Tento článek volně navazuje na předchozí dva články O květu života a O nebeském voze, ve kterých jsme rozebírali první tři Platónská tělesa, Merkabu a Metatronovu krychli. Další dvě Platónská tělesa mají spojitost se skleněným mořem u Božího trůnu a s dvanácti (dvaceti čtyřmi) staršími, kteří u něj stojí, jak to popsal apoštol Jan v knize Zjevení.

Dvanáctistěn a dvacetistěn

Posledními Platónskými tělesy, které je třeba zmínit je dvanáctistěn, ke kterému je duální dvacetistěn a dvacetistěn, ke kterému je současně duálním dvanáctistěn. Obě tělesa dokonale padnou do středové geometrie vzorce života.
Dvanáctistěn má dvanáct ploch ve tvaru pravidelného pětiúhelníka. Na prvním obrázku. Dvanáct stěn definuje dvanáct středů pětiúhelníkových ploch, jimiž prochází dvanáct os dokonalé středové symetrie. Tyto osy prochází zároveň dvanácti vrcholy dvacetistěnu. Dvanáctistěn má dvacet vrcholů a dvanáct ploch, zatím co dvacetistěn má dvacet ploch ve tvaru rovnostranného trojúhelníka a dvanáct vrcholů. Dvacetistěn je tedy pokryt plochami tvořenými z tetraedrů.
Dvacetistěn vyjadřuje živel vody a dvanáctistěn vyjadřuje éterické vědomí, zahrnující ostatní čtyři živly a přesahující hmotný svět. Na barevných obrázcích můžeme pochopit vzájemnou dualitu těchto těles. Spatřujeme dvanáctistěn v dvacetistěnu a dvacetistěn v dvanáctistěnu, potvrzující univerzální zákon polarity, který říká, že v každém JIN je kousek JANG a v každém, JANG je kousek JIN a to platí na všech vrstvách členění a končí v nekonečnu. Nebeský vůz – Merkaba zahrnuje ve své geometrii obě tyto tělesa.

Vodivá voda

Čtyřstěn, z něhož je složena geometrie dvacetistěnu, nalézáme v přírodě jako útvar, který vytváří molekula vody. Tato struktura uspořádání je předurčena k vytváření konglomerátů molekul - clusterů - v trojrozměrném síťovém uspořádání. Voda je nenahraditelným rozpouštědlem i termoregulací organismů, vzniká v ní život a dochází v ní k distribuci živin a k mnoha dalším životodárným procesům. A plodová voda, ve které plave i lidský plod v děloze matky, je toho výmluvným symbolem. Lidské tělo je vodou zhruba ze 75%. Voda má podstatnou schopnost měnit svou strukturu na základě energetického impulzu. Je energetizována silovými poli elektromagnetismu, se kterými vstupuje do interakce a v této vlastnosti je jedinečná. A totéž platí s vlnami akustickými. Koneckonců i z pohádek známe pojem jako mrtvá, či živá voda. To jen symbolizuje dnes už prokazatelný fakt, že voda je nositelem energie myšlení a manifestuje frekvence, které sami vytváříme, či se kterými přicházíme do styku. Voda přenáší energii lásky a oživuje organismy, anebo přenáší negativní energii v běsnění vodních živlů, které mají schopnost zaplavit svět. Proto dnes skrze vodu dochází na celém světě k neustávajícím živelným pohromám.
V důsledku energetického působení nedochází ve vodě k chemické proměně, ale ke změně struktury uspořádání v rámci krystalové mřížky. Japonský doktor přírodních věd Masaru Emoto, je známý svým dlouholetým výzkumem energetického ovlivňování vody. Vyvinul geniálně jednoduchou metodu, která zkoumá kvalitu vody pomocí jejích zmrzlých krystalů. Změnou skupenství vody lze dokumentovat tvar krystalů, který je tím krásnější, čím čistější a energičtější voda je. Krystaly z pramenité horské vody, či krystaly z vody vystavené vibracím lásky, nebo povznášející hudby, jsou křišťálově čisté, zářící a organizující se do šestiúhelníkových, středově souměrných struktur. Naproti tomu voda z vodovodního řadu, či voda vystavená agresivitě, metalové hudbě, anebo strachu vytváří nevzhledné, kalné krystaly, či nevytváří krystaly vůbec. Viz následující obrázky z mikroskopů doktora Emota. O to zajímavější to je, když zjistíme, že působí nejen vibrace zvuku, ale i vibrace pouhé myšlenky, či nápisu na karafě, ve které je voda nalitá. Rozhoduje přítomná úroveň vědomí. Voda, či květina, na jejíž nádobě je nalepeno slovo LÁSKA bude viditelně prosperovat lépe, než nádoby s vodou, na kterých je nápis NENÁVIDÍM TĚ, nebo IGNURUJI TĚ. Duchovně hledající, který si sám a do důsledku ověří účinky energetických vibrací, nemůže zůstat tímto faktem nedotčen.

