Jeden průzkum uvedl, že běžný člověk denně shlédne něco mezi 250 až 3000 reklamních sdělení. Souvisí to s tím, jak jsme činní, jak často nebo dlouho se díváme na televizi, zda čteme noviny, jak pilně navštěvujeme internetové stránky, nebo se pohybujeme po ulicích měst, v dopravních prostředcích, nebo například po dálnicích. Dá se říct, že reklamní agentury pracují s podvědomím člověka a využívají nás ke svým záměrům. Běžný člověk pak může mít dojem, že nesouhlasí se současným životním stylem a není ovlivněný levnými marketingovými slogany, ale po pravdě řečeno, jde to mimo naši vůli. Podvědomé programy se postarají o to, že reklamní slogany a obrázky jsou v naší mysli, mimo naše vědomí, a ovlivňují nás, i když jsme přesvědčeni, že jsme pány svého života. Běžný člověk používá vědomou mysl jen asi v 5% případů při rozhodování a ve zbytku je řízen podvědomými programy, které nás řídí, když nejsme po zbytek času přítomní ve svém vědomí.

A to je závažný důvod, proč kupujeme tolik plastu, umělých přísad, instantních potravin a nepřirozených náhražek o kterých víme, že nám škodí. Je tím zaplavený svět, všichni to kupují. Dokonce i v obyčejné soli jsou emulgátory, proti hrudkovatění soli. Ve vodě, kterou pijeme je chlor a zbytky antidepresiv, antibiotik sloučenin, které z vody není možno dokonale vyčistit v běžných čističkách odpadních vod. Jsme obklopeni plastem, výpary z lepidel a dobrovolně polykáme chemii v takzvaných lécích, které nám přinášejí další vedlejší účinky umělé léčby.

Pokud si říkáte, že jste v tom nevinně, patrně máte pravdu. Máme se co ohánět, abychom se vyrovnali s požadavky na nás kladenými v zaměstnání, ve společnosti a v rodině. Stává se, že se přistihneme, že náš život je v pracovním týdnu vlastně živoření a čekáme tedy na víkend jako na smilování. Ukrádáme si letmé chvilky štěstí, které jsou však spíše jako pára nad hrncem a pak nastupuje nekonečné plnění úkolů, kdy děláme to, co nás nebaví a co nás dokonce stresuje, jen kvůli pocitu, že nám nic jiného nezbývá. Musíte přece živit rodinu, platit hypotéku a udržovat si životní standard. Jak dobře znáte tyto myšlenky a pocity? Jste v jejich vleku? Říká se tomu krysí závod. Už jste ale viděli někoho, kdo ten závod vyhrál? Připadáme si někdy jako roboti. Bez duše a bez energie. Odvykli jsme si jakou hodnotu má svoboda, autenticita, kreativita a inspirace. Vyměnili jsme je za výsledky a hodnocení. Zaprodali jsme svou vlastní autentičnost a vypadáme teď jako laciné kopie a navíc závislí na pochvale. To je zaprodání své duše. Pojďme se na chvíli zamyslet nad příčinami a východisky situace, ze které nemůže mít radost nikdo, toužící po harmonii, klidu a lásce. 

Trpící planeta Země

V moři plave ostrov z plastů, který je rozlohou větší než území Francie…Mexický záliv na ploše asi 20 kilometrů čtverečních, jako Morava, je mrtvou oblastí bez života. Ropa a pesticidy se postaraly o své. Bezohledné mýcení pralesů a skleníkové plyny přispívají k nerovnováze a řádění živlů. Ne že by lidstvo nemělo schopnosti k vyřešení znečištění, hladu, vymýcení pralesů a vyhubení přírodních druhů. Schopnosti má, ale využívá je především k chamtivým zájmům nadnárodních korporací, bohatších než některé státy, k rivalitě ve zbrojení a k technickému rozvoji. To co tomu chybí, je nepochopení a odmítání existence vyššího Zdroje života. Vše, co není v souladu s přírodou, láskou a harmonií, je nepochopením samotné podstaty života. Bez základního smyslu to celé smysl skutečně postrádá. Jak dochází přírodní zdroje, začíná to být vidět na reakcích planety. Je živým organismem a my jsme její součástí. Svým zacházením si podřezáváme větev pod vlastníma nohama.

