Vector equilibrium

Dokonalá rovnováha, ke které se přibližujeme na duchovní cestě má své grafické vyjádření, neboť neviditelné vnitřní procesy mají také svůj symbol odrážející se ve světě zrcadel.
Pojem vector equilibrium (vektorová rovnováha) v kontextu práce vizionáře Buckminstera Fullera označuje stav absolutní geometrické a energetické rovnováhy, kde jsou všechny síly (vektory) stejně dlouhé a v dokonalé rovnováze. Z geometrického hlediska se jedná o kuboktaedr (těleso s 8 trojúhelníkovými a 6 čtvercovými stěnami). Těleso má dvacetčtyři hran, které jsou stejně dlouhé, jako dvanáct spojnic vrcholů se středem. To představuje dvanáct vnitřních vektorů a dvacetčtyři vnějších, které jsou v dokonalé rovnováze. Proč je nazýván „nulovým bodem energetické matematiky?“ Protože neexistuje žádný jiný geometrický tvar, který by měl shodnou délku všech vnitřních vektorů s délkou všech vektorů vnějších.
Tato geometrie vysvětluje přírodní původ čísla dvanáct v členění dnů, měsíců, let, apoštolů, izraelských kmenů atd. Přirozenost dvanáctkové soustavy v přírodních cyklech. A také smysl třináctky, která je středem útvaru a z níž vše vychází. Současně vyjadřuje kuboktedr vztah mezi trojností - trojúhelníkem a čtverností - čtvercem. 3x4 = 12 Vyobrazuje prolínájí trojného ducha a čtverné hmoty v jednom dokonalém útvaru  představujícím diamant ducha uvnitř květu života - dokonalého vzorce života.

• Na prvním obrázku je kuboktaedr zobrazen s vnitřními úhlopříčkami - dvanácti dokonale délkově shodnými vektory, spojující střred - třináctku.
• Na druhém obrázku představuje kuboktaedr spojnici středů 12 koulí v těsném doteku + 1 koule uprostřed vytváří střed.
• Na třetím obrázku je kuboktaedr vepsán do krychle tak, že každý z jeho vrcholů je středem jejích dvanácti hran,

Jitterburg transformace

Jitterburg transformace je Fullerův pojem pro obdivuhodnou vlastnost tohoto geometrického tělesa. Jedná se o geometrický proces plynulé přeměny (transformace) jednoho mnohostěnu v druhý rotací a stlačováním jeho stěn, přičemž se nemění délka hran tělesa. Když na protilehlé trojúhelníkové stěny zatlačíte, začnou se vůči sobě otáčet a přibližovat. Čtvercové stěny se v ten moment začnou bortit (ohnou se v úhlopříčce).
Mezifáze (Ikosaedr / Pravidelný dvacetistěn): V určitém bodě rotace se bortící se čtverce promění v dvojice trojúhelníků. Vznikne dokonale symetrický ikosaedr složený z 20 trojúhelníků. Na animaci níže je modrobílý. Jedná se o dokonale symetrické platónské těleso vyjadřující vodní živel. Více viz článek O skleněném moři.
Konečná fáze (Oktaedr / Pravidelný osmistěn): Pokud v tlaku a rotaci pokračujete, trojúhelníky se zcela složí k sobě (splynou) a vytvoří osmistěn. Na animaci níže jde o těleso s modrým povrchem. Těleso se v tomto bodě smrští na zlomek svého původního objemu. Pravidelný osmistěn je dalším z platónských těles vyjadřujícím vzdušný živel. Více viz článek O nebeském voze.

Konečná fáze čtyřstěn: Pokud zatlačíme na těleso tak, aby se odstranily čtverce, bez rotace, těleso minimalizuje svůj objem do tvaru čtyřstěnu. Na animaci pod textem jde o těleso s červeným a modrým povrchem. Zobrazuje duální orientaci čtyřstěnu samého k sobě - dvě polarity. Čtyřstěn je základním stavebním prvkem - kvantem prostoru a v souboru platonských těles vyjadřuje ohnivý živel. Více viz, článek O květu života a o Nebeském voze.