Skleněné moře

Apoštol Jan ve svém vidění nebeského trůnu zmínil několikrát skleněné moře a to souvisí jak s vodou, tak s krystaly.

Toto vidění měl apoštol Jan před tím, než sedm andělů vylilo svých sedm misek plných ran. Dvanáct stěn dvanáctistěnu zobrazuje dvanáct kmenů Izraele shromážděných okolo Božího trůnu a okolo moře - dvacetistěnu. Představuje shromáždění dvanácti-kmenného duchovního Izraele – nebeských duší, do harmonického uspořádání posvátné geometrie. To představuje jejich zapečetění před nejhorším obdobím Armagedonu. Jejich píseň Mojžíše a Beránka představuje kristovské vědomí. Vysoká, čistá vibrace znamená jejich výstup do 13. eonu vědomí, ve kterém se spojují s Kristem. Byli vedeni nejprve Mojžíšovým zákonem a následně Kristovým zákonem Lásky a zvítězili nad světem, jako jejich Pán. Boží trůn je středem obrazce, ze kterého vyvěrá zář drahokamů a oni stojí blízko, kolem skleněného moře.

Moře smíšené s ohněm znamená, že dvacetistěn je složen z pravidelných tetraedrů, které tvoří jak křemík, tak molekulární vazby H2O. Čtyřstěny jsou proto geometrií jak ohně, tak vody a to vysvětluje výraz „moře smíšené s ohněm.“ Průzračná hladina moře je čistá jako křišťály a navíc geometrie dvacetistěnu je plochou z trojúhelníků, které vypadají jako zvlněná hladina i jako broušený křišťál. Pokud je dvacetistěn vepsaný do svého duálu – dvanáctistěnu, potom dvanáct pětiúhelníkových stran obepíná moře dvacetistěnu a uvnitř těch pětiúhelníků si můžeme představit Vitruviánského muže ze známé kresby Leonardna da Vinci. Na obrázku je rozložený dvanáctistěn, který obepíná skleněné moře. Postav – apoštolů, je právě 12.

