Transcendence

Vánoce jsou oslavami slunovratu, kdy se v ten nejtemnější den v roce, obracíme ke znovuzrození světla. Mnoho lidí už pochopilo, že sice datum vánoc nekoresponduje s pravým datem narození Ježíše z Nazaretu, avšak důležitý energetický okamžik smrti a vzkříšení to je. Současně jde o zrcadlové datum 21.12. , symbol energie nulového bodu, nejen vně nás, ale především uvnitř nás. Pokud ještě máte potřebu dělit vnitřní a vnější… Slunce vstupuje do Kozoroha právě, když je nejkratší den a nejdelší noc. Toto desáté znamení astrologie symbolizuje desatero, čili úplnost zkoušek, kterými si ve hmotě musíme projít. A můžeme si jeho odkaz uvědomit také jako smrt omezenosti naší tělesnosti a zrození nového levelu duchovního vnímání, pronikající do těch nejzarytějších struktur hmoty, které jsou znamením kozoroha reprezentovány.
Ačkoliv lidské tradice deformovaly způsob a podstatu tohoto významného období, ty můžeš letos nalézt pravou podstatu, kterou v sobě již máš. Pokud tvé vědomí pokročilo ve vzestupu a máš dojem, že jsi se dostal/a do slepé uličky, tak právě to zdánlivě nejšílenější, co prožíváš, můžeš v tomto období obrátit ve svůj největší zisk. Slunovratová energie 2024, je příležitost zažít něco, čemu se říká transcendece.
Duch této doby vyzývá: „ Člověče, dovol si přijmout ticho, samotu, nicotu a prázdnotu, kterým čelíš na své transformační cestě. Dostaly tě možná až na rozhraní mezi šílenstvím a osvícením. Do bodu, kde jsi měl právě teď být. Přijmi tento nezbytný nástroj poznání cele. Neprotestuj, nestěžuj si, nepanikař. Jen buď.“ V tomto nulovém bodě své cesty si uvědomíš, že teď máš na výběr, jenom v případě, že budeš vrcholně klidný. Realizuj smíření, přijetí, i odevzdání v jednom vzácném bodu svého totálního zpřítomnění. V tom vědomí prožíváš jen sám sebe a vnější svět je od tebe oddělen. Prožíváš to jen proto, že v tomto velmi nestabilním bodu bytí, jsi si dovolil setrvat navzdory velké úzkosti, a úplně vše bolestné v sobě přijmout. Pozoruješ paniku ega (tvrdí, že zešílí…) a necháváš ji bez povšimnutí, protože je to tvá vědomá volba, kterou bys nikdy neučinil, kdyby sis nedovolil vše přijmout. A protože jsi si umožnil být v tomto obtížném bodě zvratu, jasně vidíš, co jsi dříve neviděl. Při hlubokém probuzení stojíš před volbou, která spočívá v pouhém smíření, které je klíčovým obratem tvé duchovní realizace. Energie aktuálního slunovratu je tvůj pomocník v rozhodnutí, jestli o vánocích zešílíš, anebo jestli si dovolíš překročit nulový bod svého vnímání. Staré vědomí ega umírá tím, že přijímáš uvědomění, že jsi Láskou. Láska je tvé vědomé rozhodnutí, být naplno tou nejpravdivější verzí sebe samého. Láska je tvá nejhlubší identita a vždycky jí byla. Láska je Bůh a ty jsi jím. Nezjistíš to jinak, než tím, že si to umožníš v okamžiku mystické smrti a vzkříšení. Skrze svou největší prožívanou hrůzu, které se již nevyhýbáš, skrze svůj nejhlouběji skrytý strach ze samoty a neexistence, který nepopíráš. Skrze prožívanou nicotu procházíš do světa Skutečnosti. Do toho jediného, co existuje. Do Lásky. Není nic jiného, než Láska a plné vědomí o této Skutečnosti na tebe čeká, když dovolíš transformovat paradigma svého dosavadního vnímání, duchovní transcendencí. Všimni si, že těžké energie předcházející tomuto bodu zvratu, tě velmi uzemnily a možná dostaly na kolena. To nejstrašnější, co tě potkalo, se stalo právě proto, abys nalezl útočiště v hloubce duše a byl připraven na obrat. Aby vyrostlo tvé božství, musí se úplně zřítit tvá věž, tvé vnější útočiště. To, co nejvíce nechceš, má moc tě nejvíce proměnit.
 

