Co vytváří chaos?

Temná strana Síly v nás panuje jen za předpokladu, že ji posloucháme. Vynucuje si poslušnost manipulací, mocí, klamem, sdílenou propagandou, kterou zaplavuje svět. Temnotu musí stále někdo vytvářet, a proto žije kvůli hluku a smogu současné civilizace. Díky ní vzniká ego, které nás nutí držet formální masku a krok se systémem. Temnota se drží u moci silou. Je pokřiveným vzorcem nepravdy, který udržuje své kódové naprogramování znásilněním Pravdy. Proto říkáme, že ďábel je skrytý v detailu, neboť nám vykresluje svět, o kterém bychom dříve přísahali, že je skutečný, že si na něj můžeme sáhnout, že je vědecky ověřený a nezpochybnitelný. Víra v tuto realitu vzniká zmanipulováním našich smyslů. Ano tělesné smysly lze zmanipulovat. A proto je nazýváme ďáblovými kartami. S ďáblovými kartami hrajeme, když jsme uvěřili jeho propagandě, že pouze fyzické smysly a mysl jsou realitou. Díky tomu jsme tak dlouho přehlíželi zdánlivý detail, že nás ta propaganda udržuje na povrchu, v pravdě zjevné. Zjevná pravda je pravdou prvoplánovou, jinak řečeno vidíme jen to, co temná strana chce, abychom viděli. Ale pod povrchem se skrývá pachuť té pokřivenosti. Duše, která je uvězněná, necítí štěstí, je rozpolcená, nenaplněná, opuštěná. Nenalézá klid, je odpojená sama od sebe a bojí se. Jsme spoutáni nedokonalostí, žádostivostí a nepřirozeností, ke kterým nás materialistický systém donucuje.

Co se stane, když porozumíme podstatě tohoto klamu? Promění to nejprve nás, jakožto pozorovatele. Najednou vidíme pravdu pouze tím, že jsme více sami sebou. Stojíme ukotvení v sobě a nenecháme si vzít svou svobodu. Odmítáme všechny závislosti a manipulaci, které nás dříve nenechaly v klidu. Postavili jsme se démonům duše, kteří číhají a vylézají z děr, když je nekrmíme. Domáhají se své dávky – drogy – emoční zúčastněnosti pozorovatele. Ale porozumění pozorovatele není jen změna hlediska. Pozorovatel pozřel Pravdu a ta se stala součástí jeho samého, podobně, jako se stáváme tím, co jíme. Magnetismus duše přitahuje naši pozornost k tomu, co nás hluboce uspokojuje a díky čemu jsme sami sebou. Jakmile jsme jednou ochutnali svou vlastní autenticitu a moudrost svého nitra, získáváme odvahu osvobodit se i přes výhružky a zastrašování. Věnujeme teď pozornost tomu, jak se cítíme a stává se to důležitějším, než cokoliv jiného. Pocity jsou hlasem duše, která nás vede do klidu a ticha bytí, když jsme vůči ní pozorní. V klidu a tichu překonáváme své závislosti. Víme, že se uvnitř nás ozývají abstinenční příznaky drogové závislosti na této civilizaci. Nechtěli jsme nikdy být narkomani, ale od dětství nám systém míchal do jídla jed. Zažili jsme jen záblesky Skutečnosti a nevěděli jsme, kde se to vzalo a proč to tak rychle zase uprchlo. Později jsme však už hltali návnadu i s navijákem. Stačí porozumět tomu, jak jsme byli permanentně klamáni a pozřením té Pravdy se promění naše vidění. Už zdálky pak vidíme návnadu i naviják. Nejsme už slepí, i když je všude tolik pastí. Ale jsme najednou proměnění a klidní, protože jsme porozuměli a stali jsme se díky tomu vidoucími.
V našem středu je singulární bod nekonečna, který je jako vír přitahující vědomí magnetickou silou, aby se pohroužilo samo do sebe. Je to Skutečnost chrámu naší duše. Naše ukotvení a nedotknutelnost. Jediný vzorec Pravdy a Života, ve kterém vše dokonale zapadá do sebe ve prospěch všech zúčastněných. Je to království nebeské – sféra ducha Lásky – naše pravá nevinná přirozenost, celistvost a jednota. Je to vzorec Pravdy obsažený ve všem, jehož síla překonává všechny iluze. A jak ho lze nalézt? Netřeba ho hledat, byl tu vždy. Stačí jen nereagovat na manipulaci, stačí jen nenechat si našeptávat, stačí odmítnout hru s ďáblem. Stačí vždycky hledat jen bytí = Boží království a to ostatní nám bude přidáno. (Viz. Matouš 6:33)
Objevením vzorce Pravdy, v kterém se ukotvíme, se život stává lehkým, bez napětí mezi póly duality. Neutralizace je naší svobodou a lehkostí a radostí. Důslednou neutralizací, která pronikla do každé buňky, se stáváme nereaktivními a neviditelnými pro systém strachu. A to je způsob, jak se vstupuje do nového světa.

