Tančit s proudem života

Existují různé přístupy k tančení. Jak jste na tom vy? Jste vášnivým tanečníkem, který odhazuje zábrany kdykoliv zazní skvělý rytmus hudby a bez ohledu na okolí vnímáte jen rytmus hudby a splynete s ním? Stáváte se hudbou samotnou a přirozenost vašeho pohybu je fascinující? Vůbec nepřemýšlíte o tom, co uděláte, ale jen reagujete na rytmus a energii hudby a jste s ní v úplném souznění? Nemusí tomu tak být, ale když pozorujete, jak druzí prožívají rytmus a kolik energie skrze ně proudí, tiše závidíte tu lehkost a prožitek, který vůbec není vyčerpávající, ale naopak nabíjí. Ti kdo se umí s hudbou ztotožnit, se stávají hudbou samotnou a oddali se vášni. Čím to je, že jiní netančí? Cítí se trapně, když mají tančit. Pozorují okolí a probíhá jim v hlavě, co si řeknou ostatní, nebo si myslí, že to neumí, nebo to přisoudí špatné hudbě.

Rozdíl je v myšlení. Abyste zažili lehkost a splynutí s proudem hudby, musíte se postavit mimo myšlení. Musíte umět jen být a vnímat rytmus a tóny hudby. Nevšímat si myšlenek o druhých a myšlenek o sobě a o své schopnosti se pohybovat a o své schopnosti se ztrapnit před publikem atd… Nejde vůbec o to, že byste se měli stát hloupým, ale o to, že byste měli vnímat pouze přítomný okamžik a nenechat mysl, aby překážela a omezovala vaše potenciální schopnosti pohybu a prožitku. Jako sportovec, který má podat plný výkon, musí být plně v daném momentě, v pohybu, který vykonává. Kdykoliv je mysl jinde, než u toho co právě teď děláte, nepodáváte plný výkon. Jste rozptýlení, nemáte dostatek síly a váš pohyb není přirozený a určitý. Kdykoliv si vaše mysl dělá, co chce, nejste jejím pánem a ovládá vás, brání vám a zbavuje vás síly. Tam, kde je vaše pozornost, je také vaše energie. Nejkrásnější zážitky při hudbě, sportu, nebo okamžiky hluboké lásky, kdy jste zapomněli na okolí i na čas, kdy se čas zastavil, byly právě chvíle vystoupení z mysli do bytí. Byl to prožitek přítomného okamžiku, ve kterém se nacházíte. Okamžiky kreativity, inspirace, vášně a hluboké lásky. Jedná se o hluboký prožitek sebe sama a síly, kterou máte, když jste plně sami sebou a jste přítomní. Jste opravdu ve středu sama sebe.

Pojďme teď společně uvažovat o životě jako o takovém tanci. Život plyne v neustálém proudu podobném rytmům hudby. Můžete se k němu postavit jako ten, kdo dokonale reaguje na rytmus a dokonale s ním splývá, nebo jako ten, kdo působí jako dřevo a pořád se dívá kolem s tím, že kritizuje styl hudby, náruživost ostatních tanečníků, kritizuje sama sebe a vzdoruje rytmu a stojí mimo dění. Netancuje, ale vzdoruje...

Když se nalézáme v naší hlavě, pak neprožijeme vášeň a nádheru tance. Jsme jako brzdy. Když utišíme mysl a necháme se unášet rytmem, odevzdáme se plynutí hudby, pak rytmus hudby převezme kontrolu nad naším tělem a unáší nás v rytmu tance. Chce to naše odevzdání, ale výsledkem je nádherné souznění a splynutí, kdy necítíme únavu, ale naopak spíše nás to dobíjí. Je to tak krásné unášet se na vlnách energie a neřešit jak nás vnímají ostatní. Úplně stejně se cítíme, když děláme něco, pro co máme vášeň. Čas nehraje roli, únava nehrozí a výsledky jsou ohromující a s minimální vynaloženou námahou. Bez vášně bychom těchto výsledků nemohli dosáhnout. Tak by se dal znázornit život ve skutečném spojení s Bohem. Tehdy jsme plní kreativity, inspirace lehkosti bytí a radosti. Exportuje nás to do věčnosti, kde čas nehraje žádnou roli.