Technlogie křišťálové koule

Stejně jako voda, vytváří tetraedry také krystaly křemíku. Křemík je vodivý materiál využívaný v polovodičích a podstatnou složkou vody je vodík. Foneticky byhom mohli zpozornět a uvědomit si, že společný základ těchto slov vychází ze slova vodit. Jak voda, tak křemík obsažený ve skle či křišťálu, jsou schopny přenášet informační toky energie, či převádět energii emocí do obrazů. A tyto informace jsou v krystalové struktuře uchovány. Dvacetistěn, symbolizující vodní živel vypadá jako broušený křišťálový drahokam.
Jiným opracováním křišťálu vzniká křišťálová koule. Pro někoho je to vymyšlený pohádkový symbol. Pro jiného je to nástroj černé magie, anebo to může znamenat krystalovou nanotechnologii, která využívá schopnosti křemíkových krystalů k propojení duchovního a materiálního světa. Vyberte si… Nicméně všechny materiální symboly a krystalové zařízení na volnou energii se vždy staly zkázou pro civilizace, které upřednostnili znalosti o krystalech před rozvojem Ducha Lásky.  Konkrétně Atlantida dosáhla vysokých znalostí krystalové technologie a ta se pro Atlanťany nakonec stala nástrojem zkázy. Způsobila výbuch, který potopil Atlantský kontinent.
Voda je elektrickým vodičem a zároveň je tím zrcadlem duálního světa, která odráží beze zbytku energii, ve které žijeme, či vibrujeme. Vodní hladina je alternativou pro symbol křišťálové koule. Jako by postavy kolem trůnu, které jsou ploškami dvanáctistěnu, viděly samy sebe ve vodní hladině, protože holografická projekce reality zobrazená na časoprostorové mřížce jim vykresluje to, kým jsou ve své duši. Jejich vibrace jim zobrazuje zrcadlení. Buď zrcadlí dokonalou harmonii, anebo disharmonii se světem plným nepřátel. Svět zrcadel, který odráží jejich nastavení a neustále jim potvrzuje to, čemu sami věří…
Skleněné moře je nebeským monitorem, který zobrazuje Bohu = přítomnému vědomí všechnu moudrost světa, která je uložena v krystalech časoprostorové mřížky. Boží vědomí, které se chce podívat do budoucnosti či minulosti vidí každou podrobnost, která se zapsala na trajektorii rotační spirály duchovního vývoje světa.  A technologie zobrazení si můžeme představit na lidském zraku.
Oko člověka shromažďuje na sítnici světelné vlny, které přeměňuje na elektrické impulzy.  Optický nerv vysílá tyto impulzy do mozku a mozek z nich vytváří obrazy. Světelná vlna je tedy elektromagnetické vlnění převedené na elektrické impulzy, ze kterých vědomí vytváří obrazy. A rozdílná úroveň vědomí způsobuje, že když se dva dívají na totéž, není to totéž… Bůh vidí vše z nadhledu, protože vše co existuje, je Duch a v tom Duchu se odehrávají kulisy časoprostoru a holografická projekce 3D světa. Boží Duch je Světlo, přesahující náš svět a v našem světě z něj umíme detekovat jen různé projevy elektromagnetického vlnění… A vlny fotonů Světla, ve kterých jsme všichni namočeni, se chovají jako voda.

Zlatý řez

Hvězda pentagramu představuje člověka s jeho pěti smysly, kterými si uvědomuje pět přírodních živlů s kterými interaguje ve škole života. Dokonalý člověk vepsaný do pentagramu je součástí nebeského uspořádání a jeho tělo je referenčním rámcem Universa. Nejen že v sobě máme celý vesmír, ale dokonce obsahujeme tělesné míry odvozené ze zlatého řezu, které se v lidském těle opakují do nekonečna. Hodnota zlatého řezu je iracionální číslo   

a vychází z proporcí, podle nichž je stvořen celý svět. Dá se vyjádřit poměrem stran zlatého obdélníka, ale dá se také vyjádřit pomocí logaritmické křivky vepsané do zlatého obdélníka, či do zlatého trojúhelníka. Doporučujeme všem zájemcům, aby toto téma prozkoumali podrobněji samostudiem, protože výskyt zlatého řezu v přírodě je dechberoucím tématem. Zlatá spirála na obrázcích je tou spirálou, na které se vyvíjíme, když naše trajektorie zanechává záznam v časoprostorové mřížce.  V jejích zákonitostech rotují vesmírné galaxie, růst vědomí i početní vývoj populace živých organismů.
Zlatý řez je hodnota ke které aproximuje poměr dvou sousedních hodnot Fibonacciho posloupnosti. A jednoduše se dá říct, že zlatý poměr je universální konstanta stvoření a Fibonacciho posloupnost je číselná řada podle které se rozvíjí  vše v přírodě.  Poměr dvou sousedících hodnot Fibonacciho posloupnosti se limitně přibližuje k hodnotě zlatého řezu φ=1,618…

Zlatý řez v pentagramu

Když Uvnitř pentagonu nakreslíme úhlopříčky jedním tahem vznikne pěticípá hvězda – pentagram, která má ve svém středu opět pětiúhelník a do něj můžeme opět vepsat pentagram. Tak můžeme vepisovat pentagram donekonečna… Uvnitř pentagramu nalézáme zlatý trojúhelník, (na druhém obrázku) když se přesvědčíme, že poměr délky ramena k délce základny je hodnotou zlatého řezu. Když rozpůlíme úhel pravého dolního rohu trojúhelníka a protneme osou úhlu protilehlou stranu dostaneme červený trojúhelník, který je opět zlatý a když tímto postupem postupujeme donekonečna, vytvoříme z vrcholů trojúheníků trajektorii zlaté křivky.

