Ovládni svou mysl

Je šílené dělat vše pořád stejně a očekávat, že výsledek se změní. Proto často měníme strategie, knihy, techniky a učitele, ale nakonec máme dojem, že se nic zásadního nezměnilo. Jako bychom stáli na místě, když stále hledáme a stále jsme nespokojení a nenaplnění. To proto, že jeden z našich hlavích nástrojů hledání je pokřivený. Je to naše mysl, ovlivněná světem, která nám připadá tak normální a tak jistá sama sebou.

Mysl je hlavní příčinou všech našich utrpení, ale my to dlouho nejsme schopni uvidět. Je to stejně těžké, jako očichat si vlastní nos. Co dělat, když naše mysl má pochopit svou vlastní vychýlenost? Jak mohu pochopit, že můj vlastní nástroj k chápání je deformovaný? Jedině tím, když se naprosto ztiším a zvnitřním, abych vystoupal v duchu do nadhledu. Pochopím, že mohu přebývat za myslí, v prostoru ducha, který není k tělesnému myšlení připoután. Jedině, když naprosto zastavím hluk a neklid vlastní mysli a ponořím se do bytí. Jedině, když naleznu ideální způsob relaxace, uvolnění a zaměření pozornosti do středu duše. Jedině tímto způsobem překračujeme okovy svého myšlenkového vězení. Přenášíme se z těla do ducha, což je totéž, jako biblické ze „země do nebe.“ Mysl se chová jako autonomní přehrávač příběhů, kterým se často necháváme strhnout, a to nás rozčílí, rozesmutní, anebo rozesměje, ale přitom celou dobu pracujeme třeba na zahradě a v přítomnosti se nám nic dramatického neděje. V přítomnosti, pokud bychom ji striktně vnímali, je slunečné odpoledne, příjemná teplota a čas pro relaxaci. Ale umíte vědomě relaxovat a splašenou mysl odložit? Kdybyste byli pozorností v přítomném okamžiku, byli byste úplně klidní. Avšak kdo to dokáže? Je třeba se neustále vracet do přítomného okamžiku, pokud zjistíme, že jsme byli myslí odvedeni. Čím více to trénujeme, tím lépe to jde. Odvedení pozornosti současně odvádí našeho ducha a to znamená i naší sílu. Mysl nás tedy zbavuje energie, bdělosti a vitality, pokud jí to dovolujeme. Nebojujme proti své mysli, ale vracejme se do přítomné bdělosti, vnímejme co se děje právě tady a právě teď a tím ovládneme mysl i svou energii.

Vzestup tvého vědomí

Je velmi naplňující, když nejprve procitáme a zažíváme čím dále delší chvíle úplné bdělosti. To člověka činí radostným, tvořivým, schopným a nezdolným. V přítomnosti koncentrujeme plně svou sílu ducha a díky plnosti ducha se vše zdá lehčí a problémy rychle mizí. Velká mračna a bubliny našich starostí se rozplývají pod laserovým paprskem naší bdělé pozornosti. Najednou vidíme, že vše co nás děsilo, byly přeludy, které jsme nezvládali jakožto neprobuzení. V bdělé přítomnosti si uvědomujeme ten rozdíl a sledujeme spící a ovládaný dav lidstva z vyvýšeného hlediska bezpečí a nedotknutelnosti. Je to stav vyššího vědomí, který nám dává nadhled a nezávislost na myšlení a emocích. Podobně jako to popisuje Jan ve svém Zjevení.

