Tímto pojednáním volně navazujeme na předchozí článek O Květu života. Spojte si informace obou článků a propojte tím prorocká vidění biblických proroků s útvary posvátné geometrie. Vše co zjistíte, odhaluje jednotný vzorec Života a dokonalý soulad mezi přírodními zákony a duchovními texty.

Nebeský vůz

Biblický prorok Ezechiel dostal vidění nebeského vozu, které zobrazovalo majestátnost, živost a neomylnost Práva, Spravedlnosti a Boží moci. Bylo to vidění, které zobrazovalo nejbližší okolí Božího trůnu třpytící se jako drahokam. V šestém století př.n.l., kdy prorok získal toto vidění, měl velice nelehký úkol. Měl odhalovat modlářství, korupci, morální zkaženost a pokrytectví Izraelského národa a speciálně těch, kdo měli jít příkladem celému národu. Odhaloval scestí Božího národa Izraelitů, kteří měli představovat symbol Božího uspořádání na Zemi. Prorok viděl zářící trůn a kolem něj čtyři cherubíny, z nichž každý měl čtyři tváře a celý výjev vypadal jako Boží nebeský vůz se čtyřmi koly uprostřed kol, které se okamžitě pohybovala kamkoliv se upřela pozornost některé z tváří.

Je nasnadě, že jde o tentýž výjev, čtyř nebeských bytostí a čtyř tváří, který jsme rozebírali v minulém článku z prorocké knihy Janova Zjevení. Viz. článek O květu života. Na Ezechiela musel působit majestátně a dokonale. Jistě byl posilou prorokovi nesoucímu nepopulární zvěst. Byl svědectvím o Boží čistotě, moci a dokonalé schopnosti živým způsobem interagovat s děním v Izraelském národě, potažmo kdekoliv v Universu. Tentokrát však Ezechiel popisuje malinko odlišně, vidění téhož, co viděl Jan. Vždyť Boží trůn a jeho okolí v sobě obsahuje tolik prvků a detailů, že není v moci jednoho ani dvou starověkých proroků, zachytit všechny podrobnosti a všechny varianty, ve kterých může být tentýž vzorec viděn z pozice pozorovatele - člověka. Navíc Bůh může být vnímán odlišně z různých hledisek. Platí pravidlo, že každý z nás vidíme svět ze své ulity, ze své bubliny, ze svého hlediska, které právě potřebujeme, či ke kterému jsme právě uzráli. Universální vzorec Života umožňuje každému vidět Boha právě takovým způsobem, jakým potřebujeme vidět, při zachování stejné podstaty. Z pohledu posvátné geometrie vidíme shodu na principu, či vzorci, ze kterého se rozvíjí. Apoštol Jan viděl čtyři samostatné bytosti se šesti křídly, které měli čtyři různé tváře a byli uprostřed trůnu a všude okolo trůnu. Ezechiel viděl čtyři cherubíny se čtyřmi křídli a dvěma rukama, kteří měli hlavy o čtyřech tvářích. Evidentně počet prvků geometrie souhlasí a vidění obou proroků bychom mohli nazvat variantním viděním téže podstaty.

Různé grafické varianty vyobrazení geometrie Metatronovy krychle.

