Pokud si dokážeme přiznat, že žijeme v neustálém strachu, máme za sebou již velmi důležitý krok ke svému vysvobození. Strach je výzvou k odvaze čelit všemu, co s námi manipuluje a donucuje nás chovat se jako otroci závislostí, či připoutanosti na věcech a lidech, či systému. Strach omezuje naši svobodu i vibrační úroveň, kvůli které nemůžeme žít v Lásce. Neboť Láska je Bůh a reprezentuje nejvyšší úroveň vibrace duše.

Systém strachu

Strach je přímo spojen s trojdimenzionální úrovní vědomí tohoto světa. Ponořeni v této vibrační hustotě se cítíme odděleni od ostatních, od Boha i od své duše. Vzniká tím prázdnota, i strach z fyzické smrti, kterou považujeme za konec naší existence. Duševní úhor, který se snažíme zaplnit něčím vnějším, stále selhává. Všechno takové potěšení je pomíjivé a jediné, na co je spoleh, jsou všudypřítomné problémy, rizika, ztráty, či daně. Dokud nepochopíme, že události vnějšího světa, jak je prožíváme, jsou odrazem naší osobní duševní vibrace, nezmění se to. A dokud se naše niterné sjednocení neprohloubí a nespojíme se v prožitku se svou duší, budeme si myslet, že existují vnější ohrožení a budeme mít strach ze smrti. A strach ze smrti je kořenem všech ostatních strachů.
Agenti systému aktivně pracují na všudypřítomném strachu. Zaplavují nás negativními zprávami, neboť lidé mají jakousi samolibou touhu vědět, že ostatní jsou na tom ještě hůře než oni. A tím se sestupná spirála strachu ukotvuje a zesiluje. Je dokonce mocně finančně přiživována mediálním bussinesem. Negativní zpravodajství může být návykovou drogou, kterou silně vyžadují démoni lidské duše. Nevědomé hltání tohoto prediktivního programování v našem Matrixu neumožňuje duši prožívat harmonii, ale vzbuzuje touhu po odvetě. Nenávist, byť vystavovaná na odiv a dehonestovaná, plodí více a více nenávisti a prudce snižuje vibrační úroveň člověka. Je úplně jedno, že média a filmový průmysl zlo odsuzují. Stačí, že jsou plné zla, žádajícího si odvetu… Je to stejné jako s náboženstvími horečně brojícími proti hříchu a poukazující na vinu. Nevědomí pozorovatelé myslí, že je to pro jejich ochranu, ale ve skutečnosti to v nich nenávist, hřích i vinu zesiluje. Na co se naše pozornost upírá, tam proudí naše energie. Náš duch splývá s tím, na co svou pozornost projektujeme.

Oběť zahnaná do kouta

Existuje nespočet lidí, kteří si připadají, že jsou zahnáni do kouta. Děsí se toho, co je čeká. Připadají si v bezvýchodné situaci. Vysoko-vibrační kristovské energie zaplavují planetu a mimo to, že ji pozvedají do vyšších úrovní, strhávají masky, odhalují skryté strachy a zviditelňují faleš, podvody, korupci atd…
Být zahnaný do kouta znamená uvědomit si, že už není kam dále utíkat. Už se nedá schovávat před hlasem své duše. Jediným řešením je přijmout, že to tak je, a že na hmotné úrovni s tím nic více neuděláme. Je to jako napřímit se, otočit se čelem k protivníkovi, s hrdostí a pozorovat, jak supi trhají z těla shnilé maso. To uvědomění je současně očista, kterou musíme projít, abychom se mohli posunout a aby se okolnosti mohly samy změnit. Tam kde to nejvíce bolí, tam je to nejvíce potřeba. Za každou bolest, kterou vědomě podstupujeme s cílem očisty, nás čeká odměna, která se vymyká rozumovému chápání.
Žádná transformace se bez bolesti neobejde. Supi živé nežerou a co je shnilé musí pryč, i když to bolí. Nezbývá nic jiného, než si to přiznat a strpět tu bolest, protože je očistná. Je to jako narovnat se, vzpřímit hlavu a snést to, co právě je. Všechny děsivé scénáře, kterých jste se obávali se mohou znenadání vynořit a vytáhnout vaše strachy, s kterými si neumíte poradit. Berte to vždy jako transformační výzvu. Život nás staví před neřešitelné situace právě proto, abychom překonali své dosavadní limity. To není ničí vina, to je přírodní očista. Ačkoliv vždy děláš to nejlepší, stejně se něco důležitého pokazí a donutí tě to čelit té bídě, která je s tím spojená a možná čelit i výčitkám a pohrdání apod... Zde nastupuje jediné řešení: "nechat to být takové, jaké to je". Jen to pozorovat a vychutnat si tu hořkost až do dna. Neboť co je jako hořký pelyněk, to léčí žaludek. Dokud se v těle nerozhostí energie totálního smíření. Jedině v této energii duch vyroste a najednou problémy odplynou, neboť jejich účel byl naplněn. Čím více se člověk vzpíná, tím to více bolí. A tak jediným řešením je vkládat co nejméně úsilí do řešení, anebo do vzdorování. Uvědomit si, že dokud to bolí, musí to být léčeno. Přijmout to jako dar a zaměřit se na Ducha. Nebabrat se v tom na úrovni mysli. Nechat tomu svůj čas, aby duch mohl vše urovnat. Ale Božího Ducha je třeba pustit k akci tím, že vkládáme minimum úsilí do všeho světského konání.