Co jsou naše závislosti?

Cokoliv mimo naše nitro, co potřebujeme ke svému štěstí. Cokoliv, co nám brání být šťastní bez důvodu. Cokoliv, co vyhlížíme v budoucnosti. Cokoliv vnějšího, v čem vidíme smysl svého života. Cokoliv, kvůli čemu přehlížíme přítomný okamžik jako bezvýznamný.
Pokud samotný přítomný moment je zdrojem našeho naplnění, jsme svobodní. Avšak máme sklon stále z něj prchat a očekávat své naplnění v budoucnu. Prostor mezi teď a budoucnem je naší závislostí na čase, o kterém si myslíme, že přinese něco lepšího. Tím se oddělujeme sami od sebe. Čas stojí mezi tělem v přítomném okamžiku a duchem v budoucnu. Závislost na budoucnu nás činí permanentně nešťastnými a vystrašenými z toho, že se vytoužené budoucnosti nedočkáme. Nestojíme ve své síle, a proto jsme zranitelní. Vnímat TEĎ a TADY znamená spojit se se svou duší a prožívat její hodnotu. A v tom je štěstí. Pokud prožívání přítomného okamžiku vnímáme naplno, bez hodnocení, jsme naplnění a celiství. Cokoli, co k nám proud života právě přinesl je vzrušující, když jsme si vědomí sami sebe v přítomném okamžiku.
V prožitku přítomného bytí je úžas, podobný úžasu novorozence, který objevuje svět. V tomto prožitku se vzdálíme svému obvyklému stavu vnitřního napětí, které si neuvědomujeme a které nás provází tím více, čím méně jsme vědomí. V přítomném bezčasovém bytí si odpočineme od všeho napětí, které způsobily naše závislosti. Ty závislosti jsou břemenem, tíhou života, kterou na nás naložil tento systém věcí. Skutečné osvobození je, když vystoupíme ze všech rolí životního příběhu a zůstaneme jen sami se sebou. V tom prožitku svobody si své závislosti uvědomíme jako to napětí, které je opakem momentálního uvolnění. Není třeba s tím dělat nic jiného, než být v tom uvolnění a prožívat tu blaženost bytí. Tehdy porozumíme svým závislostem a v tom porozumění je automaticky skryto řešení. Kdo hluboce porozumí tomu, co ho spoutává, současně aktivuje proces vysvobození. Máme v sobě hlubokou moudrost, která nás vysvobozuje ze sebedestrukce procesem smíření. Usmíříme se sami se sebou a s Bohem současně, neboť nyní už nebojujeme se životem, ale oddáváme se jeho proudu. Jsme otevřeni proudu života a tudíž otevřeni Bohu.