Opět to hezky dokresluje, jak stačí, aby nám nebránila naše mysl, a projeví se nádhera a vášeň života. Když posloucháme hudbu, musíme ji prožívat právě teď. Ale naše mysl má většinou jiné plány. Dovedla nás k přesvědčení, že nádhera hudby se projeví až někdy v budoucnu, ale řekněte, který pošetilec čeká na prožitek z hudby až na dobu, kdy dohraje skladba? Který člověk si vybere ze skladby jen dva takty a ty si pouští stále dokola? Ostatní nepřijímá. Ze skladby se stane jen pár tónů, ale smysl a nádheru plynutí skladby to úplně vyřadilo ze hry. Účelem je získat souhlas své mysli s odevzdáním se hudbě a naučit se, jak mysl ztišit a posílit vnímání proudu života, samotného bytí v přítomném okamžiku.

Dovolte, ať je s vámi tančeno

Pokud netančíte, pak si pravděpodobně říkáte, že to není pro vás, že jste se pro to nenarodili, že pro to nemáte vlohy a nemá smysl vás nutit k tančení. Dovolte, abychom vám řekli, že naprosto každý může svobodně tančit a zažít lehkost a energii hudby, pokud porozumí překážkám, které mu stojí v cestě. Ano, stačí porozumět tomu, že všechno co vám doposud bránilo, bylo nesmyslné. Byla to jen nesprávná a škodící domněnka. Pochopte ten omyl a nesprávnou iluzi. Pokud to pochopíte, pak se z iluze sami vyléčíte. Už jí nebudete propadat. Pravda vás osvobodí. Pravda vede k tomu, že zažijete tu největší a nejúžasnější přirozenost bytí. Veškeré utrpení je neexistující věc. Jde o to, že nám trní a bodláčí zabránilo vidět slunce. Nepotřebujeme, abychom slunce vyráběli, nebo napodobovali. Potřebujeme se zbavit překážek, aby slunce, které neustále září, na nás svítilo. Aby nás hřálo, a my jsme si uvědomili jeho neustálou přítomnost. Ono tu bylo vždy jako základ všeho, jen jsme ho nebyli schopni vidět, přes iluzi, která vybujela do mohutnosti.

Je nádherné zjistit, že Skutečnost, Přirozenost, Pravda a Blaženost je to, co nastane, když prokouknete iluzi a klam, kterým jste byli doposud spoutáni. Stačí tomu porozumět a tím to vyléčíte. Když tomu porozumíte, přestanete věřit iluzi a otevřete se Skutečnosti. Tehdy se vám uleví a zmocní se vás Láska. Už nebudete dřevem, které vzdoruje tónům života, ale stanete se uvolněným tanečníkem, který je přirozený, ladný a autentický. Má úsměv na tváři a tanec ho nabíjí. Čím více tančí, tím více má energie. Pokud jste však ztuhlí, tak čím více tančíte, tím větší únava vás postihuje. To, co teď musíme zkoumat, jsou různé důvody naší ztuhlosti a vzdoru vůči proudu života. Pojďme se nad některými z důvodů blíže zamyslet.

Ladný tanec nevymyslíš

Když ti nejde tančení, tak si uvědom, že ty nejsi tím, kdo tančí. Ty se můžeš nechat vést. A je to mnohem lepší, než myslet na každý další krok tance. Když tancuješ a získáš důvěru ve spolehlivé vedení, odstavíš rozum těla, který byl doposud zvyklý mít všechno pevně ve svých rukou. Chce mít promyšlený každý krok a ovládnout tanec. Přesto si lze všimnout, že tanečník, který má našprtané kroky tance se sice otáčí správně, přesně podle návodu, ale chybí mu lehkost a důraz a prožitek. Jeho projev není ladný, ale trhaný. Neoddal se hudbě, ale vymýšlí pohyb. A to je velký rozdíl.

