Existuje prý místo, odkud se ještě nikdo nevrátil. Kolikrát jste slyšeli někoho, že takto popsal místo, kam odcházíme po naší smrti? Ve skutečnosti se jedná o místo, které známe všichni, protože jsme ho navštívili při mnoha svých inkarnacích, které si však pouze nepamatujeme. A to je záměr Stvořitele, abychom každý život začínali nanovo, jako nepopsaný list a mohli tak zažít mnoho způsobů tříbení duše.

Existují však lidé, a není jich zrovna málo, kteří si vzpomněli na některou svoji dřívější inkarnaci. Vyhledali pak záznamy a místa, o kterých věděli, že existují, ačkoliv o nich v tomto životě neměli ani tušení. Stejně tak existují lidé, kterým bylo dáno, aby vám povyprávěli něco o tom, co se děje s duší po smrti. Pokud vás to zajímá, tak jste tu správně.

Na zemi jste byl člověkem. Po smrti procitnete jako duše, bez hmotného těla, v těle astrálním. Probudíte se do reality, která není hmotná, jako tady na Zemi, ale vnímáte ji velmi podobně. Probudíte se do reality, která má mnoho společného s životem na Zemi. Vnímáte v ní města, krajinu, budovy a dopravní prostředky. S jediným rozdílem, že nemáte na sobě hrubohmotné tělo, ale astrální tělo, nehmotná kopie těla, na jaké jste byli zvyklí v životě na Zemi. Pojďme si tu krátce nastínit něco o procesu putování duše, nazývaným v nebi jako ,kolečko života´.

Jak to chodí v nebeské bráně

Strážcem brány nebeského království je apoštol Petr. Pro anděly je ctí, pokud mohou sloužit na tomto místě. Andělé tu vykonávají spoustu užitečné práce za odměnu. Stojí v bráně a přejímají poštu od andělů z jiných portálů. Svatý Petr je duchem všude, kde je potřeba. Neznamená to, že byl u všeho ve svém nebeském, astrálním těle, ale jde o energetickou přítomnost, která umožňuje nebeským bytostem působit na více místech současně. Andělů, kteří se starají o proces přijímání duše po fyzické smrti, je velké množství. Někteří přejímají duše, kterým se podařilo vystoupat k nebeské bráně. Ti mají v nebeském království jisté místo, ale stejně je při příchodu potřeba zkontrolovat jejich zelený list, tedy svědomí. A ty zelené listy si duše nosí s sebou a nedokáží s nimi nijak manipulovat. Jedná se o energetický záznam duše, kde jsou zapsány informace z pozemského života. Dá se to představit jako náramek na ruce, o kterém nevíte, že je již součástí vašeho těla. Pokud anděl chce, objeví se k přečtení a pak zase zmizí a vaše ruka je zase jako dříve.  Anděl u brány si jej předběžně zkontroluje, jestli má zelenou barvu. Zelená je barva života. Když má list jiný nádech, znamená to, že vaše svědomí není v pořádku a jste posláni absolvovat tzv. kolečko života. Nejde o nic dramatického. Je to něco jako zopakování základních životních pravidel. Když se andělovi u brány něco nezdá, sv. Petr to prohlédne, nakoukne podrobněji, o co šlo. V každém případě každý ví, že když je sv. Petr v bráně, něco se děje, bude vítat někoho významnějšího. On je duchem vždy u brány, ale u někoho prostě víc.

A když máš zelený list v pořádku, jdeš do nebeské koupelny. Je to něco jako moderní nemocnice, kde jsou očištěna zranění nebeského astrálního těla, která kopírují šrámy na duši i těle z pozemského života. Čistota musí být všude. Tam jsi dejme tomu 3 dny, na zotavenou.