Nalezení pravého JÁ

Všechno co uvnitř nás hodnotí, kontroluje, seřazuje, očekává, či vyhodnocuje, je naše malé já, spojené s myslí. Jednoduše ego. Používáš ho tak automaticky, že pro oči nevidíš. Vytváří to tvůj svět, tvou identitu i orientaci v 3D světě.
Jakmile zvýšíš vibrace, dostáváš se ke své duchovní podstatě, která je opačnou polaritou. Nic nehodnotí, nic nekontroluje, nic neočekává, nic neškatulkuje. Jen „JE, KTERÝ JE“. Je to tvé vyšší JÁ. Je to Bůh (božství v tobě) a prožíváš ho jako blaženost, ve stavu JÁ JSEM. Je to tvůj Duch.
Obě tvé já jsou v tobě a jsou jednou jedinou energií. Té temné stránce se říká ďábel a té světlé se říká Bůh. Jsi navyklý žít ve světě ďábla, ve světě nízkých vibrací. Ďábel je Boží energie spoutaná iluzí. Bůh je věčné bytí v Lásce, klid, který se rozprostírá za myslí.
Čím déle setrváváš v přítomné blaženosti, ve které se nic neděje, tím více se ozývá tvá temná stránka (malé já). Dožaduje se akce, ve které proudí energie, a ty mu najednou žádnou nedáváš. Cítíš, že tvá duše si žádá koncentraci – zvnitřnění. Prudký nárůst energií tohoto času ji k tomu silně zve. To Kristus přichází, jako zloděj, v noci, kdy tolik lidí „spí.“ Kristovská energie se dotýká srdce všech lidí a promlouvá ke každému jednotlivě. Žádá si tvé zastavení a zpřítomnění. Žádá si odezvu a ne potlačení.
Ďábelské ego však používá strach z opuštění, strach z prázdnoty, strach z nedostatku. Nutí tě, aby ses místo zastavení zvedl a něco dělal. Odevzdával standardizovaný produkt. Jak si obhájíš svou nečinnost? Vyčítá ti, že jen JSI a přesvědčuje tě, co všechno MUSÍŠ… Pokud však víš, že NIC NEMUSÍŠ, vytrváš. Zanedlouho se ten ďábel v tobě znovu přikrade a ty se začneš litovat. „Není co dělat, není kam jít a všichni tě opustili, a kvůli čemu?“ Našeptává ti to jako přítel. „Ta nicota se přece nedá snést! Dělej už něco, nebo tady shniješ!....“
Ty jsi však v energii, která tě táhne do klidu, do ticha, do samoty. Potřebuješ, aby se to v tobě nejprve uklidnilo a usadilo. Tak JEN JSI sám se sebou. Tišíš svou bolavou duši. Víš, že jakékoliv rozptýlení je jen únik, který nic neřeší, jen celý proces oddálí.
Tvé Božské vědomí je čistý, nevinný, nepopsaný list. Tvůj ďábel však udělá cokoliv, aby tě donutil k akci. Donucuje tě předkládáním vin, destruktivních scénářů a vytahuje ty nejhorší strašáky – démony duše, aby ses zalekl a začal prchat sám před sebou, a nebo přinejmenším začal ze své bídy obviňovat všechny kolem. To je účinný způsob, jak tě donutit k odevzdávání energie a zbavení se toho tlaku zevnitř. Tvůj transformační vzestup vede přes temnou noc duše, neboť se v tobě začínají konfrontovat tvé stíny. Vyvstávají jako siluety na bílém papíře čistého vědomí a doufají, že to neustojíš a dáš se na útěk, anebo s tím začneš bojovat. Ani jedno není dobře, neboť bys jen odevzdal energii a sám se oslabil. Ta napjatá situace se může zdát nesnesitelná a Bůh mlčí. Máš tisíc důvodů ho proklít. Uděláš to?
Bůh tě vede zvláštní cestou, kterou v dané chvíli nechápeš. Připadá ti spíše, že tě zavrhl, než že je tvůj Pomocník. Místo odpovědi mlčení. Místo naplnění tužeb věčně nedostáváš, co ti slíbil, co bys chtěl. Bývalí přátelé jsou pryč. Co tě dříve bavilo, tě nyní neuspokojuje. Žádné rozptýlení nepomůže, když cítíš tíži na srdci. Jsi na duchovní pustině, škrábeš si své boláky a žár transformace je jako polední slunce. Ubíhá den za dnem a tvůj úhor neustává. Jen rutinní činnosti, pořád ticho, samota a žár. Nepohne se ani větvička. Najednou automaticky víš, co znamená peklo a kde se vzal pekelný oheň v náboženstvích. Stejný princip tě nyní očišťuje od ega.
Jednoho dne pomyslně roztříštíš vše, k čemu se upínáš, jako křišťálovou vázu, kterou jsi pozvedl nad hlavu a mrštil jí zprudka na podlahu. Rozletí se všude kolem, rozbitá na tisíc kousků. Na chvíli se ti uleví a zdá se, že tuto noc budeš spát s lehkostí. To jsi roztříštil poslední zbytky svých očekávání, svých závislosti, svých lpění. A možná objevíš ještě jinou vázu, o které ještě nevíš, neboť na ní doposud sedíš...

