Mojžíšova hůl

Při exodu izraelského lidu z egyptského zajetí, přibližně tisíc pět set let př.n.l. nastalo tísnivé období vysvobození zajatců průchodem po dně rozdělených vod Rudého moře. Mojžíš držel ve své ruce hůl na znamení autority a pověření, které měl jako Boží zprostředkovatel záchrany. Když jeho národ uprchl z Egypta, přitáhl k Rudému moři, zdálo se, že jde o past. Egyptské vojsko v patách bylo rozhodnuto přivést zpět své zajatce. Situace se zdála vyhrocenou a kritickou, ale jen proto, aby byli nepřátelé Božího lidu vlákáni do pasti. To ovšem uprchlíci nevěděli a mnozí z nich začali panikařit. Biblická kniha Exodus, ve čtrnácté kapitole popisuje Boží pokyn k Mojžíšovi.

Hůl, podobně jako pečetní prsten, byla v té době zjevným symbolem autority. Vertikální linie, kterou hůl představuje, symbolizuje autoritu svěřenou z nebe, či propojení mezi nebem a zemí. Rozdělení moře iniciované pozvednutím Mojžíšovy hole, je symbolem pro opuštění vod chaosu, které jsou jako silná emoční bariéra, bránící svobodnému bytí. Celá situace je aktem důvěry v Boží moc, která se projevuje v bezvýchodné situaci.
Bůh dal Mojžíšovi již dříve znamení své moci tím, že proměnil jeho hůl hozenou na zem v hada, a když hada uchopil za ocas, zase se proměnila v hůl. (Exodus 4:2-4) Egyptští kouzelníci provedli totéž se svými holemi, ale Boží hůl hozená Mojžíšovým bratrem Áronem, se proměnila v hada, který pozřel hady egyptských kouzelníků. (Exodus 7:10-12) Tímto činem byl zpochybněn egyptský náboženský řád, který uctíval hada jako symbol moci, tajemství i božství. Viz. kobra na čele faraona.
Hůl i had má velmi důležitý symbolický význam pro porozumění transformačnímu procesu duše. Což dokazují i Ježíšova slova, která spojují jeho ukřižování s pozvednutím Mojžíšovy hole a bronzového hada.

Pozvednutý had

Po vysvobození ze zajetí procházeli izraelité 40 let pouští, na níž byli krmeni Božskou manou. Avšak nebyla to lehká doba, neboť pustina je vyprahlou krajinou a symbolem úmorného přechodného období mezi odložením starého způsobu života a nalezením plnohodnotného života v duchu, který je veden důvěrou v srdce, v Lásku. Pustina je transformační výzvou k odložení ega, smíření se s Bohem a plné odevzdání své vůle do rukou Nejvyššímu Bohu. A to stejné si zažíváme na duchovní transformační cestě, kdy je třeba zastavit vlastní úsilí, přijmout vedení a přijmout duchovní očistu, která se zprvu jeví jako prázdnota, či nicota. Ego to zprvu hodnotí jako destrukci, neboť staré způsoby vnímání i přežité vztahy se hroutí a nová duchovní hojnost ještě není dosažena. A to zranitelné období může trvat i roky. Izraelští buřiči to nechápali, vztěkali se kvůli tomu, a proto na ně přišla pohroma v podobě ohnivých, či jedovatých hadů, kteří je začali zabíjet svým jedem. Izraelité si pohromu v podobě ohnivých hadů nevědomě vytvořili – zmaterializovali.

Je velmi zajímavé, že Kralická Bible a stejně tak Ekumenický překlad překládají výraz „jedovaté hady“ jako „ohnivé hady“. Co to znamená? Uštknutí jedovatého hada vzbuzuje vnitřní horečku. Stejně jako vztěkání, či rozlícení dotčeného ega, způsobuje vnitřní rozlícení, či zápal. Období čtyřicetiletého putování pustinou, je obdobím pokoření lidského ega, které odmítá přijímat věci takové, jaké právě jsou, aniž si to uvědomuje. Ego je iluze, která nedůvěřuje Bohu, stále něco postrádá, stále po něčem vnějším touží, stále je nespokojené, nevděčné, neklidné a stále se bojí. A právě to je důvod, proč vyvolení vždy procházejí svou duchovní pustinou na cestě do Božího království. Musí si uvědomit iluzi ega, které mělo dříve nadvládu, ale nyní předává vládu bezpodmínečné Lásce, jež objímá všechno ve své usmiřující a chápající náruči a tím smiřuje oddělené polarity, mezi nimiž vznikal oheň vysokého napětí.
Pustina je nejlepší místo, jak se zaměřit na sebe sama a své prožívání iluze. Pustina ducha je to nejlepší místo, jak svůj destruktivní oheň transmutovat do uzdravující vitální energie. A s tím úzce souvisí symbol bronzového hada.

