Starověký Babylón

Starověký Babylón byl světovou velmocí, která vznikla někdy ve druhé polovině třetího tisíciletí př.n.l. a jejímž zakladatelem byl Nimrod. Stala se zněj postupně rozlehlá metropole, rozkládající se na obou březích řeky Eufrat. Ve starověku to bylo světové obchodní, a průmyslové centrum světa, obehnané dvojitými hradbami a protkané nesčetnými říčními kanály. Babylón byl symbolem nejen náboženského chaosu starověku s nepřeberným množstvím bohů a chrámů, ale současně byl také střediskem lidské pýchy, zmatení jazyků, nadbytku a důvěry v materiální bezpečí jeho vládců i poddaných. Bez ohledu na pravého Boha v duši člověka...
Jedné noci se v Babylónském paláci konala hostina, kterou uspořádal král Belšacar pro 1000 šlechticů. Přikázal, aby byly přineseny zlaté a stříbrné nádoby, jež byly kořistí z Božího chrámu v Jeruzalémě, aby z nich pili všichni hosté, vedlejší manželky i konkubíny. Pili z nich víno a při tom chválili bohy ze zlata, stříbra, mědi, železa a kamene, když se náhle objevily prsty lidské ruky a začaly psát nápis na stěnu v místě, kde byl svícen. Jde o nápis, který je vyobrazen v úvodním obrázku k tomuto článku a v latince zní: MENE, MENE, TEKEL a PARSIN…. Ta slova ohlásila Boží soud nad Bybylónem a jeho králem. Znamenají: „Bůh sečetl dny tvého kralování, byl jsi zvážen na vahách a shledán nedostatečným. Tvé království bylo rozděleno a dáno Médům a Peršanům.“
Téže noci, dne 5.října 539 př.n.l., nastal definitivní pád Bybylónské velmoci, když byl dobyt médo-perským vojskem pod vedením Kýra Velikého. Kýrova vojska v noci odklonila tok řeky Eufratu a pyšné město, hrdé na svou majestátnou nedobytnost a domnělou neohroženost, vpustilo vojáky lehkovážně otevřenými hradbami do města, bez boje, díky odvedeným vodám Eufratu, které umožnily přebrodění vojska. Za jedinou noc byl Babylón sesazen z pozice světové velmoci a postupně zanikl úplně, a v souladu s jiným proroctvím se stal planinou, nacházející se dnes jako ruiny v Iráku, jižně od Bagdádu, v oblasti zvané Tell Babil.
Bible používá pojem Velký Babylón pro označení říše všech náboženství světa – velkého města na řece Eufrat. Organizovaná náboženství jsou symbolem domýšlivosti, dogmatismu, farizejství a proradného zaprodávání se majetku, postavení, či světské moci, na úkor čistého odevzdání duše pravé Lásce.
Jak symbolický je tedy současný konflikt mezi Židy a Irákem. Velký Babylón však není vázán na doslovná města, ani na doslovné národy. Ty jsou už jen pozůstatkem. Minulými symboly, které musí být opuštěny a nadobro rozptýleny, aby duchem vedení jedinci nalezli pravý chrám svatosti, pravé uctívání ve své duši, bez prostředníků, bez model a bez pojmenovaných Bohů.
I velký Babylón čeká zkáza podobná zkáze ve starověku a tento článek bude rozebírat okolnosti, jak se to stane.

Prostitutka na divoké šelmě

Systém všech náboženství světa se podobá prostituce, protože představuje poskvrnění čisté Lásky a současně urážku Boha. Náboženské systémy na celém světě jsou jako opilá prostitutka. Zahalují se luxusem, který získali v nemravném spojenectví se světskou mocí. Náboženství zaprodávala pravé Boží posly, popravovala je, či pronásledovala, protože reformátoři, osvícenci, či proroci odhalovali náboženské podvody a skutečnost, že jsou neúčinnou atrapou, znesvěcující pravou Boží Lásku. Církve lačnily po krvi pravých proroků a z toho pramení jejich opilost.