Zkusme připustit, že zmíněné vidění má souvislost s geometrií Metatronovy krychle a také Davidovy hvězdy. Biblického Krále Davida nemusíme představovat a o andělu Metatronovi koluje spousta legend a do rozplétání mýtů se pouštět nebudeme. Stačí nám, že jak Davidova Hvězda, tak Metatronova krychle popisují jeden dokonalý vzorec života a my používáme tuto geometrii i názvosloví, objevující se v posvátných knihách od nepaměti, abychom se dopátrali k podstatě a k významu pro dnešního člověka a vyhnuli se zároveň slepému papouškování esoterických dogmat.
Metatronova krychle je známý obrazec posvátné geometrie, který je jakýmsi variantním zobrazením Merkaby. Na přiložených obrázcích je zřejmá souvislost mezi krychlí, Hvězdou Merkaby a Metatronovou krychlí. Pojem Merkaba vznikl z egyptských výrazů Mer – Svělto, Ka – duše a Ba – tělo. V tomto pojetí jde o vzorec, jakým Světlo proniká do duše a duše se propojuje s tělem. Je to však princip, kterým se Boží Světlo materializuje v celém světě forem, od nejmenších atomů, přes molekuly, až po bytosti a galaxie. Bůh je to nejčistší Světlo a Energie vědomí, které proudí z jednoho centrálního středobodu do centrálního středobodu každé materializované formy, propojuje vše se vším. Metatronova krychle v sobě obsahuje zároveň Merkabu a zároveň všechny ostatní Platónská tělesa vyjadřující dokonalou středovou symetrii. Čtyři kola vozu spolu se čtyřmi čtyřtvarými tvářemi představují osmici okrajových prvků. V chemii bychom je mohli nazvat valenční elektronovou vrstvou, která je nejstabilnější v osmi prvcích dle oktetového pravidla. Zjednodušeně oktetové pravidlo říká, že právě při osmi spárovaných elektronech v okrajové – valenční vrstvě atomu, je chemický prvek nejstabilnější. A totéž pravidlo jsme definovali v konstrukci květu života v minulém článku. V trojrozměrném provedení květu života má jak Metatronova krychle, tak Davidova hvězda (Merkaba) právě osm rotujících vrcholů.

Pět platónských těles

Platónská tělesa jsou pravidelné mnohostěny, popsané Platónem mezi 5. a 4. stolení př.n.l. V geometrii jsou definovány jako pravidelné konvexní mnohostěny (polyedry). Všechny plochy každého z těles jsou stejné a symetrické vůči středu. Platón dokazoval, že takových těles existuje právě jen pět, stejně jako živlů. A my si ukážeme, že přirovnání k živlům není nijak náhodné, ale vyjadřuje dokonale zákonitosti pozorované v přírodě.
V přírodě však jen zřídka budeme pozorovat dokonalou symetrii, proto si musíme uvědomit, že dokonalost posvátné geometrie vychází z dokonalosti Boží, a svět, ve kterém žijeme, je plný nedokonalostí, sloučenin, deformací, či odchylek. A když takto nazíráme na náš nedokonalý svět, napřahujeme se po přirozené dokonalosti, která je jen v Bohu – v nebi, a tvoří opačný protipól tomuto světu - zemi. Tak uvnitř každého z nás vzniká hybný moment směřující k Bohu. Dokonalost nám vytyčuje směr, abychom nakonec pochopili, že jedinou dokonalostí je Láska, která se nejvíce blíží posvátné geometrii, ale je abstraktním pojmem. Zatím co racionalita, snažící se vytvořit dokonalost bez lásky, stále selhává.
Platónská tělesa mají také svou dualitu. Dualitou jednoho tělesa vůči druhému je stav, kdy jedno těleso vůči druhému má právě opačný počet stěn než vrcholů a naopak. Duální tělesa mají opačný počet vrcholů a stěn vůči sobě navzájem. Na obrázku jsou platónská tělesa seřazena vedle sebe, s výjimkou merkaby, která vyjadřuje duální propojení dvou čtyřstěnů.

Metatronova krychle, čtyřstěn, Merkaba, krychle, osmistěn, dvanáctistěn, dvcetistěn.

