Spása duše

Probuzení ještě není výhra, ale je to začátek duchovní cesty. Cesty rozkrývání mlhy, dokud nevysvitne Slunce čirého vědomí. A jak poznáte, že už vám svítí dostatečně? Dokážete nereagovat na vnější podněty. Dokážete upřednostnit bytí před konáním, i když kolem vás pobíhá spousta šílenců, kteří vás zahrnují nesplněnými úkoly a nedotaženým finančním plánem a spoustou výčitek a spoustou plánů na ekonomický růst do budoucna. Když na vás nefunguje vina, zkouší zastrašování. Ačkoliv oni pracují od rána do večera, po sobotách i nedělích pro své zisky, pro vás je to jen práce, nic víc. I když vás ta práce baví, nevyplývá z ní váš život, ani štěstí. Nevidíte naplnění v penězích, ani ve světských úspěších. Zůstáváte nezúčastnění, nedojímáte se životním příběhem, postem, ani žádnou rolí v systému, kterou oslavuje svět. Dokážete udělat co je nezbytně třeba, ale jen to. Neobětujete tomu bohatství své duše. Nezaprodali jste její potřeby ziskům ani skutkům tohoto světa. Ignorujete zvonící telefony a lákavé nabídky, když vás současně volá nitro do svého ticha a bezbřehého odpočinku. Je čas být se svou duší a vstoupit do Božího odpočinku. Protože nabídka neobyčejného klidu za myšlením a ticha za konáním, je nevyčíslitelným pokladem, který uspokojuje duši, tiší všechny rány a přenáší nás vysoko nad smetiště - tržiště tohoto světa chaosu. Do sféry věčného bytí, které se zvyšuje tím více, čím více jsme se mu naučili odevzdávat. Už víte, co je to nezaprodat svou duši, protože jste objevili poklad ducha, skrytý uvnitř. Mimo celý svět. Na tom jediném místě se nalézá všechno štěstí, ačkoliv systém – matrix, je nastaven do dokonalé opozice. Všechny jeho mechanismy tomu brání, a když už myslíte, že jste úplně odolali, jste vyděšení křikem jakési reklamy na kuřecí prsní řízky z Kauflandu jen za devadesát… Ignorujte tu ubohou živočišnost a přízemnost konzumního ducha světa. Meditační zastavení ve středu duše, je nekonečnou modlitbou v chrámu svatosti. Pravý opak vlezlého povrchního vědomí – stáda, které ženou na porážku. Vše, co jste kdy toužili mít, je v nejvnitřnějších místnostech vaší duše. Je to pramen Života, zdroj živé vody a veškeré naplnění, které existuje.
Tam obětujete svého beránka na oltáři. Ale nebojte se, ne doslovně! Je to starodávný symbol odevzdaného vědomí. Tento stav vědomí je vaším spasitelem, neboť nebojuje, i když je vyzýván. Nereaguje, když ho vlci vybízí trhat na kusy. Nenechá se vyděsit k smrti, když cítí, že je v náručí svého Pastýře. Nemá to v povaze, netouží po tom. Upněte zrak na Krista, Beránka Božího, tím, že si v sobě uvědomíte touhu a smysl, jednat vznešeně, jako On. Nebýt reaktivní vůči vnějším podnětům. Přesně jako to čteme v prvním dopise apoštola Petra.

Jen málokdo pochopil pravý smysl ukřižování Krista, a proto také velmi málo lidí reálně ten smysl uzdravuje. Církevní autority nesou vinu za pokřivení tohoto odkazu. Jeho pravým smyslem je oproštění se od světa forem v duchu. Odevzdání živočišnosti a materiálního smýšlení na oltáři neposkvrněné duše. Zemřít tomuto světu obraznou smrtí a narodit se mocí ducha – bdělého vědomí. Do vlastní moci, autenticity, do vlastní síly a božské podoby. To je mystická smrt a vzkříšení, která se odehrává na kříži - průsečíku os časoprostorové reality. Pokud se dokážete zprostit uvěznění ducha v mantinelech časoprostorového vnímání, vstoupíte uvnitř sebe do království Božího, kde je dokonalá, věčná svoboda. Jen tehdy pochopíte smysl Kristových ran a jen tehdy vás jeho rány uzdraví. Jen když dokonale pochopíte ducha jeho odkazu, realizujete ho a proměníte se do podoby toho odkazu. Proměníte se v Krista a vstoupíte skrze něj, jako skrze dveře jeho ovčince. Kdo nesplývá s duchem Krista, nevstoupí do ráje a nenajde věčný život.