Na to, že se můžeme spolehnout na vedení, si musí mysl těla, mozek, zvyknout. Doposud byl učen, že vše je jen na něm. Co nevymyslí, neexistuje. Ale když zjistí, že to není na něm, ale na Bohu, tanečníkovi, může si odpočinout, a být v bdělém a připraveném stavu. Jakmile jednou zjistí, jak krásné a ladné je, když se nechá vést, velmi rychle si dokáže zvyknout a odpočívat. Na lepší se rychle zvyká. Přestane bránit a oddá se Tanečníkovi. Tanec začíná být ladný a velmi přirozený. Autentický, tvořivý, veselý. A tak je to s celým naším životem, když objevíme, že máme ducha, který je veden Bohem, Láskou. Jakmile jednou zjistíte, že váš život může vést Láska, začnete mít mnoho energie, budete přirození, sami sebou, autentičtí, plní síly. Mozek, který dříve býval přetěžován, bude svěží a odpočinutý a nebudou na něj kladeny zdaleka takové nároky. Celý váš život bude, jako když se bavíte milovanou činností. Zapomenete na čas a tvoříte to, co vám nejlépe jde. Vypadá to jako ladný a přirozený tanec. Vzbouzíte se osvěžení a s chutí do nového dne. Když jste spali, Bůh zpracovával vaše myšlenky a zážitky. Přetřídil je a uložil do podvědomí. Vstáváte a je vám lehko. Máte chuť žít zase další den. Najednou jste svobodní a lehcí.

Odpočiňte si, je s vámi myšleno

Všeobecná mysl, vědomí tohoto světa učí, že Bůh neexistuje, duchovní svět je tabu a člověk si tedy musí poradit sám. S touto všeobecnou informací mysl těla pracuje. Pokud jí ovšem nenabídneme něco lepšího. I ona byla stvořena k dokonalosti. Ale je důležité, jaké informace do ní vkládáme a s čím nutíme pracovat naši mozkovnu. Stačí předložit a trochu vysvětlit, rozumově zdůvodnit, nový systém uvažování, tedy, že nám přece vládne Láska a proto se nemusíme až tak namáhat myšlením. Že můžeme pustit myšlenku o tom, že všechno leží na našich bedrech, že jsme ve své podstatě odkázáni sami na sebe a musíme si sami se vším poradit, ukázat celému světu, že na to máme, vydobýt si silnými lokty právo, své místo na slunci. Už nemusíme.

Během našeho spánku se děje to, že náš důležitý nástroj, pomocník, důležitá součást týmu – náš mozek, tedy mysl těla, spolupracovala s naším duchem, který je již ponořen v Lásce, je jí prosycen, a tak Láska, tedy Boží Duch, tedy Bůh, působí skrze našeho ducha, protože jsme Mu to dovolili. Dovolili jsme Lásce vládnout a naše tělo se stalo Jejím chrámem. Zatímco my jsme spali, naše mysl s duchem pracovali v Duchu Božím a včerejší informace uložili do podvědomí na patřičná místa, podle důležitosti. Je třeba si trochu věřit. Víra v Boha je o důvěře. Ale to se s každou novou zkušeností prohlubuje. Až nakonec zjistíme, že vlastně nemusíme nic jiného, než jen být, vyzařovat Lásku a nechat se vést…