Jaký význam mělo upření zraku na bronzového hada? Had Ohnivec představoval ohnivou sílu ducha, která se obrátila proti těm, kdo podléhali svým nevědomým živočišným instinktům. Můžeme to nazvat také jako impulzy hadího mozku, které vzbuzují ty nejnižší živočišné pudy, včetně pudu sebezáchovy. Upření zraku na hada bronzového, umístěného na Mojžíšově holi, představovalo soustředěné vědomí na podstatu problému v sobě samém. Tatáž hadí síla, která zabíjela, má moc uzdravovat, když je vědomě přijata – pozdvižena na světlo vědomí. A to je poučením, že člověk má vždy na výběr, jestli bude obětí nejnižších živočišných pudů, které ho nevědomě ovládají a vedou do nemocí a zkázy, anebo jestli si uvědomí, co se v jeho nitru děje.
Duchovně zralý člověk si má uvědomit svou živočišnou podstatu (hadí sílu), ale nemá jí nevědomě podléhat, ani ji odsuzovat. Jde o přirozenost lidské tělesné identity a to si žádá, aby byla především pochopena. To, co pochopíme, přestaneme odsuzovat a popírat. Je to totéž, co platí pro nejtemnější aspekty reality, které v sobě odmítáme smířit. Přestaneme se toho podvědomě bát a utíkat před tím. Síla vědomí, která se pozvedá jako svislý proud božské vitální energie – hada a propojuje člověka s Bohem skrze páteřní tunel - hůl, je božskou mocí. Ve vědomém přijetí dochází k zásadnímu alchymistickému procesu transmutace živočišné energie v energii vyšší, neduální. Jde o tachyonovou energii božské Lásky, převyšující limity duálního světa. A tato energie shora je Boží uzdravující mocí, která léčí všechny neduhy nejen těla, ale i psychiky. Pozvedá se při transformaci v lidském těle, jako probuzený had, dříve stočený do klubíčka, který se vine z první, kořenové čakry, kolem páteřního tunelu a prochází všemi sedmi hlavními čakrami lidského těla, které otevírá.
Skrze to, co nás trápí a uštkne jako jedovatý had, se přibližujeme záchraně, kterou je kristovská energie. Když důkladně pochopíme to, co nás tráví, zastavíme svůj útěk, sevření a úzkost, která nás uzavírá Božímu uzdravujícímu duchu. Jde o odkrývání stínů nevědomí, pracujících v ilegalitě. Ohnivá bolest způsobená naším odporem vůči tomu, co JE, je vyléčena jediným možným způsobem. Přijetím, či důkladným zvědoměním, které se otevírá emočnímu zranění, aby nic bolestivého nebylo potlačeno, ale vyléčeno hlubokým prožitkem. A prožití znamená přijetí odkazu. Vždy nás bolí pouze náš střet se Skutečností, kterou v sobě nevědomě popíráme. Životní síla se tím uzavře a deformuje uvnitř. Žijeme na povrchu a netušíme, že nám chybí hloubka, když jsme si pohled do hlubin duše podvědomě zakázalli. Ze strachu. Z obavy, že by to bolelo. Vznikají z toho tělesné i duševní nemoci a úchylky, deprese, hluboký smutek... Jakmile se neuzavíráme, před hořkostí léčivého "pelyňku" či před vnitřním žárem, stane se to naším lékem, který vede k alchymistickému přerodu duše. Tatáž životní sílá má moc zabíjet, je-li potlačována a dát věčný život, je-li vědomě přijata. Způsobuje smrtelnou chorobu, jestliže s ní bojujeme a přináší osvícení a věčný život, jestliže ji přijímáme.
Kristus má být pozvednut, jako Mojžíšův had, abychom si uvědomili, že šel vědomě na porážku, jako Beránek Boží, aby přijal všechnu bolest světa a přeměnil ji na Boží moc vzkříšení Ducha nesmrtelného syna Božího.