Pravá Láska je pravá žena - Beránkova nevěsta. Je veškerou podstatou pravého uctívání. Nejryzejší Láska, žitá celým srdcem, má být jediným cílem každé lidské víry. Je matkou nebeské církve - nebeského Jeruzaléma. Nemá nic společného s chtivostí, s ovládáním davů, s násilnou evangelizací, s touhou po moci a přepychu, ani s dogmatickým vyžadováním poslušnosti pravidel, jako se to děje v náboženstvích. Je jemná, čistá, něžná a svobodná, jako plachá laň. Ctí duši každého jedince a obejme ho, když setrvává ve vnitřní celistvosti a  svobodě. Nemůže žít v otroctví, v diktatuře, ve lpění na věcech, v chtivosti, v touze ovládat, ani v nenávisti. Prospívá jen v harmonii, tichu zvnitřnění a v přítomném bytí.
Okázalost světových náboženství prezentuje pravou církev – pravou Ženu – Lásku, značně deformovanou. Vytvořili a zosobnili její zkažený obraz, její prostopášnost, její ziskuchtivost, její pokřivenost a opilost. Náboženství tím podávají lidem opium ve zlatých pohárech, ať už jde o otevřenou zaprodanost, či velmi skrytou podobu ovládání a donucování, či uvěznění duše v pocitech nedostatečnosti, hříšnosti a výčitek svědomí. Uvězňují lidské duše, přivlastňují si je jako svůj majetek a drží je v šachu, ve slepé uličce – své ohradě, aby tím zneužívali lidské omezenosti.
Světová náboženství se po staletí stavěla do postavení moci nad lidstvem a nadřazenosti nad světskou mocí. A její obraz opilé prostitutky vezoucí se na sedmihlavé divoké šelmě je proto výmluvný. Jak je odporné a nízké, když se panenská nevěsta jejich přičiněním zaměnila za zrádnou, prolhanou a falešnou prostitutku.
Divoká sedmihlavá šelma, na které jede, je rudá/červená. A červená barva je barvou zemskosti, barvou, která reprezentuje nejhustější elektromagnetickou frekvenci - první zemskou čakru  -  spojení s tělesností. Zároveň tím připomíná svůj původ v rudém drakovi – ďáblově duchu. A také si to můžeme spojit s Rudým mořem, které je symbolem pasti vod podvědomí. Tyto rudé vody se musí nejprve rozestoupit, aby zajatci mohli uniknout z teritoria rudé šelmy.
Divoká šelma reprezentuje skrytý fraktál zla. Duševní oktávu ďábelského vlivu, která ovládá skrytě, jako jedna bytost, všechny světové mocnosti a všechny politické a světské moci. Šelma je sama osmým králem, což připomíná, že zastřešuje oktávu velmocí - nejmocnějších zemí světa, jako nadřazená mocnost. Je vládou skrytou před lidským zrakem, řídící obě strany soupeřících mocí, za účelem ukotvení ďáblova ducha – systému otroctví duší na zemi. Zvíře má sedm hlav a deset rohů. Sedm hlav znamená, že ovládá celou ďábelskou oktávu a jeho deset rohů představuje úplný výčet světových vlád, kterými disponuje. Podporuje a nese velké město Babylón – falešný vzorec pravdy – ďáblova nápodoba nebeské církve.
Za světovými vládami stojí zákulisní vláda, řízená nelidskými dušemi v lidských tělech. Ovládá, financuje a rozněcuje všechna válečná, politická i náboženská dramata. Jejich označení je symbolické číslo 666. Reprezentující skrytý ďábelský vliv, jenž se ukrývá v lidských tělech. Jedná se o tutéž šelmu – divoké zvíře, která vystupuje ve 13. kapitole knihy Zjevení a rozebrali jsme ji v článku Sedmá trubka.

