Zlaté klasy pšenice

V tomto článku volně navazujeme na předchozí téma Komnata spojení nás pozvala dovnitř. Co musí duše podstoupit, aby se osvobodila a zvítězila v nejdůležitějším období vzestupu, jaký kdy naše planety zažila? Rozebereme si nástrahy cesty, průchod úzkou bránou, nelehkou pustinu, políbení žáby a nakonec se princezna s princem spojí nerozlučným duchovním poutem ve svatební komnatě a žijí spolu navěky.
Ježíš přirovnal spravedlivé ke pšenici, která je k nerozpoznání od plevele a rostou spolu, dokud nepřijde čas žně. Pšenice uzrává ve svém správném vegetačním období. V těchto dnech je právě ta správná energie, kdy zlátnou obrazné klasy. Splňuje se Ježíšovo podobenství zaznamenané v evangeliu Matouše.

Skrytost vyvolených

V souladu s Ježíšovými slovy, že pšenice poroste spolu s plevelem až do posledních dní, byli vyvolení doteď ukryti. Byli sráženi, zrazováni, pokořováni, omezováni, aby se hluboce ukotvili v duši, skrze svou samotu, prázdnotu, či prožívanou nicotu. Všechno neštěstí, či útrapy vyvolených, tříbilo jejich duše a znamenalo přechod do plného vedení duchem. Proces přetavení horniny ve vzácný kov probíhal v tichosti, ústranní pustiny. V prožívání temnoty, v odloučení od světa na pustině ducha. V každodenním zdolávání překážek se rodí netušená vnitřní síla až do té míry, dokud se nestane hmatatelnou oporou. Temnota iniciuje hledání Lásky jako jediné odpovědi na život a jediného východiska v niternosti. Všudypřítomná negace světa zahání duši toužící po Lásce, do Boží náruče. V žáru této transformace odpadá struska a tříbí se duše, jako vzácný kov. Ten proces je jako alchymistické zušlechťování kovů. Činí ho ryzejším, za použití ohně transformace. Spojuje oddělené fragmenty duše v jeden harmonický celek, což nazýváme mystériem svatební komnaty. Jako by se různorodost složek horniny v žáru pustiny přetavila na ryzí zlato. Zůstane autentičnost, kvalita, opravdovost, hluboké ukotvení, pravdivost. A to je záře vyvolených, která se začíná zjevovat, jako zlaté klasy obilí mezi plevelem. Biblický prorok Daniel to předpověděl.

Období přerodu duší se děje dle Danielova proroctví z Bible, v těžkých časech. Proč je s probuzením vyvolených spojen čas velké tísně? Protože realita automaticky spěje k vyrovnání potenciálů. Čím více svítí vyvolení, tím více zuří temní. Čím více se lidé probouzejí ze spánku, tím více chaosu je vyvoláváno v Matrixu, aby došlo k rozptýlení, či rozrážení síly vyvolených. Světelných duší, center vysokého vědomí, skrze které se mění svět. Tvoří síť Kristova vědomí uvnitř systému.
Vyvolení, kteří před časem obrazně spali v prašné zemské půdě, byli systémem zadupáni do prachu země. Bylo Boží vůlí, aby byli do poslední chvíle skrytí. Aby nezapadali, cítili se méněcenní a na okraji. Jsou transformátory Světla spojujícího nebe a zemi. Jsou vyvolení k přeměně světa, jakmile si vzpomenou na svou podstatu a účel svého zrození. Nejprve vstupují do známého ducha a následně, jakmile se v nich duch ukotví a vytvoří široké koryto, přicházejí dary ducha. Uzdravování, telepatie, schopnost komunikace s neprojeveným světem ducha, omlazení, vedoucí k věčnému životu, způsobené oživení duchem.
Světlo vyvolených zesiluje se sílícím kristovským duchem na Zemi. Mnozí se toulají v tom smyslu, že opouštějí systémy víry, neboť probuzení vede od náboženských systémů, k žité spiritualitě. Od kontroly ke svobodě. Od poslušnosti samozvaných pastýřů k přímému spojení člověka s Bohem.