Najednou je to velmi snadné. To mysl a její deformace nám neumožňovaly vidět jasně, v čem spočívá klam mysli. Mysl podléhá vlivu okolí. Okolí – duch světa, je prosáknutý strachem, problémy, toxickými lidmi, toxickým přístupem, výčitkami, obviňováním, urážením, násilím. To vše, co je přiživováno ve filmech a zpravodajství, nevědomě snižuje naši úroveň vědomí. Prediktivní programování našich myslí je technika skrytých zákulisních postav, které potřebují naši nevědomost, náš strach a naše nízké vědomí, abychom platili vysokou cenu za svůj život, nakupovali škodlivé výrobky, a abychom se báli trestu a cítili se neustále něčím vinni. Proto je většina zpravodajství negativní a proto jsou lidé otráveni jak na duchu, tak na těle. Vykonávají nevědomě naučené role a kopírují nevědomě vzory, které jsou jim dennodenně předkládány, aniž tuší, že jsou chyceni v pasti krysího závodu. Netuší, že svět je tak zlý, sobecký a bezcitný proto, že celé davy poslušně plní diktát, jenž je jim podvědomě vkládán do mysli ve filmech, reklamách, školách i zpravodajství. Ďábelský vliv už byl sice odstřižen, dále však přežívá v těch, co jím byli po dlouhá léta vychováni.

Unikněte tomu šílenství! Je to šílenství světské a materialistické mysli! Vezměte si zpět svou vlastní sílu a moc tvořit. Stopněte ten bezútěšný stav a nekonečné utrpení. Vaše mysl je váš nástroj, který může být vaší vůli změněn. Vaše mysl může být váš sluha a ne pán. Teprve pak budete sami sebou a budete se cítit dobře. Vše je plně a pouze ve vaší moci.

Štěstí je stav vědomí

Naučili nás, že nás od našich cílů dělí čas a tím nás spoutali k nekonečnému běhu k horizontu, který se neustále od nás vzdaluje. To je uvíznutí v materiálním náhledu, který nás denně připravuje o energii, sílu i zdraví, dokud neumřeme. Nežijeme proto, abychom nakupovali, ani proto, abychom se nakonec někým stali. Je to přesně naopak. Nic z předmětů světa nás nemůže učinit trvale a hluboce šťastnými. Všechno štěstí světa materiálních forem je malé, krátké a prchavé. A navíc se nemusíme hnát za světskými úspěchy, abychom se teprve někým stali. Protože už jsme vším, po čem toužíme a vlastníme všechno dokonalé štěstí, ale byli jsme o vše oloupeni svým přeprogramováním. Tak neuvěřitelně mocná je naše mysl a my jsme jejími zajatci, aniž to tušíme. Jsme vychováni v kleci jako otroci, bojíme se mocnářů a jejich trestu a netušíme, že jsme svobodnými a krásnými, božskými tvůrci své vlastní reality, dokud se neprobudíme k plné bdělosti. Změňte svůj úhel pohledu a zvítězíte. Nechte se vést duchem na místo, kde vás nenajdou. Na místo uvnitř vás.

Od všeho štěstí, které je v nás, nás odděluje způsob, jakým přemýšlíme. Změňme nastavení své mysli. Přestaňme věřit každému, kdo nám říká, že nás štěstí čeká někde venku a někde v budoucnu. Štěstí není objektivní událost, věc, ani jakákoliv vnější okolnost, která se nám jednou stane. Štěstí vyplývá ze způsobu, jakým jsme nastaveni ve vědomí, právě tady a právě teď. Štěstí je stav osvobozeného vědomí - ducha. Svobodného ducha nemůžeš hledat nikde venku, ale jen a jen v sobě. Štěstí vyplývá ze zastavení hledání a zastavení úsilí konajícího. Štěstí vyplývá z úplné víry, že vše již máme v přítomném okamžiku bdělosti. Všechno získáme bdělostí a pochopením toho, že nevýslovné bohatství je v nulovém bodu našeho zpřítomnění. A ten nulový bod je nekonečně singulární střed naší duše, ze kterého vyvěrá Duch a který je propojen s Bohem. Kdo objevil to nejvnitřnější místo své duše, ocitl se v chrámu svatosti. Prožije blažený stav přítomnosti a právě v tomto stavu naší osobní vibrace se stáváme příčinou všech dobrých věcí v našem životě. Jen pokud se dostaneme do toho bodu blaženosti, nevytváříme negativní karmu a jsme neomezenými tvůrci čehokoliv, po čem jsme kdy toužili. Jedině když prožíváme to, že už vše máme, si také vše žádoucí do svého života přitahujeme. A tento stav si nemusíme ani tvořit, ani nalhávat. Ten stav plnosti v nás přirozeně vyvstává, když stoupáme po úrovních vědomí ke svobodě ducha. Jako bychom vystoupali nad mračna a všude se rozhostil všudypřítomný jas slunce. Ježíš nazýval ten osvícený stav královstvím Božím.