Pád prostitutky

Jak se vůbec může stát, že tak majestátní město, jako je velký Babylón bude zničen? Jak může náboženství světa zcela a náhle přijít o svou moc, či autoritu?
Divoká šelma, která veze prostitutku na svém hřbetě, se projeví jako fraktál zla. Jako skrytá tvář zbožných lidí, jež se promění v islámské teroristy. Tento plán již uzrál a začalo jeho naplňování. V článku Vysvobození Božího lidu jsme zveřejnili Pánovo proroctví o propuknutí invaze náboženského islámského fanatismu, který se infiltroval skrze uprchlíky a přistěhovalce do celého světa. V době, který Pán označil jako „Den chleba“, má vypuknout celosvětový zmatek vlivem povstání náboženského fanatismu, jenž si bude představovat, že ovládne celý svět a na chvíli se mu to také podaří vlivem slabosti vlád a vlivem odvrácení pozornosti světa na jiné konflikty. Den chleba je židovský svátek Pesach, který oslavuje vyvedení Židů z egyptského otroctví a slaví se v období světských velikonoc v západním světě. Hebrejci jí týden nekvašený chléb na znamení toho, že Židé neměli čas připravit chléb kvašený, když prchali z otroctví v Egyptě, skrze rozestoupené vody Rudého moře. Křesťané přijímají svátost nekvašeného chleba a vína, jako symbol Kristova bezhříšného těla a jeho prolité krve. Uctívají památku Kristovy oběti a vzkříšení k nebeskému životu v termínu, který by měl být shodný s židovským Pesachem. Avšak termín oslav se značně liší tradice od tradice. Podle katolické tradice jsou velikonoce 31.3.2024, dle astronomického kalendáře již 23.3.2024 dle pravoslavné církve, držící se juliánského kalendáře, vychází velikonoce na 5. 5.2024 a židé oficiálně oslavují osmidenní svátek chleba Pesach ve dnech 23.4.- 30.4.2024. A dle událostí ve světě se zdá, že právě židovský svátek chleba je obdobím, které Pán předpověděl.
Nicméně nejde tu o přesné datum, ale o celosvětovou situaci tohoto období vyhrocení náboženského fanatismu – terorismu. Ten uvede svět do velkého dramatu, kdy bude vyzkoušena jakost víry věřících, když zřejmě náboženský extremismus vyhlásí svatou válku neislámským zemím, zatím co svět věnuje pozornost válečným tahanicím o územní celky. Dojde tím k povstání šelmy, které bude na úrovni energetické vzdorovat Pán se svými věrnými, dokud se nerozpadne vliv nepřítele tím, že bude skolen odebráním - poražením jeho ducha. A právě to bude chvíle, kdy se šelma zviditelní, ale bude zanedlouho poražena, aby se záhy znovu objevila, avšak v jiné a naprosto nečekané formě.

Plán šelmy

Plán šelmy je záludný, protože bude vystupovat na obou stranách barikády. Uvrhne svět do situace vrcholného ohrožení svobody a zmaření mnoha lidských životů, aby nakonec na druhé straně barikády vystoupila jako spasitel. Zkompromituje a zakáže náboženství, jako ochranu před krutým fanatismem, aby tím ochránila celosvětový mír a tím šelma rozcupuje nevěstku a stane se současně vykonavatelem Božího soudu nad ní. Ačkoliv šelma obětuje v posledním tažení svou „královnu“, dělá to s jedinou myšlenkou. Myšlenkou na šach mat pro veliký zástup lidí, jež strhává do své temné propasti. Vyděšené lidstvo bude ochotně poslouchat hlas mocností a klanět se jejímu obrazu. Ochotně se nechá načipovat - označit a sledovat, aby se ochránilo před terorismem, a tím se nechá uvěznit šelmou a bude se klanět jejímu obrazu. Buďte velmi pozorní, abyste uviděli pravdu skrytou, protože pravda zjevná povede do záhuby. Šelma ovládá celou světovou scénu a kdykoliv vytvoří paniku na jedné straně, na druhé straně čeká jako spasitel, přinášející řešení.