Byl jsi vytržen i s kořeny, abys byl přesazen. Čekal jsi vše, ale tohle ne. Čekal jsi dlouho, ale takhle dlouho bys nikdy nečekal, že vydržíš nicotu. Někde v pozadí se něco ještě má sklon nahněvat, ale je to vzdálené a rychle to odchází. Na dně prázdna a nicoty tu není nikdo, kdo by se mohl nahněvat. Už tu není nikdo, kdo by ti mohl zlomit srdce. Už není nikdo, v koho bys doufal. Už není ani nic, bez čeho bys nemohl žít a co bys toužebně očekával. Najednou je tu smíření v duši a svoboda od všeho a od všech. Čirá radost z prostého bytí. Tvá nedotknutelnost. Tvé srdce bylo tolikrát zlomeno, že se vzdalo a úplně se otevřelo. Ta samota a prázdnota se proměnila v požehnání. Zbavil jsi se svých iluzí, které zkreslovaly pravou Skutečnost. Nyní je tu bdělost, skrze kterou vnímáš jasněji, čistěji a klidněji. Tvůj dech se zklidnil natolik, že máš dojem, že se zastavil. Tvůj klid je hmatatelný. Vznášíš se nad emoční hlubinou a jsi od ní osvobozen. Nic se nedotýká toho, kdo povstal z prachu a popela jako Fénix.
Vynořil jsi se z hlubin podvědomí, do řidší hustoty prostředí. Jsi povznesen na duchu a zvítězil jsi tím nad ďáblem. Prošel jsi skrze bolest a skrze nekonečnou pustinu. Tu bídu, která tě provázela, bys nikdy nečekal. Ale v prachu a popelu se vzdalo tvé ego. Opustil tě ďábel, a stal jsi se svobodným.
Byl jsi krůček od šílenství. Viděl jsi kolem tolik lidí, kteří to nedali. Vzali si život, nebo předčasně odešli. Vidíš tu tolik těch, kteří se skrývají ze strachu, před tou očistou ohněm.

Smyslem toho všeho je ukotvenost duše, která překonala nadvládu mužského, expanzivního, odstředivého proudu a tím zneutralizovala svou reaktivnost na vnější podněty. Když mezi elektricitou a magnetismem duality zavládne smíření, duše se ocitá v nulovém bodu nekonečna, kudy proudí třetí proud – kristovská energie Jednoty. Ovšem proto, že dříve jsi se na svět díval skrze své ego, prožíváš ticho bytí jako nicotu, prázdnotu a úhor pustiny, dokud se neotočí tvůj úhel pohledu… Dokud se nezačneš dívat úplně nezkreslenou optikou, bez nepatřičného vměšování ega. Bez jeho nadvlády.
Témá Smíření úsce souvisí s tímto článkem a podrobněji jsme ho rozebírali v článcích Moc smíření, Cesta smíření a Smíření vykoupením .

Pokušení Krista na poušti

Před tím než Ježíš započal svou veřejnou službu, byl veden do pouště a byl pokoušen ďáblem. V tomto příběhu nacházíme ztvárnění duchovního procesu pokoření, kterým jsou tříbeny věrné a pokročilé duše k nedotknutelnosti – dokonalosti.

