Moc našeho vědomí

Už jste někdy viděli člověka, který se úplně proměnil? Ano, jistě, že viděli. Někteří lidé co jsme znali, se proměnili stářím, a anebo přibrali na váze tolik, že je po čase nepoznáváme. Mnohem zajímavější je když pak potkáte někoho, kdo omládl. Možná někdo, kdo se zamiloval, zdánlivě se nezměnil, ale při pohledu na něj ho vnímáte jinak. Je plný energie, má jiskru v oku. Působí optimistickým dojmem. Jde o fyzicky téhož člověka, co jste znali dříve, ale váš celkový dojem je, že se proměnil do krásy a omládl.

Ano, Láska má tu moc člověka proměnit. Dát mu jiskru nadšení, hravosti, bezstarostnosti, štěstí a přítomnosti, která je tak typická pro malé děti. V každém z nás je zárodek energie, která je schopná nás takto proměnit, pokud víme jak. Pokud se naše smrtelná duše spojí s tím, co je nesmrtelné, s Božím duchem, vědomím, naší energetickou částí, proměníme se podobně. A nejen to. Máme naději získat věčný život a nesmrtelnost. To, co je smrtelné, obleče nesmrtelnost a začne žít věčný život. Způsob jak toho dosáhnout je obsažen v hlubokém prožitku „Já jsem“. Pojďme se zamyslet, co to znamená.

Svět neví co je Láska

Láska je největší přikázání zákona a zároveň naplněním zákona. Duchovní lidé o ni přirozeně usilují. Někteří dokonale a zpaměti ovládají definici lásky a její různé projevy, ale to vůbec nemusí znamenat, že někdy skutečnou, bezpodmínečnou Lásku zažili na sobě samém. Všechny druhy lásky, od partnerské, přes bratrskou po rodičovskou vycházejí z nejvyššího zdroje bezpodmínečné Lásky, kterou je Bůh sám. Jak by se dala popsat skutečná nezištná, bezpodmínečná láska? Obětovat se pro druhého? Sloužit někomu vším co mám?...Ne, to je přece snaha našeho ega lásku vyrobit. V podstatě se dá říct, že záslužná snaha sloužit někomu druhému a obětovat se pro něj je cesta našeho rozumu, jak vyrobit lásku. Tak si představuje lásku svět řízený egem, ale dovolte nám to trošku poopravit. Zpočátku si každý, kdo tu cestu služby druhým nastoupil, možná myslel, že jde cestou nejvyšší lásky, ale jde o něco, co jako láska pouze vypadá. Ve skutečnosti může být služba druhým i Bohu, která nevyvěrá z hlubokého naplnění, uspokojení a překypujícího ducha, břemeno převlečené za lásku.

Pokud nesloužíte lidem, či Bohu, z pocitu nezadržitelného štěstí a překypující vnitřní energie, nejde o lásku, ale o závislost na druhých, která vyčerpává. Nejde o svobodu, která dobíjí baterky. Je to cesta ega, na které potřebujeme někoho, nebo něco k tomu, aby nás to učinilo šťastným. Když sloužíme druhým s tímto postojem, tak jsme na druhých závislí. Potřebujeme je k tomu, abychom my sami načerpali útěchu z lásky. Ale skutečná Láska, řecky agapé, se nedá vyrobit. Ta tu je stále jako energie, ze které je stvořen svět. Je základní jednotkou života všeho. Je ve všem. Láska je Bůh. Láska čeká s otevřenou náručí na to, až se jí otevřeme, aby se nás mohla zmocnit a učinit nás šťastnými bez zdánlivého důvodu. Láska čeká, až opustíme všechny naše závislosti na lidech, věcech a postech tohoto světa. Láska čeká, až se vrátíme do svého středu, domů a spočineme tam v bezčasovém bytí. Láska čeká, až pochopíme, že už máme jedinou nejvzácnější perlu, hluboko v sobě. Čeká, až prodáme všechny ostatní perly a necháme si jen tu jedinou. Je to perla ducha, našeho vědomí. Je to zárodek věčného života a nesmrtelnosti v nás. Milovat budeme skutečně a opravdově, až tehdy, když jí začneme věnovat pozornost jako hořčičnému semínku a ono začne růst a stane se z něj obrovský strom. Láska je ovoce ducha. Ne výrobek lidského rozumu, či snahy. Láska nás prostoupí a vyroste na našem stromu, když jí dáme vláhu a živiny. Naši pozornost. Je to jako s květinkou, která bude náramně prospívat, když jí budete milovat, zpívat jí, povídat si s ní. Podobně nás Láska prostoupí, když se ukotvíme v našem duchu a přeneseme svou pozornost do bezčasového bytí. Změníme své vědomí. A to při všem co děláme, při běžných každodenních záležitostech. Čím větší část naší vědomé pozornosti směřujeme do bytí, tím větší vláhu dostává semínko ducha v nás. Tím větší strom se z něj stává a tím sladší ovoce pak přináší náš strom života.

