak jejich energii. Potřebují hierarchii, doktríny, směrnice, aby to fungovalo. Jinak se to rozpadne. Chceš-li být dokonalý s námi, pak nám svoji moc odevzdáš. My tady máme monopol na to co je správné a pokud připustíme, aby nám do toho každý kecálek rýpal, tak to nebude fungovat. Je tedy zakázáno myslet jinak, než my chceme, protože my jsme si zdůvodnili, že jsme vyvolení. Nemůže to být jinak. Jen se podívej, jak se nám daří a co všechno máme. Myslíš, že kdyby to nemělo Boží schválení, tak toho dosáhneme? Je někdo jiný dokonalejší než my? Budeš-li nám odporovat, tak tě „upálíme“. Jinak bys nám to tu celé rozbil.

Vidíte v tom toho skrytého manipulátora v pozadí? Otce myšlenky na ovládání, pravidla a převzetí moci? Kdo je vnímavý, tak to uvidí v církvích. Manipulátor chce vaši energii. Neví, že je v něm duch ďábla. Netuší to, protože jedná podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a pokud mu nenastavíte zrcadlo, ovládne vás. Když mu neodevzdáte svou energii, ale vrátíte mu tu jeho zpět, jako byste nastavili zrcadlo, přestane ho to brzy bavit. Nic od vás nedostane, tak ho přestanete zajímat. Ďábel se živí vaši energií, ale nevidíte ho. Je to její pojídač. Hltá ji a usídlí se všude, kde mu někdo dá najíst. Čím méně je zřejmé, o co mu jde, tím více se nají. Proto se proměňuje ve svatého, aby se živil na těch, co dají celé srdce a celou svou sílu do vznešené věci. Například do svatého poslání. Třeba i do záchrany světa. To je otec farizeů. Má z církví tohoto světa své farmy na energii.

Vyčerpané ovečky farizeů

Umělý úsměv oveček farizeů, překrývá jejich vnitřní hluboké pocity nedostatečnosti, vyčerpání, frustrace a nesvobody. Cítí se uvnitř jako oběti, ne jako tvůrci svého života. Nedokáží si to pojmenovat, protože rozum nechápe ty pocity. Vždyť jsou na té nejdokonalejší cestě. Žádná dokonalejší přece neexistuje, říkali. Proto ty pocity potlačují a tím umlčují volání své duše. Od farizeů neuslyšíte, že vše co potřebujete ke štěstí, už máte v sobě. Naopak slyšíte, že se musíte silně namáhat, abyste se někým někdy teprve stali. Ve vzduchu pořád visí ta pachuť jejich kvasu, že nejste dost dobří a měli byste s tím něco dělat. Čím dříve tím lépe, protože neděláte dost. Od farizeů neuslyšíte, že máte být sami sebou, jak jen to jde, a že si máte nechat svou vnitřní sílu. Nepřipravovat se o ni, ale rozvíjet ji a nechat zářit ten nebeský dar. Nechat ho rozkvést. Neuslyšíte, že máte poklad sami v sobě. Tu nejvzácnější perlu. Že vám ji dal váš nebeský Otec a je to ten nejvzácnější poklad, kterému se nic nevyrovná. Farizeové vás vedou k tomu, že to máte vyhlížet někde venku a čekat až to jednou přijde. Do té doby se vydat z energie, abyste se stali co nejlepšími. Farizeům nevyhovuje, když by jejich ovečky věděly, že je nepotřebují. Nevyhovuje jim, aby jejich ovečky věděliy, co skutečně existuje. Žádné vnější spojení není. Farizeové o tom sami nic nevědí a jelikož nikdy nepoznali krásu vnitřní cesty, bojují za to že žádná není. Jejich horlivost pro skutky je upřímná a neutuchající. Oni sami neví, že nevědomě vykonávají vůli svého otce, který jimi prostoupil. Volají své modlitby někam ven, do tmy, mimo sféru, kde je Bůh. A proto jim Bůh nenaslouchá, nezná je, jsou otroci těla a dívají se očima těla a provádějí jeho skutky. Proto jim pán při svém příchodu řekne: „Pryč ode mě…nikdy jsem vás neznal.“ A to je způsob, jak farizeové zavírají dveře do nebeského království svým ovečkám. Sami do něho nevstupují, a aktivně brání těm, co by do něj vstoupit mohli tím, že nechají svůj kvas prorůst vším, čeho se dotknou. Jsou jako prasátko, které si lehlo do koryta, samo nemůže žrát a neumožňuje to ani ostatním.