Každý tvor má ducha a každý duch má svůj mikrosvět, svůj životní prostor. Ve svém mikrosvětě jsme každý svým pánem, tedy jsme takovou hlavou, hlavním myslitelem. A naší hlavou by měl být Bůh, prostřednictvím Pána Ježíše, Krista. Našimi životy vstupujeme do mikrosvětů těch druhých, naše světy se prolínají a vzájemně na sebe působí. Nad námi bdí Bůh, Láska, Jehož mikrosvětem je nekonečný prostor, který svým vědomím objímá. A my žijeme v Jeho světě, pod Jeho ochranou.
To znamená, že žijeme v mikrosvětě i ducha planety Země a naše zásahy na něj působí, a on buď prožívá radost, nebo trpí. Představme si Zemi jako živý organismus, třeba kočku. Pokud jí věnujete pozornost, staráte se o její blaho, hladíte jí kožíšek, vrní spokojeností. Pokud jí stříháte drápky, nebo vytahujete klíště, už se jí to líbí méně, ale úleva potom je pro ni útěchou. Pokud s ní ovšem budete zacházet, jak se nemá, chvíli to snad bude snášet, ale pak vám to začne vracet. Každý se brání špatnému zacházení po svém. I naše planeta je Boží dítě a Bůh nedopustí, aby ji lidé zničili.

Systém nás ovládá

Ačkoliv zdravý rozum velí, že dnes trpí lidé i planeta, tak, pro obyčejného člověka je nesouhlas, víceméně zbytečný boj. Tempo světa udává západní životní styl a ten je řízen institucemi. Politikou, obchodním systémem, náboženstvím, vědou, zdravotním systémem, školstvím, médii a podobně. Systém nevede člověka k samostatnosti, naslouchání srdci a rozvíjení své božskosti a úctě k Bohu, planetě a synergii člověka s přírodou. To by již bylo osvícené vládnutí, respektující Boží plán. Namísto lásky vládne ego. Příkazy, výkonnost, poslouchání systému a jeho pravidel. Kdo je poslouchá, tomu neublíží. Produkuje umělé štěstí, odpadky, konzumní systém, zbrojení, drancování a potírání duchovního rozměru bytí. Lidstvo je zmítáno a zneužíváno. Nároky na život se velmi zvýšily a nezbývá nám čas, abychom jen byli sami se sebou a uvědomili si své spojení s přírodou a Bohem v přítomném okamžiku. Nicméně pokud jde o převládající atmosféru na Zemi, ta ještě zhoustne. Dochází k postupné výměně energií a vědomí planety. To zapříčiní, že se rozdíly mezi cestou strachu a cestou lásky ještě zvýrazní. Zlí budou zlejší a duchovní lidé budou duchovnější. Zaměřme se teď alespoň na některé konkrétní způsoby, jak se vyhrotí nesvoboda ze strany vládců.

Král severu a jihu

Kniha Daniel spolehlivě předpověděla postup světových velmocí v historii a její proroctví se týká i soupeření současných velmocí o ovládnutí světa. V Danielovi nacházíme předpovědi o vládnoucích velmocech světa, od dob Babylonské říše, přes Médo-Persii, Řecko, Řím, až k dnešnímu nesourodému systému vlád složenému z demokratických vlád, monarchistických říší, až po diktatury. Na světové scéně, na nejvyšší špici, spolu soupeří mocnosti o ovládání světa. Jde o území, zásoby ropy, ovládání obchodu a celkový vliv na ekonomiku. Dominantní utlačující mocnost je v proroctví Daniela nazývána jako ,král severu´. Ten soupeří se svým rivalem, méně dominantním, který je nazýván jako ,král jihu´. Jedenáctá kapitola Danielovy knihy se týká dnešních mocností a v tomto článku vám chceme poskytnout alespoň základní informace o jejich identitě a budoucím dění.  

Tento verš popisuje aktuálního krále severu, kterým je Rusko. Rozpad SSSR je jakési částečné oslabení jeho vlivu, ale stále se jedná o klíčového ovládajícího hráče na světové scéně.

Král jihu je Čína, která se strká s Ruskem v ekonomické oblasti. Jde jim oběma o ovládnutí trhu světa. Čína se stala manufakturou světa a předvádí nebývalý ekonomický rozvoj. Agresivnímu králi severu to není zrovna po chuti a má nad králem jihu převahu z moci síly.