Úžas nad šelmou

Důvod dočasného poražení šelmy je Kristova přítomná moc, které se chopil spolu se svými vyvolenými hvězdnými dušemi, které teď procházejí vzkříšením. Síť bdělého vědomí, zažehnutá věrnými na této planetě, zneschopní armádu zla po určité období, než uprchnou probuzení zajatci systému. Pán se svou duchovní armádou, bude pátrat po každém, kdo nepřijal označení divokého zvířete a neklaní se jeho obrazu. Po každém vědomém člověku, jenž je schopen uvidět léčku a hledá cestu do skutečného bezpečí. Silná moc Kristova ducha ochrání každého, kdo hledá a klepe na dveře jeho ovčince ve svém zvnitřnění, uvnitř chrámu lidské duše.
Úžas mnohých lidí nad šelmou je úžasem nad trikem, kterého se dopustí toto divoké zvíře a užaslý dav na to skočí. Kristova ducha nevnímají. Pád šelmy - vyřešení ohrožení v podobě terorismu - prohlásí mocnosti za své dílo. Plán velmocí světa bude vypadat velkolepě a bezpečně, a dav u nich bude hledat bezpečí. Kdykoliv však vyhlásí celosvětové bezpečí, chystají vskrytu hromadný lidský pád. Dav se snadno nechá omezit čipováním – cejchem šelmy. (Přípravu jsme si vyzkoušeli už při očkování na covid -19). Na oddanost Bohu lidé zapomenou a mnozí tím zapřou svou dosavadní víru. Nastolení zdánlivého míru a bezpečí je cestou divoké šelmy k ovládnutí nevědomých mas jiným způsobem, než by to čekali. K tomu, aby je donutila klanět se jejímu obrazu. K tomu, aby prezentovala svou zdánlivou moc a byla uvedena do síně slávy skrze politické hlásné trouby a média – falešné proroky. Šelma - zákulisní skrytá světová vláda, získá svou armádu otroků lstí, kterou neprohlédne nikdo z neprobuzeného davu.

Sedí na mnohých vodách

Nevěstka Velký Babylón sedí na mnohých vodách, které představují svět podvědomí - podsvětí, žijící z odevzdávání energie a lidské nevědomosti. Sedmihlavá šelma, která se objevila již v 13 kapitole, vystupuje z moře, svého teritoria. (Obdoba Rudého moře.) Nevěstka nesená šelmou je obklopená vodami, jež představují její obživu. Moře podvědomí ukrývá archetypy lidského chování, vzorce úspěchu, cíle lidského snažení. Vody podvědomí udržují při životě iluzorní lidskou identitu – ego. Lidé uvěznění ve svých představách o sobě o pravdě, o úspěchu či o světě jsou udržováni v temném světě ďábla silnými provazy pod hladinou vod chaosu. Musí bojovat o svou obživu, jsou od Boha odděleni, jsou krmeni propagandou zkreslené historie, či zmanipulované vědy a školství atd... Jdou jako ovce na porážku. Jejich připoutanost k iluzorní pravdě, hlásané systémem je vyživována emočním připoutáním k vnějšímu světu, jenž je prožíván jako objektivní skutečnost. Pro ďábelskou šelmu jsou lidé jako hejna ryb, které má ve svých lovištích, přinášejících energii neštěstí, úzkosti, viny a strachu. A díky těmto výživným vodám může existovat mocná říše náboženství.