Náš mozek. Mysl těla, si rychle zvykne na lepší pracovní podmínky. V první fázi přesvědčujeme sami sebe a přerod je trochu nepříjemný, jako porodní bolesti. Ale když se nevzdáme a uděláme první krok, Bůh, Láska udělá 2 až 3 kroky k nám. A to je krásné. Podsuneme mozku nový program a on ho přijme, na zkoušku. Ale i on se má rád, jako každý. A na lepší se snadno zvyká. Stačí zjistit, že to funguje. A to je tak se vším novým. Nechce se nám do něčeho neznámého. Raději si jedeme ve svých zaběhnutých kolejích, protože jsme na to zvyklí, i když víme, nebo aspoň vnímáme ten tenoučký hlásek, který nám šeptá, že něco děláme stále špatně, a že by to šlo jinak, lépe. Takže my podsuneme naší mysli myšlenku, ať přestane myslet, že nemusí, a ať se nechá vést duchem. Řekneme jí, že ji máme moc rádi a omluvíme se, že jsme ji tak přetěžovali, a ať si chvíli odpočine a nechá sebou tančit. Že Láska skrze ducha bude myslet s ním. Mysl chvíli „kouká“, přemýšlí, ale zkusí to, když tu myšlenku udržíme a v začátku podpoříme. Ale to nemusíme dlouho. Protože mozek rychle zjistí, jak sladký je odpočinek, což do teď neznal. Vydává mnohem méně energie, protože nemusí myslet sám, je používán. Je s ním myšleno. A my máme více energie. No a protože mozek v noci pracoval, zatímco my jsme spali, nenuťme jej pracovat přesčas a nechme jej v klidu, v jakémsi režimu pohotovosti, připravenosti k práci, v případě, že by měl být použit. A to se naší mysli poslouchá úplně jinak. Užíváme si myšlenku na bytí v přítomném okamžiku. Prožíváme „JÁ JSEM“, tak plně, jak jsme to ještě nikdy nezažili.

Úzkostlivost

Všimněte si, že to, co vám brání jen být a zažívat lásku, je vaše myšlení. Společnost ovládaná egem do vás vpravila myšlenkové programy, že život je boj, je námaha a chceš-li se mít dobře, musíš si to tvrdě vydřít. Veškerá snaha a napětí nám neprospívají. Ve skutečnosti brání Božské energii a léčivé síle, aby nás přirozeně léčila. Stres, neustálé napětí, je příčinou mnoha onemocnění. Životní styl dnešního světa to stvořil. Napětí způsobuje nedostatek energie a vyčerpání. Necítíme se v tom stavu šťastní a život je plný velkých propadů. V tomto stavu se cítíme spíše být životem vláčeni. Cítíme se jako oběť okolností a žijeme ve strachu z budoucnosti a obtíženi vzpomínkami na minulost. Na emoční škále se pohybujeme nízko. Strach, napětí, úzkost, hněv jsou převažující emoční stavy, které jsou v tu chvíli naší realitou. Úroveň vědomí tohoto stavu je nízká, a to co přichází do našeho života, odpovídá tomu, co sami plodíme. Každý kdo rozsévá vítr, sklidí vichřici. Nikdy totiž nemůžeme sbírat hrozny, které by vyrostly na bodláku. Budeme-li většinu života mít strach, že přijdeme o práci, mít strach co si o nás pomyslí druzí, mít strach, že nás nikdo nebude chtít, nebo mít strach, že nás partner opustí. Realita, kterou si budeme zažívat, bude odpovídat tomu, v co sami věříme. Bude nám potvrzovat naše vlastní postuláty a myšlení o sobě samém a o nepřátelském světě a životu, se kterým se musí bojovat.