Číňané zaplavili svými výrobky (lahůdkami) celý svět. Mají být poraženi a pokořeni. Už v době koronaviru utržili smrtelnou ránu, ze které se zotaví, jak se o tom můžete dočíst v níže citovaném textu ze Zjevení 13:3. Proslýchá se, že koronavir je něčí nástroj, kterým chtěli omezit Čínu a to se také podařilo. Po koronaviru nebude nic jako předtím a možná přijde druhá vlna a USA pochopí a zakážou Rusku ekonomiku, nějak ho omezí a odstřihnou, například ze společenství nejvyspělejších zemí světa. Daniel popisuje vliv USA jako lodě Kitejců, přijíždějící omezit krále severu. USA, pod vedením Trumpa se tu profiluje jako další hráč, který se plete do tohoto sporu a chce to řešit silou.

Rusko, král severu se ovšem nesmíří s odstrkováním a ponižováním ze strany nejvyspělejších zemí světa. Bude se spolčovat s církevními vůdci, kteří se zpronevěřují svému učení, a bude pronásledovat náboženství. Pravoslavná církev má v Rusku vliv asi na 50% obyvatelstva. Tento silný vliv způsobuje spolčování Putina a převažující církve. Nakonec však král severu vrazí nůž do zad i těm, kdo mu radí. Prohlásí se za samozvaného vládce. A není divu. Rusko má tak velkou rozlohu, že jeho přírodní zdroje surovin, ropy i pitné vody ho činí hospodářsky i energeticky nezávislým na zbytku světa. Daniel vysvětluje, že tento drsný, král, který povstane, pokoří tři další krále.

Neohroženost a domýšlivost, se kterou král severu povstane, pokoří jeho rivaly, mocné světové hráče. USA, Čínu a Velkou Británii. Velice se povýší nad ty, kdo jsou pravými Kristovými následovníky a bude je pronásledovat a zakazovat. Bude si vynucovat uznání své moci, uctívání své neohroženosti, a vydírat tak zbytek světa.

 Celý politický systém světa se bude chovat v budoucnu násilně a agresivně a nebude se mazlit s těmi, kteří si uvědomují, že po nich vyžaduje modlářství a zapření svého Pána a zapření oddanosti k Nejvyššímu Bohu. Světová scéna se tak postupně vyprofiluje a každý bude muset prokázat, kým skutečně je. Je před námi období 3,5 času. To je tři a půl roku, začínajících letos v říjnu. Tři a půl roku útlaku a donucování světa, aby se klaněl vládám a přijal jejich donucovací prostředky a zapřel svého Pána.

Na vrcholu útisku stojí drak

V knize Zjevení nacházíme zobrazení politického systému v čase konce, jako divoké zvíře se sedmi hlavami a deseti rohy. Má zvířecí rysy, podobně, jako mají i vlády zvířecí symboly ve znaku. Ačkoliv jedna z nich má smrtelnou ránu. Čína, která byla dočasně umrtvena koronavirem. Zvíře se zotavilo a předvádí svou moc, aby ho celá země s obdivem následovala.

To klíčové co je třeba pochopit, je že všechny, nejen politické, složky tohoto systému věcí, se jeví jako naši spasitelé, že nás chrání, živí a vedou k pokroku, ale ve skutečnosti si dělají z lidstva kolonii na výrobu energie. Podobně jako využívají mravenci mšice. Je to druhá stránka mince. Jsou jako sedmihlavá saň. Vytvořili umělý systém, který lidi zneužívá. Stačí, když podlehnete vnějšímu zdání, že to jinak nejde, a musíte se držet hesla: „Koho chleba jíš, toho píseň zpívej.“ Tento akt uctívání vede k tomu, že jste přístupní, abyste odevzdali svou sílu parazitovi, který má schopnost přilepit se na vás a vysávat vaši energii. Za systémem, který lidi vysává je Drak, ten prahad, který se nazývá ďábel a satan. (Zjevení 12:9). Podobně, jako mohl vstoupit do hada v zahradě Eden a stát se našeptávačem, vstupuje i do politických vládců a ovládá je. Má schopnost využít jako loutky ty, kdo mu to umožní. U Daniela 8:23-25 si můžete přečíst, že král severu to nedělá ze své síly, ale ta síla je mu Drakem propůjčena. Ve skutečnosti se jedná o mimozemskou civilizaci Drakoniánců a další jim podobné. Pokud rádi sledujete pohádky s čerty, kteří mají rohy a chtějí, abyste zaprodali svou duši ďáblu, tak upřímně řečeno jejich identita není tak vymyšlená a pohádková, jak by se na první pohled zdálo. Jejich neviditelný vliv, již brzy skončí. Na nové zemi již nebude dovoleno další zneužívání lidstva. Období, ve kterém jsme byli podrobeni marnosti, skončí Božím dnem. Ďábel ví, že má již jen krátké období a proto v následujícím období vyhrotí situaci do armagedonské bitvy. Boží plán vzestupu lidstva je nezastavitelný a poznají to na sobě všichni, kdo podlehli iluzi, že jsou nepřemožitelnými pány situace a pány světa. Budou odstraněni, jako parazitující hmyz.