Kdykoliv někoho, nebo něco potřebujeme, nejedná se o skutečnou Lásku, ale o závislost. Skutečná Láska je nepřipoutaná, svobodná, nikoho a nic nepotřebuje, k tomu, aby zářila. Kdykoliv potřebujeme něco, co není součástí naší duše k tomu, abychom mohli milovat, nemáme Lásku, ale závislost. Jsme připoutaní k předmětu naší domnělé lásky, a když to ztratíme, zhroutí se nám svět, nebo se tato domnělá láska mění na nenávist.

Skutečná Láska je jako světlo lampy, které svítí bez ohledu na okolí. Jeho paprsky si nevybírají, kam dopadnou. Prostě jsou a září. Jejich teplo a záře nejsou závislé na okolí. Nezávisí na nikom a na ničem vně člověka. Láska, jako záře potřebuje jen své vnitřní palivo. Potřebuje svou vlastní energii. Kam proudí naše pozornost, tam také proudí naše energie. Směřuje-li naše pozornost do nitra, na zdroj naší nesmrtelnosti, božskosti, pak se v nás rozhoří a my se stáváme zářící lampou plnou oleje. Každý hospodář, který je zodpovědným, pěstuje ten vzácný talent, aby ho zúročil. Od svého Pána jsme dostali talent v podobě Božského nesmrtelného zárodku. Pokud to pochopíme a začneme se o něj vědomě starat, zúročíme ho a při návratu Pána budeme pochváleni. A to je význam Kristových podobenství. Nejde tu o žádné získávání oveček, nejde tu o množení učedníků ani majetku církve. Každý je před Bohem zodpovědný jen sám za sebe. Je to v první řadě naše osobní osvícení a záchrana, za co jsme zodpovědní. Získávání učedníků je pouze druhotným efektem naší vlastní záchrany. Tak, jako lampě nezabráníte, aby když hoří, aby neovlivnila široké okolí, které je ponořené do tmy. Naše vlastní záře pak bude přitahovat ostatní s tou nejvyšší přirozeností, která je jí vlastní. Jako lampa, která se nestaví pod koš, ale na stojan, aby zářila. Skutečná Láska, která je ovocem ducha je naše nejvyšší přirozenost, které se nijak nemůžeme naučit. Můžeme ji pouze nechat samu vyrůst a nebránit jí. Láska je světlo za našimi zavřenými okenicemi. Čeká na jediné, až odstraníme překážku světlu, otevřeme okenice. Pro Lásku nepotřebujeme nic získávat. Pro Lásku se potřebujeme jen zbavit toho, co nám doposud bránilo. Tou zábranou je všeobecně rozšířené vědomí lidstva zaměřené na hmotu. Uvězněné v materiálním vnímání světa. Vědomí, které způsobilo růst trní a bodláčí, předpovězené Adamovi a Evě. Vědomí, které způsobuje bolest, nenávist, nemoci a smrt.

Co je nedokonalost

V čem spočívá lidská nedokonalost? Bible tento pojem používá, aby tak popsala náš smrtelný a omezený stav, ve kterém se lidstvo nachází. Naše nedokonalost je zdrojem našeho hříchu, toho, že podléháme svým slabostem, nemocem, smrti a nenávisti.

Nedokonalost je ve skutečnosti produktem vědomí lidstva. Vědomí malosti, omezenosti, tělesnosti a smrtelnosti, které převládá na naší planetě. Je to něco jako rozšířený software, který je nám nahrán postupně po té, co se narodíme. Už v našem DNA dědíme informace o nedokonalosti pocházející od našich rodičů. Výchova, média, prostředí, instituce, školy pak pokračují postupně v našem programování, dokud se nestaneme postupně typickým představitelem této generace, který dokonale zapadá. Dítě se rodí jako čistý list papíru, na který pak celé naše životní prostředí a okolí zapisuje naše životní programy. Ony se pak stávají ve skutečnosti naším omezením. Ony jsou naší klecí, která nám neumožní dělat zázraky. Sdílené vědomí 3D reality je naší klecí, dokud si hluboce neuvědomíme, že toto naprogramování většiny je volitelné. Že se nás nemusí týkat. Že je pouze velmi přesvědčivou iluzí, kterou není snadné prohlédnout. Dokud si nedodáme odvahy a neuvědomíme si, že většina se může mýlit. Že většina nepřemýšlí duchovně, že většina je chycena do klece, aniž o tom ví. Nedokonalost je tedy vlastně pouze zaslepenost. Nedokonalost je nesprávný, omezený způsob vnímání reality. Je to přízemní vnímání zaměřené na tělesnost a materiální svět. Je to vnímání oproštěné od uvědomování si hluboké duchovní reality v pozadí. Vnímání, které si neuvědomuje, že existuje prvenství ducha nad hmotou. Vnímání, které prostě neví, že jsme duchovní bytosti, co si jen oblékly těla. Vnímání, které neví, že cokoliv, co se materializuje v 3D realitě musí nejprve vzniknout v duchu.