Nápadnou vlastností, která vyplývá z výše uvedeného, je poměr úseček a, b, c, d, e a f. Viz. obrázek níže .

Poměr zlatého řezu v pětiúhelníku nalézáme všude, podobně jako na lidském těle, a to je přinejmenším zjevným důkazem dokonalosti stvoření člověka, které není náhodným vývojem, ale matematicky přesným návrhem zapadajícím do dokonmalosti Universa a fraktálně se rozvíjejícím do nekonečna.
Trajektorii vytvářející pentagram uprostřed růže, vykresluje na obloze planeta Venuše – Jitřní hvězda – vůči planetě Zemi. O tomto tématu se můžete více dozvědět v našem článku Už nebude odklad!.

Měděné moře

Měděné moře existovalo v izraelském Šalomounově chrámu. V článku Kde je tvoje pozornost?  jsme zmínili Šalomounův chrám, před nímž stály dva obrovské měděné sloupy Jakin a Boaz, znázorňující mužskou racionalitu a ženskou abstrakci – dva aspekty, do kterých se dělí duální svět. Měditepec Chiram, kterého Šalomoun povolal k výrobě měděných prvků, vyrobil také další důležitý symbol nebeských věcí. Měděné moře, jehož popis nacházíme v následujícím biblickém citátu.

Stěží si lze představit, jaké mistrovství bylo ve starověku vyrobit takovou nádrž, která převedeno do našich čísel, měla průměr asi 6m, obvod necelých devatenáct metrů a tloušťka měděné stěny byla na šířku dlaně, což je asi 7,4 cm. Moře pojalo až 66 tisíc litrů vody.
Nádrž stála na dvanácti měděných býcích, kteří byli po třech obráceni ke čtyřem světovým stranám. Viz obrázek.

Polarity ducha

Nás zajímá především smysl tohoto náboženského uspořádání, které vyplývá z nebeského vzoru. Nádrž se ve starověkém Izraeli používala pro očištění kněží, kteří sloužili v chrámu. Sloužila však také jako zásobárna pro vodu do menších nádrží, ve kterých byly omývány oběti.
Moře bylo symbolem duálního světa - země. Podstavec tvořený dvanácti býky je symbol zemskosti, která promítá trojný duchovní vliv do čtyř světových stran. Čtvercová podstava je zemitost, nesoucí na svém hřbetě vodní živel. Jak země, tak voda mají jinovou - ženskou polaritu, sloužící jako protipól mužskému jangově polarizovanému světu ducha, ze kterého pocházíme. Na vnějším nádvoří chrámu se odehrával symbol vnějšího, zemského materiálního světa a průchodem skrze dva pilíře, do chrámu, vede cesta do symbolického nebe, k místu, kde spočívala truhla smlouvy. Boží duchovní přítomnost – duchovní nebe, bylo uvnitř chrámu. Samotný chrám měl být symbolem duše a jeho nejvnitřnější místnost - nejsvětější místnost s truhlou smlouvy, (archou úmluvy) představovala Ducha, potažmo samotnou Boží přítomnost. Do nejsvětější směl vejít jen velekněz a to jednou do roka, na velký Pasach, s obětní krví. To předstiňovalo Kristovu oběť a zároveň to symbolizuje, že do Ducha má volný přístup jen ten, kdo dosáhl výstupu – vysvobození z pout tohoto světa - ten, kdo zvítězil nad ďáblem.