Bronzová slitina

To, že Mojžíšův had byl bronzový, není nijak náhodné. Bronz je slitinou mědi a cínu. Proces slévání bronzu lze v alchymii chápat jako proces sjednocení polarit, kterého se dociluje očistným ohněm. Měď se v alchymii rovná Venuši, ženskému principu, kráse, lásce. Cín se rovná Jupiteru, mužskému principu, autoritě, expanzi. Uvědoměním docházíme k rovnováze. V žáru transformace vzniká nová kvalita, slučující ženský a mužský prvek v jednu stabilní slitinu. Bronz je tedy symbolem smíření opačných polarit duality ve svatební komnatě. Ke smíření dochází uvědoměním, či koncentrací vědomí na vnitřní oheň.

Jupiter a Venuše jsou archetypy krále a milostné bohyně. Oba jsou v tradiční astrologii považování za dobrodince. Planety, které přinášejí radost a rozvoj. Jde o spojení, otcovské, duchovní a mužné síly s mateřským a smyslovým ženským principem. Spojení Boha Otce a Boha Matky. Dohromady tvoří Jednotu, sloučením v mystické svatební komnatě. Konjunkce Jupitera a Venuše přináší harmonické aspekty. Uměleckou inspiraci, duchovní i fyzické naplnění. Laskavost, hojnost, štěstí ve vztazích.
V symbolech pro Jupitera a Venuši uvidíme sloučení duchovního principu, jež se pozvedá nad pozemský kříž. U Jupitera je to půlkruh – hadí smyčka pozvedající se nad kříž života v hmotě. Had se obtáčí kolem svislé Mojžíšovy hole a tvoří pomyslný hák na vrcholu hole. Kruhový – nebeský princip ve znaku Venuše se pozvedá nad pozemský kříž dole. A dá se říct, že egyptský ankh je spojením těchto symbolů, které se překrývají a v principu vyjadřují tytéž archetypy vyjadřující harmonické spojení protikladů.
Slitina bronzu nemá svoji oficiální alchymickou značku. Avšak stačí pouhé grafické spojení symbolů v jeden celek a zjevuje se nám Mojžíš, držící svou hůl nad vodami Rudého moře. Drží hůl, jež se podobá pastýřské holi a proměňuje se v hada.
Mojžíš, jako duchovní vůdce a kristovská inkarnace, byl duchovně nejvyspělejším člověkem na světě ve své době. Jeho autorita v podobě hole byla duchovně oprávněnou a ne náhodnou. Mojžíš byl vyvoleným zasvěcencem, inkarnací přímo z Kristova kmene. Žil v době důležitého duchovního přerodu (pozvednutí vědomí), podobného tomu dnešnímu. Tudíž byl také představitelem cesty k nedualitě - ke spáse.

Symbol hada

Had je tvorem, který svléká kůži a proto je symbolem obnovy. Neustálého koloběhu odkládání starého já a nalézání nového, osvobozeného, vyššího já. Je to symbol duchovního potenciálu – vitální síly uvnitř člověka, která se pozvedá nahoru. V hinduismu a tantře je had symbolem energie kundalíni, která stoupá z první kořenové čakry a otevírá vyšší energetická centra – čakry. V lidové moudrosti jde o tvora ukrytého v zemitosti – jeskyně, vody, zemské díry, představujících skrytosti nevědomí, či podvědomí. Podle biblických záznamů je had symbolem jak pokušení, tak vyléčení.
Jde tedy o sílu Božího ducha, pronikající a oživující vše, co jest. Protivit se této síle vzbuzuje bolest jako uštknutí a vnitřní oheň. Jed, který zaplavuje naše tělo, je hořký jako pelyněk a horký jako hořící řeky. Cítíme žár, až bolest v krevním a neurálním řečišti našeho těla, které se podobá stromové struktuře. Symbolický hadí jed uvnitř našeho těla v rozumné míře vede k uzdravení, neboť iniciuje tvorbu protilátek. Vnitřní bolest našich rozbouřených emocí nás přivádí k vyššímu vědomí, když se snažíme o osvobození ze svého vnitřního pekla. Emoční pohnutí vyzývá k propuštění vzdoru, odmítání, popírání, či skrývání toho nejděsivějšího, čemu jsme se doposud odmítali podívat do očí. V našich životech se duchovní vývoj odehrává po spirále, podobné stočenému hadovi. V opakujících se smyčkách utrpení a osvobození se rodí vyšší vědomí, znamenající duchovní vývoj a lehkost bytí. Jsou to také smyčky zrození a smrti zobrazené v hadí podobě.