Čtyřstěn a merkaba

Čtyřstěn je trojúhelník, projevený v 3D prostoru. Vychází z Boží trojjedinosti, vyjadřující skutečnost, že jeden Bůh je třemi a tři jsou jedním zároveň. Více viz. článek O květu života. Trojnost Boží existuje v bezrozměrné, bezčasové a bezprostorové realitě jako trojúhelník. V našem 3D světě se však projevuje číslem 4, když má čtyři vrcholy a čtyři stěny. Vyjadřuje živel ohně a můžeme si jej představit také jako elektromagnetismus. V krystalické podobě ho zosobňuje například atom křemíku a sfaleritu a v tekuté podobě tvar síťového uspořádání atomů v molekule vody. Čtyřstěn je duálním jen sám k sobě a tuto dualitu vyjadřuje hvězda merkaby. Merkaba je vyjádřením průniku ženského magnetismu v podobě čtyřstěnu, který směřuje vrcholem dolů a mužské elektricity v podobě čtyřstěnu směřujícího vrcholem nahoru. Ženský čtyřstěn rotuje doleva, opačně než mužský, rotující doprava. Protisměrná rotace čtyřstěnů merkaby vytváří sféru v podobě toroidu, která vyjadřuje elektromagnetickou sféru obklopující středobod, ze kterého vyvěrá. Svislým tunelem toroidu pak proudí neutrální tachyonová energie – síla ducha - zespoda nahoru (spojení se zemí) a shora dolů (spojení s nebem). Oba proudy se u člověka potkávají v srdeční čakře a vír vzniká do té míry, do jaké je bytost osvícená, či odpoutaná od střetu energických polarit v tělesném a duševním obalu. Neutralizací polarit vzniká třetí kvalita, která představuje supravodivost pro božského Ducha. Kdo je neutralizován vzhledem k poutům elektromagnetismu a je spojen s Duchem a jeho materiální astrální i duchovní tělo se tím transformuje. V mentálním a citovém ohledu to znamená být nad věcí, či projít středem bolesti, nebo konfliktu bez emocionálního spoutání. V energetickém hledisku to znamená být vodičem tachyonové energie, která není z tohoto světa a proměnit se z prachu do podoby Božího syna/dcery. Světelná energie Ducha je vitální energií Života, která dává život věčný každému, kdo nalezl dokonalou rovnováhu ve svém středu neutrálního nulového bodu.
Člověk pohlcený materiálním světem forem, se vědomím nachází v rotujícím obalu a život je pro něj vyčerpávající námahou, či kolotočem konání. Nabírá životní zkušenost a tím se proměňuje podobně, jako chemický prvek zaplňující valenční vrstvu atomu osmi elektrony. Do získání ideální rovnováhy. Technikami meditace, modlitby, či kontemplace, praktikovanými po čas školy života, se vědomí odpoutává od obalu a spojuje se v srdci se středem rovnováhy, odkud proudí Duch. Vystředěním se duchovní člověk zaměřuje na stav bytí. Stav JÁ JSEM. Spojuje se tím s Bohem a opouští lpění na světě forem. Tímto procesem se mění způsob vidění světa. Vědomí schopné stálé meditace, při současné účasti na běžném životě, se ukotvuje ve vnitřní nepohnutelnosti a už s ním svět netočí. Naopak. Realizuje vnitřní klid ve své vnitřní stabilitě a nepohutelnosti a svět forem se točí kolem něj. Tak vědomí získává lehkost pozorovatele světa - svědka děje do kterého se emočně nepoutá, a časem je schopno vznést se do nebe. Cestovat, stejně jako to dělá nebeský vůz v Ezekielově vidění. Odpoutané, osvobozené vědomí s lehkostí orla, se čím dále více ztotožňuje se svým Původcem, kdy se rozpoznává být Jeho součástí a Bůh se čím dále více rozpoznává v něm. Mizí ego – vědomí nezávislé identity a přichází vzrušující krása a lehkost vrcholné harmonie ztotožnění člověka s Bohem. Pole ducha se zvětší a rozvine jako květ života. Aurická záře kolem bytosti získává krásnou podobu. Tak se realizuje návrat marnotratného syna, který nejprve opustl Otce - střed své rovnováhy a následně se vrátil moudřejší, zpět do rovnováhy svého středu, odkud původně vyšel.

Svislý proud Ducha spojuje nebe a zemi v  srdeční čakře.