Hraješ s ďáblovými kartami?

V okamžiku, kdy se vědomí dokonalého člověka Adama, více spojilo s tělesností, než s duchem, začal sestup lidstva do husté reality. Biblické vyhnání z ráje je degradace vědomí. Vědomí ovládané tělesností je spoutané lineárním uvažováním, povrchním viděním a živočišnou chtivostí. Tyto aspekty jsou vyjádřeny biblickými výrazy „ v potu tváře budeš dobývat chléb….v porodních bolestech budeš rodit, bude ti růst trní a bodláčí a mužství bude despoticky panovat nad ženstvím a ženský aspekt bude žádostivě podléhat chtíči atd…“ Sestup vědomí s sebou nese spoutání strachem a to se odráží všude navenek. Kvůli strachu jsme ovládáni, využívání a potlačováni, abychom nenašli cestu zpět, ke své duši a k Bohu. Je to hra o duši. Bereme svou reality show smrtelně vážně, oslepeni a degradováni. Život se podobá neustálému boji s větrnými mlýny, dokud nepochopíme, že s falešnými kartami nelze vyhrát.

Jsme uvězněni v ďáblově podsvětí a doslova a do písmene s ním hrajeme hru o svou duši. Hrajeme ji mnohdy stovky životů, dokud nepochopíme, že s pokřiveným vnímáním se točíme v bludném kruhu. Má se to totiž tak, že čím více tu hru hrajeme, tím více prohráváme. Úsilí nás vyčerpává a zotročuje. Prohráváme už tím, že stále dokola, jako v krysím kolečku odevzdáváme energii. A prakticky se to děje tak, že čím více úsilí vkládáme do nápravy věcí světa, tím více je té nápravy třeba. Proto zvyšujeme tempo, aby náš svět byl v pořádku, a čím rychleji šlapeme, tím rychleji se nám vzdaluje náš cíl na horizontu. Tak dlouho odevzdáváme svou energii, dokud nevydechneme naposled a nezjistíme, že jsme jen „prach a v prach se obrátíme.“
Jsme celý život ve zneklidňující situaci, neboť za tento život musíme stále jen platit a platit. Vším co máme a hlavně svou duší – její energií. Jsi si vědom kolik platíš za právo na život, který tě nakonec zabije? Ale copak to jde jinak?... Jde, ale součástí zajetí duše, je všudypřítomná sugesce, paradigma oběti, která je přesvědčena, že s tím dělat nic nejde… A tak se znovu vydává šlapat a šlapat v kole, které jí nakonec udolá k smrti. To není život, ale doslovné peklo pro duši, která hraje hru s označenými kartami.
V podsvětí úřaduje ďábel a jeho démoni, v kozlích kůžích s vidlemi. Což na úrovni duše znamená přízrak ega, které vzniká jako důsledek všudypřítomné, pokřivené reality. Podsvětí je naše podvědomí. Démoni zde představují materialistické vzorce mysli, démony duše, které ji mučí, jako by ji brali na vidle. Poučen životem pochopíš, že každá pohádka je založena na skutečnosti.
Jak můžete vyhrát nad ďáblem a jeho démony, když musíte hrát s jeho kartami? Odmítnout hrát jeho hru. Když přijdete na to, že hrát vůbec nemusíte a dokážete odolat pokušení, jedině tehdy lze zvítězit. Jediné, o co se totiž hraje je duše, obsahující sladký pramen nevyčerpatelné energie, který je jako sladký nektar pro parazitické entity.
Zastavte se, neboť nic nemusíte. Spočiňte v meditativním zvnitřnění a pozorujte, co vás uvnitř bodá těmi vidlemi, když hájíte své právo na svobodu a trváte si na tom, že NIC NEMUSÍTE.
Dívat se na svět pouze materialistickým pohledem, skrze tělesné smysly, znamená významné omezení Skutečnosti. Znamená to vidět jen povrchní realitu v mezích newtonovských zákonitostí. Avšak kvantová podstata reality již byla prokázána i vědou… Ta dokazuje, že pod povrchem je vše jinak, než se našim smyslům zdá. Zatím co pohádka je pravdou, racionální mysl je na scestí. Inteligence, logika či racionalita, jsou dobrými sluhy, ale špatnými pány.