Vnitřní dialog

Uvědomte si, že ve vás existuje vnitřní dialog a vnitřní konflikt. Dokud polarity mužství a ženství v naší duši nedosáhnou dokonalé rovnováhy vytvářejí podobný dialog, jako muž a žena v italské domácnosti. Každý má svou pravdu, kvůli které vzniká napětí. Jsou to dvě odlišné perspektivy nazírání na skutečnost. Polarita ženství je polaritou duševní a introspektivní - dostředivá. Její řečí jsou city. Její nezdravý extrém vede k tomu, že se upozadíme, že potlačujeme svá emoční zranění, ustupujeme, popíráme se, obviňujeme se a zatracujeme se a bojíme se druhé zranit, bojíme se jejich hněvu a bojíme se konfliktu, dokud to uvnitř nás nepřeteče a nepřipraví o zdraví a o život. Mužská polarita je polaritou formy, hmoty, povrchnosti, extroverze – odstředivosti. Jeho řečí je logika, inteligence a tělesná mysl. Duchovní cesta je cestou smíření obou našich niterných polarit do stavu, že ctí jedna druhou, naslouchají si, objímají se a harmonicky se doplňují. V mužsky orientovaném světě došlo k deformaci vyváženosti a přeceňuje se role mysli a popírá se bohatství duše. Podle toho vypadá náš svět, naše psychika, naše nemoci a naše povrchnost. Tento svět chaosu a klamu, každého silně nutí, aby zaprodal svou duši a byl už konečně „za vodou.“ Vzniká tím nesmiřitelný vnitřní konflikt mysli a duše. A kdo zaprodal svou duši ze strachu, z chamtivosti, nebo ze zbabělosti, získá prázdnou formu - iluzi, získá možná i celý svět, ale zaplatí životem. Je to doslovná smlouva s ďáblem! To není jen pohádka, ale právě pohádky jsou Skutečností a skutečnost mainstreamu je pohádka vypravěčů. Probuď se a dojde ti to. Máme to od mládí před očima a nevidíme to, kvůli hypnóze, kterou nás zmanipuloval duch světa. Pojmu zaprodání duše se smějeme a pak trpíme a nevíme proč.

Klademe si těžce zodpověditelné otázky, proč tak hodný a citlivý člověk tak brzo zemřel, anebo proč si vzal život právě ten, kdo nikdy nikomu neublížil? Zatím co je tu taková početná skupina dravců, ubližujících druhým a těm zdánlivě kvete pšenka. Odpověď vyplývá z dalších odstavců.

Kristovské vědomí

Kristus byl příkladem harmonického sjednocení obou polarit, které člověka vytahuje z chaosu a zaslepenosti spícího davu lidstva. Kristus učil o lásce, naslouchal opovrhovaným, léčil zraněné, ale také vyhnal bičem směnárníky a kupce z chrámu, když poskvrnili obchodním duchem posvátnou půdu chrámu. Kristova dokonalost spočívala v tom, že byl povznesen nad zotročující hlubinu sdíleného pole lidského nevědomí a kloubila se v něm ženskost lásky i mužská neohroženost. Jeho vědomí se oprostilo od emoční zátěže spojené s nízkým vědomím a vnímalo Skutečnost osvíceného, která je za divadlem světa a je jednotící. Ve třinácté komnatě, třináctém eónu. On sám, jako třináctý mezi svými apoštoly, zosobňoval božskou, čili třetí polaritu. Znamená to úplnou otevřenost srdce v kombinaci s přítomnou bdělostí, zcela beze strachu. Kristovské vědomí překračuje duální konflikt a objímá oba póly v jednotě, jako třetí šňůra svazku.
Stav osvíceného vědomí povzneseného nad hlubinu chaosu znázorňuje křest ponořením do vody, který znamená cestu duše, vedoucí nejprve do zapomnění a konfliktu světa chaosu a její návrat nad hladinu, během duchovní životní cesty. Návrat do slunce rozšířeného vědomí.
Vystoupíš tím, že tomu zemřeš a zrodíš se pro něco vyššího. Pro energii třetí, která v tom již nevidí rozpor. Není dualitou rozdělena, ale sjednocuje oba tábory rozšířením svého vědomí, které vede k přijetí toho co je, takové, jaké to je. Jako když milující rodič, obejme obě své hašteřící se děti s láskou.

