Jak lze vstoupit do Božího království?

Ode dnů Jana Křtitele až dosud je nebeské království cílem, ke kterému se lidé tlačí, a ti, kdo se tlačí kupředu, se ho zmocňují. (Matouš 11:12; RBi8)  

Jak vypadá tlačit se do Božího království, podle výše uvedených Ježíšových slov? Pokud bychom si představovali něco jako frontu před řeznictvím, tak to nebude ta správná představa. Musíme vzít do úvahy skutečnost, že Boží království je všude, kam dosahuje Boží moc. A to je všude... Nelze ho najít na nějakém místě, ani čekat na určité datum, až samo přijde a spasí nás. Nelze také očekávat, že nás čeká v nebi a do té doby pro něj nelze nic udělat. Čas a prostor jsou iluze materiálního světa. V duchovním světě nás časoprostor neomezuje. Záleží jen na nás, jestli se od Boha vzdalujeme nebo se k Němu přibližujeme. Vzdaluje nás od něj neposlušnost, pohrdání a všechny jiné formy ovládnutí egem. Tím se pro nás stává neviditelným, protože svůj zrak, naše zorné pole, vyplňuje něco jiného, a zdá se nám velice daleko anebo pro nás neexistuje vůbec. Čas a prostor si vytváříme sami. Bůh je tak blízko vedle nás a tak duchem viditelný, jak Mu to dovolíme a dělá pro nás to, co Mu dovolíme. Obecné pravidlo zní, že čím Blíže pustíme Boha do svého života, tím blíže jeho trůnu se ocitneme po smrti a tím blíže jsme Božímu království i během svého života na Zemi. Bůh je pro všechny vším, je tady a teď a zároveň můžete mít pocit, že vůbec neexistuje, když Ho ze sebe vytěsníte.

„Silně se namáhejte vejít úzkými dveřmi, protože, říkám vám, mnozí se budou snažit, aby vešli, ale nebudou schopni…(Lukáš 13:24; RBi8)

Takže aby člověk mohl vstoupit do Božího království, nemusí nikam chodit, ale zpřítomnit se, protože Láska (=Bůh) je tady a teď, přítomnost je prostoupena Láskou Boží. A nám stačí nechat klíčit semínko Lásky, které Bůh zasadil do každého z nás a nechat se Láskou prostoupit. A už budeš jednou nohou v Božím království. Boží světlo tam svítí na každého stejně, a pomáhá nám šplhat k trůnu blíž a blíž, a tam, před trůnem, je místa pro všechny dost. A na začátek, i na konec, stačí snaha, vše ostatní nám bude přidáno.

Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. (Matouš 6:33; CEP)  

Co znamená hledat Jeho království, když to není fyzická námaha, ani cestování? To se tu samo nabízí. Je to vnitřní objevování toho, co už vlastníme. A namáhat se, znamená hledání duchovního rozměru života za iluzí materiální formy. Nesetrvat v přesvědčení, že hmotný svět je všechno, co existuje, ale začít vnímat ducha všech věcí.

Boží království je jako úroda

Všimněme si dále Ježíšových podobenství, kterými vysvětloval svým posluchačům, co je Boží království, abychom si z toho v následujících pasážích mohli vyvodit poučení.

 „S Božím královstvím je to tak, jako když člověk zasévá semena do půdy. V noci spí a ve dne vstává a semena raší a rostou, on ani neví jak. Půda sama od sebe přináší úrodu, nejdřív stéblo, potom klas, nakonec zralé zrno v klasu. Ale jakmile úroda dozraje, člověk napřáhne srp, protože přišel čas žně.“

Dále jim řekl: „K čemu se dá přirovnat Boží království nebo pomocí jakého podobenství se dá popsat? Je jako hořčičné zrnko, které v době, kdy je zaseto do půdy, je nejmenší ze všech semen na zemi. Ale když je zaseto a vyroste, je větší než všechny ostatní byliny a vytváří velké větve, takže v jeho stínu můžou hnízdit ptáci.“ (Marek 4:26–32; NWT)