Boj svatého lidu

Dravý proud je symbol pro vody chaosu, jejichž snahou je strhnout do víru svého dění pokud možno i vyvolené a oslabit jejich moc. Neboť jsou živí a tvoří spojnici mezi nebem a zemí. Existuje v nich živé spojení mezi Bohem a světem forem. A to symbolizuje vnitřní svatební komnata duše.
Na druhé straně řeka, nad níž bdí andělé, symbolizuje proud nového vědomí, které oživuje a probouzí. Je to živá voda, přiváděná do 3D reality smrti. Daniel tedy hovoří s anděly pověřenými řízením transformace vědomí naší planety.
Čas, časy a půl představuje polovinu oktávy vývoje. Druhá polovina je opačná polarita, jdoucí proti. O polovině zde totiž nemůžeme uvažovat v lineárním smyslu, ale ve smyslu kvalitativním, kde čas představuje energetický eón - vrstvu. Lidské vědomí uvízlé v iluzi lineárního času (Chronos) vypočítává termíny, ale netuší, že Boží čas je relativní (Kairos). V duchovním světě neexistuje čas tak, jak ho vnímáme. Existují jen vrstvy vědomí, ve kterých se cyklicky pohybujeme po spirále.
Řeky chaosu rozráží sílu svatého lidu a řeka vody života posiluje sílu tohoto lidu. Jakmile síla Světla převládne, stín chaosu zmizí. Tím skončí rozrážení síly svatého lidu a nad Zemí zavládne nultý stupeň Božího království.
Co se v nás bude aktivovat v období po letošním slunovratu? Do jaké míry integrujeme nárůst Světla? A jakou odezvu to bude mít ve vodách chaosu? To zažijeme na vlastní kůži v přímém přenosu, ale nikdy to nebudeme moci přesně vypovědět dopředu. Máme do toho vplout otevření, bez představ, bez iluzí, bez konceptů mysli.

Obětování a vykoupení

Slova o obětní smrti Krista, kterou vyžadoval jeho Otec, se prolíná křesťanským náboženstvím. Ale kdo chápe jádro? Jak smrt dokonalého člověka Ježíše vykupuje Adamovu smrt? Proč Bůh nemohl odpustit lidstvu i bez požadavku na výkupní oběť, když je bezpodmínečná Láska?
Smrt Adama, dokonalého člověka, byla sestupem do světa duálního rozdělení. Byl to sestup nebeských duší skrze vyvolený národ Izraelitů. Byla to záchranná mise pro pozemské stádo duší, které tu bylo vyvíjeno již statisíce let před příchodem Adama a Evy. Bůh je bezpodmínečná Láska a nikdy nezavrhl Adama a Evu, natož lidstvo. To temná strana vklínila do náboženství vinu, poslušnost a trest. Zákon ve smyslu náboženských přikázání měl zjevit vinu, ale nemůže osvobodit duši. Duše se vydává na duchovní vzestup, když se vysvobodí z role hříšníka a bezmocné oběti prvotního hříchu. Myšlenka prvotního hříchu jako destruktivního kódu DNA, bývá překroucena podobně, jako věda přeceňuje vliv genetických dispozic. Ačkoliv dědíme genetickou zátěž z rodové linie, ve které se narodíme, tak je vždy na nás, jestli destruktivním vzorcům mysli budeme podléhat, ještě je prohloubíme, anebo přijmeme nové, očišťující vzorce. Kdo přijímá Lásku, jako jedinou odpověď na život, míří vzhůru, ven z temných vod chaosu. Epigenetika dokazuje, že naše DNA se mění, v závislosti na vzorcích našeho myšlení. Práce Dr. Bruce Liptona je toho důkazem.

Rodíme se znovu, když jsme nejprve byli pokřtěni, čili iniciováni vodami, jež představují emoční spoutání. Pohlcení vodami chaosu se realizuje emočním připoutáním na ďáblově světě. Vody chaosu jsou teritoriem rudého draka – dravé šelmy z biblické knihy Zjevení Janovo. Tato sedmihlavá saň je fraktál zla, žijícího z naší vitální energie. Všichni jsme jím nejprve spoutáni a vysvobozujeme se na duchovní cestě. Psychologickou terminologií jde o ego = ďábla, imaginární vzorec světské identity, který je vztažen ke světu forem. Poutá nás na sedmi úrovních energetické oktávy – sestupné spirály temnoty, či reverzního matrixu. Podobně jako faraon věznil Izraelský národ po čtyři sta let jako otroky.