Cesta k dokonalosti

Z toho všeho plyne také závěr, jak se můžeme zbavit nedokonalosti? Jak můžeme dospět k dokonalosti? Odpověď je nasnadě. Hlubokým uvědoměním si Pravdy do morku kosti. Vírou, která je tak pevná, že zasáhne každou naši buňku, každé centrum vědomí v našem těle. Cesta k hlubokému uvědomění omylu 3D světa je zároveň cestou k dokonalosti. Mysl, která si opravdu do hloubky uvědomí, o co tu jde a uvěří tomu, začne sama hledat cestu k záchraně. Děje se to na podvědomé úrovni, když máme dojem, že se věnujeme běžným věcem. Naše mysl se nastaví na správný směr, jako když zadáte do fulltextového vyhledávače nějaký výraz. Pracuje to, i když o tom nevíme, dokud si vše dokonale nesrovná. Najednou nám začnou přicházet další a další uvědomění a začne se nám v mysli vytvářet nový obraz reality. Doslova začneme postupně vidět nový svět. Náš úhel pohledu se změní a svět se nám doslova promění před očima. Děje se to postupně, jako když roste hořčičný strom. Mysl, která rychle pochopí, že novým úhlem pohledu se svět stává krásnějším, láskyplnějším a že se tělo uzdravuje a přichází lehkost bytí, sama získává důkazy pro víru a čím více jich má, tím je po nich hladovější. Tímto procesem se strhává lavina událostí směřující k tomu, že jednoho dne se probudíte a vaše vnímání světa je nádherné, je plné lásky, září a vy jste plní energie, zdraví a šťastní.

Stalo se vám, že jste vystoupili z nedokonalosti a postupně ve vás zvítězila vaše dokonalá podstata, zazářila vaše Božskost, která se rozrostla do takových rozměrů, že vás prostoupila. Jste plní lásky, získáváte věčný život, jste plní lásky a tím pádem bez hříchu. Nepotřebujete žádný psaný zákoník, abyste si přečetli co je správné a co je špatné. Láska vás plně prostoupila a už nemůžete hřešit. Jediné co vás řídí je láska a v dokonalé lásce je dokonalost, věčnost a nesmrtelnost. Každý, kdo objeví tento stav bytí, už nehřeší, ani neumírá. Jeho život se postupně prodlužuje, dokud nedosáhne věčného života a nesmrtelnosti.