Uvažujeme dále o duchovní cestě jako o třech základních stavech, kterými procházíme. Nejprve dochází k ponoření duše do utrpení, následně dochází k vnitřnímu konfliktu popírání a nakonec vítězství v podobě sebeuvědomění.

Utrpení duše

Vnitřně jsme sžíráni vinou. Uvěřili jsme iluzi viny předkládané systémem a díky těmto vzorcům věříme, že jsme vinni. Jsou v nás nevyřešené případy viny, které bodají jako ostrý meč. Jsou příčinou naší niterné bolesti a konfliktu. Nemůžeme si odpustit, neboť nenacházíme rozumové ospravedlnění, a čím více se snažíme obhajovat sebe sama, tím více viny na nás mysl svaluje. Tím je její demagogie intenzivnější. Je to nekončící a nesmiřitelný boj a nezřídka to není jen vnitřní démon, který nám to předhazuje, ale má podobu konkrétního člověka v naší blízkosti. Zákazníka, spolupracovníka, nebo rodinného příslušníka. Co je uvnitř, manifestuje se navenek. Nemůžeme si odpustit, protože jsme přijali jejich pokřivenou a jednostrannou pravdu a nevíme jak z toho ven. Je to bludný kruh vztahové pasti citlivé duše.
Ovšem vyšší pravda je zcela opačná. Nikdo z nás vědomě nehřeší. Čehokoliv jsme se dopustili, jsme se dopustili vlivem své úrovně nevědomí. Kdo je plně vědomý, už nehřeší. Je láskou. Jen a jen Láskou a nemá žádný hřích. Náš duch je tou Láskou. Je to Boží dítě v nás, propojené s Bohem. Je čistý a nevinný. A Bůh nás vybízí, ať mu - Bohu, odevzdáme jakýkoliv tíživý pocit viny. Děláme vždy jen to, co nejlépe umíme, a proto nikdy nejsme skutečně vinní. Odevzdej všechny viny Bohu v modlitbě, se slovy : „Odevzdávám vše na tvá ramena Bože, neboť každý den dělám jen to, co je v mých silách a nic více nemohu." Udělej to každý den před spaním a usínej lehce a zcela bez viny. Usínej ve ztotožnění s tím dítětem v sobě a zažiješ znovuzrození ve spánku a nesmírnou posilu ducha.
Vina na nás doléhá díky vzorcům myšlení předků a vzorcům sdíleného pole lidského podvědomí. Je to koncept mysli. Vnímáme viny našich předků skrze informace v DNA a vnímáme viny světa díky energetickému sdílenému poli podvědomí. Pravda je taková, že kdyby nám někdo neřekl, že jsme vinní, a kdyby nás nikdo neobviňoval, nevěděli bychom co je to vina. Neprožívali bychom žádnou vinu, stejně jako malé dítě. Byli bychom čistí a nevinní a máme se k tomu vrátit, protože pokud nebudeme jako malé děti nevstoupíme do Božího království. (Kristus)
Vina je součástí velkého balíku vnitřních bolestí, mezi které patří i nedostatek láskyplných vztahů, nebo sebepodceňování a zatracování. Souhrnně je to vliv ducha mužsky orientovaného světa. Světa bez lásky, s důrazem na produkci, či racionalitu, které potlačují přirozenost, citovost, abstraktnost či intuici. Duch světa považuje tyto přirozené lidské potřeby a projevy za přítěž a slabost neboť entity v lidských tělech, které ovládají světový systém nejsou lidské - humanoidní povahy... Patří do dévické větve Božího stvoření a jednají bez citů, jako chladní plazi, lačnící po kořisti. Umí na sebe brát lidskou podobu a do teď řídili tento svět. Proto je ďábel v Bibli označen jako had, či prahad, dle reptyloidních nelidských, mimozemských stvoření.
 