Jak farizeové ustanovili biblický kánon

S Ježíšem zasvítilo velké světlo uprostřed tmy kvasu farizeů. Někoho rozsvítilo, zapálilo plamen uvnitř a někoho povzbudilo k většímu farizejství. A tak je to i dnes s východem předpovězené Jitřní hvězdy, kdy přišla Pánova přítomnost mezi lidi. Božská energie sestoupila blíže Zemi a je jako kobylky vypuštěné z propasti. V těch, co odmítají farizejství, posílila ducha svobody a lásky, a z horlivých zastánců farizejství učinila ještě horlivější. Duch Pravdy je bodá jako štíři a způsobuje velký neklid. Něco nepopsatelného visí ve vzduchu. Co nakonec na Zemi zvítězí? Jaké vědomí tu převládne? Jsou jen dvě cesty. Úzká, která vede k životu a prostorná, po které kráčí většina, co vede do smrti. (Mat 7:13,14) Zvítězí cesta života. Rozjetý vlak Božího záměru nikdo nezastaví, ale vlak musí jet v dešti. Déšť sestupuje z temné oblohy jako, Boží slzy prolévané nad reakcí většiny z těch, kdo se nazývají vyvoleným lidem pro jeho jméno…

Brzy po Ježíšově odchodu se kvas farizeů dostal také mezi křesťany. Ještě za dob života jeho apoštolů mnohé z jeho následovníků ovládl. Nenápadně, pod pláštíkem nejvznešenější cesty. Farizejství začalo usedat v chrámu Boha ve jménu křesťanství. Jen trošku přehodilo, vyznání, dogmata, symboly…o to mu přece nejde. Dáme lidu to, co potřebují, a budou nás oslavovat a my nad nimi budeme panovat. Jejich energie je naše a zbytek ať si nechají. Kvas je tvárný a prostoupí jakýmkoliv těstem tvarem i symbolem. Stane se náplní líbivé formy.

A pak se jednoho dne stalo, že jeden chladný, podezřívavý a neústupný římský císař, hlava světové velmoci, vyhrál bitvu, ve které měl vidění kříže. Usoudil tedy, že mu k vítězství dopomohl křesťanský Bůh a vyhlásil konec pronásledování křesťanů a povýšení jejich náboženství na státní náboženství. Uspořádal Nikajský ekumenický koncil, na který povolal všechny hlavy tehdejších rozhádaných křesťanských frakcí, aby rozhodli, jakými pravidly se tento pakt bude řídit. Církevní otcové však byli rozštěpení debatami nad tím, které z mnoha tehdy známých křesťanských rukopisů budou akceptovat jako inspirované a pravé. S tím jim tento panovník bravurně pomohl a rozsoudil je. Výměnou za konec pronásledování, důležité posty a blahobyt, tedy církevní otcové přistoupili na to, aby tvrdý diktátor, vrah svého tchána, dvou švagrů, svého vlastního syna i své manželky a největší panovník známého světa s konečnou platností rozhodl o tom, které svaté spisy budou uznávané a které zatracované a tím zavedl v říši pravidla, pořádek a systém jak a komu se bude odevzdávat energie. Jak všichni víte, řeč je o Konstantinovi I. Velikém a stalo se to na Nikajském ekumenickém koncilu 20. května 325 n.l. Tak měl celý veliký Řím své oficiální náboženství, církevní hierarchii a pravidla. A od té doby je tedy jasno v tom, co bude obsahovat Svaté písmo, Bible a co z nauk i autorů bude potlačováno a označeno za prvotřídního nepřítele a rozvraceče státu. No nezaslouží si tak mocný skutek panovníka, aby byl vyhlášen za svatého? Tak velký dobrodinec si zasloužil loajalitu a spojenectví s církvemi. Kde se to ztratil hlas proroků, kterým bylo dovoleno zůstat v Bibli? Třeba Izajáše?