Vzorec života

Obrátíme-li celý proces, abychom vyjádřili expanzi, pak začínáme u nejzákladnějšího tvaru, kterým je trojúhelník, vyjádřený v prostoru jako čtyřstěn. Připomíná semínko a je nejzákladnějším platónským tělesem vyjadřujícím vzdušný živel ohně. Rozvojem ducha se přidává čtvrtý rozměr a trojúhelníky jsou v těsné vazbě se čtyřúhelníky – vzniká kuboktaedr – jako tuhá struktura připomínající broušený drahokam.
Za jiný druh semínka bychom mohli považovat osmistěn. Další z platónských těles vyjadřující živel vzduchu. Jestliže se rozvíjí tento živel v rotaci, proměňuje se v dvacetistěn, tedy platónské těleso vyjadřující vodu. Pokud pohyb v rotaci pokračuje – vzniká kuboktaedr – pevná krystalická struktura. V podstatě popisujeme expanzi všech forem života, který vyvěrá jako duch z bodu nekonečna a materializuje se do pevných forem. Kuboktaedr je geometrie universálního vzorce života propsaného do celého stvoření.
Je nasnadě, co se snažíme tímto postupem vysvětlit. Duchovní náboženské texty hovoří o semínku ducha, které obdrží duše jako talent, který má rozvíjet. Na duchovní cestě dojde žák k tomu, že jedinou potřebnou věcí je koncentrace ducha, díky které se rozvíjí úroveň vědomí. Duchovním zvnitřněním se zvyšuje úroveň ducha (osmistěn), ale také roste vnitřní světlo (čtyřstěn). Výsledkem duchovní práce je dokonalá rovnováha, která může být vnímána jako nicota, či prázdnota dokonalého vystředění ve formě broušeného diamantu – kuboktaedr. Kvůli dokonalé symetrii a vyrovnání všech sil je dosaženo stavu Absolutna – absolutní rovnováhy, nulové energetické aktivity – „nicoty“ z níž se teprve odvíjí potenciál veškerého dynamického pohybu. Pro tento vzácný poklad ducha je hledající ochoten obětovat celý svět, neboť duchovní realizací vzniká spása Božího nebeského království uvnitř duše. Rozvoj semínka ducha znamená rozvoj květu života. A zde se dostáváme k další velmi zajímavé souvislosti.

Konstrukce z koulí

Tvar kuboktaedru vznikne, pokud kolem jedné centrální koule rozmístíte dalších 12 shodných koulí v nejhustším možném uspořádání. Centra těchto vnějších koulí definují vrcholy kuboktaedru. Tento tvar představuje nejhustší možné uspořádání dvanácti koulí kolem jedné centrální koule o stejném poloměru (vztahuje se ke struktuře atomů a krystalovým mřížkám). Jde o přirozený přírodní rozvoj, který dosahuje dokonalého uspořádání a energetické rovnováhy s číslem dvanáct. Těleso vyjadřuje duchovní plnost, či duchovní jádro univerzálního vzorce života vznikajícího v ezoosmické mřížce Universa a vyvěrající z nulového bodu nekonečna. Jinými slovy, jde o geometrii, zobrazující zhmotnění forem života a jejich produchovnění.
Těleso představuje jádro, čili dokonalý průnik polarit obrazců posvátné geometrie. Je také uvnitř dokonalé harmonie sloučení polarit Platonských těles. Je uvnitř Metatronovy krychle, Merkaby, i Šrí jantry, Květu života, ale také uvnitř dokonalé krychle Nebeského Jeruzaléma. Neboť všechny tyto obrazce jsou jen variantním náhledem na jeden a tentýž vzorec života, umožňující zhmotnění nekonečných životních forem a Božských emanací.
Dvanáct koulí vyjadřuje dvanáct domů, kmenů, měsíců, eonů ducha, atd. – dokonale symetricky uspořádaných kolem centrální, třinácté koule. To také odpovídá uspořádání nebeských věcí a světů, popsaných v inspirovaných duchovních textech, včetně Bible. Ježíš, jako třináctý, uprostřed svých dvanácti apoštolů vyjadřuje spojnici, či přesah mezi nebem a zemí.