Pojmenuj nepřítele

Pojmenování individuálních vnitřních bolestí jedince lze jedině v úplném meditačním ztišení. Pravdu pochopí pouze každý sám tu svoji, uvnitř sebe, pokud se tam naučí vědomě dostat. To umožňuje pozorování vnitřních pohnutí a vede k usebrání. To pojmenování příčin je klíčové, neboť neviditelný nepřítel se náhle zjevuje ve své plné kráse. Je to přelud v podobě negativního programu, jímž jsme byli infikováni. Znovu zde opakuji, že kdyby nám někdo neřekl, že jsme tlustí, škaredí, vinní, nebo nehodní lásky, nevěděli bychom co to je. Vina, sebepodceňování, anebo zatracování je deformovaný náhled, který je iluzí, běžnou v temnotě světa. Bez tohoto konceptu mysli bychom necítili žádnou bolest, ale byli bychom přirozenou součástí Universa, které je Láskou. Všechny naše bolesti nemají svou jedinečnou existenci. Jsou jen přeludem a nedostatkem toho, co jako jediné má svou pravou existenci - Lásky. Všechna bolest a temnota je jen nedostatek Lásky a vzniká kvůli tomu, že jsme převzali filosofii světa chaosu a žijeme život ve stínu. Řešením je ze stínu vystoupit, nechat ho být, nevěřit už těm lžím prolhané konceptuální mysli a nechat se obejmout slunečními paprsky plného vědomí.

Potlačování bolesti

Svět bez lásky do nás zasel potřebu skrývat svou citovost, potřebu lásky. Duše bodá a stále vytahuje vnitřní potřebu být lidským, projevovat city, upřednostnit zájem o druhé na úkor produkce a výsledků. Tento věčný boj přecitlivělého ženství v nás (duševní polarita - extrémní ženství), proti extrémnímu mužství (tělesná polarita živočišnosti), vede k deformacím, k odpojení se od vnitřní pravdy v podobě citů = neposlouchání hlasu duše. Člověk chce vyhovět, držet krok s dobou a s potřebami společnosti, které nás denně atakují. Celý systém vede k neustále rostoucí produkci a nutí nás odkládat potřeby duše, které nás v produkci brzdí. Výčitky z toho, že neplníme očekávání systému a nejsme pro něj tudíž dost dobří, vedou k potlačování citů i vlastní autenticity, k potlačení kreativity, intuice i vnímání přítomného okamžiku a k neustálému setrvávání v racionální mysli. Racionalita se přeceňuje a duševní abstrakce se tragicky podceňuje. Proto se stáváme více roboty, než lidmi, více věcnými a chladnými, než citlivými a intuitivně napojenými. To, co často opakujeme, se stává rutinou a přechází do podvědomého naprogramování. Ani si to neuvědomíme a z potlačování hlasu duše se stane brzy automatismus, pracující v ilegalitě. Najednou se staneme neschopnými hlubokých intimních vztahů a když už nějaký prožijeme, je to krátkodobá a přelétavá záležitost, která se brzy ukončuje kvůli automatismu v nás, zavírajícím naše srdce. Láska se tudíž stává přelétavou a nepolapitelnou. Deformace vede k tomu, že závrať lásky jsme schopni prožít spíše v nezávazném vztahu s cizincem, než v hluboké intimitě s milujícím partnerem. S citovým sbližováním se srdce čím dále více uzavírá a to deformuje lásku do promiskuitní podoby. Svět bez lásky způsobil katastrofu, způsobil těžkou bariéru a rozdělení mužské a ženské polarity na dva tábory, mezi nimiž je hluboká propast. Je to scéna jako z filmů o divokém západě, kde je saloon plný těžce namachrovaných kovbojů, kteří si myslí, že jsou pány světa a kdo se na ně křivě podívá, toho odprásknou. Jsou opilí, smrdí a jsou těžce násilní. Na užitečnou práci je nezískáš. Reprezentují extrémní mužství - živočišnost která si vynucuje nadvládu. V druhé části saloonu je houf nevěstek, připravených vydělat si nezávazným flirtem. Hlavně jim do práce netahej nějaké city. Kovboj a nevěstka mají stejnou myšlenku, užít si a vypadnout. Každý připraven uspokojit jen své potřeby a vrátit se ke své každodenní povrchnosti a prázdnotě svého sobectví. Je to přežívání dvou táborů v chýši, která by se dala nazvat slušně jen jako bordel. A když se podíváte na dnešní svět je to bordel, ve kterém žijeme, odpojeni od sebe, odpojeni od citů, odpojeni od lásky. Je zamaskovaný celou škálou obyvatelstva, které není ani černé, ani bílé. Je ve velmi široké oblasti šedé zóny - někde mezi. A šedá zóna je něco jako dokonalý zmatek, či mlha, ve které se prodíráme s cílem nalezení středu rovnováhy. S cílem najít pravé mužství a pravé ženství v ideální vyváženosti těchto polarit 50/50 uvnitř každého z nás. Až když to dokážeme, přijde ráj na Zemi a výstup lidstva do neduálního vědomí a bezpodmínečné lásky. V té vyváženosti je totiž splynutí těla a duše, nebe a země, Boha a ďábla v Jednotě, či v třetí, kristovské energii Svobody a pravé celistvosti bezpodmínečné Lásky. Nazvi si to pro sebe, jak chceš. Aktuální extrémní transformační energie napomáhají každému, kdo je schopen se otevřít, kdo je schopen vnímat energie, kdo je schopen se zastavit a odevzdat oddělující bariéru ega, či hluku své mysli a spočinout v duchu.