Kdo v sobě propojil nebe a zemi, zvítězil nad ďáblovým světem. Složil maturitu na hřišti planety Země a vystupuje na vyšší level. Prožívá celistvost a osvobodí tím svého ducha, který se stává hlavním hybným momentem jeho života. Bůh odměňuje úsilí hledajícího pomazáním duchem. Ze zárodku, či semínka tím vyroste strom života, který je mocným útočištěm pro životní formu. Tentýž energetický model platí jak v subatomárním měřítku, tak v makrokosmu. Toroidální sféra vědomí, je sférou protichůdných proudů elektricity a magnetismu, udržující odstředivost a dostředivost v rovnováze. Takto se projevuje i gravitační pole, které odstředivou elektricitou drží oběžná tělesa v pohybu a dostředivým magnetismem přitahuje rotující tělesa ke středu rotace.

Ve vesmíru nalézáme podobnost toroidu ve víru rotující galaxie, vytvářející sféru uvnitř a v horizontální rovině se rozprostírající do nekonečna. Viz. následující obrázek galaxie Sombrero, jež vykresluje velmi očividný toroid s vodorovným prstencem. Tuto fyzikální zákonitost zpopularizoval například fyzik Nassim Haramein, či Drunvalo Melchizedek a my jsme jej již vysvětlovali v článku Geometrie nekonečna. Doporučujeme vám propojit si informace, které vám předkládáme, také s tímto článkem.

Není potřeba velké fantazie, abyste viděli takovou galaxii, jako létající talíř. Ve skutečnosti je létající talíř technologickou napodobeninou přírodní zákonitosti. Tyto zákonitosti ovládají vyspělejší vesmírné civilizace a rasy, než je ta lidská a možná budeme již brzy překvapeni, když bude odhaleno, že mimozemskou technologie již mají tajné vládní programy desítky let k dispozici a zkopírovali ji. Zdaleka ne jen v létajících talířích. Vodnářská energie je nezadržitelná a odkrývá vše, co bylo dlouhá léta tajeno. Bůh má mnoho světů a vesmírů, jako je ten náš.
Toroid galaxie vyjadřuje podobnou zákonitost manifestace božství do hmoty, jako Ezechielem popsaný nebeský vůz.

Mezidimenzionální cestování

Vesmírná loď cestuje vesmírem i časem na základě změny frekvence. Mapa vesmíru je mapou astrologickou, a každý bod na časoprostorové mapě je definován specifickou nezaměnitelnou energií. Energetický kód definuje přesné postavení nebeských těles v určitou dobu, které utvářejí nezaměnitelný kód v časoprostorové mřížce. Stačí vědět jak docílit specifického vyzařování energie a létající objekt je přitažen bodem časoprostoru s odpovídající frekvencí. Tak létá jak nebeský vůz Ezekielova vidění, tak talíř – mimozemské plavidlo. Nebeský vůz se pohybuje v souladu s energií, jednotlivých tváří cherubínů, které reprezentují různé astrologické konstelace.
Čas můžeme naším vnímáním vidět jako spirálu - trajektorii duchovního vývoje, procházející zákonitými vesmírnými energiemi. Hmotný člověk vnímá čas jako Chronos – lineární neúprosný děj uvádějící hmotně zaměřené vědomí do stresu. Povznesené vědomí, spočívající v bytí se osvobodilo od své připoutanosti k hmotnému světu a nahlíží na čas z hlediska kvality prožitku. Ve věčném bytí neexistuje časový pres. Když spočíváte vědomím ve věčně přítomném okamžiku, čas pro vás neplyne lineárně, ale jeho změnu pociťujete ve vibrační kvalitě. Lineární vnímání Chronos sice chápete, ale nespoutává vás. Ve vyšším vědomí ho přerostete. To čím se vědomí Kairos řídí, je kvalita prožitku, či energetické vyzařování, kterým právě prochází.