O hořčičném zrnku. Hořčičné zrno je zamáčknuté do hlíny, zalité, takže je pocitově jako v blátě. Vnější slupka, vrchní část se vlivem působení vnějších vlivů mění, nasává vše potřebné, odevzdává ze sebe to nejlepší do zrníčka uprostřed sebe. Slupka, se nakonec vyčerpá a rozpadne se, ale neumírá, protože se energeticky přeměnila, naopak začíná žít nový život jako nové semínko, které si směle proráží cestu na světlo, do života a stává se z něj, pod láskyplnou péčí, obrovský strom, k užitku všem. A tak to je i s námi. My jsme jako hořčičné zrno, které Bůh zasadil na Zemi, aby vypěstoval strom. Naše duše a tělo jsou zamačkávány do bláta, zalévány různými událostmi, vsazovány do různých prostředí, vystavovány různým utrpením, aby naše duše, poznala, co je dobré a co jí škodí, aby pochopila, že jedině cesta Lásky je ta správná, aby se utvrdila ve víře v ní. Člověk, jak prochází životem, získává zkušenosti, které hromadí ve svém nitru, ve své duši. Na své cestě by měl dojít k poznání Lásky vyplývající z růstu ducha a měl by vědomě odvrhnout vládu ega. Tím uzraje. Vrchní část, tedy naše duše a naše tělo, postupně ze sebe vydává vše, co má, prochází různými zkouškami, je zamačkáváno do bláta a zaléváno, hnojeno, aby veškerou svou energii poznáním nakonec obrátilo na ducha, do svého nitra, kdy víra člověka v cestu Lásky se stane skálou, na které se dá stavět, náš duch se stane velkým stromem. Stromem, který vyroste, nese ovoce a poskytuje útočiště ostatním. Je naším vstoupením do Božího království. Symbolizuje probuzení se do duchovnosti, božskosti a majestátnosti silného stromu. Takový strom je hodnotný, přináší další plody svému majiteli i celému svému okolí.

O obilí. Zemědělec osívá své pole třeba obilím. Jsou to jen malá semínka, která rostou zdánlivě sama. Ovzduší a půda jim napomáhají k přirozenému růstu a dozrání. Klasy by měly zezlátnout, být sklizeny a stát se majetkem hospodáře. Ten používá úrodu k dalšímu růstu. Jeho cílem je, aby dobře hospodařil a úroda se zvětšovala. Zkvalitní tedy pole a podmínky zrání, aby v jeho dalším kole úmrtí a vzkříšení semene, dosáhl kvalitnější výnos.

„Naslouchejte! Vyšel rozsévač, aby rozséval. Když rozséval, některá semena padla podél cesty a přiletěli ptáci a sezobali je. Jiná padla na skalnatá místa, kde nebylo moc půdy, a hned vzešla, protože půda nebyla hluboká. Ale když vyšlo slunce, spálilo rostlinky a ty uschly, protože neměly kořeny. Jiná semena padla mezi trní a trní vyrostlo a zadusilo je, takže nepřinesla žádnou úrodu. Ale jiná padla na dobrou půdu, a když vzešla a vyrostla, začala přinášet úrodu, některá třicetinásobnou, jiná šedesátinásobnou a další stonásobnou.“ A dodal: „Kdo má uši k naslouchání, ať naslouchá.“ (Marek 4:3–9; NWT)

Existuje mnoho vlivů, proč semínka nevzejdou. Satan, bohatství, životní úzkosti, vliv společnosti jsou faktory, které mnoha semínkům nedovolí vyrůst a přinést úrodu.  Jiné splní svůj životní úkol a zmnohonásobí výnos svého hospodáře. To jsou semínka vhodná pro osetí v Božím království.

O ovzduší a půdě

Faktory, které způsobují, že odumřeme tomuto světu a dostaneme nové tělo, jsou povětrnostní podmínky, půda a okolnosti. Pojďme si dále rozebrat, co tyto podmínky představují.

… Co zaséváš, není oživeno, dokud to nejdříve nezemře; a pokud jde o to, co zaséváš, nezaséváš tělo, které se bude vyvíjet, ale pouhé zrno, třeba pšenice nebo čehokoli jiného; ale Bůh mu dává tělo, právě jak se mu zalíbilo, a každému ze semen jeho vlastní tělo. (1. Korinťanům 15:36–38; RBi8)