Na této úrovni vědomí nemáme sami ze sebe dobrý pocit. Cítíme se neúplní a nešťastní, stále nám něco schází a hledáme ve světě, čím bychom tu prázdnotu zaplnili. Zdánlivým řešením se zdá úspěch v kariéře, vztazích, vzdělání, hromadění majetku. I přes dosažení těchto vnějších cílů, se však pocit prázdnoty a neúplnosti na dlouho nevyřeší. Někdy může být horší než na začátku a je zřejmé, že nic z cílů ve vnějším světě nás nevyléčí. Nemáme pocit, že jsme sami sebou a realizujeme to, co je naším osobním posláním ve světě. Často, ani nevíme, co to je být skutečně sám sebou a nevíme, ani jaké je naše životní poslání. Stres a shon světa nás donutil, abychom se „takovými blbostmi“ nezabývali, ale raději se zaměřili na to o nic nepřijít, všechno stihnout včas a dosáhnout ideálu.

Nemusíš nic jiného, než jen být

Když rozpoznáme, že vláda ega je to co nás omezilo, můžeme to změnit. Rozhodnout se, že se staneme svobodnými tak, jak nás Bůh chtěl mít. Je to natolik jednoduché, že tomu mysl, cvičená ve složitosti, odmítá uvěřit. Můžete začít pozorovat, že stačí jen být a nic víc není požadováno. Nic nemusíme. Ve zdánlivém nicnedělání je skryté tajemství života. Složitý svět ovládaný egem ale odmítá uvěřit, že by to mohla být cesta spásy. Mysl ovládaná systémem hledá složitosti a díky všeobecnému šílenství, že je potřeba encyklopedických znalostí a mnoha vysokých škol k porozumění aspoň jednomu oboru lidských znalostí, se v tom utápí a dře se s lidským poznáním. Všimněte si Ježíšova poučení, které adresoval Martě.

Ježíš zde jednoduše poukazuje na to, že nemáme být svázáni povinnostmi, pocitem, že něco musíme, a že se někým musíme stát, stresem, že nesmíme život promeškat, a musíme mnoho vlastnit a vybudovat. To všechno jsou totiž okovy, které nás spoutávají a způsobily velmi složitý svět bez lásky, bez úcty k Bohu a bez skutečné vyšší moudrosti. Svět zaplněný lidskou moudrostí, který způsobil ekologický kolaps, výkyvy počasí a vyčerpání přírodních zdrojů. Pokud lidstvo neobjeví tu jedinou potřebnou věc, o které je zde řeč, ze slepé uličky se nikdy nedostane.

Jediná potřebná věc

Ze slepé uličky může člověk ven, jedině když plně a do morku kostí pochopí a přijme vedení dokonalého Tanečníka, odevzdá se mu a v každém momentu svého života si zvolí jeho vládu. Tím najde Boží království. Bůh je Láska a odevzdat se Lásce je jako najít perlu nejvzácnější hodnoty. Když to pochopíte, zaplaví vás vděčnost a hluboký soucit. Váš život se zcela promění. Život v bezpodmínečné lásce, je jako život v neustálém zamilování. To zamilování však není pomíjivá iluze, ale Skutečnost, které jste se otevřeli. Podstata všeho co existuje.

Váš život se promění, protože pochopíte, že nic jiného v tomto světě, nemá větší hodnotu, než život v Lásce. Láska uzdraví, vše co je třeba a tam kde je to třeba. Zbaví vás zátěže a nesmírné složitosti života řízeného egem. Skutečný prožitek bezpodmínečné lásky vám vymaže z hlavy všechny její definice, přestanete je potřebovat. Váš život se z hlavy přesune do srdce. Poznání vyplňuje prázdná, nefunkční místa láskou, přeměňuje nic na něco. Pocit prázdnoty nahradí živým, dýchajícím krásnem.