Představte si tu poušť jako stav vědomí, které se odstřihlo od světského života a hledá svou vyšší identitu. Nulový bod obratu prožívá jako vyprahlost, duchovní hlad, nehostinný kraj. Touha po duchovním naplnění vede Krista k dlouhému postu. Duchovní vyprahlost je horší, než tělesný hlad a být naplněn duchem je důležitější než touhy těla. Ďábel promlouvá jako ego hledajícího a podsouvá myšlenku na útěk z té pustiny duše do fyzického nasycení. Ačkoliv Boží syn má schopnosti proměnit kámen v chléb, pokud by to udělal, nenaplnil by se účel toho pokoření. Jednalo by se o únik od zkoušky, který neodstraní zábranu prolhaného ega – vychytralosti tělesné mysli. Tím, že Ježíš neposlouchá svého vnitřního našeptávače, oslabuje moc ega-ďábla, nad ním, jednoznačným postojem. Smyslem tohoto příběhu pro dnešního hledajícího je uvědomit si princip nepodléhání vnitřnímu pokušiteli. Ďábel je především v nás jako stínová energie chaosu a vítězství nad ním znamená úkol každé duše, aby si zvolila nenaslouchat a nehrát jeho hru. Zatím co duch nás vede do pustiny, k transformačnímu utrpení, ďábel nabízí protichůdné řešení - snadné vysvobození.

K čemu by bylo ďáblu, aby se Ježíš vrhl z chrámu? Náš vnitřní pokušitel, nás nabádá k akci, neboť kdo setrvává v klidu, ten neodevzdává energii a nekrmí ho. Vnitřní pokušitel si žádá svou dávku adrenalinu. Drama, které předkládá, by odvedlo vědomí od jeho přímé cesty k transformaci. Bůh nabízí bolestivou transformaci a ďábel nabízí únik. Pohodlí andělské náruče. Úzká a stísněná je stezka, jež vede do věčného života a málokdo ji nalézá proto, že i mnoho duchovních učitelů vám nabízí hojnost, či trvalé štěstí, ačkoliv sami neví, že k tomu kýženému cíli nelze dojít jinak, než skrze rozsáhlou pustinu.
Uspokojovat ego je krmením ďábla. Uvědomte si, k čemu dochází v postu - pustiny. Smyslem je zastavení rozptýlení světem a objevení pokladu duše, který je Božím královstvím. Naše tělesná identita, odpojená od Boha, potřebuje naše rozptýlení světem. To mu stačí. Kdo rozptyluje ducha a hledá naplnění ve světě, ten neshromažďuje poklad nejvyšší hodnoty v sobě samém.

Lákadlo světské slávy nikdy nemůže uspokojit duši prahnoucí po Lásce. Všechna království světa nikdy nemohou naplnit duši. Jsou v moci ďábla. Kdo chce být slavný nebo mocný ve světě, musí zpravidla zaprodat svou duši ďáblu. Nikdo, kdo myslí, že je možné sedět na dvou židlích, nedosáhne osvícení. Kdo chce najít Boží království, musí se vzdát naprosto všeho, co mu může nabídnout tento svět.
Celá naše tělesnost se bouří a pokouší nás vnitřním hlasem kritika, našeptávače a pomlouvače. Bůh dává trpícímu prostor, aby ho mnohokrát zapřel a našel útočiště ve zrádných taktikách ega, které se snaží usvědčit Boha ze lži. Copak by Bůh poskytl svému Synovi nadpřirozenou moc k zázrakům, když je aktuálně v jeho nejvyšším zájmu hluboce se ukotvit v duši? Boží Duch jasně vede vyvolené do nejhlubšího nitra, zatím co stínová, tělesná polarita se snaží o pravý opak. Zneužívá naši inteligenci k provokaci, ke klamání a omlouvání si chyb, abychom jakýmkoliv způsobem zaprodali svou duši. Ježíš důrazně odmítl hrát ďáblovu hru. A to je universální návod pro každého. Nikdy nehrajte s ďáblovými kartami…
Jakmile se vibračně pozvedáte po úrovních vědomí, nehrajete s ďáblem jeho hru a on se tím po nějakou dobu více zviditelňuje. Apeluje čím dál agresivněji u těch, kde má nějakou šanci na úspěch a proto se zlí aktuálně stávají horšími a dobří se stávají ještě lepšími. Úzce to souvisí s následujícím proroctvím Krista z biblické knihy Zjevení Janovo.