Vody podvědomí jsou vodivým prostředím, ve kterém plaveme. V podvědomí nevědomě přejímáme nepravdivé vzorce myšlení a považujeme je za své vlastní. Lidé netuší, že byli obklopeni lživými vzorci a že stokrát opakovaná lež se pro ně stává sebenaplňujícím proroctvím. Pod jejich vlivem myslíme, že Bůh je od nás vzdálen, myslíme, že se musíme velmi namáhat, abychom se jednou měli dobře. Myslíme, že nikým nejsme, dokud se nevypracujeme. Myslíme, že jsme tím, za co nás považuje okolí. Hledáme uznání a slávu ve světě, abychom získali sebeúctu. Sloužíme čemukoliv do roztrhání těla, protože nevnímáme uspokojující a naplňující božství v chrámu své duše. A to vše nás uvrhuje do krysího závodu, který končí až smrtí z vyčerpání. Jediné, co máme zakázané je naše třináctá komnata. Náhled za zrcadlo, do Alenčiny říše divů – říše ducha, kde se dějí zázraky. Do kvantového pole vědomí. Naše třináctá komnata je totiž cestou ven z otroctví systému. V duchu vystupujeme z odevzdávání energie, vystupujeme z nekonečné služby externím, pojmenovaným bohům. Vystupujeme z šíleného hledání spásy kolem sebe. Zjišťujeme, že Bůh je v našem srdci, vše co potřebujeme, dostáváme v přítomném zvnitřnění a klid za myšlením a Láska se nás zmocní, když vystoupíme z diktátu podvědomí. Když objevíme sebe sama ve svém nejvnitřnějším středu, objevíme i Boha a vše po čem jsme kdy toužili a všechna životní filosofie světa se pro nás obrátí vzhůru nohama. Pochopíme své božství a moc a pochopíme, že život nám přináší to, kým jsme se stali uvnitř, ne to, za čím se honíme ve vnějším světě. Jedině díky osobní transformaci z nevědomé oběti, do bdělého přítomného vědomí, dokážeme pochopit past hlubin chaosu a opustit je. V opačném případě nám to nikdy nebude dávat smysl.
Z námahy krysího závodu nevědomých lidí se mají dobře parazitující nelidské entity, přebývající ve vrstvě, která je pro nás skrytá. Biblický drak, had, či šelma, nejsou náhodnými symboly. Poukazují na dévické parazitující rasy drakoniánců, reptiliánů, šediváků a mnoha dalších zvířecích rodů, pro které jsme továrnou na energii. Energie, kterou vyzařujeme ve vypjatých situacích plných adrenalinu, by se dala označit jako výživný adrenochrom, který nevědomě odevzdáváme vodám chaosu, když jsme vláčeni podvědomými vzorci a sdílenými archetypy. Pak dává opravdový hluboký smysl žal „obchodníků, kupců i mořeplavců“ nad zkázou Babylóna, jak to čteme v 18. kapitole knihy Zjevení. Ačkoliv světová náboženství jsou jistě obživou pro mnoho lidských obchodníků, největší zisky realizují skryté, nelidské entity v podobě dravé šelmy.

Otřesná ohavnost

Všimněte si, že při popisu identity šelmy Jan používá výraz, že je k pochopení zapotřebí „moudré mysli.“ My jsme to nazvali v předchozím odstavci probuzením ze spánku nevědomí. Šelma je skrytou mocností, kterou nespatříme zjevným zrakem. Proto ani důvěra ve zjevnou pravdu nepostačí k odhalení léčky šelmy. Kdo se nezastavil a neumí naslouchat pravdě skryté, ten nikdy nepochopí.

Králové symbolizují všech sedm oktáv světské moci, reprezentované světovými velmocemi, jež se postupně vystřídaly na trůnu. Všechny je vskrytu ovládá šelma. Situace, kdy šelma byla, ale není je situací, kdy se zdánlivě světová situace upokojí a bude to vypadat, že nepřítel z řad teroristů je poražen. Jak nápadně to připomíná scénu, kdy Bůh vykonal rozsudek nad židovským Jeruzalémem, který se natolik odklonil od Boha, že zabil Božího syna. Starověký Jeruzalém v době Krista se stal tak duchovně zkaženým místem, že o něm Kristus řekl, že „zabíjí proroky a kamenuje ty, kdo jsou k němu vysláni.“ Avšak navenek židovský náboženský systém představovali písmoznalci, kteří se zdáli být nejdokonalejšími lidmi na světě v oblasti znalosti textů a vytváření právních kodexů víry. Pyšnili se encyklopedickými znalostmi, pyšnili se Jeruzalémským chrámem, jakožto důkazem jejich vyvolení a spasení.
V roce 66 n. l. došlo k povstání Židů proti římské nadvládě, a proto římská vojska pod vedením Cestia Galla přitáhla k městu, oblehla ho a pronikla přímo až k chrámovým zdem. Vojevůdce Cestius Gallus však se svými vojáky náhle a bez zjevného důvodu, odtáhl. To křesťanům umožnilo reagovat na Ježíšovy pokyny z níže citovaného biblického textu, aby to brali jako znamení ohavnosti, která stojí na svatém místě.