• První obrázek zobrazuje Merkabu - průnik dvou opačně orientovaných čtyřstěnů a kuboktaedr, jako součást tohoto ůtvaru, který v rotaci vytváří toroid podobný jablku.
• Další dva obrázky nahoře: Pokud umístíme první obrázek do krychle vzniká útvar známý pod pojmem Metatronova krychle. Obojí vyjadřuje podstatu vzorce života.
• Obrázek pod tímto popisem: Nebeský jeruzalém a půdorysný průmět květu života.

Nebeský Jeruzalém

Merkaba má stejně jako krychle, do které je vepsána, osm rohů. Osm je vyjádřením oktávy. Další iterace Davidovy prostorové hvězdy – Merkaby vede k tomu, že objekt se zvětší a dojde k jeho jemnějšímu členění. Tato následná iterace má 8x8 = 64 původních hran v jednom celku. O iteracích vytvářejících nekonečný rozvoj se dočtete v našem článku Geometrie nekonečna. Viz. také obrázek nad tímto odstavcem, který objekt znázorňuje jako hvězdu a v půdorysném průmětu jako květ života.
Jemnější členění útvaru znamená v duchovním smyslu vícebodové vnímání. Jinak řečeno více receptorů vědomí, než na předchozím stupni znamená násobně vyšší úroveň duchovního rozvoje. Je známo, že vědomí každé buňky se zvyšuje s počtem receptorů na povrchu.
V nově vzniklém útvaru je celkem 144 vnějších plošek to znamená 12x 12 = 12². V prostorovém uspořádání jde pořád o krychli a v půdorysném zobrazení krychle obsahuje každá ze čtyřech stran tři vrcholy - tři brány Jeruzaléma. Kuboktaedr ve středu touto iterací zvětšil svůj objem. Obrazec vyjadřuje krystalickou geometrii toho, co Bible nazývá Nebeským Jeruzelémem. Podrobnému rozboru tohoto tématu se budeme věnovat později v samostatném článku. Pro jednoduchost si alespoň řekněme, že je číslo 144 000 vyjadřuje dokonalou architekturu a současně i frekvenční kód, spojující duchovní = nebeské prvky s těmi zemskými. Jde o rozhraní mezi lidskou a andělskou úrovní, která propojuje božskou duchovní podstatu uvnitř člověka s povrchní realitou forem.
Modré zobrazení vyjadřuje hvězdný drahokam Nebeského Jeruzaléma a jeho souvislost s krychlí. Jádrem tohoto útvaru je dokonalá rovnováha - vector equilibrium - Boží trůn.

Léčení národů

Při rozboru geometrie kuboktaedru jsme napočítali celkem třináct prvků – koulí v jednom květu- universálním vzorci života. Napočítali jsme také osm vrcholů – oktávu v rámci jednoho cyklu. Tyto čísla se opakují v přírodě, bilogii, cyklech a organizační struktuře stvoření.
Uprostřed kuboktaedru existuje dvanáct vektorů vycházejících ze středového bodu. (Na obrázku vektory žlutou barvou) Jde o dvanáct stejných sil držících projevenou formu, které jsou organizovány ideálně jako spojnice středu a vrcholů kuboktaedru. Těch dvanáct sil vychází z jedné původní, kterou bychom mohli nazvat jako pramen, či kmen. V náhledu se vždy překrývá z jednou z dvanácti sil, ale představuje třináctou spojnici mezi dvěma úrovněmi stvoření. (Na obrázku červená přímka) Stejně tak osmý prvek oktávy představuje zdroj dělící se na sedm úrovní. Když bychom tu zdrojovou úroveň nazvali nebem, či duchovním světem, pak v duchovní rovině existuje dalších 13 sil vytvářejících protipól. Dokonalá rovnováha mezi projeveným světem forem a neprojeveným světem ducha má celkem 2 x 13 = 26 prvků. Číslo 26 vyjadřuje rovnováhu mezi duchem a tělem, Bohem a člověkem, projev Boha ve světě forem. Když redukujeme číslo 26 na součet číslic 2 + 6 = 8 docházíme k tomu, že osmička vyjadřuje nekonečno, rovnováhu, či božský přesah, z něhož vyvstává svět projevených forem.
Kuboktaedr představuje v posvátné geometrii rovnovážné jádro – Boží trůn ve středu chrámu a všeho stvoření, z něhož vyvěrá řeka vody života – třináctá síla + dvanáct stromů k léčení národů. Každý kdo je schopen dosáhnout transformací duchovní rovnováhy, dosahuje energetické neutrality a tím se spojuje s léčivou silou zdroje, přesahující tento svět, znázorněnou v Bibli jako řeku a s dvanácti silami, které z ní vyvěrají a přinášejí dvanáct odlišných energetických vrstev zvěrokruhu během dvanácti měsíců ročního cyklu. Dvanáct sil ducha nás uvrhuje do transformace a pokud se skrze jejich iniciaci dostáváme do rovnovážného středu své bytosti, vyživuje nás ovoce těchto stromů po dvanáct měsíců v roce a jsme léčeni listy těchto stromů, jako by šlo o léčivé byliny.