Jsou ovšem případy, kdy se u brány ocitne duše, kterou její anděl strážný dovede před nebeskou bránu a ona se brání, že má na Zemi nějaké resty. Většinou již nejde vrátit duši zpět do těla, a tak se taková duše motá i po své smrti na Zemi kolem klíčových osob a snaží se jim vnuknout svou myšlenku. Zkrátka prosí o pomoc. Andělé ji nějaký čas nechají být. Taková duše lidi nestraší. Potřebuje se přesvědčit, že to jde i bez ní. Většinou, když vidí vlastní pohřeb, pochopí. Anděl ji vnímá, a pokud patří do nebe, putuje zpět před onu bránu.

Jindy se stane u brány mela, když je někdo brán z milosti kvůli pokrevnímu svatému. Nebo-li snaha o protěžování příbuzných tu neprojde, pokud nemá dotyčný v pořádku zelený list. Taková duše jde rovnou na kolečko života. Ale na rozdíl od těch, co se do nebe těší a doufají, že jim bude odpuštěno, se tito usilovně brání. V nebi nikdo není nucen. Svatý Petr mu nabídl možnost ponaučení v nebi. K tomu slouží kolečko života. Aby procitl ze své nevědomosti, uvědomil si své chyby a chtěl je napravit. Ale když nechce, je anděly strážci vypoklonkován. Ne na Zem, jak si mnozí mylně myslí, ale do tzv. očistce, tedy kolečka života č. 2 - přísnější varianty. Tam se s ním už nikdo nemazlí. Takových úrovní je několik. Jsou odstupňovány dle přísnosti nápravných metod. Každému se dostane přesně to, co potřebuje k napravení a dalšímu růstu. Cílem je vždy snaha o záchranu duše. Na Zem se chodí v případě, že duše nedosáhla dostatečné zralosti. Ale v takovém případě se duše nedostane až k nebeské bráně.

Existuje také místo, kterému se říká Hádes. Jedná se o duchovní hrob lidstva, kde duše spí a čekají na vzkříšení. Pokud ztratíš slanost a nebudeš už k ničemu, než aby se po tobě šlapalo, skončíš tam. Jsou v něm duše, kterým nepomohla žádná z výchovných metod a vzdorují všemu. Kdo má trochu rozum, snaží se jakkoli dostat co nejblíže Božské energii a nenechá se z trucu uspat.

Kolečko života je pro jednoho utrpením, pro jiného už rájem

Nejprve člověk procitne na takové skoro běžné ulici, kde se potulují lidé různého ražení. Lidé buď bloumají po ulicích, nebo se sdružují v menších skupinkách v domech, které jsou občanům přístupné, jako když vstoupíte do haly, do předsálí budovy. Zdánlivě šedé, zaprášené ulice, jako čerstvě po dešti. I lidé působí zvláštním dojmem, jakoby se celý svět zahalil do šera, byl jakoby přikrytý rouškou tajemna, neznáma a člověk se ptá sám sebe: „Proč? Kde to jsem? Co tu dělám?“ Takové vržení duše do neznámého prostředí donutí člověka přemýšlet.

Najdete tu i bary s občerstvením, i toalety a vše, co lze spatřit na běžné městské ulici. Vše obsluhováno anděly. Máte pocit, že jste ztracení v cizím městě, že se blíží noc a co dál? Kam? Kudy? Jak? Kdo poradí? Třeba když máte potřebu zajít si na toaletu, jste tam duchem zavedeni. Táhne vás to na místo, kde se nachází toalety. Jestli si však myslíte, že jste našli klidný kout, kde si můžete v klidu ulevit a kde budete chvíli sami, bez hluku všudypřítomných, též někdy zmatených lidí, jste na omylu. Něco jako hluk a pohyb osob v nádražní hale. Toalet je tam několik a jsou různé, protože každý byl zvyklý v životě na jinou, ale jinak žádné soukromí, všude spousta ruchu. Když nevíte, co dělat, přijde anděl a zavede vás, k vám známé toaletě. Chvíli koukáte, jestli se vám to jenom nezdá a pak si uvědomíte, že máte jen dvě možnosti. Buď se vám skutečně chce na toaletu anebo ne. Nacházíte se pocitově v prvním patře, protože zjistíte, že pod vámi je místnost plná andělů, kteří po vaší potřebě analyzují a zneškodňují to, co k nim shora putuje.  