Najdi království Boží

Nejprve musíme najít Boží království v sobě samém. Tu nejvzácnější ze všech perel, díky níž pocítíme, že už vše máme a nepotřebujeme nic hledat vně sebe. Pokud v tom místě zůstaneme ukotvení a stále se tam vracíme, odpoutáme se od lpění na celém světě a stáváme se svobodnými, nedotknutelnými a blaženými. Pak jsme neohrožení, nedotknutelní a dokonalí, neboť jsme dokonale spojeni se Zdrojem Lásky, kterým je Nejvyšší Bůh. Zažijete smrt své bývalé přízemní identity a vzkříšení božskosti. Avšak než si osvojíte nový přístup, oscilujete mezi dvěma póly a v životních situacích se neustále učíte, jak přenést duchovní prozření do praktické roviny. Zpravidla nic z toho se neděje ze dne na den, ale je to proces trvající měsíce a léta, který nás pomalu proměňuje. Náhlou změnu by neunesla naše neurální síť. Spálila by jí energie, na kterou není připravena.
Věřte osvíceným mistrům a mystikům, kteří odjakživa učili o stejné podstatě mnoha rozdílnými způsoby. Jedině to skýtá naději na vysvobození. Jedině víra, že objevili cíl v sobě a proto demonstrují blaženost osvícení sami na sobě. Může to dokázat každý z nás. Co bys změnil, pokud bys věděl, že máš věčný život? Že již není kam spěchat a proč se stresovat? Odpověď na tuto otázku směřuje k tvému vysvobození. Tvé spáse.

Jak vejdete do království?

Existuje bod dokonalé bdělosti a přítomnosti, ve kterém vystoupíš z utrpení, zhluboka se nadechneš, odkládáš všechna dramata osoby a stáváš se přítomným bytím. Stav přítomné bdělosti je radostný a blažený. Spadne z tebe všechna tíže světa, neboť stojíš jako pozorovatel mimo ni. Ztotožňuješ se s plátnem, na kterém se promítá příběh života a které je nedotknutelné vším chaosem světa. Ježíš popsal ten stav, slovy Tomášova evangelia takto:

Přítomné bytí a prožívaná celistvost je vlastní malým dětem, které ještě nerozpoltily programy světa. Jsou tady a teď a mají svůj vlastní svět. Necítí tíži světa, ale lehkost bytí. Dualita je rozdělením a tím současně i oslabením člověka, jakožto bytosti božské. Výstup z duality je scelením a posílením ducha, který v sobě obsahuje mužský a ženský aspekt v dokonalé rovnováze.
Mít oči na místě očí znamená bdělé vnímání – kontrolu sám nad sebou. Uvědomování si vjemů, které přicházejí skrze sítnici do příslušné části mozku a vytvářejí obrazy děje. Znamená to nerozdělenou pozornost vůči tomu, co vidíme. Pozornost, která není rozptýlena emoční bouří. Pozornost, kterou nerozptylují prožívaná vnitřní dramata spojená s osobní identitou.
Nohy na místě nohou a ruce na místě rukou je prožíváním přítomného bytí každou buňkou našeho těla. Všechny pohyby našich končetin pod kontrolou. Čili vědomé konání, či posvěcená činnost známá z prožitkových duchovních technik. Vědomá práce, vědomé kroky, vědomá relaxace, vědomé milování.
Obraz místo obrazu je nerozdělenost vnímání na pozorovatele a pozorované. Vstup do království je vstup do Jednoty božství. Je to jako dětská radost z prožívané činnosti, kdy se například koupající dítě stává samotným koupáním, hrající si, je samotným hraním, či plačící je samotným pláčem. Vše je autentické a děje se v přítomnosti. Dítě není rozptýleno hlukem, či příběhem mysli, která ještě sto let po incidentu vyčítá a vzpomíná na křivdu. Dítě v jedné minutě pláče a ve druhé se směje. Nezdržuje se myšlenkovým obrazem děje, který by mu donekonečna kazil život a donekonečna přehrával křivdu. Dítě pro to ještě nemá vytvořený mechanismus v podobě stínové identity ega, jež by bylo dotčeno, či ukřivděno. Dítě je nerozdělené, neboť ještě nerozumí lidským příběhům a identitám, se kterým by se ztotožňovalo. Je jaké je, tady a teď a v této podobě je neznečištěným pramenem božství, jež se projevuje jako, hraní, koupání, běhání, pláč, radost, atd…