Nepochopí to nikdo, kdo se neodevzdal prožitku Lásky a žije ve své hlavě, svým rozumem. Nejvzácnější poklady jsou lidským smyslům skryté. Aby člověk, který je v hlavě, je nemohl zvážit, změřit a přepočítat na peníze…

Láska je tak skutečná a hmotná, je tak silná a je vším, že se musela pro lidi znehmotnit a zneviditelnit, aby nebyla zneužita do chvíle, než procitnou, dojdou k poznání, že je pro ně vším, že to, co se jim ztratilo z očí i z mysli, je jediná potřebná věc k životu. Aby k Lásce měli úctu a nebrali ji jako něco samozřejmého; jako sladký dort, kterého neubývá a je tu stále k dispozici. Aby jednou, až procitnou z tohoto podivného stavu vědomí do toho skutečného, si uměli vychutnat sílu, hloubku života a všechny rozměry Lásky.

Otevři okenice svého srdce

Narodili jsme se všichni do světa, kde vládne ego. Skutečná ryzí Láska ke všemu a všem, je nesmírnou vzácností. Zvykli jsme si na to, jako by to bylo normální, ale je to to samé, jako zvyknout si na život v domě se zavřenými a zamčenými okenicemi. Láska není běžně k dispozici, v tomto společném vědomí lidstva se jí nedaří, není přijímána, musí se schovávat. Klíč k lásce, ke dveřím, které otvírají cestu k ní, má každý v sobě. Láska nevstoupí, pokud máme zavřeno…Jedinou skutečně potřebnou věcí v našem životě, životně důležitou misí, je zjistit, že je tu tma, že to není normální. A potom odemčít okenice a vpustit světlo dovnitř.

Velké úskalí pro ty, kdo už zjistili, že je tma, spočívá v iluzi, že světlo někde musíme najít, že ho musíme nosit dovnitř. Že někde najdeme zapalovač, lampu apod. cokoliv čím bychom si mohli rozsvítit. Ale všechny pokusy, hledat zdroj světla a aplikovat ho na sebe časem selžou. Nic co je mimo naše nejhlubší nitro nefunguje trvale a nezná hloubku omračující Lásky. Všechno úsilí vyrobit světlo (lásku) vždy selže. Selže proto, že nikdo neví, jak vlastně vypadá to světlo pravé Boží záře. Nemůžete vyrobit něco, o čem ani nevíte, jak vypadá.

Vykládat současným lidem o Pravém Bohu, že je živý, je jako vykládat slepému od narození o krásách barev. Lidem nechybí něco, s čím se nikdy nesetkali. Krásný pocit při vykonání dobrého skutku považují za vrchol slasti. Netuší, že vstupem do skutečné Lásky a Pravdy vstoupí do jedné velké extáze, permanentního stavu zamilovanosti. Když pomáhají jiným a vrací se jim to, jsou spokojení. Stačí jim to. Funguje to a nutno poznamenat, že i tento způsob lásky je lepší než nic… Netuší, že efekt „co dáváš, to dostáváš“ působí i ve světě bez lásky, i v tomto systému věcí. To moc není o víře v Boha, víře v Lásku. To je spíš matematika. Zní to špatně, ale je to jistý druh vypočítavosti. To není způsob jak lásce učil Kristus. Říkal sice, že máme dělat druhým to, co chceme, aby dělali oni nám. Aby jim vysvětlil, že mají být na sebe hodní. Nemyslel to vypočítavě, ale striktně nezištně. Ono to sice funguje – sklízíš, co zaséváš, ale to je jen taková berlička, pro pochopení, pro názornost. Nezapomeňme, že Pán Ježíš mluvil v podobenstvích. Lidé si to vzali doslova, ale plný význam většinou neobjevili. V Lásce nejde jen o to, že jsme na všechny hodní, aby se nám to, jak bumerang, vracelo. To si můžeme naprogramovat robota, který nám bude neustále říkat, jak jsme úžasní a jak nás miluje. Boží Láska je v něčem jiném. Předhánění se v dokonalosti konání skutků dobra, sčítání hodin strávených dobrými skutky je napodobenina lásky. Je to umělá plastová náhražka. Pravá láska je přirozená a nezištná jako světlo lampy svítící bez rozdílu na všechny.