Náročný průchod

Nyní je doba, kdy se odehrává odchod vyvoleného národa z otroctví. A když drakovi prchá potrava, vytváří peklo a nahání strach, aby Boží národ odradil. V každé z přelomových dob, jako byla ta v době osvobození židů z Egypta, byl na zemi přítomen nějaký avatar, zasvěcenec, kristovec. Inkarnace Krista, přímo z kmene. Tehdy to byl Mojžíš, který šel v čele osvobozeného národa. Držel své ruce rozpažené nad vodami, což připomínalo kříž a vody Rudého moře se rozestoupily, což připomínalo Ichthus, rybu, ucho jehly, vulvu, úzkou bránu. Zosobňoval Bránu do Kristova ovčince. Útlak v otroctví zrodil vůli ke vzestupu. Všechno trápení otroků iniciovalo oheň transformace, vůli čelit přesile věznitelů. Projít suchou nohou po dně Rudého moře, je symbolem ukotvení v duši, do kterého nás zahání běs pronásledovatelů. Podobně jako tehdy, se jednalo o zázrak, i dnes se takový zázrak děje připraveným. Sbalili si své věci a procházejí rudým peklem emocí, které se vzdouvá jako protiváha. Dle jednoduchého zákona zachování energie, je průchod energetickou bránou vyvolených doprovázen tím, že jsou sráženi zpět, skrze vyhrocené životní okolnosti, skrze egoické interakce okolí, které nechápe, že je vedeno ke své zaslepenosti temnotou. Čím více se zvedá rudé peklo, či rudá barva v očích pronásledovatelů, tím více to ukotvuje a vyzývá vyvolené, aby vstoupili do rovnováhy, aby se odpoutali od zbytků své emoční připoutanosti, a prošli tou záplavou chaosu v jejich životech.
Kdo neodevzdá poslední zbytek svého lpění na světě forem, bude mít problém projít úzkou bránou a bude reptat proti tomu, co přináší záchranu. Vždyť biblický záznam o vysvobození z Egypta je dokonalý i v těchto detailech. I tehdy tam byli buřiči zhoršující situaci, která se jevila beznadějnou. Celý národ shromážděný před Rudým mořem, zdánlivě v pasti a za nimi pronásledující faraonovo vojsko. Vzbouřence i pronásledovatele, pohltilo nakonec Rudé moře, zatím co věrní prošli suchou nohou, ukotvení, skrze rozbouřené moře, symbolizující vroucí emoce.
Kristus je pro nás vzorem a Bránou. Nechal se temnotou bičovat, urážet, poplivat a nakonec ukřižovat. To znamenalo odříznutí všeho světského a vzkříšení jeho vyšší, Světelné bytosti. A k tomu iniciuje vyvolené utrpení, pronásledování, výhružky, zastrašování, či obviňování odpůrců, které mají kolem sebe ve svých běžných životních interakcích. Nadřízení, klienti, partneři, příbuzní, atd… Viz. Kristova slova.

Vzkříšení vnitřního Krista

Vina je nástrojem temných, kterým ovládají duše. Je spojena s tělesnou polaritou, neboť nic ve světě není dokonalé. Otrokáři systému, vyžadující dokonalost, trápí a vysávají duše spravedlivých do té doby, dokud odsouzenci nepřijdou na to, že jejich podstata je zcela nevinná a vina je iluze lineárního nazírání na realitu. Ti, co stojí v předních řadách, farizeové, mudrci a moderní spasitelé, se pasovali do role dokonalých, ale před Bránou budou posledními v poznání pravé lidské Skutečnosti a podstaty, kterou je Bůh bezpodmínečné Lásky. Agenti strachu rozeseli vinu do vědomí světa, že je jí jako plevele. A spravedlivý, toužící po Lásce, musí odvážně čelit výhrůžkám, obviňování, nátlaku, či zastrašování temných. Když v sobě integrujeme obě polarity, nalezneme rovnováhu a smíření duše.
A z toho, je Zjevné, proč musel Kristus tolik trpět a být zabit. Musel unést tíži hříchů lidstva na svých bedrech a neustoupit, aby vytvořil Bránu, kterou zosobňoval. Má-li někdo prolomit temný příkrov ďábelského vědomí nad světem, pak je to Boží syn, Logos, dokonalý archetyp člověka v nás. Tím utrpením, kterým si Kristus v skrytu prošel, v dnešní době, jeho druhého příchodu, se stala Brána do 4D ráje, znovu otevřenou. Je možné ji v duchu následovat a opustit zotročující systém. Opustit své vnitřní zotročení, a tím zvítězit nad světem, jako Kristus.