Zažijte celistvost

Celistvost znamená nerozdělenost ve všech směrech. Je to scelení aspektů rozdělené duše. Mezi mužstvím a ženstvím uvnitř nás, jde o celistvost horizontální a mezi duší a Kristem, jde o celistvost vertikální. Nelze oddělit jedno od druhého, neboť jedno s druhým souvisí. Podobně jako bdělost, přítomnost, radost, lehkost, plnost, vědomost, hojnost a především láska, jsou aspekty jedné a téže věci. Úrovně vědomí – ducha. Projevu božství, které realizujeme svým splynutím s praotcem lidstva, Ježíšem Kristem.

Klíčovým prvkem propojení duše s Kristem a potažmo s Bohem je bezpodmínečná Láska. Láska nejlépe vystihuje vrcholnou míru prožívané harmonie, která JE mezi duší a jejím majitelem (manželem) – Bohem. Jedině cesta lásky je regulérní a nejpřímější cesta k Bohu a tudíž k osvícení a vysvobození. Bezpodmínečná láska je naprosto nezištná. Miluje, protože JE milováním samotným. Miluje ze své podstaty a nepotřebuje k tomu důvody. Miluje, protože je hořícím plamenem a bez hoření by plamen neexistoval. A veškeré Kristovo učení bylo založené na této Lásce a k této Lásce ukazovalo. Zachovávat Jeho přikázání znamená zakotvit v tom jediném a nejdůležitějším a to je Láska. V Lásce se sjednocujeme s Bohem i Kristem v jeden živý organismus.

Vinný kmen a ratolesti jsou propojeny. Jejich spojení, či nerozdělenost, vede k lásce, a plné radosti. Prázdnota světa se mění v lásku, v radost, a v naplnění v duši osvícených. To je klíčové ovoce Kristových následovníků, kterým přetékají, neboť si je jejich Pán vybral a obdaroval svou milostí. Kdo zůstává v Lásce, zůstává v Kristu a Kristus v něm. Kdo není v Lásce, neprožívá spojení a cítí se oddělen. Jako oddělená ratolest usychá a je hozen do ohně.

Přátelství s Kristem

Propojení mezi Kristem a jeho věrnými se odehrává v duchu projevené důvěry, vzájemného uznání a ocenění hodnoty. Kristus respektuje autenticitu a jedinečný projev každé z duší, které k němu našly cestu. Je-li někdo otrok, anebo sluha, neví, co dělá jeho Pán, neboť jejich poslušnost vyplývá z vnějších pokynů, či rozkazů, ale postrádá klíčové propojení mezi dušemi. Přátelé ale sdílí stejné pohnutky, hodnoty a vzájemné uznání. Znají se do větší hloubky, než sluha a jeho pán. Přátelí se v naprosté svobodě, kvůli hlubokému citovému propojení a ne z rozumu, či pro zisk. Ale především je ten vztah založen na srdci a splynutí duší, nikoliv na dokonalé schopnosti poslouchat pokyny.