Je tam hodně lidí, kteří jakoby si zvykli na život na ulici, což z pohledu někoho, kdo se dotkl Lásky, se zdá nepochopitelné. V podstatě máte pocit bezdomovce, o kterého je v základních potřebách postaráno. Špatně je, když si zvyknete. Důležitá je vaše otázka: „Proč?“ Až začnete upřímně hloubat sami nad sebou, přestanete řešit ostatní na ulici; kteří jakoby byli a zároveň máte pocit, že se vám snad jenom zdají; až se ponoříte do svého nitra, až přestanete obviňovat druhé a začnete si uvědomovat, že ani vy nejste bez viny. Zkrátka až se nad sebou začnete upřímně zamýšlet, máte vyhráno. Objeví se anděl, který vás vyvede, vezme jinam. Do nebeské koupelny.

Nebeská nemocnice

Do nebe jste přijati často se zraněními na duši, jak jsme se již výše zmínili. Nejprve jste pouze v roli pacienta. Ale až je vám lépe, zapojujete se do běžných činností, jako je stlaní, roznáška jídla a jiné pomocné činnosti. I tam se dá zabloudit, ztratit se na chodbě, třeba při cestě z toalety. Ale nemůže se vám tu nic stát, je tu dokonalý pořádek. Anděl o vás ví, vnímá, že nevíte kudy se dát. Duchem vás vidí, kde jste. Jakoby zprůhlední stěny, aby věděl, kudy vás nejrychleji a nejbezpečněji dovézt zpět. Prostě jiný kraj, jiné možnosti...

V nemocnici jste okoupáni, nakrmeni, oblečeni, jsou vyřešeny vaše potřeby, a jste uloženi ke spánku. Je vám dáno uvědomění, že jste na místě, které je bedlivě střeženo, a ze kterého v současné chvíli pro vás není úniku, ale je o vás dobře postaráno, nic vám nechybí. Jen je třeba poslouchat. Andělé jsou příjemní, hodní. Vyzařuje z nich Láska, po které toužíte. Je to jako dům, běžný dům na ulici. Oknem vidíte ven, na běžnou ulici. Je vám řečeno, jak se kdo oslovuje, jak se máte chovat, že se při vyučování dává pozor a soustředíte se na toho, kdo se vás snaží něčemu naučit; že bude čas i na jídlo i na „hraní“ – volnou zábavu pod dozorem.

Škola

V každé bytosti existují tři druhy ducha. Duch zralý, dětský a jakoby zvířecí, nevědomý. Abyste se necítili trapně, že máte chodit do školy, je ve vás probuzen dětský duch. Takže jistá úleva. Dítě se snadno splete a ledasco mu projde. U Zralého jedince v nejlepších letech byste se mohli možná cítit trapně. Ale když je vám třeba 10- 12 let, tak se to bere jinak.

Jakmile anděl vidí, že jste mu rozuměli a ztotožnili se s danými pravidly, zavede vás do školy. Nestačí mu odkývat a myslet si své. Čte naše myšlenky a ví vše dříve, než to domyslíme. Je to, jako byste cestovali po ulici za běžného provozu, a přítel vás dovede do školy.  Na chodbě, jakoby u šaten, je malý nenápadný stoleček, za kterým sedí anděl, který vás srdečně přivítá a popřeje vám, ať se vám ve škole líbí a daří. A vy vnímáte, že vás zná, a že jeho slova jsou upřímná. Probíhá to v duchu lásky. Pak jste zavedeni do ředitelny, kde jste též představeni a srdečně přivítáni. Ukážete panu řediteli levou ruku, na které se zviditelní náramek, o kterém jste neměli ani tušení, že ho máte. Začne na něm běhat text, čísla, písmena, data o vás, ale nic, co by vás ztrapnilo. Něco jako vaše běžné údaje v dokladech. Pak jste zavedeni do třídy, kde jste předáni vyučujícímu. Jsou mu sdělena specifika o vás, na co je třeba se zaměřit. Vaše duše si sebou přináší ještě nějaké bolesti a návyky z pozemského života. Je s vámi zacházeno jako u citlivého lékaře, který na to bere ohled a pomůže vám účinnými prostředky.