Přichází doba, kdy člověk přijme zcela jiný náhled na podstatu reality, včetně toho, kým je on sám. Multidimenzionalita definuje způsob, jakým jsme promítnuti do dimenzionálních vrstev reality. Naše duchovní cesta neznamená cestování prostorem (časoprostor je iluze), ale zvyšováním svého vědomí, jehož energie nás automaticky přitahuje ke světům s vyšší vibrací. Proměněné vědomí se čím dále více ztotožňuje s vyššími vrstvami svého těla a tak postupně proniká do vyšších uvědomění, vyšších náhledů a především do vyšší celistvosti a ztotožnění se s faktem, že jsme propojeni se vším a celý svět máme na dosah, uvnitř sebe. Podstata i klíče ke všemu cestování i změně spočívají ve vědomí, které již není odděleno od vnímání vyšších a vyšších úrovní sebe sama.
Na následujícím obrázku vidíme člověka s jeho sedmi vrstvami těl, od nichž nebyl nikdy oddělen fyzicky, ale mentálně. Zjednodušeně platí, že člověk je po duchovní stránce tím, s čím se ztotožňuje ve vědomí. Pokud se cítí být pouze tělem, je ve vědomí odstřižen od vyšších úrovní ducha a prožívá se pouze na hmotné 3D úrovni. Osvícený propojuje všechny vrstvy své bytosti, které sahají až k Božímu trůnu. Tím vytváří most vědomí, či průchod k Bohu. Červí díru přítomnou v morfogenetickém poli, kterou mohou duchem následovat ostatní. Cestování tedy není fenomén překonávání vzdáleností zespoda nahoru a zepředu dozadu. Jde o princip zvenku, dovnitř sebe sama. Člověk duchovním vývojem cestuje od vědomí vnější formy po vědomí nejvnitřnější, neviditelné a beztvaré, spojené s Bohem i celým Universem. Názvy jednotlivých vrstev těl jsou alternativní. Nezáleží na konkrétních pojmech, ale na pochopení, že máme sedm hlavních vrstev, ve kterých přecházíme z hrubo-hmotné reality do reality nehmotné a bezčasové. Nakolik se ztotožňujeme se svými vyššími a méně hmotnými vrstvami, definuje zabarvení naší aury. Dokonalý člověk obsahuje svým vědomím všechny vrstvy – energetické čakry. 
Sedm vrstev těla můžeme nazvat: 1. fyzické, 2.éterické, 3.astrální, 4. mentální, 5. kausální, 6. buddhické a 7. átmanické.

Krychle a osmistěn

Krychle má šest stěn a osm vrcholů. Zástupcem geometrie krychle v říši krystalů je typicky sůl. Duálním tělesem ke krychli je osmistěn, který má šest vrcholů a osm stěn. Právě naopak, než krychle. Krychle symbolizuje element země a její čtyři světové strany. Osmistěn je představitelem vzduchu. Vzduch je přítomen také v krystalické mřížce časoprostoru jako komplementární ke čtyřstěnu – ohni. Viz článek O květu života. Země a vzduch symbolizují duální partnery, ideální protiklady. Osmistěn můžeme spatřit jako model atomu kyslíku, představujícího vzduch. Vzduchem se šíří akustické vibrace a čtyřstěn, který spolu s osmistěnem vyplňuje prostor v ezoosmické mřížce, převádí akustické vibrace na elektromagnetismus a opačně. Polarita krychle a osmistěnu je patrná z dvou barevných obrázků na konci odstavce. Vrcholy osmistěnu tvoří středy ploch krychle, pokud je osmistěn uvnitř krychle. Pokud je krychle uvnitř osmistěnu, na druhém obrázku, pak se vrcholy krychle dotýkají středu ploch osmistěnu a počet vrcholů osmistěnu je v průmětu uprostřed stěn krychle. Duálem krychle je osmistěn a duálem osmistěnu je krychle. Svět oddělených forem vždy projevuje univerzální zákonitost polarity. To znamená dvou pólů, které jsou obsaženy v jakékoliv materiální manifestaci. V tomto případě platí, že v každé krychli je osmistěn a v každém osmistěnu je krychle. Absolutní póly neexistují, vše je otázkou náhledu. Svět je relativní. Zvláštní důkaz v tomto ohledu poskytuje krystal fluoritu, který můžete najít jak v krychlové podobě, tak v podobě osmistěnu. Tento krystal proměňuje svou podobu v závislosti na geologických podmínkách, podobně, jako člověk, který kolísá mezi energií mužskou a ženskou v závislosti na výzvách školy života. Převedeno do živlů platí, že v každé zemi je kousek vzduchu a v každém vzduchu je kousek země (prachu). To je universální zákonitost polarit, jejíž účinnost sahá do nejmenších bitů reality. Sahá až do nekonečna, za hranice lidské rozlišitelnosti. V Bohu je obsaženo vše, co spatřujeme ve světě a naše vidění světa je jen a jen otázkou náhledu, či způsobu projekce.