Tělesná mysl stojí jako bariéra mezi tebou a tvou blažeností. Je otrokářem, který pohání kolečko krysího závodu. Ovládnout mysl a stát se jejím pánem znamená dělat to, co mysl odmítá, logika popírá a inteligence překrucuje. Dokud nenajdeš sebe sama na úrovni přesahující mysl, nejsi svobodným.

Mysl je mučitel

Zpětně se díváme, že to co nás děsilo, byly z drtivé většiny jen představy mysli, a kdo před nimi utíká, ten může i zešílet. Většina z toho, co člověka děsí, je jen domněnka, která se nenaplnila. Pokud si to ovšem nepřipustí k tělu, ta domněnka ho může přivést do blázince. Pokud neovládneš techniku, jak se oprostit, od té šílenosti, přivoláš si právě to, čeho se nejvíce děsíš. Aktuální doba to urychluje a zesiluje. Staví nás to dokonce před otázku života a smrti.
To, co nás skutečně trápí, není skutečnost samotná, ale to, že ji nedokážeme přijmout taková, jaká je. Bez zkreslujících interpretací mysli. Trápí nás to, že chceme, aby se něco dělo právě určitým způsobem, a děsíme se, aby se věci nevymkly naší kontrole. Chceme spoutat životní proud a stále dokola to selhává... Nic z našich obav se nestalo, ale přesto nás mysl zahání do permanentního strachu, pokud ji neumíme odložit. Pokud žijeme v energii toho, co nás děsí, silně si to na sebe přivoláváme. Sami si zhmotňujeme, právě to čeho se děsíme. Emoce to zintenzivňují a potvrzují. Pokřivujeme, či popíráme realitu. Skrýváme to, co nechceme vidět. Držíme svou duši v zajetí, kvůli strachu setkat se s bolestnou pravdou tváří v tvář.
Být v mysli je utrpení, být v duchu je svoboda. Vyléčení nespočívá ve změně okolností, ale ve změně přístupu. Drží tě to v šachu, protože nedokážeš zastavit svou mysl, která ty představy vytváří. Mysl zastavíš jedině, když přijmeš, že vše je momentálně právě takové, jaké to je a bude tě to děsit do té doby, dokud se s tím nesmíříš. Přijmi to, co tě právě teď děsí, protože všechen tvůj děs jsou jen hypotézy mysli. Jakmile procitneš v přítomném okamžiku, ocitáš se mimo ty scénáře mysli, ale nedosáhneš toho zpřítomnění, dokud nedokážeš otevřeně čelit svému momentálnímu děsu. Musíš ho nechat být, ať tebou projde skrz naskrz. Bolí to jen, pokud tomu odporuješ.
Velmi často je speciálně pro ženy právě toto velmi těžké, protože jejich mozek je elektrický a jejich přístup je silně reaktivní. To je něco jako tisíc děsivých scénářů v jedné minutě, kvůli kterému jsi ve vleku mysli. Je tvým pánem a ty nevíš jak se osvobodit.