Uvěznění v pasti

Potlačování citové bolesti vede k deformaci prožívání reality. Ukotvuje v nás podvědomou smyčku, která je kmitáním mezi vyvstalým projevem citu a okamžitým podvědomým uzavřením bran citů z důvodu sebeobrany. Každý nový cit je okamžitě umlčen podvědomou reakcí, která zasáhne dříve, než to zaregistruje vědomá mysl. Potlačování citů tedy zplodí chladné čumáky, kteří už dávno nevědí, že si city kdysi zakázali. Vždyť chtěli jen obstát v tomto světě a necítit se jako outsideři. Dívají se na svět deformovanou optikou a nevidí Skutečnost. Jejich bezcitnost v situacích, kde je přirozené otevřít se hluboké intimitě, je automatická a zdá se jim normální. Avšak prožívaná prázdnota úhoru duše je neklamným svědectvím o skryté realitě podvědomí. Vyhladovělá duše ze zoufalství posílá tělu nemoc jako poslední instanci, neboť tělo automaticky odráží nekonečnou smyčku bolesti a potlačení, bolesti a potlačení, bolesti a potlačení..... do nekonečna. Tento ochranný a přirozený mechanismus, kterým jsme všichni vybaveni, aby nás chránil před účinky stressu, se stává prokletím, či destruktivní sugescí. Duše je bez energie, prázdná a duševní úhor se prohlubuje. A co je potlačováno, to stále roste, až se vymkne kontrole. Z toho vznikají deprese, nemoci a sebevraždy, které prudce přibývají s rostoucí intenzitou transformačních energií na Zemi. Zatím co tělesné vědomí se poslušně věnuje stále rostoucí produkci, vyžadované vnějšími okolnostmi, či diktátem systému, duše realizuje stále rostoucí odpor a energetické bloky se manifestují ve stále rostoucím nádoru, nebo vnitřním tlaku, dokud nenastane krach. A jak z toho ven? Kořen spočívá v hlubokém uvědomění, či sebeuvědomění. V naslouchání duši a porozumění hlasu našich emocí. Vyhradit si pravidelně čas jen na sebe, na naslouchání duši. Dovolit si být zranitelní a vyjádřit všechny emoce, které jsou hlasem duše. Nechat proudit život dovnitř a ven. Být autentičtí. Porozumět tomu, co emoce potlačuje. Porozumění vše léčí. Porozumění je usmířením vnitřního konfliktu duše a mysli. Porozumění propouští podvědomý boj, neboť kdo skutečně hluboce porozumí, co se uvnitř něj děje, kdo pozná sám sebe, nasměruje automaticky všechny vnitřní procesy k cestě vyléčení. Kde neexistují myšlenkové bloky, programy, koncepty, tam se otevírá cesta vyšší moudrosti duše. Čím méně ji omezujete myšlením, tím více sama vede sebeozdravný proces.