A co na to Kristus?

Proč tedy Bůh neochránil všechny svaté spisy? Proč neochránil Bibli, aby byla úplná a nezměněná a dovolil farizeům, aby s ní nakládali po svém? Obludnost kvasu farizeů se měla stát zjevnou všem, pochopenou do hloubky, viditelnou i se všemi následky. Jak jinak by se člověk mohl pevně vnitřně rozhodnout pro bezpodmínečnou lásku a navždy si ji svobodně zvolit, pokud by nikdy neprozkoumal jak chutná opak se všemi jeho různými variacemi? Jak chutná nesvoboda a podrobení. Člověk by nikdy neodhalil klamné parametry tmy. Smysl této úvahy můžeme vyčíst z následujících veršů.

Kvas farizeů bují v tomto světě stále a přežil až do dnešních dnů. Vyrostl do obludných výšek, ze kterých by mohl jít strach. Bude však odhalen, obnažen a odstraněn duchem Pánových rtů, během jeho přítomnosti, která právě probíhá. Nastala doba, aby se vše vyneslo na světlo a zúčtovalo.

Co se farizeům do Bible nehodilo?

Zastavme se krátce u křesťanských písem, to je část Bible začínající evangelii o životě a skutcích Ježíše Krista a končící knihou Zjevení Janovo. Oficiálně uznanému obsahu Bible se říká biblický kánon a knihám, co byly církvemi odmítnuty, se říká knihy apokryfní. U oficiálních spisů církev tvrdí, že byly inspirovány a apokryfní vyloučila. Hovoří se o více než padesáti spisech, které byly odmítány a kdo je vlastnil či z nich něco učil, byl pronásledovaným kacířem, církví exkomunikovaný a ve středověku mučený a upalovaný. Křesťanská skupina, která uchovávala i církví odmítnuté spisy, byli gnostikové. Křesťanští mystikové. Gnostické spisy obsahují mnoho myšlenek, které církevním otcům nebyly vhod, nebo jim nerozuměli. Gnostikové byli skutečně pomazaní a skutečně vedení duchem. Dokázali přímo komunikovat s Bohem a měli přístup k hlubokému vnitřnímu vědění a porozumění nevyslovitelných nebeských Pravd. Vždyť jak by mohli farizeové rozumět něčemu, co sami nepoznali? Jak by jim mohli gnostikové vyhovovat, když farizeje nepotřebovali. Nepotřebovali jejich organizace, hierarchie, moc, peníze ani výklady. Gnostikové nepotřebovali od církevních vůdců, aby jim nakázali, čemu mají věřit a církevní otcové nad nimi neměli žádnou moc. To farizeje děsilo a pobuřovalo to jejich pýchu. Církevní autority se cítili gnostiky ohrožení. Skuteční pomazaní byli Kristovi maličcí a po jeho smrti mezi nimi měla vůdčí postavení Marie Magdaléna. Té Ježíš za svého života sděloval některé myšlenky, co nebyly schopni pochopit ani jeho apoštolové. Už jen myšlenka na dnešní rovné postavení žen a mužů byla pro farizeje v té době nestravitelná.