Utrpení, prostupující život lidí jsou podmínkami, kde se nedaří lehce. Člověk tak na své životní pouti žije a hospodaří „v potu své tváře“. Nepoddajné podmínky 3D reality způsobují, že život člověka je zpravidla prosycen trápením a okamžiky radosti jsou jen pomíjivé. To vše má však svůj důvod. Bůh vytvořil právě takové podmínky na naší planetě, aby duše, která při svém narození obdržela pouze semínko ducha, došla k objevení Boží podstaty v sobě a tu dále rozvíjela. Všeobecné vědomí společnosti je tím symbolickým ovzduším, do kterého se narodíme, prosákne do nás a vede nás k tělesnému smýšlení. Bláto, do kterého jsme zašlapáni je tlak systému. Nutí nás přizpůsobit se jeho formě a způsobuje naši ztrátu iluzí v cokoliv co je mimo naši duši. Tlakem a trápením se duše má obrátit do sebe a objevit v sobě vnitřní sílu, která je Božského původu. Tak umírá tomuto světu jako zaseté semínko a vzroste do krásy a užitečnosti. To je její proces růstu.  Zašlapáno do půdy, pod tlakem semínko objeví svou sílu a vyraší. Tak vstupujeme do Božího království.

Hospodářův nepřítel

Proces zrání však má svůj ustanovený čas. Žádný hospodář nesklízí obilí, dokud je ještě zelené, ale vyčká, až uzraje a zezlátne. Zároveň tak může být rozeznatelné od plevele, který bude vybrán a vhozen do otýpek.

Pověděl jim další podobenství: „Nebeské království je, jako když člověk rozsívá na svém poli dobré semeno. Ale zatímco lidé spali, přišel jeho nepřítel, nasel mezi pšenici plevel a odešel. Když pak vzešla stébla a přinesla úrodu, tehdy se ukázal i plevel. Služebníci toho hospodáře tedy přišli a ptali se ho: ‚Pane, nenasel jsi na svém poli dobré semeno? Odkud se tedy vzal ten plevel?‘ Odpověděl jim: ‚To udělal nepřítel.‘ Služebníci se zeptali: ‚Chceš, abychom ho šli vytrhat?‘ Ale on řekl: ‚Nikoli, protože byste při trhání plevele mohli vytrhnout i pšenici. Nechte obojí růst spolu až do žně. V čas žně řeknu žencům: Vytrhejte nejdříve plevel a svažte do snopků ke spálení. Pšenici ale shromážděte do mé obilnice.‘“ (Matouš 13:24–30; B21)

Kdo je hospodářův nepřítel, který mu zasel plevel? A proč má potřebu škodit? Nepoddajné podmínky 3D reality způsobují určitou míru utrpení, jak jsme zmínili výše. Země je hrubohmotnou realitou, svádějící k iluzi, že materiální svět je jediná existující skutečnost a většina se na tuto iluzi nachytá. Každý jednou pozná, že pokud své úsilí směruje do světa, mimo sebe, a upíná se k věcem, které sžírá mol a rez, nemůže být šťastný. Úsilí, které nás to stojí, abychom v současných podmínkách přežívali je velké. Abychom dosáhli svého záměru, musíme projevit velkou míru odhodlání a neustále překonávat nezdar. Kam směřuje naše pozornost, tam proudí naše energie. Definujeme tak místo našeho skutečného útočiště. Jestli stavíme dům na skále, nebo na písku. Existuje však ještě jiný velmi zásadní faktor zrání. Bible ho popisuje jako vliv Satana, Ďábla.

Ďábelský vliv

Bůh připustil, aby nebeské bytosti z jiných světů ovlivňovaly dění na této planetě a byly tak dalším iniciačním faktorem zrání. Do doby Noemovy potopy měly mimozemské civilizace přístup na planetu a způsobily pozemským lidem útisk, který byl Bohem omezen. Možná znáte příběh o tom, jak se andělé zhmotňovali, brali si za manželky pozemské ženy a z jejich potomků se stali obři a násilníci využívající lidstvo. V Bibli jsou nazváni Nefilim a jsou ve skutečnosti jednou z mimozemských ras, která zasahovala do průběhu vývoje zrání lidské duše. (1.Mojžíšova 6:4) Záznamy kosterních pozůstatků těchto obrů jsou veřejně známé a fotografie a videa z nálezů kolují po internetu a v archeologických dokumentárních pořadech. Stejně tak stavby starověku, které používají kamenné kvádry o hmotnosti desítek tun, jsou stavbami mimozemských civilizací, našich bratrů z jiných světů, kteří kdysi mohli fyzicky zasahovat do vývoje zrání člověka a používat nám neznáme technologie. Pravděpodobně byly jejich egoické záměry pouze využity, pro tříbení lidské duše.  I Pyramidy po celém světě jsou stavbami těchto civilizací a původně sloužily jako vesmírné brány a to ve spojení se zdroji energie, které ještě neznáme. Lidstvu ještě nebyly Bohem dány, vzhledem k jejich nižšímu stupni vývoje.