Úzká cesta

Když si dovolíš, být o vánocích zcela sám, nebudeš většinou pochopen. Ta samota však nespočívá ve zdech kláštera, ale v tom, že zcela přijmeš nicotu kláštera uvnitř sebe. Obklopen radovánkami světa, jsi od nich zcela emočně oddělen. Získáváš ten nejkrásnější dar oslavy slunovratu, proto, že jsi přijal to nejtemnější a nejstrašidelnější v sobě a tím jsi si dovolil být Láskou. Prožíváš božské vědomí Lásky a nejčernější temnota odešla skrze tvé smíření. Procházíš úzkou bránou a stísněnou cestou a najednou chápeš, že musíš odložit svůj náklad - nejskrytější strach, na kterém jsi tak lpěl a doposud jsi to neviděl. Kristova slova o úzké bráně pro tebe nyní dostávají úplně jiný, niterný rozměr.

Udělej přesný opak toho, co dělá tato společnost. Převrátíš v sobě Kocourkov naruby a ožiješ. Překročil jsi svůj nejskrytější a nejhlubší strach a tím ses osvobodil. Stojíš teď jako Boží svědek a kolemjdoucí pozorovatel, ve své blaženosti a neduálním prožívání Lásky - toho jediného, co prosvětluje celý tvůj svět, zatímco se nezúčastněně díváš na povrchnost, přejídání, hýření a pitky, kterými se svět obdarovává v domnění, že slaví život. Jsi nyní opravdově živý a díváš se na ostatní, že jsou mrtví a nevědí o tom. Zavaleni svými povinnými oslavami, obdarováváním a tradičními zvyky, slaví spíše svou živočišnost a podstatu zcela míjejí. Ale ty teď v neduálním vědomí objímáš všechnu lidskou bídu a posvěcuješ ji svým novým duchem - vědomím. Ačkoliv nekráčíš po široké cestě s nevědomými, tvá jediná odpověď na život je láska: „Tvé srdce stále zpívá jen jednu píseň - miluji.“ Ve chvílích, kdy si dovolíš odpoutat se od tohoto světa.

Proč to většina nedokáže?

A co bylo tak těžké na tom, lásku si dovolit, že to většina nedokáže? Obzor zalitý sluncem Lásky, se nachází za vysokými horami našeho utrpení. Většina lidí od stínu těch masivů utíká. Ale ty jdeš po velmi úzké a příkré stezce přímo proti proudu. Vstříc tomu, co právě prožíváš jako nebezpečí. Na nebezpečnou kozoroží stezku. Nevyhýbáš se žádné bolesti, jdeš na vrchol s urputností kozoroha a stále tě strhávají masy lidí mířících přesně opačně. Neboj se být jiný, neboj se být sám a často sám proti většině. Pod sebou kluzká, tvrdá skála a sráz. Dokud ještě máš pro co trpět, znáš směr své cesty. Nevyhýbej se tomu, neboť škola života ti právě tuto cestu naservírovala. Bůh tě záměrně přivedl právě do té bídy a vyčerpání, ve kterých nyní jsi a ty to stále nechápeš? Přijmi to vše plnou náručí, jako mezek, který neustoupí, nestěžuje si a nelituje se. Utrpení se zdolává nekonečným přijetím a lítost je hra ega. Jakmile jsi na vrcholu hory, nenajdeš v sobě už nic, pro co by stálo za to trpět, ani žádný důvod k lítosti. Na vrcholu už nad tebou nemá utrpení žádnou moc. Na vrcholu své cesty jsi úplně svobodný, božský tvůrce. A teprve na vrcholu si uvědomíš, že bez ohledu na datum narození člověka Ježíše z Nazaretu, ty slavíš narození Krista ve svém srdci, ve svém sjednocení s Ním. On, jenž se narodil v chlévě, je nyní nedotknutelným Bohem a sluncem tvé duše. A jeho paprsky tě zaplavují. Následuj ho.