Zemřít světu

Když jednoznačně objevíme, že jedinou potřebnou věc, Lásku, nemůžeme odnikud přinést ani vyrobit, pochopíme, že autentická Láska vzniká tím, že se jí otevřeme a umožníme vstoupit. Vzniká, když objevíme klíč, odemčeme okenice a pustíme světlo dovnitř. Otevřít se, znamená odstranit zábrany, vystavit se záři a koupat se v ní. Naučit se vystavit se slunci, které vždy svítilo za našimi zavřenými okenicemi.

Hlubokou bezpodmínečnou lásku, jejíž zárodek máme ve své duši, nemůžeme zažít ani rozvinout, pokud nejprve v sobě nenecháme zemřít touhu po věcech, lidech a čemkoliv ve světě. To je skutečný význam slov apoštola Jana.

Zemřít tomuto světu, znamená zažít ten prožitek bezpodmínečné lásky, který si přejeme už nikdy neztratit a vyměnit ho za všechny poklady světa. Všechno ve světě pomíjí, ale Láska s vámi zůstane navždy. Díky ní zažijete věčný život a nikdy už skutečně nezemřete. Život začne chutnat sladce. Sladčeji, než jste si kdy předtím uměli vůbec představit.

Smíření

Kdybychom si naplno uvědomovali podstatu života v našem světě, pak bychom nikdy nemohli trpět. Utrpení vzniká jen a jen z nedostatku Božského nadhledu člověka, který je uvězněný v nízkém vědomí. Je uvězněný ve všeprostupujícím vědomí utrpení, zmaru, malosti, nedostatku a bolesti… Váš duch ale může posílit a získat nadhled. Díky němu zjistíte, že vše, co se jevilo jako utrpení, není utrpení, ale nástroj Lásky, která nás pobízí, abychom se už probudili do lásky. Vše se děje výlučně s ohledem na naše nejvyšší dobro. Utrpení je nástroj směrující nás k odevzdání a smíření. Směřuje nás to k tomu, abychom nehledali štěstí ve světě, ale v sobě. Trpíte proto, že vzdorujete proudu života. Netančíte, ale trucujete, bojujete, nebo pláčete. Přestaňte si myslet, že život můžete řídit. Nemůžete ho řídit. Neexistují náhody. Vše, co vás potkalo, vás potkat mělo. Nemusíte vůbec bojovat, musíte přestat vytvářet problém. Když ho nebudete vytvářet, nebude existovat. Každý, kdo vyroste a odevzdá se Lásce, zažije její podporu ochranu a vedení. Láska pracuje za ty, kdo se odevzdali do bytí. Otevřeli tím své okenice. Když to vše pochopíme, smíříme se s Bohem a pochopíme, že všechen vzdor byla jen naše malost a procitneme do Boží Lásky.

Všimněte si na následujících Kristových slovech, pronesených v jeho kázání, že plnit jeho zákon je o odevzdání a plném přijímání proudu života. Smíření se s tím, že vše je tak, jak má být s vědomím věčného života.

-milujte nepřátele, čiňte dobro těm, kdo vás nenávidí

-udeří-li tě někdo do tváře, nastav mu i druhou

-kdo ti odnímá svrchní oděv, dej mu i spodní a nepožaduj jej nazpět

-půjčujte bez úroku a nedoufejte, že něco dostanete nazpět

-buďte milosrdní jako je milosrdný váš Otec

-budete syny Nejvyššího, protože je laskavý k nevděčným a ničemným

-přestaňte soudit, abyste nebyli souzeni

-propouštějte a budete propouštěni

-přestaňte být úzkostliví, váš Otec ví, že to vše potřebujete

-mějte ve zvyku dávat a lidé vám donesou překypující náruč

-dávejte dary z milosrdenství

-střádejte si poklady v nebi

-hledejte nejprve království a jeho spravedlnost, a to všechno ostatní vám bude přidáno