Vystup z bludného kruhu

Zrádnost mysli je její uzavřené kolečko konceptů, kterými obklíčí naši svobodu a doslova oklame naše vidění. Ve snaze mít věci pod kontrolou, utváří individuální podobu světa, pojmenování stavů, zjednodušené vnímání existence, skrze schémata a vzorce. Mysl vytváří vaše ego, jakožto představu o vás, o vaší roli a příběhu ve světě. Určuje vás v kontextu světa chaosu, vytváří vaši stínovou identitu, čímž popírá tu skutečnou. Konceptuální pojetí znamená mít na všechno názor a mít vše zařazené do pomyslných oddělení. Snaha vše posuzovat, definovat a soudit. Všemu přiřadit hodnotu a znaménko atd… Definice mysli nás uzavírají do pomyslného kruhu vědomí, do iluze a zabraňují nám vidět skrytou pravdu. Nechtějte myšlení, ale bytí. Pravdu duše, která se ozývá skrze pocity a nepolapitelnou pravdu ducha, vyvěrající ze zdánlivé nicoty, ticha a přítomné bdělosti. Jak vystoupíš z kruhu, abys viděl za oponu? Jak oklamat nástroj našeho vnímání, který nám podsouvá pravdu předžvýkanou a jednostrannou? Jak překročit stín konceptů? Zastavením mysli. Přestat reagovat na jakékoliv její výzvy. Nechat ji pro tentokrát být a soustředit se na přítomnost sebe sama v přítomném okamžiku. Pozoruj přítomnost vnímáním svého těla, svého dechu nebo svého středu. To ukotvuje bdělé vědomí, ve stavu JÁ JSEM. V meditačním bytí se stáváme kolemjdoucím pro svět. Díváme se skrze kulisy forem a nereagujeme. V duchu jsme nereaktivní na vnější podněty. Přebýváním v duchu máte volbu. Můžete se rozhodnout, které myšlenky chcete a které nechcete. A můžete se rozhodnout, že nechcete žádné myšlenky. Nebýt v hlavě, ale v duchu. V duchu, za myšlením si odpočinete a načerpáte sílu, když vás myšlení nevláčí svým chaotickým světem.
Motáš se v kruhu myšlení? Tak opusť krysí závod, vystup z bludného kruhu a podívej se za zrcadlo, do 13. komnaty své duše = do ducha, který je pro tento svět tajemstvím.

Jazyk duše

Vlastní inteligence se stává pastí, neboť čím je inteligentnější, tím je prohnanější. Vytváří sugesci, kvůli které nevidíme zjevné, ani kdyby nás to udeřilo do nosu. Uvězňuje touhu duše pragmatickými, skeptickými přesvědčeními a doměnkami - koncepty, že "to nejde, nemůžeme a nesmíme" atak podobně. A cestou, jak z toho ven, je uvědomit si jakým jazykem hovoří duše a jakým hovoří ego=mysle=ďábel=inteligence. Duše hovoří jazykem citů a vyžaduje si naslouchání všem citovým pohnutím v sobě. Bez meditačního ztišení to nepůjde. Tělesná mysl je splašený našeptávač, pomlouvač, skeptik, popírač, odmítač, což je definice pro ďábla v nás. Ve výsledku se nad ďáblem vítězí jen hlubokým uvědoměním, že s ním nelze bojovat, ale pouze ho ignorovat. S čím bojujeme, to roste a co ignorujeme, to odchází. Nenechat se vyprovokovat, ať se děje cokoliv je klíč a poznání, že jediná Skutečnost je Láska. Všechno utrpení je jen a jen iluze mysli. Myšlením se z toho ještě nikdy nikdo nedostal. Proto si vypěstuj schopnost bytí hluboko v sobě, v přítomném okamžiku, mimo svět, mimo mysl.

Nemoc jako dar

Ve stádiu diagnostikovaného onemocnění smrtelnou chorobou, jako je nádorové bujení, se člověk dostává do velice nesnadné situace. Visí nad ním Damoklův meč v podobě smrtelné hrozby, a koho by to nevyděsilo...! Obrátit svůj svět a vnímání naruby, či podstatně zvýšit své vibrace, je v tísni a strachu extrémně složité. Ale mnozí to dokázali ještě dříve, než se nemoc rozvinula a jiní zase dostali příležitost zážitku blízké smrti, z něhož se vrátili zcela proměnění. Známý je, příklad Anity Moorjani, který zvěčnila v knize Musela jsem zemřít. Tento jeden případ, vypovídající za všechny, uvádí zkušenost ženy umírající v posledním stádiu rakoviny, která dostala příležitost vrátit se do svého těla. Její mimotělní zážitek, kdy vystoupila ze svého těla a z pozice ducha uviděla vše z nadhledu, je všeříkající. Z pozice vědomí ducha si uvědomila svazující vzorce konceptuálního myšlení, které ji dohnaly až do stádia smrti a pochopila jejich iluzornost. Dříve nebyla schopna uvidět svou situaci z nadhledu, dokud se její intelekt zcela nevzdal a všechny myšlenkové svazující koncepty nepropustila. Past myšlení, byla pro ni zaživa nepřekonatelná. Jako duch vše okamžitě pochopila a s tím pochopením se vrátila do svého těla. Následovalo zázračné uzdravení v těle prolezlém metastázemi, které se během pár dnů zcela uzdravilo a ona odešla z nemocnice jako nevídaný případ spontánního uzdravení, ve stadiu kdy to už lékaři považovali za nemožné. Oficiální medicína má zakázané vědět a učit o prvenství ducha nad hmotou. Lékař, který to zcela pochopí, se musí přesunout do ilegality, pokud na tom začne stavět a dívat se na onemocnění optikou duše.