Bůh ti zlomí srdce

Nikomu se neposlouchá snadno, že transformace bolí a probuzením do bdělosti se odkrývají skrytá traumata. Bůh člověku doslova zlomí srdce, třeba i pětkrát po sobě v průběhu několika let. A to proto, aby se to srdce zcela otevřelo. Je to jako léčba od nejlepšího chirurga, který nedopustí, aby člověk byl zkoušen nad to, co dokáže snést. Tělesné vědomí to prožívá jako jednu tragédii za druhou, ale kdo tu bolest zcela přijme, tohoto úplně vyléčí z každého druhu slepoty, nevědomí, závislosti, emocionálních propadů traumat a démonů. Pro toho, kdo přijal léčbu těch zlomenin s pokorou, nastane brzy období úplné svobody od emočních pout. Vše se děje pro naše nejvyšší dobro a speciálně to platí pro tragédie. Když nedostáváme právě to, co chceme, Bůh léčí naše bolestivé závislosti. Srdce i duše se stávají svobodnými až teprve tehdy, když zdolají tu nesnadnou léčbu, které se nemohly nijak vyhnout. Nezbývalo, než si do úplného dna vychutnat tu nepříjemnou pachuť bolesti. Až jednoho dne se ocitáme na druhém břehu a zpětně si uvědomujeme, že už nic nebolí a nic nemá moc ublížit. Vše se dělo k našemu nejvyššímu dobru z pohledu duše.
Úspěšná Boží léčba může znamenat, že člověku zkrachuje i to poslední, v co doufal. Musí to přijmout, a pak si uvědomit, že ten krach bylo to nejlepší, co se mohlo stát, protože otevřel novou cestu, když člověka dohnalo právě to, co nebyl sám schopen vyřešit po mnoho let.
Proto je nejlepší, vzdát se všeho lpění dříve, než to za nás udělá zdánlivá náhoda, či spíše karmické soukolí. A právě k takovému odstřižení svého lpění vybízel i Kristus v následujícím citátu.

K úplnému pochopení je třeba vědět, že nebe, kde jsou naše nezničitelné poklady je v naší duši. Nebe je tvá duchovní polarita, kterou nosíš v sobě a poklady do ní ukládáš svou pozorností. Je-li tvá pozornost rozptýlená po celém světě, tvé oko je temné, neboť je srdce obtížené starostmi, stále něco postrádáš, cítíš se rozpolcen a spoutávají tě závislosti. Tvá energie, či duch není doma. Je rozptýlen všude kolem a prožíváš niternou prázdnotu.
Je-li tvá pozornost ve tvé duši, koncentruješ v ní poklad ducha. Svou perlu nejvyšší hodnoty. Cítíš plnost ducha a přítomné vědomí. Tvůj vědomý život znamená, že máš čistou duši i svědomí, pak tvé oko bude prosté, neboť je studánkou tvé duše. Kdo je vědomý, nehřeší.

Kde začít?

Odpověď je stejná, jako když se ptáte na to, jak najít svou duši, jak dojít ke spáse, jak se stát osvíceným. Za vším je jen jedna jediná a velká věc, kterou pochopíte, když začnete věnovat kvalitní čas sami sobě. Vědomě relaxujte. Uvolněte každý sval a každou šlachu svého těla nejen, když meditujete anebo relaxujete. Dělejte to i při různých pracovních činnostech. Vždy buďte vědomě uvolnění, ať se děje co se děje…
Odložte všechny učitele, všechny návody, všechna náboženství i všechny své závislosti. Alespoň pro tuto chvíli se zbavte všeho vnějšího, s cílem najít sami sebe. Najít svou duši. Uslyšet vnitřní hlas intuice. Pozorovat všechny své niterné procesy. Nebuďte reaktivní na vnější podněty, jen pozorujte své nitro a dívejte se skrze vše vnější jako kolemjdoucí. Pokud můžete, úplně zavřete okenice do celého světa a buďte jen sami se sebou. Dělejte to tak často, jak jen můžete.
To, co hledáte, nemůžete získat žádným úsilím. Ba naopak, úsilí je překážka. Musíte být uvolnění a přítomní. Naslouchat tichu a jen být. V meditativním ztišení a zvnitřnění pozorujte, co se ve vás vynořuje za pohnutky, nutkání, strachy a pozorujte, co vás nutí, abyste s tím klidem přestali. Získáte čas, abyste to uviděli ve zpomaleném záběru, neboť mysl se zpomalí, když jste vědomím uvnitř těla. Odpoutejte své vědomí od myšlení a stále a stále se vracejte k pozorování vnitřních pocitů. Ty pocity jsou hlasem duše. Uvědomíte si její hlas, když necháte mysl, aby si běžela svou cestou. Když na mysl nereagujete, uklidní se. Stále a stále prožívejte přítomnost každé buňky svého těla a svůj nádech a výdech. Když budete pozorností v těle, budete doma a budete přítomní a celiství. Budete mít energii, sílu a bdělou přítomnost.
Přítomné vědomí odhaluje nevědomé vzorce, odhaluje skryté démony duše, odhaluje závislosti a odhaluje převzaté koncepty, které zabarvují všechny naše zkušenosti. Usilujte o to, postavit se mimo všechny zkreslující, hodnotící a posuzující sklony těchto vzorců. Znovu se vraťje jen do prostého bytí, které je zcela mimo hodnotící mysl. Uvědomte si také svůj sklon utíkat před skrytou vnitřní bolestí, která vyplouvá na povrch. Nikam neutíkejte.