V celistvosti se stírá rozdíl mezi objektem a subjektem. Nezištné milování, přítomné mezi dvojplameny, mužem a ženou, mezi mužstvím a ženstvím uvnitř duše, mezi ženou a dítětem, či duší a Bohem, je Bohem samotným, přebývajícím v nás. Neboť božské „JÁ JSEM,“ je sloučeným aspektem jak děje, tak osobnosti. V celistvosti již neexistuje duální rozdělení, ale splývá jedno s druhým. JSEM je bytím a ten KTERÝ JE, je osobou. Bůh je osobou a současně stále přítomnou Jsoucností – energetickým polem všeho bytí za oponou naší duální rozpolcenosti. JE, který JE. Kdo chce být živou ratolestí, napojenou na Boží vinný kmen, musí dojít k této nerozdělenosti vzájemného propojení a pochopit, že ačkoliv ratolest, nikdy nemůže být kmenem, přesto jsou jedním jediným organismem. A kmen se může v ratolesti zrcadlit, či projevovat, jako společná míza i ovoce současně. Bůh je věčným plátnem divadla, hercem i dramatem života současně. Může se rozhodnout stát se pozorovaným objektem i pozorovatelem.
Duše vstupující do království Božího, prožívá všechny aspekty celistvosti najednou. Sama na sobě vnímá jak subjekt, tak objekt, splývající v jedno a ve vyšším vědomí se stávají nerozdělitelnými. Anebo ještě jinak řečeno, ve vyšším vědomí překračuje pozorovatel roli pozorovaného a uvědomuje si oba své póly současně.

Smysl života

Každý z nás je dílčím aspektem Boha. Jsme dušemi či anděly, kteří se rozhodli ztratit sami sebe v dualitě, právě proto, aby se mohli znovu najít. To znovunalezení sebe samého je hlubokým smyslem našich životů neboť nám dává hluboké porozumění o Bohu – Lásce, který JE, na pozadí světa, plného strachu, rozdělení a utrpení. Temnota, ve které se duše ocitá v tomto světě, jí dává, základ, aby porozuměla významu Slunce pro svůj život a vybrala si Světlo, i když je zahalená v temnotě. Dualita dává duši hybný moment ke svému znovustvoření. Dává duši příležitost, aby v ohni zkoušek prokázala svoji kvalitu. Aby uzrála do hlubokého a nezlomného porozumění a ocenění Boha – všeho co JEST.
Úkolem je ztratit se ve světě, nalézt se v Bohu a plně se přijmout. Když opravdu pochopíme smysl našeho života, zakotvíme v Lásce a přijmeme se v Lásce. Vyjdeme z iluze jako marnotratný syn a navždy už budeme milovat Otce i celý jeho dům. Láskou, která prošla ohněm.

Nesmrtelnost a věčný život

V duchu jsme všichni nesmrtelní, ale naše individualizované vědomí může zažít druhou smrt. To znamená vymazání vlastní individuality z knihy života a vrácení její energie zpět k Bohu. Kdo po stovky životů nedospěl k úspěšné maturitě duše, je v nebezpečí, že zažije to, co písma nazývají druhou smrtí. Narůstající energie Pánova dne neustále zesilují tendence uvnitř duše, které zůstávaly dlouho skryté či neprojevené. Dobří se stávají lepšími a zlí se stávají zlejšími. Vše se odhaluje takové, jaké to skutečně je. V pravém světle, na světle Pravdy. Druhou smrt zažije ten, kdo místo k vítězné maturitě dospěje k opaku svého cíle, totiž k rouhání proti svatému duchu. Duchovně vnímající porozumí souvislostem, neboť mají slyšící uši a vidoucí oko. Rozpoznávají duchovní podstatu duchovním zrakem.

Věčný život je naopak tím, co postupně získávají věrní, neboť jejich vzkříšení ducha roste jako strom, z nepatrného semínka, v němž je ukrytá informace. Růst ducha je růstem plnosti ducha uvnitř duše. Duch duši nejen naplní, ale roste současně i kvalita projevu takové duše. To zvyšuje vitalitu a prodlužuje život. Vzkříšení jedinci budou na Zemi postupně spět k věčnému životu, každý svým tempem, zatím co budou každý svým dílem, energeticky přispívat k proměně světa chaosu v pozemské Boží království. Věk lidí se bude zvyšovat spolu s tím, jak na zemi bude růst Světlo a jak se budou nadále rodit už jen pokročilejší duše, spolu s těmi, kteří svou maturitu v těchto dnech skládají. Věk člověka postupně poroste v souladu s jeho rozvojem, dokud se nevrátí k věčnému životu, který měl na počátku.
Nebeské duše se navrací do vyšších úrovní, ze kterých přišly Zemi pomoci, sjednocují se s Kristem ve vyšší oktávě v jeden útvar nazvaný jako Nebeský Jeruzalém, v němž sídlí královské a kněžské uspořádání pro vývoj pozemských duší v pozemské realitě. Tento svatostánek obrazně sestupuje k zemi, což znamená praktické uplatnění jeho vlivu a pomoci lidstvu na očištěné zemi, ze které byl vymeten svazující vliv ďábla.