Nedokonalé vědomí uvězněné v 3D realitě vnímalo svět jako místo, kde je zlo a dobro. Místo, kde je mnoho utrpení a nedaří se zdaleka tak, jak bychom chtěli a na každé krátkodobé štěstí připadá dlouhé období strádání a bolesti. Tomuto druhu vědomí se říká také vědomí duality. Interpretace reality, která dělí svět na dobro a zlo. Cesta k dokonalosti je však cestou vystoupení z duality do bezpodmínečné Lásky. Zlo zmizí s tím, jak zmizí omezené vnímání a objevíte mnohem hlubší vnímání reality. Zlo je jen produktem omezeného vnímání, není však reálné. Je to jako když otevřete okenice a v místnosti, kde bylo temno a šero, se rozprostřou zářící paprsky očistného světla. Místo se samo o sobě nezměnilo, ale najednou to už pro vás osobně není temné místo, kde klopýtáte, ale nádherný, barevný zařízený pokoj, kde rozpoznáváte, že máte dokonalé vybavení k životu, zásoby a vše, co jste kdy od svého vysněného bydlení chtěli. V tomto bodě pochopíte, že zlo neexistuje. Že všechno zlo bylo jen produktem nedokonalosti. Přestanete vidět život v mlhavých obrysech a uvidíte zářivou Skutečnost, která je Láska. To vy jste se změnili, ne svět kolem, a stáváte se tak jedním zdrojem nového přicházejícího vědomí lidstva. Vše co se původně jevilo jako špatné, má svůj hluboký význam a slouží nejvyššímu dobru všech bytostí. Všechno zdánlivé utrpení mělo duše, uvězněné v trpících tělech dovést k probuzení, osvícení a té naší dokonalosti, o které tu píšeme. Pro věčně žijící duši je smrt a utrpení jednoho života, jen krátká epizoda v dlouhé řadě životů, inkarnací. Epizoda, která ji měla popostrčit k tomu, aby našla cestu k dokonalosti. Všechno strádání v omezené realitě mělo uvrhnout duši do prostředí, kde získá porozumění života bez lásky a vědomě si zvolí Lásku. Vše pro co jsme kdy trpěli, nás mělo navždy poučit o tom, jak krutý je svět, který nezná skutečnou Lásku a mělo nás to naučit, že jediné co mělo kdy smysl je Láska, kterou si můžeme dobrovolně zvolit. Můžeme jí dát prostor, aby kralovala v našem životě, a nesmírně se nám uleví. Tak dáme Boha na první místo v našem životě. Jako když pochopíme, že motorové auto není určené k tomu, aby se tlačilo. Je určené k tomu, aby se nasedlo, otočilo klíčkem a lehce a ladně nás dovezlo, kam potřebujeme. Poznání Pravdy a Skutečnosti o autě je totéž jako procitnout do dokonalého vnímání reality. Už se nedřete v důsledku nevědomosti, jako byste tlačili dvoutunové auto vlastníma rukama. Už se necháte vozit jako páni. A co jste k tomu potřebovali? Jen jediné. Pochopit k čemu slouží auto a jak funguje. Rázem pro vás auto přestalo být břemenem a začalo být sluhou. Stačilo vaše uvědomění a porozumění a vaše realita se diametrálně proměnila. Auto bylo od začátku pořád stejné, ale váš pohled na něj se diametrálně změnil. Tak nás naše osobní hluboké porozumění, změna vědomí, osvobodí a učiní dokonalými. Neděje se to mávnutím kouzelného proutku, kterým vás Bůh promění v dokonalého. Bůh podpoří pouze to, co vy zahájíte. Bez vašeho vlastního vykročení to nejde. Děje se to v důsledku vaší vlastní úspěšné životní cesty, kdy vás vaše utrpení dovedla postupně do bodu niterného hlubokého porozumění, přijetí Boha a osvobození se z klamu. Právě nastalo období, kdy Bůh sesílá na Zemi energii, která vám pomůže intenzivněji vnímat vašeho ducha a snadněji nalézt cestu k dokonalosti. Jsme v právě probíhajícím období, kdy tyto energie prokáží nade vší pochybnost, k čemu kdo na Zemi uzrál. Kdo vyrostl a nese ovoce, a kdo je plevel hodící se jen do pece. Ne Bůh, ale každý sám se díky tomuto nově sestupujícímu vědomí zařadí.

Nové energie posunou všechny, kdo uzráli k vyššímu uvědomění, k probuzení do hlubší lásky a způsobí tak plynulý přechod lidstva z 3D reality do 4D. Objeví se nové, spirituální schopnosti člověka a délka života člověka na Zemi se bude postupně prodlužovat, dokud nedojde k věčnému životu člověka. Úroveň sdíleného nového vědomí lidstva se povýší do vyššího energetického stavu. Promění člověka i naši planetu. Bible nazývá to období vládou Božího tisíciletého království. Po jedno tisíciletí se lidé budou učit novému životu a možnostem, které skýtá nová úroveň vědomí. Jedná se o první stupeň ráje. Předstupeň vyšší 5D reality. Bůh rozprostře svůj stan nad lidmi a bude docházet k mnohem bližšímu kontaktu mezi Bohem, jeho vyslanci a pověřenými zástupci lidstva. V Bibli popsanými jako knížata.

Vědomí současného světa 

Současné vědomí planety způsobuje lidem vyčerpání, nervozitu, neustálou vnitřní nespokojenost a bolest. Naprogramovalo nás k následujícím omylům:

- Nejsme dost dobří takoví, jací jsme

- Lásku si musíme zasloužit

- Sebeláska je sobeckost

- Musíme se velmi namáhat, abychom někým byli

- Potřebujeme, aby nás společnost přijímala

- Vše, co se nám děje jsou náhody

- Jsme oběťmi okolností

- Jen být je mrhání časem

- Máme jen omezený čas

- Skutečné štěstí nás čeká v budoucnu

- Potřebujeme životní role, abychom někým byli

- Jsme naší myslí

Všimněte si prosím, že současný společenský systém a jeho myšlení udělalo z lidí roboty. Od mala jsou lidé cepováni, aby se denně velmi namáhali, aby se někým mohli stát, aby je systém přijímal a aby se jednou mohli mít dobře. Jinak řečeno, když se narodíš, nikým nejsi a musíš velmi pracovat, aby ses někým někdy stal a aby sis zasloužil lásku. Když budeš mít štěstí a nezemřeš brzo na nevyléčitelnou nemoc, můžeš ve stáří sklidit zasloužené ovoce.