Nad vodami chaosu

Voda moře je symbolem emocionálních vazeb, jimiž morfogenetické pole podvědomí udržuje nevědomé vzorce společnosti, skrze elektromagnetické napětí. Člověk se rodí do tohoto pole podobného plodové vodě. Symbol ponoření kněze do moře a jeho vystoupení z vody je symbolem křtu, ponořením pod vodu a následným vynořením. Kdo je svázán karmickými vazbami, je spoután tímto polem, skrze pole podvědomých vzorců, rozšířených v této společnosti, které způsobují emoční napětí. Člověk vychovaný v nevědomosti o duchovní Pravdě, je nejprve ponořený do vod chaosu a jeho úkolem je to pochopit a vynořit se nad hladinu, do role vědomého pozorovatele, přítomného svědka dění v bezčasovém přítomném okamžiku. Kdo se vynořuje, ten míří do ducha – do chrámu a prochází následně mezi dvěma pilři racionality a abstrakce (subjektu a objektu), aby spočinul v jednotě celistvosti a věčnosti, to je ve třetí, kristovské energii, jež je neutrální vůči elektromagnetickému napětí.
Očištěný kněz se omývá vodou, ale symbolika poukazuje na mnohem důležitější čistotu, než je ta tělesná. Symbolika měděného moře směřuje k emoční neutralitě, což je totéž, jako vyčištění karmických vazeb výstupem z podsvětí - podvědomí, technikami zvnitřňování. Přítomné vědomí je jako vzduch nad klidnou hladinou. Hladina měděného moře symbolizuje prostředí holografické mřížky časoprostoru (viz. článek O květu života), v níž se vyjevuje vše, co potřebujeme na duchovní cestě pochopit. Veškeré nezpracované emoce jsou energetické vazby, které k sobě přitahují podobnou energii a mřížka propojuje vše se vším, prochází hmotou i prostorem celého 3D světa forem. Díky této mřížce je vnější svět propojen s tím vnitřním světem naší duše.
Výše popsaný proces očištění kněze vodou a jeho vstup do chrámu, je symbolikou duchovní cesty duše, spojující nebe a zemi. Nebeský vůz je principem osvobozeného ducha, který se osvobodil ze zajetí podvědomých (karmických) vzorců a proto se může vydat kterýmkoliv směrem, kam se duchu zachce, s naprostou volností, jako orel, kroužící na obloze. To je cesta nebeským vozem ducha, spojující duchovní nebe a zemi – náš svět. Duch čte v hladině vod – v mřížce – nebeské obrazovce jakýkoliv záznam. Pohybuje se dopředu i dozadu v časoprostoru, kamkoliv zaměří svou pozornost, tam vidí, tam se přenese. Není poután omezením hmoty. Toto vědomí zažívá duše mimo vězení svého těla a známo ho ze zážitků těch, kdo se ocitli mimo své tělo, v situaci blízké smrti.

Dvanáct apoštolů

V citátu ze Zjevení 15 kapitoly předchozího odstavce jsme četli, že kolem skleněného moře stojí ti, kdo zvítězili nad divokým zvířetem, nad jeho sochou a nad číslem jeho jména. Nebeské stádo osvícených duší jsou pomazaní duchem a vyvolení pro tuto dobu. Jejich postavení kolem toho moře symbolizuje jejich výstup ze zajetí Hádovy podsvětní říše podvědomí. Vstoupili do vědomého bytí v přítomném okamžiku a elektromagnetická pouta časoprostoru vědomě zpřetrhali. Tím obrazně vystoupili z vody do blízkosti Božího trůnu. Dvanáct duchovních kmenů hvězdných duší se ve většině nenechalo na Zemi spoutat diktátem, či programy politických vládců světa. Ačkoliv žili na Zemi jako obyčejní lidé, rozvzpomenuli si na svůj nebeský původ a stali se duchovními cizinci v Matrixu. Neuctívali ani sochu, která symbolizuje mediální obraz mocností, tvářící se jako spasitelé světa. Uctívání filosofie mocnářů je pro ně modlářstvím. Zákulisní vlastnící světa vyžadují od lidí, aby se upsali jejich plánu nového světového řádu a považovali ho za jediné řešení problémů světa. Svoji usurpaci Země a lidstva halí do vznešených plánů – ekonomického blahobytu, zelené politiky, či obrany celosvětového míru. Vyžadují akty důvěry, potvrzení, očkování, čipování, sledování, kompletní elektronizaci společnosti, umělou inteligenci, úplnou kontrolu a monitoring lidstva. Úpis, který vnucují, se podobá ďáblově cejchu 666 a prakticky znamená, že opatřeními, která zavádějí, účinně odklánějí jejich ovečky od cesty rozpečetění lidské DNA. Číslo 666 souvisí právě s těmito pečetěmi, degradujícími božského člověka na otroka hmoty. To označení je jako cejch ďábla. Kód znemožňující vzestup lidstva vepsaný do lidského genomu.
Dvanáct apoštolů představuje dvanáct kmenů kristovského lidského rodu, kteří na Zemi dosáhnou sedmé úrovně vibrace a povstanou v soudném dnu ke vzkříšení ze svých obrazných hrobů tělesnosti, k nesmrtelnosti a věčnosti a k navrácení svého světelného šatu. Jako Boží děti se navrátí k Otci, a k duchovní úrovni, které dosáhli před svým sestoupením do pozemských inkarnací. Dosahují sjednocení s Kristem a spolu s ním jsou kněžími a králi nad novou Zemí. Následující vidění apoštola Jana hovoří o tomtéž stádu pomazaných duchem, i přes to, že Jan zde vidí 24 osob.