Eusebius ve svém díle Církevní dějiny (III, V, 3) uvádí, že křesťané utekli z Jeruzaléma a z celé judské země do Pelly, města v Pereji.
Všimněte si, že v tomto biblickém citátu z evangelia Matouše, opět stojí upozornění na potřebu věnovat „bdělou pozornost“ významu textu. Jako by tato poznámka spojovala obě historické události, dělící od sebe dvě tisíciletí. Jako by se stejný vzorec opakoval v bleděmodrém právě dnes. A kdo sleduje situaci ve světě mezi Židy a islámským radikalismem, ten nalezne zarážející podobnost.
V roce 70 n.l. se stalo, že se římská „ohavnost“ – šelma, znovu navrátila do Jeruzaléma, aby ho tentokrát zcela vyplenila. Stalo se to pod novým vedením vojevůdce Tita. Navršili obléhací násep, vyhladověli Jeruzalém a do základů ho vypálili. Dle historika Josephuse zemřelo 1,1 milionu Židů a 97 tisíc jich bylo odvedeno do zajetí. Byly spáleny kroniky potvrzující rodopisné záznamy a tím byl židovský náboženský systém zničen šelmou, která vykonala Boží rozsudek. A co je nejdůležitější, stalo se to právě v období židovského Pasachu, kdy bylo v Jeruzalémě shromážděno maximum obyvatelstva na nejdůležitější svátek v roce. Na svátek chleba! Jak symbolické a jak podobné právě dnešní době a situaci na světové scéně.
Všimněte si, že ohavnost v podobě šelmy se objevila, na čas zmizela a pak se znovu vrátila na scénu. Vrátila se na scénu pod jiným vojevůdcem. Podobně i v dnešní době šelma zaútočí v podobě islámských radikálů, bude poražena vnitřním morem a objeví se znovu v jiné a nečekané podobě. A zde platí stejná výstraha, jaká byla určena křesťanům v prvním století n.l. „Jakmile to uvidíte, prchejte k horám.“ Ke svým bezpečným skalním výšinám uvnitř chrámu vaší duše. To je místo, kde vás může ukrýt náš Pán. Jedině díky této schopnosti můžete dostat pomocnou ruku. Nikomu nepomůže útěk kamkoliv do vnějšího prostoru, ve snaze hledat podzemní úkryty. Ani připravené evakuační baťůžky nejsou zárukou záchrany, pokud neumíme realizovat únik do vlastního nitra, do nejvnitřnějších komnat duše. Do stavu vysokého vědomí, kde působí náš Pán. Tím se hledající stávají pro útočníky neviditelnými, nepovšimnutelnými, nedotknutelnými… Boží duch způsobí, že Kristovi věrní zůstanou šelmou nepovšimnutí i když budou hlásat otevřeně pravdu, jako by žili v ochranné bariéře, do které šelma nedokáže proniknout.

Modla pustošitele

Bůh nechává dojít situaci do té míry, aby se skryté zlo zviditelnilo, aby vylezlo ze svých úkrytů a mohlo být zjevné. Kdo skutečně porozumí? Kdo použije rozlišovací schopnost bdělého, přítomného vědomí? Kdo odhalí pravou identitu otřesné ohavnosti skrytého pustošitele? Každý kdo porozumí, bude se radovat, protože nastal konec ďáblova světa, bortí se jeho kulisy i jeho mocnosti, včetně nevěstky velkého Babylóna. Ta slova byla zapečetěna pro tento čas.