Systém, se svým převažujícím myšlením do nás zasévá vědomí, že jsme obětmi okolností. Že jsme evoluční produkty vydané na milost a nemilost prostředí a vznikli jsme náhodně. Z toho pak automaticky vyplývá, že pokud nebudeme silní a průbojní s ostrými lokty, nepřežijeme. Nebudeme nejsilnějším jedincem, který si zaslouží své místo na slunci. To podporuje v lidech dravost, nemilosrdnost, vítězství tělesné síly nad duchovností a vítězství ega nad láskou. Ale Skutečnost, která vás může osvobodit je Láska a ta je tu přítomna jako energie, ze které pochází vše. Bůh je Láska a je ve všem co nás obklopuje. Pojďte se chvíli s námi probudit a nasát Skutečnost, abyste si sami mohli vybrat mezi současným trápením, nebo věčným životem v dokonalosti. Když úplně zastavíte všechnu svou činnost, můžete začít osobně vnímat Boží přítomnost.

Dozrát k vyššímu Já

Pravda je taková. Nejste tu náhodou. Jste na Zemi proto, že jste jako duchovní bytosti pocházející z nebe souhlasili s tím, že podstoupíte tuto zkušenost tříbení duše na Zemi, kde vládne omezená realita. Měli jste si tu zakusit vnímání světa bez lásky a hluboce pocítit následky na sobě samém. Mělo vás to exportovat do Boží náruče, abyste získali hloubku a silné niterné rozhodnutí vždy si zvolit Lásku, Boha, našeho Stvořitele. Měli jste toho dosáhnout osobní zkušeností v dlouhé řadě po sobě jdoucích pozemských inkarnací (životů). Je na každém z nás, aby prokázal, jaká je jeho láska k Bohu. Nezradím ji i ve světě, který je Bohu odcizený? Dokáži za ní stát třeba i sám proti všem? Prokáže můj život, že vím, co znamená důvěřovat Bohu?

Jste jednou částečkou mnohem větší duchovní nebeské bytosti, která žije v říši Lásky. Tou částečkou je váš duch, zárodek Božskosti ve vás, který má potenciál růst a postupně se probudit do velikosti, moudrosti a schopností vaší kmenové nebeské bytosti. Vše, čím byste se kdy mohli stát, už ve skutečnosti jste, jen o tom nevíte. Vaše vědomí bylo zahaleno závojem nevědomosti a pozapomnění o vaší nebeské identitě. Ke své nebeské podstatě a moudrosti se však můžete probudit, dorůst, dozrát do ní. Nepotřebujete k tomu nic zvnějšku, jen pečovat o svého ducha a dát mu prostor k růstu.

Abychom se stali vyšší verzí sebe sama, nepotřebujeme nic, co pochází zvenčí. Nic mimo naši vlastní duši. Nemáme však zavrhovat svět, jen se jím nenechat pohltit. Svět můžeme prožívat bez připoutání a závislosti na něm. V podstatě jedině tehdy objevíme své vyšší Já.

Nezavrhujte, odpoutejte se

Co způsobuje připoutanost ke světu? Svět i naše vlastní tělo jsou Boží výtvory. Nemáme je odvrhovat, ani se jim bránit. Máme je užívat, ale „ne plně“ jak píše apoštol Pavel v dopise 1.Korintským 7:31. Jsou nástroji, ale nejsou naším útočištěm, ani nejsou naší spásou. Jsou to jen důležité rekvizity ve hře, kterou tu hrajeme. Nezavrhujeme je, ani je neničme. Ta hra se netýká materiálních ani tělesných věcí, ale zralosti duše. S tímto vědomím, že tu jde o něco mnohem vyššího, budeme přistupovat k životu značně jinak. Nebude pro nás tak nemožné milovat nepřátele, dávat službu tomu, kdo od nás vyžaduje službu, nastavit druhou tvář, raději si nechat ublížit, než prosazovat svoje zájmy…

Když věříte, že jste jen smrtelnou schránkou, která je tu na chvíli, ve které musí vše stihnout a prosadit se, podlehnete lehce vědomí krysího závodu. Pořád za něčím spěchat, pořád usilovat o peníze, postavení, uznání a světské cíle, nebo stále spěchat za běžnými činnostmi. Znakem omezeného vědomí 3D reality je, že ten, kdo je jím ovládán se neumí zastavit, je pořád v neklidu a pořád musí něco dělat. Snažíte se stále někým být, hrajete role a neuvědomujete si, své skutečné bytí. Co způsobí, abyste se zastavili a přestali si na něco hrát? Aby z vás spadla veškerá iluze. Diagnóza blízké smrti? Nevyléčitelná nemoc? Vyhazov z práce, nebo úplný finanční krach? To vše je vám tu neustále nabízeno s jediným cílem. Objevit, že nejste tím, na co si tu hrajete. Nejste ve své podstatě žádnou z životních rolí. Nejste ani matkou, ani dělníkem, ani učitelem ani sportovcem. Jste na prvním místě živou duší, která tu hraje tyto role, aby dospěla.