Dvacet čtyři starších s korunami slávy představují dvanáct kmenů. Vidění dvaceti čtyř je alternativním náhledem proroka v dualitě, jenž se dívá duchovním vnitřním zrakem. Kdo vystoupil z duality, představuje třetí, neutrální energii, zahrnující v sobě komplementární svazek mužství a ženství. Dosahuje stavu ducha muže i ženy v jednom duchovním těle, které pro pozorovatele v duchu může vypadat jako pár. Výstupem z duality dosahují osvícenci celistvosti, už se nežení ani nevdávají, protože se stali vyššími bytostmi, které v sobě zahrnují obojí v dokonalé rovnováze. Dokonalost je o neutralitě a celistvosti. Je o rovnováze polarit, kterých dosahuje hledající na cestě bezpodmínečné Lásky. Viz. Kristova následující slova z Lukášova evangelia.

Obnovení duchovního Izraele

Pět základních smyslů člověka reaguje s pěti základními živlovými elementy. Člověk je nejvyšší formou vědomí na planetě a tím jednotlivé elementy nejen obsahuje, ale také zastřešuje a přesahuje. Geometrie pětiúhelníka na ploškách dvanáctistěnu, vyjadřuje přírodní zákonitost geometrie lidského těla, včetně dělení lidského rodu do dvanácti hlavních kmenů. Lidské tělo je referenčním rámcem celého Universa a duchovní růst znamená, že si čím dále, tím více uvědomujeme, že v sobě máme celý vesmír a cokoliv změníme sami v sobě, změní se v celém vesmíru. Duchovní růst člověka pokračuje do té doby, dokud nevzestoupí jako dvanáct kmenů dvanácti apoštolů do blízkosti Božího trůnu. Z lůna plodové vody Země, člověk vystupuje skrze duchovní vývoj do nebe a stává se nakonec zastřešujícím králem a knězem Universa, ve spojení s Králem králů a Pánem pánů – Kristem. Vzestoupený dvanáctikmenný lidský rod nebeských duší se stává bohy splu s Kristem, vládnoucí všem světům. Stávají se nejvyšší úrovní vědomí, podřízenou Bohu a jeho Kristu, která vládne všem světům. V bibli jsou znázorněni obnoveným nebeským Jeruzalémem. V geometrii dvanáct tisíc krát dvanáct tisíc, jež se rovná číslu 144 tisíc. A to se skládá z 144 x 1000 = 144 000 . Tisíce, dělené trojným dělením, znamenají nekonečné (iracionální) číslo - nekonečný zástup andělů 1000/3=333,3333… Číslo 144 je dvanáctým prvkem v řadě Fibonacciho posloupnosti rozvoje dvanácti kristovských, nebeských kmenů. Viz. obrázek pěticípé hvězdy, který lze donekonečna fraktálově dělit na pětiúhelníky uvnitř pětiúhelníků a pentagramy uvnitř pentagramů. Při každém vepsaném pětiúhelníku vzniká nový, uprostřed vzoru. Až za hranice lidské rozlišitelnosti. To představuje geometrii nekonečna.
Dvanáctistěn představuje dvanáct apoštolů – dvanáct kristovských kmenů duchovního Izraele. Každá z pětiúhelníkových plošek je jedním kmenem a obsahuje pěticípou hvězdu, vyjadřující posvátnou geometrii zlatého řezu v nezvykle mnoha proporcích. Geometrie zlatého řezu se projevuje i ve třech plošných rovinách středu dvacetistěnu, které mají velikostně poměr zlatého řezu a vrcholy shodné s dvacetistěnem. V těchto vrcholech se současně nacházejí středy dvanáctistěnu. Geometrii zlatého řezu vytváří dvě polarity – voda a duch (logos). A to nám připomíná Ježíšova slova:

Logos je projekt ducha v poměru zlatého řezu, zlaté logaritmické křivky, vepsané do všech tří rovin časoprostoru. Kdo žije v nízké úrvni vědomí hmoty, neodpovídá geometrii ducha, a tudíž není v souladu se základním vzorcem života. Je vychýlený, není celistvý, nerezonuje v souladu s Božským principem. Je prachem, a v prach se rozpadá proto, že v sobě nevzkřísil oživujícího ducha, který povstává a roztáčí Merkabu – hvězdné vozidlo, kterým povznesená duše překonává kříž časoprostoru a vzestupuje do vyšších Božských dimenzí – Božího království. Kdo v sobě neobjeví a neosvobodí Božího ducha, nemůže vejít do Božího království, které právě přebírá vládu nad Zemí.

Obrázek 1: Tři obdélníky se stranami v poměru zlatého řezu uprostřed kříže časoprostoru
Obrázek 2: Logaritmické křivky zlatého řezu uvnitř zlatého obdélníku, uvnitř dvacetistěnu, promítnuté do třech projekčních ploch
 

Duše těla je v krvi

Duch je informace přenášející dokonalou geometrii - informaci skrze vodu, která tvoří asi tři čtvrtiny objemu lidského těla. Duch a voda tvoří dvě polarity jednoho Ducha Božího. Vzduch představují atomy kyslíku a tvar jeho atomárních vazeb ve vodě je osmistěnem navazujícím na sebe vodivé atomy vodíku a to tvoří v součtu molekulu čtyřstěnu vody. Tím je tvořena časoprostorová mřížka: čtyřstěny plus osmistěny. Kyslík přenáší akustické vibrace a skrze vodík přicházejí elektrochemické signály z těla. Plíce okysličují krev a srdce krev magnetizuje-polarizuje. Voda tvoří většinu objemu krve. V srdci se setkává elektromagnetismus organismu a okysličená krev. Tak se osobní elektromagnetismus přeměňuje v akustické vibrace těla a pumpou srdce se krev distribuuje do každé buňky těla. Duch prochází hmotou – pěti tělesnými živly, jako informační kód a vydává tón – akustickou vibraci. Duše tedy vydává tón osobní vibrace, která určuje to, kým kdo opravu je na vibrační rovině v každé buňce svého těla - v duši. Proto je duše těla v krvi. A voda v krvi je prostředím uchovávajícím osobní světelný informační kód Ducha. To vysvětluje, proč Mojžíšský zákon zakazoval jíst krev.

Cesta k lidské dokonalosti je cestou k Božskosti, kterou reprezentuje na Zemi Kristův Duch, který se v lidském těle ukotvuje skrze vodu. A právě v tomto smyslu Kristus vyučoval o vodě a Duchu a také v tomto smyslu vyzval učedníky jíst jeho těla a pít jeho krev v podobě chleba a vína, při každoroční oslavě jeho smrti a vzkříšení. Máme s vírou přijímat Kristova Ducha jakožto informaci Světla, která nás utváří zevnitř. To, co máme slavit a následovat je mystická smrt, kterou umíráme tomuto světu a po jarní rovnodennosti se v období velikonoc rodíme s novým duchem, do dalšího cyklu. A ta letošní smrt a zrození je výjimečná, protože máme šanci se narodit do nového světa. Budete jíst Kristovo tělo a pít jeho krev? Šanci dostanou všichni. Dojde k povstání spravedlivých i nespravedlivých z hrobů = z prachu svého údělu v Hádově říši. Pro nespravedlivé to bude znamenat Soudný den a pro spravedlivé, vstup do nebeského království. Pán si doslovně přijde posbírat svou úrodu Země. Energie každého jedince jednoznačně určuje, jestli bude Pánem vzat, anebo zanechán. Ta cesta je však cestou zvnitřnění a osvícení. Je to pouť skoku ve vědomí, nikoliv cesta ven z lidských těl. A to může být nečekané pro mnohé, kteří si představují opuštění lidských těl.