Bůh Jednoty a Lásky

Dosažení rovnováhy – vystředění vědomí - se rovná sjednocení v Bohu, které znamená vrcholnou míru prožívané harmonie, ze které přirozeně vyvěrá celistvost Jednoty a teplo Lásky.

V gematrii (hebrejské číselné hodnoty písmen) má Boží jméno JHWH – tetragramaton – tuto podobu:

י (jód) = 10

ה (héh) = 5

ו (vav) = 6

ה (héh) = 5

Součet:

10 + 5 + 6 + 5 = 26

Kabalistická tradice je mystický směr Judaismu. V kabale se číslo 26 chápe jako číslo, které spojuje Boží transcendentní aspekt (nekonečný Bůh) s jeho imanentní (forma) přítomností ve světě.
Tetragramaton (26) je považován za „kanál“, skrze který proudí božská energie do stvoření. A to úzce koresponduje s tím, co vykresluje posvátná geometrie. V našem článku Božská hra jsme podrobněji rozebrali Boží jméno jako vzorec, či kód, podle nějž se Boží transcendentní duch proměňuje v každém okamžiku v imanentní formu, kterou se rozhodne stát. Jde o hru života a neomylnou spravedlnost, v níž se vtěleným duším, jednotkám Boha, zrcadlí to, kým se na duchovní cestě staly.
Další souvislost kabalistického výkladu je v součtu 13 + 13 = 26 → echad (אחד, „jeden“) + ahava (אהבה, „láska“)

אחד (echad) = „jeden / jednota“ = 13

אהבה (ahava) = „láska“ = 13

Boží jméno není pouze vyjádřením „existence“, ale vyjadřuje vztah, že Bůh je Jednotou projevující se jako Láska. A to je nesmírně důležitý vzorec pro cestu transformace. Dokonalé Lásky, poskytující veškeré naplnění, se dosahuje cestou k dokonale harmonické Jednotě, či rovnováze. Duchovní cesta je tedy nejvíce odměňující činností, neboť odhaluje, že Pravda, Existence, či Životní síla, oproštěné od iluze světa chaosu, jsou bezpodmínečnou Láskou a Jednotou. Zatím co duch světa se nám snaží vnutit problém, utrpení, strach,či nejistotu, jako „realitu“, duchovní cesta odhaluje, že strach je uměle vytvářená iluze, která když je duší pochopena, rozplyne se a zůstává Skutečnost - Láska. A když moudrá duše pochopí všechny souvislosti světa chaosu, oprostí se od iluze utrpení a nemůže jí být už dále nijak trápena. Vše co zůstane, jako nepomíjející Skutečnost je bezpodmínečná Láska. Na konci transformační cesty se duše vrací k Bohu Lásky, odkud přišla. Proto se sám Bůh označuje za alfu a omegu.