Brána do Božího království

To kým jste, svou duši i Boha, objevíte jedině tehdy, když se zastavíte a oprostíte se od všeho. Když objevíte, že máte jen tento přítomný okamžik a nic jiného neexistuje. Když dokážete setrvat v tomto přítomném okamžiku i po čas každodenních činností. Když si uvědomíte, že nejste vaší myslí, která vás straší, předhazuje vám chyby z minulosti, pořád vás k něčemu nutí, našeptává, že nejste dost dobří, dost moudří, dost krásní. Když si uvědomíte, že nejste vaše mysl a vaši mysl nepotřebujete k přítomnému životu. Když si uvědomíte, že mysl je nástroj, který máte vědomě použít a pak odložit a zůstat jen být, bez myšlení. Mysl není otrokář, který vám má vládnout, bičovat vás a neustále vás vyrušovat, když o to nestojíte. Když se umíte postavit mimo vaši mysl, ovládli jste umění duchovních mistrů a uleví se vám. V té chvíli zažijete vzrušení z bytí. Všechny vaše nejkrásnější zážitky v životě jsou spojeny s myslí, která vypla svůj neustálý koloběh. Jako když vypnete na chvíli CD přehrávač. Když jste se zamilovali, když vás ovládla vášeň pro hru, kreslení nebo stavění, to byly okamžiky, kdy se mysl upozadila, přestala překážet. Vy jste možná dokázali zvládnout vrcholný sportovní výkon, nebo jste měli nevšední duševní zážitek krásy v přírodě, nebo jste zažili chvíli sexuálního vzrušení. Jsou to okamžiky života, kdy jste byli nejšťastnější a ony zůstaly ve vás natrvalo zapsány. Proč? V té chvíli jste se dotkli Skutečnosti. Prožili jste krásu bytí v jednotě s Bohem. Ocitli jste se na chvíli v Boží náruči.

Tajemství přítomného okamžiku, který se může natrvalo usadit ve vašem životě, však nikdy nedosáhnete, když máte ve zvyku očekávat, že vaše naděje spočívá v tom, co se stane v budoucnosti. Ano, každý okamžik vašeho života se může stát posvátným překrásným zážitkem, když dokážete být přítomní. Život můžete žít, jako byste byli navždy zamilovaní, když ho budete žít právě tady a právě teď. Žádný okamžik v budoucnosti vás nespasí. Pokud v něj doufáte, i kdyby se jednalo o Boží království, nejste přítomní a neposilujete svého ducha. Jste jako majitel domu, co vybílil své místnosti a když nebyl doma, usídlil se v domě ničemný duch, který si přivedl s sebou ještě sedm dalších ničemnějších duchů.

Do Božího království se ve skutečnosti vstupuje jedině v přítomném okamžiku. Existuje už dnes, všude tam, kde sahá Boží moc a to je všude. Vstoupíte do něj svým uvědoměním, které vnímá naplno ducha. Duch roste, zmocňuje se duše, vy se proměňujete, získáváte věčný život a stáváte se dokonalými tím, že přestáváte být tlačeni vlastní vůlí a začíná vás řídit duch, kterému jste dali místo ve vašich životech. Ten ve vás rodí ovoce ducha. Především lásku, která vás posvěcuje a očišťuje. Láska je naplněním zákona. Láska, která ve vás uzrála, je sladké ovoce, které se projevuje úctou a soucitem vůči všem, včetně sebe sama. Ve skutečnosti ta láska začíná u vás samotných. Milujete sebe sama a vážíte si sebe sama. Ctnosti, které z vás pramení, ve vás probouzejí lásku a respekt vůči sobě samému. Totéž pak dáváte svému okolí. Už nikomu nezávidíte, už nikoho nikam netlačíte a nevnucujete mu své řešení. Už na nikoho nežárlíte ani s nikým nebojujete. Nemáte to zapotřebí. Ta záře Lásky naplnila všechny vaše potřeby a zahojila všechny vaše rány. Jste dokonale nasyceni a překypujete duchovními dary. Ocitli jste se najednou v Božím království tím, že jste v jednotě s Bohem, Láskou a sám duch vám naznačuje, kam patříte a co si zasloužíte. Nepochybujete, že jste v Božím království a v objetí Lásky. Láska vám dá věčný život i nesmrtelnost. Záleží však na tom, do jaké úrovně vnímání Lásky jste ochotni se probudit. Boží království již brzy zavládne nad touto Zemí. Bude novým vědomím planety, které se nejprve zrodí v těch, co jsou připraveni do něj vstoupit.