Když je prolomena temná bariéra mezi lidstvem a Bohem, člověk to prožívá jako odpuštění. Rovnováhu a smíření. Temnota se manifestovala jako viny a spoutané lidstvo bylo nazýváno hříšníky, kteří potřebují odpuštění. Jednalo se o mraky ve vědomí, které zakrývaly Boží Slunce dokonalé Lásky. Jádro vykoupení spočívá v prolomení bariéry temných mraků vědomí, kterého se dosahuje utrpením. Opravdu to velmi bolí, když je ukřižováno naše ego – vše ďábelské uvnitř naší psychiky, s čímž jsme se podvědomě ztotožňovali. Je to jako kovové hřeby, kterými jsme přibiti na kříž. Při dokonalém pokoření to v nás umírá. Jsme tedy sráženi zpět a pokořováni, jako Kristus, a má to efekt vykoupení, následujeme-li vzor - vědomí Krista. Vykoupení duše z ďáblova systému, ji uvrhuje do náruče Boží bezpodmínečné Lásky. Mraky se rozpouštějí jako pára nad hrncem, neboť byly jen silně vštípenou iluzí. Procesem vykoupení dochází k alchymistické proměně duše. Je to velmi živá transformace duše v ohni posíleného ducha.

Propast se zvětšuje

Silná duchovní energie zesiluje tendence v lidech, takže se zlí stávají horšími a dobří se stávají lepšími. Duchovní transformace probuzených, se odehrává skrze bolest, kterou zažívají v interakci se zlými. Konkrétně se to projevuje tak, že zlí vytvářejí peklo na Zemi, již z principu. Vyžadují svá práva, kalkulují, vypočítávají zisky, kontrolují, podezřívají, nedůvěřují, lžou, okrádají a jsou nevděční. Zesiluje to v nich v průběhu této doby, takže se nedá domluvit, nechtějí dohodu, nechtějí smír. Chtějí trestat viníky a pomstit svá práva, neboť si myslí, že byla dotčena. Typický sebestředný egoismus, kterým jsou zaslepeni, jim neumožňuje nadhled a soucit. Biblicky (archaicky) řečeno, plní vůli ďábla. Ostatní lidé se jim stávají zrcadly, takže v nich zlí vidí právě to, co sami jsou. Útočí tedy na lidi kolem sebe s obviněními, žalobami, výčitkami, nebo výpady a zvláště na vyvolené, neboť ti se jim jeví bezbranní, jako snadná kořist. Ti, co jsou plní lásky, chtějí harmonii a pohrdají hmotnými zisky. Stávají se lepšími a propast mezi zlými a dobrými se viditelně zvětšuje.

V konfrontaci s pomatencem, zaslepeným ďáblem, se budete cítit bezvýznamní, chybující, nepotřební, hloupí a velmi, velmi vinní. Takoví lidé jsou stále v hlavě, stále podezřívaví, vypočítaví a nedůvěřiví. Zosobňují protipól Boží Lásky v dualitě. Jejich peklo, vytváří vnitřní žár a pocit vnitřní hořkosti, stejně jako Pelyněk rozpuštěný ve vodách. Avšak probuzení pochopí, že všechen žár, bolest a hořkost, je iniciačním nástrojem duality, který nemáme popírat, ani před ním utíkat. Máme ho přiznat a procítit až do dna a obrátit se dovnitř. Setkat se s ním, jako s tou nejodpornější ropuchou, ze které je nám špatně a máme ji políbit? Obrazně máme i pozřít to, z čeho se nám zvedá žaludek. Bez temnoty bychom nevěděli, jak září světlo. Nevyhýbejte se tomu temnému ani vědomě, ani podvědomě. Kdo se uzavře před stínem, uzavře se i před světlem.

Nechte vše přebolet, vyneste to na světlo a tím se to vyléčí. To je podstata alchymické proměny duše a obrazné pozvednutí hada, o kterém je následující článek. Pokud to bolí, vzpíráte se tomu. Projdete bolestí skrz naskrz a rány se zahojí. Vaše přiznaná slabost vás posílí. Vaše neskrývaná bolest vás učiní nedotknutelnými. Jedině, když si tím projdete. Vypijete pohár až do dna, stanete se nedotknutelnými. Zneutralizujete vliv elektromagnetického napětí. Osvícení se smíří se zlými, neboť jejich útok inicioval božství vyvolených. Osvobodil jejich lásku. Láska je zajatá niterným vzdorem, ale smířením v duši se osvobozuje.