Ouroboros

Ouroboros (z řeckého oura = ocas, boros = požírající) je starověký symbol, který se objevuje v mnoha kulturách – egyptské, řecké, severské, indické i čínské. Nejvíce je ale spojen s hermetismem a alchymií.
Božské poznání je kruhové, cyklické a nelineární, stejně jako Bůh, který je Duch, existující v bezčasém prostoru věčnosti. Cyklická duše stvořila v cyklickém koloběhu 3D reality sama své démony a ti se stali nevědomým stínem, jež ji ovládají. Duchovní – hadí síla jim dává vitální duševní energii. Jinak řečeno, každá duše si sama živí své vlastní démony na úkor své vitality. Jsou to hadi ohnivci. V cyklickém vývoji duše dochází k postupnému uvědomění a překonání vlastních strachů. Ze stažení a ztuhlosti, docházíme k uvolnění a otevření. Čím je zastavení a uvědomění hlubší, tím hlubší je léčení, dokud nedojde k úplnému odpojení od svazujících strachů. Ačkoliv se v tomto procesu otevření, prohlubuje citlivost a zranitelnost, na druhé straně duše propouští lpění a pozvedá se nad prožívané emoce. Zažívá niternou lásku a svobodu, neboť bolestivé vzorce nevědomí - démoni, sežrali sami sebe, a došlo k hlubokému spojení sama se sebou, otevření srdce a citů. Teprve důkladným vyčištěním nevědomých stínů lidské duše se přibližujeme k roli vědomého tvůrce reality.

Symbol ouroboros se sluncem představuje uzavřený cyklus, do kterého sestupujeme z výšin božského vědomí a opět se k němu navracíme. Symbol ourtoboros s labyrintem představuje temnou stránku podsvětí - podvědomí, kterou musíme během své cyklické pouti duše překonat.

Duchovní uzemnění

V souvislosti s průchodem Izraelitů přes Rudé moře, bylo podstatné uzemnění. Projít skrze rozbouřené hladiny moře, po zemi „suchou nohou“. Symbolika této cesty je zřejmá. Mojžíš, jako kristovský avatar, otevírá a ukazuje cestu ke svobodě. Bůh používá silnou energii transformace, aby rozkryl hladiny Rudého moře.
Tato biblická scéna zanechává odkaz duchovního uzemnění, které znamená spojení vědomí se zemitými prvky naší identity. Člověk procházející silným transformačním vzestupem vědomí musí být v kontaktu se Zemí, s přírodou a vlastním tělem. Stavy intenzivní energie může člověk prožívat, jako by jím procházely blesky. A ohnivý had je právě symbolem elektricity.
Neukotvení vědomí v těchto případech vede k úzkostem, psycho-spirituální krizi, pocitu odpojení od těla a zmatenosti. Kdo je v egu, je v hlavě, transformaci se nevědomě brání a je zmítán emoční hlubinou, obrazným Rudým mořem. Podobně, jako reptání izraelců vzbudilo hady ohnivce, může podléhání egoické tělesnosti v člověku probudit to zlé, jež ústí do neovládaného hněvu, nemocí a smrti. Jde o duchovní úraz bleskem, který škodí, pokud nedošlo ke kvalitnímu uzemnění.
Duchovní uzemnění dává ohnivým bleskům (hadům) transformace „tělo“, aby nebyly ničivé, stejně jako bleskosvod bezpečně svede blesk do země. Bronzového Mojžíšova pozdviženého hada, bychom mohli v této souvislosti nazvat duchovním bleskosvodem.
Ačkoliv v dnešní době nepoužíváme fyzický symbol bronzového hada, měli bychom pochopit princip, který představoval. A sice výzvu k ukotvení proudu vědomí. K zásadnímu propojení vědomí s duší, tělem i přírodou skrze meditační zvnitřnění. Jen tak je možné ve zdraví přežít silné ohnivé přívaly energie, kterých jsme přímými svědky v dnešní době, sami na sobě. Na svém tělesném zdraví, na mezilidských interakcích, na duševním rozpoložení.

Pokračuj s námi dále studiem navazujícího článku článku Axiomy duchovní alchymie.