O dnešních farizeích a dnešních otrocích

I náboženství jsou ovlivněná duchem tohoto systému. Místo, aby přinášela osvobození a útěchu, tak jsou zpravidla zdrojem konfliktů, ponižování a pokrytectví. Nic nového pod sluncem. Jako za dob Ježíšových, kdy to sám Pán komentoval takto:

Takový farizej si o sobě myslí, že je zralé ryzí zrno. Zákony má v malíčku, zná je zpaměti, ví přesně, který veršík kde v Bibli najde a nosí ji stále pod paží. Nechává se uctivě zdravit a honosí se ctnostným hávem. Ale viděl někdy Pána? Zná svého Pastýře? Vždyť o Něm všechno ví! Co potřebuje znát, to si přečte. Ten se s Pánem sotva kdy setkal. A jestli ano, nejspíš Ho minul bez povšimnutí anebo Jím dokonce pohrdl. Fuj. Farizeji, že se nestydíš! Na venek krásné šaty nosíš a tvůj duch aby chodil almužnou, když chce trochu lásky poznat…Až Pán přijde, bude farizej hrdě stát v první řadě. Pán nahlédne do svědomí a zjistí, že farizej dozrál. A řekne: „Ano, farizeji, dozrál jsi. Dozrál jsi pro „kolečko života“, kde si zopakuješ základní pravidla, abys nemusel být hozen na oheň, jako neužitečná plevel. Protože jsem měl žízeň a nedal jsi mi napít, měl jsem hlad a nedal jsi mi najíst, byla mi zima a neoblékl jsi mě, byl jsem ve vězení a nepřišel jsi mě navštívit. Lidem v krásném hávu ses klaněl a prostými jsi pohrdal…“

Prostý občan, říkejme mu směle otrok, ten jinak zraje. V chrámu Páně sedává skromně v poslední řadě; sednout si dopředu mezi smetánku by ho ani nenapadlo, to si netroufá. Živí se tím, co pánovi, na kterého dře, upadne. Boží zákony zná, ale Bibli sotva nosí. Tu mu pán nepůjčí. Ale i tak má k Bohu blízko. S Láskou vstává i uléhá, při práci si prozpěvuje, na bídu si nestěžuje, neboť nepotřebuje farizejův honosný hábit. V prostých šatech je mu líp. Ten Boha zná, protože Bůh jej živí i šatí, zahrnuje Láskou, takže nestrádá…Při Pánově příchodu (Ježíše, Krista) bude otrok stát někde vzadu, jakoby ani nebyl. Pán mine farizeje a pozve do ovčince právě našeho otroka. A Proč? Protože náš otrok sice nemá honosný hábit, jistě má i špínu hluboko zažranou do kůže, mozolnaté ruce, byl poctivě zašlapáván do bláta, ale jeho duch je ryzí zrno. Ten uzrál ke sklizni, ten půjde do „sýpky“. Pán mu dá čistý šat a ustanoví ho nad mnohými…

Proto zvažme, pro co zrajeme. Jestli pro kompost, oheň, jako plevel, anebo do Pánových sýpek, kam ukládá ryzí zrno, zlaté klasy…