Těžiště dokonalého středu

Ohnisko vědomí je převažující zaměření pozornosti. V geometrii je vyjádřeno těžištěm. Není-li těžiště ve středu, není dosaženo neutrality, ale cítíme necelistvost, životní tlaky, vychýlení ze směru, souhrnně nespokojenost. Jsou-li však přijaty polarity zkušenosti, znamená to, že mysl neodmítá vidět a přijmout i to, co považuje za nechtěné, či nenáviděné, či nežádoucí. Duchovní zralost znamená pozorovat i to, co momentálně považujeme za protichůdné, bez odmítavé reakce. Otevře-li se žák veškerým tlakům a vnitřní bolesti, aby je naplno prožil, rozšiřuje se a tím na duchu, roste po úrovních vědomí a současně se u něj posouvá těžiště blíže absolutnímu středu rovnováhy, které je východními náboženstvími zváno Absolutnem. Proud života je jako dravá řeka, která nás zmítá od jednoho pólu zkušenosti ke druhému, abychom své dokonalé vystředění cvičili. A čím více jsme vystředěni, tím větší a zářivější je diamant, či perla v duši. Ta jediná potřebná věc osvíceného člověka.
O dokonalém vystředění se dá také říct, že je dokonalým splynutím s Bohem, či také bychom to mohli vyjádřit Ježíšovými slovy, že jeho bratři "jedí jeho tělo a pijí jeho krev." To znamená, že se v duchu sjednocují s Kristem v dokonale shodné rezonanci – přijímají Krista. Čím větší shody je dosaženo, tím více člověk vyjadřuje – svědčí o Bohu v tomto světě. Vědomí upřené na Krista je vědomím mířícím ke třinácté síle uvnitř středu tvé bytosti. Zachraňuje stejně, jako upření zraku na měděného hada, pozvednutého Mojžíšem.
Hledající jsou magneticky přitahováni do svého dokonalého vystředění a tím jsou uzemněni, protože to představuje žití v Bohu, žití s Bohem a žití v klidu, který je nevyslovitelný. Jste-li vystředění, jste zrcadlem ostatním, jedni jsou k vámi magneticky přitahováni, jiní jsou odpuzováni, protože nesnesou pohled do pravdivého zrcadla.
Čím blíže jsme svému středu, tím blíže jsme ke zdroji životní energie, omládneme a zahajujeme cestu k životu věčnému. Počas armagedonu jsme chráněni před destruktivní silou, kterou v sobě uzemňujeme. Prochází skrze nás do Země, aniž by zabíjela, nebo způsobila požár.

Podoba světa

Krystalická forma květu života vyjadřuje zhmotnění ducha. Tuhost hmoty zajišťuje stabilitu světa forem a je vyjádřena jejím odporem, který je udržován programem - slovem. Mysl má moc zhmotnění převažujících způsobů myšlení - které jsou projevem frekvenčního kódu. Vibrační frekvence lidské mysli rozhoduje o podobě světa s odlišnostmi vidění, každého z nás.
A proč vidíme všichni svět zdánlivě stejný? Protože jsme všichni propojeni duchem světa na podvědomé úrovni. Tím je sdílena a projektována základní podoba světa, a současně jsme skrze toto propojení také ovládáni prediktivním programováním, a to tím více, čím více jsme na povrchu, spojeni s formami a odpojeni od své vyšší duchovní podstaty.
Podobu světa nepřijímáme, ale projektujeme jako hologram. Hluboko v našich genech je zakotveno základní prostředí Matrixu, které nasákneme již od svého zrození z kolektivního vědomí. Svět tedy společně nepozorujeme, jako by byl vnější objektivností, ale na prvním místě ho projektujeme svým vědomím, které vychází ze základního nastavení prostředí, přenášeného neviditelným propojením všech vědomí. Jednoduše řečeno, sdílíme základní podobu světa, jako by šlo o společný operační systém, či prostředí počítačové hry. Nevědomí lidé se chovají jako nehrající postavy a s růstem vědomí se učíme o svém potenciálu, nabíráme schopnosti, až dokud se nenaučíme vystoupit ze systému a objevit skutečnost sebe samého. Jako Neo z Matrixu.
Civilizační přerod, v jehož ohnisku se právě nacházíme se děje skrze naši osobní proměnu projektování reality. Především probouzení vyvolených způsobuje proměnu jejich projekce světa, zatím co projektování starých vzorců reality je souběžně s tím zbavováno moci. Vyvolení jsou vyšší bytosti z vyšších světů s rozvinutým duchem a božskými schopnostmi. Ty se probouzejí ve zvyšujících frekvencích světa a tím tyto Boží děti čím dále více ovlivňují realitu k Boží podobě. Tím, že nalézají sami sebe, rozvzpomínají si na známého ducha, v němž dlouho existovali před svým zrozením na Zemi a otevírají tím bránu pro hledající. Vytvářejí tím Nebeský Jeruzalém, který představuje propojující, novou frekvenci, jež je v nich zosobněna. Tím, jako by Nový Jeruzalém obrazně sestupoval z nebe, neboť je mu skrze tyto pokročilé duše vtiskována forma na Zemi. A počet 144 tisích znamená sjednocující frekvenci, která je jimi zastoupena a je jako píseň již se není schopen naučit nikdo jiný.
Destrukce starého světa a růst nového, jsou procesy, které se dějí současně. Vyvolení si rozvzpomínají na svou pravou božskou přirozenost, která se skrze jejich projekci manifestuje ve světě forem. Jde o frekvenci bezpodmínečné Lásky, jež je tisíckrát mocnější, než kolektivní vědomí iluze světa chaosu. Proto je plnost jejich ducha schopna přetvářet podobu světa. Přerod ve vědomí vyvolených je procesem jejich znovuzrození. A jejich nové zrození způsobuje propojení světů. Jak si to představit prakticky?