Tyto civilizace dodnes ovlivňují lidstvo, ale od doby Noema to již není fyzický vliv, ale vliv energetický, duchovní. Ony jsou tím obávaným Ďáblem a jeho démony. Dodnes neviditelně tahají za nitky a jsou za vznikem systému, který lidstvo připravuje o energii a zbavuje je nejen životní energie, ale také povědomí o jejich vlastním Božském původu a schopnostech, které mohou rozvinout ze semínka božskosti ve svém nitru. Ďábel vytvořil systém strachu, kterému většina lidstva otročí v domnění, že realizují své vlastní plány. O vlivu systému strachu na člověka si něco můžete přečíst více v našem článku Cesta strachu. Kniha Zjevení popisuje událost v blízké budoucnosti, kdy bude rasa Drakoniánců a jejich následovníci z jiných světů, ještě jednou, viditelně působit na lidstvo a svět bude muset poznat jejich vliv a nebezpečnost.

Tu se ukázalo na nebi jiné znamení: Veliký ohnivý drak s deseti rohy a sedmi hlavami, a na každé hlavě měl královskou korunu… Ocasem smetl třetinu hvězd z nebe a svrhl je na zem...Drak i jeho andělé bojovali, ale nezvítězili, a nebylo již pro ně místa v nebi. A veliký drak, ten dávný had, zvaný ďábel a satan, který sváděl celý svět, byl svržen na zem a s ním i jeho andělé…. Proto jásejte, nebesa a všichni, kdo v nich přebýváte! Běda však zemi i moři, neboť sestoupil k vám ďábel, plný zlosti, protože ví, jak málo času mu zbývá.“ (Zjevení 12:3,4,8,9,12; CEP)

Vliv, kterým zasáhne brzy ďábel do dění lidské společnosti bude paralyzující pro většinu lidstva. Je to velmi drsný, ale zároveň také jeden z posledních vlivů, který má lidem pomoct, aby objevili bezpečnou skálu, svého ducha, moc, která je nám dána Bohem. Při Pánově příchodu, nebo při smrti, Pán vyjme uzrálé zrno, posbírá úrodu a plevel vytrhá i s kořeny a spálí. Jak na tom budeš? Uzrál jsi jako zlaté klasy obilí? Jsi zralým ke vstupu do Božího království?

Ti, kteří do doby Pánova příchodu neobjeví bránu k Božímu království, k tomu budou muset být popostrčeni vlivem ďábla a jeho démonů. A ptáte se, jak můžete být ochráněni před tím, co se má stát?

Jde o naši energii

Nejsilnější zbraní nepřítele může být naše nevědomost o jeho existenci. Je to léty osvědčená taktika. Uvědomte si, že ďáblovi jde o přesný opak toho, co může spasit nás. Jde mu o naši energii, kterou ztrácíme tím, když ji odevzdáváme dnešnímu systému. Naše odevzdaná energie posiluje ducha systému a ďábel ji využívá pro své účely. Tahá za nitky politiky, školství, zdravotnictví, ekonomiky a náboženství. V podstatě vytváří celý umělý systém, který lidi krmí plastovými náhražkami výživy a vzdaluje je tím od Skutečnosti, že mají Božskou podstatu, jsou především duchovní bytosti propojené s Bohem a vše co potřebují k dokonalosti a životu v Lásce, už mají v sobě od narození.

…sám satan se převléká za anděla světla; (2.Korintským 11:14; CEP)

Víme, že jsme z Boha, kdežto celý svět je pod mocí Zlého. (1.Jana 5:19; CEP)

Člověk, který si tyto skutečnosti uvědomí, obrátí svou pozornost do svého středu, zastaví se, uklidní, zpřítomní a zmocní se ho Láska. Dojde tak přirozenou a organickou cestou k jeho obrácení, chytí se Pána obrazně za ruku a vstoupí do Božího království právě na místě, kde se zrovna nachází. Skutečně duchovnímu člověku zlý nemůže nic vzít a v období přicházejícího velkého soužení, bude zářit jako zlaté klasy obilí. V období velkého soužení dojde k mnoha nadpřirozeným úkazům. Ty mají vyburcovat poslední opozdilce k bdělosti ducha.  Na nebi se pak objeví viditelné znamení Syna člověka, které nikdo nebude moct přehlédnout.  Nejprve bude plevel vytrhána a spálena. Pak Pán Ježíš otevře svou náruč a sesbírá úrodu Země. Tehdy bude jeden vzat s sebou a druhý zanechán.