Skutečný život je v přítomnosti

Jedině v přítomném okamžiku skutečně žijeme a ovlivňujeme svůj život. Proto Pán Ježíš kázal, abychom se zabývali pouze myšlenkami daného dne a nikdy nebyli úzkostliví. Chtěl nás naučit, že máme být přítomní a ne uvěznění v mysli. Když nejsme v přítomném okamžiku, jsme duchem mimo. Mimo Skutečnost. Nekontrolujeme co se právě děje a nemáme nad tím moc. V takových okamžicích nám možná není dobře, protože naše mysl, podobající se hard disku, nám přehrává minulost. Přehrává nám možné strachy, selhání a nevyřešené úlohy. To nám bere sílu a zbavuje nás schopnosti řešit přítomné dění. Totéž se nám děje, pokud se neustále upínáme na budoucnost. Nemáme sílu řešit aktuální úlohy. Náš duch je v budoucnosti a v úlohách aktuálního dění propadáme na plné čáře. To náš duch je zdrojem naší energie a schopnosti poradit si se vším. Bdí nad námi a je příčinou autority člověka. Pozor, nebýt přítomný, znamená hřešit. Znamená nemít sílu zvládat život.

Život se odehrává jedině v přítomném okamžiku. Je zvláštní, že ho většina prožije bez toho, aby byli přítomni. Svým stálým uvězněním v nadějích a očekáváním něčeho, co nakonec zpravidla nepřijde. Závěr života pak znamená vyděšení, že nám život uplynul mezi prsty, zatímco my jsme u toho nebyli. Než jsme se vzpamatovali, tak je po všem. Život uplynul jak pára nad hrncem a člověk pohlcený světem pak lituje, že ho neprožil přítomným okamžikem. Jako sedlák, co chtěl stavět další sýpky, ale poté co je postavil, tak zemřel. (Lukáš 12:18-21)

Co rozséváte, to sklízíte

Co se vám denně děje můžete okamžitě ovlivnit tím, co osobně vytváříte. Kdo seje vítr, sklidí vichřici. Kdo má ve zvyku dávat, tomu bude dána plná a překypující náruč. Cokoliv kdo má, bude mu dáno více. Cokoliv kdo nemá, bude mu vzato i to, co si myslí, že má. (Mat 25:28) Z drtivé části máte svůj vlastní život ve svých rukou. Rozsévejte lásku a uvidíte, co se bude dít. Buďte pořád vděční a mějte ve zvyku děkovat a poznejte sami tu záplavu požehnání. (Lukáš 6:38)

Život nám neustále hraje hru, kterou potřebujeme vidět. Je to jako zrcadlo naší duše. Před očima se nám odehrává děj, z kterého pozorný člověk vytuší nápovědu. Pochopí, co se mu vrací. Vypozoruje, proč potřeboval právě onu zkušenost, která přišla. Pokud se stanete pozornými a vnímavými, pak z událostí svého života načerpáte poučení, přijmete je, změníte se a podobné zkoušky, které jste zažili, už nebudou zapotřebí. Už je nebudete potřebovat. Pokud si naplno uvědomíte, proč musela přijít daná nemoc nebo nehoda, či krach a změníte něco ve svém životě, budete odměněni a odejde to od vás a už nikdy to nebudete muset zažít. Pochopíte naplno, že náhody neexistují.

Komu odevzdáváme svou energii?

Člověk, pro kterého duchovno nic neznamená, možná se mu vysmívá, nebo ho ignoruje a dokonce i velká řada věřících, mohou být ve stavu oběti. Jde o stav vědomí, které si myslí, že nemá na výběr a nezbývá mu nic jiného, než trpět. Myslí si, že existuje objektivní realita, se kterou nic nemůžeme dělat, jen se jí přizpůsobit. Člověk, který vnímá materiální svět jako jediný skutečný, se tak lehce stane otrokem. Když uvěříme řečem o materiálním blahobytu, nutnosti někým se teprve stát, řečem o důležitosti majetku a postavení, pak jsme chyceni do pasti. Naše připoutanost k věcem, lidem a sytému z nás činí snadné výrobce levné energie. Systém nás donutí, abychom mu otročili, abychom se ho báli, abychom mu skládali účty, abychom uvěřili, že nemáme svou osobní moc, ale jsme závislí na celku nebo na někom, kdo určuje co si máme myslet, jak máme žít a co si můžeme dovolit. Proto většina nežije své sny a není ve své osobní síle. Dělá práci, která je nebaví. Zapírají sami sebe, okrádají sami sebe a nežijí svůj vlastní život. To není Boží plán s člověkem. Bůh nás vytvořil jako svobodné, autentické a kreativní bytosti. Vytvořil nás ke svému dokonalému obrazu. Nevytvořil trosky.