Co vás zastaví?

A zde se dostáváme k významu mystické smrti a vzkříšení. To je lék na všechny lidské choroby i utrpení. Mystická smrt nastává, když se zcela zastavíte a to mnohem více, než si dokážete představit. V důsledku vážných životních okolností, v důsledku náhle smrti blízkého člověka, atd….Škola života to každému nadějnému adeptovi dopřeje zhusta, do té míry, do jaké je schopen to zvládnout. Podle zralosti duše. Zkrachují vám všechny vaše naděje, plány a přijdete o všechno vnitřní bohatství, které si myslíte, že už máte. Nejste schopni nalézt důvod pro svou existenci ve světě, nejste schopni interakce s lidmi a zavede vás to do ústraní a ticha. Prožíváte nicotu, marnost celého světa, samotu a neschopnost konat. Díváte se své vlastní tělesnosti do očí a váš život se zúží do každodenního přežívání. Měsíce a roky, kdy ego umírá a vymýšlí lstivé taktiky jak vás nakopnout a donutit k odevzdávání energie, plynou. U každého je to jinak, dokud se vaše ego vzpouzí, dokud protestuje, dokud se nevycukáte a nevzdáte ten boj.... Zůstanete jen vy a přítomný okamžik, ve kterém vnímáte svůj vlastní dech, oproštěni od ambicí, iluzí, oproštěni od světa. Jako byste byli paralyzováni.  Ta smrt z vás strhne vše, co je shnilé a vše, co lne k tomuto světu, k tělesnosti, k nadějím od kterých vás odděluje čas. Ocitáte se na obrazné poušti, či pustině, jako Izraelský národ byl na té doslovné, jako Mojžíš, jako Kristus, jako Job... a všimněte si, že vážná nemoc je institut, který vás na tu pustinu poslal proti vůli vašeho tělesného vědomí - ega. Vaše duše to však vidí zcela jinak. O stejné zkušenosti se dočtete u Dr.Hawkinse, E.Tolleho i E. Tomáše.

Co máš dělat?

Princip mystické smrti je skryt v každé meditační technice, pokud je správně uchopena. Jde o nereagování na podněty ega, jde o pozorování záludné činnosti ega a jde o nepodlehnutí strachu, kterým nás ego děsí. Ego je ďábel v nás a jeho podvědomé programy jsou jeho skrytí démoni duše. Když nemají svou potravu, kvůli našemu zastavení produkce, kvůli našemu nicnedělání, kvůli našemu zpřítomnění a zvnitřnění, vylézají na povrch a zkouší nás vyburcovat k vzteku, k pýše, k chamtivosti, a když to nefunguje, tak hodně zabírá sebelítost. Stačí, že se litujete, anebo propadnete beznaději, či frustraci a démoni jsou spokojeni. Vaše vibrační úroveň poklesla. Přišli jste totiž o svůj klid a energii a o to jde každé z těchto živých entit - vrstev vaší duše, žijící v emočním, či mentálním těle. Krmí se tou energií. Viz Ježíšovo pokušení na pustině. (Matouš kapitola 4) Pokouší se vás vyděsit a pokud si uvědomíte svůj strach a paniku, tak se jim to pro tentokrát podařilo. Nenechte se už více vyděsit. Zkuste to znova a nereagujte, i když se vám budou dívat zblízka do očí, i když to vypadá, že zemřete. Nenechte se vyděsit za žádných okolností, neboť vyděšení je jistá prohra. Nechtějte smrt z vyděšení, ale umlčení ďábla, který vás děsí. Nebojte se jeho hrozeb, strachů, obav, ani podmínek, a v žádném případě s ním nebojujte. Čím více bojujete, tím více ho posilujete. Ignorujte ho, nehrajte jeho hru, žijte jen své JÁ JSEM a tak koncentrujte ducha uvnitř své duše. Tím shromažďujete ducha spolu s Kristem a nerozptylujete životní energii.