Gnostikové byli maličcí. Věděli co to je nechat se Bohem vést jako děti. Věděli co to je odevzdání a napojení. Oproti církevní hierarchii byli pohledem světa neviditelní. Byli to Kristovi maličcí a v dnešní době ožívají, aby nesli pochodeň Pravdy. Mají ukázat lidu, co to je rozsvítit své vnitřní světlo a vzít si zpět svou vlastní moc. Mají lidu ukázat, že nepotřebují farizeje ani nikomu nemají odevzdávat svou vlastní vnitřní sílu. V minulých článcích jsme je nazývali světlonoši. Od teď pro ně budeme používat výraz gnostikové. Gnostická moudrost je vnitřní moudrost. Je to vyšší vědění, ke kterému má duchovní člověk vyrůst díky napojení na své vyšší nebeské Já, které je v jednotě s Bohem. Odtud přichází Božské vědomí, cesta k úplnému osvobození, štěstí a Lásce, věčnému životu, nesmrtelnosti a dokonalosti. Gnostikové měli jedinou potřebnou věc, perlu, pro kterou se vzdali všeho ostatního. Objevili cestu ke skutečnému životu Božích dětí a stali se nezávislými na čemkoliv v tomto světě. Nikdo nad nimi neměl moc. Vysvobodili se z duality a plně se odevzdali Lásce. Ta je řídila a ochraňovala. A Láska je Bůh. O svých nejmenších Ježíš mluvil jako o zdánlivě maličkých, zdánlivě bezbranných. Oni reprezentovali na Zemi Kristovo vědomí a nepodlehli kvasu farizeů. Ježíš v jednom podobenství používá přirovnání o ovcích a kozlech. Ovce zdědí nebeské království a jsou to ti, kteří symbolicky viděli Krista nahého a oblékli ho, cizího a přijali ho pohostinně. Ježíš vysvětluje, že prakticky ovce pomáhali jeho maličkým, pomazaným. Kdo je viděl nahé a oblékl je nebo hladové a nakrmil je, jako by totéž učinil Kristu.

Pokud jste doteď žili v přesvědčení, že jedině oficiálně uznaný kánon Bible je to jediné správné, Bohem ustanovená a celá pravda, pak jste se upjali pouze k tomu, co vám dovolili číst křesťanští farizeové. Upjali jste se pouze k tomu, co vyhovovalo jejich zájmům a čemu byli schopni oni porozumět. To znamená, že nemůžete dojít nikam dále, než došli oni. Oni vám to neumožní, protože vše nad jimi stanovený rámec prohlásí za kacířství nebo bludy a budou horoucně prohlašovat, že pokud se otevřete čemukoliv jinému než jejich pravdě, hřešíte. Tímto způsobem farizeové sami nevcházejí do Božího království a těm co tam chtějí, to neumožňují. Rozpoznejte jejich kvas a nenechte si od nich řídit váš život. Zapomeňte na jejich zákazy a definice a zapomeňte na jejich očerňování gnostiků. Budete-li otevření a budete-li upřímně prosit o rozpoznání pravé cesty, potom vás všichni Boží andělé povedou a přivedou vám do cesty ty správné okolnosti a lidi a moudrost, abyste porozuměli, osvobodili jste se a uzráli. Božím vroucným přáním je najít někoho, kdo se nedal zotročit zákazy, ale je otevřený a připravený nechat se vést Duchem Pravdy. K tomu je potřeba být nespoutaný, svobodný, ryzí a hluboký. Najít v sobě to nejhlubší čeho jsme schopni a odhalit to, zůstávat v souladu s tím v naprosté pravdivosti. Bez masek, bez rolí, bez falše. Tak se projevuje důvěra v Boha a otevírá portál do jeho náruče. Důvěra že On zná své ovečky a vyhlíží každou, která se zatoulala. Stanete se tak znovu nalezenou ovečkou, která se ztratila, ale byla nalezena a její pastýř se z ní raduje více než z ostatních devadesáti devíti.

V příštích článcích budeme rozebírat odkaz gnostiků a jejich svitky, které byly nalezeny. Budeme citovat z některých jejich textů a napravovat to, co způsobil kvas farizeů. Budeme objasňovat chybějící texty, které měly být v Bibli. Například Evangelium Egypťanů, evangelium Ebionitů, evangelium Marie Magdalské, Filipovo evangelium, Petrovo zjevení a další. To je způsob jak dnes přikrýt hladového a nahého Krista a bránit jeho maličké proti kvasu farizeů. Pochopení hlubokých pravd přináší cestu k vnitřnímu osvobození a vstupu do Božího království všem, kdo nezůstanou uvěznění v mysli a nezůstanou na povrchu, jako farizeové.