Tvé Slunce vychází

Jsi bezpodmínečná Láska a s Láskou je neoddělitelně spojen klid, plnost, celistvost, harmonie, pokoj i věčnost. Vše, po čem toužíš, je již tvojí nejhlubší podstatou, ale nemáš to proto, že si myslíš, že to musíš někde najít. Pro samé hledání to nevidíš a necítíš. Tvá mysl uvěřila všeobecně rozšířeným vzorcům otroctví, abys marně a pilně odevzdával svou energii. Zvítězíš jedině, když pochopíš, že už to máš. Zastavení krysího závodu je tvá jediná cesta. Zpřítomnění je tvá modlitba. Sebeuvědomění je tvůj nástroj. Prožitek věčně přítomného bytí je tvůj cíl, ve kterém najdeš sám sebe a pocítíš svou hodnotu. Do cíle dojdeš vytrvalostí. Schopností čelit tomu nejhoršímu, co tě děsí v přítomném okamžiku. Jen to pozoruj a zvítězíš. Odhalíš iluzi a přelud. Stačí vytrvat, stačí se neohlédnout a nezaleknout. Tvůj duch vyroste a démoni ho nepřemůžou. Zatím co tvá sebe hodnota roste, démon viny odchází. Zatím co tvá Láska tě objímá, démon strachu se rozplývá. Zatím co tvá neohroženost je stále zjevnější, démon boje se vzdává. Čím více tě hřeje slunce bdělého vědomí, tím méně je na obloze mraků. Zatím co si užíváš hojnost svého bohatství, démon chudoby se rozplynul. Zatím co prožíváš plnost přítomného bytí, démon prázdnoty už nemá, čím by tě strašil. Zatím co prožíváš svou nedotknutelnost, démon trestu nemá, čím by tě vytrestal. Když prožiješ, že ty jsi prvotní příčina všeho, po čem toužíš, staneš se Láskou, která tu věčně JE. JSI, KTERÝ JSI, je definice Boha, se kterým splýváš. Jsi v nulovém bodě své vítězné cesty vysvobození. Jsi neohroženým bohem, který se už nikdy nebojí vnějších ohrožení, neboť je sám sobě příčinou vrcholné harmonie svého života. Zvítězil nad ďáblem a jeho démony a vstoupil do života věčného.
Tvé ego bylo tvým ďáblem a destruktivní myšlenkové vzorce v hlubinách tvého podvědomí, byly tvými démony. Když jsi přítomný, když jsi bdělý, když jsi pozorný a když jsi v Lásce, nemají nad tebou moc. Máš perlu nejvyšší hodnoty, neboť v tvé Lásce je vše, co jsi kdy chtěl, a tvá Láska je tvá pevnost – tvůj Bůh. Pochop, že vše, po čem toužíš, už máš a nikdo tě od toho už nikdy nemůže oddělit.