Jedině v meditačním ztišení a zvnitřnění se vaše vnitřní duševní procesy zpomalí natolik, že je zpozorujete a můžete je analyzovat. Máte čas se rozhodnout, protože nepropadáte automatické reaktivitě na podněty. V těchto okamžicích získáte prostor obrátit svět chaosu naruby. Zvrátit destruktivní automatické procesy v duši pouhým porozuměním. A uvědomíte, si, že nyní obracíte Kocourkov nazpět do pravé podoby. Vše řešíte zastavením a nereagováním. Jste v roli pouhého pozorovatele, který nejvíce vykoná zastavením svého konání a bytím v bezčasovém přítomném okamžiku. Jakmile uvolníte stavidla, které vás uvnitř svírají a ztuhlost, která je přípravou na boj, uvolní se stavidla ducha uvnitř vás. Pocítíte Život proudící skrze váš oběhový systém, pocítíte objetí Lásky, která vás zaplavuje a jste naplněni duchem, díky kterému pocítíte Kristovu Plnost. To se vás zmocňuje princip vzkříšení. Nejprve vše shnilé muselo být obráno supy, ego muselo odejít s nepořízenou a do vyčištěného chrámu duše přichází ta nejkrásnější návštěva Bůh a jeho Kristus. Dělají si příbytek ve vaší duši a začínáte spolu splývat. Vy a Bůh. Najednou máte Život, Lásku, Boha, Zdraví i Naplnění. Po vzkříšení ducha prožíváte své božství, hluboké štěstí, celistvost, ukotvenost. Máte vše, po čem jste kdy toužili a hledali to ve světě, ve věcech, v lidech i v činnostech a nepřicházelo to. Až nakonec to najdete v sobě, když obětujete celý svět na kříži svého utrpení. A zde dochází na vysvětlení, proč šel Ježíš poslušně na porážku jako beránek. Tato symbolika poukazuje na vědomou smrt vlastní identifikace s tělesností, která je prevencí proti smrti z vyděšení. Kdo se prožívá jako nesmrtelný duch, je nedotknutelný, věčný, autentický a mocný. Stojí ve Skutečnosti a pomíjivost světa pozoruje jen jako svědek.

Ovce a kozli

Každodenní životní okolnosti jsou naší školou i sítem, jestli jsme v jádru ovcemi, anebo kozly. Běžný život poskytuje mnoho příležitostí uvědomit si, co v nás získává nadvládu, jestli boj, odmítání, popírání a lež, či jestli je to mírnost, nebojování, odevzdanost, pokora, poníženost. Jakýkoliv skrytý mechanismus naší duše se silnými kristovskými energiemi Kristovy aktuální přítomnosti zesilují a zviditelňují. Již je nelze skrývat, vylézají z úkrytů na povrch, jako teroristé a strašáci. Zlí se stávají zlejšími a dobří se stávají lepšími, když je magnetismus kristovské Lásky více přitahuje. Astrologické konstelace to potvrzují a proměna společnosti je zřejmá. Společnost se rozděluje sama v důsledku reakcí na kristovské všudypřítomné energie. Kristus přichází jako duch nového osvobozeného vodnářského věku. Jako duch Lásky a svobody, který klepe na vaše srdce a vyzývá k transformaci duší do vyšších vibrací a rozšířeného vědomí. Duše buď svádí čím dále nesmiřitelnější boj s egem, které vystrkuje růžky čím dál více, anebo je čím dále více naplněna duchem. A to je význam následujícího Kristova znázornění o rozdělení lidstva na ovce a kozly. Není v tom žádná předpojatost, ani žádné posuzování. Jde o energetické síto, kterým buď postoupíme a nebo zůstáváme. Jsme buď vzati do Kristova království a nebo ponecháni. Nelze to obejít, podplatit, ani zfalšovat. Je to přímý střet s pravdou naší duše.