Zrození Božího království na Zemi

Tím, když objevíme duchovní život a odvrátíme se od vlivu ďábla, jsme udělali to hlavní, co je naší odpovědností pro vstup do Božího království. Pojmem Boží království však neoznačujeme pouze naše přiblížení se Bohu, ale také komplexní přerod Země a Nebe. Nové energie nebe a země podpoří proces vzniku fyzického Božího království na Zemi. Jedná se o předstupeň ráje na Zemi. Představuje to život v lásce, vyšší úroveň duchovního povědomí a souladu s přírodou i vesmírem. Vyšší možnosti člověka a mnohem lehčí život. Postupné prodlužování života. Energie na Zemi procházejí přeměnou a vzniká nové nebe a nová země. Zvyšující se energie planety a nově zrozené vědomí jsou vlivy, které naši zemi dovedou do přerodu k vyššímu, duchovnějšímu světu řízenému Láskou. Tyto procesy jsou plně v rukou Božích a my je nemůžeme ovlivnit ani zastavit. Jediné co se od nás žádá je, abychom každý sami za sebe, byli vnitřně připravení a ukotvení v Bohu. Jako dozrálá pšenice. Planeta a její živly podpoří proces závěrečné žně a jasného rozlišení mezi úrodou a plevelem. Nově vznikající energie povedou ničemné, posedlé egem, do větší ničemnosti a ty kdo jsou řízeni Láskou, do většího napojení a osvícení. Současně dochází také k přeměně nového vědomí a změně DNA člověka. Přírodní živly a zvyšující se Satanský vliv jasně ukážou, kdo je kdo. Na zemi už nebude místo pro vládu ega, ani pro nikoho, kdo se jí nehodlá vzdát. Nepřizpůsobiví už nebudou mít životní podmínky, aby přežili vzestup planety. Pokud ani tísnivé podmínky Pánova dne nepřinutí nepřizpůsobivé ke změně, budou z ní odstraněni. Planeta je obrazně setřese svými živly. V tom čase budo mít ti, kdo jsou uzrálí Boží ochranu. Přechod na vyšší vědomí planety je vzkříšením duší, k věčnému životu, které rozereme v dalších článcích.  

V nebi bude zřízena nová správa Země, Nový Jeruzalém. A po soužení těch dnů dojde k prvnímu vzkříšení. Věrní světlonoši a ostatní úroda planety bude vzkříšena k novému nesmrtelnému životu a stanou se králi a kněžími nad novou zemí. Nové vědomí planety a nové podmínky podpoří lidstvo v přechodu k dokonalosti a získání věčného života. O tom všem vám napíšeme v některém z příštích článků. 

KONKURZ

Jeden řekne:"Autobus!"

Druhý dodá:"A co s ním?"

První:"To by stálo za pokus

-dojet včas na konkurz…"

Druhý:"Stejné bych nebyl tím nejlepším…"

A co tím chtěl básník říci?

Že je lepší na krajíci

než na hlavě máslo mít

zkus se člověče dovtípit…

Chytrému to došlo bleskem

a těm druhým pomůžem:

Kdo se nepostaví na start

a neudělá první krok

(s odhodláním),

Tomu Bůh nemůže pomocí dokončit závod

a není tajemstvím,

že Lásce (Boží) se naučit nedá -

ta se prostě přijímá (a dává dál).

Však když budeš aspoň zrnko víry a Lásky

Boží v sobě mít (a to Ty máš {to má každý, jen o tom neví})

a budeš chtít se Bohu přiblížit

a do Lásky vstoupit

-tak ruce na prsa, na start a závod začíná-

a kdo bude lenivý

a svůj osobní konkurz propásne,

-aby vůbec mohl stát na startovní čáře,

těžko se mu bude dýchat,

aby doběhl do ovčince,

až Pán bude ovečky počítat -

do bezpečí, než to začne…