Co se nám právě děje?

Duchovní cesta je přípravou klíčových nebeských duší, aby nejprve vyprázdnily své nádoby od starého obsahu, který je činil nerozeznatelnými od většiny. Očistný proces je mystickou smrtí. A je dušemi prožíván jako naprostá ztráta zájmu o staré programy, způsoby myšlení, cíle a zájmy světa. Prázdnota vnějšího světa je silněji a silněji prožívána osvícenou duší, která si stále naléhavěji uvědomuje, že svět je pouhou nápodobou živé skutečnosti. Spolu s rozvzpomenutím se na klíčový vliv Lásky a prožíváním nového ohniska vědomí, dochází k osobnímu ukřižování a odpojení od světa starého.
Vyvolení silně reagují a prohlubují svou citlivost na Božské energie, do kterých se planeta vnořuje. Tím vzniká rozvzpomínání vyvoleného na svou nejhlubší láskyplnou přirozenost a narůstá silný magnetismus, vtahující vědomí do koncentrovaného středu. Vyvolení se tím propojují s Bohem a stávají se tím jeho svědky uprostřed Bohu odcizeného světa. Spojují v sobě nebe a zemi a zosobňují Boha přítomného na Zemi. A to je hlavní proces, jak Kristus přichází podruhé na Zemi, skrze své vyvolené, se kterými učinil v prvním století smlouvu zpečetěnou svým tělem (chlebem) a svou krví (vínem).

Trojité potvrzení

Trojnost je základním dělením Existence. Znamená tři základní úrovně lidské bytosti i projeveného světa. Duch, duše a tělo. Jestliže tvoříme na všech třech úrovních současně, pak se věci začínají dít viditelně. To co si myslíme, to i prožíváme a projevujeme to i ve skutcích. Aktuální energie nás už nenechávají pouze myslet, či cítit. Letos nastala doba, kdy to vše prosákne i do skutků a skrze tyto tři naše úrovně Bůh proměňuje podobu světa viditelně, rozpoznatelně, účinně.
Těsně po slunovratu v období počátku nesnesitelných veder bylo v datu 3 x 26 a tudíž 3x8. Prostřední 26 je v rotaci. 26.06.2026 = 3x26 = 3x8 = 26 = 2+6 = 8 Třikrát dvacet šest je trojnásobným, tedy naprosto zřejmým trojfázovým propojením světů, které současně odpojuje starý systém od zdroje.
Stejně tak současná lví brána obsahuje nejen dvě osmičky, ale celkový součet data je také osm. Takže datum lví brány představuje trojnásobnou osmičku. 8.8.2026 = 8+8+10 = 26 = 2+6 = 8. Osmička jako symbol rovnováhy a propojení světů, nekonečna, odkud vyvěrá božství 26 a manifestuje se v realitě. Trojité potvrzení dává jistotu, že propojení nebe a země se děje ve vyvolených právě v letošním roce restartu. V roce překrývání konce starého a počátku nového světa.