Bůh vytvořil cestu nitrem skal

Farizeové, sklidíte, co jste zaseli. Prostý lid pochopí snadno Cestu Lásky, ale vás ukoušou kobylky; vaše vlastní svědomí vás bude trýznit dnem i nocí. Váš klid brzy skončí. Zakázali jste lidu cestu k Bohu a donutili jste ho jít tou vaší. Ale Bůh udělá lidu cestu nitrem skal, vytvoří široké koryto tam, kde dle vás cesta není možná. Pramen života vytryskne v místech, kterými jste pohrdali. Z vašeho středu vyjdou děti Lásky a budou hlásat čistou Pravdu…
Z vašeho bláta vytryskly prameny nejčistší, nabírají na síle, stávají se širokou řekou, neboť tyto dva pramínky jsou živeny pramenem živé Boží vody; sám Bůh je krmí a dává jim růst. Tato řeka se nyní vyleje na celé okolí. Pramen čisté Lásky, široká řeka, vzniklá soutokem dvou pramínků Božích dětí, napojí všechny, co touží po Lásce. Bůh nenechá již déle trpět svůj lid, své ovečky. (Viz. Zjevení 11:3,4)

Kdo máš uši k slyšení, slyš! Kobylky (Zjevení 9. kapitola) mají lidskou tvář a jsou nositeli útěchy pro hledající Lásku a Pravdu, ale budou bodat jako štír všechny, kteří Pravdu nazývali lží a lež oblékli do honosného hávu. Přestaňte strašit prostý lid Božím hněvem! Prostému lidu je určeno poselství Lásky a Pravdy, naděje, po které touží pod tíhou vaší nadvlády. Farizeové ať se bojí, ale prostý lid ať se raduje, neboť Boží Království se přiblížilo.

Rozhodněte se pro svobodu

Tlak celého světového systému způsobuje, že jsme v úzkosti, odevzdáváme mu svou vlastní sílu, a neumíme vzít život do svých rukou. Nevíme jak se rozhodnout a kam jít. Jsme odstřiženi od naší přirozené životní navigace a máme mít dojem, že potřebujeme, aby nás někdo řídil. Tento systém věcí, nás úmyslně drží mimo naši vlastní autentickou nápovědu ducha a to je ďábelská zbraň. Tváří se, že nic takového neexistuje a že moderní člověk se řídí rozumem a ne srdcem. S popíráním duchovních cest i Boha, jde ruku v ruce i popírání srdce, jako nejdokonalejšího nástroje vedení. Ve víře, že musí kralovat rozum, se snadno lidu vnucují zákony. Jejich podstatou je ovládání lidstva svázaného strachem z trestu. 

 Rozhodování je běžnou každodenní záležitostí našeho života. Rozhodně to chce klid, odevzdanost a vzdát se úsilí. I když je záležitost neodkladná. Čím důležitější rozhodnutí nás čeká, tím více zklidnění si vyžaduje. Ale je třeba daný vzorec, zklidnění, používat při všech rozhodnutích, bez ohledu na to, o co jde. Měříme vždy stejným metrem. Kdyby člověk byl duchem více přítomný, nadělal by v životě méně chyb. Většina špatných rozhodnutí pramení z toho, že nejsme duchem tady a teď. Máme pocit, že jsme zavaleni úkoly a snažíme se mít co nejrychleji čistý stůl. Ale ve spěchu nic nevyřešíme. Naopak. Zbrklým rozhodnutím můžeme nadělat víc škody než užitku. V klidu vyřešíme vše mnohem rychleji a snáze. I když se na naše rozhodnutí čeká, musíme se zamyslet a ne rovnou „vystřelit“. Vždy je nutné být přítomný, protože okolnosti jsou vždy jiné. A jen ten, kdo je duchem přítomný, (je pánem situace) dokáže posoudit všechny aspekty dané situace. Svoboda Božích dětí je svázána s naším vědomím. Uvědoměním sama sebe v plnosti ducha. To jediné nám stačí, abychom nebyli ničími otroky, ale byli napojeni na Boha, zdroj života. Ve stavu plnosti ducha nad námi nemá ďábel moc a zažíváme si Boží ochranu.

Pravda je v přítomnosti. A tam musíme být při rozhodování i my. Náš duch je připravený nám pomáhat, ale musíme mu dát šanci. A když děláme důležité kroky bez rozmýšlení, nedáváme duchu prostor k projevu, upozornění na důležité skutečnosti. Když jsme řízení duchem, odevzdali jsme se Bohu a on nás vzal do své náruče. Takže rada je opět jednoduchá. Být tady a teď. V přítomnosti, ztišit se a naslouchat tenkému hlásku ducha, který radí, kudy dál…