Nezavírej svou komnatu

Proč je tak obtížné milovat sebe sama? Protože jsme uzavření pravému životu kvůli strachu a nenávisti všude kolem. Jsme tím uzavřeni i duchovní proměně. Svět nás zaplavil násilím, vinou, výhrůžkami. Strach je rozséván v médiích, ve školách, ve zdravotnictví i na pracovištích. A strach nás nutí se skrývat, uhýbat, popírat city, uzavřít se do sebeobrany. Strach se stal tak běžnou součástí lidského života, že jeho důsledky – uzavření se životní síle, se staly podvědomým automatismem. Uvědomovat si všudypřítomný strach, je počátkem vysvobození. Setkat se tváří v tvář s tím nejděsivějším a nejodpornějším, co odmítáme, je brána ke svatební komnatě, kde se duše vdává za Boha ve svém nitru. Otevírá se osvícení. Setkáním, či vynesením toho nejděsivějšího na světlo, se bolestné účinky rozplývají a to co uvnitř škodilo, se stává lékem.

Boží děti vítězí

Děti svatební komnaty, jsou dětmi zosobněné rovnováhy. Pokročilé duše, které se rozvzpomínají na duchovní kvalitu, která je v nejhlubším jádru jejich ducha. V této době silné energetické transformace jsou iniciováni, aby se rozsvítili. Jsou zrozeni právě za tímto účelem, neboť jsou živí mezi mrtvými, pokud se vrátí hluboko sami k sobě. Jinak řečeno, jejich duchovní vývoj již překročil hranice zrození a smrti ještě dříve, než sestoupili do reinkarnačního procesu naší 3D reality. Rozvzpomínají si na to, kým již jsou pod vlivem silných energií. Pokud se nyní rozsvítili, sloučili v sobě polarity: mužské a ženské, nebe a země, pravici a levici, elektřinu a magnetismus do rovnováhy, zažívají alchymickou proměnu duše a procházejí uchem jehly, jako izraelský národ Rudým mořem. Otevřená Brána, je přítomnost Krista. Jsou to paprsky pronikající temným příkrovem do vyšších úrovní vědomí, které je uzdravují z duálního rozpadu. Jsou zosobněnými mosty do nebe. Vítězí nad ďáblem, jako jejich Pán a podobně jako On jsou přítomní - bdělí. Přinášejí Světlo a věčný život na Zemi. A díky síti těchto paprsků je na Zemi dostupné vykoupení v době největších úzkostí lidstva. Jsou vyvolení Bohem, protože mají důvěru, že svou misi na planetě Zemi naplní.

Nevěsty Kristovy

Duše, které se vrátily duchem k Bohu, jsou jako nevěsty, které se vdávají za svého manžela. Duchem se spojují s Kristem a v Kristu se spojují s Bohem. Sjednocení dualit je mystická svatba a návrat domů ve smyslu duchovního nanebevstoupení. Vstupují do království nebeského uvnitř svých duší a tím to království zjevují světu.

Děti jsou pokračovateli rodové linie svých rodičů. Jsou to malé kousky větších bytostí ve smyslu duchovním. Proto není protimluv, když se řekne, že Kristus je Bůh. Je totiž menší částí větší množiny, kterou je Nejvyšší Bůh. Kristus, jako Boží syn je podmnožinou Nejvyššího a kristovské inkarnace, jako je Adam s Evou jsou podmnožinou Krista. Jsou to nižší úrovně bytosti, která nemůže přijít celá do nižších světů. Skrze Adama a Evu se zrodilo dvanáct kmenů Izraele a skrze těchto dvanáct kmenů byla přenesena jiskra věčného ducha do všech národů na zemi. Tím byla vytvořena síť a jedno stádo, jednoho Pastýře. Je to síť ducha, kterou jsme propojeni a která se skrze kristovskou inkarnaci Ježíše z Nazaretu a jeho Nevěsty, zase vrací zpátky do nebe = nebeského vyššího vědomí, které je s Bohem vědomě propojeno.
Malé děti, které ještě pijí mléko, jsou zosobněním duchovní čistoty dokonalého člověka, jehož v sobě máme. Děti jsou nevinné a čisté v duchu. Zatím co lidská hříšnost je vzdálením vědomí od této nevinnosti. Ježíš vybízel k návratu do čisté nevinnosti, kterou jsme všichni hluboko v sobě. Jádro člověka je Láska, čistota a nevinnost, ke které se máme obrátit a viny nechat za sebou jako stín. Naše podstata je úplnost, které nic nechybí. Má v sobě vyvážený poměr mužskosti i ženskosti a skrze spojení s duchem v sobě, jsme spojeni sami se sebou i s Bohem. V duchu se prožíváme celiství, naplnění a přítomní. Jsme propojeni se Skutečností a Životem věčným. Jsme sjednoceni a nikoliv rozptýlení. A to je smyslem následujícího citátu z Tomášova evangelia.

Pokračujete s námi rozborem navazujícího článku Alchymie duchovní proměny.