Negativní energie a utrpení prosycuje tuto společnost. Říkáte si možná, komu to prospívá? Na vrcholu systému stojí ďábel. Vnímejme ho, jako souhrnné označení pro duchovní bytosti, které parazitují na naší energii. Umí ji zužitkovat ve chvíli, kdy ji systému, nebo jakýmkoliv autoritám nevědomě odevzdáváme. Stačí nechat se plně pohltit kolotočem světa. Ničemné duchovní bytosti si z nás udělali farmu na energii a vyhovuje jim, když nic nevíme o duchovnu, když se tomu vysmíváme, když věříme tzv. „jen svým vlastním rukám“. Vyhovuje jim, když máme strach a proto posloucháme zákony a pravidla strachu. Když je posloucháme, neublíží nám. To je jejich motto. Vyhovuje jim, když nemáme právo myslet a nemáme právo žít dle svého názoru. S láskou tu nepochodíte. Je potřeba výsledky. Kdo má výsledky je vítěz, kdo je nemá, je propuštěn s ostudou a zavržen. O duši se vůbec není možno zmínit, to nikoho nezajímá. Vnitřní kvalita je pojem, který tu nic neznamená. Materiální vnímání v 3D realitě autority světa podporují a bagatelizují duchovno. Podněcují v lidech jejich sklon ke zlému, sklon k živočišnosti a materiálnímu pohledu. Lidstvo jim za to platí svou energií. Zaprodávají tak svou duši ďáblu, když podporují jeho systém. Ale nastalo období, kdy již brzo bude této mimozemské civilizaci Drakoniánců Bohem ukončeno jejich angažmá. Jak na tom budeš ty? Budeš jejich otrok, když Pán přijde v nebeské slávě sesbírat úrodu, nebo budeš ve své vlastní síle, vnímavý k duchu a poslušný Pána? Je to na tobě.

Já jsem

„Já jsem“ je nejdůležitější věta v životě. Život tě učí soustředit se jenom na konkrétní činnost, kterou děláš. Ve škole i v zaměstnání si vyžadují veškerou tvoji pozornost. Ale náš duch je zvyklý vnímat spoustu věcí současně. On je naším neviditelným vědomím, které vnímá, vidí, slyší i myslí. Tento systém věcí jej nutí, aby byl plně pohlcen děním kolem sebe. Snaží se, aby vložil veškerou svoji energii do jediné činnosti, kterou se momentálně člověk zabývá. To je způsob, jak odevzdáváme všechnu svou energii tomuto systému, pokud se necháme vtáhnout do tohoto pohlcení. Někdo může mít pocit, že ho svět ráno při příchodu do zaměstnání nasaje a večer ho vyvrhne použitého a bez špetky energie. To není jen dojem, ale skutečnost. Prohlášení „Já jsem“, je hlubokým uvědoměním si svého přítomného, bezčasového bytí. „Já jsem“ je celá věta, nic víc. Jde o bytí bez jakéhokoliv konání. Nic jiného si nemáš dokonale pamatovat. Pokud bytostně vnímáš, že jsi v práci a šéf na tebe řve, dáváš do té situace svou energii. Pokud si ovšem řekneš „Já jsem“, pak se tě to netýká. Neztotožnil ses v té chvíli s negativní energii, ale stojíš mimo ni. Možná jsi něco pokazil ale jistě ne schválně. Svět se točí i tak dál a vše se dá napravit v klidu. Když má šéf potřebu křičet, nech ho, ať si zařve. On má problém, ty nejsi povinen se s jeho problémem ztotožňovat. I kdyby vedle tebe padal dům, tak z tebe musí vyzařovat „Já jsem“. Protože tím, že nelpíš na své vlastní mysli, dáváš prostor duchu, aby bylo s tebou myšleno, a vyřešíš každou situaci v klidu a lépe a bez vydání vlastní energie, než kdyby ses nechal pohltit situací, stáhl se ve stresu a jednal na vlastní pěst. Když budeš v přítomnosti, tak i kdyby to byl tvůj poslední den, můžeš si říci, že jsi žil, že jsi byl u toho, když se odehrával tvůj život. Lidé si myslí, že kdyby jim zbýval měsíc života, že všechno prodají, opustí svou práci, pojedou třeba na cestu kolem světa, nebo udělají něco podobného, ale až na to dojde, nespěchají splnit si své dávné sny. Zastaví se, ponoří se do bytí a jen jsou. Prostoupí je láska a klid a ví, že mají vše, co potřebují. Mají život, mají tento okamžik. A když se v něm ukotví, nežili nadarmo. Pochopili smysl života a odchází v klidu a s tichým úsměvem na rtech. I těžké hříchy mohou být odpuštěny v okamžiku procitnutí, uvědomění si skutečnosti, že se nacházíme v Bohu, v Lásce, v Boží náruči. A náš úsměv a slzy znamenají smíření a radost z procitnutí do Skutečnosti. Šťasten ten, kdo procitne do bytí dříve, než na sklonku svého života. Kdo se dokáže zastavit, rozhlédnout, nadechnout a říci „Já jsem.“