Ve třídě lavice, tabule, školní pomůcky, na které je člověk zvyklý ze školních let. Lavice jsou v řadách, jakoby sražené a třída velikosti přednáškového sálu. Vyučují se předměty, jako na zemi, ale s tím rozdílem, že se tu učíte velmi jednoduše a účinně. S pochopením podstaty věcí a ta je jednoduchá. Ne jako v pozemské škole, která je plná zbytečné a složité látky a navíc také velmi omylná. Tady stačí pár pravidel pro všechno. Zažijete tu běžný vyučovací den jako na Zemi s přestávkou na oběd a pobytem v družině, kde se čeká, až si vás anděl vyzvedne. Mnozí tam dělají svoje domácí úkoly, ale někdo si to prostě raději nechá na doma. Není jen pro ty, co neposlouchají, co zapomněli nějaká pravidla. To je pro všechny, kteří potřebují nějakým způsobem vrátit do života. Proto kolečko života. Když zemřete v důsledku nějakých traumat nebo vážného onemocnění, můžete mít třeba problém se vůbec najíst. Vaše mysl si musí přivyknout, že zdravotní omezení, kterými jste trpěli,  jsou již minulostí a potřebujete propustit vaše bloky a změnu myšlení.

Když už trefíte do školy sami, máte naučenou trasu, chodíte sami tam i zpět. To si ale uvědomíte, že už nejste ve škole s družinou, že jste na jakémsi vyšším stupni, a že i vy jste „povyrostli“ do skoro dospělých. Ale když se někdy zapomenete a cítíte se ztraceni, v momentě je u vás anděl a doprovodí vás. Takže se nic neděje.

Očistec

Pokud se andělovi, který se o vás stará, nedaří vás přimět k poslušnosti v podobě pár jednoduchých pokynů, jste předáni jinam. To je snad jen v případě, kdy člověk odmítá poslouchat až do té míry, že se snaží o nezávislost. Chce být pánem svého času a dělat si co chce, kdy prostě uznává, připouští existenci a vládu Boha, ale ve finále odmítá poslouchat. (Jednou duše takovou svobodu skutečně získá.) Takže náš případ je teoreticky napravitelný. Mohla stačit domluva, ale prakticky je potřeba zvolit jinou metodu nápravy. To je ale jen pro opravdu vzpurné, kteří mají „svou hlavu“. Nakonec jste naposled varováni po dobrém, a když to nepomůže, anděl sepíše list, který vám dá před bránou do ruky, kde si kleknete úplně nazí. Objeví se brána a v ní jiný anděl. Vy mu dáte lístek, on vás převezme, brána zmizí a vy jste v zařízení zvaném očistec.

Jednotlivé metody nebudeme popisovat, protože na každého platí něco jiného. Platí zásada, že anděl vidí do vaší hlavy, má vás dokonale přečtené a ví, co na vás platí. A to, co se vám děje, je adekvátní tomu, co máte skutečně v mysli. Donutí vás k poslušnosti jakýmkoli způsobem. Nejste trestáni, jen na sobě pociťujete následky svého vlastního postoje. Čím více jste sami bez lásky, tím více to na vás dopadá nazpět. Čas tu neexistuje. Až sami dojdete k bytostnému, hlubokému poznání a upravíte své myšlení do té míry, že jste pochopili celým svým já, že toužíte po Lásce, že máte ve skutečnosti pouze tuto jedinou potřebu, putujete zpět k bráně, kde jste předáni zpět. Ale už ne nazí. Nejprve do nemocničky k ošetření, potom do školy, potom těsně před bránu, na takovou příjemnou samotku, a odtud putujete zpět na zem a dále za dobrodružstvím další nové inkarnace. Jistě proto, abyste v pozapomnění dokázali svou víru a Lásku, projevit v praxi…