Svržení draka

Svržení draka je biblický obraz symbolizující princip, odehrávající se jak na mikroúrovni duše, tak na makroúrovni světa. Uvědomte si, že zem = tělesnost, či zemitost. Nebe je nejen vyšší duchovní svět, ale především vyšší duchovní polarita uvnitř nás. Současně se ten proces děje jak v nebi, tak na zemi.
Prvotní význam, pro každého z nás je, že drak uvržený na zem je náš vnitřní pomlouvač, diktátor a manipulátor, projevující se skrze naši tělesnou schránku i mysl. Pokouší nás tím více, čím více rosteme ve vědomí, dokud ho neoslabíme vyhladověním. Kdo není dostatečně ukotven v duši, může prožívat více strachu, výčitek, či viny, vlivem zesilujícího transformačního vzestupu. Svržení draka na zem znamená, že temná stránka naší duše spojená s tělesností na nás silněji naléhá v agónii.
Země je naše zemitá tělesnost a moře je emoční rozbouřená hlubina. Kdo nepřestal lpět na světě, ten je vlivem příchodu Krista silněji atakován vinami, emočními propady, či výkyvy. Jak uvnitř sebe, tak se to může dít i navenek. Kristus varoval před tím, že kdo se drží jeho svobodného ducha, bude někdy trnem v oku i členům vlastní rodiny.

Původ strachu

Jak se lze vymanit z trápení? Porozuměním podstatě reality. Když hrajete hru s kartami, které vám podstrčil vychytralý protivník, nemůžete vyhrát. Můžete se pouze rozhodnout nepoužívat jeho karty a úplně nejlépe je odmítnout hrát jeho hru. Svět forem – 3D realita, je světem nízko-vibrační hustoty. Duše v něm prožívá ztrátu identity sebe sama. A je zmatená, bezmocná, spoutaná. Nakukali jí, že je tělem, že musí poslouchat autority, že se musí někým stát jen díky vzdělání, majetku, postavení. Expanzivní proud duality vzdálil vědomí od vnímání duše. Láska – pravá identita duše je bagatelizována a logika, či tělesná mysl je přeceňována. Systém, ve kterém jsme se ocitli po svém narození do tohoto světa, představuje systém nelidských skrytých mocností na vrcholu, ovládajích všechny společenské struktury. Tyto šedé eminence, které se nazývají například DEEP STATE, či KABAL, si nárokují vlastnictví světa i člověka. Je to struktura zla, těžící zdroje a lidskou energii. V Bibli je znázorněna jako dračí bestie se sedmi hlavami a deseti rohy. Banky, obchodní korporace, školství, zdravotnictví, věda, historie i náboženství jsou v moci toho zlého. Proč? Protože pokud hrajete s jejich kartami, jste bezmocní. Samotné nástroje, kterými byste mohli odhalit podvod, máte podvržené.
Lidskou tělesnost stvořili tvůrci našeho Matrixu, kteří ovládají i zmíněné zákulisní mocnosti. Jsou to mimozemské rasy, které poskytly genetiku, aby vytvořili své lidské otroky, těžící zlato, vzácné kovy, či nerostné bohatství. V gnostických textech jsou nazýváni jako archonti. Lidé kromě toho odevzdávají svou duševní energii jako potravu těmto skrytým parazitům.
Přečtěte si gnostický text Podstata archontů a bude vám jasné, že hanba, stud, či vina, vstoupily do lidského života skrze nevědomost a omezení vnímání přirozené lidské duchovní podstaty. Proto je člověk zmatený a hledá vysvobození.
Udržovat člověka v nevědomosti znamená ovládat ho skrze atributy viny. Ano, je pravdou, že nevědomost je hříchem a okusit zakázané ovoce znamenalo uvržení do nevědomosti, která je na druhé straně rámcem pro hluboké duchovní poznání, skryté v Bohu. Nevědomost spočívá ve ztotožnění se s tělesností, která je vzdálena duchovní podstatě. Tělesná živočišnost převzala vládu nad bytostí, která byla původně stvořena dokonalá, k Božímu obrazu. Hřích panuje nad člověkem a on si to začal uvědomovat. Proto byly potřeba fíkové listy, kterými se přikryli a šli se skrýt před Bohem.