Tři nositelé svědectví

Voda je materializací časoprostorové mřížky, v níž se manifestuje celý svět forem. Mřížka je jako křišťálové zrcadlo, odrážející vše, čím člověk je v nitru své duše. Jako vodní hladina zviditelňuje ducha, ve kterém se nacházíme. Křtem vodou si procházíme, když pochopíme tuto zákonitost, jak nám všudypřítomný prostor manifestuje stav naší duše a vyzařování našeho ducha. Voda je materializací neviditelného prostoru, jež nás obklopuje. Časoprostorová mřížka má vlastnosti vody Života – Ducha Božího. Aerodynamické zákony, dokazující, že vzduch se chová jako kapalina. Voda nám viditelně manifestuje to, jak se její krystalická mřížka formuje do podoby našich myšlenek, skutků, či vibrací, se kterými interaguje. Voda je náš pomocník, který nás směřuje do neutrálního prostoru Ducha, v němž vystupujeme z karmických vazeb a stáváme se svobodnými, jako orel na obloze. To je smyslem vynoření z vody při křtu. Vynořujeme se z temné a husté hlubiny podvědomí, nadechujeme se lehkého vzduchu a směřujeme ke Slunci – k Bohu.
Díky zrcadlení hladiny máme zviditelněné vše, co je v duchu neviditelné – abstraktní. Kdo se poučí ze symboliky školy života, dojde nakonec jakoukoliv cestou k přijmutí dokonalého Kristova ducha a tím zvítězí nad vodami chaosu, jako to učinilo 144 tisíc nebeských duší, tvořících nový Jeruzalém.

Duch člověka je jako informační kód zapsaný ve vlnové funkci světla - prostoru, který přijímáme skrze svou víru, a tato informace se uchovává v duši - v krvi, tvořené vodou. To je voda zemská s jinovou polaritou a symbolizuje ji tmavá hlubina. Voda je zároveň i prostorem, který nás obklopuje – vzduch s vlastností kapaliny - éter je tím Světlem nad vodami. Éter je Duch, přinášející volnou energii, kterou současná věda popírá vlivem politiky ďábla, vládce tohoto světa. Éter je duch - vlny světla prostoru a zároveň kapalina s jangovou - mužskou polaritou, symbolizovanou bílým světlem. Svět forem v němž jsme namočeni, odzrcadluje naši vibraci a přivádí k nám to, s čím rezonujeme. Skrze materiální symboly, které nás v životě obklopují, rozpoznáváme to, kým jsme se stali na své cestě životem. Co nás obklopuje, podoba světa, jak ho osobně vnímáme, je tím, co jsme si přitáhli do života skrze ducha, ve kterém žijeme, a to se stalo naším učitelem. Naše osobní pravda se zrcadlí v křišťálovém zrcadle světa, který nám stále dokola potvrzuje naši vlastní pravdu, dokud se nerozhodneme srdcem, že tuto pravdu už nechceme žít a nezměníme ji vědomým přístupem.

Dokud nepochopíme, že jsme tvůrcem, který podobu světa utváří skrze ducha, kterého vědomě přijímá, trpíme. Kdo žije podvědomými vzorci je nevědomým tvůrcem a svůj život utváří nevědomě. Čím více se kvůli tomu vztěká, tím hlouběji jeho rozbouřené emoce vytvářejí znova a znova tentýž vzroec osobní pravdy - svět ďábla, vládce Hádu, podsvětní říše podvědomých vzorců - démonů.. 
Každého z nás definuje v Božích očích triumvirát „duch, voda a krev,“ které svědčí jednotně o tom, kdo skutečně jsme a k čemu jsme uzráli v duchu.
Voda v moři u Božího trůnu je zároveň nebeskou obrazovkou a zároveň vodou Života, ve které život vzniká. A tato voda přivádí Život do každého bodu časoprostoru.