-neustále proste, hledejte, klepejte a naleznete

-nikdy nebuďte úzkostliví o příští den

Jediná věc, která nás zachrání

Osvícení lidé, kteří se osvobodili, a našli vše převyšující cestu Lásky, jsou dnes vzácní jako šafrán. Svět nemůže za to, kam se dostal a člověk sám o sobě také ne. Na vině je špatný systém. Zkazil vědomí tohoto světa, zkazil ovzduší na nedýchatelné. Atmosféra je jako před výbuchem. Jako v oku hurikánu, to znamená zdánlivý klid před bouřkou, kdy se vítr chvíli ztišil, ale ve skutečnosti nabírá na síle na další úder. Tak nějak vypadá aktuální situace. Lidstvo odcizené Bohu se nevyhne konfrontaci se sklízením toho, co sami zaseli. To je spolehlivý zákon, jako zákon gravitace.  Budoucnost přeje připraveným. Nejde o zásoby vody, potravin ani o účty plné peněz. To jsou věci pomíjivé. Naše duše potřebuje naši péči a pozornost více než kdy jindy. Vlivem měnící se energie je citlivější. Proto se také stále dokola mluví o lásce a o „mít se rád.“ Máš jenom sebe, na koho se můžeš vskutku spolehnout. Ani vlády, ani sousedé, ani nikdo jiný ti v nouzi nemusí pomoci. Nelze na to spoléhat. A náš duch, naše duše je spojkou mezi námi a Bohem, Láskou, naší jedinou jistotou.

Prorok Izajáš popisuje naše objevení vnitřní cesty, jako naše nejvnitřnější místnosti. Vstoupit do nejvnitřnějších místností je nalézt svůj střed. Boží sílu a lásku v sobě a ukotvit se v nich. Mít tak v Bohu své útočiště. Bezpečí nalezení jediné potřebné věci, bude zásadní v nadcházejících těžkých událostech času konce popsaných v Bibli. Všechny jistoty pominou, kromě jediné potřebné věci. Ta doposud tolik přehlížená věc se zanedlouho stane tou nejzásadnější a jedinou jistou věcí. Semínko, zárodek, co si neseme z nebe, nám může sloužit jako KPZ, nebo žloutkový vak, pro případ nouze nejvyšší. Čím více se nám podaří semínko Lásky Boží naklíčit a nechat vyrůst, tím větší stín v dobách žáru bude vrhat. Tím pevnější, stabilnější, důvěryhodnější oporou v dobách tísně pro nás bude. Bůh posílil ducha všech lidí, tzv. žloutkovým vakem pro čas nouze. Aby všichni, kdo budou upřímně hledat Pravdu, Boha, bezpečí věděli, co mají dělat. Jsou totiž jedinci, kteří se o tom nikdy nedozví, protože je to z principu nezajímá. Těm, co mají šanci, to vytvořilo úplné, nebo částečné označení na čele a dodává to nevědomky jejich duchu odvahu a napojení se na Božího ducha. Je to jako návod, co dělat, když půjde do tuhého. Taková Boží automatika, která se spustí v době paniky a strachu o život. Bude důležité zachovat klid a naslouchat duchu, intuici, která bude radit každému, podle jeho konkrétní situace. Něco jako krabička s Božím duchem, která se při stresu otevře a navádí člověka, co dělat. Stačí se nechat vést a nebránit se. Duch svatý povede každého, kdo mu to dovolí. Ale ne násilím. Kdo nebude důvěřovat klidu a duchu, co mu bude dán, bude ztracen, odkázán sám na sebe. Někoho se bude snažit udržet v klidu na místě a jiného povede do bezpečí. Objevit a osvojit si jedinou potřebnou věc v našem životě, je smyslem našeho života. Není to jen obrovská úleva, trvalý stav zamilovanosti a vděčnost za prožitek každého okamžiku, ale je to také jediný způsob jak můžeme být zachráněni.