Manipulace strachem

Kdo je ukotvený hluboko v tělesnosti, má strach, cítí se vinný a proto je ovladatelný. Skrze strach vzniklo otroctví, zneužívání, vina, nenávist a smrt. Kvůli strachu vypadá dnešní svět právě tak, jak vypadá se vší korupcí, válčením, nemocemi i nenávistí.
Jsme dušemi, které dobrovolně vstoupily do vod chaosu tohoto světa, aby se nechaly spoutat nevědomím a prozkoumaly opak Lásky. Vodní hlubina symbolizuje hlubinu podvědomí, kterou jsme ovládáni díky své zaslepenosti tělesností. Slovní základ slova emoce vychází ze slova hýbat se. Emoce tedy hýbou světem duality a udržují ho v chodu. Dokud jsme ponořeni pod hladinu těchto vod, jsme spoutáni se závažím, které znamená těžký život ve hmotě. Všechny předměty světa, o kterých se domníváme, že je nezbytně potřebujeme pro své štěstí, jsou naším závažím a bolestivé emoce jsou jako lana, která nás poutají ke hmotě a udržují nás pod hladinou.

Ve světě forem se zdeformovalo naše vnímání. Obklopuje nás všudypřítomné vědomí, že jsme pomíjivé tělo, že naše mysl je objektivní pravdou a naše ego je naší identitou. Svět forem, tělesnost, živočišnost i ego je však pokřivenou, či dílčí pravdou. Povrchním náhledem. Iluzí spojenou s vysokou hustotou a nízkými vibracemi této reality. Tělesná mysl vnímající svět forem, je však schopna pouze subjektivního pohledu. Pro svou omezenost zjevuje pouze individuální svět, vytvářený vědomím každého jedince. Kauzalita této reality je spatřována tělesnou myslí jen na úrovni forem. Příčinu dění spatřuje pouze na zjevné, povrchní úrovni. Linearita tohoto vnímání znamená uvažovat pouze v mantinelech newtonovské fyziky. Na této úrovni vnímání se Božská Jednota promítá jako dva tábory duality. Dokud vidíme pouze v konceptech dobra a zla, ještě jsme neobjevili třetí, jednotící energii ducha. Kristovskou energii, slučující oba tábory v jeden jediný.

Narodit se z Boha

Celý svět trpí, protože je spoután nízkou hladinou vědomí. Byli jsme do ní ponořeni, jako do hlubin Jordánu. Náš život je jako křest ve vodě. A křest znamená ponořit se jen na chvíli. Jeho podstatou není stát se vodním tvorem. Jeho nezbytnou součástí je vynořit se nad hladinu a narodit se z ducha. Narodit se z ducha je totéž jako narodit se z Boha. Bůh je Duch.

Narodit se z Boha je návrat k naší božské podstatě, od které nás svět duality oddělil. Kdo se narodil z ducha, je veden Božím Duchem. Není v hlavě, ale v duchu. Přijal poznání, že všechno je jinak, než se na první pohled zdá. Pravda zjevná zaslepuje vnímání, a proto se rodíme k poznání pravdy skryté, neviditelné, duchovní. Přestáváme se spoléhat pouze na indikátory pravdy zjevné. Jsou jako falešné podstrčené karty, s kterými hrajeme jen do té doby, dokud neprozřeme…
Poznali jsme, že problémy světa se nedají vyřešit konáním na úrovni zjevné. Poznali jsme, že tělesná mysl je omezující diktátor, popírač, odmítač a manipulátor. Poznali jsme, že inteligence a logika nemohou mít prvenství, neboť jsou dobrým sluhou, ale špatným pánem. A poznali jsme také, že ego je ďábel, ten špatný pán ovládající své démony – lidské strachy a vzorce myšlení vedoucí k emočním zraněním. Stínová identita založená na oddělenosti od Boha, žijící ze strachu. Činí z nás oběti, což umí důkladně logicky zdůvodnit a vědecky doložit. Vypadá to dokonale, ale vždycky je v tom nějaký skrytý háček, pokřivený úsudek založený na vychytralém úmyslu a nekalém záměru. Čili ďábel skrytý v detailu, pokřivil dokonalý univerzální vzorec života skrze lidskou inteligenci, aby zotročil svobodné božské bytosti na oběti, odevzdávající energii. Být v duchu znamená být nedotknutelný jakoukoliv manipulací.
Z Boha se narodíme, když Kocourkov důsledně obrátíme vzhůru nohama. To je jediná metoda, jak být vysvobozeni z neřešitelné pasti. Zvolili jsme si tuto cestu proto, že nám dává možnost na živo obhájit teoretická východiska. Jinak řečeno bytostně se seznámit s všudypřítomnou iluzí, pochopit její podstatu a proklestit si cestu trním k zámku se zakletou princeznou. Pokud naše vědomí a touha po Lásce vytrvá navzdory všem překážkám, nakonec políbí zakletou princeznu. Dotkne se neposkvrněné Lásky spočívající v duši každého člověka. A kdo by nechtěl být hrdinou, který vysvobodil princeznu, zatím co tolik jiných selhalo? Kdo by nechtěl vysvobodit celý zakletý rod duší? A tím zakletím myslím stále opakovaná materialistická přesvědčení, která zakořenila v lidských rodech po stovky životů.
Strach je náš úhlavní nepřítel a bezpodmínečná Láska je náš cíl. Všechny naše tíživé okolnosti, bolesti a problémy jsou překážky uvnitř reality show, které můžeme zdolat, abychom na té cestě dosáhli toho, co had učitel slíbil Evě – naší duši, když okusí ovoce stromu „poznání dobrého a zlého.“ Řekl: „Budete jako Bůh.“