Pozorujte, jak se snažíte o všechny možné techniky a postupy, jen, abyste nemuseli čelit té nejpřímější technice, pozorování, která je jako laserový paprsek namířený do živé, bolestivé rány. Nic jiného s tím nemůžete udělat, než to, že tomu porozumíte. Všechna bolest vyplývá z nevědomosti. Všechny strachy a všechny slabosti jsou produktem nevědomých, převzatých vzorců. Pokud se té bolesti nepostavíte, nikdy ji nepochopíte a tudíž ani nevyléčíte.

Vždy, když se můžete zvnitřnit v meditaci, zůstaňte tam tak dlouho, jak jen můžete. Dovolte si jen být a pozorujte, co vás obviňuje z toho, že JEN JSTE. Uvědomte si, že vina je koncept otrokářů, kteří ho zaseli do morfogenetického pole společnosti, aby nás ovládli skrze vinu. Nikdy neustupujte vině, neboť žádná vina neexistuje. Dovolte si JEN BÝT, protože jste svobodná bytost, která NIC NEMUSÍ. Skrze vaši duši promlouvá Bůh. Když nevíte co dělat, jen buďte. Bůh se postará o vše, co je třeba. Když bude třeba, zvedne vás a půjdete něco dělat, když chcete jen být, JEN BUĎTE. Je to Boží vůle, abyste se vysvobodili z všeobecného paradigmatu oběti a pochopili, že je to jen zotročující vzorec, který vás udržuje ve strachu a bezmoci, abyste se nevymkli kontrole. Ale vaším cílem je vymknout se jakékoliv kontrole, jakékoliv závislosti, jakékoliv manipulaci jakémukoliv ovládání. Od teď už ničemu a nikomu nedovolte, aby vás ovládli.

Kontrola je hra mysli a mysl vytváří ego. Je to pouze vykonstruovaná realita, která se začíná hroutit, když zjistíte, že nejste svou myslí a že mysl je dobrý přítel, ale zlý pán. Odmítněte kontrolu mysli. Když panuje, proměňuje se v ďábla a je zdrojem strachu, bolesti, neštěstí a všeho trápení. Vystupte z mysli a jen buťte sami se sebou. Ve svém těle. Spojeni se svým dechem a svou přítomností. Pro tuto chvíli odložte jakýkoliv příběh mysli. Neboť využívá vaší inteligence a bude vymýšlet jakýkoliv příběh a důvod, abyste neoslabili její moc nad vámi. Ale vy jste více, než vaše mysl. Jste silný duch a uvědomte si svou podstatu. Pokud nedokážete mysl odložit, jako svůj nástroj, jste jejím otrokem. Všechno co vás trápí, je produktem vaší mysli…Žádný špatný pocit nemůžete mít, pokud mu nepředcházela špatná myšlenka. Když zastavíte myšlenky, prožíváte blaženost.
Vraťte se ke své svobodě, neboť ve skutečnosti NIC NEMUSÍTE. Máte právo na svou svobodu a na prožitek své podstaty, ke které se dostanete skrze své meditativní prožívání JÁ JSEM. Čím více opouštíte úsilí vkládané do konání, tím více žijete BEZ ÚSILÍ, vedeni Bohem, vedeni Láskou.
v Bytí bez úsilí získáváte BDĚLOST. 