Modla pustošitele je léčkou divoké šelmy, kterou již vztyčila začátkem října 2020, když vmanipulovala svět do umělé nákazy, způsobila celosvětové zrušení každodenní chrámové oběti, a donutila mnohé k označení na čele i na ruce. Vpravila do těl nevědomého davu látku – vpichem do ruky, se záměrem zneschopnit vzkříšení Božích dětí. A právě šestá čakra na čele, v oblasti třetího oka je zásadní pro zapečetění vyvolených, aby se stali kristovou armádou. Označení provedené šelmou na čele, je neschopnost vyvoleného dosáhnout šesté vibrační úrovně a nemůže tudíž bojovat s Kristem proti šelmě na energetické vibrační úrovni. Jedině vzkříšení energie božství ve vyvolených má moc porazit ďáblův systém. Jedině Boží moc ukotvená na Zemi skrze nebeské duše v lidských tělech, může zvrátit temný příkrov nad tímto světem. Armáda Světla se probouzí současně s armádou šelmy, aby tím byla vyrovnána a překonána energetická rovnice.
V současném období začíná vzkříšení spravedlivých – Boží armády, období Beránkovy svatby (1290 = 2.5.2024 a vrcholí to slunovratem okolo 20.6.2024 = 1335 dní od vztyčení modly. Období mezi 1290 a 1335 dny je období příchodu Božích dětí a současně počátek pádu velkého Babylóna v podobě povstání divoké šelmy – pustošitele. Pád Babylóna jde současně ruku v ruce s obnovením nebeského Jeruzaléma a to je důvod k radosti.
Kdo skutečně porozuměl těmto slovům, ať reaguje na následující Pánovu vybídku z knihy Zjevení.

Vyjdi z Babylóna

Vyjití z velkého Babylóna znamená především porozumět, že jediný skutečný Boží chrám je uvnitř naší duše a nejvyšším veleknězem je naše nejryzejší přirozenost. Kristus je logos - vzorec Pravdy naší duše. Spojujeme se s ním, když účinně odložíme faleš ega i s jeho příběhem, s jeho strachy a s jeho připoutaností ke světu forem. Kdo se neodváží vkročit do domnělé prázdnoty, bude nadále otrokem otroků a nikdy neokusí, co znamená vedení Duchem. Bude vláčen příkazy a zákazy člověka a bude posuzován vnějším zrakem, navzdory protestům své duše. Lidské chrámy pojmenovaných bohů i s jejich lidskými prostředníky jsou náhražkou, kterou je třeba již definitivně překročit a opustit, jakožto minulý ukazatel cesty, který musíme zákonitě minout, pokud chceme spočinout v cíli. Lidská náboženství byla shledána jako nedostatečná a člověk nyní musí vstoupit do vyššího porozumění, nechce-li zaniknout s velkým Babylónem. Záchrana není otázkou konkrétního náboženství, ani konkrétního národa, ani konkrétního místa. Kdo je vázán na vnější svět je v pasti. Záchrana je výhradně otázkou stavu vašeho vědomí. Otázkou míry probuzení, či osvícení. 
Lidský přístup k uctívání Boha stvořil prostituku a prezentuje ji jako Beránkovu nevěstu. Fuj! Opravdová Láska se však nedá stvořit, té se dá jedině umožnit, aby mohla vstoupit. Avšak jedině ten, kdo ví jak zemřít tomuto světu, se může narodit znovu, z Lásky čisté a neposkvrněné. Jedině ten, přivítá Beránka i s jeho Nevěstou na jejich svatbě. Dokážeš to? Pokud nevíš jak na to, ponoř se do svého středu v meditaci, modlitbě, kontemplaci či jakémkoliv zvnitřnění, kdykoliv jen můžeš. Zvykni si být v tichu, ve svém středu, jen sám se sebou a svým dechem - v přítomném bezčasovém okamžiku věčnosti. Jen ty a tvůj dech je ponořením do ducha. Jen ty a tvůj dech je prožitkem JÁ JSEM ztotožnujícím tvé JÁ  s Bohem JSEM. Je čas pochopit, že Mojžíše vyvedl z Egypta Bůh "JSEM, KTERÝ JSEM." Odevzdej se Mu, vše pochopíš a On tě povede. Bude ti velmi pomoženo, pokud budeš usilovat celým srdcem i duší. Je Láskou, která tě touží obejmout.