Skutečné a hluboké porozumění Boží podstatě je porozumění Lásce. Dosahujeme ho jedině, když poznáme zlé, opak lásky. Jedině tím příměrem, který nám umožňuje referenční rámec naší reality show, jsme schopni si hluboce uvědomit hodnotu a všechny aspekty Boží Lásky, jediné Skutečnosti, která JEST.
A díky tomu hlubokému poznání opouštíme dualitu a vstupujeme do Božího království. Světa trvalé Jednoty a Lásky. Poznali jsme totiž, že bolest nás zocelila, díky trápení jsme zmoudřeli a strach nás poučil. Nyní jsme vděčni i stínové, temné realitě tohoto světa, že byla naším učitelem a ďábel naším instruktorem. Kdyby nás stále nebodal, neobviňoval, neklamal a nepomlouval, nehledali bychom vysvobození. Nestvořili bychom znova to, co jsme se rozhodli nejprve rozbořit. Znovu jsme se dopracovali k naší pravé božské podstatě, která byla tak dlouho schována za oponou zrádných myšlenkových konceptů. Den za dnem, krůček po krůčku. Mlhy se rozkrývají a zakletý zámek se znovu rozveselil. Děkujeme Božské prozřetelnosti, že to připustila a škole života, že to zinscenovala. Byla to hra, ale museli jsme to brát smrtelně vážně. Vždyť jak by také ne, když tolik životů bylo zmařeno a tolik duší trpělo. Ale jen pro tuto nízkou hustotu reality. Jen pro tento svět, jenž nebyl Skutečností, ale krátkým snem, ve srovnání s věčností, naším pravým domovem. Ve vyšších světech se znovu setkáváme a objevujeme, že žádná smrt neexistuje a trápení byla jen snová iluze. Toto poznání vyjádřil i král David v následujícím citátu.

Staň se živým

Proměněním sebe sama dosahujeme hledáním různých forem vlastní přirozenosti. Máme v sobě zdroj božské přirozenosti a života, v němž jsme již dokonalí. To je ten Živý z úvodního citátu pod nadpisem článku, v kterém není ani strach, ani smrt. Duchovní cestou strháváme iluzi a proměňuje se naše vidění tak, že spatřujeme Živou Skutečnost. Mysteriózní podstatou reality je Duch, z nějž vše vzniká. Kdo upřednostní Ducha a sjednotí se s ním, dosáhne smíření duality a promění se jeho zrak. Uvidí jedinou existující sílu Života, která je ve stálé Jednotě. Být v duchu je podstatou pravé duchovní cesty, která vede ze smrti do věčného života a ze strachu do nedotknutelnosti věčné Lásky. Kulisy ďáblova světa se pro vás svinou a stanete se prostředníkem tvořícím svět nový.

Stínová realita světa chaosu je jako stín stromu na vodní hladině. Porozumět Skutečnosti je obrátit se z odrazu ve vodě ke reálnému stromu života, rostoucímu do nebe.