Bdělost

Bdělost by se dala vyjádřit, jako vnímavost vůči nejjemnějším podnětům. Vnímavost vůči proudu života, který se děje naprosto bez vašeho úsilí. Uvědomujete si, že vaše dřívější úsilí, bylo nošením dříví do lesa. Neboť zastiňovalo tu vnímavost vůči všemu, co právě teď a v každém přítomném okamžiku JE. Čím méně úsilí vynakládáme, tím více vnímavosti získáme. Vnímavost je schopnost uvědomit si přítomnou Skutečnost a začíná to tím, že si nejprve uvědomíme svou dřívější nevědomost, se kterou jsme jen slepě kopírovali a přejímali vzorce společnosti, jež v drtivé většině vytvořil někdo jiný. Skrze vnímavost si uvědomíme životní synchronicity i odpovědi na naše vnitřní otázky, které vyvstávají samy a nacházejí odpovědi v nenuceném a svobodném zrcadlení. Stáváme se jedinečným originálem, který si vědomě volí své myšlenky, slova i činy. Odkládáme život bezcenné kopie, neboť nyní se stáváme autentickými originály.
Bdělost odhaluje všechny démony naší duše. Dostávají se na světlo a zastrašují nás, abychom se před nimi skryli podvědomým únikem. Nikdy to nedělejte. Co ukryjete, to vás ovládá. Čemu se postavíte, to ovládnete vy. Čelte tomu bdělým pozorováním. Není třeba ničeho více. Co pozorujete, tomu porozumíte. Čemu porozumíte, nad tím zvítězíte. Vaše taktika vyplývá ze znalosti nepřítele. Jestliže pochopíte jeho podstatu, jeho smýšlení a jeho záměr, pochopíte současně i to, jak mu už nikdy více nepodlehnout. Není k tomu třeba žádné úsilí, jen POROZUMĚNÍ.

Síla odevzdání

Nakonec porozumíte, že všichni vnitřní démoni = naše strachy, mohou existovat jen kvůli našim závislostem. Uvědomte si jádro všech svých závislostí. Uvědomte si, co nemůžete nechat být. Co nemůžete nechat být, to se snažíte kontrolovat. Co se snažíte kontrolovat, s tím bojujete. S čím bojujete, to posilujete. Všechny své démony krmíte svým odporem, protože je neumíte nechat prostě být. Co nemůžete nechat být, k tomu jste připoutáni a to značí oblast, ve které nedůvěřujete Bohu. Pokud nedůvěřujete Bohu, jste lapení v neřešitelné pasti ďábla - ega. Používá vaši inteligenci, aby vás dokonale ovládl. Váš problém nikdy nevyřešíte na úrovni vědomí, na které vznikl. Jediné řešení je na vyšší úrovni, ze které porozumíte z nadhledu, a problém se rozplyne. Avšak na vyšší úroveň vědomí se nedostanete, pokud neodstřihnete své lpění a neoddáte se Bohu.
Jakmile odstřihnete všechny své závislosti na vnějším světě, budete ho prožívat jinak. Lehčeji, svobodněji. Osvobodíte se a budete šťastní a volní. Budete prožívat Lásku jako všudypřítomnou Skutečnost, bez příčiny. Budete milovat bez důvodu. Budete šťastní bez vnějších událostí. Zbavíte se své zátěže.

Na dně nicoty

Jakmile opustíte všechno haraburdí světa, vstoupíte do prožitku NICOTY. Budete najednou zvláštně sami, bez většího zájmu o cíle světa. Ta nicota je nulovým bodem, ve kterém se překlápí vnímání světa i reality o 180°. Všechno štěstí, vše co potřebujete, i kým jste, máte najednou v sobě. Vždycky to tam bylo, ale nyní to vnímáte a stalo se to pro vás doslova hmatatelným. Jste ukotvení sami v sobě a ke svému štěstí nepotřebuje nic vnějšího. Milujete život i lidi mnohem více, než dříve, protože nejste na ničem závislí a nic nesvíráte, s ničím nebojujete. Přijímáte vše takové, jaké to je a proto také můžete svobodně žít a svobodně milovat. Jste nedotknutelní a Bůh je s vámi.
Na dně vaší nicoty už není nikdo a nic, kvůli čemu byste mohli trpět. Vydejte se na tu odvážnou cestu a poznáte štěstí, které svět nezná. Štěstí, které je jako hluboký, nedotknutelný mír, jenž nemůže nadlouho narušit vůbec nic a vůbec nikdo.