Metatronova krychle

Posvátná geometrie znázorněná v podobě Metatronovy krychle zobrazuje tentýž princip jako květ života. Nejblíže má k zobrazení univerzální krystalové mřížky, v níž se manifestuje jakákoliv forma stvoření. Kružnice ve vrcholech Metatronovy krychle zobrazují hlavních osm vazebných - koncových prvků květu života. Na následujícím zobrazení je vidět jak Metatronova krychle koresponduje s květem života. Osy Merkaby jsou dokonalými čtyřmi úhlopříčkami krychle a ve své rotaci kolem středu vykresluje kouli – sféru květu života. Kromě toho je Metatronova krychle geometrií nebeského vozu a čtyř živých tvorů – cherubů kolem Božího trůnu. Tvorové plní očí představují průniky kruhů ve tvaru Vesici Pistis po celém povrchu obrazce květu života. Viz. prostřední obrázek. Červenou barvou jsme zvýraznili linie tvořící krychli. Pokud popisujeme tuto krychli z poledu nebeského uspořádání, spatřujeme Ezekielův nebeský vůz. Jde o multidimenzionální vozítko, schopné překonávat hranice mezi světy, mezi nebem a zemí a různými patry Božího stvoření. (Naše grafika však vyjadřuje jen zjednodušené schéma – kostru geometrie, ne skutečnou krásu bytostí a plnost tohoto výjevu, kterou mohl spatřit prorok.) Má čtyři tváře, čtyři světové strany, čtyři úhlopříčy a čtyři kola. Vše je plné očí. Toto duchovní vozidlo má v sobě každý, kdo se spojil s duchem. Roste v něm jeho schopnost vnímat duchovní svět procesem, který je podobným růstu živé přírody.

Merkaba uvnitř krychle a uvnitř koule zobrazuje univerzální vzorec života a na obrázcích si můžeme uvědomit, že existuje jediný vzorec Života, umožňující mnoho různých úhlů pohledu. Doslova a do písmene vyjadřuje Metatronova krychle Květ života zobrazující se ve všech nepřeberných formách světa, přírody, či Universa. Má čtyři hlavy, každá se čtyřmi tvářemi a má čtyři kola, plné očí (Vesica Pistis).
Tato geometrie vyjadřuje způsob, jakým se Duch = Světlo = Mer, promítá do duše = Ka a následně do těla = Ba. Každý bit holografické reality má svůj střed, ze kterého proudí Světlo Ducha z neprojevenosti do světa forem. Světlo se rozkládá do elektromagnetických proudů rotujících ve vysoké frekvenci a tím se manifestuje hologram materiální reality. Děje se tak v každém atomu, každé buňce a fraktálně se to rozvětvuje do všech myslitelných i nemyslitelných tvarů a forem, definovaných vědomým tvůrcem.

Na tento text volně navazuje pokračování rozboru posvátné geometrie s názvem článku O skleněném moři.