Pochop iluzi

Ve spojení s Bohem uvnitř své duše porozumíš, že Bůh nikoho nesoudí. Bůh je naše nejvnitřnější a nejsvatější polarita. Soudí tě pouze druhá, ďábelská polarita spojená s tvým tělem, povrchem a s posuzující myslí. Soudí tě ego – jakožto ďábel v tobě i druhých a tím tě spoutal vinou, strachem ze ztráty, strachem z trestu, strachem ze smrti. Ponořil tě do žádostivosti, jež je údělem tvé tělesné polarity. Obvinil tě z toho, že žádostivosti propadáš a tím tě uvěznil v bludném kruhu utrpení. Dokud neodpustíš sám sobě a dokud se budeš dále cítit jako viník, má tě ďábel ve své moci. Pokud by tu nebyla posuzující mysl, nebyla by tu ani vina. Vina je iluze omezené myšlenkové formy – ďábelského konceptu. Protože jsi spoutaný koncepty, trpíš a bojíš se bolesti, a kvůli lidskému utrpení a strachu, je tu všudypřítomné zlo… Dokud se ztotožňuješ se svou tělesnou polaritou a tělesnou myslí, jsi v moci ďábla. Strach můžeš mít jen tehdy, když nevěříš, že tvá božskost je nedotknutelná a tvá božskost je příčinou vší tvé spásy, hojnosti i štěstí. Ďábla porazíš, když najdeš v sobě tento druhý pól a tím najdeš své vyšší Já.
Když pochopíš, co tě spoutalo, proměníš se. Zahojíš všechny své rány a zastavíš své šílenství. S tvým proměněním se promění i tvůj svět. Ty reaguješ jinak na svět a svět reaguje jinak na tebe. Tvá víra se posílí tvým novým prožitkem, tvou změněnou zkušeností. Tvá víra se stává skálou. Dokud jsi lpěl na světě, svět tě pronásledoval. Jakmile jsi vystoupil z krysího závodu, jsi svobodný a svět tě nemá čím spoutat. Prožíváš ho nepřipoutaně, či nereaktivně… Denně si volíš blaženost, svobodu, lásku a nesmírný klid, které jsou protipólem tohoto světa. Zvítězil jsi nad ďáblem a jeho démony svou nepřipoutaností, jako tvůj Pán.

Láska JE

Ego je iluzorní, omezená identita člověka, žijící ve stínu. Nástrojem ega jsou démoni – myšlenkové energetické programy strachu. Bojuješ-li proti démonům, posiluješ je, nechal jsi se vyprovokovat a odevzdáváš jim svou energii . Tma a stín se rozpouští intenzitou světla. Na démony je třeba si posvítit přítomným paprskem vědomí. A oni prchnou. Byli jen přeludem temnoty. Ve Skutečnosti, která má pravou a nezničitelnou hodnotu existuje jen Láska. Co není Láska je iluze – přelud. Ultimátní pochopení této Skutečnosti, je ultimátním vysvobozením – spásou. Láska tu JE a nic k tomu nepřidáš žádným úsilím, ani dosažením světských cílů. Nikde kolem to nemůžeš najít a nic pro to nemůžeš udělat jakoukoliv technikou. Tvá duchovní práce spočívá v porozumění, které získáš v meditačním nadhledu. Své úsilí směřuj k osobnímu uvědomění, že už to máš a vše co tě od toho odvádí, je projev šílených konceptů mysli. Odlož šílenství hledající mysli a zažiješ dokonalé zpřítomnění, jež je věčností. I tvá usilovná duchovní námaha může být překážkou. Tvá práce na božství ti brání nadechnout se z jeho samozřejmé přítomnosti. Pravá duchovnost je tvá přirozenost a lehkost bytí. Zastav se ve zpřítomnění a zmocní se tě Láska a klid, přesahující všechno myšlení. Sebeuvědomění ti dá prožitek tvé božské podstaty. Sebeuvědomění je nalezením pokladu duše, který je pro tebe tím skutečnější, čím hlubší prožitek zažíváš. Je to přímý ukazatel k Bohu a zatím co míříš do svého středu, pochopíš, že míříš ke svému kmeni vinné révy. Propojuješ se s ním skrze proudící energii. Zatím co prožíváš čím dále hlouběji své pravé já, objevuješ, že se jedná o Boží JÁ. Začneš splývat s Bohem a On s tebou v prožitku JÁ JSEM. Navracíš se do domu Otce a už se necítíš být marnotratným synem, či dcerou. Jste spolu propojeni neohraničeným a přirozeným spojením jako kmen stromu a jeho ratolest. Nalezl jsi svou spásu uvnitř sebe samého v Božím chrámu.

Naše krátké příspěvky najdete nově i na facebook.com/morningstar.community/