Projdi skrze bolest

Se strachem je to jako s bolestí při józe. Čelit strachu je nekomfort, stejně jako setrvávat v ásánových pozicích. K uvolnění však vede odhodlání setrvat vědomě v nekomfortu. Kdo neustoupí, i když cítí bolest, protáhne své tělo, posune své limity, uvolní se do bolesti. Tam, kde byla dříve ztuhlost, je nyní volnost a pružnost. Uvolnění v těle se projeví na klidné mysli a naopak. Klidná mysl, která zvítězila, se projeví na uvolněném těle. V uvolněném těle spočívá vědomí, síla láska i duch. Z napjatého a ztuhlého těla se však vědomí vytrácí. Není v něm místo pro Boha. Vědomí prchá z přítomnosti do myšlenek a snění. Naopak bdělost, přítomnost a uvolnění, jsou aspekty duchovnosti. Jsou to nedělitelné součásti téhož stavu bezčasového bytí, v kterém prožíváme svou láskyplnou, světelnou a nezničitelnou podstatu.
To, co bolí, vytyčuje cestu k onomu kýženému stavu bytí. Ale stejně jako bolí jógová praxe, či podobně jako bolí zákroky zkušeného chiropraktika, jde o úplně jiný druh bolesti, než jaký zažívá bičující se viník odsouzený náboženskými dogmaty. Nejsme už nevědomými oběťmi nesčetných vin, jak to chtějí manipulátoři a farizeové. Bolest, kterou procházíme, je bolestí otroka, který se dere skrze mříže a provazy ven, na svobodu.
Vědomě čelit strachu znamená mít se rád. Vědomě čelit strachu, znamená prožívat svou niternou nevinnost a čistotu a milovat se za své čisté záměry, i když se je pokaždé nepodaří naplnit. Když je náš záměr čistý, je na nás vše čisté. Pak nemáme před Bohem žádný hřích. Milujeme být sami se sebou. Milujeme krásu své duše, která je v podstatě nevinná a touží po svém domově, plném lásky. Před Bohem je vědomá duše čistá, i když žije v živočišném těle. A podobně jako naše tělo nevyjadřuje naši podstatu, ale naši světskou formu, stejně také naše tělesná mysl je produktem této živočišnosti. Jsme zcela čistí od poskvrny těla, pokud jsme vedeni duchem. Čili pokud jdeme cestou k bdělé přítomnosti.
Jak tělo, tak jeho mysl, jsou předměty ďáblova světa a působí nám soužení. Nenarodili jsme se proto, abychom je nenáviděli, ale pochopili. Skrze plné pochopení, přichází plné smíření.

Cesta k dokonalosti

Když pochopíme, co nás pokouší, co nás trápí a co nás neustále svádí k závislosti, už s tím dále nebojujeme. Už dále neodvrhujeme to, co je naší součástí. Jednoduše už to nad námi nevládne a my nejsme nevědomou obětí hříchu. Už pro nás nic není hříšné, když to nehodnotí posuzující program mysli. Od teď to prostě je takové, jaké to je, neboť nad námi nevládne mysl a tudíž nás neovládají ani žádné viny. Jsme ukotveni v duchu, kde je pouze Láska. A na tom místě není žádný strach. V Lásce není žádný strach. Láska je Bůh, to jediné co jest, a my jsme v Božím království, když už nám nevládne nic světského, živočišného ani manipulujícího. Ačkoliv děláme pořád chyby a žijeme v živočišném těle, vede nás duch. Vede nás ke svobodě, neohroženosti a nedotknutelnosti, což je pro nás čím dál více hmatatelné.
Vysvobodit se ze strachu je totéž, jako vysvobodit se z područí nevědomosti, živočišnosti a manipulace. Dokonalými se stáváme skrze svou bdělost, která souvisí s vysokým vědomím. Být více vědomými znamená být dokonalejšími. Dosáhnout plnosti vědomí znamená být dokonalý, žít v Lásce a nemít žádný strach.

Je období soudného dne. Láska dává volnost řeči, zatím co strach a viny jsou našimi soudci a působí zábranu. Bdělost je způsobem, jak obstát v soudném dni.